Symbolicky žaluji stát

Váženému panu

univ.prof.JUDr.Václavu Pavlíčkovi, DrSc.

Nadání Josefa Hlávky, Praha

Symbolicky žaluji stát po nálezu ÚS v kauze Salm-Nečasová

Nyní nemám nikomu jinému možnost si postěžovat,nežli Vám, sloupu dekretálního práva republiky. Jak jistě víte, Ústavní soud vynesl nález nad kauzou knihy Mgr.Nečasové CUI BONO RESTITUCE.Vytkl jí přehnané formulace o panu knížeti, o kterém dokumenty státu, které žalovaná nevytvořila, svědčí, co vše dělal k prospěchu III.reichu, a co nedělal ve prospěch ČSR. My odbojáři to nazýváme tak,jako to nazývá předešlý nález ÚS v kauze Colloredo - zradou ČSR.

Po nálezu ÚS Salm si kladu otázku jako pozůstalý po dědečkovi zabitém gestapem a třech strýcích zavražděných v Osvětimi a na sekyrárně - za koho vlastně tito mí příbuzní položili život, a za co?

Za svobodu republiky, za nové generace, nebo za to, aby se po sedmdesáti letech navracela čest, občanství a majetky potomkům protektorátních aktérů??
Je toto ještě republika dekretů, dr. Beneše a práva poválečného osvobození - anebo jsme se ocitli ve státě protektorátního aktivismu, plně vstřícného k pohrobkům protektorátní spolupráce s okupační mocí nenáviděného reichu??

Proč tyto kauzy trvají celá desetiletí, ponechávají občanstvo v hluboké právní nejistotě a po desetiletích nakonec přiznávají občanství a obiter dictum i majetky zabavené státem dle dekretů??

Proč stát neochránil s péčí řádného hospodáře všechny dokumenty o kolaboraci těchto protektorátních aktérů, a někde, jako v Rájci, je nechal doslova rozkrást??
A proč nejvyšší právní autorita státu - Ústavní soud, když pominu soudy obecné - nakonec ponechává nejen stranou důkazy kolaborace těchto aktérů - ale ještě jim přiznává právo na posmrtné omluvy od badatelů, kteří nečiní nic jiného ,nežli se za strašlivých překážek snaží rozkrýt pravdu o těchto osobách, o jejich jednání a skutcích v době okupace státu.

To všechno v nás,kteří jsme se stali oběťmi těchto soudů, vyvolává strašlivou nevíru v právní pořádek republiky, ve spravedlnost posouzení éry protektorátu a jeho aktérů, a současně to hluboce uráží památku našich bojovníků a obětí nacistické okupace a zvůle,kteří stáli na straně státu, který nás dnes odsuzuje a kárá.

Jak můžeme klást věnce na hroby našich padlých, když soudy osvobozují bývalé aktéry protektorátu nejen z příhlášení se k III.reichu, ale i z dalších skutků, které byly po osvobození důvodem konfiskace jejich majetků a někdy i dalších sankcí??

Když se zamyslíme nad tímto stavem, jsme hrozivě frustrováni jednáním soudů v těchto kauzách, které de facto a někdy i de jure popírá poválečné akty Benešovy republiky a vrhá políček do tváří pozůstalých po bojovnících a obětech nacismu.

Vím, že touto stížností ničeho nedosáhnu, ale chtěl jsem, abyste Vy, který toho tolik vykonal pro právo republiky, viděl, co takové soudy způsobují ve vědomí pozůstalých po bojovnících a obětech nacistické hrůzovlády. Abyste viděl, že my pozůstalí se po těchto soudech začínáme ve vlastní republice cítit jako občané druhého řádu, jako jacísi soudní štvanci v protikladu k privilegovaným aktérům protektorátu.

Podle nás málo soudců v našich kauzách zůstalo věrno odkazu Benešova státu - děkuji Vrchnímu soudu v Olomouci a ústavnímu soudci JUDr.Musilovi za to, jak se postavili ke kauzám Salm a Colloredo. Avšak zdá se, že jejich hlas nebyl vyslyšen převahou jiných, kteří dali přednost nazírání, jež činí z aktérů protektorátu jakési jeho "oběti poměrů" - či jak to nazvat.

Pakliže to takto půjde dále, v tomto státě pro nás, pozůstalé po bojovnících a obětech nacismu, vlastně nezbude žádné místo!

Ještě jednou Vám i panu soudci Musilovi děkuji za vše,co jste pro právo republiky vykonali.

V dokonalé úctě dr.Jiří Jaroš Nickelli,

Historicko dokumentační komise ČSBS Boskovice