Listy č. 72
(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)
Výstava „Zapomenutí hrdinové“ v Berlíně
Koncem listopadu 2008 pozvalo velvyslanectví České republiky zemskou skupinu landsmanšaftu v Berlíně na zahájení výstavy „Zapomenutí hrdinové – také oni byli proti fašismu, němečtí antifašisté v českých zemích“, která se konala v berlínském Domu Willyho Brandta. Autory výstavy byl Ústav pro soudobé dějiny České akademie věd, Muzeum města Ústí n.L. a Národní archiv v Praze. Zahájení výstavy 25. listopadu 2008 se zúčastnil Franz Müntefering, předseda SPD, a Jiří Paroubek, předseda ČSSD, a Hildegund Pöbelová, zemská vedoucí landsmanšaftu. (SdZ,51+52/08)
V srpnu 2005 vláda České republiky učinila gesto dobré vůle a dala podnět k zachycení životních osudů německých antifašistů, občanů ČSR.
Pozn. red. Obdobná výstava „Zapomenutí hrdinové“ by mohla přiblížit divákům nejen v ČR, ale i ve SRN osudy Čechů vyhnaných v r. 1938 z pohraničí. Jejich utrpení, řada z nich dokonce byla Němci zavražděna, není naší veřejnosti známé. Česká veřejnost neví ani o ponižujících podmínkách, v nichž žila česká menšina, asi 300 000 lidí, v zabraném pohraničí. Češi zde neměli téměř žádné školy, žádné knihovny ani osvětové spolky, nesměli studovat, ani jit na řemeslo. Vykonávali podřadné práce. Je ostudné, že o těchto českých hrdinech ví naše veřejnost tak málo. Poskytne vláda ČR na tuto akci potřebné finanční prostředky? Zeptejme se vlády! Uvidíme.
Německá protipolská provokace
Zajištění polského politika Jana Marii Rokity na mnichovském letišti vyvolalo v Polsku pobouření. Po nedorozumění s jednou německou letuškou policisté polského politika 10. února 2009 v poutech na rukách vyvedli z letadla Lufthansy, které bylo již připraveno ke startu. Po návratu vytýkal Rokita německým úřadům protipolské zaujetí. Jednali s ním jako se „psem“, řekl Rokita listu „Gazeta Wyborcza“. Nedopatření vyvolalo u části polských médií protiněmecké nálady. Rokita v letadle se nepohodl kvůli místu k sezení a prý do letušky vrazil. Pilot jej označil za bezpečnostní riziko a přivolal policii, která polského politika v Mnichově dočasně zajistila. (SZ 36/09)
Demonstrace před českým velvyslanectvím ve Vídni
Pod vedením předsedy rakouského landsmanšaftu Gerhrada Ziehsela demonstrovali 13. ledna 2009 rakouští sudeťáci před našim velvyslanectvím. Pracovníci velvyslanectví z oken pilně fotografovali demonstranty, kteří nesli plakáty s nápisy : „Evropa bez bariér?“ nebo „12 dekretů prezidenta ČSR Beneše jsou ještě dnes jako podklad pro genocidu na sudeťácích 1945/46 v ČR platné! Takový stát má předsednictví v EU!“
Velvyslanec Jan Koukal nemohl s představiteli rakouského landmanšaftu mluvit. Sekretářka převzala výzvu od místopředsedy landsmanšaftu, Alfréda Bäckera.
Půlstránkový článek v listě Sudetenpost (2/09) byl doplněn fotografií demonstrujících a plným textem výzvy. (SdP, 2/09)
Legenda o vzorné demokracii
Od r. 1918 utlačovalo 7 milionů Čechů více než 7 milionů „menšin“ z donucení. Sliby o „národních právech podle švýcarského vzoru“ byly brzy zapomenuty.
Při volbách se dosahovalo více českých hlasů v německých oblastech přemísťováním vojenských posádek. Při prvních obecních volbách na jaře 1919 Češi nechali v Jihlavě volit 75 mrtvých a přes stovku duševně nemocných, aby prolomili německou většinu v tomto jazykovém ostrůvku.
Válečné půjčky z první světové války, které Češi téměř neupisovali, byly po válce znehodnoceny a také staré dluhopisy monarchie byly bezcenné. Tak se dostaly četné německé banky pod český vliv.
Po příchodu českých osídlenců začaly se budovat české menšinové školy. Kdo poslal dítě do české „menšinové školy“, měl naději na místo ve státní službě, vyšší podporu v nezaměstnanosti, jídlo ve školách a jiné výhody.
Stát stavěl opevnění, ale Němci nebyli zaměstnáváni ani při „nouzových pracích“. Obilí z českých zemědělských oblastí bývalo raději spalováno, aby se chránily vyšší ceny. Nedalo se však hladovějícím Němcům s nízkými podporami v nezaměstnanosti. (G.K.Schmelzle, Sudetenpost, 2/09)
Pozn. red. Hrubé zkreslování historické pravdy je pro tiskoviny landsmanšaftu příznačné. O tom, jak žili Češi v pohraničí pod neustálým tlakem znacizovaných Němců a jak byli v r. 1938 z domovů vyhnáni, pojednává např. publikace „Vyhnání Čechů z pohraničí 1938“ nebo „Soužití Čechů a Němců na Znojemsku“.
Koláž „Entropa“
Nově založená strana českých odpůrců EU po vzoru irské strany „Libertas“ (Strana svobodných občanů, SSO), v jejímž předsednictvu jsou dva synové prezidenta Klause, je proti Lisabonské smlouvě a má antiněmecké a antirakouské změření jako stranický program.
Jaké jsou perspektivy českých šovinistů a Benešových učedníků pro české voliče lze předvídat. Neúctu k lidským hodnotám a evropské kultuře odráží koláž „Entropa“.
Český člen komise EU Špidla svým požadavkem na páření jelenů, popř. na import mimoevropských jelenů se postaral o trapnost úkolů komisaře EU. (SdP, 2/09)
Byla to konvenční válka nebo válka světových názorů?
Peter Lieb je autorem německé publikace „Konvenční válka nebo nacistická válka světových názorů?“ Na 631 stranách pojednává o způsobu vedení války a potírání partyzánů ve Francii 1943-44.
Za války se i ve Francii válečných zločinů dopouštěli jak Spojenci (?), tak i německá vojska. Rozdíly byly mezi příslušníky německé armády a příslušníky zbraní SS. Esesáci vedli režimem požadovanou válku světových názorů (tu drasticky uskutečňovali od prvního dne války se Sovětským svazem- pozn.red.). Bojovali do posledního muže, zatímco příslušníci německé branné moci dávali přednost zajetí před „hrdinou smrtí“.Také většina postřílených zajatců jde na konto esesáků, zejména divize SS „Hitlerjugend“ postřílela v prvních dnech bojů v Normandii nejméně 187 kanadských zajatců.
Vůči francouzským partyzánům obzvláštní krutost prokázali esesáci a příslušníci SD, ačkoli masakrů se dopouštěli i příslušníci německé branné moci. Obzvláštní surovost prokázala divize SS „Das Reich“, která vyvraždila občany obce Oradour-sur-Glane. Při potírání partyzánů Němci postříleli asi 130 000 až 160 000 Francouzů, z nichž bylo asi 4000 až 5000 nezúčastněných civilistů. Dalších 65 000 Francouzů bylo deportováno do německých koncentračních táborů, kde jich asi 40% přišlo o život. Zatímco eskalace německého násilí ve Francii skončila po 3 měsících, v srpnu 1944, v Sovětském svazu Němci řádili přes tři roky. (FAZ, 35/09)
Rakouská stanice ORF mluví česky
V ČR od 18. února do 1. března 2009 se koná mistrovství světa v lyžařských disciplínách v Liberci (Reichenberg). Také při reportážích stanice ORF z turnaje ze čtyř skokanských můstků jsme slýchávali o mistrovství světa v Liberci, právě v Liberci.
Pokud však v Rakousku je úředním jazykem němčina, měla by se také podle dosavadních zvyklostí zahraniční místní pojmenování vyjadřovat v němčině, i když obojí je také možné. Pro italské Roma se používá německy Rom, pro české Praha, německy Prag. Proč však se pro české pojmenování Liberec nepoužívá německy Reichenberg?
Proto máme prosbu, aby všichni používali také německá pojmenování! (SdP, 2/09)
Pronásledovatelé nacistů obviňují vládu SRN
Pronásledovatelé nacistů ze Střediska Simona Wiesenthala vyzvali vládu SRN, aby přešetřila příčiny svého selhání při pátrání po údajném hromadném vrahu Aribertovi Heimovi. Již v r. 1981 německý velvyslanec v Káhiře se při prolongaci povolení k pobytu A. Heima pravděpodobně dozvěděl, že Heim v Egyptě pobývá. Dosvědčují to nejnovější rešerše vysílací stanice ZDF a listu New York. Doklad o pobytu má Heimovo číslo německého pasu s poznámkou o jeho německé státní příslušnosti.
(SZ, 25/09)
Pozn. red. A. Heim nebyl údajný vrah, ale skutečný masový vrah. Něco jako Mengele, snad v menším formátu.
Němečtí vyhnaní opět provokují Poláky
Německý svaz vyhnanců (BdV) znovu zvyšuje napětí mezi Poláky a Němci. Navrhl svoji předsedkyni dr. Eriku Steinbachovou kandidátkou do Nadační rady plánovaného Střediska proti vyhánění v Berlíně. Polská vláda již před tím sdělila, že odřekne četné polsko-německé projekty, pokud dr. Steinbachová bude v grémiu. (NZZ, 40/09)
Steinbachová do rady nadace Střediska proti vyhánění
Svaz vyhnanců trvá na vyslání dr. Steinbachové do uvedené funkce. K tomuto závěru došlo vedení BdV, jak sdělil časopis Spiegel, v polovině února 2009. (FAZ, 39/09)
Pozn. red. Proti této kandidatuře dr. Steinbachové se staví i německá sociálně demokratická strana.
Sikorski: Steinbachová přišla s Hitlerem a s Hitlerem musela odejít
Polský ministr zahraničních věcí Radek Sikorski tvrdě vystoupil proti předsedkyni Svazu vyhnanců Erice Stainbachové, když na její adresu konstatoval: „…přišla do naší země s Hitlerem a s Hitlerem z ní musela odejít… nebyla žádným vyhnancem, jenom její rodina, jejíž otec, feldvébl Hermann,.. museli pláchnout, když vítězně postupovala Rudá armáda a Polské vojsko…“. E. Steinbachová se narodila v okupovaném Polsku, v kašubském městě Rumi, kde rodina měla byt v tehdejší Adolf Hitler Strasse. Sikorski také Steinbachovou vyzval, aby si vzala příklad z prezidenta Spolkové republiky Německo Horsta Köhlera, který se také narodil v okupovaném Polsku, ale nenazývá se vyhnancem. Prezident Köhler v kontextu činnosti Steinbachové v loňském roce řekl, že podle jeho mínění byli vyhnáni ti Poláci, v jejichž domě bydleli jeho rodiče. (Res publica, 24.2.09)
Pozn. red. Kruhy kolem polského prezidenta se netají tím, že v polsko-německé politice budou muset přitvrdit.
Opět nacistický propagační odpad
Anglický vydavatel Peter McGee již léta zaplavuje Evropu faksimilemi historických periodik. V Německu v rámci projektu „Noviny pro pamětníky“ vydal především nacistické noviny od r. 1933 do 1945.
V r. 1945 vítězní Spojenci zrušili hlavní nakladatelství nacistů, jejich práva přešla na Bavorsko. Když se na trhu objevilo již druhé vydání nacistického „Völkischer Beobachter“, ústředního orgánu NSDAP, ozvalo se bavorské ministerstvo financí. Chtělo především zamezit dalšímu vydávání starých listů, a to nejen Völkischer Beobachter“, ale také o Geobbelsův „Angrif“ či Streicherův. „Stürmer“ (s exkluzivními senzacemi o židovském celosvětovém spiknutí nebo o aktuálních smyšlených rituálních vraždách)…
Vznikly nežádoucí debaty na téma: nesmíme snad číst, co četli naši dědové? Do diskuse se vložila Ústřední rada Židů v Německu. Mluví o „kopiích pro nacistický dorost“, také z řad přesídlenců.
Rázně proti se ozval Dokumentační archiv rakouského hnutí odporu. Některé tiskoviny označil za nízkou antisemitskou propagandu.
Oprášila se hesla, jako „Hitler nám pomáhá prodávat, vylepujte si v soukromí fotografie fešných vojáků“. (Der Standard,20.2.09)
Vyhánění Němců z Francie
Pascale Hugues-ová napsala knihu „Marthe und Matilde“.
A jak bylo po prohrané druhé světové válce pro zdejší alsaské Němce: 24 hodin, aby odjeli, dospělý si směl vzít sebou jen 30 kg zavazadel a 2000 marek pro celou rodinu. Mezi utíkajícími Němci byli advokáti i lékaři.
Na ty doby nevzpomínají rádi ani dnešní Alsasané. Při výuce dějepisu se sice neříká nic o vyhánění, ale také nic o nástupu Němců v r. 1940 a o následné germanizaci. Tenkrát se na ulicích nesmělo promluvit francouzsky. V Colmaru byly pomníky Johanky z Arku a generála Rappa, hrdiny z první světové války, hned odstraněny.
O této době autorka P. Hugues-ová ústy svých babiček, Marty a Mathildy, neříká nic o Židech, kteří nahonem během noci museli opustit Alsasko, pokud to stihli. Ani slůvko o koncentračním táboře Natzweiere-Struthof, kam bylo deportováno 52 000 lidí z celé Evropy, kde hladem zahynulo nebo bylo zavražděno 22 000 obětí. (SZ,52/09)
Špatná vnímavost německé elity
Erika Steinbachová, ochránkyně německé historické politiky, je na ústupu, avšak německá historická politika zůstává. Němci jako oběť v této politice zaujímají stále významnější místo. Steinbachová je symbolem změněného historického porozumění. V uplynulých dvou týdnech jsme ještě jednou viděli, že německé elity nerozumí polské citlivosti v otázkách dějin. Napsal to polský list Rzeczpospolita (Republika), Varšava. (SZ, 6.3.09)
Pozn. red. Kdy napíše nějaký český list, že německé elity nerozumí české citlivosti v otázkách dějin?
Nová forma „Drang nach Osten“
„Drang nach Osten“ zatím úspěšně realizuje Goethův ústav, který má již pobočku i na Sibiři. Po Moskvě, Petrohradu má od 13. března 2009 Goethův ústav pobočku i v Novosibirsku. V Rusku se údajně učí německy dva miliony lidé, což je nejvyšší počet lidí snažících se naučit německy v zahraničí.(SZ,52/09)
Otto Schilly obdrží čestnou plaketu BdV o Dni vlasti v Berlíně
Svaz vyhnanců (BdV) předá bývalému ministru SRN Ottovi Schillymu (soc.dem) 22. srpna 2009 čestnou plaketu, nejvyšší vyznamenání svazu. Během svého ministrování byl O. Schilly krajně nakloněn vyhnancům.
Takový chvalozpěv přednesla E. Steinbachová při zdůvodňování udělení plakety. V diskusi o zřízení Střediska proti vyháněním se O. Schilly vždy vyjadřoval pro jeho vytvoření. Mimořádné zásluhy si podle BdV zasloužil O. Schilly svojí odvážnou řečí k 50. výročí existence Spolkové republiky Německo v Berlínské dómě, v níž vyzval k prolomení zdi mlčení mezi politickými „Levými“ a německými vyhnanci. (SdP, 3/09)
Pavel Macháček verstorben: Sein gröstes Verdienst (Pavel Macháček zemřel: jeho největší zásluha.)
Josef Weikert napsal do listu „Sudetenpost“ (3/09) půlstránkový příspěvek o úmrtí P. Macháčka, tajemníka Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí. Autor článku čerpal životopisné údaje o PhDr. P. Macháčkovi z Listu Národní Osvobození (1/09), kde na str. 4 vyšel článek „Za velkým vlastencem“. Podle j. Weikerta se Macháček snažil poměrně malou skupinu Čechů, kteří opustili (?) pohraničí v r. 1938, postavit na roveň 3 milionům sudeťákům a z Kruhu udělat partnera pro dialog se sudeťáky. Macháček též velmi usilovně a dlouhodobě požadoval uzavření tzv. sudeťáckého kontaktního byra v Praze.
V r. 2002 vydal Macháček knihu „Cesta Čechů a Němců k dnešku“. Weikert z knihy cituje: „Stanoviska sudeťáků (landsmanšaftu) jsou ostudou pro Německo, která vzbuzuje obavy. Macháčka severočeské pivo značky „Konrád“ podnítilo k dotazu: Koho má takový název připomínat? Snad ne Konráda Henleina? Weikert nakonec uvádí, že Macháček bídně zahynul (najelo na něj auto).
Nakonec autor říká: O mrtvých nic než dobré.
Psychologické důsledky vyhánění se dostavují až opožděně
Dnes je to již běžná rutina, že oběti katastrof jsou ošetřeny také psychologicky. U některých postižených útěkem nebo vyhnáním teprve nyní se dostavují traumatické důsledky dřívějších zážitků. Podle studie univerzity v Lipsku mnohé symptomy se dostaví až po 60 letech. I dnes je možné postiženým dávat pocit bezpečí. Ale utečenci nebyli ani v roce 1945 všude vítáni s otevřenou náručí. Četné případy o tom uvádí Andreas Kossett v publikaci „Kalte Heimat“ (Studená vlast). V mnoha případech po určité době nebyly ještě zhojeny útrapy po útěku nebo vyhnání. Trpké zkušenosti vyhnaných zanechaly psychologické důsledky, občas tuto skutečnost připomenou média nebo některé politické osobnosti. (SdP, 3/09)
Pozn.red. Pokud jde o pocity přesídlenců z našeho pohraničí, byly jistě zmírněny skutečností, že jim německá vláda dala slušné odškodné. To čs. občané vyhnaní z pohraničí nedostali. Škody jím způsobené vyhnáním nikdo neodstranil.Je na čase, aby o náhradě těchto škod došlo k příslušným jednáním.
Němci by si měli položit otázku, jakými psychologickými důsledky dodnes trpí pozůstalí po obětech nacistické genocidy. Němci vyvraždili desítky milionů lidí, často tím nejbestiálnějším způsobem. Dokonce ani zločince z řad ordnerů a tzv. Freikorpsu v Německu nepostavili před soud.
Děti neznají v Drasenhofen žádné hranice
V Dolnorakouském Drasenhofenu na hranicích s Českou republikou (jižně od Mikulova) je mateřská školka, pro kterou hranice jakoby zmizely. Tam se cvičí české a rakouské děti v pocitu mezinárodnosti a učí se jazyku těch druhých. Iniciativa k založení mateřské školky vyšla v r. 1991 od bývalého starosty v Dresenhofenu, když se uzavírala družba s Mikulovem. Češi tenkrát uvítali zřízení rakousko-české mateřské školky. Mateřskou školku denně navštěvuje až 16 dětí z okolí Mikulova a zde se učí německy. Země Dolní Rakousy platí anglickou učitelku a tzv. interkulturní spolupracovnici z České republiky. Za dopolední péči české děti nemusí v mateřské škole nic platit. Děti uzavírají přátelství, někdy zůstanou přes noc u přátel. Slaví společně i typické české svátky.
Dlouholetý spolupracovník listu Sudetenpost zemřel
Historik, publicista, politik Emanuel Mandler zemřel 21. ledna 2009 v Praze. V r. 1987 založil Demokratickou iniciativu, kritizoval Chartu 77 jako nerealistický politický projekt. Mandler se snažil o usmíření s Němci. Napsal několik publikací v němčině, např. Die Beneš Dekreten, Tschechen und Deutsche.
Jeho dlouholetá přítel Bohumil Doležal v nekrologu uvedl, že Mandler měl příliš mnoho vlivných nepřátel. (SdP,3/09)
Witikobund vyznamenal 4 zasloužilé členy titulem senátor
Nedávno vyznamenal Witikobund v sále Adalberta Stiftera Sudeťáckého domu čtyři zasloužilé „Vítkovce“ honosnými tituly. Dr. Hans Mirtes představil kandidáty na senátorské tituly Witikobundu. Vyznamenáni byli: dipl. dr. Alfred Oberwandlich v Vöcklabrucku, pečuje v Rakousku o Vítkovce a zásobuje je propagačním materiálem, dipl. ing. Roland Schnürch z Düsseldorfu (SRN), je znalcem mezinárodního práva, dipl. obchodník Herbert Günther, dobře zvládá věcná jednání, dr. Felicite Baywl-ová, Witikobundu dala k dispozici prostory ve svém domě. (SdP, 3/09)
Mimořádné valné shromáždění landsmanšaftu „Dyje“
V Domě vlasti ve Vídni se 19. března konalo valné shromáždění landsmanšaftu „Dyje“, které mělo na programu fúzi s jihomoravským dvorem, kulturním spolkem. Heslem slučování bylo „Jednota posiluje“. Po sloučení následovala volba představenstva. Po valném shromáždění kurátor zemské výstavy Horn-Raabs-Telč prof. dr. Steffan Karner přiblížil koncepci této zemské výstavy v návaznosti na výklad jihomoravské historie.
60. sjezd sudeťáků bude v Augsburku
Ve dnech 30. a 31. května 2009 se bude v Augsburku konat již 60. sjezd odsunutých Němců. Jako každý má i tento svoje heslo: Der Geschichte verplichtet, die Zukunft gestalten“ (Zavázáni dějinám, utvářet budoucnost).
Augsburk je 65 km severozápadně od Mnichova, má asi 250 000 obyvatel, v r. 1530 byla zde vyhlášena augšpurská konfese protestantů, patří k ní i slovenští evangelíci.
Žádost Obamovi o pomoc
Zástupci romské organizace „Roma Realia“ se obrátili dopisem na prezidenta USA B. Obamu, aby jej informovali o situaci Romů v Čechách a zde narůstajícím nacionalismu. Romové si stěžují na „bezohlednost holokaustu Romů v České republice.“ Stát se prý dosud neodloučil os své „historické ostudy“, romského táboru v Letech u Písku. Autoři dopisu zdůraznili, že vedoucí táborů a dozorci v obou sběrných táborech na česko-moravském území byli Češi. Již před několika lety si stěžoval parlament EU, že na území bývalého tábora v Letech je ještě dnes v provozu vepřín. (SdP, 4/09)
Pozn. red. Rasové zákony vymysleli Němci a vynutili si jejich uplatňování i v tzv. Protektorátu Čechy a Morava. O osudu Romů i v Letech rozhodovali opět jen Němci. Tzv. protektorátní aparát byl nucen provádět německá nařízení a pokyny, a to i vůči Čechům. Uvedená romská organizace je pro nás neznámá. Domníváme se, že mluví z duše i odsunutých Němců.
Rakouský landsmanšaft se obává, že kosovští Srbové budou mít osud sudeťáků
Samostatnost Kosova trvá již jeden rok. Jeho suverenita však naráží na různé názory. Naděje Kosovanů, že budou uznáni mezinárodně, selhaly. Kosovo zůstává izolované a je politicky a hospodářsky závislé na Washingtonu a Bruselu. Jejich partneři sedí v Bělehradě. Národnostní konflikt v Kosovu připomíná situaci sudetských Němců po první světové válce. Ve veřejném životě praktikované marginalizování menšin posilovalo sudetoněmecký negativismus a bránilo sudetským Němcům ztotožnit se s novou státní mocí. Zastánci nezávislosti Kosova by měli přihlédnout k osudu sudeťáků po r. 1918. My, sudetští Němci, jsme se cítili v ČSR jako nežádoucí menšina, obdobně jako Srbové dnes v Kosovu. Naše vyhánění bylo pak vyvrcholením nenaplněné touhy po právu na sebeurčení.
Pokud Washington a Brusel jako garanti nezávislosti Kosova neuspokojí s vládou v Přištině národnostní zájmy Kosovských Srbů, pak hrozí buď rozpad Kosova nebo opakování osudu sudetoněmeckého vyhnání po r. 1945. Autorem článku je Gerhard Zeihsel, předseda rakouského landsmanšaftu. (SdP, 4/09)
Pozn red. Odsunutí Němci mají mnoho společného s kosovskými Albánci, nikoliv se Srby. Jedni napomáhali nacistům rozvracet a rozbít demokratické Československo, ti druzí rozbíjeli desítky let Jugoslávii a nakonec dosáhli, v rozporu s mezinárodním právem, dočasné oddělení Kosova od Srbska. Tak jako sudetští Němci nebyli nikdy samostatným národem, ale pouze národnostní skupinou, tak zvláštním národem nejsou ani kosovští Albánci. Proto ani první, ani druzí se nemohli a ani nemohou dovolávat práva na sebeurčení.
Posselt se musí obával: voliči FW při volbě do EP budou proti CSU
Volby do Evropského parlamentu v Bavorsku s obavami očekává CSU a také i B. Posselt, mluvčí sudeťáků, který je i poslancem EP. Voliči FM (Freie Wähler, tj. Svobodní voliči) budou problémem pro CSU. Při evropských volbách musí bavorská CSU dosáhnout nejméně 5 %, aby získala zastoupení v EP. Dosud to nebyl problém, CSU dosáhla v r. 2004 8 % v celoněmeckém měřítku, v samém Bavorsku získala 51,6 všech voličů. Při posledních bavorských volbách však CSU získala již jen 43,4 % voličů. To by jistě stačilo na překročení hranice 5 %, ale nesmělo by to být již méně. Není ani jistě, zda všichni odsunutí Němci či jejich potomci dají CSU své hlasy. Roste mezi nimi nespokojenost s angažovaností ve prospěch vyhnaných zejména na evropské úrovni. Strana FW má podle vlastních údajů 280 000 členů. Silní jsou v jižní části Německa. Při zemských volbách v Bavorsku dosáhli FW 10,2 % hlasů, stali se tak třetí nejsilnější stranou v mnichovském zemském sněmu. (SdP,4/09)
Propagační výstava přesahující hranice
Již v r. 1951 byla v Kremži uspořádaná první dolnorakouská zemská výstava. Letos se výstava koná pod označením: „Rakousko. Česká republika. Rozdělení. Oddělení. Sjednocení.“ Mezi místa, kde se výstava koná patří i Telč. Zemský hejtman Erwin Pröll prohlásil, že pro Dolní Rakousy má výstava velký význam již tím, že překračuje hranice. Jeden z výstavních kurátorů M. Stehlík, děkan Filosofické fakulty UK v Praze, k výstavě řekl: „Česká strana se rozhodla ukázat společné česko-rakouské dějiny z kulturního hlediska.“ Na výstavě bude uvedeno, jak napsal Sudetenpost, že přesídlenci byli v Rakousku vždy přijímáni s otevřenou náručí. (SdP, 4/09)
Německý novinář v Polsku se chová jako „svině“
Polská vláda v polovině března 2009 zaútočila na německého dopisovatele německých novin „Süddeutsche Zeitung“. Státní sekretář Wladyslaw Bartoszewski, který vykonává funkci premiérova pověřence pro mezinárodní styky, má na starosti též vztah polské vlády k Německu, označil v listě Rzeczpospolita (Republika), že dopisovatel listu Süddeutsche Zeitung (Jihoněmeckých novin) ve Varšavě, Thomas Urban, se „chová jako svině“. Státní sekretář Bartoszewski již předtím označil Urbana za „ghostwritera“ (tímto americkým výrazem se označuje autor píšící pro jiného) předsedkyně přesídlenců (BdV) Eriky Steinbachové, která je v Polsku považována za „antipolskou revizionistku“. Více vydávaných listů odsuzuje jednání T. Urbana. (FAZ, 64/09)
Zmizelé krajiny
Podle redakce rakouského listu Zur Zeit (10/09) nepatří list „Der Standard“ k těm novinám, které by se zabývaly problémy různých skupin vyhnanců. Proto je zajímavé, že „Standard uveřejnil reportáž „Hledání zmizelých krajin“, což je reklama pro knižní a výstavní projekt českých studentů, kteří si dali obtížný úkol opatřit historické fotografie vesnic, měst a krajin, kde kdysi bydleli sudetští Němci. Ze stejné perspektivy jsou pro srovnání pořízeny fotografie současného stavu. Srovnávací fotografie jsou účinným dokladem o plundrování vesnic a krajiny v Sudetech. Jsou důkazem, že kdysi z kvetoucí krajiny je dnes po 60 letech poušť. Výstava v Rakousku se sice ještě nekoná, ale je na funkcionářích rakouského landsmanšaftu, aby český projekt zrealizovali, napsal v listu Zur Zeit 10/09 E. Brandl.
Pozn. red. I ve SRN, Rakousku je řada oblastí, které byly zabrány pro vojenské oblasti. Ani tam krajina nekvete. Již v době války v zabraném pohraničí ČSR mnozí Němci sloužili v armádě. Nebyl materiál pro opravy domů. Když přišli čeští vyhnanci po válce do svých domovů, našli je zpustošené a pole zanedbané. Nikdo jim škody dosud neuhradil. Někteří čeští fotografové si ze sudeťácké touhy vidět zpustlou „vlast“ udělali jen výnosný obchod.
Nezapomeňme, že desítky tisíc občanů republiky, např. ti občané, kteří v roce 1938 byli znacizovanými sudetskými Němci vyhnáni ze svých domovů v později okupovaném pohraničí nebo museli utéci, aby zachránili holé životy, a i ti, kteří byli v době války „vysídleni“ ze svých domovů, aby Němci na jejich pozemcích mohli zřídit vojenské prostory a SS-Hofy, které byly ve skutečnosti jen přípravou na již schválenou budoucí germánskou kolonizaci česko-moravského prostoru, také dosud nebyli odškodněni. Němci jim škody způsobili, Němci jsou povinni škody jim vzniklé finančně nahradit. Nelze dále o těchto zločinech nemluvit a tvářit se, že se nic nestalo a deklarovat, jak vynikající jsou současné česko-německé vztahy. Poškození musí být odškodněni!
Požadujme, ať naše příslušné ústavní orgány neprodleně vstoupí z tohoto důvodu v jednání s povinnou německou stranou!-red.
Redakce a volný překlad: ing. J. Liška Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydalo křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných z pohraničí v r. 1938 a OR Klubu českého pohraničí v Praze 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, duben 2009.
Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz