Listy 86

(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)

Alan Posener: Benedikt, papež s německým jménem

Jako kterýkoliv příslušník jeho generace má též Joseph Ratzinger (1927) při pohledu na šeď nacismu selektivní paměť.

Josef Alois Ratzinger sám asi věří, že jeho němectví je něco, co může použít nebo i odložit. Jen tak si můžeme představit, že jako papež při své nástupní návštěvě ve vlasti svého předchůdce řekl: „Přicházím do Polska především jako katolík, nikoli jako Němec.“ Jakoby Poláci mohli někdy zapomenout, odkud bývalý člen Hitlerovy mládež přišel. Sice má přání zbavit se toho Kainova znamení. Nikde to není tak výrazné, jako u Ratzingerových vrstevníků, které eufemisticky nejmenujeme „generace Hitlerovy mládeže“, nýbrž „generace pomocníků protiletadlových děl“. Označení má připomínat spojenecké plošné bombardování a zapomenout na plošnou indoktrinaci.

Jako mnohý příslušník jeho generace – pomyslíme na Günthera Grasse – má Josef Ratzinger selektivní paměť, když jde o tato léta. Mělo by se odbýt jako vtip, když Benediktův mluvčí Federico Lombardi ještě v květnu 2009 ujišťoval, že prý papež „nikdy, nikdy, nikdy“ v Hitlerově mládeži nebyl, ačkoliv Ratzinger to ve svém životopisu uváděl. Jako všichni chovanci kněžského semináře v Traunsteinu byl ve svých 14 letech povinně přijat do nacistické organizace mládeže.

Méně vtipné je, když Ratzinger ve svém životopisu uvádí legendu kolem své rodiny a své hornobavorské vlasti. Když tvrdí, že jeho otec, zemský četník, byl kvůli svému odporu vůči místním nacistům přeložen, ačkoli v jeho osobních písemnostech o tom není ani zmínky. Také zamlčel členství své matky v národně socialistické organizaci žen, když vůbec idylický obrázek o své katolické zbožnosti líčí jako imunní vůči nacistické nepřízni. Také pomlčel, že jeho strýc Georg Ratzinger, kněz, publicista, označoval Židy za „všivou nemoc naší doby“.

Ale jak si vysvětlit, že Benedikt XVI. prosazuje prohlášení papeže Pia XII., za blahoslaveného, když je dostatečně zdokumentováno jeho antižidovství, sympatie pro fašistické režimy a zbabělost vůči nacistickému Německu.

Za své působnosti po 4 a půl roce jako arcibiskup mnichovský a freisinský se Ratzinger neobtěžoval, aby aspoň jednou navštívil koncentrační tábor Dachau, vzdálený ani ne půl hodiny od arcibiskupské rezidence.

Cicero, únor 2010, str. 65-67

Kardinál Vlk je pro zákaz komunistické strany

Kardinál Vlk se začlenil do diskuse o zákazu komunistické strany. Sametová revoluce byla pro něj příliš sametová. Komunisté měli být údajně již delší dobu postaveni mimo zákon. „Jsem pro zákaz komunistické ideologie. Nikoliv z nějaké nenávisti proti komunistům, že mne v minulosti hodně poškodili a pronásledovali – to jsme jim jako křesťan dávno prominul – ale jelikož jejich ideologie ještě přímo nebo nepřímo této společnosti škodí, i když již nemá více takovou politickou moc, jako měla dříve,“ napsal nejvyšší hodnostář českých katolíků na internetu.

SP, 14.1.2010

Jürg Altwegg: Nenávist vůči Němcům na novém stupni

Nadávky Němcům bývají vždy pohotově k dispozici. Jinak tomu je v Anglii nebo ve Francii, kde nenávist bývává ovlivněna odsuzovanou nacistickou tradicí. Švýcaři mají odlišný slovník, stručný. Většinou vystačí s nadávkou „švábská svině“ (Sauschwaben). V kopané v každém vítězství proti Němcům se kdysi Švýcaři cítili být vítězi nad Němci, či přímo nad Hitlerem.

Hitlerovi „pohrobci“ prodělali časem proces překonání minulosti. Nyní Švýcaři požadují, aby četní přistěhovalci z Německa pro potřeby zaměstnání se naučili švýcarskou němčinu.

FAZ, 9.2.2010

W. Jun, Augšpurk/ Pohořelice: Mnozí vyhnaní museli Rakousko opět opustit

V r. 1946 se Rakousko pro mnohé přesídlence nestalo vyvolenou vlastí, nýbrž byli opět dále „přesídleni“. Zjistili, že Rakousko je pro ně chladnou „vlastí“ a transporty utečenců byly nasměrovány dále do americké a částečně do sovětské zóny. Tenkrát se mluvilo o transportech utečenců a výraz „vyhnanci“ ještě se nevžil.

Přesídlenci z ČSR, „sudetští“ Němci, měli takové špatné jméno, že je Rakušané nechtěli a pod různými záminkami prosadili, aby „sudetští“ Němci byli v transportech utečenců dopraveni dále na západ. Takových transportů bylo 271 a zahrnovaly 224 425 „sudetských“ Němců, a to za celý rok 1946.

Čeští „přátelé“ sudetských Němců, pokud pochybují o neoblibě těchto Němců v Rakousku, mohou se přesvědčit studiem v Bavorském hlavním státním archivu v Mnichově.

SP, 14.1.2010

Pozn. red. Pojem „vyhnanci“ je pozdější vynález tzv. sudetských Němců. V platných mezinárodních smlouvách se používal pojem přesídlení (transfer), odsun a vyhoštění. Je ostudou pro pana Schwarzenberga, zvláště když zastával funkci ministra zahraničních věcí ČR, že neznal terminologií mezinárodních smluv a ve své ignoranci razil a podporoval terminologii landsmanšaftu.

Karel Gott o sudetských Němcích

„Lidové noviny“ se nedávno zeptaly zpěváka Karla Gotta v jednom rozhovoru také na to, co si jako zpěvák myslí o sudetských Němcích. Zde je jeho odpověď: „ V Německu mám skutečně tak důležité publikum jako v Čechách. Pro mne je Německo širokým pódiem. Nikdy jsem se nesetkal s nevraživostí nebo nepřátelstvím. Také ne u sudetských Němců. To jsou přece lidé, kteří založili slávu českého muzikantství. Přihlédněme k hudebním nástrojům z Kraslic v Krušných horách, … řekli, že pocházejí z Čech, a každý věděl, že jací vynikající hudebníci zde jsou, nikdo nerozlišoval, zda jde o Čecha nebo Němce. Víte, jsou lidé, kteří o Čechách mluví jako o své vlasti; když řeknou vlast, poznáme na nich, jak rádi mají svou vlast. To jim nemůžeme zazlívat. A ještě něco: když jsem tenkráte, zpočátku jezdil do Německa, věděl, co dnes vím, co jsme se o odsunu dozvěděl, jistě bych se necítil dobře.

SP, 14.1.2010

Pozn. red. Kdyby se však K. Gott dověděl i o tom, co pohraniční Němci po nástupu Hitlera dělali Čechům a Židům, zvláště pak v roce 1938, kdy je bili, někdy i zabíjeli, vyháněli z domovů, a v době nacistické okupace, jak se podíleli na terorizování Čechů, pak by se asi také, vzhledem k uvedenému rozhovoru,necítil dobře.

Marcin Bobrowski: 140 let od narození Ludvíka Czecha

14. února 2010 uplynulo 140 let od narození brněnského sociálního demokrata Ludvíka Czecha. Byl advokátem v Brně. V r. 1920 se stal předsedou Německé sociálně demokratické strany dělnické (DSAP). Od r. 1929 do r. 1938 byl několikrát ve vládách ČSR ministrem. Po okupaci byl pronásledovaný, ale svou vlast nechtěl opustit. V r. 1942 byl Němci zatčen a dopraven do Terezína, kde brzy zemřel.

Od r. 2005 je v Brně pamětní deska ve třech jazycích: česky, německy a anglicky.

LZ, 9.2.2010, str. 3

Maria Hemmerich –Maierová: Politický odkaz sudetoněmeckých sociálních demokratů

V bavorském Ansbachu byla dne 8. února zahájena výstava „Sudetoněmečtí sociální demokraté“ – od DSAP k Seligerově obci“. Putovní výstava má 40 výstavních panelů. Další termín výstavy je 10. až 11. dubna v Teplicích. Pak se výstava vrátí do Německa.

Katalog k výstavě sestavil pro česko-německou publikaci hornofrancouzský novinář Pit Fiedler. Mnozí historikové vidí sudetoněmecké sociální demokraty jako loajální obránce Československa proti Henleinovci a Hitlerovi. Což neexistovali také velkoněmecky orientovaní sudetoněmečtí sociální demokraté? V historii nic nebývá jednoznačné. Samozřejmě byly také velkoněmecké tendence. Existoval dokonce principiální konflikt mezi druhým předsedou Německé sociálně demokratické strany dr. Ludvíkem Cechem a jeho nástupcem Wenzelem Jakschem. Czech byl orientován na austromarxismus. Zastupoval linii, kterou můžeme zhruba vyjádřit sociální demokracie plus marxismus. Naproti tomu Wenzel Jaksch myslel na velkoněmecké řešení.

Jaký byl odpor sudetoněmeckých sociálních demokratů vůči nacistům? Snažili se pomáhat svým sousedům a zajatcům nějakou bramborou. Ke konci války se starali, aby přehrada nebyla vyhozena do vzduchu.

Seligerova obec byla založena 1951 v Mnichově. Českým partnerem projektu je Collegium Bohemicum v Ústí /L. Projekt a výstava byly financovány Německo-českým fondem budoucnosti.

LZ, 9.2.2010, str. 3

Pozn. red. Spojení německých sociálních demokratů, občanů Československa, s výrazem sudetoněmečtí, je zavádějící. V době bojů sociálních demokratů a komunistů proti znacizovaným příhraničním Němcům, mnozí sociální demokraté odmítali slovo sudetoněmecký a jeho odvozeniny užívat. Považovali je za nacistické výrazy.

Sarah Tekathová – Od Bavorska po Rujanu: Slovanské stopy v Německu

Značná část přílohy 3/10 listu Landeszeitung je věnována stopám po slovanském osídlení značné části Německa, což je doplněno i mapkou o sídlech Slovanů v r. 1000 a též barevnou fotografií velké dřevěné sochy slovanského boha války Svantovíta na ostrově Rujana.

Již v 6. století přišly první slovanské kmeny na území dnešního východního Německa, části východního Bavorska a severního Německa. V 6. století došly slovanské kmeny k Labi a Visle, kde se usídlili Západní Slované, jako Obodriti, Luticové a Lužičané. Srbové měli sídla u ústí Sály. Často byly zbytky Germánů asimilovány Slovany.

Křesťanští Germáni se snažili vojensky obracet pohanské Slovany na křesťanskou víru. Do pohraničních obchodních středisek byli usídleni frančtí grófové (hrabata), kteří ovládali obchod se Slovany.Politicky se Slované organizovali od 10./11. století.

LZ, 9.2.2010, příloha str. 1

Antislovanství, zákazy a potlačování

V průběhu dějin bývali Slované na germánském území neustále potlačováni, jako zákazem výkonu povolání a omezeními různého druhu. Byl jim zakázán vstup do cechů. Tím bylo zbaveni i politické moci. Vylučováním ze společnosti, vytlačováním na předměstí a protipohanskými tlaky byli vystavováni násilné asimilaci.

V německém císařství se nenávist zaměřovala především proti Polákům na tehdejším pruském území. V r. 1894 byl založen německý Spolek východní marky na podporu němectví ve východních markách (územích). Toto úsilí nabylo vrcholu za nacistů, kdy Germáni měli rozšířit svůj životní prostor na východ a slovanské národy zotročit nebo vyhladit. Slované byli podle rasových zákonů zpodobňováni jako podlidé. Slovanskému obyvatelstvu býval v okupovaných územích znemožňován přístup k potravinám, k lékům; tabák, alkohol a ochranné prostředky byla na příděl. Tím mělo být znemožněno, aby podlidé se rozmnožovali.

LZ, st, 9.2.2010, str. 2 přílohy

Pozn. red. Germáni vojensky postupně obsazovali slovanské území a přisvojovali si je. Část Slovanů povraždili, zbylí Slované, a to nejen pohané, ale i křesťané, se tak octli na germánském území a byli všemi prostředky potlačováni a asimilováni. Tento postup byl obvyklý při germánském Drang nach Osten. Při postupu na východ byl v průběhu staletí neustále opakován.

Sarah Tekathová : Vzhůru do Meklenburska – Předních Pomořan

Téměř celé území dnešního Meklenburska – Předních Pomořan bylo delší dobu osídleno Slovany. V rámci stěhování národů se zde vystřídali slovanští Obodrité, Luticové. Pomořani a Ránové. Četné slovanské hradní valy jsou dosud u Recknitzalu u Liepenu. Jsou zde i pozůstatky pohanských chrámů. I název Meklenburg je slovanského původu. Slované byli i na ostrově Rujaně. Na Arkoně se od 6.do 12. století nacházelo kultovní místo boha Svantovíta, který byl zpodobňován se čtyřmi hlavami boha války. Článek je doplněn fotografickým snímkem sochy na počest slovanského knížete Niklota, která je v dnešním zemském hlavním městě Zvěříně (něm. Schwerin). LZ, 9.2.2010, příloha str. 3

Sarah Tekathová: Bavaria Slavica (Slovanské Bavory)

Ačkoli největší část Slovanů byla východně od Labe a Sály, některé slovanské kmeny se z Podunají a i českých zemích přistěhovaly mezi 6. a 9. století na území dnešního Bavorska, do Horních Franků a Horní Falce.

První zmínky o Slovanech jsou z r. 741. Kolem r. 800 bylo na řekách Mohanu a Regnici (?) zřízeno 14 misionářských kostelů pro Slovany. Tomuto účelu sloužilo i biskupství v Bamberku založené v r. 1007. Docházelo k nesrovnalostem mezi pohanskými Slovany a křesťanským obyvatelstvem, jelikož Slované se zdráhali platit církvi desátky a dožadovali se práva dále provádět pohanské rituály. Podél řeky Mohan a Regince jsou v hrobech nalezeny zbraně, peníze, potraviny,ošacení, což je projev slovanských zvyků. Po 11. století již nejsou Slované připomínáni.

LZ, 9.2.2010, příloha, str. 3.

Marcin Bobrowski: Polabští Slované před Hamburkem

Polabané západně od Hamburku se dlouho úspěšně bránili asimilaci. Ještě v 18. století se setkáváme s jejich stopami. Polabané byli kmenem Obodritů, kteří přišli do oblasti mezi Baltem, Labem a Warnovem v 7. století. Jejich území zahrnovalo dnešní trojúhelník Šlesvicko-Holštýnsko, Dolní Sasko, Meklenbursko – Přední Pomořany. Hlavním sídlem Polabanů byl Ratzeburg, severovýchodně od Hamburku. Od 12. století patřili také Polabští Slované k německé říši. Polabský jazyk přežil v rybářských osadách, na Rujaně vyhynul v 15. století. Východně od Lüneburgu se dravenopolabsky mluvilo ještě v polovině 18. století. Tato oblast byla pojmenována proto Wendland. Poslední mluvící tímto jazykem zemřel v r. 1756.

LZ, 9.2.2010, příloha str. 3

Volný překlad a redakce: ing. J. Liška Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací.Praha, březen 2010. Webová stránka: www.ceskenarodnihnuti.cz E-mail: info@ceskenarodnilisty.cz

Marcin Bobrowski: Slovanské okrouhlice

Pozůstatkem po slovanských Polabanech jsou četné vesnice „okrouhlice“ v oblasti jihozápadně od Hamburku. Hodně je jich kolem Lüchova. Rozšíření „okrouhlic“ je v Německu v celém pásmu od Baltu ke Krušným horám v kontaktní zóně mezi Němci a Slovany.V dolnosaském kraji Wendland“ mají téměř všechny okrouhlice pojmenování slovanského původu. V oblasti jihovýchodně od Hamburku se taková sídla dobře zachovala. Dosti okrouhlic je v Braniborsku, Meklenbursku, částečně i v kraji Lüneburg, Gifhorn.Zřejmě se zachovaly tak dlouho díky tomu, že bývaly stranou obchodních cest.

Okrouhlice bývaly na vyvýšeném místě. Přístupová cesta byla otevřená, ale mohla být snadno uzavřena, takže byla chráněna před útočníky.

LZ, 9.2.2010, příloha str. 3

Sarah Tekathová: Tajemství místních pojmenování

Slované obývali celá staletí území, kde jsou nyní Němci. Germáni jednoduše přebírali místní pojmenování po Slovanech. Často nám to prozradí koncovky pojmenování, jako –ica, -jane, -ov, -nik, ba i –sk. Místa mívala pojmenování po vlastnicích obce, jako –ov, -j, -ici nebo –ovici.

I velmi známá místa ve východním Německu získala pojmenování od slovanských obyvatel, Rostock, Berlín. Slovanské pojmenování má také město Chemnitz (Saská Kamenice). Pojmenování Dresden vzniklo z „drešdjane“, což označovalo místo, kde lidé žili v lese. Pomořané zanechali pojmenování v „Pommern“, což označovalo lid žijící podle moře.

LZ, 9.2.2010, příloha str. 3

Sarah Tekathová: Slované v Berlíně

Že název Berlín je slovanského původu, je vědcům známo již delší dobu. Špandavské hradby (Berlín 27) byly přede 1000 lety sídlištěm Slovanů, kteří si zde vybudovali hrad. Zbytky opevnění a později, v r. 2008, byly objeveny některé dřevěné konstrukce.

Hradiště je nejstarším archeologickým nálezem na území Berlína. V Berlíně – Blankenburgu byly nalezeny zbytky dvou hradů z období mezi 7. a 10. stoletím. Na řece Havola slovanské sídliště existovalo asi do 13. století. Další hrady jsou na kopnickém zámeckém ostrově na řece Dahme nedaleko ústí Sprévy. Jako správní středisko Sprévanů bylo několikrát napadeno a také několikrát zničeno.

LZ, 9.2.2010, příloha str. 4

Marcin Bobrowski: Ani zdaleka ne německy

Území východního Německa bylo po staletí obýváno Slovany. Východně od Sály a Labe přibývá příjmení slovanského původu. Asi 25% německých příjmení jsou slovanského původu. Podle Dietlindy Krügerové u Univerzity Lipsko i místní pojmenování ve východním Německu mají ze 60% slovanský původ. Je to znatelné i u pojmenování měst. Např. východobraniborské město Wriezenje pojmenováno podle slov „wres“, „wresna“ (vřes obecný) a znamená město, kde roste vřes, vysvětluje Reinhard Schmook, vedoucí Zemského muzea v Bad Freienwalde .

Mnohá příjmení Nowak, Nowatzki, Nowotny patří do skupiny objasňující vlastnosti, podobně jako Behlke, Bialas (od bílý) nebo Gollan (od nahý). Mnohá slovanská příjmení jsou odvozena od stavu nebo povolání, jako Kowal, Kowalski (kováři), dále Krahl, Kroll, Krull (od slova král) nebo Kretschmann, Kretschmar či Kaczmarek (od slova hospodský, krčmář), jiná připomínají národnost, jako Niemetz, Senft.

Za nacistů v době germanomanie se veřejně nemluvilo o slovanských příjmeních.

LZ, 9.2.2010, příloha str. 4

Pozn. red. Lze s potěšením vzít na vědomí, že v Landeszeitung jsou též články, které jsou objektivní, přínosné a informativní i pro české čtenáře.

Sudetoněmecká vzpomínka na březen 1919

Vzpomeneme na 54 obětí 4. března 1919 těch, kteří padli za právo na sebeurčení a příslušnost k Rakousku. Vzpomínáme také na více než 241 000 mrtvých strašného a nelidského vyhnání. Hodina vzpomínek se letos koná 6. března 2010 od 15. hod. v domě setkávání na Mariahilfstrasse,