Volební porážka (vedení) KSČM je vítězstvím odpůrců neřádstva

Na křtu s Josefem Skálou 01 Když člověk spí v demokracii, probudí se v diktatuře. Když někdo sedí na zadku a čeká, že problémy za něho vyřeší někdo jiný, utopí se v nich. A když si někdo myslí, že ho budou lidé volit jen proto, že si dá na čelo určitou nálepku, tak to se zatraceně plete. První myšlenka platí pro většinu občanů nejen naší vlasti, druhá třeba o uprchlické krizi a třetí o vedení KSČM, co dovedlo partaj k největší volební porážce v novodobých dějinách.

Paradoxně však může být právě tento debakl vítězstvím pro všechny poctivé komunisty, za mizernou mzdu pracující lidi všeho druhu a i slušné podnikatele. Vedení KSČM už oznámilo, že v dubnu 2018 proběhne sjezd a současný předseda partaje nebude obhajovat místo v čele strany. To je dobrá zpráva! Tedy za předpokladu, že vedení partaje převezme člověk formátu Josefa Skály, který namísto kupčení o místa v zastupitelstvech, radách, Sněmovně a jinde, bude konat v souladu s tím, jak by měl komunista jednat.
Dovolte mi v krátkosti zamyslet se nad tím, co se nyní může stát a jak může být řádně fungující komunistická strana prospěšná konání proti „hlavnímu proudu“.

Jen v krátkosti se pozastavím u důvodů volební porážky KSČM, která není porážkou levicové myšlenky, ale jen porážkou úřednického vedení partaje. Kdyby mne někdo požádal, abych mu to řekl po lopatě, odpověděl bych: „Podívej, s naší republikou to jde do kopru. Pracující jsou všeobecně naštvaní. Poctiví podnikatelé, co si vydělávají prací a ne korupcí, popřípadě ti, co nežijí z napojení na evropské dotace, na tom také nejsou úplně dobře. A namísto toho, aby se vedoucí komunisté NA VEŘEJNOSTI zasazovali za nápravu těchto zlořádů, sedí na prdeli ve Sněmovně, zvedají ruku, předkládají návrhy, o kterých vědí, že nikdy neprojdou, a vypisují velkohubá prohlášení o svých postojích k čemukoli, přičemž tato prohlášení mají na změnu kritizovaného neřádstva asi stejný vliv, jako toaletní papír, jímž si vytírám zadek. Tihle lidé vykazují vysokou aktivitu tam, když jde o přerozdělování funkcí, o politické kšeftaření, nebo o styky s lobbisty typu Mrencové. Jakoby žili ještě v závěru úpadku socialismu, kdy papaláši nemuseli nic dělat, jen úředničit. Ty bys je volil? Já ne. A za čas je nebude volit už nikdo. Je smutné, že mezi sebe nepustí novou krev, aby náhodou také nechtěli koryto. No, toť KSČM.“

Jak jsem naznačil, je mnoho lidí, kteří by slyšeli na poctivou levicovou politiku, pokud by jim ji někdo předkládal. Je hodně mladých, kteří by rádi vstoupili do KSČM, jen bohužel základní organizace nemají buď vůli, nebo schopnosti k tomu, aby zajistili jejich nábor a zapojení se. Je pravdou, v současné podobě není partaj pro mnohé lákavá. A pokud už s ní přišli do styku, tak rychle vzali nohy na ramena, protože pochopili, že KSČM byla komunistická jen podle svého jména. Partaj tak stárla, namísto kvalitních politiků a organizátorů se stávala pelechem často nejrůznějších podržtašků, kteří se mohli mnoho a mnoho let vézt na potápějící se lodi a nadstandardně si žít, poté i vypočitavých oportunistů, kteří pochopili, že když budou sedět ve své obci, na okrese, nebo na kraji v zastupitelstvu, nebo radě, budou mít zajištěný příjem. A kdo partaji chyběl? Dělníci, študáci, levicová inteligence… prostě všichni ti, co by v ní měli být. Volební debakl tak vnímám jako porážku vedení KSČM a vítězství nás, co toužíme tolik let po tom, aby komunistická strana nebyla zatuchlým barákem, ale oporou pro všechny ty, co jdou proti proudu. Ať už proti NATO, EU, NWO, vykořisťování, imigrační krizi, korupci atd.

Zamysleme se společně nad strašákem socialismu, nebo jak rádi v médiích uvádí havlisté a jiní hajzlíci, které vodí na šňůrkách Bakala a jiní čeští tuneláři, – totality. Socialismus není nic jiného než systém, který před prospěchem jednotlivce upřednostňuje prospěch většiny. Není to systém, který by kladl překážky osobnímu úspěchu, ale snaží se negovat nekalé kšeftaření. Moderní komunisté vědí, že obnovení socialismu v dnešní Evropě je iluzí. Není tu žádná silná socoalistická velmoc, o kterou by se dalo opřít. Je však možné přizpůsobit dnešní ekonomické a sociální podmínky tak, aby byly co nejvíce spravedlivé. A co vadí modernímu komunistovi? Rozkrádání veřejných financí, diktát ze zahraničí (který je v rozporu s národními zájmy), zlé životní podmínky pracující populace, nespravedlivá odměna za práci a špatné zacházení se zaměstnanci. Vadí nám to, že lidé, co nepracují, mohou jen na základě barvy pleti, nebo proto, že mají „politicky korektní výmluvu“, dostávat ze státního rozpočtu víc, než těžce dřící chlap. Rozhodně nám nevadí podnikatelé, co si váží zaměstnanců a vydělávající si poctivou prací. Nevadí nám víra (např. v Ježíše Krista), vadí nám instituce papeženství, co na víře parazituje. Vadí nám všechno neřádstvo, které vadí realisticky smýšlejícímu věřícímu, či i pravičákovi. A je komunistickou devizou, že partaj je politickou organizací, která má jasně definovány cíle, které mají vést k potlačení tohoto neřádstva. Bohužel dosud šlo jen o cíle, ne o skutečné činy.

Pokud se nad levicovou myšlenkou zamyslí normálně smýšlející člověk, dojde k závěru, že proti ní mohou vystupovat jen zloději, nemakačenkové, nepřizpůsobiví, příživníci a ti, kterým dává současný stav věcí ve státě možnost profitovat na úkor pracujících. Socialismus znamená například bezúročné půjčky pro novomanžele, bezplatné kvalitní zdravotnictví pro každého, bezplatné školství atd. Veřejné finance lze totiž využít mnoha způsoby – buď ve prospěch nás všech, nebo ve prospěch uzavřené skupiny bezskrupulních šmejdů, jak je tomu bohužel dnes. Prostředky i ve dnes rozložené ekonomice jsou, jen jsou využívány podle zákonů kapitalismu, což je systém založený na vykořisťování lidských bytostí jinou lidskou bytostí. Přitom svět bude vždycky místem s takovými podmínkami, jaké většina populace dovolí, aby byly. Tímto neomlouvám zločiny, jichž se dopustili komunisté na jiných lidech, jen připomínám, že vždy jde o to, kdo danou stranu řídí. Komunisté se dopustili zločinů často rovněž na jiných členech strany – a nutno říci, že v danou chvíli zločiny páchali komunisté jen podle jména. Stejně tak, jako těžko můžeme říci, že Sobotka je vzor socdem politika (nosí jen nálepku), musíme říct, že válečné hrdiny, včetně čs. interbrigadistů ze Španělska, soudili prospěcháři s nálepkami na čelech. Ti, co nemají rádi schopnější lidi, neboť jsou pro ně nebezpeční. Za pádem socialismu vidím osoby podobné Filipovi, Dolejšovi, nebo „zlaté mládeži“ Konečné, pro které přestal být socialismus systémem, jenž má zabezpečit práva všech, ale systémem, co má zabezpečit práva jim. Poté voliči při parlamentních volbách dali najevo, že nekomunikující KSČM nepotřebují.

Když hovoříme o vítězství, kterým může být důsledek volební porážky KSČM – tedy konec kliky Filip-Dolejš-Konečná aj. – hovořme i o tom, co by mělo nastat. Logicky by se vedení KSČM mělo dostat do rukou lidem typu Josefa Skály. Ale stane se tak? Na okresech a krajích sedí ještě pořád dost těch, kteří podrželi kliku Filip-Dolejš při posledním mimořádném sjezdu. Jde nejspíš často o lidi, kteří buď nemají soudnost, nebo je jim osud komunistické strany zcela lhostejný – a chtějí profitovat, aniž by museli cokoli udělat, alespoň dalších pár let. Tito lidé budou v dubnu 2018 opět delegáty. Je tedy zapotřebí, aby jasný hlas zazněl odspodu, a to ze základních organizací. Kdo jiný má rozhodnout o svém osudu, než sami členové KSČM? A pokud chtějí být za čtyři roky mimoparlamentní stranou, tak jen do toho! V každém případě by volba v dubnu 2018 měla být detailně zaprotokolována a zveřejněna. Protože ona ta doba do dubna je dlouhá a poskytuje prostor pro možné politické kšefty – typu Filip za Konečnou.

Připusťme ale, že manažersky nekompetentní současné vedení bude nahrazeno novým. Jenže co dostane nové vedení do vínku? Příjmy ze státního rozpočtu se snížily kvůli neúspěchům na zhruba polovinu toho, co bylo před dvěma lety. Stranická základna kolem sedmdesáti let toho už moc nevybojuje, partaji nikdo nerozumí. To nejsou dobré vyhlídky. To nejhorší, co by se mohlo stát, je, že nové vedení bude věřit, že sama změna ve vedení strany přinese výsledky. A to rozhodně nepřinese, stejně jako jej nepřinese žádné polovičaté řešení. Bezpochyby se bude nutné opřít o zkušené politiky typu Zdeňka Štefka, či Petra Šimůnka. Politické pozice nesmí zastávat lidé bez zkušeností v politice, protože to by dobře nedopadlo. Bude zapotřebí ovšem aktivovat lidi typu Václava Špírala, vynikajícího grafika, který může pomoci s propagandou. A propaganda bude v následujících letech klíčová. Bude asi nutné změnit systém komunikace strany s veřejností a nahradit ustrašené Haló noviny například úderným a srozumitelným internetovým periodikem, které bude řízeno obratnými žurnalisty (a nemusí jich být mnoho). Bude potřeba zavést jasně definovaný plán, který zamezí vstupu do vrcholné politiky lidem, co nemají zkušenost a úspěch v komunální politice atd. Volební debakl nás mnohému naučil, víme, že s nóblesními slečnami na kandidátkách prohráváme, že komunikovat musíme jasně, že voliči nechtějí fráze, že stranický tisk nesmí být impotentní Nástěnkou Gagarinova bratra.

Je dost složitých manažerských úkolů, které bude vedení KSČM muset zvládnout za situace, že prostředků již není tolik, jako tomu bylo dříve. Pokud však dokáže nové vedení určit jasně, co partaj nejvíc potřebuje, dokáže schopný organizátor definovat cíle a manažersky je splnit. Slova manažer přitom není potřeba se bát. Politik je politik, novinář je novinář, manažer je manažer – a bez schopných organizátorů se prostě dnes neobejde nikdo. Naopak bez politiků s nedostatečnou podporou srozumitelné a úderné propagandy se volič obejde, jak dnes vidno.

Proč si myslím, že bude důležité pro nás všechny – odpůrce Nového světového řádu a jiných zlořádů – sledovat, jak se věci kolem výměny předsedy KSČM vyvrbí? Snadná odpověď: Jaká politická strana se dosud postavila za naše myšlenky, za naše programy? Klika Filip-Dolejš to neudělala prostě proto, že by to byla práce navíc. Lépe smrad a teplíčko. Naopak komunisté typu Josefa Skály chápou, že ne každý nás může milovat, ovšem mnoho lidí by s námi chtělo spolupracovat, protože pořád ještě máme mnoho všemožných kapacit k poskytnutí podpory. A teď mluvím z vlastní zkušenosti, protože klika Filip-Dolejš naprosto ignorovala spisovatele, píšícího levicové romány o španělských interbrigadistech (respektive jsem nakonec seděl jen naproti nechvalně známé lobbistce, co si řekla o peníze za nic, nejspíš o „všimné“). Naproti tomu Josef Skála se rozhodl pokřtít mou knihu, což bylo alespoň lidsky příjemným zážitkem, byť zároveň dodával: „Vráťo, udělal jsem to rád, jen ti to nic nepřinese. Takový vliv nemám.“

A nyní se ptejte každý sám sebe: Kdyby byl v čele strany člověk, který by vaše konání, vaše články, vaše blogy, vaši uměleckou tvorbu jen prostě neignoroval, ale poskytl by vám třeba jen tu nejmenší příležitost v jakémkoli směru, byla by pro vás KSČM stále špatnou stranou? Skuteční komunisté totiž razí heslo: „Musíme být první v odvaze, v práci a v ochotě pomoci všem těm, kteří mají stejné, nebo podobné cíle, jako my sami.“ V tom je naše síla, v tom je ten největší zločin kliky Filip-Dolejš, kteří levicovou myšlenku prodávali za poplácávání po ramenou od středo-pravých kamarádů a funkce ve sněmovně. Žukov, Koněv, Zápotocký, či Gottwald by z nich zvraceli. Jenže boží mlýny melou, jak se říká. A falešní přátelé odchází, když se nedaří. Šance, třeba i ty poslední, se naskytnou. Jen je potřeba jich správně využít.

Za první a druhé republiky byla KSČ stranou, která poskytovala podporu všem pokrokově smýšlejícím lidem, například publicistům. Pár let po válce se začala postupně zaplevelovat prospěcháři, kteří do partaje vstupovali kvůli osobnímu prospěchu. Během několika dekád se proměnila v moloch, kterému se lidé s vlastní hrdostí často snažili vyhnout. Volby ukázaly, že voliči nevěří partaji, která se nedokázala přizpůsobit změněným podmínkám ve společnosti. Nevidím ale důvod, proč by nemohla KSČM po uvážené změně vedení nastartovat raketový nástup, pokud dokáže správně komunikovat s populací, v níž většina má zájmy totožné s cíli této politické strany. „Komunistou se člověk nestává vstupem do komunistické strany a ne každý člen komunistické strany je komunista.“ Pokud dokážeme něco udělat s druhou částí této hluboké myšlenky, získáme všichni pro své záměry a cíle zastřešení silné politické strany.

Vydáno:28.10.2017 v 18.50 Autor/Překlad: Vratislav Vyhlídka

nwoo.org