České vlastenecké obci

 

I.

V době dřívější i v současnosti jsme zavalováni polopravdivými až výslovně lživými informacemi, šířenými slovem i písmem maintreamovými médii. V tomto směru zvlášť významnou úlohu hraje ČT. Místo vyváženého objektivního zpravodajství se setkáváme s nechutnou, odpudivou propagandou, jež se nezastaví před ničím. Objektem útoků, skrytých nebo již dokonce otevřených, se stává náš stát, někteří ústavní činitelé, zejména prezident republiky, náš národ, jazyk, kultura, dějiny. Jsme svědky toho, jak ze zločinců se dělají oběti a ze skutečných obětí, pak zločinci. Jsme vydíráni, abychom v rozporu se zásadou mezinárodního práva, která zakládá povinnost agresora zaplatit oběti náhradu škod, jež jí agresí vznikly, platili těm, kteří se na agresi podíleli, loupili a vraždili, jakési odškodnění. Zatímco někteří politici křičeli a křičí, že to, co bylo ukradeno, musí být vráceno a vrací i to, co ukradeno nebylo, ve vztazích s Německem tuto zásadu odmítají uplatnit.

 

Se vzrůstající silou jsme odtrhování od našich tradičních spojenců, Srbska a Ruska, dokonce i od slovenského národa, který je nám nejblíže, a jsme tlačeni již několika řadami po sobě jdoucích mocenských elit, k Německu. Sudeti jsou prohlašováni za naše spojence. Současná vláda nás „úspěšně" pozemšťuje. Tyto protinárodní odpudivé snahy, jak již v médiích bylo nejednou uvedeno a někdy i s velkým důrazem, z nás časem mohou udělat německou kolonii, protektorát, či dokonce jednu ze zemí Spolkové republiky Německo. Jiní odpadlíci nás táhnou k Rakousku, tomu současnému, k obnově blízkých vztahů s ním. Monarchisté, kteří zatím živoří na periferii našeho politického systému, připravují svou chvíli. Dokonce jíž mají vyhlédnutého Habsburga, kterého by rádi posadili i na český trůn.

 

Toto úsilí probíhá na pozadí dosud neslýchané rusofobie, zbrojení, a přibližování natovských vojsk ke hranicím Ruska, které nikoho neohrožuje, naopak samo je stále silněji ohrožováno. Konflikt, pokud nově zvolený americký prezident jej nezastaví, může vyústit v ničivou válku, která bude probíhat i v Evropě, samozřejmě i na našem území. Výkřiky některých evropských politiků, posilované i blouzněním některých „našich", o nutnosti se připravit i na jadernou válku s Ruskem, považujeme za zločinné výzvy k rozpoutání agrese, jimiž by se měl zabývat mezinárodní soudní trestní tribunál. Zastáváme stanovisko, že mír nemá žádnou alternativu.

 

II.

1.     V době informačního temna osvětlují uvedené problémy pouze alternativní média. Čím více ta mainstraimová dezinformují a lžou, tím významnější úlohu hrají právě ony. Jejich záběr je velmi široký, od otázek války a míru, ekonomické problematiky, slovanské vzájemnosti a samozřejmě až k české vnitřní i zahraniční politice.

 

Na internetu je naštěstí celá řada alternativních médii. Navštěvujeme je často, čerpáme z nich články, které vyvěšujeme na náš fb i web. Dokonce i část z nich dáváme do brožurek. Vysoká úroveň některých námi přejímaných textů, svědčí o vzdělanosti a celkovém rozhledu jejich autorů. Jsme velmi vděční, že z takových fundovaných zdrojů můžeme čerpat.

 

Přesto si dovolíme jednu zásadní poznámku. Přes obsahovou rozmanitost postrádáme v nabídce alternativních médií články, které by se zabývaly česko-„sudeto“-německými vztahy systematicky a na potřebné úrovni. Velmi dobře víme, že média hlavního proudu přinášejí informace zpravidla zkreslené, pokud vůbec o uvedeném mluví. Na druhé straně máme již letitou zkušenost, že o česko-„sudeto“-německých vztazích můžeme čerpat potřebné informace, s jistou zdrženlivostí, z německy psaného tisku, především ze „Sudetenposť, tiskového orgánu „Sudetoněmeckého landsmanšaftu" (SL) v Rakousku, „Sudetendeutsche Zeitung", tiskového orgánu SL, a kromě dalšího i z „Witikobrief", orgánu Witikobundu, složky SL. Aby noviny SL přesvědčily své soukmenovce o „nezastupitelné úloze" SL, jsou nuceny, někdy v rámci i ostré diskuse, uvádět informace o tom, jak „sudetoněmeckou věc" zdárně protlačuje a již již se blíží k žádoucímu cíli. Někdy význam SL nadsazují, ale přesto můžeme z informací tam obsažených obezřetně čerpat a dát našemu čtenáři, zpravidla vlastenecky zaměřenému, údaje, které mu umožňují udělat si obrázek o tom, jak námi sledované vztahy se vyvíjí a příp. ho i upozornit na akce SL v časovém předstihu. Náš čtenář tak dostává o předmětných vztazích informace, které zpravidla jinde nezíská. Bohužel jsme jedinými, doufáme, že jenom zatím, mezi alternativními médií, kdo se česko-„sudeto"-německými vztahy soustavně zabývají. První překladové texty máme na webu již z roku 1995 a od roku 2001 sledujeme i německý tisk. Stali jsme se největší vlasteneckou knihovnou, z níž každý může čerpat potřebné informace. Přesto jen ojediněle jsou vlasteneckými weby naše překlady využívány. Proč? Některé z nich pokládají mylně předmětné vztahy za okrajovou záležitost, jiné pak se zřejmě „ostýchají" naše texty přebírat. Pravděpodobně jsou v pozadí i tlaky sudetů. Nejsme politicky korektní a nebudeme! Ať za tím vším jsou jakékoliv důvody, dochází k zpomalování šíření potřebných informací a tak k poškozování českých vlasteneckých zájmů.

 

Jsme všichni svědky toho, jak na různých místech republiky někteří zastupitelé přebírají terminologii i projekty sudetů. Je více než zarážející, že např. na vychvalování W. Jaksche, nikdo z přítomných na vlastenecké akci nedokázal odpovědět. O tom, co sudetomilové se sudety činí v Brně, je naše veřejnost informovaná a odpovídá. Jen málo se však ví o řadě podobných akcí např. v Poběžovicích, Plzni, Liberci, Ústí n/L, Jablonci atd. Mnohdy jen neinformovanost zastupitelů umožňuje úspěchy sudetů.

 

2.                Věděli jsme např. o tom, že Sobotkova vláda, po svém nástupu, započala tam, kde ta Nečasova skončila? O té nečasovské jsme věděli, že to byla A. Merkelová, kancéřka SRN, která při své návštěvě Prahy dala najevo, že by bylo dobré, kdyby jednání mezi vládou ČR a reprezentací SL konečně probíhala přímo. Bylo nám známo, že v tomto smyslu působil i Horst Seehofer, bavorský předseda vlády. A tak v únoru r. 2013 se vydal premiér Nečas do Bavorska, aby v Mnichově před zemským bavorským parlamentem pronesl podlézavý a falešný projev. Z nás a Bavoráků dělal, když ne bratry, tak alespoň bratrance. Byla to jeho labutí píseň, z politiky musel odejít silně poznamenaný různými skandály. Mezi ně patřil i jeho zmíněný projev.

 

Z uvedeného, a z dalších informací, obsažených v tiskovinách SL, jednoznačně vyplynulo, že H. Seehoder i A. Merkelová nepřípustně zasahovali do našich vnitřních záležitostí. A podle německého tisku H. Seehofer dokonce opakovaně. Je též odsouzeníhodné, že pan premiér Sobotka, nebo další ministři vlády ČR, četným jednáním s bavorskou vládou případně s jejich ministry násobně porušují princip, že partnerem vlády ČR je pouze spolková vláda, nikoliv vlády jednotlivých zemí SRN. Tak se naši mocipáni zasluhují o pozemšťování ČR. Zemí jsme byli za Rakouska-Uherska, naši předkové nám vybojovali samostatný československý stát. Našim předním zájmem musí být naši státnost držet a udržet, když už ne upevňovat. A je tady ještě jedna zvlášť pozoruhodná skutečnost. Došlo již k opakovaným přímým jednáním mezi vládou ČR a „sudetoněmeckým landsmanšaftem", jeho vedením. SL postrádá mezinárodněprávní subjektivitu. Nemůžeme být subjektem mezinárodních vztahů To naši vládní „experti" ví a přesto nedbají. Dokonce letos v březnu se do Bavorska vypravila vládní delegace ČR, která jednala nejen s bavorskými „protějšky", ale také s představiteli SL: Jednala a dokonce uzavřela určité dohody, o nichž mluvil Posselt. Naši pánové jednali o nás, bez nás, za našimi zády, hezky pomnichovsky. Tradice zde již byla. Poté následně obě „strany" činily kroky, které byly zřejmě dohodnuty. Víme, jak vše dopadlo za první republiky při přímých jednání s henleinovci. Následné zmezinárodnění těchto vztahů bylo jedním z významných hřebíků do rakve Československé republiky.

 

Je zde ještě jeden mimořádně důležitý moment, dekrety prezidenta republiky. Jen si vzpomeňme, kolik ministrů německé vlády, zemských vlád si o ně otíralo a dosud otírá boty. Že tak činí ladsmanšaft, to nás již tolik nevyvede z míry. Posselt a další mají kopání do Benešových dekretů, jak jim říkají, v popisu práce. Útočí však ti i oni i na další normy, které jsou součástí právního řádu. Mělo by nás to vzrušovat, opět totiž jde o nepřípustné zasahování do našich vnitřních záležitostí. Když vláda mlčí, když ministr zahraničních věcí mlčí, měly by mluvit a protestovat vlastenecké subjekty. Děláme to vždy, když je to potřebné? Děláme to s potřebnou razancí? Děláme to vůbec?

 

Nechoďme však jen do minulostí! Položme si otázku, zda vláda SRN jedná s některými našimi hejtmany, uzavírá s nimi smlouvy nebo dokonce jedná s některými českými spolky, uzavírá s nimi smlouvy a následně je plní? O ničem takovém nevíme! Spolková vláda by k ničemu takovému se nesnížila, kdežto ta naše tak činí opakovaně. Nikomu to zřejmě, ani z vlasteneckých subjektů, tak dalece nevadí.

 

3.                

a) Jednání vlády premiéra B. Sobotky je však skandální i dalšími skutečnostmi. Byl to B. Sobotka, který při jedné interpelaci v září minulého roku básnil o tom, jak SL je k nám vstřícný, vzdal se, říkal premiér, práva na vlast a na odškodnění. Několikrát jsme mu psali, že uvedená novelizace stanov SL nebyla schválena, tudíž platí stanovy SL v původním znění, tedy ty staré. Přesvědčoval nás, že v listopadu 2015 vše bude pozitivně vyřešeno a nebylo a dosud není. Teprve před několika dny, po roce snažení, nám doznal, že stanovy SL jsou beze změn.

 

Podstatnější však je, že mluvil o předmětné „velkomyslnosti" SL vůči nám, jako kdyby SL měl právo na vlast, tj. vrátit se do ČR, jako kdyby měl právo na nějaké odškodnění od ČR. Jako premiér ČR měl poukázat veřejně a důrazně na to, že SL žádné právo na „původní vlast" nemá a nikdy neměl a rovněž tak nemá právo na odškodnění. Měl naopak dodat, že existuje i program SL, kde uvedená práva jsou zakotvena. A ještě důležitější než uvedené je, že bylo jeho povinností uvést, že nikoliv Němci mají právo na nějaké odškodnění, ale my máme právo na to, aby nám Němci už konečně zaplatili reparace. To bohužel neodeznělo. Naopak nám B. Sobotka sdělil, že sudeti jsou našimi spojenci, které potřebujeme.

 

Proto si klademe otázku, zda premiér B. Sobotka nehájí více zájmy SL než republiky, zda není více proněmecký než pročeský?

 

b)                V době, kdy určití naši spoluobčané, díky uvedeným prohlášením premiéra B. Sobotky, žili v představách, jak vůči nám je SL velkomyslný, B. Posselt, nejvýznamnější činitel SL, mluvil 12. listopadu 2015 ve Vídni v Domě vlasti zcela jinak. Posselt ujišťoval ve Vídni, že žádné právní pozice nejsou opouštěny! Náhrada škod musí být provedena. Pokrok v restitucích bude. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání bylo a je nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit hodně. Vysvětlil také, že zásadní je prosadit neplatnost Benešových dekretů. Prostřednictvím přímých rozhovorů zástupců lidu je hledáno řešení, které bude vymáháno na mocenských orgánech České republiky... Pro zástupce SLÓ by mělo být předpokladem pro usmíření, že Češi přiznají a budou litovat nespravedlnost. Posselt řekl, že on a jeho tým pracují na tom, aby Češi o této době mluvili. Cesta k pravdě a k nalezení kroku k usmíření je nastavena. (Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12)

 

c)                Na Dni vlasti v září 2016 promluvil G. Zeihsel, předseda rakouského SL. Mimo jiné řekl: V přímých rozhovorech se SLÖ (Sudetoněmecký landsmašaft Rakouska) snaží dospět v České republice k řešení otázky odškodnění Novorakušanů... Ve skutečnosti jde o tzv. sudetské Němce, před koncem války utekli do Rakouska nebo po válce tam byli přesídleni, kteří získali rakouské státní občanství až po 27. dubnu 1945.

Na náš dotaz, zda probíhají jednání mezi SL a zástupci ČR o náhradách škod nebo dokonce o sudetorestitucích, odpověděl 14. listopadu 2016 Úřad vlády ČR, že taková jednání neprobíhají. Přesto se domníváme, že ano a dokonce i o dalších tématech, ale v utajení.

 

Víme však, že mezi srbskou vládou a Němci, bývalými občany Jugoslávie, jednání vedla k majetkovým restitucím a náhradám škod. Bývalým jugoslávským Němcům, pokud splňují stanovené podmínky, je vracen majetek a mohou očekávat i vyplácení finančních náhrad za škody jim vzniklé. Sudeti po takových jednání s ČR touží a věří, jak se vyjádřil B. Posselt, že budou restituce i náhrada škod. Uvedl, i jakým způsobem toho sudeti hodlají dosáhnout

 

4.     Jsou zde další pozoruhodnosti. „Naši spojenci" , lépe řečeno spojenci předsedy vlády, B. Sobotky, a snad i většiny jeho ministrů, nikoliv tedy naši, spolu se svými patrony, různými ochránci, prostě s přáteli „sudetoněmecké věci“ se na naši adresu již dlouhodobě a často vyslovují hrubě urážlivě. Ostatně posuďte sami. Na 66. sjezdu SL, který se konal v květnu 2015 promluvil i Horst Seehofer. Jak o nás mluvil, nejlépe vystihuje několik vět z jeho projevu. „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností. Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden. Ale přinesli věci, které jim nemohli vzít: podnikatelské dovednosti, odvahu a tvůrčí sílu. A především: Vzali jim domov, ale ne jejich identitu, ne jejich hrdost..."

 

Na témže sjezdu k nám byl B. Posselt mírnější. Obvinil nás jen z válečných zločinů, i když jindy byl mnohem útočnější. Rakouští landsmani se sešlí v září 2015 na Dni vlasti v Klosterneurburgu. A tam „sněmovali" pod mottem „Dne vlasti 2015: Před 100 lety genocida Arménů - před 70 lety sudetských Němců“. Takže z nás udělali genocidní zločince. Pod tím mottem vystupovali i někteří rakouští ústavní činitelé. Žádný z nich se neohradil. Snad zbývá dodat, že na uvedených akcích sudetů byli i naši diplomaté. Myslíte, že protestovali? Nikoliv. Mlčeli, protestního hlásku nevydali. Na některých podobných akcích dokonce popřáli hodně zdaru, nechť se dílo podaří. Je samozřejmě, že spíše bychom čekali námitky od Čechů zde přítomných. Ale i ti mlčeli. Neřekli jediného slova na obranu republiky, našeho národa, na obranu pravdy. My pravidelně přinášíme přehled českých účastníků těchto akcí.

 

Hledáme alespoň několik následných slov námitek. Ale nenacházíme. Naopak. Když již v dřívější době paní Marksová byla na sjezdu sudetů, protestovala proti tomu, že ČT nepřinesla podrobné informace o sjezdu a položila otázku, zda ČT se bojí sudetů. Asi v tom smyslu. Myslíme si, že všichni ti, poslanci, senátoři, ministři či další ústavní činitelé, co na akcích sudetů sedí a slyší nelichotivá slova na naši adresu, aniž by se ozvali na obranu republiky, národa, porušují slib věrnosti, který při nastoupení do funkce složili.

 

Samozřejmě jsme si opakovaně stěžovali na Ministerstvu zahraničních věcí ČR a požadovali jsme, aby použilo přiměřený diplomatický prostředek, aby se takové a podobné protičeské provokace neopakovaly. Dozvěděli jsme se, že MZV o tom ví, ale protestovat nebude. Jak protestujeme my jako vlastenci, jako vlastenecké subjekty? Je nás slyšet? Nemůžeme přece si nechat nadávat do zločinců proti lidskosti, válečných či dokonce genocidních zločinců ... a mlčet. Proč k tomu mlčíme?

 

5.                V posledních letech se setkáváme s tím, že někteří „naši" politici přejímají určité termíny SL. Máme na mysli především pojem „vyhnání" a jeho odvozeniny, který je sudeťáckým produktem, neodpovídajícím termínům Postupimské smlouvy. Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc., k tomu říká: "Nejen právnímu a lingvistíckému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-li provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem, nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy." (Sborník: Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18)

Takže používáním termínu vyhnání Němců ústavními činiteli ČR, nakročují tito k důsledkům, s nimiž je mezinárodní právo spojuje. Tedy nárok vyhnaných osob na náhradu škod, které jim vyhnáním vznikly a návrat do míst, odkud byly jednostranným protiprávním rozhodnutím státu vyhnáni.

 

6.                

a)         Platné Stanovy SL obsahují i následující cíle:

-                   prosadit právní nárok na domov, jeho znovuzískání a s tím spojené právo na sebeurčení národnostní skupiny,

-                   zastupovat nárok národnostní skupiny a jednotlivých krajanů na navrácení uloupeného majetku a z toho vyplývající nároky na odškodnění.

 

b)                O cílech snažení „sudetoněmeckého landsmanšaftu" vypovídají nejen jeho platné stanovy, ale také tzv. program 20 bodů z roku 1961. Přestože na přelomu 20. a 21. století Seliger-Gemeinde a Ackermann-Gemeinde měly k němu určité připomínky, znění programu se nezměnilo. V SL se tehdy nenašla většina k jejich prosazení. Uveďme pro představu jen několik programových bodů:

„Naše politické úsilí se zakládá na právu na domov ("Heimat") a na sebeurčovacím právu národů v rámci evropské integrace, a sice nezávisle na sporné mnichovské dohodě z r. 1938.“ (Čtrnáctý bod)

„Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V na­šem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou re­publikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.” (Patnáctý bod)

„Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem." (Šestnáctý bod)

 

c)                Jak si představují sudeti budoucnost „sudetenlandu, až ho získají'1? Zásadně vidí tří možnosti: - autonomní německé území uvnitř ČR, - jako samostatnou správní a státní jednotku, - připojení k Německu.

Sudetoněmecká suverenita by vedla ke ztrátě české svrchovanosti nad česko-německým pohraničím.

 

d)                Jak vyplývá z článku „Setkání významné pro budoucnost", který byl publikován v Sudetendeutsche Zeitung, 18.03.2016, na str. 1 a 3, pochválil H. Seehofer čtvrtý bavorský kmen jako základ pro „budoucí spojení mezi oběma zeměmi".

Když jsme se obrátili na P. Bělobrádka, místopředsedu vlády ČR, aby nám slova H. Seehofera vysvětlil, sdělil nám písemně, že k této otázce bude vydáno prohlášení. Čekali jsme asi půl roku, žádného prohlášení jsme se dosud nedočkali a proto jsme uvedený dotaz nedávno opakovali.

 

e)       „Sudetoněmecká mládež vysvětluje, co znamená znovuzískání vlasti" je nadpis článku, který vyšel v Sudetenpost, 9.6. 2016, str. 5. Předseda sudetoněmecké mládeže, Peter Paul Polierer, přednesl při svatodušním setkání v Norimberku referát, v němž mluví o Bohémii (Čechách - pozn. red.) a Moravě a v souvislosti s nimi pronesl i slova:       Generace dědiců sudetských Němců má více než jednu vlast/domov a pracuje s velkým potěšením na tom, aby byly respektovány všechny její domovy, historické a vytvořené. Opět ta dávná německá touha po nadpráví.

 

f)       V myslích některých sudetů dosud nezmizela představa o česko-německé federaci, jíž zakotvovala Wiesbadenská úmluva, uzavřená mezi sudety a prchalovci v r. 1950. Ta předpokládala i návrat sudetů do Československa.

Bernd Posselt ve svém projevu na 61. sjezdu odsunutých Němců z Československa poměrně široce mluvil i o wiesbadenské dohodě. Označil ji za vizionářský dokument, jímž sudetoněmecká národnostní skupina učinila velký krok k českému národu a zvláště pak k úpravě budoucích vztahů mezi Čechy a sudetskými Němci. I později představitel SL prohlásil, že v budoucích jednáních mezi SL a českou vládou by měla Wiesbadenská úmluva sehrát alespoň orientační úlohu.

 

g)         Bavorská CSU si vytýčila program, který probouzí vzpomínky na germánský Drang nach Osten. „V příštích několika letech si CSU dala za cíl rozvíjet sousedské vztahy se středo - a východoevropskými státy. V programu je v zásadě: "Bavorsko je motorem progresivní integrace střední a východní Evropy. To je předmětem bavorské strategie pro Střední a Východní Evropu. "Usmíření s Čechy, které je na konci dlouhého procesu, bude v této souvislosti příkladem.“ (Z článku Vyhnanci respektováni vícekrát, Sudetendeutsche Zeitung, 11.11. 2016, str. 1)

 

7) Sudeti mají svůj program, přestože mlží, neskrývají ho. Jdou za svým. Sami o sobě, bez zásahů bavorské a německé spolkové vlády v jejich prospěch, a bez podpory našich sudetomilů a germanofilů, by nemohli uspět. Na tzv. historickém sjezdu SL letos v Norimberku bylo asi 1500 účastníků, z toho možná až dvě stovky Čechů. Proto sudeti volali až zoufale po podpoře českých souputníků. A dostali ji, velmi širokou a významnou. A budou zřejmě ji dostávat i v dohledné době. Jejich nebezpečnost ve spojení s některými českými ústavními činiteli tak může i narůstat.

 

Proto české vlastenecké subjekty by měly věnovat pozornost zvláště některým politickým stranám. V současnosti v čele „přátel sudetské věci“ stojí KDU-ČSL, která s vlasteneckou šrámkovskou ČSL nemá nic společného. Činnost takového Hermana, o němž se soudí, že je členem SL, Bělobrádka, který prohlašuje, že je sudetským Čechem, zatímco předseda Němců v republice, M. Dzingel, naopak o sobě říká, že raději se označuje za českého Němce, než sudetského, a Šumava a Brno, pokračuje pan P. Bělobrádek (v lekcích českému národu), patří do politických sudet, má viditelně negativní odezvy. Velmi blízko KDU stojí TOP 09, Zelení. Příchodem dr. Fialy, dřívějšího panevropského harcovníka na Moravě, který připravoval půdu O. Habsburgovi a Posseltovi pro jejich akce, do čela ODS, ztratila tato hodně ze svého dosud zbývajícího původního vlastenectví. Pokud jde o ČSSD, sobotkovci v čele se svým náčelníkem nás táhnou do německého chomoutu. Sobotkovci mohou silně poškodit české zájmy a pomoci těm tzv. sudetoněmeckým. Mohou však přivést doslova na buben i celou sociální demokracii. Část  babišovců, např. P. Vokřál, od nich nemá daleko. Ani KSČM nelze označit za vlasteneckou stranu, přestože značná část komunistů má k tomuto směru blízko nebo jsou v něm dokonce doma. Filipovci a dolejšovci představují jakýsi salonní komunismus, který je politicky korektní.

 

Mohou uspět sudeti za takových podmínek? Ano, mohou! Proto naší nadějí jsou parlamentní volby, které změní náš stranicko-politický systém. Pokud to nedokážeme, republika, náš národ, jazyk, kultura budou ohroženy. Sudety pak budou podporovat nejen nějaké naše politické strany, ale i nadále některé ústavní orgány. Nic dobrého pro nás z toho vzejít nemůže.

 

8. Zastáváme stanovisko, že ČR je nedělitelná, hranice nedotknutelné, odsun německého obyvatelstva nevratný. Odsunutí, kteří byli a jsou jen národnostní menšinou, neměli proto ani nemají nárok na sebeurčení, jsou v německé vlasti, kam chtěli. Nebyli vyhnání, ale přesídleni. Za způsob provedení odsunu jsme sklidili od představitelů Spojenecké kontrolní rady poděkování a pochvalu. To je pro nás podstatné. Nikoliv zvrácené hodnocení sudetů. Žádný nárok na původní vlast, ani na restituce či nějaké náhrady škod nemají. Nejsou našimi spojenci. Nevidíme žádný důvod, aby s nimi jednal jakýkoliv český ústavní orgán.

Pokud jde o Německo a některé spolkové země požadujeme, aby se napříště zdržely jakéhokoliv zasahování do našich vnitřních záležitostí. A naopak aby konečně nám zaplatily reparace, které nám dluhují.

Naši státnost můžeme udržet pouze v Evropě, která se stane svobodným a rovnoprávným společenstvím národních států, zbavených natovských opratí a válečnických choutek. Nejbližším národem pro nás jsou Slováci, následují ostatní Sloveně, zejména Srbové a Rusové. Zásadně odmítáme bavorský pokus o pronikání do střední a východní Evropy, který nám připomíná germánský Drang nach Osten.

 

Závěrem

 

1.                Spolupráce, nikoliv další dělení, českých vlastenců, vlasteneckých subjektů, je příkazem doby. Nejjednodušší formou této spolupráce, která nevyžaduje žádná další složitá jednání, ani finanční či časové investice, ale jen dobrou vůli, je vzájemné sdílení informací. V první fázi, a to v každém sdružení, i v tom neformálním, jde především o tvorbu vlasteneckých textů, autorskou, překladovou. Teprve potom následuje sdílení. Jsme přesvědčeni, že máme co nabídnout. V naší knihovně na webu je přes 4000 textů, z nich více než 1000 se zabývá česko-„sudeto“-německou problematikou. Řadu témat zpracovali univerzitní profesoři, docenti a jiní odborníci i v rozsahu několika desítek stran. Nové aktuální články, zejména překladové z německy psaného textu, pravidelně do knihovny přikládáme. To je i jeden z důvodů, proč na nás útočí.

Rádi budeme i nadále přebírat texty od vás, od blízkých webů. Rádi budeme, když se alespoň přesvědčíte, jaké texty máme ve své knihovně a podle vlastních potřeb z ní budete čerpat. Nepožadujeme za to žádný finanční příspěvek, ani vás nenecháme tápat v bludišti reklam. Velmi rychle se tak můžeme vzájemně obohacovat a zásadně přispět i k větší informovanosti našich čtenářů a následně pak i k jejich důraznější angažovanosti. To je jistě cílem nás všech. Vlastenci musí být slyšet, musí být vidět! Pište, prosíme, otevřené dopisy, dotazy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, petice. Publikujte je, včetně odpovědí, které jste na ně dostali.

 

O uvedené spolupráci jsme mluvili již vícekrát, bez většího efektu, bohužel. Proto se nyní obracíme na Vás i na řadu dalších vlasteneckých subjektů s tímto návrhem a chceme věřit, že alespoň část vlastenecké obce, jež se nezalekne dupotu či dokonce „domluv" sudetů a je schopná pohledu za své hranice činnosti, pochopí nutnost vzájemného sdílení informací.

 

2.                Víme však, že vývoj vlastenecké obce se nemůže zastavit na tomto stupni. Předpokládáme, že o další se přičiní větší subjekty ve vzájemné spolupráci a vytvoří v nepříliš vzdálené době jádro nového politického vlasteneckého subjektu, který by uspěl v parlamentních volbách.

Je zde však ještě jedna možnost, spíše ta sekundární. Dohodnout se s nějakou politickou stranou již existující, jíž lze označit za vlasteneckou, že jí dáme své hlasy při volbách, pokud ona zajistí zvolení námi navržených kandidátů, tj. umístí je na kandidátce na volitelná místa. Dohoda musí být písemná. Vlastenecká obec, pokud chce uspět, musí postupovat v jednotě. I o uvedených možnostech by se měli její představitelé dohodnout. Z vlasteneckých řad musí pocházet nová mocensko-politická elita, jež nahradí „elity“ zkorumpované a zrádné. Vlasteneckou povinností dnes je hledat cestu k sobě a překonávat rozdíly. Času je málo. Sjednocující snahy podporujeme. Sehrát rozhodující úlohu ve vlasteneckém táboře patří jiným, mnohem významnějším vlasteneckým subjektům. My je k tomuto naléhavě vyzýváme, my je o to prosíme. Odpovědí nechť nám jsou potřebné vlastenecké činy!

 

V Praze dne 26.11.2016

 

Za České národní listy:  Ing. Pavel Rejf, CSc.

 

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz                     e-mail:  vydavatel@seznam.cz

 

Facebooková adresa:                    

https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170