Tusk proti odporu Polska neměl být zvolen do funkce!

Potvrdit ve funkci někoho, kdo nemá důvěru vysílajícího státu, je jedním z vrcholů arogance moci na jedné straně a na druhé pak projev servilnosti představitelů ostatních států.

Pokud Tusk se netěšil důvěře Polska, jeho domovského státu, nerměl být připuštěn ke kandikdatuře. Když Polsko nemá vliv ani na to, aby Tuska nebyl volen do funkce předsedy Evropské rady, jaké reálné pravomoci ještě má?

Něco podobného může potkat kterýkoliv stát, tedy i ČR. Proto jsme přesvědčeni, že volba jakéhokoliv funkcionáře EU by měla především záviset na souhlasu vysílajícího států. Není-li tento souhlas, pak k volbě by nemělo vůbec dojít. A je úplně jedno, zda uvažovaný funkcionář slouží německým zájmům, či nikoliv, zda jeho děda byl wehrmachťákem nebo v esesáckém Sicherheitsdienstu. Pokud tato zásada v „evropském právu“ chybí, je nutné ji dopracovat.  Není možné, aby funkcionář EU byl v konfliktních vztazích s vysílajícím státem. To říká i zdravý selský rozum.

Polsko je našim sousedem, je členem V4. Měli jsme Polsko podpořit. To by však musela být na naší straně odvaha. A ta je nedostatkovým zbožím na našem trhu obecně. Když  naši příslušní ústavní činitelé nedovedou ani vyzvat Německo, aby nám zaplatilo před 3 biliony korun, které nám dluhuje na reparacích, co vlastně od nich můžeme ještě požadovat? 

J. Kovář