Náš výsadek klepnul USA přes nos

Leonid Ivašov

Napsal/přeložil:  mbi

28. květen 2017

 

Z operace ruských výsadkových sil v Kosovu v roce 1999, kdy Rusové doslova sebrali Západu letiště Slatina, toho do západních médií přirozeně mnoho neproniklo. O podrobnostech operace se pro Komsomolskou pravdu rozhovořil bývalý náčelník Hlavní správy pro mezinárodní vojenskou spolupráci Ministerstva obrany Ruské federace generálplukovník Leonid Ivašov.

 

Jugoslávii je třeba roztrhat na cáry

 

Jak začala válka v Jugoslávii v roce 1999?

 

Náš tehdejší ministr obrany Igor Sergejev se dotazoval pohlavárů Severoatlantického paktu: „Chystáte se k útoku?“ A generální tajemník NATO Solana i velitel sil NATO v Evropě generál Clark se oháněli: „Musíme donutit Miloševiče zastavit ‚genocidu Albánců' v Kosovu.“

 

Byla válka nevyhnutelná?

 

K tomu významný francouzský generál Pierre Marie Gallois uvedl: „Tenkrát prostě dali dohromady čtyři generály – po jednom z USA, Německa, Francie a Británie – a dali jim úkol: je nutno naplánovat takové události, aby v jejich důsledku byla svazová Jugoslávie rozbita.“

 

Kdo vedl za Rusko rozhovory s USA?

 

Na žádost amerického prezidenta Billa Clintona byl mimořádným představitelem prezidenta RF v otázce urovnání kosovského problému jmenován Viktor Černomyrdin.

 

Co bylo podstatou amerického plánu?

 

Odpovědnost za mírotvornou operaci v Kosovu převedli Američané na NATO. To mělo bombardování ukončit až poté, co Srbové splní všechny podmínky aliance.

 

Jak probíhala jednání?

 

V jednáních s americkými generály jsme značně pokročili. Potom se však Černomyrdin zeptal náměstka ministryně zahraničí USA Strobeho Talbota: „Budeme poslouchat naše vojáky?“ Na to Talbot odmítavě zavrtěl hlavou – a Černomyrdin prohlásil: „Rusko souhlasí s návrhy pana Talbota.“

 

Po příletu do Bělehradu jsem odjel na naše velvyslanectví k vojenskému atašé. Informoval jsem o průběhu jednání ministra obrany Sergejeva a požádal jsem ho, aby zařídil, že Jelcin dá Černomyrdinovi jasné instrukce. Jako odpověď přišel telegram od Jelcina: „Snažte se o ukončení bombardování!“

 

Prapory žádají o možnost výpadu

 

Kdo vymyslel výpad do Prištiny?

 

Nejlepší hlavy na generálním štábu – moji kolegové z ministerstva a naše rozvědka. Na základě jejich posouzení byly třem našim praporům určeny oblasti jejich odpovědnosti a současně jim byly vydány předběžné pokyny k přípravě na akci. Výsadkáři se začali připravovat. Ale ministerstvo zahraničních věcí mělo pochybnosti.

 

Jak operace probíhala?

 

Rumuni a Maďaři zakázali našim letounům s výsadkáři průlet přes jejich území. Bylo proto rozhodnuto vypravit do Jugoslávie pouze jeden prapor. Ten měl vyrazit na Kosovskou Mitrovicu. Pak ale prapor musel změnit cíl. Úkol zněl tak, že 200 vojáků se má pěším pochodem přesunout do Prištiny a obsadit letiště Slatina. V Kosovu se jedná o jediné letiště schopné přijímat vojenská letadla. Na Slatině byl dislokován srbský letecký pluk.

 

Bylo cílem obsazení Slatiny zabránit v přistání letounům NATO?

 

Ano. Říkali jsme si – obsadíme letiště a oni (NATO) se bez nás nikam nedostanou. A pak začneme vyjednávat. To se také stalo. Náš prapor ale operoval na území kontrolovaném divizí NATO „Sever“.

 

Co jste vymysleli?

 

Velitel naší jednotky pravidelně informoval amerického generála, kde bylo provedeno odminování a které mosty byly obnoveny. Přitom si naši nastudovali jeho denní řád. A vymysleli to tak, že čtvrt hodiny před tím, než šel spát, za ním přijeli „s informací“. Ospalý generál houkl na naše chlapce: „Potřebujete pomoc? Nepotřebujete? Tak svou informaci nadiktujte dozorčímu, ať ji zapíše.“ Generál šel spát – a dozorčí zapsal, že ruský prapor druhý den vyrazí tím a tím směrem.

 

Už šest hodin jsme pochodovali územím Jugoslávie, když Talbot vyrazil letadlem do Moskvy. Tam žádal o přijetí u ministra zahraničních věcí. Američané všechno pochopili. Naším cílem totiž bylo svázat jim ruce duchaprázdnými debatami a nedat tak silám NATO možnost obsadit Slatinu, ke které už vyrazila britská brigáda, dřív než my.

 

Je pravda, že kvůli nám se dostali do sporu američtí a britští generálové?

 

Prvním velitelem sil KFOR byl britský generál Michael D. Jackson. Právě jemu zatelefonoval velitel sil NATO v Evropě generál Wesley K. Clark s příkazem: „Vytlač Rusy! Slatinu musíme obsadit my!“ Ale Jackson příkaz nesplnil. Velitelství britské brigády vyrazilo k nám – vyjednávat.

 

Na území kontrolovaném naším praporem převrátili Britové svůj velitelsko-štábní stroj. Pět našich důstojníků, velitel a jeho zástupci, projednávali s Brity, jak zabezpečit oboustrannou bezpečnost.

 

Angličané se totiž obávali jak Srbů, tak nás i Albánců.  A tak nakonec Britové … požádali, aby u nás mohli přespat.

 

Michael Jackson se projevil jako čestný důstojník. Nepřipustil jediný konflikt.

 

Psalo se, že náš prapor během působení u Prištiny téměř hladověl

 

Hned vedle nás byli rozmístěni Francouzi. Naši jim pomáhali stavět „buržujky“ (jednoduché pece či kamna k vytápění ubytovacích prostor; pozn. překl.). A jak Francouzi, tak Britové chodili do našich lázní. No, pravdou je i to, že naši chlapci měnili svoje „kádéčka“. Za jedno naše dvě „natovská“.

 

Když jsme vstoupili do Prištiny, získali jsme informaci, že vodní zdroje mohou být otrávené. Ale v Prizrenu byli rozmístěni Němci. Německý generál se nás ptal, co potřebujeme.  Já na to odpověděl, že bychom potřebovali cisternu vody. A Němci nám přivezli tolik vody, že by nám to stačilo na půl roku.

 

Jaký byl vojensko-politický význam našeho vstupu do Prištiny?

 

Když jsme tam vstoupili s naším praporem, viděl celý svět, že Rusové se přestali podřizovat USA.