Válečný rok 1942 na východní frontě III

Bc. Miroslav Pořízek

 

Neúspěch u Charkova předzvěstí dalších velkých těžkostí

 

        V dubnu byl vydán Jihozápadní frontě rozkaz zmocnit se Charkova ze severu i z jihu a po splnění úkolu nastoupit směr Dněpropetrovsk. Ve stejné době připravovalo útočné plány u Charkova i německé velení. Vojenská akce zde měla začít 18. května a jejím hlavním účelem mělo být odstranění nebezpečí, které hrozilo komunikacím na německém jižním křídle u Dněpropetrovska a především udržet Charkov, kde měla 6. armáda velké sklady a polní nemocnice. Šlo také o dobytí oblasti jihovýchodně od Charkova, odkud bylo možné pokračovat v obsazování í dalšího území. Celkový poměr sil na jihozápadním směru zde zůstával pro sovětskou stranu nepříznivý. Německé jednotky zde měly o 10 procent více mužů, o 30 procent více děl a letadel dokonce o 60 procent více. Navíc fašistické velení v tomto prostoru sovětský útok očekávalo, moment překvapení zde nevyšel. 12. května přešla vojska Jihozápadního frontu do útoku a zpočátku se jim dařilo zatlačit protivníka a postupovat. Za tři dny těžkých bojů tento postup činil 20 – 50 kilometrů. Útočícím vojskům se na některých místech podařilo prolomit obranný systém nepřítele a postoupit až do blízkosti 20 kilometrů od Charkova. Velení Jihozápadního frontu ovšem nedokázalo udržet a rozvinout počáteční postup a sérií dílčích chyb dostalo své jednotky do nepříznivé situace. 17. května fašisté zaútočili na obě křídla jednotek postupujících z jihu a na jižní frontu výběžku nedaleko jeho základny. Útvarům postupujícím na Charkov začalo hrozit vážné nebezpečí. Vojenská rada Jihovýchodní fronty proto v nastalé situaci naléhavě požaduje zastavení dalšího postupu, aby mohla obrátit potřebné síly proti armádní skupině Kleista. Generální štáb ovšem přikazuje pokračovat v akci. Situace sovětských vojsk se tak nadále silně zhoršuje. 19. května je situace na jihozápadním směru již naprosto kritická. Teprve v tento den zastavuje maršál Timošenko postup na Charkov. Potvrzení tohoto rozkazu ale přichází z generálního štábu až příliš pozdě. Kleistova armádní skupina, která se nachází v blízkosti nově se tvořících soustředění vojsk, je nutí zahájit akci nejen bez dělostřelectva, ale i bez letecké podpory. 23. května se Kleistova armáda spojila jižně od Balakleje s Paulusovou armádou útočící ze severu. Celá 6. a 57. a část 9. armády se ocitají v obklíčení. Německé letectvo zde navíc ovládlo i vzdušný prostor. Sovětské jednotky se nacházely téměř zcela bez potravin, střeliva i pohonných látek. Po pětidenních bojích se jen jednotlivým skupinám daří uniknout k Severnímu Donci. V nerovném boji zde zahynuly tisíce rudoarmejců. Padli zde i četní vysocí armádní činitelé. Severovýchodní klín postupující k Charkovu byl vržen zpět za výchozí linii a přechází do obrany. Do poloviny června musí Jihovýchodní front ustoupit až za řeku Oskol. Na jižním úseku fronty se poměr sil výrazně změnil ve prospěch německých vojsk a jeho spojenců. Nejzávažnější na celé nepříznivé situaci z pohledu Rudé armády byla skutečnost, že k tomu došlo v oblasti, kde německé velení plánovalo letní ofenzivu. Vojska Jihozápadního a Jižního frontu byla nucena se vzdát útočných operací a své síly soustředit k zabránění průniku německých vojsk dále na východ. Výsledkem sovětského nezdaru u Charkova v květnu 1942 byla ztráta 240 tisíc vojáků a velkého množství materiálu.

 

Blokáda Leningradu stále pokračuje

 

          Po celý rok 1942 čelil nesmírně složité situaci na severu i Leningrad. Toto hrdé město nebylo ani přes obrovské úsilí zbaveno tíživé blokády. Zejména v zimních měsících byli zdejší obyvatelé vystaveni nelidskému strádání v otřesných podmínkách kruté zimy a všeobecného nedostatku. Jen za šest měsíců zde zemřelo hladem přes půl milionu lidí. Celý civilizovaný svět s napětím sledoval hrdinnou obranu a oběti tohoto města. Obránci však setrvávali v odporu proti barbarským vetřelcům i přes stálé obtíže. Klíčová byla pro udržení města od obsazení fašisty cesta přes Ladožské jezero. Tato zůstávala v provozu i za velkých mrazů a sněhových vánic. Zachránila tak před hladem a umrznutím statisíce lidí. I v nejobtížnějších podmínkách dokázali zdejší dělníci opravit množství tanků a lodí i vyrobit mnoho munice. Z obleženého města mohly být díky jediné přístupové cestě evakuovány statisíce obyvatel i množství průmyslového zařízení. Plán fašistů na vyhladovění města nevyšel. Do 24. dubna 1942, kdy byla ledová cesta v provozu, po ní bylo dopraveno 360 tisíc tun nákladu (80% tvořily potraviny). Na jaře 1942 tak bylo možno přistoupit k postupnému odstranění těžkých následků blokády. V Leningradu se od jara denně čistily ulice a dvory, aby se zamezilo návratu epidemií. V polovině dubna znovu zahájily provoz tramvajové linky. Postupně se opravovaly vodovody a stoky. V tomto období jsou také obdělány a osety četné plochy ve městě, mezi nimi i Letní sad a Martovo pole. Nemocnice, školy a podniky jsou vytápěny dřevem a rašelinou. Válečný průmysl je schopen vyšší produkce. Na Ladožském jezeře jsou vybudovány přístavy s třemi kilometry výkladišť. Napříč jezerem bylo položeno naftové potrubí. A po položení elektrického kabelu na dno jezera mohla v září 1942 volchovská elektrárna obnovit zásobování města.

          Neúspěch zastihl Rudou armádu i na severozápadním a západním směru. Sovětské velení se marně snažilo po celou zimu prolomit blokádu Leningradu. Leningradský a Volchovský front se koncem dubna spojil v jediný Leningradský front, svůj úkol nesplnily. 2. úderná armáda padla do německého obklíčení. V červenci na Volchovské frontě dochází k pozdnímu vyproštění úderné sovětské armády, která se od května pokoušela o rozšíření jihovýchodního výběžku, zasahujícího do německého koridoru, ačkoliv již dříve dostala rozkaz ke stažení. Nepříznivý výsledek činnosti 2. úderné armády byl zaviněn řadou chybných rozhodnutí jejího velitele generála Vlasova. On sám v kritické situaci opustil obklíčená vojska, kterým velel a před strachem ze skládání účtů zradil svoji zem a přešel k nepříteli.

Pokračování