Věčně včerejší a nahnědlí

 

Po určitou počáteční dobu jsem této charakteristice tzv. sudetských  Němců dost dobře nerozuměl. Nějaký čas uplynul. Seznamoval jsme se s některými opakovanými  jejich tvrzeními. A pomalu jsem začal vidět.

 

Neustále landsmani totiž melou svou. Mluví o vyhnání, místo o přesídlení, odsunu. Mluví o tom, že jsme je před vyhnáním ještě okradili, místo toho, že spojenci rozhodli o konfiskaci německého majetku a o vlálečných reparací, které Německo mělo a má platit obětem své agrese, mezi kterými bylo i Československo. Mluví o „svém právu na původní vlast“, ač nic takového mezinárodní právo nezakotvuje. Mluví o škodách, jež jiím vznikly „vyhnáním“, a požadují majetkové restituce nebo přiměřenou náhradu škod. K tomu, že Německo má nám zaplatit reparace, se raději ani nezmiňují.

 

Je zbytečné jim vyvracet, že žádné etnické čistky v Československu po válce nebyly. Stále mluví o tom, že jsme uplatňovali pricip kolektivní viny. Že u nás zůstalo asi 250 tisíc Němců, že téměř 90 tisíc Němců – antifašistů s členy svých rodin odešlo z ČSR naprosto dobrovolně, za zvlášť příhodných podmínek pro ně, převážně do sovětské okupační zóny, kde pomáhali, na základě oficiální výzvy, při vytváření nových německých orgánů především správní povahy, nikde nevzpomínají. Jak by také mohli, když tyto údaje svědčí proti jejich neustále omílanému principu kolektivní viny.

 

Jedna novinka v článku „Zlehčovaná minulost“, jehož autorem je  Gernot Facius, přece jenom je. Profesor Rudolf Grulich v „Sudetendeutschen Zeitung“, údajně napsal: „Pokud jste obeznámeni s údaji o více než 200.000 usmrcených sudetských Němců...“. Dosud jsme vycházeli ze zcela jiných čísel, než nyní uvádí pan profesor Grulich, jehož cituje G. Facius. Pokud víme, tak česko-německá komise historiků přišla k závěru, že při přesídlení německého obyvatelstva z Československa přišlo o život asi 15-30 tisíc Němců. Z toho bylo více neš 5 tisíc sebevrahů. Samozřejmě jsme se setkávali i s jinými údaji. Někdy německých obětí bylo na 100 tisíc, jindy ještě více a ty nejvyšší mluvily o 144 tisících.  Dnes je na stole údaj o více než 200 tisích usmrcených „sudetských“ Němcích. Za nějaký čas, podle dosavadních růstů údajů o zabitých landsmanů, jich může být na čvrt milionu a dále ještě více.

 

Zahynuté ladsmany v Československu, jejich evidenci, vedou jejich krajané již snad od 50. let minulého století. Co nás zaráží, že nemluví o tom, kolik sudetů v uniformách SS, gestapa, wehrmachtu padlo v boji za novou Evropu v druhé světové válce. Ani zde tyto údaje nejsou jednoznačné. Obyčejně se uvádí, že těchto padlých bylo asi na 200 tisíc. Je velká škody, když někteří profesionální „vyhnanci“ mluví o obětech svých krajanů, že tak málo vzpomínají na ty, kteří bojovali za vládu panského, německého, národa a padli za führera, za vlast, za Německo. Napadlo vás, proč asi na ně nevzpomínají? Zkuste si odpovědět sami.

 

Málokdy landsmani a jejich náčelníci vzpomenou na oběti nás, Čechoslováků, po Mnichovu v r. 1938 a za protektorátu. Našich lidí padlo nebo bylo zavražděno na 360 tisíc. Mezi nimi byli zahrnutí i němečtí antifašisté, kteří stáli na naší straně do posledních dnů svého života.

 

A ještě mezi řadou jiných otázek si vyberme alespoň ještě jednu. Landsmani nás viní od dob vzniku Československé republiky, že jsme jim odepřeli právo na sebeurčení. Pod tímto heslem se bouřili jak v říjnu 1918, tak i později počátkem r. 1919. Nejen že v březnu uvedeného roku demonstrovali, ale také i stříleli na naše vojáky. A tak byla na obou stranách řada padlých a raněných, na německé straně jich bylo více. Ale proč k tomu všemu došlo? Pro falešný a zcela mylný výklad práva národů na sebeurčení.  Toto právo přísluší podle mezinárodního práva jen národům, které nemají vlastní stát.  Němci u nás nebyli národem, ale národnostní menšinou. Němci tehdy měli dva státy, Německo a Rakousko. Čili žádné právo na serbeurčení, jak tvrdili, jim nepříslušelo.

 

Tehdy Němci se hodně odvolávali na mírové podmínky obsažené v prohlášení amerického prezidenta W. Wilsona. To jim mělo údajně zajišťovat právo na sebeurčení. Vezměme rozum do hrsti! Uvažujme též logicky. Pokud by bylo, pravdou to, co Němci tehdy tvrdili, pak by Spojenci, ke kterým jsme patřili i my, museli být chabého rozumu. Bojovat proti Německu a Rakousku, iniciátorům krvavých lázní, 4 roky ve válce, která si vyžádala na 40 milionů lidských obětí, způsobila nepředstavitelné hmotné škody, a pak po jejich porážce poskytnout Německu navíc území Rakouska a k tomu přidat pohraniční území Československa, je nad normální představivost. A právě takto si to tzv. čeští Němci tehdy představovali a dodnes představují.

 

A ještě k jejich nahnědlosti v plné stručnosti. Dr. Eva Hahnová, která léta pracovala v institucích „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL), jednoznačně prohlásila, že „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu.“ Ve stručnosti uvádíme jen tento výrok, který dokládá nahnědlost SL.

J. Skalský