L I S T Y  č. 46

 

Kleiner Brünner Gassenbotte  (Malý brněnský pouličník), KBG, je vydáván přáteli a členy Deutscher Sprach und Kulturverein Brno/Brün (DSKV)

Prosba o chléb

Nedávno mi dal můj přítel, MUDr. Pištělák, kopii zajímavého dokumentu. Jedná se o korespondenční lístek od Oskara Judexe, který tento napsal dne 15.6.1946 ve vězení v Brně a který byl adresován otci pana Pištěláka. Text zní :

„Vážený pane doktore!

Obracím se dnes s prosbou na vás. Doufám, že naše více než třicetiletá známost, mně k tomu dává trochu práva. Jsem již 13 měsíců ve vazbě a neobrátil jsem se ještě v této věci na nikoho. Máme jako vězni povoleno dostávat každých 14 dní balíček se 3 kg potravin. Protože nikoho v Brně nemám, nedostávám žádného takového příspěvku.  Proto vás prosím, nemohl byste mi jedenkrát za měsíc poslat chléb? Strava zde skutečně nestačí a nezapírám, že mám hlad. Vy, pane doktore, mne znáte mnoho let, znáte také moji práci na radnici. Troufám si proto obrátit se s mou prosbou na vás.

S veškerou úctou  Oskar Judex“.

Byl jsem zvědav, kdo byl ten muž, který tato slova napsal. V „Lexikonu významných brněnských Němců“ jsem našel k osobě Oskara Judexe :

Judex, Oskar; *28.11.1894 v Brně, +11.9.1953 v Brně. Učitel. Během 1. světové války těžce zraněn, později v ruském zajetí. Po pěti letech Sibiře nenašel jako učitel v městě spravovaném Čechy umístění a proto pracoval jako tiskař. V roce 1928 se stal členem městské rady. Po vzniku protektorátu byl dosazen na místo starosty města. V této pozici zůstal až do r. 1945. Za svého působení dosáhl řady úspěchů, hlavně v oblasti výstavby města. Často šlo o projekty, které se jeho českým předchůdcům nepodařilo prosadit. …Navzdory válce, s vypjetím všech sil vykonal obrovské dílo a předal bohaté dědictví. Jeho čeští spoluobčané mu špatně poděkovali. Ani skutečnost, že se mu podařilo stáhnout prohlášení Brna za pevnost, což zabránilo zničení města, nenašla uznání. Ve slepé nenávisti byl dne 2.12.1945 českým soudem odsouzen k doživotnímu vězení.“

Muž, který vykonal pro město mnoho pozitivního, musel v roce 1946 hladovět a prosit o chléb. Není to zahanbující? Neměli bychom mít výčitky svědomí, když čteme takovéto řádky?                            Georg Wrablik, KBG, březen-duben 2005

 

Zamyšlení nad důsledky zapuzení brněnských Němců

Stávají se neuvěřitelné věci. 60 let po válce se rozhodli zodpovědní jedněch brněnských novin napsat o tématu, kolem kterého se dříve dělal jen velký oblouk. O „ brněnském pochodu smrti“. Podle redaktora jde hlavně o zjištění, zdali a jak město Brno zpracovalo tento „pochod“ Němců k rakouské hranici. Mělo by se jednat spíše o rozjímání zaměřené k budoucnosti. K projektu byli přizváni různí autoři. Mezi nimi i pan dr. Pillwein z Německa, jehož předkové byli německými občany Brna.  

Rozjímat a zaměřit se na budoucnost. To je rozumné. Skutečné události leží daleko za námi. Sice ještě žijí ti, kteří vše na vlastní kůži zažili, kteří žijí dodnes se sotva zahojenými  ranami vzpomínek, ale je to už tak dávno… Proč se přehrabovat v minulosti? Každý, kdo má zájem si může vzít do ruky jednu z nesčetných publikací a přečíst si o minulosti vše a to z nejrůznějších hledisek. Nechme k tématu promluvit autorku o jejíž neutralitě nemůže být sporu. Je to britská novinářka Rhona Churchill. V deníku Daily Mail ze dne 6.8.1945 doslova napsala :

„Zde např. události minulého měsíce v Brně, když  se mladí revolucionáři české národní gardy rozhodli „vyčistit“ město. Krátce před devátou hodinou večerní pochodovali ulicemi města a vyzývali všechny občany německé národnosti, aby se v devět hodin seřadili před svými domy, každý pouze s jedním zavazedlem v každé ruce, připraveni navždy opustit město. Ženy měly deset minut na to, aby vzbudily a oblékly děti, aby si sbalily nejnutnější a vyšly před dům. Zde všichni odevzdali gardistům šperky, hodinky, kožichy a peníze.Pak byly se zbraněmi v zádech hnáni k rakouské hranici…“

Nebudeme se dále dívat do minulosti. Nebudeme zmiňovat proč a jak došlo k tomuto hrůznému výbuchu zlosti a nenávisti. Nebudeme se zabývat otázkou, proč především dělníci ze Zbrojovky byli dozorci při tomto pochodu…

Cíle – „etnicky čisté město“ nebylo zcela jistě dosaženo. Každý, kdo se dnes projde tímto městem, to může potvrdit. Nutí se teď otázka, kdo má vlastně pravdu. Jsou to Češi, kteří tvrdí, že zapuzení přineslo postiženým pouze výhody, protože byli ušetřeni 40ti let komunismu a pomohli si v nové vlasti k blahobytu nebo je to Václav Havel, který jednou řekl : „Češi sami zjistí, že si vyhnáním Němců ze země sami sobě uškodili“.

Tak tady teď sedím, zestárlý, ne bohatý, ale dostatečně ve stáří zajištěný. Vzpomínám na svou babičku, která „pochod“ nepřežila, na svou matku, které se podařilo dostat se do Vídně, na otce, který strávil deset let ve vězení. Myslím na ztracenou vlast po okraj naplněný vzpomínkami. Vzpomínám bez hořkosti a bez nenávisti. Ptám se jen, jak by se asi cítil Čech, který by se přes noc ocitl s jedním zavazadlem v Lublani nebo v Užhorodu bez jakékoli naděje na návrat. (To už Češi a Slováci od října 1938 zažívali. Byli vyhnáni z českého i slovenského pohraničí a později další tisíce do koncentračních táborů. Nacistický teror, jehož cílem bylo vyhlazení českého národa, nás stál téměř 360 000 životů.-pozn. red.) Není to důvodem věřit v budoucnost? Ne. Budoucnost patří mladým, kteří snad budou mít sílu a odvahu se „rozvést“ s minulostí. Před několika lety se podařilo „Mládeži pro interkulturní spolupráci“ pohnout magistrát, aby vyslovil své politování nad událostmi, ke kterým v Brně došlo. K omluvě nebyl ochoten tehdy nikdo. Mladí se ale budou dále ptát a kdo ví, třeba se budou jednoho dne divit, co se skrývá v dekretech jejich bývalého prezidenta.  

Budoucnost patří mladým, patří Evropě, kontinentu, který má sice hranice, ale který je bez národnostních předsudků otevřen sám sobě i světu. Na to věřím a tato víra dělá minulost únosnější.

                                                        Dr. Erich Pillwein, KBG květen-červen 2005

 

Vyhnaní…. Člověk může snad alespoň přemýšlet

Na začátku našeho života v Německu, po našem přesídlení do Erbachu, seděl můj otec o nedělních odpoledních se svými několika přáteli v našem jediném pokoji, kde se vařilo, jedlo, spalo, kde jsem si já psal své úkoly a mluvili o všem možném. Pan Seidl z Modřic, Hubert Schneider a pan Bifnicka také  jako my z Moravy. Pokusil jsem se sepsat vše, co v oněch letech táhlo těmto mužům hlavou. Tady je výsledek :

Vše mohlo být jinak…

Beneš mohl rozpoznat, že cena za vyhnání Němců bude pro jeho zem příliš vysoká, že bez Němců ve státu se otevře brána k převzetí moci komunisty a proto mohl vstoupit do vyjednávání se sudetoněmeckými politiky žijícími v té době v západním exilu a s nimi vážit nový začátek. Konečně mohl vzniknout stát, který byl již v roce 1918 přislíben : multikulturní stát po švýcarském vzoru. Sudetoněmečtí politici by jistě akceptovali, že zpočátku by spolužití nebylo bez problémů, ale kdyby se obě strany zřekly národnostních extrémních pozic, došlo by k vnitřnímu vyrovnání. Sudetoněmečtí politici by jistě souhlasili s tím, aby ti Němci, kteří přišli ze říše po roce 1938, Československo opustili a to pouze s majetkem, který by odpovídal tomu, který si s sebou do země přinesli…

Při prvních společných volbách v r. 1946 by komunisté nepřekročili svůj výsledek z r. 1935, zatímco by spojení sociální demokraté dosáhli většiny, neboť velká část německé menšiny ve státě by tuto stranu volila. Věrný následník Beneše, Fierlinger, by se stal premiérem, zatímco Václav Jakš by převzal zodpovědnost za resort kultury a zároveň by se stal vicepremiérem. Gottwald by se musel spokojit s rolí vůdce opozice…

Kraje Čech a Moravy by byly nově vymezeny, přičemž by bylo přihlédnuto k jazykovému složení jejich obyvatel. Ústavou by byl Slovákům garantován určitý autonomní status, především v oblasti kultury. Jisté je, že by toto nové Československo zpočátku mělo ještě problémy s ruskou okupační mocí. Ta by ale pod mezinárodním tlakem musela odtáhnout, neboť ČSR, na rozdíl od Rakouska, by nebyla již nepřítelem. Krátce po konci války by došlo k rozvoji hospodářství. Obzvláštní výhodou by byl po Němcích pozůstalý a poměrně zachovalý zbrojní průmysl. Protože ve světě byla v té době vedena jedna válka za druhou, především na blízkém východě, mohla se ČSR stát dodavatelem zbraní. Tehdy mohlo nově založené izraelské letectvo za pomoci Messerschmitt letadel z české produkce ve svém boji za svobodu v roce 1948 odolat arabským přepadům.

ČSR mohla získat velké množství peněz z Marschallova plánu a zároveň vysokou americkou podporu kvůli strategickému významu země ve vznikajícím  konfliktu USA se Sovětským svazem. Hospodářský zázrak v Německu by pouze následoval a to ve skromnějším rámci  hospodářskému zázraku v ČSR.  

…ale bylo to tak :

My ale víme jaká byla skutečnost. Beneš sledoval svůj cíl „odgermanizování“ Čech, Moravy a Slezska, Němci byli vyhnáni, zapuzeni nebo přesídleni, je jedno jak se tomuto hrůznému jednání říká. Stalin šel za svým cílem stejně konsekventně jako Beneš, ale s tím rozdílem, že on byl tím silnějším. ČSR se stala ČSSR a tím  sovětským satelitním státem, ovšem státem etnicky čistým.

Německo leželo v troskách. Jistě svou vlastní vinou, ale také za účinné pomoci jeho východních sousedů po skončení války. Obyvatelé žili v bídě. Mnohým, kteří nic neztratili, se dařilo lépe než miliónové armádě utečenců, vyhnaných a vybombardovaných, kterým často zbyl jen holý život.

Když bylo v Německu obnoveno něco jako správa a politická činnost, nastala zde starost co s novými přivandrovalci bez majetku. Nebylo totiž jasné, kam se tato masa bude orientovat. Mnozí se domnívali, že by mohla být nebezpečím při výstavbě demokracie. Stalo se ovšem něco neocenitelného: 5.8.1950 byla podepsána „Charta německých vyhnaných“, ve které se tito zřekli pomsty a odplaty, což mělo velký vliv na německou politiku. Byl to ohromný přínos pro další úspěšný rozvoj Spolkové republiky Německo a později i pro sjednocení Evropy. Jestliže dnes do této spojené Evropy mohly přistoupit země, které v minulosti své spoluobčany zapudily, mohou  být za to vděčni i zástupcům spolků vyhnaných.                                                            KBG, květen-červen 2004

 

Malé zamyšlení nad požadavky sudetských Němců

Požadují sudetští Němci navrácení ztraceného majetku? Nevěřím, že by většina z nich za tímto požadavkem stála. Požadují právo na návrat? To bych si spíše mohl představit, přestože zde již není důvod toto jako požadavek formulovat. Každý má ve sjednocené Evropě právo zvolit si za své bydliště jakoukoli zem, tedy i Českou republiku. Je požadováno právo na návrat zestátněného majetku? Člověk by si mohl přát, aby tzv. „ochranná lhůta“ pěti let byla pro sudetské Němce uvolněna popř. úplně zrušena. To by mohlo být konkrétním požadavkem. Jistě by to neznamenalo „výprodej“ České republiky. Byl by to jednostranný krok této země, který by byl projevem dobré vůle aniž by to něco stálo. Dále bych požadoval, aby z české strany přišla nabídka k usmíření v podobě opožděného prohlášení po vzoru „Charty vyhnaných“ z r. 1950, což by byl začátek dialogu. Dále by bylo nutné, aby český zákonodárce zrušil všechna nařízení, která znevýhodňují české občany německé národnosti, přestože jsou kryta Benešovými dekrety, a zrušení zákona o pronásledování německých zločinců z května 1946, protože eventuální zločinci té doby dnes již s velkou pravděpodobností nežijí.

                                                                                   g. h., KBG, květen-červen 2004

Ani stokrát opakovaná lež se nestane pravdou!

„Kleiner Brünner Gassenbote“ vychází jednou za dva měsíce a je vydáván přáteli a členy DSKV v Brně. Většina příspěvků je věnována historii města Brna, velkým historickým událostem a postavám českých i německých dějin, jednotlivým přátelům a členům spolku, především u příležitosti jejich životních jubileí, a dále pak zprávám o činnosti a společných aktivitách DSKV, což je velmi vítané. Místo se ovšem najde i pro úvahy a vzpomínky na poválečné události, které jsou pak prezentovány z pohledu ukřivděných německých obětí. Oběti české nezmiňuje nikdo. Asi za zmínku nestojí, vždyť byly oběťmi války…   

Překlad a redakce: prof. J. Rychlý                          Připravili:Dr. M. Novotná, dr. O. Tuleškov       

…………………………………………………………………………………………

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci brněnské MO Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí a Historickou a dokumentační komisí  KČP, Praha, prosinec 2005