Netrestaní nacisté a Sudetoněmci dodnes dluhem republiky

Stanislav Motl nazval jednu ze svých reportážních knih velmi přiléhavě "Nacisté pod ochranou". Existuje řada příkladů správnosti jeho pohledu na osudy mnoha nacistů, kteří unikli spravedlnosti a našli pohodlný asyl v Rakousku, v Německu, ve Španělsku, nebo i v zámoří Severní a latinské Ameriky Jeden takový doslova školní případ představuje osud nacisty Alfreda Tugemana, působícího léta v  moravském Rájci nad Svitavou - dnešním městě Rájci-Jestřebí.

Příběh nacisty Tugemana

Osud nacisty Tugemana započal v malokarpatském městečku Popudíně (Popudínských Močidlianech), které vládnoucí Uhři v bývalé monarchii nazývali Szent Istvanfalu. Popudínské panství náleželo samotným Habsburkům jako alodiální panství. Posledním majitelem byl sám mocnář Karel I.Tam se karpatským Němcům Chwatikům narodil 14.února 1894 syn Alfred Valentin. Na Tugemana se nechal přejmenovat roku 1941, kdy mu původní jméno Chwatik znělo příliš neárijsky. A rájeckým občanům, kde se stal náměstkem starosty pro německé občany, zakázal oslovovat ho nadále Chwatikem. Takových případů bylo u nacistů vícero. Tak například známý nacistický válečný zločinec z Norimberského soudu, von dem Bach-Zelewski, si nechal zkrátit jméno na von dem Bach, aby neupomínalo na polonizovaný původ rodu.

Mladý Chwatik za I. světové války válčil proti nenáviděným Slovanům v řadách polních myslivců 25. regimentu infanterie a dosáhl hodnosti poručíka. Stejné vojenské hodnosti rakouskouherské armády, jakou obdržel i jeho pozdější zaměstnavatel kníže Salm. V pozdější čs.armádě měl u 44. pěšího pluku problém kvůli německému manifestnímu šovinismu.

Chwatik v mládí studoval v moravském Hodoníně německou obchodní akademii. Zde také vstoupil k buršákům - německým šovinistům, nadřazeným nad vše slovanské. Dochoval se dokonce i jeho buršácký zpěvník. Za manželku si vzal moravskou Němku Mathildu rozenou Hübnerovou od Vsetína.

Později zaznamenáváme Chwatika-Tugemana již v Rájci nad Svitavou i s celou rodinou. Pobyt zde mu umožnila velmi významná funkce vysokého úředníka Salmova knížecího panství. Stal se Oberbuchhalterem panství Rájec - tedy vrchním účetním. Za okupace bral obrovský plat 5.600 protektorátních korun. Bydlel v Salmově zámecké ubytovně v čísle 85 (Schlossfreiheit Nr.85.) Svědek z Rájce popsal v úředně ověřeném svědectví Tugemana takto:

"Dotyčného Alfreda Tugemana původně Chwatíka jsem znal osobně. Tugeman byl kovaný nacista, člen NSDAP - funkcionář. Chodil v uniformě SA. Nutil rájecké občany vyvěsit hakenkreuzy, chodil pod okny občanů, zda někdo neposlouchá zahraniční rozhlas. Měl pod sebou nacistické spolky včetně Kuratoria.... Vidíval jsem ho chodit na zámek. V budově (ubytovny JJN) bydleli samí zaměstnanci velkostatku. V roce 1945 byl Tugeman zadržen lidmi z Rájce. Posledně byl voděn na kozím řetízku a to konkrétně Josefem Nečasem z ulice Šafranica, který byl totálně nasazen v Reichu. Byl vyslýchán bezpečnostními orgány v Rájci a pak byl odvezen do Boskovic. Tugeman měl tři děti, které byly odvezeny do Říše v r.1944-45."

Co o svědectví pana svědka z Rájce praví dokumenty? Podle archivního dokumentu NSDAP, uloženého v Moravském zemském archivu v Brně měl Tugeman tyto funkce: Blockleiter NSDAP v Rájci, Scharführer SA, Schulungsleiter OGRU, Blockobmann DAF. Byl členem těchto nacistických organizací: NSDAP, SA, DAF,NSV, NSKOV, DRK, NSRKB, TN, BDO. Pro neznalé těchto zkratek - NSDAP byla nacionálně socialistická (nacistická) strana, SA byly bojové oddíly Hitlera (Sturmabteilung, založené před SS), DAF byla Německá pracovní fronta, nahrazující zakázané odbory, NSV a NSKOV byly tzv. sociální organizace reichu, DRK byl říšský koloniální svaz, NSRKB byl říšský svaz válečných veteránů, tzv.Kriegekameradschaft, TN byla Technická havarijní služba (Technische Nothilfe), BDO byl Svaz Němců Východu, kolonizační a germanizační orgán říše (Bund Deutscher Osten). Tugemanova manželka byl rovněž aktivní nacistka ve čtyřech organizacích.

Tugemanovy zločiny proti Čechům

Tento Tugeman se kromě soustavného tyranizování českých občanů nejen Rájce,ale i okolí, zabýval dohlížením na činnost městského zastupitelstva, soustavně hlídal vyvěšování portrétů Hitlera na radnici, a pečlivě sledoval činnost kolaborantů a udavačů. Ta vedla mimo kromě zatčení mnoha občanů Rájce i k zatčení a likvidaci Sokolů v sousední Doubravici nad Svitavou. Tugeman dostal udavačské dopisy z Doubravice a poté inicioval dle pamětníků zátah brněnského gestapa v Doubravici.

Bylo zatčeno přes dvacet občanů a vybraní byli odvezeni do Kounicových kolejí. Mezi nimi byl vyslýchán i můj dědeček, ruský legionář Jan Holík. Jeho zeť Alois Štěrbáček byl vyvlečen z domu a odvezen do Kounicových kolejí. Pak následovala jeho pouť po mnoha vězeních a nakonec koncentrační tábor Osvětim, kde zahynul roku 1942. Dědeček zemřel na následky výslechů gestapa, které několikrát absolvoval, rok po úmrtí zeťě Štěrbáčka v Osvětimi. Byli spolu s dalšími Sokoly obviněni ze spolčení proti Říši. Udání uvedlo,že v našem domě v Doubravici chystali Sokolové atentáty na říšské nákladní vlaky. Podle pamětníků se tu skutečně balila výbušnina pro sabotáž na železnici. Ta byla naštěstí z domu včas odnesena. Gestapo nic nenašlo. Dědeček a strýc ovšem výslechy vydrželi a nikoho dalšího neprozradili. Tak i odboj ve vsetínské Zbrojovce, odkud se přivážely třaskaviny do  železničního uzlu Skalice a pak do  stanice Doubravice, nebyl zničen, a železničáři mohli v akcích proti nenáviděnému reichu pokračovat.

Po umučení Aloise Štěrbáčka má teta dlouho žádala alespoň vydání popela svého manžela. Ten dostala po dlouhých měsících a rovněž obdržela osvětimský oblek manžela. Tuto "říšskou péči" ovšem musela zaplatit. Popel manžela musela pohřbít tajně v noci na hřbitově pod dozorem gestapa. Bylo veliké štěstí,že gestapo v domě nenašlo žádné zbraně ani výbušniny - jinak by naše rodina nepřežila jako celek a tyto řádky by nikdy nebyly napsány. Právě vyprávění mé tety a osvětimský oblek, který mi poprvé ukázala  jako chlapci, byl prvním podnětem k pozdějšímu zájmu o odbojářskou historii našeho rodu. Na její slzy při tom vyprávění nelze zapomenout...(A to tu nepíši o dalším strýci, rovněž umučeném v Osvětimi, o třetím strýci gilotinovaném na Pankráci, o čtvrtém strýci vězněném v Breslau,a o otci totálně nasazeném u koncernu Klöckner, který měl ruce zničené máčením výškoměrů v kyselině fosforečné...)

Tugeman sedící bdící, známý neznámý

Vraťme se však k nacistickému zločinci Tugemanovi. Nyní uvedu zajímavost, osvětlující Tugemanův nacistický profil. Když jsem byl souzen za pamětní desku v Doubravici, kde byl tehdy Tugeman uveden jako zapsaný kriegerkamerad knížete (což soud nemohl popřít), žalobkyně u soudu v Olomouci tvrdila, že Tugemana vůbec její rodina neznala. Dokázal jsem přímo u soudu opak. Tugeman se účastnil vojenské říšské svatby Salmů a Schoellerů v zámecké kapli v Rájci, kde se knížecí dcera Ida (žalobkyně!) vdávala za důstojníka wehrmachtu von Schoellera. Podařilo se mí získat unikátní soubor fotografií té svatby - a nebyl tam jen válečník wehrmachtu s knížecí dcerou. Byl tam též nacista Tugeman, jeho kamerad Kabelka, nacista hrabě Dubsky, příslušník spojeneckého vojska wehrmachtu.Tugemana na fotografii v zámecké kapli potvrdili dva svědkové. Tu fotografii jsem nazval "Nacisté sedící bdíci". Za ním seděl dokonce příslušník SS v hodnosti sturmbannführera...

Když jsem mlčky ukázal soudu tuto fotografii, mladší paní žalobkyně se ozvala takto : "On tam dělal stafáž, ale rozhodně zvaný nebyl". I v tomto případě se prokázal opak. Ministerstvo vnitra má ve svém archivu zajímavý doklad - fotokopii oficiální pozvánky na knížecí svatbu, kterou měl Tugeman u sebe. Nakonec se ukázal ještě jeden poznatek. Tugeman,kterého knížecí rodina vůbec podle žalobkyně neznala, byl onen funkcionář, který podle nařízení říše musel předat kněžně Salmové nacistický řád Mutterkreuz, za nějž rodina pobírala tzv. Reichshilfe - říšskou pomoc. Bylo to 18. května 1941, kdy paní kněžna obdržela Mutterkreuz za čtyři germánské děti.

Řád udělovaný samotným Hitlerem a jeho kanceláří musel z nařízení reichu předávat kněžně Salmové sám neznámý jim jejich vrchní účetní, blockleiter Tugeman...A na svatbě Salmů dělal neznámý Tugeman stafáž...

Tugemanův konec v ČSR - příběh s otazníky

Nicméně Tugeman se dočkal konce III.říše v Rájci. Co bylo dále? Konec Tugemanova pobytu v ČSR je dodnes obestřen řadou nesrovnalostí - doslova záhad. Jak jsme viděli výše, svědek z Rájce potvrdil že Tugeman byl aktérem lidového výbuchu protinacistického hněvu a symbolicky ho vodili na kozím řetízku v květnu 1945. Jak o tom vypovídají úřední dokumenty? Protokol výslechu nacisty Maxe Zahna, Tugemanova parteigenosse v NSDAP a ředitele Salmovy šamotky, říká, že Tugeman odjel s nacistou Schlenckem jeho automobilem ze Svitav směrem na Bavorsko před 19.květnem 1945. Pak o Tugemanovi vypovídá další protokol - seznam internovaných nacistů v dolním zámku v Rájci. Tugeman je ke 4.červnu 1945 zajištěn v internaci s nacisty Zahnem, Gördlem, Krausem,Obenrauchem, Trupkou a Zeinerem - všichni byli úředníci Salmova panství. Všichni byli internováni jako vyšetřovanci podle presidentských dekretů o zajišťění Němců, zrádců, kolaborantů, vlajkařů, gardistů a osob se Svatováclavskou orlicí. A zde začíná říše dohadů, ústních vyprávění a nejistoty.

Pokud je dodnes známo, další doklady o konci řady těchto německých nacistů buďto neexistují,anebo nejsou známy či přístupny. Kromě dvou případů z těchto nacistů neznáme vůbec nic o jejich dalším osudu! Jen dva nacisté této skupiny rájeckých Němců byli vyřešeni podle práva osvobozené republiky. Max Zahn měl mimořádný lidový soud, byl odsouzen k 7 letům těžkého žaláře a trest nedokončil, protože ve vězení zemřel. Nadlesní Salmova panství Zeiner byl odsunut.

Ostatní nacisté včetně Tugemana nebyli souzeni ani trestáni. Prostě zmizeli.

Dokonce i ředitel Salmova velkostatku nacista Weselka, společník Tugemana, zmizel. Přitom byl rovněž zajištěn v Rájci, podle jiných zdrojů v Salmově elektrárně. O osudech těchto nacistů nejsou žádné relevantní dokumenty. A o konci Tugemana se šířila jen různá ústní podání, mající povahu místního folklóru. Existuje hned několik různých verzí těchto vyprávění. 

Tak například první vyprávění tvrdí, že Tugemana odvezla sovětská kontrarozvědka do Boskovic a poté do SSSR. 

Druhé podání tvrdí totéž s obměnou, že to byla rumunská kontrašpionáž.

Třetí podání tvrdí, že po odvozu Tugemana z Rájce do Boskovic byl umístěn v tamním internačním táboře Makkabi, a tam prý byl zabit a zakopán ve svahu u tábora (!?)

Konečně čtvrté podání tvrdí, že Tugeman sice byl internován v táboře Makkabi, ale odtud uprchl a dostal se do Bavorska.

Ani jediné z těchto vyprávění nelze ani potvrdit ani vyvrátit. Všechna patří do oblasti ústního folklóru, i když mohou být částečně založena na indiciích poválečné doby.

Co si máme o tom všem myslet my, potomci obětí nacistických zvěrstev? Jen toto - podle nás osvobozený stát projevil vůči zajištěným nacistům nehoráznou nedbalost. Bezpečnostní orgány dostatečně nepracovaly tak, aby došlo ve všech případech k potrestání všech zajištěných podle práva republiky. Opak byl pravdou - nestalo se tak.

Naše vysvětlení tohoto hanebného stavu - který odpovídá i vysvětlení autora Stanislava Motla v jeho knihách Nacisté pod ochranou a Oběti a jejich vrazi - je prosté. Již po osvobození si mnoho kolaborantů protektorátu nepřálo, aby vyšly najevo všechny zločiny a křivdy, kterých se dopuštěli na vlasteneckých Češích. Zajištění nacisté mohli mluvit -a tam, kde se jim to umožnilo, tak mluvili. A hlavně označovali. Zrádce, kolaboranty, spolupracovníky. I pobenešovský nový režim se někdy také podepsal na tomto stavu - bývalí kolaboranti byli někdy orgány převzati jako noví informátoři. Někteří tak klidně prošli třemi režimy - nacistickým, benešovským i poúnorovým. Je nenahraditelnou škodou, že nepokračoval kontinuálně poválečný dekretální postup vyšetřování a trestání nacistů, zrádců a kolaborantů. Ovšem naše republika v tom není sama. Podívejme se na Rakousko a Německo. Denacifikace v Rakousku úředně skončila rokem 1947! V Německu skončila rokem 1949. Pozdější soudy již neměly povahu systematické denacifikace. Zde naopak nastal proces opačný - skrytá a nakonec zjevná rehabilitace nacistů!               

Musíme dát zapravdu nejen panu Motlovi, ale především blahoslavenému Simonu Wiesenthalovi.

Nacisté většinou zůstali a dodnes zůstávají pod ochranou. Naše republika, která ostudným polistopadovým činem Mariána Čalfy zrušila (de facto zničila!) Komisi pro vyšetřování válečných zločinů, má vůči pozůstalým a potomkům obětí nacismu hanebný a nesplacený dluh.

Jiří Jaroš Nickelli, potomek oběti gestapa, příbuzný obětí Osvětimi

Foto archiv autora. Na foto Tugeman-Kabelka

je Tugeman na dolní fotografii zkraje v lavici,za ním sedí sturmbannführer SS

Honorář na Fond NO