Vyškovsko 1945. Jak přicházela svoboda

Ing. Josef Mikš

Leden
Přesto, že naprostá většina českého obyvatelstva byla přesvědčena, že se blíží konečná porážka a krach nacistického režimu, Hitler v novoročním projevu přesvědčoval Němce, že „hodina vítězství přijde“. Organizovaly se oddíly domobrany – tzv. volkssturmu, složené z mladých chlapců a starých mužů, neschopných vojenské služby. Také na vyškovském náměstí se 7. ledna konal slavnostní nástup a přísaha jednotky volkssturmu, složené z vyškovských Němců a příslušníků německého jazykového ostrůvku. Ta měla spolu s oddíly wehrmachtu být připravena k obraně vyškovského teritoria . Němci byli stále přesvědčeni, že „Vůdce“ má mimo již použitých raket V-1 a V-2 k dispozici ještě další „zázračné zbraně“. Pro jistotu ale nahnali české chlapce a muže i z Vyškovska na kopání obranných zákopových pásem, aby byl moravský prostor připraven k poziční obraně. Ti svou nucenou práci komentovali humorně slovy : „ Kopeme zde jamky pro Stalinovy tanky !“
Současně ale vyškovští nacističtí vedoucí v tajnosti připravovali tzv. opatření ARLZ, která měla být realizována při ústupu německých vojsk. Měly být zničeny všechny budovy, podniky, zařízení, komunikace, spoje, železnice a zanechána jen spoušť.
Optimistický Hitlerův tón vyplýval zřejmě z přesvědčení, že právě probíhající úspěšná ofenziva nacistických vojsk v Ardenách přivodí zvrat na západní frontě a tím se vytvoří podmínky pro zastavení postupu Rudé armády na východě. Situace západních spojenců byla v té době skutečně hrozivá až kritická. Německým armádám se podařilo srazit jejich vojska o 100 kilometrů zpět a hrozilo nebezpečí zhroucení fronty. Proto se britský ministerský předseda Winston Churchill obrátil začátkem ledna na vedoucího představitele SSSR Josifa Stalina se žádostí o pomoc zahájením ofenzivních akcí většího rozsahu, které by donutily nacistické velení přesunout část sil z ardenského bojiště.

Odpověď přišla zanedlouho. Již 12. ledna zahájila Rudá armáda viselsko-oderskou operaci, která svým rozmachem, tempem s rozhodností překonala zatím všechny platné normy. V této operaci za pouhých 18 dnů prolomila vojska 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu mohutnou, hluboce členěnou nepřátelskou obranu mezi Vislou a Odrou, překonala vzdálenost 500 kilometrů, na šířce 500 kilometrů vyšla k řece Odře a dobyla na jejím levém břehu řadu předmostí. Tím se přiblížila na 60 kilometru k Berlínu a vzbudila paniku v celém Německu. Toto nebezpečí také donutila německé velení ke stažení část sil z ardenského směru a umožnilo spojencům stabilizovat situaci.

V té době již jednotky 1.čs. armádního sboru v SSSR spolu s vojsky Rudé armády osvobozovaly obce a města východního Slovenska. Současně 15. ledna byla zahájena útočná operace 38. armády v prostoru Jasla. Účastnili se jí i českoslovenští dělostřelci a tankisté.

Ale nebojovalo se jen na frontách. Docházelo k postupnému rozmachu partyzánského hnutí i v českých zemích. Začátkem ledna zahájila v Nemochovicích na Vyškovsku svoji činnost partyzánská skupina Olga, která se později rozrostla v oddíl, který byl součástí 1.čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Jejich první akce byly vedeny s cílem získat zbraně. V širokém okolí proto přepadávali partyzáni hájenky a myslivny a německým hajným a nadlesním zabavovali lovecké kulové zbraně. Kromě této skupiny působily na Vyškovsku i další skupiny, které vznikly ke konci roku 1944. Se skupinou Olga úzce spolupracovala skupina Olga–Kobeřice.
Skupina Zdenka, která měla sídlo v Rašovicích, působila v prostoru Slavkov – Bučovice. Další skupina Chřiby-Nevojice, měla základnu v obci Nevojice a konečně ve střední a severozápadní části bývalého okresu Vyškov operovala skupina Jindra- Gryc. Také tyto skupiny se po svém založení zaměřily na získávání zbraní a střeliva.
Koncem ledna působila skupina Olga v prostoru Slavkova.Obsadila Jalový Dvůr u Rašovic a odtud podnikala akce v okolí Nížkovic, Heršpic a okolních hájenkách. Byly získány další zbraně a zásoby potravin a kuřiva. Ke konci ledna byla skupina již solidně vyzbrojena a čítala 22 osob, z nichž byly dvě ženy. Skupina byla rozdělena na tři družstva , schopna působit i samostatně. Přechází plně na partyzánský způsob boje. Aby ztížila gestapu pátrání, přemístila se na území okresu Kroměříž a připravovala akce většího rozsahu.

Skupina Jindra – Gryc aktivovala radiostanici, kterou zhotovil příslušník skupiny Vladimír Pehl a která byla později umístěna u Vladimíra Jánského v Nosálovicích. Střídavě ji obsluhovali Vladimír Holzer a spojka odbojové skupiny VELA /Velitelství lidové armády/ Marie Sedláčková, zvaná Maňka, která spolupracovala s podplukovníkem Kašíkem, který byl na Vyškovsku velitelem východomoravského úseku VELA na Moravě.

Aktivovaly se i další odbojové buňky, které působily na různých místech okresu zejména ve Slavkově, Bučovicích, Rousínově i v jednotlivých obcích. Náplní jejich činností bylo narušování a zpomalování válečné výroby, sabotáž zásobování a drobné sabotáže v průmyslu, šíření zpráv a výzev vysílaných londýnským a moskevským českým zpravodajstvím, podpora národního sebevědomí a vzbuzování nenávisti k okupantům, skrývání a poskytování pomoci osobám, které byly okupanty stíhány..Významná byla i pomoc poskytovaná výsadkům z SSSR nebo VB, působících na Vyškovsku. Bylo rovněž zahájeno zakládání ilegálních národních výborů, které měly okamžitě po osvobození převzít moc.Všichni netrpělivě sledovali vývoj situace na hlavních frontách a počítali, kdy se konečně dočkají osvobození