Ukrajina nacistická a Německo hitlerovské jsou přirozenými spojenci

Horthyho ambice získat (v r. 1939) nad rámec vídeňské arbitráže spolu se Zakarpatskou Ukrajinou také část východního Slovenska se splnily. A to ještě dříve, než Rumuni vrátili eskortované sičovce (nacionalistické ukrajinské oddíly v Podkarpatí, zhlížející se v německých nacistech) do jejich starého tábora v Krivém u Chustu. Tam se sičovci dozvěděli další jobovu zvěst. Náčelník jejich štábu Michajlo Kolodziňski, jinak také Gusar nebo Kum, člen UVO (Ukrajinská vojenská organizace, založená 30.8. 1920 v Praze) od roku 1922, vojenský referent zemské exekutivy OUN ( Organizave ukrajinských nacionalistů – vytvořená na sjednocovacím kongresu1929 v Praze) na západní Ukrajině od začátku třicátých let, autor odborných prací o vojenství a knih Ukrajinská vojenská doktrína a Vojenský význam a strategická poloha Zakarpatska, který odmítl ustoupit do Rumunska, ale pokračoval v boji v Karpatech, padl do rukou honvédů. Obklíčili ho v horách i s jeho nevelkou skupinou, zajali a popravili.

V Krivém zadržovali sičovce měsíc. Od rána do večera jednoho po druhé znovu vyslýchali. Potom je převezli do tábora v Nyíregyháze. Tam je znovu vyšetřovali. Ve zbývající době se jen tak potloukali, protože pracovat nemuseli. Měli dost času přemýšlet o svém jednání a postojích. Stále jim zdůrazňovali, že všechno mají dělat tak, jak to dělají Němci. Když se ještě v Chustu dohadovali, jak se zdravit, jestli dávat ruku do výše hlavy, výš, nebo níž než hlava, velitelé rozhodli vypínat ruku kousek výš, než je hlava, protože tak se zdraví Němci. Když sič zakládala koncentrační tábor Dumen, přesvědčovali je, že je to správné, protože to dělají Němci. Židovským obchodníkům nakázali kontribuce, protože je přikazovali i Němci.
V Chustu jménem ukrajinského národa zkonfiskovali Maďarovi, občanu Česko-Slovenska, hotel a restauraci Koruna, přejmenovali na Sičský hotel a zisk si nechávali, protože to tak dělají také Němci v Německu. Bylo to dobře? Chovali se rozumně?
Vždyť ti sami Němci je zaprodali, nechali je napospas osudu, i když rozhlas v Chustu do poslední chvíle hlásil: „Držte se, vytrvejte, Němci nám jdou na pomoc, německé divize se již blíží k Perečínu!“

Jejich vůdci v Německu jako by slyšeli a četli jejich myšlenky. Brzy jim vzkázali, aby nepochybovali o správnosti cesty, po které jdou, nepropadali do smutku a beznaděje a znovu hrdě zvedli hlavy, protože jejich věc, vznik velké Ukrajiny, za kterou bojují, je svátá.
Německé jednání zvláště horlivě obhajoval Melnik:„Bylo by škodlivé naslouchat našeptávání našich nepřátel, říkat, že vinu za to, co se stalo, nese Německo, vidět v něm našeho nepřítele. Ukrajina a Německo jsou přirozenými spojenci. Ukrajina nemá ve světě žádného aktivního spojence kromě Němců. Nesmíme zapomínat, že západní státy jako Anglie, Francie se dnes bratříčkují s největšími nepřáteli Ukrajiny - Sověty. Každý národ jedná ve vlastním zájmu. Podle něho jednalo i Německo, když neposkytlo pomoc Karpatské Ukrajině. V tomto případě byly jiné zájmy Německa a jiné Ukrajiny. Ale v otázce osvobození Ukrajiny se zájmy obou zemí shodují. Buďme tedy politicky zralí a neztrácejme jasný úsudek a duševní rovnováhu.“
Důvody pro poraženecké nálady nechtěli vidět ani petljurovští vůdci. Považovali za vážnou chybu, kdyby se zapomnělo na roli, kterou hraje, a může sehrát, Německo při řešení problémů východní Evropy, zvláště Ukrajiny.

„Politika nezná sentimenty a nemůže z nich vycházet,“ vzkazoval představitel petljurovců. „Ať jsme byli jakkoliv rozhořčení postojem Německa v otázce Podkarpatské Rusi, nesmí nás to vést k tomu, abychom navzdory faktickému stavu věcí hledali nějaké nové fantastické orientace. Role Německa je svým významem výjimečná.“
Němcům takové hodnocení situace vyhovovalo. Plně odpovídalo závěrům porady svolané Rosenbergem v prosinci 1938 do Berlína. Porada měla mobilizovat síly ukrajinských nacionalistů na podporu agresivního postupu Německa. Za účasti Canarise a jeho nejbližších z abwehru zdůraznila, že ukrajinští nacionalisté ve východním Polsku se neúčastní jen tajných operací a příprav povstání pro případ německého útoku, ale jsou aktivní v mnohem širším smyslu. Rozvracejí komunistické hnutí, mají dobrou propagandu, píší a rozšiřují letáky, připravují podklady v ukrajinštině pro protisovětské rozhlasové vysílání. Proto, odůvodňoval Rosenberg, by abwehr postupoval politicky neprozíravě, kdyby se ve své výzvědné činnosti omezoval pouze na jednu emigrantskou skupinu. Úsilí vtáhnout všechny ukrajinské nacionalisty do zahraničněpolitických akcí Německa vyvolávaly další zamýšlené výboje směrem na východ. Vstříc tomuto záměru vycházelo právě v té době vydané provolání vedení OUN, které sebevědomě tvrdilo, že po jeho boku „stojí už i další národy, Němci, Italové, Španělé, Japonci, jejichž vítězství směřují ke konečnému zničení našeho společného nepřítele. V tomto zápase připadá Ukrajině jedna z předních rolí. Rychlé zakončení tohoto zápasu záleží na síle a houževnatosti ukrajinského národa“.

Na to, aby taková síla vznikla, bylo třeba vynaložit obrovské úsilí. Především výcvik kádrů. Mnoha kádrů.To pochopil už Konovalec, když měsíc před svou dramatickou smrtí v dubnu 1938 v jednom z posledních dopisů svému důvěrníkovi, lvovskému metropolitovi Szeptyckému, napsal: „Dovoluji si upozornit Vaši Excelenci na důslednost, s jakou Vůdce uskutečňuje své plány. Komunismus v Německu je zlikvidovaný. Říše má dobře vyzbrojenou armádu. Anschluss Rakouska proběhl. Časem budou připojena všechna německá území - Sudety, Horní Slezsko a Gdaňsk s koridorem. Tím bude zakončen proces vytvoření velké říše. Německo bude připravené uskutečnit historické poslání - zničit bolševismus. Proto neztrácejme čas. Pro nás je nyní základní věcí školení, školení, školení. Jedinou naší starostí je velká Ukrajina. Našich duší se v naději na uskutečnění toho, co se mnohým zdá beznadějné, zmocňuje o to větší netrpělivost."

Otázka školení byla jedním z hlavních témat porady svolané Konovalcem do Rotterdamu, odkud se už nevrátil. Školení ukrajinských nacionalistů bylo praktickým vyjádřením podpory hitlerovské politiky. Vyškolit, vycvičit, natrénovat, připravit co nejrychleji a co nejvíc kádrů na útok proti bolševismu.

V Polsku využívali k tomuto cíli povolené sportovní organizace, především Sokol a skauty, kde cvičili mládež především v metodách partyzánského boje. Současně od nich vyžadovali, aby plnili vyloženě politické úkoly: pro potřeby Němců sestavovat seznamy komunistů, státních činitelů, úřadů, policejních stanic, dokonce i učitelů a lesníků. Do podvratné činnosti zapojovali široké vrstvy, inspirované ze tří německých center - Aste Breslau, Aste Štětin a Aste Königsberg.

Na začátku dubna schválil Hitler rozkaz k útoku na Polsko. Canaris se setkal ve Vídni s Melnikem, aby nacionalisty ještě víc povzbudil. Oznámil mu, že Vůdcův generální štáb posoudil kladně otázku vytvoření samostatné Západní Ukrajiny po porážce Polska. Vedoucí německé špionáže blahopřál novému vůdci k této významné události a požádal ho, aby s rozhodnutím seznámil celý aktiv ukrajinských nacionalistů.
Stovky ukrajinských nacionalistů, kteří cvičili a učili se již dobrého půl roku v nejrůznějších zařízeních nacistických složek, přijaly Canarisovu zprávu s nadšením.
A školili se energicky, aktivně a důsledně ať už ve špionážní laboratoři abwehru v Tegelu, nebo ve vojenském středisku v Quensgute, kde se cvičili v diverzantství, sabotážích a organizování ozbrojených povstání, nebo ve zvláštní škole v Berlíně, kde procházeli přípravou policejních kádrů budoucího okupačního aparátu a komand, které pod kódovým označením abwehru Bergbauemhilfe měly provádět teroristické akce.
Pro nižší velitele budoucí ukrajinské vojenské rozvědky ve válce proti Polsku založil abwehr půlroční kursy již koncem roku 1938. Jeden z nich v táboře u Chiemského jezera, téměř odříznutém od světa. Po výcviku celý kurs přesunuli do Brucku nad Litavou, kde se soustředilo na šest set již dříve vycvičených nacionalistů. Tvořili základ budoucího Ukrajinského legionu. Jeho velitelem jmenovali starého agenta abwehru Romana Sušku, který se se skupinou dalších dvou set nacionalistů usídlil ve Vídeňském Novém Městě. Část tohoto budoucího legionu dokončila výcvik v pohoří Harzu a u polských hranic v Opoli. Do Vídeňského Nového Města přivezli z Bratislavy také tři sta studentů mukačevské obchodní akademie.
Proto když do Nyíregyházy přijel nacistický konzul a nabídl jim odjezd do Německa, přihlásili se až na jednoho všichni. Cožpak jim nevzkazovali jejich vůdcové, aby nepropadali smutku a opět hrdě vztyčili hlavy, protože jejich svátá věc není ztracená?
Bylo jich čtyři sta. Naložili je do vagónů a v Komárně si je převzali Němci. Rozdělili je na tři části. První poslali na výcvik do Hamburku. Druhou do Vídně. Třetí do Hartensteinu u Weissenkirchenu.

V té poslední byl Szczygielski.Osmnáctiletý nedostudovaný gymnazista, který utekl s kamarády z domova, aby vstoupil do ukrajinské armády v rodícím se ukrajinském státě zvaném Karpatská Ukrajina.

Buhuš Chňoupek: Banderovci

Výňatky z první části, z kapitoly 11, ze stran 134-137, nakladatelství Futura