Je to o integraci Eurasie vs. Říše chaosu

Pepe Escobar

Pojďme se pobavit o dnu, který navždy vešel do historie: úterý, 18. listopadu 2014, v Yiwi, v čínské provincii Zhejiang. První nákladní vlak Čína-Evropa, převážející 82 kontejnerů zboží na vývoz, opustil průmyslový sklad v Yiwu směrem Madrid, kam dorazil 9. prosince 2014.

Uvítejme vláček Čína-Evropa, nejdelší nákladní vlakovou trasu na světě, mnohem delší, než legendární Transsibiřská železnice – křižující Čínu z východu na západ a pokračující pak do Kazachstánu, Ruska, Běloruska, Polska, Německa, Francie a nakonec do Španělska (1).

Možná vůbec netušíte, kde Yiwu je, ale každý obchodník pohybující se v Eurasii, obzvláště Arabové, je na Yiwu („Kde se dějí úžasné věci!“) napojen (2). Řeč je o největším velkoobchodním centru pro malé spotřební zboží nejen v Číně, ale zřejmě na celé planetě.

Spojení Yiwu-Madrid je velkolepým herním trumfem ve více než jednom ohledu. Je to efektivní logistický kanál. Je to geopolitika s lidským dotekem – spojující dohromady obchodníky a trhy. Je to názorný příklad postupující integrace Eurasie. A především je to první stavební kámen nových čínských hedvábných stezek – největšího obchodního příběhu příštích deseti let.

Vydej se na západ, mladý Hane. Jednoho dne ti bude patřit, na kolech vysokorychlostní rychlé železnice; Čína-Evropa za 2 dny, namísto 21. Když nákladní vlak opustil Yiwu, rychlovlak D8602 odjížděl z Urumqi do Hami v Xinjiang, na dálném západě Číny. Je to první vysokorychlostní železnice vybudovaná v Xinjiang, a přijde toho ještě více, a jak jinak než závratnou rychlostí (3).

Protože globální kontejnerový obchod (tvořící 90% z celkového objemu obchodu) jde stále po moři, Peking jej jako protiúder převádí na souš, navyšuje eurasijskou železniční přepravu a, mimo to, začíná být tvrdou konkurencí pro evropské společnosti, které tomuto sektoru stále vládnou. Tato zárodečná relativně pomalá nová Hedvábná stezka je prvním krokem k pozemní transkontinentální revoluci v kontejnerovém obchodu.

A pak je zde onen proslulý obsáhlý balík dohod „výhra-výhra“; nižší přepravní náklady; čínské stavební společnosti rozšiřují svůj již tak kvetoucí obchod se středoasijskými „-stany“ a Evropou; snadnější a rychlejší způsob, jak dopravit uran a vzácné kovy ze střední Asie; a všechny ty nové trhy se stovkami milionů lidí, které se cestou otevřou.

Takže Washington se ukotvuje v Asii“? Čína se ukotvuje v Evropě – přes celou Eurasii.

Přeběhněte na Východ, všichni

Rychlost, s jakou se to vše děje, je naprosto ohromující. Čínský prezident Xi Jinping inauguroval ekonomický pás nové Hedvábné stezky v kazachstánské Astaně v září 2013. O měsíc později spustil námořní Hedvábnou stezku 21. století v Jakartě. Peking definuje celkový koncept jako „jedna stezka a jeden pás“ – přičemž ve skutečnosti jde o bezpočet paralelních stezek.

Řeč je zde o národní strategii – kdy se využívá legendární historická Hedvábná stezka, kde byl obchod primární spojnicí civilizací – jako základ pro post-moderní paneurasijskou šachovnici ekonomické spolupráce.

Fond infrastruktury, dosahující již výše 40 miliard dolarů – dozorovaný Čínskou rozvojovou bankou – již dostal pokyn vybudovat a rozšířit silnice, vysokorychlostní železnice a produktovody ve vybraných čínských provinciích (4). Fond bude financovat projekty i v jižní Asii, jihovýchodní Asii, na Středním východě a v některých částech Evropy. Ale střední Asie je klíčovým bezprostředním cílem.

Čínské společnosti budou investovat a budou se ucházet o kontrakty v desítkách zemích podél nové Hedvábné stezky. Po třiceti letech krkolomného rozvoje a nasávání zahraničních investic je nyní strategií Číny rozšířit kapitálové toky na své sousedy.

Čína již uzavřela kontrakty ve výši 30 miliard dolarů s Kazachstánem; 15 miliard s Uzbekistánem; poskytla 8 miliard dolarů půjček Turkmenistánu a 1 miliardu Tádžikistánu. Vztahy s Kyrgyzstánem byly povýšeny na strategickou úroveň v r. 2013. Čína již je největším obchodním partnerem všech těchto zemí, vyjma Uzbekistánu. A i když si stará sovětská produktovodná síť stále udržuje prim, budou se rozvíjet další součásti Čínou taženého Trubkostánu – jako plynovod z Turkmenistanu (5).

Konkurence mezi čínskými provinciemi bude tvrdá. Xinjiang je Pekingem konfigurován jako klíčový uzel. Guangdong – „továrna světa“ – byl na počátku listopadu 2014 pořadatelem prvního mezinárodního expo pro námořní Hedvábnou stezku. Připojilo se 42 zemí.

Shaanxi, domovská provincie Xi – kde začínala historická Hedvábná stezka, v Xian – je nyní nadšeně propagována, a to osobně prezidentem. Již naladil Tádžikistán, Maledivy, Srí Lanky, Indii a Afghánistán – kdy všechny tyto země slintají z ekonomických vyhlídek.

Stejně jako historická Hedvábná stezka je i nová Hedvábná stezka spletitou sítí. Klíčové větve vedou přes střední Asii, Írán a Turecko, kdy Istanbul je klíčovou křižovatkou. Další vedou podél transsibiřské trasy, kde je na klíčové křižovatce Moskva. Na modernizované transsibiřské vysokorychlostní železnici bude cesta z Pekingu do Moskvy zkrácena ze současných 6 a půl dne na pouhých 33 hodin (6).

Námořní Hedvábná stezka začíná v provincii Guangdong, pokračuje do Malacké úžiny, Indického oceánu, Afrického rohu, Rudého moře a Středomoří. Stezky se schází v Benátkách – Marco Polo naruby; ale pak je zde odbočná větev do Rotterdamu, Duisburgu a Berlína (7). Německý podnikatelský sektor se ji prostě nemůže nabažit.

Fond čínské Hedvábné stezky začne přeměňovat obrovské čínské rezervy nejen na skutečné úvěry – ale, což je klíčové, na měkkou moc, kterou Čína silně potřebuje; Čína stále postrádá jasnou identitu, jak se prezentovat světu. Když Xi velebí tlak na „prolomení úzkého hrdla konektivity“ přes Asii, mlčky tím říká, že čínské úvěry jsou nyní dostupné celé Asii.

A toto vše má být dokončeno do r. 2025.

Nyní si propojte strategii nové Hedvábné stezky s urychlenou kooperací v rámci BRICS; urychlenou kooperací mezi členy Šanghajské organizace spolupráce (SCO) v oblasti bezpečnosti, vojenství, ekonomiky a kultury; urychleným rozvojem světové spolupráce v rámci G-20 a 120 členného Hnutí nezúčastněných zemí (NAM); a není divu, že na celém globálním Jihu panuje dojem, že svět přebíhá na Východ (8).

Ekonomické NATO?

Není pochyb, že poslední summit APEC v Pekingu byl velkým čínským úspěchem (9).

Přesto však prošel značný rozvoj APEC v USA bez povšimnutí. 22 asijských zemí schválilo vytvoření Asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB) – pouhý rok poté, co ji Xi navrhl (10). Takže tu máme další banku – jako Rozvojovou banku BRICS – která bude financovat asijské projekty v energetice, telekomunikacích a dopravě, s počátečním kapitálem 50 miliard dolarů, a Čínou a Indií jako hlavními akcionáři.

To je protiúder Číny/Indie k Asijské rozvojové bance (ADB), která zahájila svoji činnost v r. 1966, pod záštitou Světové banky. Členské země BRICS Čína a Indie trvají u nové banky na „spravedlnosti, rovnosti a transparentnosti“, což je silným kontrastem Washingtonského konsensu. Všichni v Asii vědí, jak byl labyrint USA podporované mezinárodní banky desítky let používán ve prospěch expanze západních nadnárodních korporací a zamezování sféry vlivu bývalého SSSR v bývalém rozvojovém světě.

ADB zůstává americko-japonskou záležitostí (31% kapitálu, 25% hlasovacích práv) – a její rozhodnutí nejsou ani zdaleka reprezentativní. Nemluvě o tom, že ADB nebude financovat snahu o rozvoj asijské infrastruktury. Zde přichází na scénu AIIB. Opět, Čína již je hlavním obchodním partnerem Indie, Pákistánu a Bangladéše; druhým největším Srí Lanky a Nepálu; a hlavním prakticky všech členů ASEAN. Právě ASEAN je místem spojujícím 600 milion lidí jihovýchodní Asie s 1,3 miliardou lidí Číny a 1,5 miliardou lidí indického subkontinentu.

Hádejte, kdo AIIB neschválil; Japonsko, Jižní Korea, Indonésie a Austrálie, všechny pod obrovským tlakem Obamovy vlády. Přesto se dostaly do ústraní díky juanové diplomacii.

V kontrastu s tím může Washington nabídnout jen ekonomické NATO – jak Asii, tak Evropě. APEC signalizoval skutečnou smrt Transpacifického partnerství (TPP) – obchodní větve „ukotvování se v Asii“. Pro Evropu je to totéž, jak v květnu ve Washingtonu dal celkem jasně najevo holandský ministr zahraničí Frans Timmermans (11); „Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) není dohodou o volném obchodu. TTIP je geostrategickou dohodou. Až bude TTIP platit, změní povahu hry globálně. Protože pak budou stanovovat pravidla hry Spojené státy a Evropa a ostatní se tím budou řídit, včetně Číny, Japonska a dalších“. Není divu, že převážná většina asijských zemí nechce mít s obchodní/komerční diktaturou NATO co dělat.

Když se drak dává dohromady s medvědem

Ruský prezident Vladimir Putin měl skvělý APEC. Poté, co Rusko a Čína v květnu uzavřely plynový mega kontrakt za 400 miliard dolarů – s plynovodem Síla Sibiře – uzavřely druhý kontrakt v hodnotě 325 miliard dolarů, s plynovodem Altaj v západní Sibiři.

Tyto dva mega kontrakty zcela jasně signalizují, že Peking se stane u energií závislým na Moskvě. Budou představovat 17% potřeb Číny v r. 2020; zemní plyn stále tvoří v energetickém mixu Číny jen 10%.

Ale extrapolace jsou zajímavé. Když Rusko a Čína podepsaly mega kontrakty, Peking nabídl ruským bankám, vystaveným stupidním sankcím USA/EU, přístup k čínským úvěrům a zavázal se urychlit společné úsilí s cílem vytvořit náhradu SWIFTu. Na vojenské frontě zvýší Rusko a Čína počet rozsáhlých společných vojenských cvičení (12). A nakonec si do Pekingu najdou cestu i ty raketové systémy S-400 (13).

Není divu, že „stále zelený strom čínsko-ruského přátelství“, slovy Xi – či tomu můžeme říkat Putinovo strategické „ukotvování se“ v Číně – přivádí elity Washingtonu/Wall Street doslova k šílenství.

Rusko a Čína nejen chrání své hlavní zájmy, ale stále více se vzájemně doplňují. Jak je poznamenáno zde (14), skvělé ruské schopnosti v leteckém a kosmickém průmyslu, zbraňových technologiích a výrobě těžkého strojírenství ladí se skvělými čínskými schopnostmi v zemědělství, lehkém průmyslu a informačních technologiích.

Rusko a Čína – podporovány institucionální vahou BRICS, SCO, CSTO a Eurasijské ekonomické unie (EEU) – jsou více než konkurentem atlanticistickému bloku v politické, ekonomické a vojenské oblasti.

V Trubkostánu bylo již roky jasné, že ruské – a ne západní – produktovody budou v Eurasii převažovat.

To je klíčové: poprvé po studené válce probírala Moskva v Pekingu, nejvyšší vedení s nejvyšším vedením, doktrínu kolektivní bezpečnosti v Asii ze sovětské éry jako klíčový pilíř nového čínsko-ruského strategického partnerství.

A v neposlední řadě Putin opakovaně zdůraznil: „Ustupujeme od diktátu trhu, který dominuje všem komerčním tokům v amerických dolarech. Všemožnými způsoby prosazujeme používání národních měn.“ Přímá výzva americkému dolaru coby světové rezervní měně nemůže nepostradatelná země interpretovat jinak, než jako nejvyšší urážku (15).

Sbohem, jednopolární okamžiku

Všechen tento vzájemně provázaný vývoj potvrzuje masivní geopolitický tektonický posun, který americká média nemohou dokonce ani začít chápat.

Americká elita propadla předvídatelně panice. Onen starý dobrý okamžik výjimečnosti se „rozpadá“ (16). Americko-čínská komise pro ekonomiku a posuzování bezpečnosti nemá nic lepšího na práci, než obviňovat Čínu s „neloajality“, nepřátelství vůči „reformě“ a jako nepřítele „liberalizace“ své ekonomiky (17).

Obvyklí podezřelí si stěžují, že zbohatlá Čína narušuje „mezinárodní řád“ (18), což pohřbí „mír a prosperitu“ nadobro a může vytvořit „nový druh studené války“ v Asii (19).

A Čína zůstává „hrozbou“ dokonce i přesto, že Pentagon utrácí téměř 1 bilion dolarů ročně a udržuje rozlehlé základny Říše nedotčenými. Nikdy neuškodí připomenout, že Čína je obklíčena bezpočtem amerických základen, a čínské vojenské základny existují jen na jejím území.

Nic z toho není překvapující, když víme, že Obama naladil svůj zahraničně-politický projev na absolventském obřadu West Point tak, aby si usmířil tuto elegii super velmoci (20). Co se týká „zbohatlíků“, ti byli již pomlouvání v r. 2009 (21).

Samozřejmě, že Čína musí čelit titánským problémům. Dodávky energií a bezpečnost přepravy jsou v Pekingu považovány za klíčové pro stabilitu; proto ty masivní investice v Trubkostánu – od střední Asie po Sibiř; diverzifikace dodávek stylu „únik z Malaccy“, kam spadají i Afrika a jižní Amerika; a ofenziva ve Východo- a Jihočínském moři, kde Peking sází, že by se mohla stát „druhým Perským zálivem“ – a nakonec přinést 130 miliard barelů ropy.

Zde je slušně sumarizovaná cestovní mapa očekávaných reforem, které Čína „musí udělat“ (22). Zde je poslední náčrt Xi „na výsledky orientované“ cesty Číny pro příštích deset let (23). A zde je rozumné vyhodnocení oblastí, ve kterých bude Čína nadále vynikat (24).

Xiaolu Wang a Yixiao Zhou, autoři akademického dokumentu Prohlubování reforem pro dlouhodobý růst a rozvoj Číny, tvrdí, že bude pro Čínu velmi těžké vyskočit u statutu ze středních příjmů do vysokých – což je klíčový požadavek pro skutečně globální mocnost. To bude znamenat lavinu vládních financí do sociálního zabezpečení a dávek v nezaměstnanosti, jakož i do zdravotní péče, kam šlo v r. 2014 pouze 10,5 a 6,1% rozpočtu.

Přesto každý, kdo pozorně sledoval to, čeho Čína v posledních třiceti letech dosáhla, ví, že Čína se nerozloží (25).

SPOT

Takže fakta jsou neúprosná. Čína navrhuje integraci Eurasie (rychlé shrnutí toho, co Xi plánuje, najdete u životopisce bývalého prezidenta Jiang Zemina), (26).

Elita Washingtonu/Wall Street navrhuje to, čemu říkám Říše chaosu (27); dysfunkční systém, který živí chaos (Libye, Sýrie, Ukrajina, finanční krize 2008), a kdy je zároveň požírána zpětným rázem chaosu (Afghánistán, Irák).

Takže není divu, že ve vzduchu visí nová studená válka (viz zde), (28). Přesto je však zdánlivě dvoustranická agenda Washingtonu „izolování“ Ruska odsouzena k neúspěchu. Především proto, že Moskva je jedinou mocností schopnou vyjednávat globální geostrategickou rovnováhu s Washingtonem (29).

Rusko – stejně jako Čína – sází na eurasijskou integraci; na uzavření dohod o volném obchodu s Eurasijskou ekonomickou unií (EEU), která doplňuje strategii nové čínské Hedvábné stezky, má zájem nejméně 40 zemí (31).

Ale co opravdu tvoří jádro tohoto velkého příběhu od této chvíle do r. 2025? Řeč je o SPOT. SPOT má dva klíčové vektory.

1) Elita Washingtonu/Wall Street plánuje, jaká strategie, politika, operace a taktika (SPOT) musí být nasazena, naléhavě, nyní, aby zničila rozvoj čínsko-ruských nástrojů národní a světové moci.

2) Elita Washingtonu/Wall Street plánuje jaké SPOT jsou klíčové pro udržení americké nadvlády – finanční a vojenské – když BRICS vytváří všemožné mechanismy, od měnových swapů po obchodování v měnovém koši, aby obešla americký dolar, dluhopisy a petro dolar.

Mezitím globální systémová krize nadále metastazuje – stále pod záštitou světového systému kasínového kapitalismu/neoliberalismu (32).

Změna dynamiky, již citelná v Německu, může vést k tomu, že Evropa se nakonec bude distancovat od logiky válečných štváčů USA vedeného Západu. Nakonec německý průmysl/podnikatelský sektor chce dělat byznys v celé Eurasii, což znamená hlavně v Rusku a Číně; koncovkou bude pravděpodobně budoucí aliance BMP (Berlín/Moskva/Peking), (33).

Takže volba, opět mezi dvěma „modely“, je neoblomná: buď eurasijská integrace, nebo Říše chaosu. Dámy a pánové, kostky jsou vrženy.

    http://www.atimes.com/atimes/Central_Asia/CEN-01-171014.html

    http://www.wowyiwu.com/yiwu_guide/why_yiwu/

    http://www.chinadaily.com.cn/china/2014-11/16/content_18923037.htm

    http://www.chinadaily.com.cn/business/2014-04/11/content_17427384.htm

    http://www.atimes.com/atimes/Central_Asia/KL24Ag07.html

    http://russia-insider.com/en/business_society/2014/11/23/04-21-30pm/russia_eyes_chinese_cash_150_billion_moscow-beijing_high

    http://www.chinadaily.com.cn/opinion/2014-10/18/content_18763827.htm

    http://www.leap2020.eu/GEAB-N-88-is-available-Global-systemic-crisis-2015-The-world-is-defecting-to-the-East_a17007.html

    http://russia-insider.com/en/2014/11/19/09-11-07pm/apec_was_china_triumph

    http://www.economist.com/blogs/economist-explains/2014/11/economist-explains-6

    http://www.rijksoverheid.nl...

    http://news.xinhuanet.com/english/china/2014-11/19/c_133800840.htm

    http://russia-insider.com/en/military_business/2014/11/26/12-01-58pm/russia_will_sell_modern_s-400_air_defense_system_china

    http://www.bjreview.com.cn/world/txt/2014-11/15/content_653231.htm

    http://www.globalresearch.ca/...

    http://www.foreignaffairs.com/...

    http://www.voltairenet.org/IMG/pdf/US-China_Economic_and_Security_Review_Commission_Report_2014.pdf

    http://www.washingtonpost.com/...

    http://www.washingtonpost.com/opinions/fareed-zakaria-chinas-growing-clout/2014/11/13/fe0481f6-6b74-11e4-a31c-77759fc1eacc_story.html

    http://www.newrepublic.com/article/117859/allure-normalcy-what-america-still-owes-world

    http://www.heritage.org/research/reports/2009/03/how-the-obama-administration-should-deal-with-russias-revisionist-foreign-policy

    http://www.chinadaily.com.cn/china/2014-11/10/content_18895257.htm

    http://news.xinhuanet.com/english/china/2014-11/30/c_133822694.htm

    http://www.forbes.com/sites/anaswanson/2014/11/30/eight-innovative-industries-china-does-better-than-anywhere-else/

    http://www.capx.co/the-great-resilience-of-the-chinese-communist-state/

    http://www.chinadaily.com.cn/opinion/2014-10/20/content_18770423_2.htm

    http://www.amazon.com/...

    http://consortiumnews.com/2014/11/14/can-the-world-avert-a-new-cold-war/ here and

    http://orientalreview.org/wp-content/uploads/2014/11/Kozin.-Conference-Report.October-2014.pdf

    http://oilprice.com/Energy/Oil-Prices/Russia-Can-Survive-An-Oil-Price-War.html

    http://www.atimes.com/atimes/World/WOR-01-011214.html

    http://en.itar-tass.com/economy/761312

    http://www.forbes.com/sites/brendancoffey/2011/10/26/the-four-companies-that-control-the-147-companies-that-own-everything/

    http://www.tomdispatch.com/post/175903/tomgram%3A_pepe_escobar%2C_new_silk_roads_and_an_alternate_eurasian_century/#more

It’s Eurasia integration vs. Empire of Chaos vyšel 15. července 2015 na geopolitika.ru.   Zvědavec.