Svátky národní vzdělanosti a českého myšlení
Svátek Mistra Jana Husa a bratří Cyrila a Metoděje jsme si zvykli vnímat jako příjemné dva dny volna, navíc na začátku letních prázdnin. Ostatně proč ne? Vždyť připomenutí významných událostí a osobností naší minulosti se nevylučuje s příjemným trávením volného času a odpočinkem.
Byla by ale škoda, kdybychom zapomněli na význam a náplň těchto svátečních dní a nepokusili se alespoň zamyslet nad tím, proč si tyto osobnosti a jejich historický význam připomínáme.
Takové úvahy jsem se také dopustil a došel jsem k závěru, že jejich umístění v kalendáři těsně za sebou má vlastně hluboký symbolický význam. V obou případech jde o připomenutí osobností středověku, byť od sebe časově dost vzdálených, mezi 9. a 15. stoletím uplynula přece jen dost dlouhá doba. V obou případech jde především o muže ducha a myšlenek, ne o významné státníky nebo vojevůdce a význam všech tří myslitelů daleko přesáhl hranice naší země. To je to, co je spojuje.
Jan Hus, mistr Pražského vysokého učení požadoval jak na půdě univerzity tak ve veřejných vystoupeních překonání krize své doby nápravou zlořádů v životě církve, která měla být vzorem i pro světský způsob života. Ohrožení mocenských pozic a velkých majetků, dnes bychom řekli penězovodů, se neodpouští a když neodvolal ani tváří v tvář nejvyšší autoritě církve, koncilu, byl zavražděn bestiálním způsobem. Lidmi jejichž morální profil byl tím chatrnější, čím silnější byla jejich moc. Nezastavili se ani před opakovanou vraždou, stejným způsobem, v případě Husova přítele a obhájce, Jeronýma Pražského. Kostnické vraždy vyvolaly bouři přerůstající v Husitské hnutí, které se stalo nejen myšlenkovým kvasem ale dokázalo udržet a obhájit svou ideu i vojensky proti křižáckým výpravám z celé Evropy. Obhájilo se na koncilu v Basileji a dalo vyrůst osobnostem, jakými byli Jiří z Poděbrad a Jan Amos Komenský a stalo se základem evropské reformace, která dodnes ovlivňuje způsob života mnoha zemí v Evropě i v Americe.
Soluňští bratři Cyril ( Konstantin) a Metoděj byli učenci řeckého původu vyrůstající v prostředí značně ovlivněném slovanským vlivem. Proto a pro své mimořádné vzdělání byli vysláni byzantským císařem Michalem na Moravu. Stalo se tak na základě žádosti moravského vládce Rostislava, který chtěl vyvážit politický vliv francké říše, jejímiž exponenty byli bavorští biskupové a jejich misie. Možná ani on sám netušil. co jeho bezesporu moudrý státnický čin způsobí v kulturní oblasti. Stalo se. Misie vedená vzdělanými Řeky se stala kulturním a vzdělávacím centrem, jež přineslo nejen hlaholské písmo přizpůsobené slovanskému jazyku ale vyhotovilo i překlady základních textů a první psané zákoníky ve slovanských zemích. Nomokánon a Zakon sudnyj ljudom. Byly položeny základy školství, jejímž prvním výsledkem byl sbor kněží moravského původu, například Kliment a Gorazd , znalých slovanského písma a liturgie. Vznikla vyšší církevní organizace, což mělo vliv i na rozvoj architektury a hudby.
Přes toto obrovské dílo ( nebo snad právě pro ně) to neměla slovanská cyrilometodějská kultura snadné. Samozřejmě se stala cílem útoků z franské říše, především z bavorských biskupství a intrik na dvoře Rostislavova nástupce Svatopluka. Vyhnání části slovanských kněží ze Svatoplukových zemí ale přineslo své ovoce. Tito kněží, žáci Cyrila a Metoděje, se zasloužili o rozvoj vzdělanosti v dalších slovanských zemích, především v Bulharsku a jejich odkaz se pak dále uchytil v Srbsku, Chorvatsku a na Rusi. Odkaz moravské cyrilometodějské misie tak také dodnes ovlivňuje způsob života v řadě evropských zemí.
A tak chápu, či se snažím chápat, tyto dva svátky, které jsou si tak blízké, že to dal najevo i dnešní kalendář. Jsou to dva dny, kdy má svátek česká kultura a české myšlení a které dokládají starobylost a tisíciletou tradici českého myšlení.
Jiří Pondělíček