L I S T Y č. 50

Landeszeitung č. 1, ročník 8 z 3. 1. 2006

Falšování historie nebo turistická reklama?

Praha/Vídeň. Rakouská FPÖ považuje jeden z českých reklamních sloganů za výsměch vůči sudetským Němcům. V polovině prosince minulého roku se podle zpráv v médiích rozčílil mluvčí vyhnaných, pan Johann Herzog, nad sloganem jedné české cestovní kanceláře, který zní : „Wolfgang Amadeus Mozart pobýval pětkrát v Čechách… A Vy?“

Toto je podle pana Herzoga falšování historie v nejvyšší možné míře, neboť prý Mozart samozřejmě v Čechách (Tschechien) nikdy nebyl. Aktuální plakátová kampaň cestovní kanceláře „Czech tourism“ ve Vídni sugeruje, že Čechy vždy zaujímaly dnešní území. To je prokazatelně nepravda, tvrdí politik FPÖ Herzog. Mozart byl spíše v Čechách (Böhmen). V Praze, která tehdy platila za německé město, vytvořil svá velká díla. Tato reklamní kampaň je výsměchem obětem německých zapuzených. Není akceptovatelné, aby dnes, 50 let po zapuzení, docházelo k takovémuto zesměšňování. Tato kampaň musí být podle pana Herzoga okamžitě zastavena.

Představitelé vídeňských Zelených kritizují postoj FPÖ vůči české reklamní kampani. Městský rada David Ellensohn (Zelení), je názoru, že tato neškodná česká reklama je pro pana Herzoga pouhou záminkou, aby mohl dělat proti České republice „dusno“. Pozvat Vídeňany do Čech je „v maloměšťáckém světě politika Herzoga“ aktem výsměchu. „Kdo při čtení této milé, přátelské kampaně myslí na brannou moc a zapuzení, je sám zralý na pár dní dovolené, kterou samozřejmě nemusí trávit v Čechách“ dodává pan Ellensohn. Také vedoucí vídeňské pobočky cestovní kanceláře „Czech tourism“ odmítá kritiku FPÖ. „Každý ví, jak to myslíme. Chtěli jsme vyjádřit, že Mozart u nás pobýval rád a napsal u nás dvě opery. Kampaň bude proto v stejném duchu pokračovat“ řekla paní Nora Dolanská. Nezapomenutelná je i Mozartova věta „Moji Pražané mi rozumějí“.

Nizňanský je nevinnen

Praha. Kvůli nacistickým zločinům a masové vraždě obžalovaný Ladislav Nizňanský byl 18.12.2005 zproštěn obžaloby. Podle soudu v Mnichově nebylo prokázáno, že dnes 88letý Nizňanský byl na konci 2. světové války spoluodpovědný za vraždu 164 civilistů na Slovensku. Nizňaskému bylo soudem naopak přiřknuto odškodnění za devět měsíců vyšetřovací vazby. Tím bylo vyhověno návrhu obhajoby. Státní zástupce požadoval doživotní vězení. Již v roce 1962 byl Nizňanský v Československu v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Proces byl ale údajně manipulovaný komunistickou justicí. Od roku 1996 je Nizňanský občanem Spolkové republiky Německo.

Landeszeitung č. 2, ročník 8, ze 17. 1. 2006

Úvodník Richarda Šulka

Začíná nový rok. Jak bude asi vypadat? Jak se asi bude naše naléhavá prosba v tomto volebním roce dále vyvíjet? Na konci r. 2005 rozhodla česká vláda o tzv. „humanitárním gestu“ vůči Němcům z Čech. Zatím patří tato omluva pouze německým antifašistům. Tato omluva jistě nebyla žádným lehkým krokem, lze říci, že byla krokem odvážným. Přesto jsme doufali ve více. Jak to má jít dál? Máme vážit ještě jeden poslední pokus a „slušným způsobem“ se pokusit naše naléhání prosadit? Co si myslíte Vy, milí čtenáři ze řad Němců v České republice? Někdy mi přijde na mysl, že si z nás už ostatní dělají legraci, protože nejsme schopni prezentovat naše problémy a starosti o něco důrazněji. Tento rok je rokem volebním. Uvidíme, jak bude vypadat politická krajina po volbách. Ať vyhrají sociální demokraté nebo Občanská strana, tak jako tak nás čekají těžké časy. A to ne jen jako Němce, ale i jako prosté občany země.

Nový rok po česku…

Na nový rok jsem sledoval polední televizní program. Z Vídně byl vysílán novoroční koncert Vídeňské filharmonie. Ve slavnostně vyzdobeném sálu, kde bylo vidět svátečně oblečené hosty, zněla nádherná hudba. Nejen hudba mi zprostředkovala příjemný a harmonický, sváteční pocit. Konstatoval jsem také, jak dobře se do tohoto prostředí hodil rakouský kancléř Schüssel a jak „normálně“ působila v civilizované Evropě německá spolková kancléřka Angela Merkel. Jak „normálně“ to vypadá v Čechách, jsem zjistil hned po přepnutí na českou televizi. Po „vizionářských“ myšlenkách „starého prezidenta“ Havla následovaly „skutečné osobnosti“. Premiér Paroubek a předseda Občanské strany Topolánek. Po pěti minutách bylo po mé sváteční náladě. Osoby, které primitivním a nestydatým způsobem vedou rozhovory , mají po volbách vést naši zemi? Velice dobře rozumím upřímným lidem, kteří chtějí založit novou stranu a začít poctivě znovu. Až přijdou tito lidé, bude i naše záležitost považována za důležitou, neboť právě zpracování této ne právě slavné české minulosti přivede zem tam, kam patří : do srdce Evropy! (Úvodníky a články tohoto autora sledujte, prosím, velmi pozorně. – pozn. red.)

Žaloba sudetských Němců Evropským soudním dvorem odmítnuta

Praha. Evropský soudní dvůr pro lidská práva ve Štrasburku odmítl žalobu 90ti sudetských Němců. Předmětem žaloby byla náhrada za zabavení jejich majetků, popř. majetků jejich předků po skončení 2. světové války. Podkladem pro vyvlastnění byly tzv. Benešovy dekrety.

13. 12. 2005 byla jejich žaloba, jako nepřijatelná Evropským soudním dvorem odmítnuta. Mluvčí Ministerstva spravedlnosti, Petr Dimun, informoval 29. 12. žurnalisty o důvodech tohoto rozhodnutí : „Jedním z důvodů pro toto odmítnutí byla skutečnost, že žaloba nevyčerpala všechny právní prostředky v České republice. Dále bylo poukázáno na to, že uplatňované nároky vznikly dávno před vstoupením Evropských konvencí lidských práv do platnosti.

Na základě toho může Evropský soudní dvůr pro lidská práva rozhodovat pouze o těch nárocích, které vznikly až po zavedení zmíněných konvencí do praxe. Proto byla žaloba sudetských Němců nepřijatelná“. Další vysvětlení ze Štrasburku se opírá o skutečnost, že nikdo ze žalobců neusiloval o navrácení majetku přímo v České republice.

Dalším případným žalobcům musí být teď jasné, že nemá žádný smysl žádat touto cestou o navrácení ztraceného majetku, komentoval rozhodnutí soudu Vladimír Baláš z Institutu státu a práva české Akademie věd.

Pojem Benešovy dekrety označuje právní normy z let 1940 až 1945 v Československu. Na základě některých těchto dekretů byl po válce vyvlastněn majetek Němců a Maďarů. V prosinci 1945 byla hodnota vyvlastněného majetku samotným Československem odhadnuta asi na 300 miliard korun. Historik Jan Mlynářík je ovšem názoru, že sudetští Němci vlastnili v Československu majetek za zhruba 800 miliard korun.

Bára Procházková

Sudetští Němci si stěžují u Organizace spojených národů

Praha. Sudetští Němci si chtějí stěžovat u Organizace spojených národů na Českou republiku. Zástupce obžaloby, Thomas Gertner, informoval o tomto úmyslu při rozhovoru s Passauer Neuen Presse. Devadesát zapuzených Němců, kteří dnes žijí v Německu nebo v Rakousku ztroskotalo se svou žalobou u Evropského soudního dvora ve Štrasburku. Sudetští Němci se ale nehodlají vzdát. Jak se jejich zástupce, pan Gertner vyjádřil, neznamená odmítnutí žaloby konec, nýbrž naopak začátek. Připravuje prý v této době žalobu proti českému Ústavnímu soudu, ale před jejím podáním se chce obrátit ještě na komisi OSN pro lidská práva, od které si slibuje více porozumění. lz

Omluva by stačila

Ústí nad Labem. V českém pohraničí chce stále méně lidí, aby sudetští Němci dostali své po válce konfiskované domy a jiný majetek zpět. To vyplývá z aktuální zprávy Institutu sociologie české Akademie věd. Nutno ale konstatovat, že většina sudetských Němců své dřívější domy, pole a továrny stejně nazpět nechce.

„To není již dávno žádným tématem“, říká Erwin Scholz z Liberce. Jeho rodina ztratila po válce dům, do kterého se nastěhovali Češi. To nebylo spravedlivé, neboť otec rodiny patřil k antifašistům. „Nejde o spor komu který dům patřil, jde spíše o rozhovor o společné budoucnosti“, doplňuje pan Scholz, který v Liberci prožil celý svůj život. Omluvu za to, jak se Češi po válce k Němcům zachovali, by si ale prý přál. Stačilo by říci jen promiňte. Pak by žádného sporu nebylo. Stejného názoru je 59 % obyvatelstva českého pohraničí. I oni si myslí, že by omluva značně přispěla k vyjasnění vztahu mezi Čechy a sudetskými Němci.

Politolog Ondřej Matějka tvrdí, že se německo-české vztahy v této době zlepšují. Důvodem toho je spolupráce obcí a měst z českého a německého pohraničí na konkrétních projektech a také skutečnost, že se starostové a vedoucí občanských spolků často mezi sebou domluví lépe než politikové.

Studie o Češích a sudetských Němcích

Praha. Ke vzdálenějšímu sousedovi má člověk často lepší vztah než k sousedovi v těsné blízkosti. Tak se to aspoň říká. Proto se zabýval Institut sociologie české akademie věd pozorováním vztahu mezi Čechy a Němci v pohraničních oblastech. Jen málo Čechů by bylo pro navrácení zabavených majetků sudetským Němcům a jen málo lidí je přesvědčeno, že spolupráce s různými sudetoněmeckými organizacemi by mohla vést jakýmkoli způsobem k vyřešení oboustranných problémů a neshod. Vedoucí vědeckého týmu „České pohraničí“, pan Václav Houžvička říká : „Minulost zůstává, ale dostává se stále více do pozadí. Výsledky studie dokazují, že česká společnost je k minulosti tolerantnější a nepovažuje ji za to nejdůležitější v česko-německých vztazích. Jen 6,8% dotázaných Čechů z pohraničí je názoru, že navrácení majetků sudetským Němcům by vedlo k vyřešení všech problémů na obou stranách. Zajímavé ale je, že obyvatelé českého pohraničí jsou v této otázce tolerantnější než obyvatelé vnitrozemí. Dalším překvapením byla otázka eventuální omluvy vůči sudetským Němcům. Když dřívější prezident Havel vyslovil v polovině 90tých let omluvu vůči německým antifašistům, stála za ním pouze pětina obyvatelstva ČR. Dnes jsou pro omluvu dvě třetiny českých občanů. Může být proto konstatováno, že většina Čechů vidí v omluvě sudetským Němcům východisko z tohoto dilema.

Bára Procházková

Landeszeitung č. 3, ročník 8, z 31. 1. 2006

Dora Müller byla vyznamenána Čestnou cenou města Brna

Brno. Reprezentantka německé menšiny byla celý svůj život Brnu věrná a za to se jí dostalo ocenění. Již několikrát byla Dora Müller navržena za kandidáta na tuto cenu města a v tomto roce ji obdržela. 24. ledna uctilo město svou německou spoluobčanku, předsedkyni Německého kulturního svazu v Brně, dlouholetou členku prezidia zemského sněmu, paní Doru Müller.

Přestože je paní Müller německé národnosti, byla poválečného vyhnání Němců z Československa ušetřena. Její rodina totiž patřila k antifašistické opozici. Pomáhala zachraňovat židovské děti. Proto směla zůstat v jejím milovaném městě Brně. Na poválečné události vzpomíná nerada, ale tehdejší náladě prý rozumí: „Znám mnoho případů, kdy Češi zabránili odsunutí některých z nás. Lidé s červenou páskou na rukávu přišli k nám a chtěli nás odvést. V tom vyšel z bytu náš český soused ve své parádní důstojnické uniformě z 1. světové války a potvrdil, že jsme antifašisté. Směli jsme proto zůstat. Nikdo nás nebil a nic se nám nestalo. Tisíce jiných brněnských Němců, převážně staří lidé, ženy a děti byli z jejich bytů vyhnáni a donuceni vydat se na cestu ve směru Rakousko. Pro mnohé z nich znamenala smrt.“

Omluva české vlády za utrpení patří i rodině Müller. Přichází pozdě? Paní Müllerová se snaží o smíření. „Nepište, že omluva přichází pozdě. Uplynulo sice mnoho let, ale na usmíření není nikdy pozdě“. Kolik těchto antifašistů v České republice ještě žije, neví nikdo přesně. Premiér Paroubek mluví o asi 200 našich spoluobčanů.

Děti paní Müllerové žijí v Německu. Již mnohokrát naléhaly na matku, aby se k nim přestěhovala. „Není pro mne možné opustit Brno. Srostla jsem s touto zemí. Je to má vlast. Jsem česká Němka.“ Práce paní Müllerové za usmíření Čechů, Němců a Rakušanů je všeobecně uznávaná. Je např. autorkou výstavy „Přestupní stanice Brno“, která připomíná osudy Němců a Rakušanů, kteří ve třicátých letech 20. století do Brna emigrovali.

„Brněnský pochod smrti“ uveden v Praze

Praha. Vyhnání asi 25 tisíců Němců z moravského města Brno bylo českým dramatikem Miroslavem Bambuškem adaptováno pro divadelní prkna. Hra byla uvedena v lednu tohoto roku v divadle „La Fabrika“ pod názvem „Útěcha polní cesty“. Divadelní zpracování tzv. brněnského pochodu smrti se setkalo s velikým ohlasem. Na představení přišli politikové, němečtí zapuzení, diplomaté a známí čeští kritici. Tato hra je nasměrována hlavně proti těm německým a českým historikům, kteří s chladnokrevností patologů analyzují toto jimi nazývané „přesídlení“. Režisér Bambušek kritizuje takovýto způsob zpracování minulosti. „Tito historici diskutují na státem dotovaných konferencích ve vší vážnosti např. o vlivu počasí na pochod smrti.“

Hra „Útěcha polní cesty“ patří k většímu projektu o pronásledování v Čechách, v jehož rámci již pan Bambušek uvedl další adaptaci, tentokrát o poválečném masakru na 800 Němcích v Postoloprtech. Pod názvem „Porta Apostolorum“ byla tato hra uvedena v listopadu 2005 v programu Divadelního festivalu německého jazyka v Praze. the

Vzpomínka na začátek zapuzení

Furt im Wald. 22. ledna se konala v městečku Furt am Wald vzpomínka na začátek organizovaného zapuzení sudetských Němců před 60ti lety, která byla připravena sudetoněmeckým landsmanšaftem. 25. ledna 1946 vezl první nákladní vlak československých drah přes 1 200 vyhnaných do východního Bavorska. Do roku 1948 přišlo do tohoto bavorského městečka asi 750 000 vyhnanců. Tento slavnostní akt byl podle informací svazu zapuzených prvním z řady podobných, jejichž uskutečnění se plánuje v průběhu tohoto roku. lz

Gratias agit pro Franze Olberta

Praha. Dlouholetý generální sekretář katolické sudetoněmecké Ackermann-Gemeinde a člen správní rady Německo-českého fondu budoucnosti, pan Franz Olbert, byl 11. ledna v Černínském paláci, sídle českého ministerstva zahraničí, vyznamenán cenou Gratias agit. Ministr zahraničí dr. Cyril Svoboda uctil tímto jeho zásluhy o překonání tragického historického dědictví v německo-českých vztazích a jeho zasazení o německo-českou kooperaci bez podmínek a požadavků. Díky této práci mohly být uskutečněny mnohé německo-české kulturní a vzdělávací programy, řekl pan Svoboda.

Cena Gratias agit se uděluje již od roku 1997 významným osobnostem kultury, společnosti a hospodářství, které svou systematickou činností přispívají k dobrému jménu České republiky v zahraničí. Pan Olbert byl za svou činnost vyznamenán již několikrát. Naposledy 28. 10. 2005, kdy z rukou prezidenta Václava Klause obdržel medaili druhého stupně. Uctěním pana Olberta potvrdilo ministerstvo zahraničí to, co politikové v Berlíně a Praze již dávno tvrdí, totiž že německo-české vztahy jsou výborné.

Dr. Cyril Svoboda prokázal tímto i svůj jemnocit, neboť v osobě Franze Olberta uctil muže, který se nesluní v záři pozornosti médií, nýbrž se „jen“ důsledně zasazuje za německo-českou věc.

K novým břehům – německo-české porozumění v Krnově

Krnov. Svěží vítr vane starými zdmi domu 29 na Radničním náměstí v Krnově. Od roku 2002 je to místo setkávání Němců a Čechů. Dům ze 17. století nese název „Dům německo-českého porozumění – Dům Evropa“. Tento dům je zároveň sídlem Slezsko-německého svazu Krnov.

Ne jen domem, nýbrž celým svazem vane čerstvý vítr. Cíle svazu se totiž v průběhu posledních let poněkud změnily. Zpočátku chtěl svaz oslovit hlavně své starší členy. Tito lidé měli mít možnost scházet se, mluvit německy a pěstovat svou německou kulturu a tradice. Dnes je cílem pana Horsta Westphala, předsedy Slezsko-německého svazu Krnov, oslovit zajímavým způsobem i mladé lidi. Svaz nabízí proto kurzy německého jazyka pro mládež, čímž se i určitá část českého obyvatelstva podílí na práci organizace. Intenzivně spolupracuje svaz s místním gymnáziem. Centrum porozumění informuje studenty o německo-české historii, například o vyhnání německého obyvatelstva z Československa, o kterém prý žáci téměř nic neví, neboť se o tom ve škole neučí. Mládež proto často přichází do „Domu Evropa“, aby se dále informovali a používali i knihovnu.

Nezměnily se pouze cíle svazu, změnily se i vztahy mezi Němci a Čechy. Před 11ti lety se v Krnově konal poprvé „Německý kulturní týden“. Čtyři roky zůstali Němci mezi sebou. Češi se jejich programů neúčastnili. Pravděpodobně se domnívali, že je tato akce určena pouze Němcům. Proto byl 5. ročník přejmenován na „Týden německo-český“. „Od té doby máme všude přeplněné domy a zájem Čechů na spolupráci s námi výrazně vzrostl. I vztah německé menšiny k českým spoluobčanům je lepší. Existují samozřejmě výjimky, které vztah mezi Čechy a Němci v Krnově narušují. Příkladem je Klub českého pohraničí. Neustále se totiž snaží vrazit klín mezi nás a české obyvatelstvo. Nedávno jsem si musel v novinách přečíst jeden čtenářský dopis, kde bylo napsáno, že si přeji německé pojmenování ulic“, říká pan Westphal. Přesto je Slezsko-německý svaz v Krnově uznávaný. Spolupráce s oficiálními místy a městskou radou je prý také důvěrná. Do nového roku má Westphal tři přání : „Zachování center pro německo-české porozumění, lepší spolupráci mezi jednotlivými svazy a zajištěné financování svazů.“ Stefanie Scherr

Slezský most uprostřed Evropy

Oblast Slezska spojuje dnes tři státy a tři národnosti. Na západ od Odry leží německá část, na východ od řeky je Slezsko polské a jihovýchodní cíp patří České republice. Uprostřed Evropy tvořilo již v minulosti Slezsko most mezi západem, východem severem a jihem.

Ve své historii vidělo Slezsko už mnoho panovníků. Od roku 1526 patřilo Slezsko společně s Čechami k habsburské říši. V důsledku tří slezských válek v letech 1740 – 1763 připadlo skoro celé území Prusku. Smlouva Saint Germain z roku 1919 rozdělila Slezsko mezi Československo a Polsko. V souladu s Versailleskou dohodou připadlo Hlučínsko Československu a východ Horního Slezska Polsku. Mnichovská smlouva a útok na Polsko v r. 1939 přivedly Slezsko pod vládu Německa. Po konci války došlo k novému, do dnes platnému rozdělení a z české a polské části území bylo vyhnáno přes tři milióny Němců. Jak spolu vycházejí Češi, Poláci a Němci dnes? Rány války a vyhnání jsou hluboké. Není to nic lehkého zachovat společné historické a kulturní dědictví. Přesto se spolky německé menšiny neúnavně snaží německou kulturu Slezska zachovat. Snaží se také o zlepšení vztahů mezi Čechy a Němci, aby opět mohly být ve Slezsku vybudovány mosty ke starým sousedům. Stefanie Scherr

Germanizace a genocida

Renomovaný český historik Boris Čelovský vydal poprvé v německém jazyce edici s názvem „Germanizace a genocida, Hitlerovo konečné řešení české otázky“. Na základě německých dokumentů z let 1933 až 1945 dokumentuje kniha nacionálněsocialistickou politiku vůči Československu. Pan Čelovský podrobně popisuje plány ke zničení českého národa v době po „konečném vítězství“. Kniha byla vydána nejdříve v češtině pod názvem „Tak nebo tak“. Jistě existuje již mnoho publikací na téma konfliktu mezi Čechy a Němci v českých zemích, ale tato kniha nabízí pozornému čtenáři, který se o česko-německé vztahy zajímá, mnohé. Dokumenty umožňují hluboký pohled do politiky třetí říše vůči Československu. Již titul říká, jaká témata byla zvolena. Jsou to hrůzné doklady nacionálněsocialistického šílenství. Jsou zde podrobně charakterizovány i Henleinovy kontakty k Hitlerovi. Již v r. 1933 se dostalo Henleinovi masivní finanční podpory z říše. Tyto peníze umožnily Henleinově straně vést v r. 1935 drahý volební boj v parlamentárních volbách.

Josef Škrábek

Patriotismus ve střední Evropě

Praha. Ackermann-Gemeinde ve spolupráci s Bernhard Bolzano společností pořádá ve dnech 7.- 9. dubna 15. jihlavské rozhovory, tentokrát na téma patriotismus ve střední Evropě. Pod patronátem víceprezidenta českého senátu, pana Petra Pitharta, bude diskutováno o vyhranění v německo-českém sousedském vztahu a o šancích a rizicích patriotismu. Vedle Petra Pitharta oslovili organizátoři další referenty, např. evropského poslance Josefa Zieleniece a bývalou kandidátku na úřad německého spolkového prezidenta, paní Gesine Schwan.

Landeszeitung č. 4, ročník 8, ze dne 14. 2. 2006

Němčina je mobilitou

Praha. Člověk by měl umět alespoň dva cizí jazyky. To požadovala již před lety Evropská rada. Znalost jazyků otevírá dveře k našim sousedům, chrání kulturní členitost Evropy a napomáhá harmonickému srůstání zemí. Od 17. února do 3. března bude na cestě „Deutschmobil“, který má u Čechů vzbudit zájem o německý jazyk. Zájemci budou mí možnost dozvědět se, proč a jak je důležitá výuka němčiny. Tento jazyk patří v celosvětovém měřítku vedle angličtiny a francouzštiny k nejčastěji vyučovaným jazykům. V Evropě je řeč Goetheho ještě významnější. Je to nejpočetněji mluvená mateřská řeč a vedle angličtiny nejpoužívanější cizí jazyk. Zájemcům bude rozdáván obsáhlý informační materiál o nabídkách výuky německého jazyka a zkoušek na úrovni certifikátů. Postaráno bude i o zábavu. Projektu se zúčastní např. jazykoví animátoři, kteří budou demonstrovat, jak je pro Čechy snadné porozumět němčině. Dále se budou konat soutěže o nejlepší znalosti o Německu. Výherci budou odměněni hodnotnými cenami. Hlavní ceny, několikatýdenní stipendia v Německu a další věcné a knižní ceny, budou vylosovány mezi všemi účastníky tohoto Comenius projektu 3. března v Praze.

Almanach významných osobností národnostních menšin v Praze

Praha. Magistrát hlavního města Prahy chce upozornit na významné osobnosti jednotlivých národnostních menšin. Již před šesti lety vyšla kniha „Praha a osobnosti národnostních menšin“. Referent pro národnostní menšiny při pražském magistrátu, pan dr. Jaroslav Balvín, vyjádřil při posledním zasedání komise pro národnostní menšiny přání, vydat další pokračování této knihy. Obrátil se na přítomné členy komise s prosbou, aby jmenovali některé významné osobnosti jejich menšiny. Zmínil, že jedno blíže neurčené nakladatelství již na tomto pokračování pracuje.

Charta jazyků menšin v českém parlamentu

Praha. Příprava pro ratifikaci charty regionálních jazyků a jazyků menšin českým parlamentem je v běhu. 7. 12. minulého roku bylo českou vládou o návrhu k ratifikaci rozhodnuto. Teď je očekáváno rozhodnutí parlamentu a senátu. Nejdříve se bude návrhem zabývat parlamentární výbor pro mezinárodní vztahy. Charta poskytuje ochranu jazyků menšin. Specifická práva se týkají slovenského a polského jazyka, neboť příslušníci těchto menšin žijí, na rozdíl od ostatních minorit, v poměrně kompaktních sídlištích. Zároveň pracují vládní úředníci na ochraně jazykových práv v oblasti moravsko-slezské. Poběží-li vše podle plánu, budou na ochranu jazyků menšin, již v příštím roce vyhraněny potřebné finanční prostředky.

Překlad a redakce: prof. J. Rychlý Připravil: dr. O. Tuleškov

Ani stokrát opakovaná lež se nestane pravdou!

Vážení přátelé, vzhledem k omezenému rozsahu Listů nemůžeme výše uvedená tvrzení komentovat. Omlouvá se těm, kteří naše komentáře v Listech považují za nutné.

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí a Historickou a dokumentační komisí Klubu českého pohraničí pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, únpr 2006.

Webová adresa: Křesťanskosociální listy wz.cz

E-mail: Vydavatel@seznam.cz