ANO zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství a zrušení církevních restitucí.

Bod č. 3 základního programu ANS:

Zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství

ANS vychází z potřeby návratu k národnímu státu. K tomu směřují i další evropské země, jakož i USA v čele s prezidentem Trumpem (viz jeho „America first!“). Je třeba si říci, co to v praxi pro zemi, jakou je ČR, znamená. Takže:

1/ odchod z EU, ať již formou Czechxitu či rozpadu celé EU, který se nyní již docela zřetelně rýsuje.

2/  zásadní systémové změny v ČR vč. změn personálních. Ty nepůjdou realizovat bez realizace předchozího kroku 1/.

3/ tyto systémové změny musí zasáhnout:

a/ oblast politiky (a nepůjde zdaleka jen o uvedení zásad přímé demokracie do praxe, nýbrž o některé další kroky, jako je odlišný způsob obsazování kandidátek, řešení otázky Senátu – buď zrušení či jeho změnu na sněm regionů, otázku pravomocí prezidenta při jeho přímé volbě aj.);

b/ oblast ekonomiky – především formou přechodu na pro ČR vhodnější ekonomický model spočívající v koncentraci na produkci s vyšší přidanou hodnotou a na prodeji finálních výrobků vlastními silami tak, jak tomu bylo dříve, na obnovení tradičních obchodních spojení, a to nejen se zeměmi BRICS, nýbrž i s dalšími zeměmi tzv. 3. světa (značné a dosud vesměs neprávem opomíjené možnosti v zemích Latinské ‚Ameriky, dále pak příležitosti při obnově válkou zničených zemí na BSV – Sýrie, Irák, možná i Afghánistán po skončení války v těchto zemích);

c/ oblast sociální – odpovídající navýšení mezd, platů a důchodů, sociální solidarita atd.. K tomu je třeba vytvořit si ovšem potřebné ekonomické předpoklady.

d/ opětovné zprůmyslnění některých oblastí ČR, zvláště pak příhraničních a zastavení odlivu obyvatel do velkých průmyslových a městských aglomerací;

4/ K tomu vedoucím krokem je přechod ČR na systém smíšené ekonomiky, kde:

a/ část výrobních prostředků bude trvale v majetku státu (v klíčových odvětvích a některých dalších odůvodněných případech);

b/ dále bude existovat privátní sektor a

c/  souběžně s nimi i sektor družstevní.

Nastal čas odmítnout definitivně nesmysly typu „stát je špatným vlastníkem“, když rozhodují a zodpovědní jsou konkrétní lidé na konkrétních řídích funkcích (které ovšem v posledním období k zodpovědnosti za často špatné výsledky jejich práce nikdo nevolal). A jakým hospodářem jsou soukromí vlastníci, můžeme vidět na příkladu OKD. A našli bychom takových příkladů daleko více.

A krom toho je třeba uvědomit si jedno. Stejně tak jako v 50. letech se zestátňovalo všechno, vč. posledního ševce, tak se podobným budovatelským způsobem přistoupilo od počátku 90. let u nás k privatizaci. Mělo jít přitom o privatizaci zejména těch podniků, které potřebovali moderní know-how a technologie. Po úspěšné privatizaci Škody Mladá Boleslav pak ale začalo být privatizováno zejména rodinné stříbro, které vesměs žádné takové potřeby nemělo. Pak již se privatizovalo hlava nehlava, zřejmě v představě různých úplatků apod.

Stát a politici z jednotlivých politických stran tam sami přispěli k vytvoření vrstvy oligarchů u nás, proti nimž nyní brojí, když se cítí být jimi ohroženi ve svých funkcích. Skutečností je, že postupně dochází k tendenci privatizovat stát (a to nejen u nás), což umožňuje vzrůstající ekonomická moc oligarchů, jíž neumějí dnes politické strany a jejich politici v čele státu účinně čelit.

Lidé již zapomněli (či ti mladší se již v rámci vzdělání nedověděli), že politická moc je odvozena od moci ekonomické, tedy od vlastnictví výrobních prostředků. Dochází tak k schizofrennímu jednání ze strany politiků, kdy:

- na jedné straně podporují hlava nehlava privatizaci všeho, ať je to potřebné a prospěšné pro tento stát a jeho obyvatele či nikoliv, zatímco

- na druhé straně „bojují“ proti důsledkům svého počínání. Tedy proti oligarchům vstupujícím do politiky.

Co se týče konkrétní problematiky navrhovaného zestátnění strategických odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství u nás lze sdělit následující:

1/ nejprve je třeba říci, že nejde o podobnou akci, jakou byly konfiskace majetku zrádců a kolaborantů po r. 1945. Nejde ani o zestátnění klíčových odvětví národního hospodářství v té podobě, jak probíhala po r. 1948;

2/  zestátnění by probíhalo na základě zákona a za náhradu. Týkalo by se vybraných klíčových podniků (nelze realizovat plošně, tedy např. i s OKD a platit tak fakticky znovu Bakalovi či za Bakalu, což je v zásadě totéž);

3/  Tomuto kroku by musela nutně předcházet restrukturalizace daňových pásem u jednotlivých skupin daňových plátců s cílem zamezit dalšímu neúměrnému vývozu kapitálu z ČR. Vzorem k tomu nám u nejvyššího daňového pásma může být např. Švédsko (též člen EU);

4/  do tohoto systémového opatření spadá i zastavení další privatizace státního majetku (např. Lesy ČR, Budvar apod.), neboť každou takovou privatizací si tento stát kromě jiného krátí zdroje svých příjmů (u státního podniku mu patří 100 % zisku, zatímco u soukromého podniku se dohaduje, zda mu ten podnik na daních zaplatí alespoň oněch 19 %, pokud investor zrovna nepatří do cizího koncernu, který zpracovává konsolidovanou bilanci v zahraničí či který má papírově své sídlo někde v daňovém ráji). Pak tento stát nedostane obvykle nic. A výpadek daňových příjmů v rozmezí 81 -100 % je pak státem přesouván na bedra občanů tohoto státu.

5/  Důležitým momentem tohoto programu je i ochrana přírodního bohatství ČR ze strany státu a jeho zachování v majetku státu. Ať již jde o zbývající zásoby uranu či nově objevené zásoby lithia a některé další. K odbornému posouzení pak patří otázka vhodnosti opětovného zestátnění MÚS, zejména pak s přihlédnutím k přinejmenším nekorektnímu postupu při její privatizaci, který je předmětem posuzování soudy ve Švýcarsku.

6/  Do této kategorie spadá i zachování kontroly a vlastnictví státu nad strategicky důležitými zdroji:

     - výroby elektrické energie a její distribuce a

     - dodávkami vody a úpravnami vody, jakož i odpadních vod a nakládání s nimi.

Zejména v této poslední kategorii požadujeme upravit zákon o vodovodech a kanalizacích tak, aby jednoznačně zamezoval snahám některých zahraničních vlastníků vodovodů a zařízení na úpravu odpadních vod spočívající v přesouvání vlastnictví vodovodní a kanalizační sítě a tím i nákladů na jejich údržbu a opravy na spotřebitele. Tento okruh činnosti patří nicméně do sféry navrhovaného zestátnění s tím, že po jeho realizaci příslušné obce, které si tato svá zařízení v předchozím období prodala cizím subjektům, budou zodpovídat za jejich provoz státu jako jejich staronovému vlastníkovi, a to bez možnosti s tímto majetkem o své vůli znovu nakládat.

Aby tento stát mohl plnit svoji roli a být prospěšný občanům, musí být suverénem. K tomu patří mimo jiné i majetek a zdroje. Bez toho se stát dostává postupně do područí těch, kteří na rozdíl od něho ten majetek a zdroje mají. A stát tak není schopen dále plnit své funkce. Nemůže tedy plnit:

- funkce vnitřní: bezpečnostní, právní, ekonomickou (podmínky pro chod ekonomiky a jejich garance), sociální (zajištění občanů ve stáří a nemoci) a kulturní (péče o kulturní dědictví) ani

- funkce vnější (diplomacie, regulace zahraničního obchodu a sjednávání mezistátních obchodních smluv), ani funkci obrannou (obrana vlastního území před cizím napadením, udržení mezinárodní bezpečnosti atd.).

Nemůže tedy plnit řádně ani svoji rozdělovací funkci, neboť příjmy k rozdělování se stále tenčí a krom toho do příslušných zákonů mu stále více hovoří oligarchové. A to jak přímo, tak i prostřednictvím jimi angažovaných poslanců z dalších stran. A toho jsme právě v dnešní době svědky.

Ing. Jaroslav Tichý, 1. místopředseda ANS