Člověk by to měl vše vědět

Gernot Facius

 Studijní text

 

Že člověk není prorokem ve své vlastní zemi, je bolestivá zkušenost, na druhé straně proti tomu zřejmě ještě neexistuje žádný lék. Zhroucení NDR v letech 1989/90 a v důsledku toho německé sjednocení, přišlo politikům na západě jako přírodní jev, ačkoliv  odborníci by měli léta přesvědčivě předpovídat krach systému SED. Plesnivění úředních míst, bylo ignorováno, nikdo to nechtěl slyšet. Kdo o tom přesto mluvil, byl postaven „do latě“. Tak jsme se dostali nepřipraveni, ​​někdy neobratně, do nové situace, po pádu Erich Honeckera. A najednou si nemálo politiků a novinářů zpětně vymýšlí příběhy, po rychlém návratu NDR k základním principům a ve světle zhroucení Sovětského svazu. Takovou fatální chybu také ukazuje aktuální "uprchlická krize". Také v tomto selhání kompetentních lidí, které doba přinesla, můžeme jasně vidět pokračování stejného příběhu.

 

O tendencích rozpadu a chaosu na Středním východě mohl člověk velmi brzy číst v novinách. Nejen to, připomeňme, že před dvěma lety předpověděl historik Michael Stürmer, v oficiální zprávě německé policii milion uprchlíků v roce 2015. Nikdo to zřejmě nebral na vědomí. Profesor Stürmer: "Nedošlo k zřízení registračních center a detekčních systémů  pro ochranu hranic, k modernizaci EU-hraniční agentury Frontex. Veřejně se přiznává, že přistěhovalci jsou registrováni několikrát, nebo vůbec ne. Je to všechno nepochopitelné pro naše sousedy". Historik a bývalý poradce kancléře Helmuta Kohla se nezdráhá to pojmenovat jako vládní selání. "Pokud se nám nepodaří tento stav zvrátit, pak za pět - deset let tuto zemi nepoznáme."

 

Již v roce 2006 Stürmer napsal knihu s názvem "Welt ohne Ordnung (Svět chaosu)" : "Migrace, války a krize budou překreslovat mapy". Autor byl obviňován z nepodloženého pesimismu. Dnes mu musí dát za pravdu ti, kteří se mu dříve posmívali. Ale přesto neohrabané akce pokračují. Některé útoky proti členským zemím EU, jako proti Maďarsku a jeho premiérovi Viktoru Orbánovi, jsou prostě neopodstatněné. Diskuse o efektivním kroku - uzavření hranic Budapeští, zcela ignorují, že Maďarsko pouze jedná v souladu se Schengenskou dohodou. Tam je podmínka ochrany vnější hranice EU - předpokladem pro "Schengenské" pravidlo, že je možné se volně pohybovat v rámci Evropské unie. Pokud není dodržena, jednotlivé členské státy znovu začnout kontrolovat své hranice, jak je tomu nyní.

 

Samozřejmě, že není z humanitárních důvodů možné, ignorovat nepříjemnou situaci lidí, kteří pocházejí z nebezpečených oblastí k nám. Je k tomu, bohužel, hodně ošklivé rétoriky ve světě; také vzhledem k německým vyhnancům a uprchlíkům v roce 1945. Nikdo však nemá tlačítko, s jehož pomocí by mohly být řešeny všechny problémy světa. Je zde také mnoho naivity.  Alžírská spisovatelka a novinářka Kamel Daoud to stručně vyjádřila: Imigranti si myslí, že na Západě získají status uprchlíka nebo azyl, ale ne její kulturu. Té nejspíš nebude snadné se vzdát; je to pro ně vykořenění a šok z nového prostředí. Zásadní pro západní modernitu jsou chápání individuálních práv, jiné vztahy k ženám a další vychvalované "hodnoty". Takže Daoud napsala ve "Frankfurter Allgemeine", že alespoň pro průměrného uprchlíka zůstanou dlouho tato kultura a práva nepochopitelné. Azyl nemůže být získání "papíru", ale přijetí společenské smlouvy modernity. Jinými slovy: kdo těží z práv na ochranu, musí také přijmout základní kulturní hodnoty. Německo v roce 2015 získalo více než jeden milion lidí hledajících ochranu, tedy reagovalo zejména na základě humanitárních závazků. Nesmí tedy být na rozpacích při kladení požadavků na ty, kteří chtějí žít pod ochranou práva a sociálního státu. "Ti, kteří pocházejí z patriarchálních kulturních oblastí, nemohou snadno zapřít sebe při konfrontaci se západní kulturou rovnosti práv," říká profesor Udo Di Fabio, bývalý soudce Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe.

 

To vše odlišuje dnešní "přistěhovalce" od německých vyhnanců a uprchlíků. Oni neměli žádné problémy s vědomím hodnot a pravidel "nového domova". Přišli krajané: lidé se stejným jazykem, kulturou, náboženstvím a historií. Přesto se dnes, o 70 let později, v reakci na znepokojení proti masové imigraci, argumentuje, že se úspěšně podařila po válce s asi 14 miliony německých vyhnanců a uprchlíků.  "Integrace" dnes je, zdvořile řečeno - naivitou. "Integrace" je (příliš) velké slovo. Nemůže proběhnout přes noc. Trvaly roky, dokonce desítky let, při integraci německého lidu z východu, než byla přinejmenším v ekonomických a sociálních aspektech, dokončena. Bezproblémový úspěch to nebyl; což možná ještě tvrdí politici v projevech. A s pomocí "uvítací kultury", jak je po ní voláno v dnešní době, nemůže být o integraci ani řeči. Začlenění 14 milionů německých vyhnanců nebylo politický klidné, i když se obávaná radikalizace v Německu neuskutečnila, napsal v Berlíně historik Spolkové nadace "Útěku, vyhnání, smíření" Andreas Kossert.  "Platilo se za to vytěsněním jejich žalu a kulturním sebeobětováním. Museli se přizpůsobit západu, své zemi - studenému domovu.“ Pojem "paralelní společnost" tehdy nepatřil do německé slovní zásoby.

 

Zda většina těch, kdo hledají útočiště ze Středního východu, z Afriky, Balkánu a Afghánistánu bude připravena a schopna podobné adaptace v Německu - to je nyní velká otázka. Na odpovědi záleží, jestli my, znovu cituji profesora Michaela Stürmera, poznáme tuto zem za pět nebo deset let. Pochybnosti jsou zcela namístě.

 

Sudetenpost, 10.3.2016, str. 4

Pro České národní listy volně přeložil P. Rejf