Jak byli Lužičtí Srbové germanizováni

 Lužičtí Srbové jsou slovanským národem obývajícím Lužici, historickou zemi, která navazuje na severní hranici Čech. K Lužickým Srbům se v současné době hlásí zhruba 60 000 osob. Lužičtí Srbové jsou posledními potomky kdysi širokého slovanského osídlení sahajícího podél Labe až k Baltskému moři.

Lužičtí Srbové jsou nám blízko po historické, kulturní i jazykové stránce. Lužická srbština je hned po slovenštině druhým nejbližším jazykem češtině. Po tři století byla Lužice součástí českého státu. Velmi bohaté vzájemné česko-lužickosrbské vztahy byly přerušeny až v letech nacismu a totalitního socialismu a nyní se opět rozvíjejí.

Předchůdci dnešních Lužických Srbů, slovanské kmeny Lužičanů a Milčanů, osídlili Lužici zhruba v 5. - 7. století. Německým výbojům tyto kmeny podlehly v 10. století. Němci se stali vládnoucí vrstvou, Lužičtí Srbové se ocitli v jejich područí. Lužičtí Srbové nebyli přijímáni do řemeslných cechů, své zboží nemohli prodávat na hlavních městských tržištích a bylo takřka nemožné, aby pronikli mezi městský patriciát.

Silnému útlaku museli čelit Lužičtí Srbové v části Horní Lužice a Dolní Lužici po roce 1815, kdy se tato území stala součástí Pruska. Byla uplatňována tvrdá germanizační opatření. Ve školách probíhala výuka jen v němčině, také jazyk bohoslužeb byl pouze německý. Po jistou dobu platilo např. dále nařízení, podle kterého byla podmínkou oddání znalost německého jazyka.

Nejtěžší období pro Lužické Srby nastalo po nástupu nacismu. Byly postupně zrušeny lužickosrbské spolky a instituce, představitelé Lužických Srbů byli pronásledováni a vězněni. Ve druhé světové válce byli Lužičtí Srbové přinuceni bojovat v řadách německé armády, a to i proti Slovanům.

Režim poválečné NDR byl zpočátku Lužickým Srbům nakloněn, později však vstřícnost ustupovala a Lužičtí Srbové byli vnímáni a podporováni spíše jen jako folklorní zvláštnost. Obrovské škody lužickosrbské kultuře a identitě v období NDR napáchala povrchová těžba hnědého uhlí, kvůli níž bylo částečně nebo úplně vysídleno přes 100 převážně lužickosrbských vsí, dále příliv německého obyvatelstva do průmyslových oblastí Lužice za prací.

V současné době je přístup německé společnosti k Lužickým Srbům vstřícný. Německý stát (spolkové země Sasko a Braniborsko) uznávají Lužické Srby jako národností menšinu, přiznávají jim práva, provozují lužickosrbské školství (školky, školy, gymnázia), podporují lužickosrbskou kulturu a jazyk. I dnes však Lužičtí Srbové v německém státě v některých ohledech strádají a ocitají se v ohrožení. Hornolužičtí Srbové jsou oslabování zavíráním základních škol, v Dolní Lužici jsou dále bourány vesnice při povrchovém dobývání hnědého uhlí. Prostředky poskytované na lužickosrbskou kulturu jsou omezovány (klesá např. počet vydávaných knih, trpí činnost uměleckých souborů). Potíže přináší i rozdělení Lužických Srbů mezi dvě spolkové země, Sasko a Braniborsko (odlišný školský systém, jiné zákonodárství).

Proto je i dnes pro Lužické Srby velmi podstatná podpora slovanských národů, především Čechů, Slováků a Poláků.

Slavnost Lužických Srbů v Horní Lužici

Společnost přátel Lužice