Slušní Češi potřebují pomoc slušných Němců
Někteří Němci, zvláště pak ti tak zvaní sudetští, se vyžívají ve lživých protičeských útocích, zasahují do našich vnitřních záležitostí a snaží se zásadně ovlivnit jak výklad našich dějin, tak i naší současnou politickou orientaci. Značná část „našich“ politiků k uvedenému nepřípustnému německému tlaku je téměř lhostejná, někteří další jsou do různé míry příznivci tzv. sudetoněmecké věci. Známe příklady, že někteří z těchto se sami označují za nikoliv Čechy, ale za Böhmy, jiní pak o sobě tvrdí, že jsou „sudetskými“ Čechy nebo Čechy narození v „Sudetech“. Terminologii zčásti menší či větší přejímají od „sudetoněmeckého landsmanšaftu“.
Když jsme se opakovaně obraceli na příslušné ústavní činitele, zejména na pana P. Bělobrádka, místopředsedu vlády ČR a předsedu KDU, s žádostí, aby zakročili, nepochodili jsme.
I. Proto se budeme snažit v několika větách osvětlit některé skutečnosti, jež považujeme za podstatné, které jsou v mezinárodních vztazích naprosto nepřijatelné.
Pan Bělobrádek poslal na 66. sjezd tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) videozdravici, v níž přímo oslovil váženého H. Seehofera a milého B. Posselta. Na témže sjezdu řekl H, Seehofer, bavorský předseda vlády,: :... 70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.
Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.
Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden...
Milý B. Posselt, jak ho oslovil P. Bělobrádek, byl k nám o něco mírnější. Prohlásil: Vyhnání nebylo vedlejší škodou Druhé světové války, bylo chladně plánovaným válečným zločinem.
O několik měsíců později na Dni vlasti v Rakousku jsme dostali cejch genocidních zločinců.
A tak jsme se stali, podle vidění uvedených, válečnými zločinci. Dopustili jsme se, jak tvrdí, dále zločinů proti lidskosti a dokonce i genocidy vůči německému obyvatelstvu, které jsme odsunovali z ČSR.
II. Hrátky SL se stanovami a programem probíhají již třetí rok. Nedávno mnichovský rejstříkový soud odmítl registrovat novelu stanov SL. Platí tedy původní stanovy a původní program.
Stanovy SL v původním znění:
§3 stanov sudetoněmeckého landsmanšaftu zní takto:
„a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti, jakož i na územích, kde nyní žijí;
b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;
c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;
d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;
e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;
f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;
g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".
(Text podle nám dostupných materiálů)
Z platného Programu 20 bodů uvedeme jen jeden jediný, a to . 16, který zní: „Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovt si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.“
III. Výše uvedené skutečnosti mají, jak jsme přesvědčeni, mezinárodněprávní rozměr.
V souladu s rozhodnutím Spojenců v Postupimi a podlůe jejich následných pokynů, jsme provedli odsun (přesídlení, transfer) německého obyvatelstva z Československa. Za provedení odsunu jsme sklidili uznání příslušných spojeneckých činitelů.
Odsunutí Němci a jejich potomci, dokonce i řada německých politiků, používají termín vyhnání, který si sami vytvořili. S vyhnáním mezinárodní právo spojuje právo vyhnaných vrátit se do vlasti a právo na náhradu škody, která jim vyhnáním vznikla. Ostatně v platných stanovách o tom SL otevřeně mluví. Rovněž tak mluví i o restitucích či náhradách škod. Např. B. Posselt koncem roku 2015 ve Vídni v Domě vlasti prohlásil, že restituce i odškodnění budou. O nárocích na odškodnění později mluvil i G. Zeihsel, předseda rakouského SL.
IV. Situace z hlediska mezinárodního práva je však zcela jiná. V souladu s rozhodnutím spojenců, zejména s Pařížskou reparační úmluvou, jsme to my, kteří máme nárok na reparace. SRN jako právní nástupce nacistické říše, je povinna nám zaplatit reparace ve výši cca 360 miliard předválečných korun, tj.více než 3 biliony současných korun.
Právo na reparace nám přísluší i z hlediska mezinárodního práva. Jeden z jeho principů zakotvuje povinnost agresora zaplatit oběti agrese všechny škody, které jí agresí vznikly. Němci byly agresorem, my jsme obětí.
Němečtí kancléři, počínaje W. Brandtem, a ministři zahraničních věcí, konče H.-D. Genscherem, nám slibovali reparace zaplatit poté, kdy dojde ke sjednocení Německa. Od té doby uplynulo více než čtvrt století. SRN své reparační povinnosti však vůči nám neplní.
V. O nastolení stavu, který odpovídá mezinárodnímu právu, usilujeme a budeme usilovat. Velmi bychom však uvítali pomoc slušných Němců, která může, zvláště v současné v předvolební době, být velmi účinná. Je v zájmu nás i slušných Němců, aby v mezinárodni oblasti nevládlo právo silnějšího, ale byl nastolen právní stav. J. Skalský