Listy č. 71
Studijní texty
Landeszeitung č. 1 /2. ledna 2009
Spolková republika Německo prokazuje úctu Karlu Schwarzenbergovi
Český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberger se již mnoho roků angažuje pro německo – české porozumění a pro dobré vztahy mezi oběma sousedními zeměmi. Aby jeho vynikající výkon na tomto poli byl oceněn, propůjčila mu Spolková republika Německo Velký kříž za zásluhy.
Velký kříž je vysoký stupeň řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo. Je to vůbec nejvyšší vyznamenání, které může být propůjčeno minstru zahraničí nějaké země.
Novoroční blahopřání LZ a německé menšině
Přeji německé menšině a všem jejím institucím úspěšný rok 2009.
Praha. Je důležité, připomenout si zase, že je primární a také docela samozřejmá potřeba, mluvit vlastní řečí, mít vlastní tradice, zvyky i slavnosti a dávat je dál. Aby se toto také v budoucnosti úspěšně dařilo, přeji německé menšině z celého srdce.
Docela samozřejmě chci vyslovit všem orgánům pochvalu za jejich vynikající práci - jsou zprostředkovatelé, podporovatelé, pečovatelé o duši a především stavitelé mostů pro mnoho lidí, kteří žijí se zvláštními problémy a požadavky.
Zemské shromáždění a Centra setkávání přispívají rozhodující měrou k péči o kulturu a k mezinárodnímu kulturnímu dialogu; písněmi a filmovými večery, předčítáním, výměnnými programy a samozřejmě vyučováním v němčině. Tak byly například v roce 2008 v Centrech setkávání nabízeny četné jazykové kurzy pro mládež a dospělé v rámci pokračovacích cyklů vzdělávání Goethe – Institutu. Pokračování cyklu v roce 2009 je zajištěno.
V pozadí péče o kulturu a jazyk hraje ústřední roly samozřejmě Landeszeitung. Dosáhne vzdálené části německé menšiny a není tím jen jejich důležitým informátorem. je také jejich hlásnou troubou.
Přeji novinám pro rok 2009 nadále věrné čtenáře.
Váš Helmut Elfenkämper (velvyslanec SRN v ČR)
Landeszeitung č 2 z 13. 1. 2009
Seehofer chce s vyhnanými přijet do Prahy
Praha /Mnichov. Edmund Stoiber během 14 let svého působení jako ministerský předseda nikdy nevykonal oficiální návštěvu Prahy. Jeho následovník Günther Beckstein hledal rychle sblížení, byl ale v úřadu krátce, aby mohl prosadit pravý důraz na vztahy mezi Bavorském a ČR. Nyní to je Horst Seehofer. Nynější ministerský předseda oznámil, že by, společně se zástupci sudetských Němců, chtěl udělat krok do sousední země. Strany SPD a Zelení v bavorském sněmu vidí šance Seehofera na sblížení proto více než špatné.
Poslanec Zelených Eike Hallitzky se dokonce obává, že po „velmi nenuceném vystoupení“ Becksteina by mohly být vztahy k Čechům zase zatížené. Vztah utrpěl střetem o vyhnání sudetských Němců po druhé světové válce. Česká vláda odmítá stále rozhovory s organizacemi vyhnaných, Praha je jen pro jednání partnerů. Samozřejmé zahrnutí sudetských Němců, jejichž je tradiční ochránce bavorský ministerský předseda, v kontaktu k Čechům je „ problém“, stěžuje si Hallitzky. Z pohledu bavorské politiky bylo by „mnohem užitečnější, kdyby otázky, které sudetští Němci ještě mají při kontaktech s Čechy, byly odložené“. Také zástupkyně frakce SPD Christa Naaß označuje Seehoferovu strategii jako ne příliš šťastnou. Platí, „nejprve s partnerem vést rozhovory na jiné straně“, místo toho, aby hned byly kladeny nějaké podmínky.
Bernd Posselt z CSU, mluvčí sudetoněmecké národní skupiny, se staví „velmi vděčně“ k plánům Seehofera.
Kulturní svaz hledá materiály v Severních Čechách
Mluvit spolu je lepší než mluvit přes sebe!
Praha. U příležitosti čtyřicátého výročí Kulturního svazu občanů německé národnosti (KS) v České republice je na duben v Domě menšin v Praze plánovaná výstava. Měla by podat zprávu slovem a obrazem o historii a současnosti KS.
Je připraveno mnoho materiálů. Předsedkyně Kulturního svazu Irena Nováková jela společně s členkou předsednictva Ingrid Pavlovou ještě před Vánocemi do severních Čech. Nejprve navštívily v Rýnovicích u Jablonce Dům česko – německého porozumění. Zde je uvítal Jan Laurin, v současné době student informatiky. Přítomna byla také jeho matka Petra, která Dům vede. Byla před časem redaktorkou Prager Volkszeitung ( Pražské národní noviny) pro oblast Liberce. Laurin nám předal z pozůstalosti jeho babičky Berty Hannich – Cibulkové materiály ze života Libereckého Kulturního svazu. V Domě je výstava architekta Dietra Kleina, historika umění, který je autorem knih a bývalým spolupracovníkem Kulturního svazu. Tato výstava se těšila velkému zájmu návštěvníků. Klein se narodil v Kokoníně. Na základě četných příkladů ukazuje nepodařené a podařené restaurátorské práce ve městě na Nise. Klein byl mimo to před nedávnem oceněn v Jablonci stříbrnou pamětní medailí. Je na ní portrét prvního starosty Josefa Pfeiffera a je na ní nápis německy a česky.
Druhá zastávka byl Liberec, na pozvání bývalého prezidenta zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Ervina Scholze. V popředí byly otázky vztahů mezi Kulturním svazem a Zemským shromážděním v dřívějších letech. I když nebylo vždy stejné mínění, diskuze byla přece věcná a přátelská. Obě strany se shodly na tom, že je lepší, mluvit spolu než mluvit přes sebe.
Nováková a Pavlová poté zavítaly do Varnsdorfu na vánoční oslavy tamějšího Kulturního svazu. Mezi 56 přítomnými byla také čestná předsedkyně Rosemarie Knappová. Hudebníci z německého Leutersdorf, kteří na setkání hráli, doprovázejí Varnsdorfské již 20 let při jejich slavnostech.
Hledání materiálů v severních Čechách bylo ukončeno v domě Rosemarie Knappové. Hodně naplněné kartony o historií a historií Kulturního svazu putovaly na zpáteční cestě do Prahy. Začátek se podařil. Práce na výstavě může začít.
Ingrid Pavlová
Tajný Marschalův plán
O literatuře jako Mostu mezi Východem a Západem snil duchovní otec rakouských knihoven Wolfgang Kraus. U příležitosti desátého výročí jeho úmrtí (19. 9. 1998) se konal vzpomínkový večer 27. 11. 2008 v Rakouské knihovně v Brně. Byl uspořádán Institutem pro germanistiku na Filosofické fakultě Masarykovy university, před rakouskou knihovnou organizoval akci rovněž německý Kulturní svaz regionu Brno.
Nová pečovatelka o vlast sudetských Němců
Mnichov. Historička dr. Sarah Hadry je novou pečovatelkou o vlast sudetských Němců. Dříve pracovala jako archivní praktikantka v Hermannstadt, v Siebenbürgen a jako vědecká spolupracovnice bavorské Státní knihovny v Mnichově. Hadry se narodila v roce 1958 v Ulmu. Její dědeček pochází z jižní Moravy. Do funkce nastoupila po dr. Evě Habelové.
Partnerská města Olomouc a Nördlingen
Olomouc. Německý Nördlingen je již 35 let partnerským městem Němců vyhnaných z Olomouce a střední Moravy. Podle souhlasného mínění primátora Martina Novotného a Nördlinského starosty Hermanna Faula spočívá partnerství „na třech oporách: na městech Nördlingen a Olomouce a rovněž na německém Svazu vlasti Olomouce a střední Moravy“.
Infocentrum na bývalé celnici
Boží Dar. Městská správa Božího Daru v západních Čechách převzala v prosinci budovu bývalého hraničního přechodu v blízkosti města. V následujících měsících tam vznikne informační centrum. Koupě se uskutečnila po skoro tříletých jednání.
Senátor a starosta Božího Daru Jan Horník chce hraniční budovu přestavět na německo – české Infocentrum. „Infocentrum nemá sloužit jen pro naše město nýbrž podporovat turismus v celém regionu. Centrum bude provozováno ve spolupráci se saskou stranou“, řekl Horník. Také úředníci by podle jeho představ měli být Češi a Němci.
V současné době se pracuje na městské radnici na vypracování úprav bývalé celnice. Celkem se počítá s rozpočtem asi 30 milionů korun. Peníze na to chce najít u fondu Evropské unie a u Karlovarského kraje.
Landeszeitung č. 3 z 27. 1. 2009
Radostná renesance nebo kritické zpracování historie
Nový projekt novin přináší v Německu na stánky Tageszeitung / Deník/ NS (nacistický-pozn.přek.)– Zeit.
Berlín. Peter McGee je britský nakladatel. V osmi evropských zemích našel svým nápadem u starších čtenářů úspěch. Jeho nápad je jednoduchý, ale ne nesporný. Peter McGee vydává deník NS- Zeitung.
8. ledna vyšlo první vydání sbírkové edice „Noviny jako svědkové doby“, která vznikla za podpory renomovaných historiků, noviny jsou dvoudílné: barevný kabát s vědeckým vysvětlením a analysami. V dalším tisku budou například otisky z nacionálně socialistického listu „Kritika“, z nacionálně konservativní „Deutsche Allgemeine Zeitung“ a z komunistického listu „ Der Kämpfer“ /Bojovník/ . Tituly byly vydány 30. ledna 1933, v den jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem. Vydání mají doložit, jak bylo převzetí moci nacisty v tisku popsáno.
„Historické noviny poprvé úplně přetištěny“ – tímto sloganem nabízí McGee svůj produkt. Přetisky novin by měly po dobu jednoho roku vycházet týdně, za 3,90 € za vydání, v nákladu 300 000 ks. Tím jsou poprvé originální vydání v Německu v tomto měřítku pro každého přístupná, nezměněná a necenzurovaná.
Ústřední rada Židů v Německu je skeptická. Stephan Kramer, generální sekretář Ústřední rady, řekl pro Reuters: „Zde bude zlomena hráz, jak to vidím, ne pro vysvětlení historických faktů, nýbrž pro zaopatření sympatizantů autentickým materiálem.“ Podle jeho mínění může dojít k přenosu předsudků z dřívějška do současnosti, kde „slaví radostnou renesanci“.
„Náš tým expertů nevydává jen noviny, diskutuje a také popisuje, analyzuje a ukazuje lidem, jak by měli informace interpretovat“, namítá naproti tomu McGee a poukazuje na vysvětlující přílohu každého vydání. Tam zařadí historici politické události. K poradcům redakce novin patří vědecký pracovník medií Horst Pöttker, vedoucí centra pro antisemistický výzkum TU Berlín, Wolfgang Benz, publicista Ralph Giordano a vedoucí Památníku Dachau, Barbara Distel.
Během roku budou noviny obohaceny vybranými exilovými časopisy, které mohou pomoci usměrnit mediální prostředí v době s narůstající mocí nacistů v tehdejším Německu.
Mezitím bavorské ministerstvo financí zakázalo přetisk originálů. Je vlastníkem práv dřívějšího NS – vydavatelství Eher. Zákaz postihuje „Angriff“, ale také orgán NSDAP „Národní pozorovatel“, jehož tisk faksimile je plánován pro druhé vydání našich novin. Vyjdou 22. ledna. Nezávislý stát Bavorsko neuděluje souhlas k přetisku ani v tuzemsku, ani v zahraničí. Tento krok zdůvodňuje vláda respektem k obětem holocaustu.
Rakušané poradí českému ministru
Praha. Dřívější rakouský komisař EU pro zemědělství a rozvoj venkova Franz Fischer, je během českého předsednictví poradcem českého minstra zemědělství Petra Gandaloviče. Český ministr řekl na tiskové konferenci, že Fischer během svého úřadování jako komisař (1995 – 2004) sledoval stejné cíle a strategii, jaké má sám.
Gandalovič chce především využít zkušenosti Rakouska v oblasti zjednodušení společné agrární politiky. Jako cíl si Češi stanovily, že politiku nejen zjednoduší, nýbrž také zlevní.
Památník koncentračního tábora Osvětim chátrá
Osvětim. Německá vláda se nechce své odpovědnosti zbavit. Bude nadále pomáhat při udržování Památníku Osvětim – Birkenau v Polsku. Bývalý vyhlazovací tábor, ve kterém nacisté usmrtili nesčíslné množství Židů, musí být opraven.
Německo poskytlo již v devadesátých letech finanční pomoc 30 milionů marek pro udržení bývalého koncentračního tábora. Polsko sice nese průběžné financování Památníku, ale nemůže nyní nutné platby za údržbu unést.
První zasedání presidia
Praha. Dne 10. 1. jednalo poprvé v tomto roce presidium Zemského shromáždění. Prezidentka zemského shromáždění Irena Kuncová pozdravila přítomné, dříve než předala slovo vedoucímu kanceláře Martinu Dzingelovi.
Mezi hosty byla i ifa redaktorka Susanne Beckmannová a ifa kulturní manažerka Anett Browarziková. Představily presidiu po domluvě se zemským shromážděním plánovaný projekt „Zůstali ve vlasti – Němci v Čechách vyprávějí historii“. Cílem tohoto projektu je udělat rozhovor s deseti příslušníky německé menšiny v Čechách. Přitom bude brán zřetel na partnery rozhovorů z Čech, Moravy a Slezska a tří generací. Výsledky budou presentovány v rámci putovní výstavy. Tématem rozhovorů by neměly být jen bezprostřední poválečné zážitky, nýbrž také život v komunistické éře a v současnosti. Rozhovory budou mimo jiné vedeny vědeckou pracovnicí Sandrou Kreisslovou a s přítomným fotografem Dirkem Plamböcken, jehož fotografie, vedle textů v němčině a češtině, budou presentovány na výstavě. Rozhovory se budou konat od dubna.
Další tématem předsednictva bylo členství ve Federální unii pro evropské národní skupiny (FUEV). Účast v FUEV je pro Zemské shromáždění politicky důležité. Sjednotili jsme se na tom, že při jarním setkání v dubnu budeme společně o tom mluvit. Na závěr podal přítomným zprávu Mojmír Kolář o účasti na kongresu Evropské charty regionálních a menšinových jazyků Evropské rady 10. 12. 2008.
Landeszeitung č. 4 / 10. 2.02009
Kroky do budoucnosti
Napínavé projekty pro 2009
23. – 24. ledna se konal v Praze strategický seminář s mottem „ Dílna budoucnosti“. Byli pozváni zástupci Center setkávání z Trutnova, Hlučína, Brna a Opavy.
Praha. Cílem dvoudenního semináře bylo konkretizovat ideje projektu tak, aby mohly být předloženy ve formě vyplněného formuláře. Samozřejmě bylo dost volného prostoru pro rozhovory a výměnu nových nápadů.
Především ženy měly docela konkrétní otázky: Co udělám v nejhorším případě, pokud potencionální mecenáš nedá žádné peníze? A kde mohu požádat o podporu projektu? Kuncová po mnoho let pracuje pro německou menšinu. Vyzná se nejen v projektech pro mládež, nýbrž také v tom, jak lze najít partnera projektu a sponzora. O své znalosti se ráda podělila.
Paní Eflerová z Trutnova představila na začátku svou plánovanou květnovou čtyřdenní konferenci. Mělo by jít přitom o německo – české vztahy na Trutnovsku. Ve formě referátů a výletů bychom chtěli upevnit také stávající partnerství z německým městem Lohfelden. Pro Eflerovou je to první projekt a ona je přiměřeně rozrušená. Všechno musí klapnout. „Je to náš první projekt. Skočili jsme do toho a nyní musíme plavat“, řekla.
Svým krátkým referátem dala Eflerová správný podnět pro seminář. Členové Německého jazykového a kulturního svazu (DSKV) z Brna pořádají každoročně podobné setkání s Vlastivědným spolkem z Brna. Až dosud nevěděli, jak mohou zajistit dostatečné financování.
Hned dva nápady přinesla sebou Marie Rončková V dubnu bude Centrum setkávání v Hlučíně pořádat společně s Centrem setkávání v Havířově a Mládežnickým radiem „Mittendrin“ z Ratiboře (Polsko) rozhlasový Workshop. Druhý projekt je dosud jen nápad: Rončková si umí představit, že otevře v Hlučíně německou, přinejmenším ale německo – českou mateřskou školu. Aby vzbudila zájem obyvatelstva, uvažuje o schůzce rodičů s dětmi v Centru setkávání, při kterých by byl hravým způsobem zprostředkován německý jazyk.
Příští pracovní kroky byly společně nalezeny ve velkém kruhu: je třeba vysvětlit mnoho právních otázek a najít možné sponzory. Nějaké se dají najít u euroregionu. Martin Dzingel, jednatel zemského shromáždění, představil možnosti příznivců. Právě euroregiony, které při projektech překračující hranice, mohou poskytovat podporu. Ví, jak je taková informace důležitá pro Centra setkávání a rád poradí.
A nakonec? Trutnov našel podporu. Radio-Workshop je v konkrétní fázi plánování, v Brně se bude letošní setkání zabývat novými body pohledu pozorovat a analyzovat. „ Na naší poradě předsednictva v březnu přijdeme s novými impulsy a pak se vrhneme do práce. Na to jsem dostala pravou chuť“, řekla paní Kratochvílová z Opavy.
Seminář byl organizován Zemským shromážděním s finanční podporou Institutu pro zahraniční záležitosti ve Stuttgardu.
Vyučování moderním dějinám by mělo být zlepšeno
Nová šetření, podle nichž žáci nemají velký zájem o dějiny zejména pak o moderní.
Praha. Máme malé nebo žádné informace o době mezi 1948 – 1989. To říkají v jedné representativní anketě občanské iniciativy „Člověk v nouzi“ 60 % žáků na gymnáziích a středních školách. Ostatní skoro 20 % neuměli dobu komunismu vůbec zhodnotit, tak málo znalostí měli. Jen každý pátý žák chce o době komunismu v Československu vědět víc. Na gymnáziích vyslovilo toto přání 8% žáků.
„Nemůžeme za tento stav tyto mladé lidi činit zodpovědnými. Základ musíme hledat v mnoha chybách v celkovém vzdělávacím systému“, míní autor šetření Karel Strachota z OI „Člověk v nouzi“. V této souvislosti si musíme klást otázku, co ministerstvo a jiné instituce v uplynulých dvaceti letech podniklo, aby se vyučování nejnovější historie na českých školách zlepšilo“, podotýká.
Podle výpovědi Strachoty nemá vyučování na školách žádnou koncepci. Mimo to chybí pomocné materiály a metodická pomoc. Strachota řekl také to, co je již známo: někteří učitelé vynechávají úmyslně téma komunismus z hodin dějepisu.
Že historie mezi 1948 až 1989 na školách není dobře vyučována, ví také český ministr školství Ondřej Liška. Dodává, že někteří učitelé skutečně nevědí, jak mohou o komunismu před žáky mluvit. „Vyučování dějepisu není na mnoha školách uspokojující a proto je nutné, abychom s tím něco udělali“, řekl.
Jeho ministerstvo připravuje proto společně s institutem pro pedagogiku metodický výukový materiál, který by měl učitelům pomoci ve vyučování až dosud nedostatečně zvládnutého období československé historie. „Učitelé obdrží návod, jak s touto dobou mají zacházet a jak ji mohou rozšířit a propojit v jiných předmětech“, řekl ministr školství.
I když ministr není s vyučováním dějepisu na školách spokojen, nemyslí si, že učitelé nejnovější historii neučí objektivně. To je výtka, kterou předsedkyně pražské organizace Komunistické strany Čech a Moravy Marta Semelová nedávno vyslovila. Semelová je přesvědčena o tom, že žáci nedostávají objektivní informace o komunismu. Podle její výpovědi jsou o této době vyprávěny lži a polopravdy, které v mladé generaci budou podporovat antikomunismus. Komunistická funkcionářka nebude do hodin zvát jen dřívější politické vězně, nýbrž „také normální lidi“ jako bývalé šéfy továren, kteří dobu ze svého pohledu představí, tedy ne jednoznačně negativně. Semelové se také nelíbí, že učitelé využívají učební pomoc Institutu pro studium totalitních režimů, které jsou psány tendenčně, aby „mnoho skutečností úmyslně zfalšovaly“.
Na to odpověděl ministr školství Liška, že to byli právě komunisté, kteří vyučování dějepisu tendenčně a jednostranně interpretovali. „ Během doby komunismu bylo vyučování dějepisu popletené“, řekl. Pomocný výukový materiál by měl podle ministra být nejen publikace, nýbrž by měl také obsahovat filmy nebo exkurze. Kdy vyjde první publikace, ještě není zřejmé.
(Pozn. red.- V r. 2002 vyšlo prohlášení „Historikové proti znásilňování dějin“. Cituji: „Střední Evropa propadla živelnému historismu – novináři, publicisté, politici a další ochotníci se opět zmocnili dějin jako útočné zbraně. Začali je účelově přehodnocovat a nacházet v nich argumenty k podpoře svých momentálních programů a zájmů. Přičiněním těchto amatérských vykládačů minulosti si mají středoevropské národy uvědomit, že cesta k civilizovanému soužití nevede od nynějšího – zajisté nedokonalého – stavu věci postupem do budoucnosti, nýbrž oklikou přes minulost. V zájmu ovládnutí současnosti a budoucnosti prostřednictvím dějin dochází ovšem k takovému výkladu minulosti, který nemá nic společného s jejím vědeckým poznáním a kritickou interpretací. Účelovým výběrem jednotlivin, používáním polopravd i prokazatelných lží je obraz dějin deformován do té míry, že se v něm veřejnost jen stěží dokáže orientovat.“ Tak se o výkladu dějin vyjádřili naši historikové.
Dnes je situace ještě horší. Přepisování dějin od 30. let minulého století až do konce 40. let je záležitostí nejen určitých kruhů v ČR, ale především části německé elity. Snahy o revizi Postupimské dohody a Pařížské reparační dohody jsou soustavné a stále intenzivnější. Bohužel naše mládež o této době téměř nic neví. Proto tyto snahy jsou o to nebezpečnější. Tady leží největší nebezpečí hrozící z přepisování dějin. O panu Liškovi ne jen jednotlivci soudí, že přepisování dějin přeje.)
Landeszeitung č. 5 / 24. 2. 2009
V Německu se zlobí na papeže
Kvůli záležitosti s papežem vystupují katolíci v Německu z církve. Nerozumí postupu papeže a jsou znejistěni. Mluví se o vlně výstupů.
Berlín. V minulých týdnech probíhala v Německu debata o katolické církvi a její hlavě. Papež přijal v polovině ledna znovu do církve diskutovaného biskupa Richarda Williamsona, popírače holocaustu, a tím uvedl do pohybu vlnu rozhořčení. Spolková kancléřka Merkelová požádala papeže Benedikta XVI. o vysvětlení.
Britský biskup Williamson patří k bratrstvu Pia X., které podle starých rituálů katolické církve vede bohoslužby v latině. V tomto prostředí vyskytly se štvanice proti Židům, muslimům a homosexuálům. Williamson šel dokonce tak daleko, že popřel holocaust. Řekl: „Tam nebyli žádní Židé v plynových komorách usmrceni!“ Zvolal ke svým bratřím ve víře: „To všechno byly lži, lži, lži!. Židé vymysleli holocaust, abychom pokorně na kolenou jejich nový stát Izrael schválili.“
Že byl nyní biskup s takovými názory znovu přijat do církve, vzbudilo velké rozčílení – jak mezi Židy, tak mezi katolíky. Popírá církev holocaust? Osnnabrücký biskup Franz-Josef Bode řekl rozhlasu NDR Info (Norddeutsche Rundfunk), že v jeho obci vládne mnoho nespokojenosti s rozhodnutím Vatikánu. Také jiní biskupové mluvili o rozrušených telefonátech věřících.
Merkelová je osobně spřátelená s presidentkou Ústřední rady Židů v Německu Charlotte Knoblochovou. Nesmí vzniknout žádná pochybnost, nesmí být vyvolán dojem, že církev popírá holocaust, řekla Merkelová
Vatikán a papež Benedikt neviděli nejprve žádnou nutnost jednání. Papež následně odsoudil popření holocaustu a vysvětlil znovupřijetí Williamsona a dalších tří biskupů jako akt lásky k bližním a milosrdenství; jde o papeže a jednotnou církev.
V Židovské obci se mluvilo v souvislosti s prohlášením Williamsona o „nepochopitelném aktu provokace“. Papež Benedikt se ocitl v narůstající kritice, načež se Williamson pro „ nepříjemnosti a problémy“ papeži omluvil.
Konečně uznal Vatikán chyby a snažil se o otupení krize. Bratrstvo by se mělo připojit k druhému katolickému koncilu, i s vysvětlením náboženské svobody a vztahu k Židům. V jiném případě by museli být znovu exkomunikováni, požadoval nakonec mainský kardinál Karl Lehmenn v televizním pořadu ZDF „Beckmann“. Papež Benedikt je pro mírové soužití všech náboženství a vyznání. Nikdy nepochyboval o bezúhonnosti papeže, rovněž ne o jeho postoji k antisemitismu. Odvoláním exkomunikace papež riskoval, řekl Karl Lehmann.
Williamson byl vybídnut, aby odvolat své teze-v opačném případě nebude ustanoven biskupem pro silně konzervativní Brity. Williamson to odmítl a řekl, že musí nejdříve přezkoušet historická fakta a číst knihy, a „to bude vyžadovat hodně času“.
Studovat v Německu
Studentská iniciativa Copernicus poskytne každý semestr deset stipendií studentkám a studentům střední a východní Evropy. Tak mohou studenti absolvovat jeden semestr na universitě v Hamburku, Mnichově nebo v Berlíně i s dvouměsíční praxí u německého podnikatele nebo ve veřejných institucích.
Podpora obsahuje ubytování v hostitelské rodině, měsíčně kapesné a rovněž zdravotní pojištění a cestovní a vízové náklady. V současné době hledá Copernicus studenty práva, ekonomiky, sociálních a společenských věd z celé východní Evropy. Předpokladem je absolvování nejméně čtyř semestrů na universitě ve vlasti s dobrým prospěchem. Dále jsou nutné dobré znalosti němčiny.
Kdo má zájem, může se až do 1. 3. přihlásit o stipendium.
Von klein auf – Odmalička
Startuje Tandem, nový německo- český projet v předškolní oblasti.
Plzeň. Se dvěma úspěšnými nabídkami na požadavek programu EU Ziel 3 (Cíl) pro bavorsko - české a sasko – české pohraničí se podařilo Tandemu získat celkem 363000 € pro nový hranice přesahující projekt předškolní výchovy.
Projekt „Von klein auf – Odmalička. Německo-česká spolupráce v oblasti předškolní výchovy“ bude až do roku 2011 prováděno oběma koordinačními centry Německo – české výměny mládeže se sídlem v Regensburku a Plzni. Týká se všech mateřských škol. Již od roku 2006 podporuje Tandem spolupráci mezi německými a českými školkami, organizuje semináře a informační schůzky pro pedagogický personál, informuje o úspěšnosti projektu a koordinuje předškolní vzdělávání. Ke stěžejním bodům nového projektu patří zvláštní pozornost na první kontakty dětí s jazykem sousední země.
Slezsko: Historie neznámé země
Když nyní otevřeme české učebnice dějepisu najdeme tam sice mnoho hodnotných popisů historických závěrů o českých zemích, ale přece se žáci dozvědí jen málo o třetí a malé části Čech, Slezsku. Mnozí z nich ani nevědí, že dokonce i na českém státním znaku je zobrazena slezská orlice. Přitom patří historie této části Evropy nepochybně ke komplikovaným dějům našeho kontinentu.
Rudolf Žáček je nejznámější historik, který se zabývá slezskou historií. Učí slezskou historii na Opavské universitě a je činný v Slezském institutu Slezského zemského muzea.
Ve vydavatelství Libri vydal dvě knihy: nejdříve encyklopedické zobrazení „Historie Slezska v datech“ (2004) a o rok později knihu „Slezsko“. První jmenovaná kniha byla rychle rozprodána, takže v roce 2007 vyšlo druhé vydání. Obě knihy jsou doporučeny těm, kteří se zajímají o historii zemí z větší části příslušných Polsku.
Žáček odpovídá ve svých obou dílech mimo jiné na otázky, jak je možné, že Slezsko bylo přičleňováno po mnoho staletí různým monarchiím a státům Vidí základ v tom, že Slezsko bylo vytvořeno z různých menších nebo větších mezi sebou bojujících knížectví, takže se nikdy nepodařilo, celé území sjednotit. „To dalo panovníkům okolních zemí velké šance, se jich zmocnit“, uvádí Žáček. Proto bylo Slezsko většinou částí dominujících politických jednotek střední Evropy, nejdříve to byla Velkomoravská říše, Polsko, České Země, Prusko nebo později Německo, Habsburská monarchie nebo Československo.
„ Často se stalo, že bylo rozděleno mezi dva státy – v meziválečném období dokonce mezi tří státy“ píše Žáček a tím reagoval na skutečnosti, že v současné době ještě Slezsko patří k Polsku a Čechám.
Žáček dochází na základě svého historického tvrzení k závěru, že i když Slezsko nyní jako administrativní jednotka neexistuje, zůstává nadále hluboce zakořeněným pojmem.
Pozdní nástupní návštěva v Praze
Praha. Saský předseda vlády Stanislaw Tillich se setkal 18. 2. s vysokými zástupci vlády Čech. Mimo jiné měl rozhovor s presidentem Václavem Klausem a předsedou vlády Mirkem Topolánkem. Následně jej přijal ministr dopravy Petr Bendl.
Základem rozhovorů byl vývoj tak zvaného transevropského koridoru 22. Za pomoci transevropské sítě by chtěla EU vybudovat mezinárodní dopravní síť. Tato zahrnuje mimo silnic a vodních cest také železniční tratě. Tillich a Bendl si porozuměli v sasko – českém prohlášení k výstavbě železničního spojení Berlín – Drážďany – Praha. Dlouhodobým cílem projektu je dobu jízdy zredukovat na dvě hodiny. K tomu se nedá využít labské údolí, jehož hranice kapacity podle prognos s nákladními a osobními vlaky bude v roce 2015 vyčerpána. Jako alternativu jsou vzaty Krušné hory. Tillich se nechal ubezpečit při své návštěvě zájmem ČR na výstavbě spolkové silnice 93 až do Karlových Varů.
Dohoda se týkala i otevření sasko – lužicko srbského domu na pražské Malé straně. „Lužický seminář“ by měl být i místem pro zamyšlené kulturní a hospodářské výměny. „Je pro nás samozřejmostí, že jako sousední země budeme mít na místě zastoupeni“, řekl Tillich.
Mimo Klause, Topolánka a Bendla se konalo setkání s ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem a českým ministrem školství Ondřejem Liškou. Byla to pro mne velká čest být přijat tolika zástupci vlády, řekl Tillich při závěrečných rozhovorech.
Naděje se jmenuje Horst Seehofer
Očekávání vyhnaných v Bavorsku v novém pololetí 2009
Po Edmundu Stoiberovi a Günteru Becksteinovi mají z Čech vyhnaní bavorští občané v krátké době již třetího ochránce – Jmenuje se Horst Seehofer a je bavorským ministerským předsedou.
Sudetští Němci se již dříve stali tak zvaným bavorským čtvrtým kmenem.
Nyní můžeme čekat, co se stane na příštím sudetoněmeckém sjezdu o Svatodušních svátcích v Augsburku. O obsahu posledních norimberských projevů 2008 nelze dále nic říkat. Byly předneseny a v historii zmizely do ztracena, jako jejich předchůdci, přitom jsme vždy doufali v úspěch. Žádné nepřišly. Češi se nepohnuli ani o milimetr. Tedy na koho vložíme naše další očekávání? Tentokrát na Horsta Seehofera. Němci z Čech jsou právě jedno z nejdůležitějších témat německo – českého sousedství.
10. prosince přednesl nový předseda vlády své vládní prohlášení, ve kterém také pamatoval na čtvrtý kmen. A nyní budou naši lidé hned vidět, kde je zakopaný pes. Sudetoněmeckým novinám řekl 19. prosince následující:“Opatrujeme také kulturní odkaz sudetských Němců a vyhnaných z vlasti. Podporujeme zřízení Sudetoněmeckého muzea. Patronát nad národní skupinou přebírám z přesvědčení. K Evropě patří dobré společenství se všemi našimi sousedy, rovněž s Čechy“. To jsou slova, která by mohl podepsat každý Bavor. Tady není žádné písmeno navíc a tím spíše obrácené.
Avšak nyní si dejme pozor hned při příští větě: „Budu proto tak brzy, jak to bude možné, přicházet s representanty sudetských Němců novým krokem k našim českým sousedům.“
Jestliže ale Češi nebudou chtít, aby Seehofer bral sebou sudetské Němce? Pak může hned zůstat doma – jako Edmund Stoiber. Ne Bavor z Mnichova může rozhodovat, koho chtějí Češi v Praze vidět jako hosty. Z podkladů je zřejmé, že ten či onen člen delegace se narodil v Sudetech.
Tedy, Bavoři nám přejí sudetské Němce v Praze, přejí nám sudetoněmeckou kancelář v Praze, ale pod bavorským vedením, Bavorský dům, který representuje bavorské barvy. Ptáme se jen, zda vyhnaní Bavoři mají v tomto momentě zástupce, který by s Čechy úspěšně mohl jednat a byl by jimi jako partner uznán.
Bernd Posselt chce právě v daném pololetí sudetoněmecké téma posunout do popředí. Otázka: Co až dosud posunul do popředí? Neví, že sudetští Němci momentálně nejsou prvním problémem pro Čechy? Posseltovy články a výroky velmi často vycházejí v českém tisku, zejména v souvislosti s Benešovými dekrety, o nichž se sousedské kruhy domnívají, že by mohly být plánovanou Lisbonskou smlouvou zrušeny.
Winfried Baumann
Orientace na trh jako budoucnost
Kulatý stůl zástupců medií v Berlíně
Čtrnáct zástupců medií německých menšin ze střední Evropy diskutovalo v Berlíně o další budoucnosti německy mluvících medií. Jednali ve spolkovém hlavním městě o strategii budoucnosti jejich medií a také o pozici na trhu a strategii provázanosti.
Šéfredaktoři a redaktoři medií německých menšin ve střední a východní Evropě se setkali na pracovní schůzce s titulem „Šance a perspektivy pro media menšin“. Třídenní seminář uspořádal Institut pro zahraniční vztahy (ifa) ve Stuttgartu, Landeszeitug byly zastoupeny šéfredaktorem Lukášem Novotným.
Přijeli vydavatelé nebo šéfredaktoři tiskových medií a rozhlasového vysílání.
Noviny a svazové noviny
U členů workshopu bylo velmi dobře vidět, jak rozdílné jsou výchozí pozice pro media v příslušných zemích. Na jedné straně jsou noviny, např. „Landeszeitung“, „Slezský týdeník“ v Polsku, „Deutsche Allgemeine Zeitung“ (Německé všeobecné noviny) v Kazachstanu nebo stejné noviny v Rumunsku, jako klasické svazové noviny; na druhé straně máme ale také takové noviny, kde svaz je „jen“ vydavatel a jinak nemá žádný velký vliv na redakci. To je příznačné např. pro „Moskevské německé noviny“ nebo „Nové noviny“ v Maďarsku.
Vliv svazů na žurnalistickou činnost redakcí byl konec konců silně diskutován. Jednotliví zástupci medií nabízeli různé strategie, jak by měla spolupráce redakcí vypadat, zejména v těch zemích, ve kterých německá menšina tvoří významnou skupinu voličů. Vliv redaktorské práce na ni je značný. To platí především pro období komunálních nebo parlamentních voleb.
Orientace trhu
Středem pozornosti však byly otázky profesionálního vedení medií německé menšiny. Účastníci hovořili mimo jiné v pracovních skupinách.
Peníze, peníze, peníze
Pro „klasická“ menšinová media není orientace na trh nic lehkého, protože noviny a časopisy mají malý náklad. Tím nejsou pro podnikatele a jejich inzeráty dost atraktivní. Bojují spíše o přežití, než aby mysleli na zvětšení jejich náběhu.
Landeszeitung č. 6 / 10. března 2009
Místní pobočka Plzeňské university v Plauen
Drážďany. Saské ministerstvo pro vědu a kulturu dalo souhlas vybudovat místní pobočku plzeňské university v Plauen a udělilo ji povolení k provozu.
Již v zimním semestru 2008/09 byl zahájen výukový program odnože Plzeňského institutu pro umění a design v Plauen. Přesto muselo ministerstvo přezkoumat, zda domovská vysoká škola, jakož i průběh studia v původní zemi, je státně uznávaná.
Němčina zůstává na druhém místě
Stále více českých žáků se učí rusky
Praha. Ruština se vrací do českých škol. V současnosti je za dvěma nejvíce vyučovanými jazyky, angličtinou a němčinou, na třetím místě. To vychází z dříve zveřejněných údajů Institutu pro vzdělání. Podle toho objevili čeští žáci znatelné výhody: ruština, slovanský jazyk, je velmi podobná češtině a dá se tedy snáze naučit.
Většinou vyučovaným jazykem je angličtina. Skoro 600.000 žáků se angličtinu učí. Na druhém místě je němčina se skoro 130.000 studujícími.
Čeští žáci začínají s vyučováním cizímu jazyku již ve druhé třídě. Většinou si volí angličtinu jako první cizí jazyk. Po dvou letech, tedy ve čtvrté třídě, si mohou zvolit druhý cizí jazyk. Často si zvolí němčinu, přesto se stále více rozhodují pro ruštinu. Šetření Institutu pro informace ve vzdělání je zřejmé, že na českých školách nadále stojí v popředí problém kvalifikovaných učitelů cizích jazyků. Jen každý třetí učitel má odpovídající vzdělání na vysoké škole.
Digitální památník pro pracovníky na nucené práci
On-line archiv na téma nucené práce druhé světové války. Abychom je připomenuli, byl v Berlíně otevřen digitální archiv. Již při zahájení se ptalo 200 lidí po registraci.
Téměř 600 lidí vypráví v audio a video nahrávkách své životní příběhy. Všichni byli nuceně nasazeni v nacistickém Německu. A přece je každý příběh jiný, neboť nucená práce nebyla hned nucenou prací. Jedni pracovali téměř v rodinném prostředí (?) na selském dvoře. Jiní naproti tomu v průmyslu nebo v dolech. Nejhůře byli postiženi ti, kteří museli pracovat v koncentračních táborech. (Pozn. red. Koncentrační tábory byly především určeny k fyzické likvidaci „nepřátel nacistického Německa“, a to i prací. Nacisté vyvraždili v koncentračních táborech více než 5 milionů vězňů.)
Nuceně nasazení vyprávějí své životní osudy
Při přípravě interview bylo důležité to, že se jednalo o životní osudy, to znamená, že rozhovor se netýkal jen doby nucených prací, nýbrž celkových životních osudů postižených, vysvětlil Günter Saathoff, člen předsednictva nadace Vzpomínka, zodpovědnost a budoucnost. „Máme velký zájem také zjistit, jak se těm lidem vedlo potom, jakou pomoc dostali od své společnosti, zda byli diskriminováni, jaké dostali odškodnění. (Pozn.red. Nucené práce lze považovat za práce otrocké.)
Nadace Vzpomínka, zodpovědnost a budoucnost byla založena v roce 2000. Spolkové vlády ji pověřila aby vyplatila finanční odškodnění nuceně nasazeným a jiným obětem nacionalistického bezpráví. Až do léta 2007 vyplatila za pomoci mezinárodních partnerských organizací, na základě vlastních informací, přes 4,4 miliard € 1,66 milionů lidí z celého světa. Nadace se nyní také podílela na Online archivu. Tím bude postiženým bez pochyby vystavěn velmi trvalý a zcela zvláštní památník. Slouží všem uživatelům také k tomu, aby si udělali obrázek o tom, co nucená práce vlastně byla.
Rozdělení podle témat usnadňuje hledání
Rozhovory byly vedeny v mateřském jazyce bývalých nuceně nasazených a částečně přeloženy do němčiny. Ke každému rozhovoru je přiložen krátký životopis, textový dokument o rozhovoru a fotografie příslušné osoby. Pro rychlejší přehled v archivu jsou různé kategorie uspořádané. Např.: místo nasazení, ubytování, jazyk nebo bydliště. Rozhovory byly prováděny mezinárodním týmem, přičemž všichni tazatelé použili metodu ústního podání.
Přitom by nemělo ústní podání vědecký výzkum nahradit, nýbrž v duchu získaných poznatků historii doplnit.
Zpracované materiály plánované pro školy
Mnoho obětí upadlo v zapomnění, vypráví Saathoff dále. Ve východní Evropě byli někteří podezřelí z kolaborace s Němci znovu zavlečeni do pracovních táborů. Archiv chce osud nuceně nasazených zaznamenat a postarat se o to, aby jejich těžký úděl byl vzpomínán. Shromážděné materiály mají také sloužit k využití pro všechny vědce a studenty. V budoucnu by měly být ale také zpracovány pro školy, aby rozhovory byly rozšířeny do široké veřejnosti.
Kdo by chtěl více vědět o tématu „Nucená práce v nacionálním Německu“ (asi přesněji bychom mohli mluvit o nacistickém Německu- pozn. red.) nebo si sám archiv prohlédnout, ať navštíví internetovou stránku: www.zwangsarbeiter-archiv.de Stefanie Böhme
Volný překlad, redakčně kráceno: Irma von Tirb Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR Klubu českého pohraničí v Praze 10. Publikace je studijním materiálem, určeným pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, březen 2009
Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail:Vydavatel@seznam.cz