Dotazy na standardy

 Studijní text

Tkanivo našich duší, to co milujeme, vzejde v naší mládeži.

(Solženicyn)

 

V novinovém článku laureátky Nobelovy ceny Herty Müllerové je citát: "Nesmíš potlačovat žádnou knihu". Tato věta jistě může být uplatněna na typ knih, vzniklých jako standardní klášterní.

 

Marion Grütterová je v Berlíně státní ministryní pro kulturu. S vyhnanci měla co do činění před půl rokem, když Gundulu Bavendamm učinila ředitelkou nadace Útěk-vyhnání-smíření (FVV). Paní Grütterová pochází z Münsteru, ale domnívá se, že je důležité, aby nebyla považována za "klášterní standard" (Spiegel, 23/2016, str 128).

 

To je možná důvod, proč si myslí, že je také velmi progresivní a již se těší, že se za osm let bude slavit 300. výročí Immanuela Kanta. Je dobré zdůraznit velký přínos východního Německa  pro německou kulturou v naší paměti. Ale snad paní Grütterová ještě nepochopila, že nám Kant může pomoci, "držet kurs na naší evropské cestě." Proto  nechceme malicherné argumentování tím, že se Kant narodil vlastně v Rusku. Pro Evropu platí, že Königsberg (Kaliningrad) je pod "naším hvězdným nebem". Nyní se jedná o nové souřadnice, které nám byly úspěšně vneseny pro naši neznalost. Ano, jde o Evropu, takže Kant!

 

Drahá paní Grütterová, jde snad o nějakou maličkost? Průměrný člověk by byl spokojený, pokud by v Evropské unii byla alespoň dodržována vlastní pravidla. Byl by to sice jen "klášterní standard", ale mohla jste začít s ním!

 

Berlínský standard

V současnosti jde o smlouvu se sousedním Polskem, která byla uzavřena v roce 1991 a patří do sítě východních smluv, pomocí níž je snaha zajistit oddělení německých území, aniž by byly mírové smlouvy. Přesto chtěl německý Spolkový sněm s potěšením dne 17. června 2016 přijmout usnesení. Ale Zelení byli rozrušeni při zmínce o Chartě vyhnanců z roku 1950, protože připomíná "právo na vlast" a "spoluzodpovědnost světa" za osud vyhnanců. Tak byl dne 10. června 2016 učiněn krok k zajištění berlínských standardů a usnesení z jednání vypuštěno.

 

Úspěšně bylo přijato 23.6.2016 po houbovitém přeformulování. Ale neurčitostí, zdá se, jsme probudili také paměť některých diskutujících, protože nastavili francouzsko-německé vztahy jako model pro Polsko. K tomu lze jen říci: Ne, díky! Chtělo by se zapomínat, že Verdun se kdysi nazýval Wirten a patřil k Německé říši, stejně jako Alsasko a jiné levobřežní oblasti? Jak laskavé povahy poskytuje politikům dar zapomnění. Jen málo chybí, aby bylo možné splnit berlínské standardy (základní informace FAZ, 24.6.2016, p 4)!

 

Světový standard

Ve FAS (Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung) zapomněli na krátkou dobu na své standardní uvědomění. Věřili, že by mohli skandalizovat chybná slova Alexandera Gaulandse z AfD (Alternativa pro Německo) k Jerome Boatengovi. Ale při pohledu jen na pana Gaulanda ve skutečnosti popsali podezřelého z německého každodenního rasismu. S podobným podvodem (údajným rozkazem ke střelbě) nedávno skutečně předvedly hon na čarodějnice proti Frauke Petryové (předsedkyni AfD). Zřejmě zapomněli, ve svém loveckém zápalu, že stále mají mezi čtenáři i voliče AfD, které si odcizí. V současné době to může být asi patnáct procent! AfD však z toho nemusí šedivět hlava, protože Le Penova strana ve Francii přežila v minulosti podobné útoky bez újmy. Matadorům AfD by však mělo být konečně jasné, že vůbec nemohou spoléhat na intelektuální show v médiích. Neohraničená zběsilost našich "elit", automaticky generuje poptávku po souhlasných politicích, takže i z tohoto důvodu musí AfD v příštích volbách prostě "být u toho".

 

Ve své ideologické předpojatosti, ve FAS očividně nenapadli samotného Jerome Boatenga. Má německou matku, žije v Mnichově příkladný občanský život a není nadšen trvale být kvůli své barvě pleti středem pozornosti. Noviny by měly spíše zdůraznit, že na rozdíl od jiných sportovních osobností odvádí své daně v Německu, je obdařen výjimečnými schopnostmi svých rukou v trestném území, a nejen jako hráč ztělesňuje pozoruhodný světový standard!

 

(FV), WITIKOBRIEF 3/2016, srpen 2016, str. 11

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf