Zlepšení taktiky boje proti banderovcům

Major Miroslav Duda po prvních střetnutích sepsal operační zprávu o bojovém nasazení pluku Slovensko, ve které kromě jiného zdůraznil:

Pro první období našeho nasazení je typické, že ačkoliv došlo k mnoha střetnutím s banderovci, kromě ojedinělých případů nebylo dosaženo žádného výsledku. Je jasné, že jak organizace jednotek, tak způsob boje nevyhovuje. To nemůže změnit ani nesmírná obětavost a houževnatost příslušníků pluku. Tyto skutečnosti na ně v prvních okamžicích působí deprimujícím způsobem. Tím se dá vysvětlit, že v některých jednotkách nebyl bojový duch během střetnutí na takové výši, jak se očekávalo. Pokles bojového ducha se projevil také v tom, že část bandy kterou naše jednotky ostřelovaly pronikla sestavou hlídek do prostoru Ruských Peklian a jedna hlídka, která zpozorovala bandu pronikající v těsném zástupu, nezahájila palbu vůbec. Předpokládám, že po získání poznatků o místních poměrech a po prvním střetnutí s bandami bude bojový duch znovu na výši. Ani operace vojenských velitelství nebyly dosud korunovány většími úspěchy. Na jejich neúspěch má vliv mnoho činitelů.

Bandy mají odvážné velitele i mužstvo. Ve válečném stavu jsou už několik let a mají bohaté zkušenosti, jak vést záškodnický boj a boj v lesích vůbec. Každý jednotlivec hájí svůj holý život a někteří velitelé udržují terorem tvrdou vojenskou disciplínu a bezpodmínečnou poslušnost. Zběhy stejně jako mužstvo, které není schopné vytrvalého pochodu, střílejí. Civilní obyvatelstvo východního Slovenska, zejména Ukrajinci, podporují bandy dodávkami, případně poskytováním stravy dodávají jim informace o přítomnosti bezpečnostních složek a seznamují je s místními poměry. Tento stav je možné vysvětlit tím, že bandy prohlašují, že bojují proti nadvládě komunistů, za svobodnou Ukrajinu. Některé bandy za odebrané potraviny a dobytek platí, a to dobře, polskými penězi, někdy také dolary.

Z těchto důvodů, někdy i ze strachu, nehlásí civilní obyvatelstvo příslušným velitelstvím Národní bezpečnosti a vojenským jednotkám jejich přítomnost, ačkoliv je to nařízeno vyhláškami. V případě, že bandu ohlásí, stává se to s dvanácti až patnáctihodinovým zpožděním, takže než je možné v ohroženém prostoru nasadit vojenskou stíhací jednotku, uplyne dalších deset dvanáct hodin, a při uzavření prostoru je banda už dávno mimo dosah vojenské jednotky.
Pokud se má v boji proti bandám dosáhnout úspěchu, je bezpodmínečně nutné nasadit pozorovací letectvo, vytvořil speciální síť spolehlivých důvěrníků, stíhací oddíly vybavit dobrými motorovými vozidly

Dosavadní taktika obkličování ohrožených prostorů se projevila jako neúčinná vzhledem k rozlehlým hlubokým lesům a nedostatečnému počtu mužstva. Ze zkušeností z poslední války, z boje proti partyzánským oddílům je na dosažení úspěchu třeba nasadit celé armádní sbory. Jako účinná se jeví i taktika okamžitého nasazení psích smeček a pohyblivých stíhacích oddílů na zjištěnou stopu a nepřetržité, usilovné stíhání bandy, které jí nedopřeje odpočinek a neumožní zásobit se, až začnou jednotlivci únavou a vyčerpáním od bandy odpadávat.
Očekává se, že změnou taktiky a po vybavení stíhacích jednotek bude v boji proti bandám UPA dosažen úspěch.

mjr. Miroslav Duda, velitel útvaru 1188 Už o týden později, 13 července, skupinu Teplice reorganizovali. Změnili li na stíhací skupinu. Stíhání band na celém území Slovenska svěřili pouze do její pravomoci. Skládala se z velitelství skupiny, ze stíhacích praporů Lev, Rys, Tygr, Orel, / průzkumné jednotky Sokol se čtrnácti četami, z pluku SNB Slovensko, jehož dva prapory dostaly od toho dne krycí názvy první Javor, druhý Osika, z leteckého oddílu Kobra s osmi letadly a z bezpečnostních pohotovostních oddílů v Humenném, Prešově, Michalovcích a Bardějově, dohromady 6939 mužů. Majorova situační zpráva očividně pomohla. V Praze a v Bratislavě zcela jistě pochopili, že boj proti bandám je smrtelně vážný úkol.
Nová taktika přinesla příznivější výsledky. Stíhací prapory měly v neustálé pohotovosti třetinu sil připravenou kdykoliv nastoupit. Průzkumné čety podnikaly daleké průzkumy. Stráže v osadách hlídkovaly a prováděly blízký průzkum. Letecké hlídky ve dne v noci pozorovaly ohrožený prostor.

Postup band se podařilo zpomalit. O jejich likvidaci však nemohla být řeč. Brzo se totiž ukázalo, že i nová taktika měla nedostatky. Osadní stráže zabránily rabování, nemohly však bandy zadržet. Ani průzkumné čety se úplně neosvědčily. Proto je postupně měnily na stíhací, až nakonec celý pluk Slovensko nasadili jako stíhací skupinu.

Burlak, liška podšitá, šel oklikami. Nejednou se vracel na stejné místo a mátl stíhací oddíly. Jeho střelci postupovali v zástupech, obratně, bosí, boty v rukách, stopa ve stopě, pronásledovatelé se nejednou domnívali, že před nimi kráčeli tři nebo čtyři lidé. 16. července se střetli vrchu Birken Hiebel, se skupinou vojáků. Obě dvě hlídky se navzájem vyzvaly, ať se vzdají. První vystřelili Burlakovi lidé. Zastřelili desátníka aspiranta Andreje Slivku a praporčíka SNB Jozefa Dohnala. Burlak zajatci slíbil, že ho propustí, pokud odevzdá vzkaz, aby vojáci stříleli do vzduchu, nebo nestříleli vůbec. Jeden z Burlakových velitelů ještě pohrozil, že zastřelí každého zajatce, který nebude mít mastnou hlaveň pušky. Pokud bude armáda pokračovat v boji proti nim, udělají tu pořádek jako v Polsku s generálem Šwierczewkým. Po přestřelce se burlakovci hned vydali na pochod. Zajatce propustili. Mrtvého střelce nechali na místě. Raněného nesli s sebou. Ani ne za hodinu narazili na další vojenskou hlídku. V boji padl kulometčík Komár. Opět se jim dostali do zajetí čtyři aspiranti. Vysvlékli je z uniforem, odebrali lehký kulomet, pušku, náboje, vyslechli je, propustili a pokračovali v pochodu na lázně Štos. Ve Vernáru, přiběhl ve tři ráno místní občan Ján Juřica do ubytovny první roty praporu Javor. Se srdcem v krku hlásil, že nějací ozbrojenci přišli do obce u silnice směrem na Hranovnici. Rotě vyhlásili poplach. Jestli to byla pravda, musel to být jedině Chromenko. Na označené místo hned vyrazila tři družstva druhé čety, ale už cestou je lidé upozornili, že banda před několika minutami zmizela. Co nejrychleji se jí snažili nadběhnout. Jedna četa zůstala ve Vemáru, druhá obsadila okolí hájovny uprostřed obranného úseku, třetí zalehla u Hranovnice. Kulometčíci se rozmístili nad silnicí.
Brzo se dočkali. Zapráskaly pušky. První četa vyběhla z okopů. Stíny se rozeběhly do kopce, aby se zachránily v lese. Přímo proti bočnímu zabezpečení. A v něm šest strážmistrů s kulometem, tři v předsunutém postavení. Zarachotil kulomet. Zařehtaly samopaly. Dávky! Stále dávky! Vybuchly granáty. Stíny jakoby je zkosil. Jedni se ve zmatku vrhli zpět. Druzí zamířili do lesa. Někteří se pokoušeli odtáhnout raněné. Kulomet stále ostřeloval louku, samopaly kontrovaly. Stíhací oddíl se ihned vydal po stopách. Celé dva dny prohledával okolí. Společně s hlídkou brněnského praporu natrefili na dva zcela vysílené, uštvané bandity. Vzdali se bez boje. I oni vypovídali bez zábran. Prozradili důležité zprávy. Sotňu včerejší přestřelka velice oslabila. Velitel Chromenko byl raněn, prý průstřel plic, sotňa ho nesla na nosítkách. Raněný byl také jeho zástupce Lahydnyj. Zmiňovali se ještě o jednom zabitém, ale jeho mrtvolu se nepodařilo najít. Ztráty označili za těžké. Bylo vidět, že sami klesli na duchu. Podařilo se vypátrat a zajmout těžce zraněného Marcela Metku. Převezli ho do nemocnice, kde svému zranění podlehl. Před smrtí však v horečce blouznil o velkém letadle, které jim mělo shazovat zbraně a potraviny. Podobné pověsti kolovaly tehdy i mezi místním obyvatelstvem. Za dva dny se u Vyšné Boci střetli strážmistři z Javoru s bandami znovu. Po krátké přestřelce zajali banderovce Júliuse Kryla. Ještě tentýž den večer desetičlenná hlídka Osiky u salaše na Velkém Boku jednoho z trojčlenné skupiny banditů, Ondřeje Pudlika-Bystréhi, zajala, druhého, Žuka, zastřelila, jen třetímu, Javirovi, ačkoli byl zraněný,, se podařilo utéct.
Burlak mezitím zamířil ze Štosu na Smolnickou Hutu. Na úsvitu překročili železniční trať, řeku Hnilec a příští den se dostali do Vojtěchovy osady.

Buhuš Chňoupek: Banderovci Výňatky z třetí části, ze stran 340-345
nakladatelství Futura