Doslov kapitoly o generálu Mladičovi, II.

Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.                                                      

 

Tady je ještě dobré si přečíst i kapitolu George Samuelyho: „Zneužití svědectví svědků v Haagu“ (E.Herman: Masakr v Srebrenici, 2011, str. 53 a dále). Kapitola začíná takto:

          -„Mezinárodní trestní tribunál pro někdejší Jugoslávii (ICTY) sehrál rozhodující roli při vzniku oficiálního ortodoxního pojetí událostí v Srebrenici. Platné předpoklady ICTY jsou shodné s NATO státy a s institucemi, které zajišťují většinu financování (ICTY), hlavně vláda USA, která také vybrala většinu původního osazenstva. Podle těch předpokladů, které se objevily ještě před nějakým vůbec významným hodnocením o příčinách a o vedení války v bývalé Jugoslávii, Srbové byli podněcovatelé těch válek; Srbové byli pachatelé genocidy; Srbové na rozdíl od jakékoliv jiné etnické skupiny za válek páchali zvěrstva jako výraz státní politiky; Srbové byli kriminálníci, kteří vykonávali zločinecké rozkazy zločineckého vedení; a Srbové musí být donuceni přiznat své viny, aby se káli za své hříchy…ICTY otevřeně sledoval politické cíle na škodu legálních postupů, které už dávno před tím přijaly ty státy Západu, které utvořily a finančně zajistily právě tento ad  hoc tribunál“

          Svou nepoctivou činností se ICTY podařilo zlikvidovat část srbské vedoucí politické i vojenské elity a udělat z ní kriminálníky. Copak není divné, že byli Srbové do osmdesátých let 20 století pokládáni za statečné, hrdinské, věrné a poctivé - a pak se najednou stali vzory zla, a jako takové je Západ (Německo, USA) ukazuje i ve filmech.

          Hlavní prokurátoři ICTY Richard Goldstone, Louise Arbourová i Carla del Ponte, byli vzhledem ke své zaujatosti proti Srbům, jeden horší než ten druhý. Ani pozdější hlavní prokurátor, belgický právník Serge  Brammertz, se nezdál být lepším. Pouze Carla del Ponte, možná pod vlivem výčitek svědomí, už jako velvyslankyně v Argentině, odhalila hrůzné zločiny UCK, zločinecké organizace kosovských Albánců, v souvislosti s vraždami zajatých Srbů a Romů, kvůlí získáni jejich orgánů, které pak prodávali k transplantacím. A bez pochyby hlavní organizátor těch zločinů, Hashem Thaci, je teď prezidentem “státu” Kosovo , kterého chrání i teď jeho “šéfové” z USA a EU,jako kdyby Rada Evropy už jednou nepřijala zprávu      o těch jeho zločinech od švýcarského vyšetřovatele Dicka Martyho. Zdali by Spojené Státy přijaly jako prezidenta sřátelené země gangstera Al Caponeho z Chicaga nebo podobného mordýře?  

        Profesor právnické fakulkty university v Torontu Michael Mandel takto popsal 12.dubna 1999 zločiny organizace NATO, jakož i činnost ICTY. 1.) zločin proti lidskosti (vlády států organizovaných v NATO jsou mnohem vice odpovědné za smrt a ničení na Kosovu a v Srbsku, nežli srbská armada a UCK). 2.) zločin proti mezinárodnímu právu a chartě OSN  (toto znamená i odsouzení ICTY). 3.) zločin proti historii (znamená cynické a revizionistické chápání pojmu holocaust a degradace pojmu genocida, aby se ospravedlnila agrese. Profesor Mandel, jako Žid, toto vnímá obzvláště intenzivně. “Jak může vůbec někdo vážně přirovnávat Srby k nacistům”, táže se professor Mandel). 4.) zločin proti pravdě (tady professor Mandel praví “To já mluvím o vás, media, která zveřejňujete každý, od samotného začátku od NATO připravený výmysl, jako pravdu, abyste vyjádřila souhlas s agresí. Do této chvíle jste se projevila, že jste jen trochu víc než nástroj propagandy  Pentagonu…”). Obžaalobu proti zločinům NATO proti Srbsku na 38 stránkách textu připravil a předal 3.května 1999. Tribunálu ICTY i známý řecká skladatel Mikis Theodorakis

        ICTY, z docela průhledných důvodů (diktát USA)  zcela pozměnil základní princip Mezinárodního vojenského tribunálu v Norinberku (1946), který za hlavní a nejhorší zločin pokládal zločin proti míru, a to “plánování, přípravy, zahájení a vedení útočné války, nebo války na základě porušení mezinárodních smluv, paktů nebo záruk.” A toto přece neodpovídalo chystaným agresivním cílům tehdejších tvůrců politiky USA, které v době zrodu ICTY v 1993 zastupovala při OSN Madeleine Albrightová, budoucí významný zločinec proti míru v Jugoslávii (podle principů Tribunálu v Norinberku). Ale sám nápad na založení ICTY zveřejnil už v srpnu 1992. ministr zahraničí Kohlovy vlády sjednoceného Německa Klaus Kinkel, o kterém bývalý důstojník německé armády Erich Schmidt-Eenboom (“Der Schattenkrieger - Klaus Kinkel und der BND”, Düsseldorf, 1995) píše, jak Kinkel a jeho německá zpravodajská služba BND chystala zničení Jugoslávie. A Kinkel byl dobrým žákem zločince proti míru Hans-Dietricha Genschera. Německo bylo v té době motorem pro rozbitží Jugoslávie a autorem dělání ze Srbů zločince. Srby bylo nutno potrestat, protože pomáhali ve dvou porážkách Německa. Rada Bezpečnosti (RB) OSN svou rezolucí 827 v květnu 1993. založila ICTY jako ad hoc Tribunál, i když Rada Bezpečnosti pro toto neměla kompetenci. Německý nositel Nobelovy ceny za literature Günter Grass a řada jiných, pokládají Genschera a vládu kancléře Kohla za spoluviníky rozpadu Jugoslávie a tím i za krvavé balkánské války té doby.-“Nikdo se neodvážil obžalovat za politickou odpovědnost tehdejší vládu Kohla a Genschera. A to na vzdory tomu, že uznala jako samostatné státy Chorvatsko a Slovinsko, neopodstatněně a zbrkle”.  Když  bylo opakovaně vytýkáno Tribunálu ICTY, že jsou zatýkáni a odsuzováni pouze  srbští předáci pro jejich účast ve zločinech během války, zatím co Izetbegović a Tudjman vůbec nebyli obžalování nebo potrestáni. A ICTY odpověděl, že se i o nich sbírá material k obžaalobě, ale že oba jaksi zemřeli v mezidobí přirozenou smrtí.

          Způsob zatýkání jednoho srbského důstojníka na požadavek ICTY byl obzvlášť špinavý. Náčelník generalního štábu VRS (Vojska Republiky Srbské BaH), general Momir Talić se účastnil  s ministrem obrany RS Manojlem Milovanovićem na širší konferenci vysokých štábních důstojníků ve Vídni,  o zklidnění situace v BaH, kterou organizovala Rakouská vláda, tamní Vojenská akademie a OBSE. Talić dostal od vlády Rakouska vizum, osobní zabezpečení a

nutné záruky. Ale nevěděl, že ICTY  právě v té době vydal zapečetěný (tajný) příkaz k jeho zatčení (sealed indictment). A tak v polední přestávce conference

(25.srpna 1999) , když se podávala kava, byl Talić zatčen a okamžitě odeslán do Haagu. Od zatčení se ihned distancoval přítomný velitel SFOR v BaH americký generál M. Willcock. Talić se před tím se svými kolegy ze SFORu kamarádil. Zdalipak to svinstvo udělal někdo z Vlády Rakouska? Copak ta událost nedělá z mezinárodní scény Západu hnojiště? Generál Talić ve vězení onemocněl (tumor mozku) a “milosrdný” ICTY ho chvíli před smrtí pustil domů do Srbska, aby tam zemřel (2003) a ne ve vězení. I tuto událost si nutno zapamatovat, když se budou psát dějiny ICTY. A že Věčná Pravda potrestá organizátory této špíny.

          Profesor běhelradské university Milan Bulajić, autor knihy “O úloze Vatikánu při rozbití juhoslovanského státu” (1994) upozornil autora knihy o ještě jednom velikém podvodu v souvislosti s událostmi v někdejší Jugoslávii. Profesor De Paulovy university v Chicagu, Egypťan a pravověrný muslim  Sharif Bassiouni, byl odpovědný za přípravu materiálu pro OSN o válečných zločinech. Srbské úřady mu podle Bulajiće dvakrát (možná dokonce i třikrát) poslaly požadované údaje, ale on je NEPOSLAL dál, takže byla jeho zpráva pro OSN BEZ srbských údajů o zločinech, spáchaných proti Srbům v BaH, v Chorvatsku a Slovinsku.

          Podle norinberského postupu, rozkaz nadřízeného neospravedlňuje válečné zločiny podřízeného. Zatím ICTY neměl tolik zájmů ohledně zločinů poměrně níže postavených pachatelů, kteří je přímo vykonali. Protože vykonávali rozkaz, jejich zločiny byly podle ideologie ICTY do jisté miry pochopitelné, dokonce i odpustitelné. ICTY pokládá zločiny následkem genocidního plánu, připraveného politickými vůdci. Ohledně dokazování zločinů, ICTY podceňuje soudní nálezy, mnohem větší pozornost věnuje svědectví očitých svědků, ikdyž je to nejméně spolehlivý způsob při dokazování.

Upozorňuje-li svědek obhajoby na rozpor, kontradikci při svědčení, soudce ICTY ho může a smí napomenout, aby přestal obtěžovat svědka. Protože nemůže (nesmí) popírat to, co říká svědek, možnost obžalovaného, obzvláště srbského obžalovaného, že rozsudek znamená zproštění viny, osvobození, se rovná prakticky nule. Proto je nejlepší způsob, jak docilit mírnější trest solidní přiznání, které odpovídá povídačce ICTY. A tak přiznání dává nepopiratelný důkaz o strašných zločinech a činí zcela nepotřebným jakýkoliv poctivý soudní proces, důkazový material. Tady je dobré si vzpomenout, jako příklad, jak během zločineckého NATO bombardování Svazové Republiky Jugoslávie (Srbsko + Černá Hora) v roce 1999 Západní media přinesla zprávu albánských očitých svědků, že Srbové povraždili 700 Albánců a jejich mrtvoly pak naházeli do šachrt dolu Trepča. Jeden anglický novinář dokonce tvrdil, že v blízkosti nějaké šachty cítil prý nepříjemný zápach z mrtvol…Ale už 12.října 1999.Kelly Moore (spolupracovníce ICTY) hlásila, že v té šachtě dolu Trepča nebyly nalezeny žádné mrtvoly, ani zbytky po nich. Tomu konečně odpovídal i článek D.Pearla a R.Blocka ve Wall Street Journal 31.prosince 1999.

          -: Válka na Kosovu byla surová, rozhořčená a divoká. Genocida ale to nebyla. Povídání o masových surovostech vznikala a přecházelo se přes ně s nedostatečnými důkazy. Žádné mrtvoly nebyly v šachtě dolu…”

        Tribunál pro válečné zločiny, to ICTY, není Norinberk z roku 1946. ICTY jsou spíše  stalinské čistky z třicátých let, dosud ale bez trestů smrti. Nepočítáme-li ale nemalý počet Srbů (dosud 13), kteří zemřeli během soudního procesu v Haagu, ve vězení nebo ve vyšetřovací vazbě v Scheveningenu, nebo dokonce i během zatýkání…

          Kdo se dověděl podrobněji o projevu Hillary Clintonové 31.srpna 2016 na Národním Kongresu Americké Legie, s heslem o světě “benevolentní globální hegemonie” USA, mussel si uvědomit, že by zvolení v roce 2016 této dámy za prezidenta USA znamenalo pokračování ve zbytečných krvavých válkách a zbytečném chaosu v dalších oblastech. Vždyť paní Hillary nazývali ve své době “největším jestřábem vlády”, když byla ministrem zahraničí USA, když vládl první 4 roky prezident Obama. Jaká by asi byla “spravedlnost” Tribunálu ICTY v Haagu, jak by mohl dopadnout soud s generálem Mladićem, kdyby se paní Hillary Clintonová stala prezidentem USA. Jako malé osvěžení paměti : paní Hillary v roce 2002 hlasovala v senátě pro válku (tj.napadení) a vlastně zničení státu Irak a v roce 2011 jako ministr zahraničí USA se velmi “zasloužila” o bombardování a zničení státu Libye.