Nacismus a ženská otázka

Ing. Josef Mikš

Mnohé již bylo o fašismu řečeno, ale přesto stále nové materiály a dokumenty nám odhalují další fakta, svědčící o zločinech fašismu a jeho světovládných plánech. Poměrně málo se však doposud hovořilo o záměrech a plánech fašismu ve vztahu k ženám a ženské otázce.

Když v roce 1925 tehdy vcelku neznámý Hitler vydal svoji knihu „Mein Kampf“ (Můj boj) mnoho lidí v Německu, ale i ve světě, pohlíženo na plány v ní zveřejněné jako na nereálné a velikášské.

Hitler zde totiž formulovat své názory na problémy hospodářského, politického a sociálního vývoje v Německu v dalším období i úkoly jeho strany, nazvané Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP). Jeho cílem bylo zavést v Německu a později i v celé Evropě „nový pořádek“ založený na vedoucí úloze Německa, vybudování germánské říše všech Němců, kteří jsou rasově předurčeni vládnout „méněcenným národům“, zejména Slovanům.

To byly plány, které bylo možno realizovat jedině válkou. V rozhovorech se svými věrnými o tom Hitler mluvil zcela otevřeně. Vysvětloval, že do plánované veleříše musí být spolu s Rakouskem, západními oblastmi Polska a pobaltskými státy zahrnuty také celé Čechy a Morava. Prohlásil: „Českomoravskou kotlinu, východní oblasti hraničící s Německem osídlíme německými rolníky. Čechy přesídlíme na Sibiř, nebo do oblasti volyňských, vykážeme jim rezervace v nových spolkových státech. Češi musejí pryč ze střední Evropy. Dokud tam budou, budou vždy ohniskem husitsko-bolševického rozvratu.“

Hlavními zásadami budování této říše měl být vůdcovský princip a rasová teorie. Jen Němci čisté, tzv. nordické rasy, byli povoláni k tomu, aby vládli nižším rasám. Z nich se měli vybírat vůdcové, kteří by bez omezení vládli svým podřízeným a bez odmluv plnili rozkazy vyšších vůdců. Nejvyšším vůdcem měl být Hitler.

Z tohoto hlediska byl vztah muže a ženy nerozlučně spojen s rasovými hledisky. Hitler v „Mein Kampfu“ požadoval, aby se ženy vrátily ke svému “prapůvodnímu poslání matky a hospodyně“. Jejich cílem má být dosažení fyzického zdraví a síly, neboť jen tak mohou naplnit smysl života německé ženy, rodit zdravé a silné muže - bojovníky. Porodí-li holčičky, budou pak jako matky prostřednicemi k plození rasově dokonalých mužů. K tomu bylo v rasové příručce “Rassenpolitik“ uvedeno: „Cíle naší politiky dosáhneme, když všichni zdraví, rasově a dědičně biologicky hodnotní rodiče budou vidět největší bohatství a naplnění svého života ve svých dětech. Přitom nemyslíme u těchto rodů na rodinu se čtyřmi dětmi, ale na rodiny s nejméně čtyřmi dětmi, tj. pěti, šesti, sedmi a více dětmi. Systém čtyř dětí nezabezpečuje budoucnost našeho národa a naplnění velikých úkolů, které před nás staví vůdce. Je proto nejpřednější povinností každého dědičně schopného muže a každé rodově zdravé německé ženy pochopit vůli nacionálně-socialistického vedení a velký cíl našeho vůdce a pomáhat je uskutečnit založením zdravé, velkým počtem dětí bohaté rodiny. ...“

Za několik let - v lednu 1933 - se Hitler za pomoci nejreakčnějších kruhů německého a světového velkokapitálu dostává k moci. Ihned po svém jmenování kancléřem začíná naplňovat plány uvedené v Mein Kampfu. V rozporu s podmínkami Versaillské smlouvy zavádí všeobecnou brannou povinnost a buduje silnou armádu, válečné letectvo i námořnictvo. Obsazuje demilitarizované pásmu v Porýní. Domlouvá spojenecké svazky s fašistickou Itálií a samurajským Japonskem. Rodí se agresivní osa Berlín - Řím - Tokio, ohrožující světový mír. Nakonec Německo vystupuje ze Společnosti národů, aby nebylo vázáno žádnými omezujícími podmínkami.

Ve vnitřní politice nastolil Hitler nacistickou diktaturu podle „vůdcovského principu“ a zahájil pronásledování a likvidaci komunistů, židů a všech pokrokových lidí. Celý nacistický aparát začal soustavné ideologické zpracování mas německého obyvatelstva a je třeba říci, že se značnými úspěchy. Byly vyhlášeny norimberské rasové zákony, které stanovily, kdo je a kdo není rasově čistý Němec. Každý zaměstnanec musel prokazovat arijský původ zvláštním průkazem. „Ahnenpas“, pro jehož vydání musely být údaje doloženy úředními dokumenty předků (rodnými listy, oddacími listy atd.) až od 1. 1. 1800. Snoubenci se před sňatkem museli povinně podrobit lékařskému vyšetření, které bylo rozhodující pro konečné povolení k sňatku. V případě, že spojení dvou jedinců nezabezpečovalo podle nacistických hledisek rasově kvalitní potomstvo, měl zvláštní soud, tzv. „Erbgesundheitsgericht“, právo rozhodnout o nucené sterilizaci takových „rasově méněcenných Němců“. A při svatbě každá dvojice dostala jako dárek zvláštní rodinný výtisk Hitlerovy knihy „Mein Kampf“.

Okázale bylo propagováno rodičovství s moha dětmi a v tomto směru platilo, že: „Největší ctností německého muže je smrt na válečném poli a největší ctností německé ženy je smrt v šestinedělí po desátém dítěti“. A skutečně porodnost v Německu stoupala.

K těmto úkolům byla zaměřena rozsáhlá propagační kampaň. Heslo „Alles für Mutter und Kind“ (Vše pro matku a dítě) budící dojem vysoce humánního přístupu k populační problematice však směřovalo k zneužití mateřství ve prospěch nacistické militaristické politiky.

V duchu hesla o návratu německé ženy k svému prapůvodnímu poslání rozpustili nacisté v Německu všechny existující ženské organizace, jako kupř. Mezinárodní ženskou ligu pro mír a svobodu, Spolek pro volební právo žen, Protifašistické sdružení pracujících žen, Organizaci mírových pracovnic, ženské organizace politických stran i odborových organizací. Funkcionářky těchto stran a organizací byly zatčeny a odvlečeny do koncentračních táborů. Ze všech úřadů, ministerstev a institucí byly propuštěny všechny ženy, zastávající významnější a vedoucí místa, protože ta podle nacistů patřila jen mužům.

Podstatně bylo omezeno i právo německých dívek a žen studovat na vysokých školách. Jestliže dříve mohly studovat bez omezení, pak po nástupu nacistů k moci bylo povoleno studovat jen vybraným příslušnicím ženských nacistických organizací. Tak ku příkladu v roce 1935 bylo takto vybráno z 10 000 maturantek k vysokoškolskému studiu jen tisíc dívek.

Aby byla zabezpečena výchova dívek v „duchu nacionálně socialistických idejí“, byly připravovány pro plnění úkolů německých žen v organizaci „Bund Deutscher Mädel“ (Svaz německých dívek), která byla přímým orgánem NSDAP. Členství trvalo od 10 do 21 let.

Potom se staly dívky členkami ženské organizace NSDAP - „Nacionálsozialistischer Fraueschaft“. Cílem této organizace bylo vést ženy k plnění úkolů stanovených nacistickým vedením a jejich výchova v rasovém a nacionálně-socialistickém duchu.

V době od 18 do 20 let vykonávaly dívky tzv. Arbeitsdienstpchlicht (pracovní povinnost stanovena zákonem). Byla stanovena k vykonávání společensky užitečných prací, v zemědělství a také v péči o dítě v početných německých rodinách. Délku služby a pracovní úkoly určoval říšský vedoucí pracovní služby vzhledem k potřebám nacistické říše. Potom se staly dívky členkami ženské organizace NSDAP - „Nacionálsozialistisches Fraueschaft“. Cílem této organizace bylo vést ženy k plnění úkolů stanovených nacistickým vedením a jejich výchova v rasovém a nacionálně-socialistickém duchu.

Kdo neprojevil dostatečné nadšení, nebo se dokonce stavěl k nacistickým ideám nepřátelsky, o toho se postarala policie a všemocné gestapo, které takové „elementy“ posílalo na „převýchovu“ do koncentračních táborů.

Současně plným tempem pokračovala příprava na válku. Přivtělení Rakouska, odtržení pohraničních území Československa po mnichovském diktátu i následná okupace českých zemí v březnu 1939 se Hitlerovi podařilo ještě bez války.

Ta začala útokem na Polsko 1. září 1939 a rozrostla se do ohromného rozsahu. Během dvou let Němci ovládli téměř celou Evropu a úspěšným rychlým postupem do nitra SSSR zahájili bleskovou válku proti SSSR.

V této době, opojeni úspěchy a vyhlídkou na brzké vítězství, začali realizovat své tajné plány na vyhubení Slovanů rozpracované v tzv. „Generalplann Ost“ (Generální plán Východ) počítajícím s likvidací a přesídlením 120 - 140 milionů Slovanů. Na pořad dne se dostalo také řešení české otázky.

V roce 1940 byl schválen plán řešící osud českých zemí a jejich obyvatel. Byl zcela v souladu s nacistickými rasovými názory: „Češi musí být v nejkratší době zničeni a provedena radikální germanizace země. Protože však není možné z hospodářských důvodů a vzhledem k potřebám válečného hospodářství vysídlit všechny Čechy a protože ani není k dispozici dost Němců, kteří by uprázdněnou zemi osídlili, je nutno část rasově vhodných Čechů poněmčit, rasově nevhodné vysídlit a opoziční živly vyhladit. Asimilaci vybraných Čechů provést jejich vysídlením do Německa. Zatím, po dobu války bude protektorát zachován a bude připraveno plánovité poněmčení prostoru a lidí centrálně pod vedením říšského protektora.“ Nebylo tedy pochyb, jaký osud očekával Čechy po vítězné válce.

Jak se budou tyto problémy řešit, zcela jasně ve svém memorandu z 19. srpna 1942 napsal tajemník Hitlera, říšský vedoucí Martin Bormann: „Slované musí pracovat pro nás. Pokud je nebudeme potřebovat, nechť umírají. Očkování a německé prostředky zdravotnické ochrany jsou pro ně přílišným přepychem. Zcela nežádoucí je slovanská plodnost. Vzdělání je nebezpečné. Stačí, jestliže budou umět počítat do sta. Je třeba povolit jen takový rozsah vzdělání, který z nich vytvoří náležité služebníky. Náboženství ponecháme jako prostředek k rozptýlení. Výživu poskytneme jen takovou, aby neumírali. Pány jsme my a my musíme stát na prvním místě“.

Ve stanovisku říšského vedoucího SS Himmlera ke generálnímu plánu pro Východ se říká: „Proto, abychom zabránili pro nás nežádoucímu zvyšování počtu obyvatelstva na východních územích, je naléhavě nutné, abychom se na Východě vystříhali všech prostředků, kterých používáme ke zvýšení porodnosti v říši. Musíme v těchto oblastech provádět vědomě negativní populační politiku. Propagačními prostředky, zvláště tiskem, rozhlasem, filmem, letáky, brožurami, osvětovými přednáškami a podobně musí být obyvatelstvu neustále vštěpována myšlenka, jak je škodlivé mít mnoho dětí. Musí být poukazováno na to, jak je nákladné mít děti a co všechno by bylo možné si za tyto náklady opatřit. Je třeba zdůrazňovat velká nebezpečí, kterým se zdravá žena vystavuje při porodech atd. Kromě toho se musejí velkoryse propagovat antikoncepční prostředky. Proto je nutné zavést jejich rozsáhlou výrobu. Nesmí být trestné ani rozšiřování těchto prostředků, ani provádění potratů. Bude nutné podporovat zřizování potratových středisek. Bude například možné vyškolit porodní asistentky a zdravotnické pracovnice k provádění potratů. Čím odborněji budou těhotenství přerušována, tím větší důvěru obyvatel si lze získat. K těmto zákrokům musí být samozřejmě získáni i lékaři, aniž by to bylo považováno za prohřešek proti lékařské etice. Zároveň by se měla propagovat dobrovolná sterilizace. Proti kojenecké úmrtnosti se nesmí bojovat. Stejně tak se nesmí podporovat poučování matek o péči o dítě a o dětských nemocech ... Nesmějí být také kladeny překážky rozvodům. Musí být odstraněny všechny daňové úlevy pro rodiny s mnoha dětmi, příplatky na děti jakož i všechna opatření, která tyto rodiny zvýhodňují.“

A Hitler jako nejvyšší princip okupační politiky stanovil: „Obrovitý prostor musí být pochopitelně co nejrychleji pacifikován; to se stane nejlépe tím, že každý, kdo se jen křivě podívá, bude zastřelen“. Tedy masové vyhlazení většiny Slovanů jako „podlidí“ a přeměnu zbylých v otroky, živořící z milosti germánského „nadčlověka“. Tyto plány dodnes budí děs, zvláště když víme, že se již začaly uskutečňovat na východě od prvních hodin války. Teror, masakry, vysídlování a vyvlastňování obyvatel, vyvážení statisíců mužů a žen k pracovnímu nasazení v Německu, aby zde byli zničeni otrockou prací, to vše bylo součástí uskutečňování nacistických představ o světovládě vyšší germánské rasy.

V koncentračních táborech, kde byly miliony vězňů ze všech okupovaných zemí, byly na zdravých lidech prováděny v zájmu nacistů různé „lékařské vědecké pokusy“. Tak v koncentračním táboře Ravensbrück a Osvětim byly profesorem Claubergem z pověření říšského vedoucího SS Himmlera prováděny pokusy s cílem vypracovat účinnou metodu pro rychlou sterilizaci „rasově nevhodných“ žen. Již za „rok pokusů“ poslal tento povedený profesor Himmlerovi zprávu, že: „S jedním příslušně vyškoleným lékařem na jednom příslušně vybaveném místě s deseti pomocníky (při požadovaném zrychlení zvýšit počet pomocného personálu) možno provést několik set - ne-li tisíc zákroků za jeden den!“ Že při těchto pokusech zahynulo několik set vězeňkyň, na tom nezáleželo. Vždyť to byla příprava na masovou sterilizaci slovanských národů, což bylo v zájmu rasové politiky a čisté rasy.

Proto také všechny ženy slovanských národů pracující v říši byly těhotenství povinny hlásit příslušným úřadům a podrobit se potratu ve zvláštních nemocnicích pro tzv. „Ausländry“. Jejich povinností bylo pracovat, ne rodit a protože těhotenství narušovalo výrobní proces, nesmělo se dítě narodit.

Naproti tomu u německých žen byl potrat přísně zakázán. Byl povolován jen výjimečně zvláštní komisí, zejména v případech, kdy otec dítěte byl „nečisté rasy“. V takovém případě však německou ženu čekala dvouletá vazba v koncentračním táboře za „hanobení rasy“ a muž byl rovněž uvězněn. V případě, že žena udala, že byla mužem „nečisté rasy“ znásilněna byl potrat rovněž povolen avšak dotyčný muž byl popraven. Ve válce se však postavení německé ženy podstatně změnilo.

Když v průběhu války začalo v říši německých mužů s odchodem na frontu ubývat, došlo i k novému určení poslání německé ženy ve společnosti. Požadovalo se, aby se ještě více zaktivizovala ve funkci mateřské a současně nahradila a zastoupila muže ve výrobě. Přitom všem musela být i oporou a podporou muže - bojovníka na frontě. To byla „Echte deutsche Frau“ (pravá německá žena), kterou v té době barvitě líčila propaganda nacistické ideologické mašinerie.

Protože postupně mnoho mužů padlo a stoupal přebytek žen, na které se muž nedostal, přistoupilo nacistické velení k propagaci a úřednímu uznání instituce „válečných dětí“ - tzv. Kriegskinder. Kterýkoliv německý muž, který byl na dovolené z fronty, lhostejno, zda svobodný či ženatý, mohl s kteroukoliv ženou, se kterou se náhodně setkal, zplodit dítě a toto spojení bylo veřejně uznáváno a vysoce oceňováno. Muž dostal čestný titul „Kriegsvater“ (válečný otec), matka čestné pojmenování Kriegsmutter“ (válečná matka) a dítě z jejich spojení, které bylo ceněno stejně jako každé jiné dítě z manželského svazku, bylo nazýváno „Kriegsking“ (válečné dítě).

Oficielní propaganda to zdůvodňovala tím, že: „Hranice dosavadních měšťanských zákonů a zvyklostí nemohou platit pro naše mladé vojáky, kteří se venku na frontách ukazují jako celí muži a denně nasazují život pro budoucnost německého národa.“ Zdůrazňovalo se také, že jen ten může klidně zemřít, kdo ví, že všechno bude pokračovat v jeho dětech.

„Schenke dem Führer ein Kind“ (Daruj vůdci dítě) naléhala na každém nároží z plakátů plavovlasá germánská madona s dítětem v náručí. A německé ženy a dívky, poslušné nacistických rasových idejí se činily. Porodnost skutečně stoupala.

Pro příslušníky SS se takové ochotné dívky specielně vybíraly podle přísných rasových hledisek a byly na spojení s muži SS staženými z  fronty připravovany ve zvláštních zařízeních, tzv. „říšských školách pro nevěsty SS“.

Ještě na sklonku války, v roce 1944, bylo vydáno zvláštní memorandum k otázkám „zajištění budoucnosti německého národa“ týkající se především dosažení vysoké populace. Zásadní myšlenky tohoto přísně tajného memoranda vyjádřil Hitler a jeho pravá ruka Bormann je rozpracoval. Plán, který měl být realizován po válce, předpokládal všemožnou podporu vysoké porodnosti a rozvinutí instituce nemanželských dětí jako legálních potomků. Sám pojem nemanželský měl být vymazán z německého slovníku a propagandisticky překonán. Ženy bez mužů měly z přesvědčení o nutnosti takového kroku vstupovat do svazku podobného manželství s mužem již ženatým s jinou ženou. Přitom by nebyl činěn žádný rozdíl mezi ženami v dosavadním typu manželství a ženami, které mají děti s mužem ženatým s jinou ženou. Muži měli mít možnost uzavřít manželský svazek nejen s jednou ženou, ale i s další ženou, přičemž jak ženy, tak i děti by nesly jméno manžela a otce.

K zabezpečení těchto plánů měly být zřízeny zvláštní porodnice, kojenecké ústavy a dětské domovy, v nichž by se děti od nejmenších až po školní věk vychovávaly. Měl se také zvýšit počet internátních škol, aby všechny ženy, které by z jakýchkoliv důvodů nemohly své děti trvale vychovávat, mohly výchovu bez obtíží svěřit internátním školám.

Postupně měly být odstraněny všechny morální i právní zábrany a překonány dosavadní měšťácké názory na tyto problémy. V memorandu se o tom píše: „Tyto zábrany však musejí být odstraněny, neboť jinak budou všechny oběti minulé i této války marné, protože by náš národ musel padnout za oběť příštím bouřím. Za dvacet nebo třicet, nebo čtyřicet nebo padesát let by nám pak chyběly divize, které bezpodmínečně potřebujeme, aby náš národ nezanikl.“ Bylo to zločinné a obludné dokumenty. Potvrzují, že nacističtí vůdcové se na svůj vlastní lid dívali jako na plemenný materiál, sloužící vedoucí elitní vrstvě k realizaci jejich cílů.

Zní to dnes až neuvěřitelně, ale je dokumenty dokázáno, že Bormann spolu se svou ženou, fanatickou nacistkou (její otec byl osobním přítelem Hitlera), společně připravovali plány na oficielní zavedení mnohoženství v Německu.

Je sice známo, že již v roce 1917 v době 1. světové války se v souvislosti s nedostatkem mužů padlých na frontě objevily v Německu úvahy, zda by se nemělo zavést mnohoženství, aby byly tyto ztráty nahrazeny. Bormann je však s manželkou daleko předčili, protože plánovali již konkrétní opatření, která se měla po vítězné válce uskutečnit. Tak podle jejich návrhů měl být každý příslušník SS, člen NSDAP a každý německý muž čisté rasy povinen uzavřít současně tři manželství. Gerda Bormannová současně navrhovala, aby k zabezpečení řádné funkce takových manželství byl manžel povinen navštěvovat je nejméně jednou za čtrnáct dnů.

O tom, že to bylo myšleno naprosto vážně svědčí fakt, že Bormannovi tyto názory na mnohoženství uplatňovali prakticky ve svém osobním životě. Gerda Bormannová v souladu se svými názory na rasové a populační otázky souhlasila, aby Bormann žil v bigamii s ní a s herečkou Majou Behrensovou a vítala takový svazek jako „manželství v zájmu potřeb národa.“

Tyto i všechny ostatní zločinné nacistické plány byly rozmetány v prach slavným vítězstvím spojenců ve válce. Také nám porážka fašismu doslova zachránila životy a národní existenci. Zachránila také všechny ostatní evropské národy a konečně i samotný německý lid. To je poučení, na které nesmíme nikdy zapomenout. Nezapomenou je ani svobodné a rovnoprávné ženy, které v míru a klidu pracují podle svých zájmů a potřeb, rodí a spolu s muži vychovávají nová pokolení, pro která bude přízrak fašismu jen historickou připomínkou.