Listy č. 9

(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)

 

 Výňatky ze Sudetendeutsche Zeitung č. 16 z 19. 4, 2002 (dále jen SdZ), týdeníku Krajanského sdružení Němců odsunutých z Československa po 2.druhé světové válce.

Celé toto číslo je téměř monotématické, zeměřené k tzv. Benešovým dekretům. Některé příspěvky se jimi zcela zabývají, jiné pak mají o dekretech a Benešovi alespoň krátkou zmínku. Šéfredaktor SdZ, G. Wildt; - píše ve svém komentáři nazvaném Houf slepic o "démonovi jménem Edvard Beneš", V oslavném článku Nositel Karlovy ceny 2002 Arnulf Baring je uvedeno, že tento profesor označil v televizním pořadu "Velký útěk" českého vyhnaneckého prezidenta Beneše válečným zločincem. V příspěvku Český skandál: Boj proti lidským právům se píše o "despotickém vyhnání sudetských Němců a Maďarů a o nepřiznání základních lidských práv vládou Beneše a Fierlingera od roku 1945".

V článku Koschyk: Verheugen se mýlí je ostře napaden komisař pro rozšíření EU Günter Verheugen. Mluvčí CDU/CSU pro otázky vyhnanců ve spolkovém sněmu, poslanec, H. Koschyk, uvádí: "Přetrvávající platnost Benešových dekretů není slučitelná s evropským právem a lidskými právy. Problémy těchto dále platících dekretů bezpráví nelze proto pokládat jednoduše za vyřešené.

Téma tzv. Benešových dekretů ovládlo i 54. zasedání zemského Svazu vyhnanců v Hesensku: Vstup České republiky do EU musí záviset na zrušení Benešových dekretů! Téměř každý diskutující i pozdravy hostů se víceméně dotkly dekretů. Podle poslance Willscheho, zrušení dekretů bude projevem zralosti ČR. V usnesení je uvedeno: "Převzetím Benešových dekretů do smlouvy o přistoupení České republiky' do EU by bylo legalizováno vyhnáni sudetských Němců, zločiny spáchané vyhnáním a protiprávní vyvlastnění majetku sudetských Němců". Dále se praví: "Spolková vláda porušuje svou povinnost ochrany německých státních občanů, když se i nadále chová pasivně vůči české vládě, místo aby zastupovala práva sudetských Němců". Další usnesení se zabývá tím, jak jsou témata vyhnání zahrnuta do učebních plánů škol a ve školských učebnicích. Kritizuje současný stav a vítá, že nyní budou otázky dějin vyhnání Němců po 2. světové válce povinně zahrnuty do učebních osnov a učebnic.

V tomto tažení proti Benešovým dekretům dává SdZ hodně místa i různým českým novokolaborantům a institucím, sdílejícím v menší či větší míře pozice landsmanšaftu. V tomto čísle uveřejňuje SdZ pod titulkem Německo-české sousedství se musí zdařit prohlášení české biskupské konference, podepsané jejím předsedou, arcibiskupem Janem Graubnerem a kardinálem Vlkem. Uvádí se v něm, že českoslovenští katoličtí biskupové již 14. listopadu 1945 vydali pastýřský list, ve kterém se fakticky postavili proti odsunu Němců z Československa. Čeští biskupové "vyjadřují politování nad vyhnáním Němců z jejich vlasti na podkladě využiti neoprávněného principu kolektivní "bezpečnosti". Čeští biskupové vyjádřili nyní i poděkování za pomoc, kterou poskytli křesťané v Německu v těžkých letech komunistické nesvobody církvi sousední země.

Pod nadpisem Prokázat politickou odvahu zveřejňují SdZ prohlášení 250 českých intelektuálů z 8. dubna, vydané v souvislosti s debatou o dekretech prezidenta Beneše. Současně k tomu napsal komentář sám šéfredaktor SdZ, G. Wildt. V něm vysoce chválí novokolaboranta Doležala a bývalého vedoucího prezidentské kanceláře Peheho, kteří byli iniciátory vydaní této petice. Wildt vidí v těchto intelektuálech významného společníka v úsilí proti dekretům.

Do sudetského tažení proti dekretům plně zapadá i dopis městského zastupitele v Zábřehu, Vilibalda Zalio, zveřejněný pod nadpisem Pouze vzájemné odpuštění může vést k usmíření s podtitulkem Český občan pros i o odpuštění a poskytuje symbolickou nápravu. Pan Zalio v něm líčí všechny možné hrůzy, které byly sudetským Němcům způsobeny Čechy po skončení 2. světové váIky, za odsunu a i později. Líčí jak jeho rodina obdržela v pohraničí přepychovou šestipokojovou vilu po Němcích, kteří byli odtud vyhnáni. Za to se hluboce styděl a tak si postavil v r. 1973 vlastní dům. V doležalovském stylu, který předloni nabádal Čechy k odškodnění vyhnaných Němců, V. Zalio píše: "Chtěl bych za tu dobu, co jsme bydleli v domech patřících původně Němcům, se zpětnou platnosti zaplatit alespoň symbolický nájem. Od roku 1949 do roku 1978, to je 29 roků nebo 348 měsíců, tzn. 10 440 dní. Zato chci za každý den symbolicky zaplatit jednu korunu, tzn. celkem 10 440 korun". Tuto částku pak předal Svazu Němců severní Moravy-Orlických hor.

Zatímco v odsuzování tzv. Benešových dekretů a požadavku jejich zrušení jsou bez jediné výjimky autoři všech článků v SdZ jednotní, pak pokud jde o další postup v dosažení tohoto cíle jsou názory různé. Tak např. v tomto čísle SdZ je uveřejněno následující Doporučení: "Na zasedání k politickým otázkám domoviny, které se konalo v Heiligenhofu, hovořili účastníci o známých výrocích českých špičkových politiků. Zástupci zúčastněných, J. Schiffner (Domovská krajina Labské údolí a Domovský kruh Děčin-Podmoky), R. Schnürch (Domovská krajina Praděd) a W. Sitte (Svaz Němců severní Morava-Orlické hory) vydali doporučení obsahující tři body: 1. Partnerství měst ze strany domovských kruhů Sudetoněmeckého landsmanšaftu nechat až na další v klidu a žádné další neuzavírat; 2. Dary pro renovace ve vlasti (pozn.: v ČR) posuzovat velmi kriticky a zdrženlivě; 3. Autobusové zájezdy do vlast nepořádat kvůli zábavě, ale výlučně jen k setkání s krajany, kteří ve vlasti zůstali". (pozn.: nebyli odsunuti). Pozoruhodné na tomto doporučení, které fakticky navrhuje zablokování některých česko-(sudeto)německých kontaktů. je to, že ho podepsali nejenom zástupci odsunutých Němců žijících v Německu., ale i významný představitel Němců v České republice.

Josef Weikert je autorem dvou obsáhlých příspěvků: Nomen es omen? s podtitulkem: Čechy šířená desinformace o právoplatnosti Benešových dekretů a Zfalšované dějiny Evy Hahnové, líčení chce upevnit falešné české formulace. O co jde ? E. Hahnová a její manžel uveřejnili 20. března v Berliner Zeitung a 14. února v Die Zeit příspěvky, které objektivně líčí situaci v Československu v době Mnichova, ale i za války a těsně po jejím skončení, ukazuje na činnost jak henleinovců, tak české strany včetně E. Beneše. Logicky dochází až k obhajobě prezidentských dekretů a k ostré kritice sudetoněmeckého landsmanšaftu. Za to vše si E. Hahnová (emigrantka z Československa v r. 1968) vysloužila od Weigerta hrubé útoky a napadání za „falšovávání" českých dějin a česko-německých vztahů. Přečteme-li si však Weigerta, pak můžeme jen konstatovat, že on falšuje tyto dějiny sám natolik, že zřejmě nejde jen o nevědomost, ale o vědomé lži.

Summa summarum: Ve dnech 18.- 19. května se bude konat v Norimberku sudetoněmecký den. K němu je fakticky zaměřeno téměř celé číslo SdZ, i když o tom konkrétně nepíše. Zrušení tzv. Benešových dekretů tvoří podstatnou část obsahu SdZ a dá se očekávat, že tato tématika také plně zmíněný sudetoněmecký den ovládne. 16. číslo týdeníku SdZ je tak ideologickou přípravou norimberského srazu.

Tak jako v předchozích číslech, i v tomto je několik příspěvků od českých novokolaborantů, resp. příspěvků, které se na tyto novokolaboranty odvolávají. To, že SdZ uveřejňují ubohý a primitivní dopis pana Zalio svědčí o tom, že velký výběr autoru z řad novokolaborantů zřejmě nemají.

Konečně, i toto číslo SdZ potvrzuje trend nejen SdZ, ale celého sudetoněmeckého landsmanšaftu na využívání římskokatolické církve v České republice v tažení za revanšistické požadavky sudeťáků.

 

Sudetendeutsche Zeitung č. 17 z 26. 4. 2002

V tomto čísle je uveřejněno Prohlášení sudetoněmecké rady k aktuální situaci, konkrétně ke stanovisku parlamentu České republiky k tzv. Benešovým dekretům. Sudetoněmecká rada (SR), složená ze zástupců Sudetoněmeckého landsmanšaftu a politických stran, v tomto prohlášení z 22. dubna 2002 uvádí, že "vyobcování a vyhánění více než tři milionů osob německého a maďarského původu z Československa v letech 1945-46 bylo zaměřeno na zničení národních skupin a tím naplnění skutkové podstaty genocidy".

Postupimská konference tří mocností V. Británie, USA a Sovětského svazu, konaná ve dnech 17. července až 2. srpna 1945, nerozhodla o vyhnání Němců. Vzhledem k tomu, že vyhnání v té době již probíhalo (bez souhlasu velmocí), konference pouze požadovala, aby toto vyhnání probíhalo řádně a humánně. Prohlášení SR konstatuje, že evropská konvence o lidských právech zavazuje české trestní orgány zažalovat osoby, které se dopustily zločinů proti lidskosti, které jsou nepromlčitelné. Dekrety a zákony, které mají spojitost se zločiny genocidy, se nesmějí stát součástí českého právního řádu. Tyto dekrety a zákony odporují dokonce československé ústavě z r. 1945 a jsou i dnes součástí právního řádu České republiky a nalézají užití i současnou českou justicí. Vyřešení těchto otázek je předpokladem vstupu ČR do Evropské unie. Šéfredaktor SdZ, Gernot Wildt, je autorem komentáře Výsledky druhé světové války? Píše: "Od českých politiků často slýcháváme formulaci, že nesmíme zpochybňovat výsledky 2. světové války. Tato formulace je již stará, ale nic jí neubralo na komičnosti. Co jsou tyto výsledky 2. světové války? Rozdělení Evropy do 'kapitalistického' a do komunistického bloku. Rozdělení Německa. Železná opona. Smrtící střely na uprchlíky. Studená válka. Všechny tyto jevy jsou spojeny s názvem města Jalta. Rozdělení Německa a Evropy bylo překonáno. Někdejší sovětské satelity Varšavského paktu jsou dnes členy NATO: Státy, které dříve patřily do RVHP, chtějí dnes do Evropské unie. Železná opona zrezivěla a byla odbourána. Tomu, kdo překračuje hranice z Duryňska do Bavorska nebo z Aše do Selbu nehrozí nebezpečí, že bude odprásknut jako zajíc nebo rozmetán nášlapnou minou. A studená válka ? Ta přežívá už jen v nemocných mozcích některých českých politiků....Výsledky 2. světové války jsou mrtvé, překonány skutečností, kompletním zhroucením komunistického systému. Všechno, co bylo sjednáno v Jaltě, leží na smetišti dějin. Češi, kteří hovoří o výsledcích 2. světové války, mají na mysli především Postupim. Je-li Jalta mrtvá, pak Postupim je ještě mrtvější, než mrtvý, protože postupimský protokol nemá žádnou mezinárodní kvalitu. ..

Palba kritiky nejen v SdZ, ale v řadě dalších médií se nesla na Güntera Verheugena coby komisaře Evropské unie pro její rozšíření. Vysloužil si ji za ústupky České republice ve věcech tzv. Benešových dekretů, SdZ v článku Verheugen vyvolal v Rakousku rozhořčení je Verheugen napadán mj. za výroky, učiněné za jeho pobytu v Praze, kde uvedl, že Benešovy dekrety při vstupu ČR do EU nebudou hrát žádnou roli. Dokonce rakouská socialistická strana, která zatím v probíhajících diskusích mlčela, nyní vyslovila podporu požadavkům na odškodnění vyhnanců z Fondu budoucnosti.

Rakouská ministryně zahraničních věcí, B.  Ferrero- Waldnerová, vystoupila na zasedání Panevropské unie s požadavkem, aby český parlament vydal prohlášení, že Benešovy dekrety vyvolaly bezpráví a proto nemají žádnou právní účinnost. Peter Westenthaler nazval na sjezdu rakouské strany svobodných Verhougena zbabělcem. Jeho výroky označil za provokaci vůči Rakousku a pokračoval "Svobodní odmítají souhlas se vstupem ČR do Evropské unie, pokud budou dal platit Benešovy dekrety. Nebudeme váhat vyslovit proti tomu veto". To Je jen několik příkladů útočících proti Verheugenovi. Objevily se i požadavky na Verheugenovo odstoupení z funkce komisaře EU.

Tak jako obvykle, i tentokrát věnuje SdZ pozornost tomu. co se píše v českém (přesněji řečeno v česky psaném německém) tisku" o tzv. Benešových dekretech a sudetských Němcích.         

Pod titulkem Křen hovoří o hlouposti si všímají SdZ článku ministra kultury P. Dostála o tom, že bude vydána publikace o problematice sudetských Němců. Dostál pak uvedl na tiskovce i autory této knihy, mezi nimi pak i člena česko-německé komise historiků, J. Křena. Ten se však proti tomu ohradil, Dostálův projekt označil za dobře míněnou hloupost a mj. uvedl, že s ním o tom vůbec nikdo nemluvil. V rozhovoru pro deník Právo se pak Křen vyslovil pro odškodnění určitých německých vyhnanců, což je morální a politická povinnost české vlády. Vyvlastnění a vyhnání sudetoněmeckých antifašistů bylo protizákonné.

Podobně se SdZ v několika dalších článcích věnuje názorům, publikovaným v Právu a propagujících nepřátelské postoje k sudetským Němcům.

Nechat dekrety přezkoušet ve Štrasburku ? Pod tímto titulkem uvádí SdZ návrh Manfreda Rottera, právníka z Lince. Projednání Benešových dekretů soudem pro lidská práva ve Štrasburku by bylo z morálního a politického hlediska bezesporu účelné. Bylo by uznáno i Českou republikou, protože ta je členem Evropské rady a tím i konvence pro lidská práva. Podle Rottera by toto mohlo opět oživit diskusi, resp. jí dát věcný rámec.

K tomu však SdZ uvádí: „Rakouský spolkový kancléř, Wolfgang Schüssel, návrh Rottera odmítl, protože Evropský soudní dvůr pro lidská práva nemůže posuzovat právní předpisy, které byly přijaty ještě předtím, než Evropská konvence pro lidská práva vstoupila v platnost".

Jednota a součinnost je název obsáhlé informace o 41. zasedání jihomoravských kulturních pracovníků, které se konalo v březnu v Geislingenu. Více než 100 účastníků vyslechlo přehled desítek přednášek, konaných v uplynulém období k různým tématům, např. o jihomoravských sídlištních formách, o krajině podél Dyje apod. Hojně je využíván internet, počet dotazů k jihomoravské kultuře stále roste. Aktivní jsou taneční a pěvecké skupiny, pečující o zachováni lidové kultury. Na zasedání byla vyzdvižena činnost sochařů z jižní Moravy, jejichž díla můžeme obdivovat především v Německu. Připomenut byl zvláště znojemský rodák Hugo Lederer.

V Hamburku jsou jeho sochy kancléře Bismarka a Heinricha Heineho, v Essenu pomník průmyslníka Kruppa, v Cáchách jezdecký pomník císaře Friedricha III. Když Lederer v roce 1940 zemřel, nechala jeho vdova přenést na 130 děl z Berlína do Znojma, aby je uchránila před bombardováním. Je ironií osudu, že ve Znojmě byla zničena právě při bombardování tohoto jihomoravského města. V několika referátech účastníků zasedání byla věnována pozornost výchovné činnosti, zvláště mezi mladou generací. Např. prof. dr. Adolf Hampel "hovořilo úloze katolické církve v Československu v letech 1918-1950. Poukázal na to, že dnes jsou v mnoha kostelech k dostání brožury, ve kterých se píše o nacistickém teroru, ale o vyhnání v nich není ani slovo". Prof. Hampel dále uvedl, že mnohé kláštery (v ČR) dostávají peníze na údržbu, ale že jsou od Němců nikde nestojí. ,,Prof. Hampel doporučil žádné peníze nedávat, nebude-li uveden jejich původ Máji být církví věnováno středisku setkávání v Lidicích 100 000 DM, je to nutno odmítnout, protože se nejedná o církevní zařízení. Rozvíjení kontaktů je jistě správné, musí však být přitom říkána pravda".

 

Summa summarum:

Pozorného čtenáře tohoto čísla SdZ jistě zaujme, že z několika desítek uveřejněných příspěvků plných 13 pochází od jednoho autora, od šéfredaktora SdZ, Gernota Wildta, od krátkých zpráv až po půlstránkové úvahy. Většina z nich je psána v nebývale ostrém protičeském tónu - zřejmě vzor spolupracovníkům a dopisovatelům, jak do SdZ psát. Hlavní obsahové zaměření tohoto čísla SdZ pokračuje v trendu čísel minulých: proti Postupimské konferenci, proti odsunu Němců, proti tzv. Benešovým dekretům...Prostě: před nadcházejícím sudetoněmeckým dnem v květnu v Norimberku a před volbami do spolkového sněmu v Německu podpořit hlasy revanšismu, jemuž tento týdeník, Sudetendeutsche Zeitung, slouží již 54 let.

 

Sudetendeutsche Zeitung č. 18 z 3. 5. 2002

Nepopiratelné, nedotknutelné, nezměnitelné, tak zní titulek úvodního článku stránky SdZ, jehož autorem je šéfredaktor Gernot Wildt. Slova titulku se vztahují na tzv. Benešovy dekrety, za které se jednoznačně postavila svou rezolucí poslanecká sněmovna České republiky. Wildt zřejmě s politováním pak konstatuje, že tuto iniciativu parlamentu podpořil i prezident Havel, „umírněný tón" rezoluce pochválil i komisař EU pro její rozšíření, G. Verheugen. Wildt dále pokračuje: "Ještě před hlasováním parlamentu vyjádřil rozčarování nad postojem Prahy bavorský ministerský předseda, Edmund Stoiber, podle něhož jsou dekrety neslučitelné s principy EU a proto nemohou být nikdy akceptovány". Wildt poté uvádí stanoviska několika německých a rakouských politiků, vesměs proti dekretům a postoji parlamentu. Cituje mj. deník Welt, který nazval parlamentní debatu o dekretech a rezoluci "pražskou hodinou duchů". Parlament zvrátil naděje na morální distancování od dekretů, Václav Havel se svým souhlasem stal tragickou figurou.

SdZ uvádí další hlasy významných osobností a institucí, stojících proti tomuto rozhodnutí českého parlamentu: Posselt: Nacionalistická křeč: Předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu a člen Evropského parlamentu na zasedání předsednictva SL: „Rezoluce českého parlamentu k Benešovým dekretům je zvratem v české cestě k evropské normalitě. Je to nacionalistická křeč. Nyní musí německá vláda a spolkový sněm na toto rozhodnutí ozvat. Není možné na začátku 21. století cementovat vyvražďování národa a přetrvávající bezpráví. Česká politika si počíná jako muž na okraji bažiny, který se nedostává ven, ale zapadá do ní stále hlouběji".

Ackermann-Gemeinde: Šance promarněna: Svou rezolucí k Benešovým dekretům česká poslanecká sněmovna bohužel promarnila historickou šanci k distancování se od aktů bezpráví k morálnímu novému hodnocení. ... V diskusi o morální otázce dekretů nelze udělat žádnou závěrečnou čáru. Diskuse musí být a také bude dál pokračovat."

Steinbachová: Beneš žije: K rezoluci českého parlamentu se na stránkách SdZ vyjádřila i předsedkyně Svazu vyhnanců. Erika Steinbachová: Touto rezolucí bylo jasně ukázáno, že představitelé České republiky nechtějí ani krok ustoupit od děsivých Benešových dekretů. Neexistuje žádný soucit s oběťmi, žádná lítost nad etnickými čistkami, prováděnými československým státem. Tento ledový chlad děsí a činí jasným: Beneš žije!

SLÖ: Takto nikoliv do EU: Své stanovisko vyslovil i Sudetoněmecký landsmanšaft SLÖ. Mj. uvádí, že rezoluce českého parlamentu z 24. dubna prokázala, že ..čeští politici ničemu z mezinárodního práva nerozumějí a tím také nerozumějí ničemu z práva Evropské unie, oni trvají jen na pěstním právu"

Své slovo do tažení proti českému parlamentu za přijatou rezoluci k dekretům prezidenta Beneše řekl i prof. dr. A Hampel. spolupracovník SdZ a fanatický protičeský nacionalista. Z obsáhlého článku Havlův manévr pro Edvarda Beneše alespoň jednu ukázku: "Státu, který si ještě dnes nechává od parlamentu potvrdit jako legitimní vyhnání a mnohostrannou odplatu, by nemělo být umožněno s tímto postojem zatěžovat vnitřní atmosféru Evropské unie. Bude-li Česká republika s tímto stavem své politické kultury členem Evropské unie, lze očekávat značné poškození evropské hodnotové společnosti".

 

Nestává se příliš často, že SdZ české projevy a dokumenty, které kritizuje, uveřejní v plném znění, většinou se omezuje jen na jejich parafrázování. Tentokrát zveřejnila doslovný překlad parlamentní rezoluce, který pořídil pražský spolupracovník SdZ, germanista Felix Seebauer, spolu s krátkým komentářem. Uvádí v něm, že - až na několik tuctů českých novinářů, historiků a politologů - prokázala česká politická scéna ,jednotu" a "semknutost", jaká dosud nikdy nebyla. Podle Seebauera "všichni jsou si jednotní, že vyhnaní bylo oprávněné a na Benešových dekretech - Evropská unie sem, Evropská unie tam - se nesmí nic měnit, ať to stoji, co to stoji. Dekrety jsou alfou a omegou Česka, jsou posvátné a nedotknutelné".Poslanecká sněmovna je schválila zcela jednohlasně, bez jediného protihlasu a bez zdržení se hlasování. Svůj příspěvek Žádná stopa obratu uzavírá Seebauer slovy: ,,Ani nejmenší stopa obratu či připravenosti k rozhovoru".

Pod titulkem 11. německo-české symposium v Jihlavě je podána obsáhlá zpráva o tomto zasedání. Konalo se jako obvykle pod patronací Ackermann-Gemeinde, Nadace Bernarda Bolzana a nově i organizace Ambit, která podporuje stavbu společného Domu Evropy. Symposium bylo tématicky zaměřeno na problematiku německo-českých vztahů a jejich obrazu v médiích obou zemi. Nově zvolený předseda Nadace Bernarda Bolzana dr. Václav Houžvička, přivítal 150 účastníků obou zemi. Těžiště diskuse bylo položeno na to, jak německá média píší o České republice a opačně, česká média o Německu. Dr. Brössler v Süddeutsche Zeitung uvedl, že Česko zaujímá v Německu ve zpravodajství místo ve středu přehledu pořadí. Česko je známo jako země, kde byla transformace již částečně provedena. ,,Znám je Václav Havel, sametová revoluce roku 1989 a aktuální diskuse, podnícená ministerským předsedou Zemanem". Christoph Scheffer, působící v Praze pro německou televizi ARD, k tomu poznamenal, že ,,nejznámější Češi v Německu jsou Karel Gott a Dolly Buster".  Georg Schmolz, rovněž z ARD, uvedl, že "průměrný život v Česku je dnes celkem nezajímavý, příliš normální, není dost exotický". „Česko je pro Německo okrajovým státem, Česko nemá pro Německo ten význam, jako tomu je obráceně", doplnil K.P. Schwarz z Frankfurter Allgemeine Zeitung. K tomu dodal, že "Vyhnání - vždy, ve všech časech a za všech situací - stojí  proti lidským právům. Tomuto poznání se ani Česko nemůže vyhnout".

V diskusi vystoupil i redaktor deníku Právo, Petr Uhl, a uvedl, že ,,revize výsledků 2. světové války musí být možná". Podobně hovořil i Adam Černý z Hospodářských novin: „Vztahy německo-české jsou zatíženy problematikou poválečných let...Média již neakceptovaly Zemanovu mobilizační rétoriku. Věci jsou dnes líčeny diferencovaněji". Jakub Patočka z Literárních novin hovořilo infantilním vykolejení Zemana a o protikladu demokratů a nacionalistů v ČR. Také řekl, že ,,Benešovým dekretům se nelze vyhnout. Na Beneše je nutno se dívat více jako na demokrata". Tímto výrokem vzbudil velkou pozornost u posluchačů, vyvolal rozdílnou odezvu.

Euroregio hodlá nastartovat informační kampaň - titulek již napovídá,čemu je tento příspěvek věnován, Euroregio Egrensis hodlá spustit informační ofenzivu v Německu a České republice na podporu vzájemné spolupráce. Akce, která nese název „Haló, sousedé" hodlá uveřejňovat ve formě placených příspěvků v televizi, rozhlase a tištěných médiích informace o novinkách v Německu a České republice a tím přispět ke zlepšení informační výměny, která dosud schází. Na semináři, který se touto tématikou zabýval, vystoupil i český generální konzul Milan Dufek. Ten. mj. uvedl, že diskuse, která se nyní vede kolem Benešových dekretů, nemá žádný dobrý vliv na připravenost Čechů do Evropské unie. Dobrá atmosféra je ale zapotřebí. protože k otázce vstupu bude uspořádáno v ČR referendum. ,,Každý národ by měl své dějiny zpracovat - ale bez tlaku zvenčí". Podle Dufka vyhnání již není v ČR tabu. Ve školních učebnicích je totiž tématu věnováno osm stránek. Za jednotlivé excesy se Česko omluvilo již v r. 1997.

V diskusi vystoupil i bývalý předseda křesťanskodemokratických podnikatelů, W. Schreiber. Varoval, že po rozšíření EU na východ nastane velký přesun pracovních sil směrem na západ, protože životní standart na západě má velkou přitažlivost. Podobně hovořil i předseda saských odborů, B. Sonntag. Ten se obává, zvláště situace ve stavebnictví, kam bude směřovat nápor Poláků a Čechů. Tyto obavy se snažila rozptýlit poslankyně Evropského parlamentu za CDU, B. Wenzel-Perilová. Uvedla, že již dnes neexistují téměř žádna omezení a situace se zvládá.

 

Summa summarum: Podstatnou část obsahu tohoto čísla SdZ tvoří příspěvky, vztahující se tak či onak k tzv. Benešovým dekretům - ne k jejich prospěchu, ale proti nim, za jejich zrušení, odvolání apod. Podobně tomu je i v jiných německých novinách a časopisech, v rozhlase i v televizi. V čem je příčina? B. Wummelová z Mnichova napsala do SdZ: ,,Zemanovi a Klausovi by vlastně mělo být uděleno vyznamenání za zásluhu o sudetské Němce. Tolik publicity dosud nikdy nebylo, tolik souhlasu z řad veřejnosti s našimi požadavky také ne". To je ovšem jen část pravdy. Pro landsmanšaft by bylo výhodnější, kdyby jeho požadavky prošly v tichu, bez českého odporu. To se však nestalo. Naprostá většina Čechů začala svá práva hájit v míře, jakou nepamatujeme. Do tohoto odporu, jehož součástí je i rezoluce českého parlamentu.z 24. dubna, patří i vystoupení M. Zemana a V. Klause, i když názory na způsob, jak to provádějí, jsou různé.

 

Sudetendeutsche Zeitung č. 19 10. 5. 2002

Celé toto číslo SdZ je věnováno převážně tzv. Benešovým dekretům, osm článků výlučně dekretům, několik dalších článků má o nich alespoň zmínku. Všechno je pak podřízeno hlavnímu požadavku jejich zrušení. Nosným příspěvkem je půldruhastránkový rozbor s podivným titulkem Dialektický materialismus etnicky vyčištěného svita a s jasnějším podtitulkem, který již napovídá, o co tu jde. Právní úvaha k rezoluci českého parlamentu z 24. dubna 2002. Autorem příspěvku je dr. jur. Manfred Gratzl. My zde můžeme uvést jen některé základní myšlenky úvahy M. Gratzla, samotného příspěvku by si však měli všimnout češti právníci a další experti, zabývající se prezidentskými dekrety. Nejde totiž o nějaký laciný propagandistický příspěvek, ale o odborný fundovaný text, který nutno vysvětlovat a vyvracet s velkou znalosti problematiky, odstavec po odstavci.

V úvodu se snaží dr. Gratzl označit dekrety za protiústavní právní akta. Uvádí: ,,Beneš se v roce 1938 vzdal prezidentského úřadu (a gratuloval svému nástupci Háchovi k jeho zvolení) a pokračuje podrobným popisem toho, jak se stal Beneš později, za války, znovu prezidentem, v rozporu s československou ústavou. Jako protiústavní Gratzl označuje i další dekrety, na jejichž podkladě došlo např. ke znárodnění, ale i dekrety namířené proti Němcům a Maďarům. Jen málo Čechů našlo odvahu proti tomu protestovat Jedním z nich byl český publicista a historik, Emanuel Mandler, když popravdě označil léta 1945 - 46 za "nacionalistickou a socialistickou revoluci". Prozatímní Národní shromážděni našlo svůj legislativní základ v jednom z Benešových dekretů, vzniklo tedy bez svobodných voleb (a tudíž v rozporu s paragrafem č.8 Ústavy ČSR z r. 1920) na základě paritního vyslání delegátů stran tzv. Národní fronty. V dalším textu se Gratzl věnuje českému restitučnímu zákonodárství, podrobně pak rozebírá, jak byli Benešovými dekrety postiženi Němci. „To, co Beneš svými dekrety sledoval, tzn. bezpráví, vyvlastněni a vyhnání 3,5 milionů sudetských Němců, bylo dosaženo...Účelu bylo dosaženo, volba prostředků nehrála ani sekundární roli. Přesně podle filosofie zakladatele revolučního dialektického materialismu, že účel světí prostředky".

V Německu se blíži volby do spolkového sněmu a právě tato skutečnost je v pozadí zostřeného boje politických stran o hlasy tzv. vyhnanců. V článku Partner vyhnanců uvádí mluvčí vyhnanců CDU/CSU ve spolkovém sněmu, Hartmut Koschyk: „Od vládní výměny r. 1998 (pozn.: po volbách do spolkového sněmu) rudě-zelená spolková vláda ukázala, že není schopna brát vážně příkaz paragrafu 96 spolkového zákona o vyhnancích" a provedla výrazné škrty v rozpočtu, škodící zájmům a potřebám vyhnanců. Němečtí vyhnanci museli v uplynulých letech konstatovat, že u rudo-zelené vlády nenacházejí pochopeni pro své požadavky.

V podobném duchu hovoří i Christa Matschlová, poslankyně zemského sněmu a předsedkyně pracovního kruhu pro vyhnaneckou politiku CSU. V článku Parlament ČR Iegitimuje vraždu národa požaduje odvolání zločinných Benešových dekretů a zrušení tzv. zákona o amnestii z r. 1946, podle něhož nebyli potrestáni ti, kteří se dopustili zločinů proti Němcům a Maďarům. Podle ,Matschlové se česlá společnost nemůže hlásit k evropské hodnotové společnosti a současně přitom chránit vrahy před zákonným odsouzením.

V kampani proti tzv. Benešovým dekretům se angažují nejen křesťanské strany CDU/CSU, své slovo řekli i někteří sociální demokraté. SdZ otiskuje pod titulkem Zklamaná Seliger-Gemelnde stanovisko soc. demokratické Seligerovy obce, podepsané jejím předsedou Volkmarem Gabertem. Nejdříve uvádí, že na 10 000 sudetoněmeckých sociálních demokratů trpělo v nacistických koncentračních táborech a tisíc odešlo do emigrace. Dále připomíná, jak se Seligerova obec od svého založení angažovala pro dobré německo-české vztahy a pokračuje: „Jednoznačné potvrzení tzv. prezidentských dekretů jako základny pro kruté vyhnání přibližně tří milionů sudetských Němců českým parlamentem, je hořkým zklamáním všech lidí. kteří se zasazovali o čestné vyrovnání s naším českým sousedem".

Sudetendeutsche Zeitung věnuje velkou pozornost dopisům čtenářů. Uveřejňuje pak z nich zpravidla ty, které bezostyšně falšují události minulé doby, které se neštítí lží a pomluv. To, co představitelé landsmanšaftu musejí říkat poněkud diplomaticky, zakukleně, to dopisující čtenáři mohou psát bez jakýchkoli zástěrek. Za názory čtenářů neodpovídá redakce, ale každý sám za sebe. Pro ukázku alespoň několik citátů z tohoto čísla SdZ:

O. Göttinger, Weilheim: Dlužni mrtvým. Pražský parlament odmítl 24. dubna 2002 zrušení Benešových dekretů. Další trvání Benešových dekretů ale znamená, že vražda 241 000 sudetoněmeckých dětí, žen a mužů, jakož i nesčetných německých vojáků, zůstává nedotčena. Velká část zločinů Čechů na Němcích po skončení 2. světové války je zdokumentována v Sudetoněmecké Bílé knize a v knize Výkřiky z pekla a měla by být měřítkem pro politiky v jejich jednání... Spolková republika Německo a Evropská unie jsou našim mrtvým po 2 světové válce hodně dlužny. Měly by přimět Českou republiku ke zrušení Benešových dekretů a vrahy těchto lidí posta\it před soud".

E.A. Klier, Mnichov: Vzor: „Národní shromáždění Čechů se jednohlasně přiznalo, že 240 000 sudetských Němců bylo po příměří 8. května 1945 v zajmu tehdy ještě neexistujícího Československa bestiálně a humánně zavražděno...Opravdu velkolepý předpoklad a vzor pro vstup do sjednocené Evropy! A svět tomu jen přihlíží".

Pod titulkem Čeští politikové podněcují konflikt je podána obsáhlá zpráva o zemském shromáždění Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bádenska-Württemberska. Jednání mělo hodnotit svou činnost v uplynulém období, ovšem fakticky bylo plně ve znamení tzv. Benešových dekretů. V závěrečné rezoluci se mj. uvádí, že "česká vláda a politické strany zastoupené v parlamentu dodnes trvají na údajné právoplatnosti vyvlastnění a vyhnání sudetských Němců v letech 1945-1947. Tvrzeni. že česká strana nenese odpovědnost za vyvlastnění a vyhnání, že pouze prováděla závěry Postupimské konference ze srpna 1945, je prokazatelně falešné. Odpovědnost za kolektivní vyvlastněni á vyhnání více než tří milionů sudetských Němců, provázené loupežemi, tyranii, znásilňováním a tisícerými vraždamí, nese výlučně tehdejší Československo a jeho právní nástupce, dnešní Česká republika'".

Na titulní straně tohoto čísla SdZ zaujme velký titulek Arcibiskup Jan Graubner na sudetoněmeckém dni v Norimberku. Uvádí se zde, že poprvé vůbec bude hlavním celebrantem pří mši svaté sudetoněmeckého dne biskup z České republiky. Společně se světícím biskupem Gerhardcm Pieschlem a administrátorem sudetských Němců, páterem Norbertem Schlegelem, bude arcibiskup Msgre Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, metropolita Moravy a předseda české biskupské konference, celebrovat a držet kázání. Dále uvádí tato informace stručný životopis arcibiskupa. K tomu můžeme dodat, že to není poprvé, co J. Graubner bude v Německu na pozváni sudetoněmeckého landsmanšaftu celebrovat mši, tentokrát to však bude poprvé na tak výstižné události. jakou sudetoněmecký den je.

Irene Kuncová je autorkou příspěvku Pokračovat v dialogu. Reaguje v něm na několik dopisů čtenářů, otištěných v 15. a 16. čísle SdZ, odmítajících např. další rozvoj německo-českých kontaktů, útočících proti parlamentu ČR apod. Píše: "Tam, kde vládne neznalost a obraz nepřítele, tam není mír a dorozumění mezi národy, kulturami a náboženstvími. Obzvláště Češi a Němci znají ze své minulosti tuto zničující sílu obrazů nepřítele a ideologického fanatismu. Naše doba by měla umožnit setkání a dialog kultur". Zvlášť podrobně Kuncová reaguje 'na podnět jednoho dopisu. který požaduje zrušení německo-českých partnerství jako odvetu za neochotu české strany zrušit Benešovy dekrety a uzavírá: "Opuštění partnerství a zmrazení dialogu by s jistotou nebylo dobrou cestou".

Příspěvek Irene Kuncové není útočný, agresivní, čímž se liší od naprosté většiny příspěvků v tomto čísle SdZ, je naplněn vizí zlepšování německo-českých vztahů cestou vzájemného porozumění. Má i pointu, skrytou většině čtenářů: Autorka příspěvku je podepsána "Irene Kunc, Svaz Němců Moravská Třebová", nikde není uvedeno, že je prezidentkou Zemského shromážděni Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. A dále: Jedním z autoru dopisů, požadujících faktické přerušeni partnerských styků je Walter Sitte ze Šumperka, předseda Svazu Němců severní Moravy a Orlických hor. Na stránkách SdZ tak probíhá zastřeně boj dvou směrů Zemského shromáždění Němců v českých zemích o linii tohoto Shromážděni. S trochou nadsázky lze uvést, že prezidentka, I. Kuncová, představuje holubice a význačný funkcionář Shromážděni, W. Sitte, jestřáby.

 

Summa summarum: Toto číslo SdZ potvrzuje trend nastoupený sudetoněmeckým landsmanšaftem v poslední době, vyznačující se daleko ostřejším vystupováním proti Čechům a České republice. Kampaň za zrušení tzv. Benešových dekretů a s tím spojené požadavky náhrady za vyvlastnění  majetku sudetských Němců graduje. Lze v tom chápat úsilí o hlasy voličů v blížících se volbách do spolkového sněmu.

Pozornost zasluhuje í ohlášeni účasti českého arcibiskupa na mši zahajující sudetoněmecký den, Nejde o náhodný akt, ale o promyšlené rozhodnutí církve, mající získat v České republice další novokolaboranty, ochotné vystupovat veřejně pro cíle landsmanšaftu.

 

Přeložil: „ PhDr. Vladimír Novák, CSc.,

Redakce: J. Řezniček,

Připravil: JUDr. O. Tuleškov

 

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR KCP Praha 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Text neprošel jazykovou úpravou. Praha, květen 2002.

Texty dostaly elektronickou podobu v únoru 2010.

Webová stránka: www.ksl.wz.cz.                                 E-mail: Vydavatel@seznam.cz