Listy č. 77
(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)
Kdo mluví za Němce v ČR?
Předsedkyně obou zastřešujících organizací německé menšiny v ČR Irena Kuncová, předsedkyně Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a Irena Nováková, předsedkyně Kulturního svazu občanů německé národnosti v ČR, ve společném prohlášení v Praze stanovily, že jedině tyto dvě organizace mohou zastupovat německou menšinu v ČR a mluvit jejich jménem. Zástupci obou uvedených organizací jsou v „Radě národností“ a tam zastupují zájmy německé menšiny v ČR.
SdP, 9/09
Vyhnanci protestují proti Titově ulici v Lublani
V Lublani by se měla opět jedna ulice jmenovat po maršálovi Titovi. To je neúnosné pro německé národnostní skupiny, které byly, jako např. Podunajští Švábové nebo Němci z Dolního Štýrska, z Jugoslávie vyhnáni. Tito je odpovědný za předpisy ANVOJ z r. 1944, na jejichž podkladě bylo německé obyvatelstvo vyvlastněno a po odebrání státního občanství zbaveno občanských práv. Mluvčí postižených Rudolf Reimann vyzval rakouské politiky, aby k tomu zaujali stanovisko. Je neúnosné, aby ve Slovinsku, kde byly z Titovy éry nalezeny stovky masových hrobů, a které je členem EU, ulice nesla Titovo jméno. SdP, 9/09
Josef Wiekert: Proti politické legendě o Postupimi
V německém tisku se často objevují formulace, že velmoci na Postupimské konferenci rozhodly o přesídlení Němců z Československa, Polska a Maďarska a československá vláda toto rozhodnutí velmocí splnila. Průběh byl ale zcela opačný. Otázka přesídlení Němců se dostala na jednání Postupimské konference z iniciativy Československa. ČSR se obrátila na velmoci memorandem, ve kterém bylo zdůvodněno přesídlení německého obyvatelstva z republiky.
Přesídlení Němců před 2.8.1945 byla akce, která nebyla pokryta mezinárodní dohodou a také přesídlení po 2.8.1945 bylo v rozporu s požadavky velmocí. Hlavní proud přesídlenců byl veden do sovětské okupační zóny v prostoru od Kraslic po Nisu (s výjimkou Lužice, jelikož v určité době se počítalo s připojením Lužice k ČSR). První železniční transport odjel 26.1.1946 z Mariánských Lázní s 1200 Němci, ale údajně již 25.1.1946 odjel první transport s přesídlenci z Českých Budějovic, tedy o den dříve.
O majetkově právní úpravě přesídlovaného německého obyvatelstva v závěrečném protokolu z Postupimské konference nebylo nic uvedeno. SdP, 10/09
Po protestech se G. Beckstein vzdal možnosti pronést chvalozpěv na V. Klause
Letošní nositel Karlovy ceny SL Günther Beckstein měl možnost buď být vypískán na 60. sjezdu v Augsburku nebo se vzdát možnosti pronést „laudatio“ při předávání medaile 18. května 20069 v Mnichově. Peutingerovo Collegium propůjčilo 18.5. 09 Zlatou Peutingerovu medaili, která se předává na počest augsburského státníka a univerzitního učence Konrada Peutingera (1465-1547). Při té příležitosti měl mít Beckstein slavnostní projev.
Sudeťáci se již rozzlobili, když V. Klaus dostal Cenu Friedricha Hayeka. Pro sudeťáky je Klaus obdivovatelem Beneše. Kdyby Beckstein pronesl slavnostní projev, byl by pak určitě při přebírání Karlovy ceny SL vypískán. Takový zmatek nemohl B. Posselt před volbami do EP potřebovat. A tak se Beckstein vymluvil, že má jiný naléhavý termín.
Proti udělení Hayekovy ceny V. Klausovi protestoval G. Zeihsel, vedoucí SL v Rakousku. S dalšími sudeťáky protestoval též proti udělení rakouského řádu V. Klausovi prezidentem Fischerem. A v čem jsou Klausovy „zásluhy“? Vždyť navrácení sudeťáckého majetku dosud nepřišlo ani v úvahu, násilné vystěhování 3,5 milionů sudeťáků s 240 000 oběťmi Klaus označuje jako „přesídlení“ nebo „odsun“, Beneš byl pro Klause „mistr politické taktiky a diplomacie“. Podle Klause jsou „Benešovy dekrety“ součástí českého právního řádu. Morální odsouzení Benešových dekretů je podle Klause „absurdní, nesmyslné a zcela falešné“. SdP, 10/09
E. Steinbachová: vyhnaní z vlasti jsou kvasnicemi Německa
a nikoliv výbušninou
V souvislosti se 60. výročím vzniku SRN prohlásila E. Steinbachová, předsedkyně Svazu vyhnaných (BdV) a poslankyně Spolkového sněmu za CDU, následující: 60 let úspěchů SRN jsou úzce svázány se vzdáním se násilí a odhodláním pro výstavbu všech vyhnaných z vlasti. V dubnu 1949 byl založen Ústřední svaz vyhnaných Němců (ZvD). V srpnu 1949 došlo ke sloučení celoněmecky organizovaných vlasteneckých svazů do Sjednoceného landsmanšaftu východních Němců (VOL). Z obou vznikl v r. 1957/58 Svaz vyhnaných (BdV). Do r. 1950 bylo v západním a jižním Německu více než 8 milionů, další 4 miliony byly v sovětské zóně. Před postavením zdi v Berlíně v r.1961 někteří uprchli na západ.
Asi každý 4. občan SRN je dnes vyhnanec nebo potomek vyhnanců. Později narození mají zájem o poznání kořenů své rodiny.. Četné filmy a dokumentace přibližují dřívější události. Je dobře, že Německo bude mít „Nadaci útěk, vyhnání, usmíření“ jako místo, v kterém se může dokumentovat osud vyhnaných, dějiny a kultura jejich vlasti a jejich začlenění po válce, útěku a vyhnání. SdP, 11/09
Sudeťácký sraz: Seehofer usiluje o oblevu ve vztazích s Prahou
Bavorský premiér H. Seehofer chce vztah k ČR postavit na novou základnu. Návštěvu Prahy hodlá uskutečnit v příštím roce. E. Stoiber, jeho předchůdce, odmítal oficiální návštěvu Prahy, pokud nebudou zrušeny „Benešovy dekrety“. Takové podmínky Seehofer nyní nestanovil. Požaduje především „čestný dialog“ s Prahou.
Franz Pany tvrdě kritizoval Václava Klause, vyčetl mu „antievropský postoj“ a setrvávání na dekretech o vyhánění a vyvlastnění. Pany vyzval českou stranu, aby se sudeťáky vešla do „přímého dialogu“. Posselt ještě před Letnicemi ohlásil, že bude doprovázet Seehofera do Prahy.
Bývalý bavorský premiér Günther Beckstein (CSU) obdržel letošní evropskou Karlovu cenu. Ve svém děkovném projevu řekl, že společenský vývoj v ČR nemůže být ani pozitivnější. Především mladší lidé se začínají zajímat o osud Sudeťáků – o dějiny své vlastní země. SdP, 11/09
Šternbersko 1850 až 1945
Publikace o toulkách Šternberkem a jeho okolím v průběhu doby vyšla jako druhé rozšířené vydání v Šternberku 2008. Publikaci vydal Karel Fiala, Monika Mocníková se spolupracovníky za podpory okresního úřadu v Olomouci. Publikace s českým a německým textem má 138 stran.
Úvod napsal tehdejší ministr školství Ondřej Liška, který zdůraznil, že obdivuje nadšení a úsilí občanského sdružení „Šternbersko“, které v této knize odhaluje dlouhé a společné osudy česky a německy mluvícího obyvatelstva této oblasti.
Milníky v dějinách byly např. tyto události: 1850 získal Šternberk svobodně volené městské představenstvo se starostou a čtyřmi radními; 1870 na nově postavené nádraží dorazil první vlak z Olomouce; 1921 poprvé se konal populární automobilový závod „Ecce homo“. Publikace nepomlčuje ani o těžkých tématech z dějin, jako např. 1919 násilný střet české armády s nespokojeným německým obyvatelstvem, který si 4. března vyžádal četné oběti; 1945 začalo vyhánění německého obyvatelstva a osídlování celé oblasti novým obyvatelstvem. Dílo pojednává i o první a druhé světové válce. SdP, 11/09
Postupim neposkytuje žádné právní oprávnění pro genocidu
Když se 31.7.1945 na Postupimské konferenci projednával článek XIII, byl Stalin proti tomu s odůvodněním, že polská a česká vláda by stejně pokračovaly ve vyhánění Němců nezávisle na Postupimské dohodě.
Podle amerického ministra zahraničních věcí Byrnese by článek XIII problém vyhánění nevyřešil, ale mohl by již probíhající vyhánění Němců zpomalit. James F. Byrnes také řekl, že určité vysídlení Němců bylo nezbytné. Delegace USA za vedení prezidenta souhlasila se zněním článku XIII jen proto, aby: 1) nezbytné přesídlení ve východní Evropě zbylých Němců proběhlo organizovaně a humánním způsobem; 2) aby se okupované Německo zpřístupnilo těm, kterým hrozila deportace do subarktických oblastí SSSR.
Britská vláda vyslovila naději, že žádná další přesídlení předběžně nebudou provedeny. Samozřejmě Němci si zasloužili být potrestáni, ale ne nějakým útrpným způsobem. Mají-li Poláci a Češi být považováni za civilizovanější než nacisté, měli by od vyhánění okamžitě opustit. SdP, 11/09
750 let cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě
Již v r. 1259 byl cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě založen vrchním maršálkem Vokem z Rožmberku. Do kláštera přišlo 12 mnichů z kláštera Wilheringu nedaleko Lince. Za husitských válek byl klášter několikrát zpustošen. V r. 1530 patřily klášteru městys Vyšší Brod, Hořice a 108 vesnic. V r. 1627 získal opat místo a hlas v českém zemském sněmu. Za josefínských reforem jen těsně unikl zrušení. Přijímání noviců bylo zakázáno a majetek kláštera byl částečně rozdělen a pronajat. R. 1790 získal klášter opět dřívější privilegia, ale musel se zavázat, že vychová profesory-filosofy též i pro německé gymnázium v Českých Budějovicích, což klášter plnil až do r. 1921.
Za druhé světové války z více než 70 mnichů třetina (Němci) musela narukovat, 21 z nich zahynulo. Klášter Vyšší Brod byl oporou germanizace. SdP, 11/09
Předsedkyně Národní rady Barbara Prammerová diskriminuje vyhnané!
Barbara Prammerová (SPÖ) degradovala vyhnané na občany druhé třídy. Pracovní sdružení Podunajských Švábů u příležitosti své šedesátileté existence požádalo předsedkyni NR Rakouské republiky o podporu pro odpovídající výstavu v paláci Epenstein. Prammerová však výstavu nepovolila, což pobouřilo mluvčího vyhnaných za Svobodné (FPÖ), Manfreda Haimbuchnera, který se vyjádřil, že vyhnanci jako pilní, věrní a slušní občané Rakouska si nezasluhují, aby se s nimi takto jednalo. Pro sociální demokraty (SPÖ) vyhnanci nejsou žádnými oběťmi druhé světové války. Pro sociální demokraty jsou oběťmi jen ti, kteří stranickopoliticky vyhovují. Svobodní takovéto jednání odmítají a požadují, aby se Prammerová vyhnancům omluvila. SdP, 11/09
Vzpomínka na oběti z krasových jeskyň
Letoštní vzpomínky se zúčastnili představitelé řady italských organizací, např. Lega nationale (Národní svaz), Federatione Grigioverde (Šedozelená federace), Unione delli Istriani (Unie Istrianů). Byli přítomní němečtí členové Korutanského obranného svazu i landsmanšaftů z Korutan.
V projevech pronesených italsky a německy se mluvilo o zločinech Titových partyzánů. Modlitbu za hrdiny z krasových jeskyň přednesl Msgre Antonio Santini, biskup z Terstu a Capodistria. SdP, 11/09
Tradice německých vyhlazovacích válek
Při přepadení Belgie a severní Francie za první světové války německou armádou usmrtili Němci 6000 civilistů. Mnohem více jich zabili v bývalé Německé východní Africe, a to na 700 000. Důstojníci eses čerpali při svém vraždění ze zkušeností z první světové války.. Podíl esesáků rakouského původu mezi odpovědnými důstojníky eses byl neúměrně vysoký. Rakušané již v první světové válce v polovině srpna 1914 zmasakrovali značnou část srbských zajatců.
Informace o těchto zločinech můžeme čerpat z početné literatury, jako „Die letzen Tage der Menschheit (Poslední dny lidstva roku 1922) od Karla Krause, nebo z knihy fotografií Ernsta Friedricha „Krieg dem Krieg“ (Válku válkám) z r. 1924, která obsahuje četné fotografie poprav. Mezi poslední antiválečné publikace patří dílo Antona Holzera „Das Lachen der Henker. Der unbekannte Krieg gegen die Zivilbevölkerung 1914-1918. (Katův smích. Neznámá válka proti civilnímu obyvatelstvu 1914-1918.) Publikaci o 208 stranách vydalo nakladatelství Primus-Verlag, Darmstadt 2008, má 110 vyobrazení.
Gruša dělá nábor pro Zelené
Jiří Gruša, bývalý český velvyslanec a bývalý ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, řídil osobní výbor pro zvolení Ulriky Lunacekové, vedoucí kandidátky Zelených do EU. Představitel rakouského landsmanšaftu, Gerhard Zeihsel, byl udiven Grušovou nevděčností. SdP, 11/09
Úvahy listu Sudetenpost o českých dějinách
Slovanské obyvatelstvo českých zemí se nepovažovalo ještě počátkem 19. století jednotně jen za Čechy. Chodové na Šumavě odmítali být součástí českého národa.- Po sedm století tvořili samostatný národ. Během 19. století v okolí Tachova se poněmčili, zatímco v okolí Domažlic splynuli s Čechy. Po roce 1918-19 nadále používali označení české korunní země, a to bez ohledu na to, zda považovali za svůj mateřský jazyk češtinu nebo němčinu.
Také velký znalec arabštiny Alois Musil byl po celý život spjat s rakouskou monarchií, stejně tak hrabě Czernin.
Rakušany lze odvodit od keltských Rhatakrierů. Kdyby Marie Terezie neztratila značnou část Slezska (1763), byli by Němci v zemích českého království měli početní převahu. (SdP, 12/09)
Pozn. red. – Je zbytečné uvedená nesmyslná tvrzení rovnat s historickou pravdu. Snad stačí jen říci, že v minulosti převážná část Slezanů se hlásila k Polákům.
Německé úvěrní ústavy usilovaly o zhroucení ČSR
Četné německé peněžní ústavy, jako Úvěrní ústav Němců v Praze, Ústřední banka německých spořitelen v Praze, Německá agrární a průmyslová banka v Praze, Německá lidová banka v Litoměřicích a dalších asi 150 spořitelen a více než 400 záložen, byly finanční ústavy Němců v ČSR, které se plně zapojily do postupného politického zničení ČSR.
Málokdo dnes tuší, že v Praze 2 v Krakovské ulici měl sídlo Úvěrní ústav Němců (Kreditanstdt der Deutschen). Předsedou představenstva v r. 1926 byl zvolen Anton Kiesewetter (1888-1961), rodák z Javorníka. Kdysi kandidoval za později zakázanou pravicově radikální Německou nacionální stranu a brzy po založení ČSR organizoval na severní Moravě demonstrace za odtržení Sudet od Prahy. Kiesewetter v třicátých letech vstoupil do Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmecká strana). V r. 1938 byl členem delegace, která byla vyslána do Londýna k lordu Runcimanovi, aby jej přesvědčovala o probíhajícím potlačování sudetských Němců českou většinou.
Kiesewetter byl hlavním analytikem Sudetoněmecké strany. Zasadil se o to, že téměř všechny nenacistické bankovní ústavy Němců v ČSR se dostaly do rukou nacistů. Nejdříve zajišťoval pomocí „Ochranných spolků“ (Schutzvereine) bojkot těchto ústavů a pak jim nabídl jménem Úvěrního ústavu Němců (KdD) výpomoc, ovšem jen za předpokladu, že tyto banky se dostanou pod vliv SdP. To se často stalo a tak se Kiesewetter stal předsedou četných dříve liberálních ústavů. Za tuto činnost získal Kiesewetter řadu vyznamenání, což bylo podle něj i důležitým uznáním ústavu i pro Němce v zahraničí. Pěstoval úzké vztahy k tomuto přímo Hitlerem řízeného ústavu, který byl založen jako pomocný orgán pro německé zahraniční „ochranné“ aktivity.
Po podepsání Mnichovské dohody v září 1938 dostal Kiesewetter četná důležitá pověření, především, aby všechny peněžní ústavy v zahraničí převedl do finanční soustavy „Třetí říše“.
Po přesídlení Anton Kiesewetter žil především v Bavorsku, zemřel v Mnichově. LZ, 12/09
Ze sokolovny bude místo setkávání Němců s Čechy
V západočeském Švihově má do konce roku 2009 vzniknout nové místo pro setkávání pro Němce a Čechy. Za tím účelem bude současný kulturní dům přestavěn. Z bývalé sokolovny bude sál pro 200 účastníků. Předpokládá se, že místo setkávání bude otevřeno před Vánocemi, řekl švihovský starosta Václav Petrus. Do dubna má být přistaven kinosál. LZ, 12/09
S hákovým křížem na rameni do školy
Sedmiletá dívenka přišla do školy v Kanadě s hákovým křížem namalovaným na rameni. Vyděšený učitel nechal hákový kříž smýt. Když přišla dívenka do školy s nacistickými hesly na rameni i nohou, zavolala škola na pomoc úřad pro mládež. V březnu 2008 zbavily úřady rodiče péče o dívenku a jejího dvanáctiletého bratra. Nyní musí soud rozhodnout, zda je to v pořádku. Během procesu ve Winnipegu vyprávěla sociální pracovnice, že dívenka tvrdila, že děti mají být chráněny před černochy. Podle kanadských novin matka i otčím mají blízko k neonacistickým skinheadům.
Žena mezitím odešla od manžela. Otec tříletého synka a otčím dívenky požadoval, aby se směl starat o obě děti. Dovolával se kanadské ústavy, ve které je zakotvena svoboda projevu a náboženství. Hákový kříž označil za starý nordický symbol míru.“ Případ vyvolal svým obsahem mezinárodní pozornost. V Kanadě se diskutuje, zda se za takových podmínek mohou děti ponechat rodičům. Mnozí však zpochybňují zásahy státu u náboženských fundamentalistů. SZ, 124/09
Plechový řád pro Václava Klause
Rakouský spolkový prezident Heinz Fischer pobýval na jaře 2009 na státní návštěvě u pána pražského hradu Václava Klause. Jak to v diplomatických kruzích bývá zvykem, vymění se také tentokrát řády. Český prezident tentokrát dostane nejvyšší rakouské vyznamenání. Fischer a tím i Rakousko uctívá vyhlášeného kritika EU, který ještě navíc často masové vraždy, vyhánění a vyvlastnění sudeťáků považuje za správné.
Klaus, který stále ještě platné rasistické antirakouské Benešovy dekrety považuje za nedílnou součást českého právního systému, je najednou Rakouskem, které kdysi bylo ochráncem 3,5 milionů sudeťáků, uctíván.
Rakousko uctívá osobnost, která smrt asi 250 000 Němců schvaluje! Jakým ubohým státem se to Rakousko stalo? Budeme také zítra nějakého pana Roberta Mugabeho také vyznamenávat nějakým pozlaceným plechovým řádem?
(Napsal Alois Wechselberger ze Stummu im Zillertal, list Zur Zeit č. 21/09 příspěvek na čelném místě uveřejnil.)
Antisemitismus a humor mladistvích
Veškeré iniciativy, které směřují k objasnění nacistické minulosti, lze jenom uvítat. Podnětem k tomu byla také nemilá pochybení mladistvích v Mauthausenu a Ebensee, tedy v místech bývalých koncentračních táborů. Mnozí byli z toho nešťastní, jiní se snažili vtipkování mládeže vysvětlovat i pomocí různých sociálních psychologů, na pomoc si brali také Z. Freuda. Ovšem úšklebky a některé výroky, kterých se dopustila mládež jednoho rakouského gymnázia v Krakově a Osvětimi, přesáhly hranice. To již nebyly jen vtipy typu: „Můj dědeček zemřel v koncentračním táboře. Byl totiž tak opilý, že spadl se strážní věže a zahynul.“
Vyvolalo to i četné připomínky na neobyčejné nadšení Rakušanů po „anšlusu“ (připojení), kdy místodržícím nacistické Ostarky se stal sudeťák Seyss-Inquart ze Stonařova, který začal s vyhlazováním Židů a jejich posíláním do vyhlazovacích táborů. Od té doby výchova mládeže v Rakousku má určité potíže. Neprošli protinacistickým školením jako bývalí nacisté v Německu.
Dodnes v Rakousku působí četné složky sudeťáckého landsmanšaftu, které nepřispívají k správnému objasňování nacistické minulosti Rakouska, naopak na svoji obranu často uvádějí, že prý Rakousko prý bylo první obětí nacismu. Der Standard, 13.6.09
Kulturní ceny udělené landsmanšaftem na 60. sjezdu v Augsburku
Již 29. května 2009 předal mluvčí SL Bernd Posselt kulturní ceny, které dotovalo Bavorsko, a to velkou cenu částkou 5.125 euro a pět dalších cen po 1.535 euro.
Velkou cenu landsmanšaftu v r. 2009 dostal v Berlíně žijící předseda Lidového svazu Německé péče o válečné hroby, Reinhard Führer. Narodil se v Dolních Rakousích, ale jeho rodina pochází od Mikulova na jižní Moravě. Cenu za folklor získal pedagog a folklorista W. Blaschka, narozený v r. 1927 v okolí jihomoravského Mikulova, cenu za výtvarné umění a architekturu obdržel Josef Kardinál, nar. 1937 v okolí Mariánských Lázní. Z materiálů 60. sjezdu SL
Přednášková činnost Witikobundu na 60. srazu sudeťáků v Augsburku
Malé prostory Witikobundu nestačily vždy pojmout všechny posluchače. Byl zde proneseny nebo kritizovány četné názory, jako npař. Myšlenkový „diktát“ levice, podle které sudeťáci v důsledku Hitlerovy politiky byli nakonec vyhnáni. Národnostní skupiny by neměly být obětí asimilace. Fakticky vidíme „reálnou asimilaci“ v Alsasku Francií od konce první světové války. Eupen a Malmédy v Belgii mají přinejmenším alespoň kulturní autonomii. Mezi přednášejícími byl dr. Franz Pahl (60), který je politikem v Jižních Tyrolích (Trentino).
Sudetským Němcům byl odepřen nárok na sebeurčení, uplatněno bylo historické právo z doby feudalismu, přesně podle cynické věty bývalého čs. ministra Aloise Rašína: „ Právo na sebeurčení je krásná fráze, nyní však, jelikož Ústřední mocnosti prohrály, rozhoduje násilí (?).“
Hrůzostrašní shoa nesmí se posuzovat jako Třicetiletá válka, ale také se nesmí bagatelizovat miliony německých vyhnanců, kteří byli nevinnými oběťmi válčících států, jako Čechů, Rusů a Srbů. SdZ, 24/09
Jiní sudetští Němci, ne všichni chtěli“Heim ins Reich!“
Na 60. srazu sudeťáků uspořádala Oráčova obec přednášku o sudetském odporu proti nacistům. Historik Otfrid Pustejovsky vydal v r. 2009 publikaci „Christlicher Wiederstand gegen die NS-Herrschaft in den Bůohmischen Ländern.“ (Křesťanský odpor proti nacistické vládě v českých zemích). 256 stran.
Po roce 1933 přišlo z Německa hodně uprchlíku do ČSR. 6. října 1938 přijel první transport sudetských Němců do koncentračního tábora Dachau. Postupně jich tam bylo transportováno až 2500. Tisíce sudetských Němců, protinacisticky smýšlejících, uprchlo do západních států. Katolické diecézní hranice byly bezohledně narušeny. Finanční prostředky určené církvi nebyly poskytovány. Učitelé byli násilně přeškolovány. Iniciativa bývalého českého ministerského předsedy J. Paroubka v r. 2005 byla přímo senzační.: bylo dáno k dispozici 1,15 milionů eur na průzkum sudetoněmeckého odporu proti nacismu. SdZ. 25/09
100 let od narození Louise Fürnberga
Kdo si dnes vzpomene na básníka a vypravěče Louise Fürnberga (1909-1957), který více než před půl stoletím zemřel ve Výmaru, myslí na básníka komunistických bojových písní, jako byla např. „Píseň strany“. L. Fürnberg se narodil 14. května 1909 v Jihlavě jako syn továrníka, vyrůstal však v Karlových Varech. Chtěl se stát uměleckým keramikem v jedné z porcelánek. V r. 1926 se stal členem socialistické mládeže. Následující rok přešel do Prahy, kde navštěvoval německou obchodní akademii. V r. 1928 se stal členem Komunistické strany Československa. Psal četné texty pro divadlo Agit-prog „Echo od leva“. Seznámil se s Lottou Wertheimerovou, dcerou rakouského továrníka, a v r. 1937 se s ní oženil. Po vstupu německých vojsk do Prahy 15.3.1939 pokusil se i s manželkou utéci do Polska, ale neuspěl. Manželka byla po dvou měsících propuštěna a utekla do Londýna. Po uplacení gestapa byl Fürnberg propuštěn, ocitl se v Itálii a s manželkou utekl přes Bělehrad, kde se jim r. 1940 narodil syn, do Palestiny. Fürnbergovi žili v Palestině do r. 1946, stýkali se tam s Arnoldem Zweigem, psávali články do německých exilových listů. Po válce se vrátili do Prahy, po 3 roky byl prvním velvyslaneckým radou ve východním Berlíně. Za novinářskou činnost získal cenu Julia Fučíka. Fürnberg se stýkal s F.C. Weiskopffem, básníkem Rainer Maria Rilkem. V r. 1956 získal ve východním Berlíně „Národní cenu“. Ke konci života žil Fürnberg ve Výmaru. Po své smrti byl jmenován čestným občanem Výmaru v r. 1959. Jeho román „Dovolená“ vyšel v r. 1962. SdZ, 25/09
Německý, český a slovenský osud
V dubnu uspořádalo Spolkové pracovní společenství pro východoněmecké kulturní dědictví ve spolupráci s vysokoškolským vyučovacím střediskem Sambachhof v lázních Bad Königshofen politicko-historický seminář „Němci, Češi a Slováci v minulosti a přítomnosti“. Martin Zückert z Collegia Carolinum v Mnichově referoval o „Německo-česko-slovenských vztazích v první polovině 20. století. Zdůraznil, že české legie bojovaly na straně Spojenců, čs. exilová vláda v Londýně byla uznána za „válku vedoucí mocnost“. V době krize v ČSR bylo z 850 000 nezaměstnaných 500 000 Němců.
Ulrich Rümenappe referoval o cestě ČR a Slovenska do EU. Nakonec mluvil Adolf Fiedler o přeměně celé seminární tématiky do výchovné činnosti. Na téma „Vynucené cesty – útěk a vyhnání ve 20. stoleté“ bude seminář počátkem září 2009 v Heilligenhofu v lázních Bad Kissingenu. SdZ, 25/09
Mezinárodní sympozium „Sudeťáci: Náš evropský požadavek“
V Augsburku na 60. srazu sudeťáků moderoval český novinář Jaroslav Šonka sympozium, na kterém diskutovali: Štěpán, hrabě Bethlen, Manfréd Kittel, profesor nových a nejnovějších dějin v Řeznu, profesor Christian Pan, vedoucí Jihotyrolského ústavu lidové skupiny, Petr Uhl, český novinář, a Bernd Posselt.
B. Posselt mimo jiné řekl: sudeťáci jsou národnostní skupinou s nárokem na evropskou svébytnost. Nikdy jsme dosud neměli sudetoněmecký stát. Zvykli jsme si samostatně se organizovat. Obdobné je to i u Jihotyrolanů. Obě národnostní skupiny mají nejvyšší stupeň sebeorganizace ve spolcích. Evropská politika je především politikou vnitřní. Tato skutečnost je důvodem, proč jsme například zřídili naši sudetoněmeckou kancelář v Praze. Řekli jsme si, že nebudeme čekat, abychom jednou o to nemuseli žebrat v Berlíně. Nemohli jsme vůbec očekávat, že pověří německé velvyslanectví, aby zastupovalo i naše zájmy. Dnes máme v Praze, v hlavním městě tří zemí, ve kterých jsme byli po staletí usazeni, vlastní zastoupení, abychom zde mohli zastupovat vlastní zájmy jako součást evropské civilizované společnosti, ke které zde patří Češi, ke které také my chceme patřit.“
Petr Uhl mimo jiné řekl: „Našim úkolem je přesvědčit Francouze. Francouzská revoluce poskytla Evropě ochranu lidských práv. Současně vznikl pro Evropu republikánský státní model, ve kterém jsou občané sice rovnoprávní, a to bez ohledu na etnitu a náboženství. To by bylo v pořádku, ale současně to však znamená potlačení těch, kteří patří k jinému náboženství, jiné etnicitě.
Když jsem 1998 až 2000 byl pověřencem vlády pro menšinová práva a když Česká republika připravovala vstup do EU, bylo 17 smluv, které ČR musela přijmout před vstupem do EU. Pro mne bylo zvlášť důležité rámcové usnesení o ochraně menšin a Evropská charta regionálních a menšinových jazyků. Stát, který vyvíjel na ČR největší nátlak, aby je přijala, byla Francie. Ale Francie toto usnesení nepřijala, jelikož tvrdí, že ve Francii nejsou žádné menšiny.
Naší šancí je federalizace Evropy pomocí stupňů konfederace. A co se týče ochrany menšin, nabízím maďarský příklad, jelikož tento maďarský zákon je nejlepší zákon na ochranu menšin v Evropě.“ (SdZ, 24/09)
Pozn. red.k tvrzení P. Uhla, že maďarský zákon na ochranu menšin je nejlepší v Evropě, přinášíme následující článek:
„Menšinová politika v Maďarsku je skličující“ Situace menšin v Maďarsku je teoreticky, v rovině deklarace růžová, ale ve skutečnosti je skličující. Řekl to podle maďarské tiskové agentury MTI bývalý ombudsman pro menšiny Jenö Kaltenbach. Z tohoto pohledu je možné otázku používání jazyka menšin považovat za typickou. Zákon o národních a etnických menšinách z roku 1993 říká, že svůj mateřský jazyk může kdokoliv, kdykoliv svobodně užívat. Podmínky užívání menšinových jazyků v případech uvedených ve zvláštním zákonu je stát povinný zabezpečit, konstatoval ombudsman. Tyto podmínky však podle něho zdaleka nejsou vytvořené. Zákon upravující zaručení neomezeného užívání mateřského jazyku evidentně patří do kategorie dobře znějících, ale nerealizovatelných právních norem, dodal expert, který kritizoval víceré prvky maďarských právních norem týkajících se menšin
Kaltenbach se domnívá, že menšiny v Maďarsku – bez výjimky – se dostaly na okraj propasti ztráty své identity, jejich členové nemluví svým jazykem, neznají svoji historii a sotva zachovávají menšinovou kulturu. Menšiny jsme nechali chřadnout. Proces začal ještě v druhé polovině 19. století a v prvé polovině 20. století byl dokonaný. V západní Evropě to dobře ví, ale my na to neradi myslíme, poznamenal Kaltenbach, podle kterého země štědrou menšinovou politikou jenom získala, žádné reálné riziko nehrozí. Neexistují totiž snahy o odtrhnutí, případně o autonomii, která by ohrozila integritu země…“. ( www.sho.sk, červenec 2009).
Svědectví o nepřijatelnosti maďarské politiky vůči menšinám podávají i slovenské organizace a její představitelé v Maďarsku. O tom jsme psali již dříve. Potřebné informace je možné získat na naší webové stránce (www.ksl.wz.cz ) v části Slovenská problematika)
„Brňané“ na sudeťáckém dni v Augsburku 2009
Jako v předešlých letech měly Bruna a Německý jazykový a kulturní spolek Brno společný stánek na 60. srazu. Výstava byla rozčleněna do tří celků. 1. Brno podle starých a nových představ, 2. Klement Maria Hofbauerová z Tasovic, která byla již 20. května 1909 prohlášena za svatou, a 3. Staré rukopisy z brněnského městského archivu, mezi kterými byl první Laticko-německo-český slovník z roku 1424 a též Marií Terezií podepsaný dokument o privilegiích městyse Modřice. Stánek byl obohacen i o filmové promítání a prodej knih Bruny. LZ 14/09
Zpětný pohled na 60. sraz SL v Augsburku
I když minuly doby, kdy se médiím sdělovalo, že se srazu zúčastnilo 100 000 návštěvníků, je sraz stejně jako dříve mohutnou demonstrací a signálem: My jsme ještě tady a my jsme někdo. Na srazech však bývá neustále méně mladých lidí, převažují staří. Je ale povzbuzující, že na 60. srazu bylo hodně mladých skupin. V krojovaných skupinách jsme mohli vidět i děti, které patří již k vnukům a pravnukům.
Seehofer ohlásil záměr jet do Prahy se zástupci sudeťáků, což by mělo přinést oživení do již okoralých sudetoněmecko-českých vztahů.
Na letošním srazu byl poprvé též Peter Ramsau,šéf zemské skupiny unionistické frakce v německém Spolkovém sněmu. Podle jeho vlastního vyjádření byl mile překvapen.
V tisku se o letošním srazu, s výjimkou několika extrémistů, referovalo věcněji než v předešlých letech. Našli se i tací, kteří napsali titulky, jako „Posselt chce sudetoněmecké ministerstvo zahraničních věcí“, což svědčí o tom, že dobře nenaslouchali. SdZ, 24/09
11. německo-české kulturní dny v Liberci
Počátkem června 2009 skončily v Liberci 11. německo-české dny kulturní dny. Začaly před málem 20 lety a od r. 2005 se konají pod mottem „Dialog“. Pořadateli jsou město Augsburk a Liberec, jakož i vlastenecký kruh Liberec se sídlem v Augsburku a Svaz Němců v oblasti Liberec. Byli jsme překvapeni úspěchem, když posluchárny univerzity byly přeplněny, když mluvil Otto Habsburský. Liberec byl od r. 1938 do roku 1945 sudetoněmeckým zemským sídlem.
Představitel Augsburku, který se narodil v Ústí nad Labem a který až do 11 let žil v ČSR, starosta Peter Graub, byl doprovázen bývalým starostou Petrem Menacherem a městským radou Teo Gandenheimerem. Závěrem měl projev Peter Grab německy a česky.
V r. 2011 bude Augsburk, která má od roku 1955 patronát nad okresem Liberec a od roku 2001 je partnerským městem Liberce, bude organizátorem 12. německo-českých kulturních dnů „Dialog 2011“. SdZ, 24/09
Většina Němců posuzuje nasazení německých jednotek v Afghánistánu skepticky
Až do 3.7.2009 byl v Afghánistánu nasazeno 3600 německých vojáků. O nasazení dalších 300 vojáků by měl rozhodnout spolkový sněm. Otázka, zda by měli být němečtí vojáci dříve z Afghánistánu staženi, bude hrát důležitou úlohu v příští volební kampani. Dosud zahynulo v Afghánistánu 35 německých vojáků. Neustále však přibývá počet traumatizovaných vojáků. Spolková armáda zřizuje výzkumné a ošetřovací středisko pro posttraumatické důsledky. Někteří ošetřovaní mají obavy, že posttraumatické důsledky nepříznivě ovlivní i jejich zaměstnání. Mnohé navrátilce i po demobilizaci pronásledují nepříznivé vzpomínky. Někteří nemohou vést svůj dřívější normální život.
Ve SRN jsou levicové strany pro úplné stažení německých vojáků z Afghánistánu.
Die Presse, 3.7.2009
E. Steinbachová by chtěla opět do Rady nadace proti vyhánění
Předsedkyně Svazu vyhnanců, Erika Steinbachová, chce po volbách do Spolkového sněmu SRN zaujmout zatím neobsazené místo BdV v Radě nadace „Útěk, vyhnání, smíření“. Nadace má záměr zřídit památní a dokumentační místo, ve kterém by v Berlíně se vzpomínalo na osudy milionů utečenců a vyhnaných. Steinbachová se domnívá, že záměr lze uskutečnit pomocí vlády SRN, ve které by nebyli sociální demokraté.
Poslankyně za CDU se v zimě po polských protestech a námitkách ze strany SPD vzdala svého členství v grémiu. Avšak obě zbylá místa v radě byla obsazena zástupci vyhnaných. Steinbachová již několikrát zdůraznila dočasnost tohoto rozhodnutí.
Stanovisko BdV je „jednomyslné“ a není důvod jej měnit. Předseda Svobodných (FDP) Westerwelle doporučil Steinbachové, aby se místa vzdala.Ta zase 29.6.09 sdělila, že v nadaci navržené BdV bude nadále pracovat a spolkovou nadaci se zálibou a starostlivě sledovat. Plánované místo vzpomínek a dokumentační středisko na Anhaltském nádraží je ostatně „naše dítě“.
Nadace od 15. července uspořádá výstavu v berlínském Paláci korunního prince. Bude se jmenovat „Povolaní“. Účelem je ukázat život ve střední a východní Evropě. Objasní německé osídlení východu.
První výstavu „Vynucené cesty“, která byla již jako putovní výstava v řadě měst, dosud vidělo 120 000 návštěvníků. Předsedkyně nadace odmítla uvést údaje o jmění nadace, pouze podtrhla, že přes 500 obcí v Německu převzalo záštitu, která je spojena s odvedením daru 5 centů na jednoho obyvatele. FAZ, 149/09
Dva Sudeťáci zvoleni do Evropského parlamentu
Již po čtvrté se dostává Bernd Posselt (53) do Evropského parlamentu. Dalším „mladým“ sudeťákem v EP je Martin Kastle (34) ze Schwabachu ve středních Frankách. Historik M. Kastle je od r. 2003 ve spolkovém předsednictvu Oráčovy obce a bývá pravidelně referujícím za sudetské katolíky. Kastler byl 1996/97 praktikantem u tehdejšího prezidenta Havla na Pražském hradě. Kastle má sudeťácký původ, mluví plynně česky, je oženěn s Češkou, s kterou má dvě děti.
Franz Pany, předseda SL, vyjádřil velkou radost, že B. Posselt byl opět zvolen do Evropského parlamentu. Levicoví italští liberálové hodnotí B. Posselta jako nejlepšího německého poslance EP a jako pátého nejlepšího v EP vůbec. SdZ, 24/09
Komentované vydání „Mein Kampf“
Někteří němečtí všdci, a to i z mnichovského Ústavu pro soudobé dějiny, jsou pro to, aby Hitlerův „Mein Kampf“ byl vydán jako vědecky komentované vydání, aby se tak působilo proti vytvoření nežádoucích mýtů. „Mein Kampf“ nemůže být v Německu vydán, jelikož autorská práva až do roku 2015 má „svobodný stát Bavorsko“. V anglické oblasti byl „Mein Kampf“ již několikrát vydán.
Dokumentační středisko o nacismu bude v Mnichově
Představitelé spolkového státu a Bavorska, jakož i města Mnichova, se dohodli, že společně postaví dokumentační středisko o nacistickém období. Tím byly odstraněny poslední překážky kolem projektu, který přijde na 28 milionů euro. Se zahájením stavby se počítá v r. 2011, o dva roky by nacistické dokumentační středisko mělo být otevřeno. SZ, 147/09
Přínos pražského arcibiskupství ke zpracování dějin
Z podnětu pražského arcibiskupa Miloslava Vlka zpracoval český historik Jaroslav Šebek z Historického ústavu České akademie věd pojednání o podílu katolické církve v českých zemích na vývoji česko-německých vztahů.
Práce pod titulkem „Katolická církev a česko-německá spolupráce po druhé světové válce“ byly zveřejněna na stránkách internetu pražského arcibiskupství. Po zhroucení Německa a obnovení ČSR v r. 1945 vyznačovala se česká společnost protiněmeckými náladami, které byly ve všech sociálních vrstvách. Zasaženi byli také katolíci, přičemž důvodem k tomu byly především zkušenosti s pronásledováním a zavíráním Čechů německými úřady. Katolické církev začala vystupovat brzy proti násilnostem vůči Němcům. Ve svém pojednání Šebek připomíná pastýřský list katolických biskupů ČSR z listopadu 1945, ve kterém odmítá kolektivní vinu Němců. Historik poukázal na memorandum Benešově vládě ze 16.11.1945, ve kterém se biskupové znovu přimlouvali za důstojné jednání s německým obyvatelstvem a varovali přede násilnými přehmaty.
Odsouzení vyhnání českou biskupskou konferencí se uskutečnilo až v r. 1990. Po únoru 1948 se o česko-německých vztazích mohlo diskutovat jedině v emigraci. Zakladatel Oráčovy obce (Ackermann-Gemeinde) pater Paul Sladek se v r. 1955 vyslovil pro německo-české usmíření. Po roce 1990 česká biskupská konference vyjádřila omluvu za vyhnání sudeťáků. Šebek také připomněl společné vyjádření české a německé biskupské konference 1955 a prohlášení české biskupské konference z dubna 2002. SZ, 22/09
Sraz slezského landsmanšaftu v Hannoveru
Dolnosaský premiér Wulff (CDU) 28.6.09 poděkoval německým Slezanům za jejich přínos k výstavbě Německa. Srazu se zúčastnilo asi 50 000 Slezanů, někteří byli i v krojích, v prostorách výstaviště hannoverského veletrhu. Heslem letošního srazu bylo. „Slezsko – vlast a budoucnost“.
Dolnosaský ministr vnitra Schünemann (CDU) přechválil jejich úsilí o usmíření s Polskem. Většina je pro mírové soužití v Evropě, zatímco bezohlední štváči jsou v menšině. Zelení a levicové strany především kritizovali Wulffův projev. Levicoví označili za skandál, že Dolní Sasko „pochybnou záležitost“ podpořilo částkou 50 000 euro.. Poukazovali na protipolské tóny při setkáních již dříve. Wulff ve svém projevu naznačil, že na srazu extrémní projevy nebudou trpěny.
Před zahájením srazu byly vystavené exponáty a knihy prověřeny pracovníky Úřadu pro ochranu Ústavy. Před srazem došlo k slovním potyčkám mezi landsmanšaftem a časopisem „Schlesier“ (Slezan), který to chápal jako cenzuru a ani nechtěl přijet do Hannoveru. Před dvěma lety Wulff kritizoval pravicově konzervativní vedení landsmanšaftu. Tím vyvolal několik protestních akcí. Svými slovy chtěl oddělit „plevy od pšenice“. FAZ, 147/09
Riziko z německých atomových elektráren narůstá
V Německu je 17 atomových elektráren, z nichž mnohé mají již přeslouženo. Nejstarší německá AE Brunsbüttel je v provozu již od r. 1976. AE Biblis A je v provozu sice od r. 1974, ale AE Biblis B až od r.1976. K poruchovým atomovým elektrárnám v Německu se počítá též AE Krümmel, která je v provozu od r. 1983, ale je v průměru každý čtvrtý den mimo provoz. Stern,29/09
Poznámka redakce- I když technický stav některých německých AE je na pováženou, Rakušanům a rakouským sudeťákům nejvíce vadí AE Temelín. Sudetenpost (12/09) napsal G. Chalupa, že Temelín má „Schrottreaktor“.
Sudeťáci vítají papeže Benedikta XIV. ve „své vlasti“
V polovině června 2009 promluvil prof. Rudolf Grupách se svými spolupracovníky Matthiasem Dierssenem a Angelikou Steinauerovou na zasedání mladé a střední generace (JMG) zemské skupiny landsmanšaftu v Hesensku. Grupách se při tom dostal i na apoštolskou cestu papeže Benedikta XIV., kterou má papež vykonat od 26. do 28. září 2009 v České republice. Kromě Prahy by měl papež navštívit také Brno a mariánské poutní místo Starou Boleslav. Co by se stalo, kdyby sudeťáci v navštívených místech stáli s transparenty, na kterých by bylo napsáno: „Sudetští Němci zdraví papeže ve své vlasti“? Grupách ve svém článku neuvedl, zda by tento nápis měl být v češtině nebo jen v němčině, či v obou jazycích? SdZ, 25/09
Pozn. red. – A co by se stalo, kdyby Češi měli transparenty jako např. „Byl papež v Hitlerjugend dobrovolně nebo z donucení?“ Nebo „Kdy bude Jan Hus prohlášen za svatého?“
Partnerství mezi Stuttgartem a Brnem
Partnerství mezi švábským Stuttgartem a Brnem vzniklo v prosinci 1989, kdy tehdejší primátor Stuttgartu Manfred Rommel podepsal příslušnou listinu. Tenkráte došlo ve dvoře brněnské radnice k odhalení plastiky sudeťáckého umělce O.H. Hajeka. Hosté si prohlédli i pomník brněnských Němců v klášterní zahradě na Starém Brně, což měla být vzpomínka na „Brněnský pochod smrti“.
Zvláštní cti se dostalo stuttgartskému primátorovi W. Schusterovi, kterému Brno udělilo cenu za mezinárodní spolupráci 2008.
Místní skupina landsmanšaftu ve Stuttgartu-Weilimdorfu očekává brněnskou delegaci v září 2009 ve Stuttgartu. SdZ, 25/09
Hledání předků podél českých hranic
Seminář o víkendu na hradě Hohenberk v Horních Frankách bude mít téma: sudeťácké hledání stop po předcích. Pořadatelem je landmanšaft i se sudetoněmeckou Nadací sociální a vzdělávací dílo. Od 23. do 25. října 2009 se bude podél německo-českých hranic zkoumat historie sudeťáckých předků. Vše se pořádá pro sudetské potomstvo, které vyhnání nezažilo a chtělo by vědět více o vlasti svých rodičů a prarodičů. Náklady při plném zaopatření činí 50 euro. SdZ, 26/09
Zasedání sudetoněmecké rady v Mariánských Lázních
Na zasedání SR v Mariánských Lázních byli jak sudeťáci, tak i Češi zajedno, že éra Václava Klause předčasně skončila. Český prezident nemůže být již zvolen, je v cizině považován za outsidera a politického klauna. Vystoupení z ODS zmenšilo jeho vliv.
Milan Horáček připomněl vystoupení Václava Klause v Evropském parlamentu. Při jeho projevu řada poslanců na protest opustila sál. Bernd Posselt doplnil, že podle dobrozdání znalce mezinárodního práva Jochena Froweina „amnestijní zákon je nepřijatelný“. Miroslav Kunštát doplnil, že již v roce 1999 Jiří Gruša požadoval, aby tento zákon byl zrušen. Otto Paleczek požadoval odvolání Václava Klause z funkce prezidenta, což by však bylo možné jen při prokázání vlastizrady. Jaroslav Marek-Vejvoda to doplnil: důvodem pro odvolání nemusí být jen vlastizrada, ale i „pokročilá demence“. SdZ, 26/09
Neoblomná předsedkyně vyhnaných
Předsedkyně BdV, Erika Steinbachová, poslankyně za CDU, mimo jiné uvedla, že CDU a CSU dohodly společný volební program pro volby 27. září 2009. Steinbachová společně s politikem SPD, Petrem Glotzem, prosadili zřízení „Střediska proti vyháněním“. Nadace „Útěk, vyhnání, usmíření“ v polovině května zahájila svou činnost v Berlíně. V r. 2006 byla zahájena putovní výstava „Vynucené cesty“. Od 15. července bude nová výstava „Die Gerufenen“ (Křičící) v Berlíně dokumentovat 600 let od usídlení Němců ve střední a východní Evropě. SdZ, 27/09
Protesty proti vojenskému cvičišti v SRN
Dolnosaští politici z různých politických stran 13. července 2009 požádali uzavření bombodromu „Nordhorn Range“ nedaleko Nordhornu. Ministr národní obrany Jung (CDU) chce nadále ponechat „menší cvičiště“ v Nordhormu a v dolnosaském Siegenburku. Spolková armáda musí, má-li Německo chránit, mít možnost také v Německu cvičit. Mluvčí ministerstva národní obrany řekl, že vojenské letectvo potřebuje cvičiště právě kvůli nasazením v cizině. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 160/09
Pozn. red. – Připomeňme si, zvláště v průběhu volební kampaně, které strany jsou, v rozporu se stanoviskem většiny občanů, pro zřízení americké radarové základny v Brdech. Nedejme jim své hlasy! Jednají proti našim národním a státním zájmům.
Redakce a volný překlad: ing. J. Liška Připravil: dr. O. Tuleškov Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a OR Klubu českého pohraničí v Praze 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, srpen, 2009.
Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz