Otevřený dopis paní ředitelce Mgr. Konvalinkové z 25.10. 2017
Krajská vědecká knihovna v Liberci
ředitelka Mgr. Konvalinková Blanka
Rumjancevova 1362/1
460 01 Liberec I – Staré Město
Vážená paní ředitelko,
s velkým uspokojením kvituji Vaše slova, že „knihovna se snaží objektivně a nestranně informovat o všech skutečnostech spojených s historií Liberecka i bývalých Sudet.“.
K tomu nejdříve malou poznámku. O tzv. Sudetech, byť bývalých, nic nevím. Jako územně-správní jednotka nikdy neexistovaly a neexistují ani v současnosti. Vím, že šlo výmysl henleinovců. Tuto terminologii, jíž převzal tzv. sudetoněmecký landsmanšaft, používají i někteří „čeští“ politici, např. pan Bělobrádek, který se sám prohlásil za sudetského Čecha, a tvůrčím způsobem rozvinul i problematiku tzv. Sudet. Rozlišuje mezi geografickými „Sudety“ a politickými. Do těch druhých přiřadil celou Šumavu a město Brno. Tak daleko, přes silné naléhání brněnských nacistů, nešel ani A. Hitler. Pokud máte nějaké jiné, samozřejmě důvěryhodné informace o „bývalých Sudetech“, jak ve svém dopisu píšete, budu rád, když mi je sdělíte. Sudetengau byla, v tom si myslím, že se shodneme, zcela něco jiného.
Píšete, že nově zřízené muzeum F. Porsche v Liberci, nepatří do Vaší kompetence. Jste však také občanka, pracujete ve vědecké oblasti a pro vědu je pravda základním předpokladem jejího dalšího snažení a rozvoje. Věda bez pravdy není vědou. Pokud je F. Porsche v tomto muzeu vykreslen jen jako vynikající konstruktér a vynálezce a nikoliv současně jako válečný zločinec, tak jde o hrubou deformaci historické pravdy, nejde-li dokonce o něco mnohem ještě horšího. Jak může člověk jako Vy, pracující ve vědě, k tomu mlčet a nadto se ohradit plotem vlastní úzké kompetence? Jistě jsou způsoby, jak upozornit na historickou pravdu, jak odsoudit její deformace. Učinila jste něco takového? Domnívám se, že každý vědec, chce-li být skutečným vědcem, musí se držet pravdy, musí být i osobně statečný. Nebo se mýlím? A naopak, je správné nesahat tam, kde končí má funkční kompetence?
Liberec je nejen městem F. Porsche, ale také Henleina a dokonce i dr. Hergela, který vstoupil do dějin svým memorandem, obsahujícím myšlenky na likvidaci Čechů. Je i městem, kde henleinovci pronásledovali do krve mnohé Čechoslováky, tedy včetně německých antifašistů. Je i městem, odkud henleinovci vyháněli Čechoslováky a po Mnichovu dělali vše pro likvidaci zbylých Čechů v anektovaném českém pohraničí, pro nejrychlejší jejich germanizaci. Rušili české knihovny, pálili české knihy, rušili ve velkém české školy, zabírali zde žijícím Čechům jejich podniky, zemědělské události, bránili českým dětem ve studiu atd., jistě víte o tomto tématu mnohem více. To všechno, každá uvedená část, dává látku k instalaci výstavy, z nichž každá část pro pochopení a obhájení historické pravdy je nesmírně významná. Je jen na uvážení KVK v Liberci, jakou výstavu uspořádá.
Píšete, že na výstavu o německém obyvatelstvu Jizerských hor z let 1945-1968 jste poskytli jen fotografie, o které pořadatelé měli zájem a prostor. Nyní přímo v textu Vám ocituji článek, který o zmíněné výstavě vyšel v Sudetendeutsche Zeitung.
„Dialog bez tabu
V Liberecké knihovně shlédli členové pracovní skupiny „Dialog bez tabu“ Česko- německého diskusního fóra výstavu o poválečném osudu Němců v Jizerských horách (zprava Monika Žárská z Českobratrské církve evangelické, Petra Laurinová z „Galerie porozumění“ v Jablonci - Rýnovicích, Irene Nováková, předsedkyně Kulturního sdružení Němců v České republice, mluvčí etnické skupiny Bernd Posselt a Stephanie Waldburg, jednatelka pracovní skupiny).
První část expozice již byla v Německu a Rakousku na turné a byla také předvedena v Sudetoněmeckém domě. Zabývá se vyhnáním a bezprostředně poválečném období. Nově vytvořená druhá část se zabývá především osudem ve vlasti zůstavších, kteří se pokoušeli znovu shromáždit za podmínek komunismu. Třetí část z období od roku 1968 a čtvrtá od přelomu v roce 1989 do současnosti se připravují. Aktivisté v Jizerských horách kolem Petry Laurinové se v současné době snaží nalézt v Jablonci vhodný prostor k prezentaci celé výstavy jako stálé expozice - což by byl významný příspěvek ke zpracování této často zapomenuté části historie. Po setkání v Liberecké knihovně se konalo zasedání v centru setkávání, s velkorysým pohoštěním Věry Strakové, které řídili Milan Horáček, nositel Karlovy sudetoněmecké ceny a Bernd Posselt, coby spolupředsedající. Mezi účastníky byl také zástupce spolkového předsednictva Sudetoněmeckého landsmanšaftu Dr. Raimund Paleczek.“
Sudetendeutsche Zeitung, 6.10.2017, str. 1 , bez autora a značky, pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf
Myslím si, že jste mohli tušit, jaké důsledky výstava bude mít. Nyní je to landsmanšaftem potvrzeno. Místo, abyste napomáhali historické pravdě, a to již vůbec nemluvím o tom, že byste v KVK v Liberci měli také dbát českých státních a národních zájmů, pomohli jste historii deformovat. Budete k tomu všemu dále jen mlčet? Nebo to nepatří do Vaší kompetence? Myslím si, že byste měla ke všemu něco říci a uvést vše na pravou míru, aby historické pravdě bylo učiněno zadost. Pokud z nějakého důvodu tak neučiníte, pak platí zásada, kdo mlčí souhlasí.
Přesto máte ještě jednu dodatečnou, „náhradní“ možnost. Uspořádat výstavu o životě obyvatelstva a politických proměnách v Jizerských horách vletech 1938 - 1946, která by předcházející „výstavu“, myslím si, že toto dílo by si spíše zasloužilo označení „sudetoněmecká agitka“, uvedla do souladu s historickou pravdou.
Vím, že v Liberci to bude těžké. Podle informací, které mám, tam nedávno byla odhalena deska vyhnaným Čechům. Je instalována na nějaké drážní budově, a to přes nesouhlas liberecké radnice. Ale také vím, že každý skutečný vědec vždy dovedl za poznanou pravdu bojovat a často ji i obhájit. A i když neuspěl, stál na poznané pravdě.
Jsem zastáncem tradiční zásady, že forma odpovědi má odpovídat formě podání. Ostatně v civilizované společnosti je tato zásada běžná. Proto předpokládám, že mi odpovíte dopisem, nikoliv jen elektronickou formou.
Přeji Vám hodně zdaru v zápase o vědecky poznanou historickou pravdu a její prosazení.
V Praze dne 25.10. 2017
S pozdravem
Ing. Pavel Rejf