Historizující primátor

Primátorské soudy, obsažené v  dopisu z 5.ledna 2016, č.j.:MMB/462330/2015, jsou až překvapivě jednoznačné. Dějiny u pana primátora zřejmě počínají až koncem května 1945. Pochod smrti brněnských Němců a jejich ztráty na životech, které jsou nepřijatelně nadsazené a nadto jednoznačně přisuzované nám, mu jaksi zatemňuje i ty nejbližší historické souvislosti.  Bohužel pan primátor neví, nebo již zapomněl, že v druhé světové válce jsme my byli oběťmi německého agresora, s nímž ruku v ruce spolupracovala velká část „československých občanů německé národnosti“, tzv. sudetských Němců. Ti se na německých zločinech páchaných po značné části Evropy, zvláště té východní, podíleli. Byli členy zločineckých organizací NSDAP, SS, gestapa i SD.

V boji s Německem 360 000 našich lidí položilo své životy. Jen v době Květnového povstání českého lidu, od 1.5. do 9.5 1945 Němci zavraždili na 8 tisíc lidí, především civilistů. Připomeňme si masové vraždění našich lidí, včetně žen a dětí, německými vojenskými jednotkami, především těch z SS, v době pražského povstání. I v dalších dnech poté umírali naši lidé, např.  v koncentračních táborech ještě po našem osvobození na následky infekčních chorob, nedostatek léků i odborné péče. Kdo byl za jejich smrt odpovědný? My, Češi, nebo Němci? Z republiky nám okupanti udělali strádající zemi, v níž byl nedostatek všeho, včetně léků, dopravních kapacit i jídla pro lidi. A v těchto podmínkách, za které nesou odpovědnost Němci, došlo k vysídlení německého obyvatelstva z Brna.  Kolektivní vina při jeho vysídlení nebyla uplatněna. Němci nebyli  oběťmi Čechů. Historie jednoznačně dokazuje, že Češi byli oběťmi Němců. Československá republika, její lid, ještě dlouho po válce silně trpěl v celkových poválečných podmínkách.

Pan primátor již autoritativně zjistil počet Němců, kteří zahynuli při vysídlení z Brna. Nebudeme se zabývat podrobnostmi. Snad jen dodáme, že by bylo dobré, kdyby se pan primátor občas pozorně přečetl „Sudetenpost“, tiskový orgán rakouského landsmanšaftu. Tam by se mohl dozvědět, po obvyklé redakční úlitbě bohům, i zajímavé věci. V článku „Před 70 lety: zabíjení Rakušanů“, který přinesl Sudetenpost  dne 10.12.2015 na str. 12, je mimo jiné uvedeno: Po dnes předváděné velkorysé rakouské vstřícnosti k uprchlíkům v té době nebylo ani stopy:  státní kancléř Karl Renner žádal Sověty, aby uzavřeli rakouskou hranici do Československa, protože "... ze severu přicházejí... německy mluvící Čechoslováci v nedostatečném oblečení, bez peněz, bez jídla, jako žebráci do země .... (Citace: Dr. Karl Renner 1945 m.p). Výsledkem této nelidské hraniční bariéry byl nespočet hladovějících, žíznících a na tyfus zemřelých vyhnaných německy mluvících bývalých Rakušanů. Žili mnoho staletí v jejich sídelních oblastech v českých zemích, které se teprve před 26 lety oddělily od Rakouska.“ 

Takže, jak z uvedeného vyplývá, zdaleka ne všichni zemřelí Němci při vysídlení z Brna padají na náš vrub.

Pan prof. Vojtěch Žampach, CSc., je historikem známým a uznávaným. Tuto skutečnost nezmění ani jakékoliv pokusy o jeho dehonestaci. Ostatně pokud pan primátor mu nevěří, pak můžeme citovat i z jiných zdrojů, např. z Archivu Úřadu předsednictva vlády, vláda 23. května 1945. Tam je uložena i následující závažná informace, která má název  „Akce Čechů proti Němcům a kolaborantům. Informace o situaci v Brně v květnu 1945“ . V ní je uvedeno: „23. května 1945 informoval ministr Stránský vládu o návštěvě delegace národního výboru Brna. Sdělila mu, "že tam mají ve vězení asi I 600 zajištěných osob, z nichž asi 1 500 jsou Němci a zbytek Češi. Obyvatelstvo Brna se srocuje před vězením a žádá okamžité souzení a potrestání těchto osob. Národní výbor musel před vězením umístit kulomety. Situace je povážlivá, neboť hrozí nebezpečí, že zajištěné osoby budou buď lynčovány, nebo že národní výbor k jejich záchraně bude muset střílet do českého lidu..."

Ale takové informace se „elitám“, které přepisují naše dějiny podle „sudetoněmeckého“ vidění, jistě nehodí. Proto je lepší o nich, jakožto i o celé řadě podobných, pomlčet nebo, ještě lépe, zapomenout. A pak je lehké vymalovat dějinné obrazy s Čechy, alespoň některými, jako zločinci a  sudety uvádět jako nebohé oběti. Ale to je zcela falešný historický obraz.

Pokud by pan primátor skutečně hledal pravdu, musel by se obtěžovat dohlédnout i na Brno v 30. letech minulého století, Brno válečné i poválečné, zasazené do širšího kontextu tehdejších událostí. Ale na to nezbyl zřejmě jeho vzácný čas. A tak si musíme ještě nějakou dobu trpělivě počkat. A snad mu i nějaký rodilý Brňák, pamětník minulých hrůzných válečných a poválečných časů, nezištně pomůže v orientaci v těžkých dobách, jimiž jsme museli projít. A kdyby ani to nepomohlo, pak  brzy budeme mít v ruce hlasovací lístky, jimiž můžeme změnit  současné neblahé brněnské politické poměry.

J. Skalský