V Praze připomínají zamyšlené i uskutečňované pohyby pomníků hru „škatulata, hejbejte se!“

Strašně moc některým konšelům a starostovi Prahy 6 zřejmě vadí pomník maršála Koněva. Zabývají se jím již delší dobu. Poslední jejich čistě „demokratický“ postup předpokládá dát k pomníku vysvětlující tabulku. Tak by se „naši junáci“ vyhnuli , jak tvrdí, přestěhování sochy do areálu velvyslanectví RF v Praze.

Co by asi tato dodatečná tabulka obsahovala? Asi těžko sdělení, že na podzim r. 1941 možná visel osud Koněva na vlásku. Komise složená z Vorošilova a Molotova, vyšetřovala neúspěchy Západního frontu a údajnou vinu velitele tohoto frontu I.S Koněva na vzniklé situaci. Jednání se chýlilo k závěru. Zazněla slova o předání celé záležitosti vojenskému tribunálu. Již za Rakouska jsme věděli hodně o vojenských soudech. K. H., Borovský o nich napsal, že soudí, až se práší, všechny paragrafy mají v jedné patrontaši“. Ale ten sovětský vojenský soud za války byl téměř s jistotou ještě přísnější, tak se domnívám.

Když vše spělo k tragickému rozhodnutí, Koněv si nesypal popel na hlavu a hájil sám sebe i své vojáky, objevil se na scéně maršál Žukov. V brzku nato zazvonil telefon. Zvednul jej Molotov. Stalin se ptal, zda dorazil již Žukov. Dostal potvrzující odpověď. Telefonní sluchátko se dostalo do rukou maršála. Ten se stal novým velitelem Západního frontu. Ke konci hovoru se ho Stalin zeptal, zda má nějaké přání. Žukov odpověděl, že má. Požádal Stalina, zda by jeho zástupcem se mohl stát Koněv. Stalinovi se to nezdálo. Odvolával se na informace vyšetřující komise, ale ˇpo argumentaci Žukova s jeho žádostí vyslovil souhlas.

Koněv byl zachráněn. Možná mu Žukov dal znovu život, možná, že ho zbavil jen další potupy a možné degradace. To jsou již jen dohady. Ale dobro, jak víme, plodí další dobro. A tak vojska, jimž velel I.S. Koněv osvobodila Prahu. Nebyla to nějaká procházka růžovým sadem. Na 500 vojáků sovětských zde po kapitulaci německých armád, která začala platit na počátku dne 9. května, položilo své životy. Svou obětí zachránili mnoho a mnoho životů našich dědů a otců. Čest a Sláva jim! S vděčností na ně vzpomínáme! Možná i životy předků dnešních nepřátel Koněva v republice zachránily sovětští vojáci v čele s Konévem. Je pravděpodobné, že tento fakt si ani neuvědomují. Možná, že o minulosti nic neví. Třeba ani o to nestojí. Nechají se vést jen svou zavilostí vůči všemu ruskému. Ta však jistojistě pomine. Do té doby musíme pomník Koněva ochraňovat, jak jen můžeme!
J. Skalský.