Bouře ve sklenici vody
28. února 2015 přijalo Spolkové shromáždění většinou hlasů rozhodnutí, jímž byly vypuštěny následující věty z platných stanov: „Sudetoněmecké krajanské sdružení prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání, a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení a hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu.“ Proti uvedené novelizaci se hned postavila celá řada funkcionářů a členů SL.
Boj se rozhořel. Probíhá dokonce i v tisku SL. Mnichovské Sudetendeutsche Zeitung samozřejmě zastávají pozici, kdežto rakouský Sudetenpost vyjadřuje názory opozice. Dokonce i na Dni vlasti v Klosterneuburgu, který proběhl 13. září 2015, zazněla silná kritika na adresu „novátorů“. Vědecký pracovník rakouského landsmanšaftu, Wolf Kowalski, přímo z tribuny řekl: „Věrohodné může naše úsilí zůstat především v rámci našich rodin jen tehdy, pokud se budeme držet našich zásad, z nichž nejdůležitější jsou požadavky na právo na návrat do vlasti a na návrat našeho majetku.
Boje v rámci landsmanšaftu probíhají dále. Zdá se, že Mnichov má zatím vrch nad Vídní. Někteří sudeti se pokoušejí „bratrovražedné zápasy“ mírnit. Mezi ně patří i Peter Jósika. Ve svém osobním přínosu do diskuse říká: „O vzdání se domova a restitucí tak nemůžeme mluvit. Změny přijaté spolkovým orgánem se zdají spíše pokusem dát impuls pro další spolupráci zemí, pro úsilí o otevřený dialog s českými politiky.“
Profesor Alois Jahn, který pochází z Olomouce. v Sudetenpost napsal, že na Dni vlasti potlačil a skryl zradu Bernda Posselta host, Dipl. Ing. Beransch Hartunian. Dále se zmínil o cíleném ničení Západu, zejména islamizací, i s pomocí "matky" Merkelové.
„Naši“ politici, zejména B. Sobotka je nadšen vstřícnými kroky, jež SL učinil novelizací stanov. Samozřejmě, že je vysoce hodnotil. Podobně se postavili ke krokům SL i někteří další činitelé.
V čem je problém? Především v tom, že sudeti nemají žádné právo na návrat do původní vlasti, do ČR, ani právo na vrácení konfiskovaného majetku, či na odpovídající náhradu škod. Dále platí jak rozhodnutí Postupimské konference, tak i Pařížské reparační dohody a principy mezinárodního práva. Sudeti se tedy vzdávají toho, na co nikdy neměli a nemají právo. Ani svým potleskem odvážným a vstřícným krokům SL B. Sobotka, jímž vlastně takováto práva, jež sudeti sami sobě udělili, svým způsobem uznává, bere je jako fakt, nic na věci nemůže měnit. Jen důvěryhodnost premiéra dále utrpí.
Sudeti mohou mezi sebou dále válčit o předmětná práva, která neexistují, Sobotka a jemu podobní se mohou rozplývat nad vstřícností sudetů k nám, ale vše bez jakéhokoliv efektu. Jde, pokud se nejedná o nordickou lest, jen o bouři ve sklenici vody. To podstatné, bohužel, v diskusi zřejmě nezazní. Němci přece byli agresoři a svou agresí nám způsobili velké škody. Proto ne my jim, jak je dáno mezinárodním právem, ale oni jsou povinni nám zaplatit reparace. Ty lidské jsou nevyjádřitelné, ty materiální činí kolem 360 miliard předválečných korun. Z nich nám dosud zaplatili jen nepatrný zlomek. Jsme v očekávání.
Dr. O. Tuleškov