Listy č. 6
(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)
Výňatky z Landes-Zeitung č. 5 z 26. 2. 2002, čtrnáctideník Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZSN).
Úvodník, který napsala prezidentka ZSN Irene Kuncová, je celý věnován nedávným výrokům předsedy vlády M. Zemana o tzv. sudetských Němcích. ,,My pokládáme jeho útoky za hlubokou urážku všech Němců. Němci vědí nejlépe, kam vedl fanatismus, fundamentalismus, fašismus a komunismus. Všechny tyto -ismy přinesly mnoha lidem strašlivá utrpení, vedly k porobě a vyhnání a těm, kteří nebyli vyhnání, porušení lidských práv. Denně jsme konfrontováni s těmito fakty a denně hledáme cestu, jak tyto škody a chyby napravit... Naší prací jsme v uplynulých deseti letech pomohli mnohé bariéry odstranit a zprostředkovat kontakty mezi Němci a Čechy. S finanční pomocí domovských skupin (pozn.: z Německa) byly renovovány mnohé památky, kostely a historické budovy".
I. Kuncová poté podrobně cituje některé pasáže z článku mladého českého historika J. Rychlíka v Právu z 6. ledna 2002, ve kterých kritizuje obsah Zemanových výroků o potrestání sudetských Němců po skončení války a o službě sudetských Němců v hitlerovském wehrmachtu, které prý neodpovídají historické pravdě. I. Kuncová poté uzavírá svůj úvodník: "To jsou informace, které nám všem pomáhají zpracovat dějiny a také usilovat o splnění našich cílů. Tímto způsobem se nám podaří společně s našimi českými kolegy najít rozumnou cestu".
Výrokům premiéra Zemana jsou věnovány i některé další příspěvky, zvláště však dva, uvedené v rubrice Fórum názorů. Prvním je obsáhlý článek Patrika Bejdy z Prahy, nadepsaný "Značka" D-A-C7, ostře protičesky laděný. Nejdříve srovnává Zemana s korutanským Heiderem, dále uvádí reakci Čechů na nedávno rozšířený nápad zástupců německých a rakouských revanšistických svazů, aby v bývalých Sudetech byly tabule s názvy měst a obcí uvedeny dvojjazyčně. U "zdomácnělých" obyvatel to vzbudilo obrovské rozhořčení. V jiné souvislosti autor příspěvku uvádí, že Češi neustále hledají a využívají příležitost, aby pomluvili Němce a odvrátili pozornost od vlastních hanebných činů. V souvislosti s chystaným vstupem České republiky do Evropské unie usiluje český scénář o to, přesvědčit občany EU, že "Evropská unie je bezpodmínečně odkázána na ČR a odpovědní z Bruselu musejí 'vysoké pány' z Prahy prosit na kolenou, aby skutečně přistoupili k EU".
V závěru se P. Bejda ptá, jak mohou fungovat dobré sousedské vztahy ČR s Německem a Rakouskem, když "ze strany odpovědných politiků ČR je bez výjimky demonstrována arogance, dvojí morálka a drzost? Jak může být odbourána závist a nenávist, když pan premiér Zeman označuje sudetské Němce za 'pátou kolonu Hitlera'?"
Autorem druhého příspěvku Žádná pátá kolona s podtitulkem Otevřený dopis panu Miloši Zemanovi je Josef Döllner z Gröbenzellu u Mnichova. Ze Sokolova byla jeho rodina odsunuta v roce 1946, kdy mu bylo 13 let. Později vstoupil v SRN do sociálně demokratické strany, SPD. Uvádí: ,,zajímalo Vás někdy, jak se vedlo německým sociálním demokratům v Československu, když v roce 1938 došlo k připojení k Německé říši? Tito němečtí občané Vaší země vystupovali pro zachování republiky, když tehdejší státní prezident byl již v bezpečném exilu v zahraničí. Tito lidé museli pro své bojové vystoupení pro demokracii a svobodu a tím pro další zachování ČSR hořce pykat, ať v exilu nebo v koncentračních táborech. A znovu s nimi bylo zacházeno v roce 1945 v důsledku kolektivní viny jako se zločinci, jako se všemi sudetskými Němci. Autor otevřeného dopisu poté uvádí, co všechno SPD učinila pro přátelství Němců s Čechy, mj. on a jeho přátelé z SPD i CSU zato byli poctěni vysokými bavorskými i německými vyznamenáními a řády. Závěrem píše: "...jako ministerský předseda jste získal svou prací pro Vaši zemi velké zásluhy. Tím horší je, že nyní svými řečmi naši práci pro přátelské vztahy mezi Čechy, Němci a obzvláště sudetskými Němci, ztěžujete. Úřadu lidem svobodně zvoleného ministerského předsedy demokratického státu je nutno vyslovit úctu. Nicméně jako sociální demokrat, který pro ideály a cíle vystupuje již po desetiletí, se stydím za výroky svého 'stranického přítele'''.
Od prosince loňského roku jsou v každém čísle Landes-Zeitungu (s výjimkou č. 2) zařazovány poměrně obsáhlé příspěvky doc. dr. Baumanna o činnosti plzeňského střediska setkávání, resp. studentského doprovodného programu, který připravuje středisko spolu s plzeňskou univerzitou. Nejinak je tomu i tentokrát. V úvodu W. Baumann uvádí: ,,Pod vedením úřadující předsedkyně Gertrudy Trepkové získalo středisko vynikající jméno doma i v zahraničí. Rozhlas a televize, německé i české, noviny mohly činnost těchto zařízení již mnohokrát ocenit. Magistrát města Plzně mohl 'svým' Němcům již vícekrát projevit uznání a vyzdvihnout jejich vynikající kulturní činnost, kterou konají pod vedením Gertrudy Trepkové. Řadou úkolů byl v letošním roce pověřen opět doc. dr. Winfried Baumann".
S podporou střediska se v letošním roce rozjela řada studentů z univerzit v Plzni, Praze, Opavě a Ústí n. L. do různých zemí Evropy, zvl. Německa, aby se zúčastnili seminářů, konferencí a jiných akcí v rámci svých příprav na diplomové práce. Středisko setkávání připravuje řadu přednášek na historická, literární i další témata, např. Průplav Labe - Dunaj: dobrá myšlenka, která nebyla uskutečněna, Významná silnice Praha-Plzeň-Klenčí- Waldmünchen-Regensburg apod. Plzeňské středisko setkávání bude věnovat velkou pozornost přeshraničním kulturním stykům s okresem Cham v sousedním Bavorsku. Středisko bude "Vyhledávat mladé literární talenty, kterým umožní uveřejnit jejich práce mj. ve Věstníku organizací Němců v západních Čechách.
Tento stručný přehled o činnosti plzeňského střediska doplňuje a aktualizuje informace, podané v minulých číslech LZ. Potvrzuje zřejmě oprávněnost hodnocení střediska v úvodu příspěvku. Není zřejmě náhodné, že LZ věnuje tak mimořádnou pozornost jeho činnosti, která může být vzorem a podnětem i pro další střediska setkávání a regionální svazy Němců v České republice. Pročítáme-li čísla LZ vydaná v uplynulých měsících, tak o většině středisek setkávání nepadlo ani slovo. Je to proto, že o sobě nedávají v tiskovém orgánu ZSN vědět, nebo existují fakticky pouze na papíře?
Problémy Hlučínska se objevují na stránkách LZ poměrně často. Jejich autorem bývá Horst Kostritza. Nejinak je tomu i v tomto čísle LZ. Pod nadpisem Prusové a první republika popisuje začlenění Hlučínska do Československé republiky a jaké těžkosti z toho vznikly. Čeští historici by zřejmě události s tím spojené popsali poněkud jinak, my se zde ovšem i obejdeme jen zkrácenou reprodukcí obsahu příspěvku H. Kostritzi:
,,4. února 1920 se obyvatelé Hlučínska (v německém originále Hultschiner Ländchen) probudili jako českoslovenští občané. A do tohoto dne neexistovalo Hlučínsko jako zvláštní území. Představovalo jižní část okresu (Landkreis) Ratibor, součásti pruského Slezska. Pojem Hlučínsko se objevil teprve na konci 1. světové války. Název nevznikl ani ze zemipisné, ani historické potřeby, ale vznikl podle názvu města Hlučín (německy Hultschin) jako provizorium ve dvacátých letech minulého století. Oddělením od tehdy německého Ratiboru a Československou republikou vydaným ustanovením vyvstal nový okres Hlučín".
Kostritza uvádí dále problémy, které vznikly. Např. s českým jazykem, který se začal povinně používat ve školách. "Ten, kdo zná hlučínský dialekt, si umí představit těžkosti tehdejších dětí. A to se již dnešní dialekt české řeči hodně změnil. Nesmíme zapomínat, že kontakt s moravským okolím byl přerušen již v roce 1742, tedy před plnými 178 lety. V této době se jazyk Hlučínska vyvíjel samostatně, nezávisle na češtině a převzal německá slova, kterými byli obyvatelé konfrontováni v běžném denním životě. Děti v roce 1920 ve škole české řeči učitele nerozuměly".
Situace v nově vzniklém československém okresu nebyla dobrá. Mnozí obyvatelé očekávali od nové vlasti práci. Až dosud byli obyvatelé Hlučínska zaměstnáni v proském Slezsku či ve vzdálenějších územích Německa. I pro zemědělce ležela odbytiště jejich produktů v Německu. Ukázalo se, že nové Československo toto nemohlo nahradit, že pro Prosy /Prajzáky/ bude v Československu jen těžko najít nějakou práci... Protože po téměř dvousetleté příslušnosti Hlučíňanů k Prusku převzali německý jazyk, obnovili Prusové (z Hlučínska) opět kontakty k Německu a šli hledat zajištění životních potřeb tam, kde byli zvykli, tzn. opět do Německa. Autor článku pokračuje: "Co mohlo Československo na začátku 20. století Prusům nabídnout? Zvláštní režim s nucenou správou obcí a českým jazykem, kterému sotva rozuměli, navíc s úředním jazykem, nezaměstnanost, později zemědělské reformy, provedené nevýhodně pro obyvatele. K tomu silná slova slovanského původu a záchranu od naprostého poněmčení. Nová vlast neukázala Prusům právě přátelskou tvář. Laskavost, práci a porozumění našli již tehdy za hranicemi, v Německu".
Summa summarum: Znepokojivý je protičeský podtext několika příspěvků: zda jde o náhodu, nebo o trvalejší trend Landes-Zeitungu ukáží příští čísla.
Landes-Zeitung č. 6 z 12. 3. 2002
Podstatná část tohoto čísla LZ uvádí příspěvky, vztahující se k tzv. Benešovým dekretům ve spojitosti s nedávnými výroky předsedy vlády M. Zemana v rakouských i dalších médiích. Úvodník nese název Spor o Benešovy dekrety s podtitulkem V Rakousku je chystána hromadná žaloba proti českému státu. Hned na začátku obsáhlého příspěvku je uvedeno: „Na podkladě právních dekretů, pojmenovaných po bývalém československém prezidentovi Eduardu Benešovi, následovalo po 2. světové válce vyvlastnění a vyhnání kolem tří milionů sudetských Němců z Československa. Od té doby patří Benešovy dekret k nejspornějším evropským právním dokumentům". Miloš Zeman svými výroky jejich problematiku znovu oživil. K jeho ostrým výpadům proti sudetským Němcům, které mj. označil za pátou kolonu Hitlera, zaujaly mj. ,,Krajanská sdružení" odsunutých Němců v Rakousku. Jejich představitel Gerhard Zeihsel uvedl v novinách Oberösterreichische Nachrichten: "Omluva Česka za vyhnání a vyvlastnění nám již dnes (tzn. po výrocích Zemana - pozn. red.) nestačí. Já nejsem pro nějakou omluvu, ale pro odsouzení a zrušení dekretů". Bez vyřešení tohoto problému nelze připustit vstup České republiky do Evropské unie. Zeihsel dále uvedl, že se v RakouskU připravuje hromadná žaloba proti českému státu. Jejím cílem je dosáhnout odškodnění za utrpěné vyvlastnění. V příspěvku je dále uvedeno, že nejen Zeman odmítá o Benešových dekretech jednat, ale i další čeští politikové jakékoliv jednání odmítají. Cituje poté mj. místopředsedu ODS a stínového ministra Zahradila, historika Vykoupila z brněnské univerzity, poslance ČSSD Koudelku, který připustil možnost odškodnění "sudetoněmeckých" antifašistů, vysídlených do Německa a Rakouska, příp. navrácení jejich majetku a nabídku českého občanství.
Landes-Zeitung převzaly tento příspěvek, jehož autorem je Olaf Berth, z monitoru Deutsche Welle (Radio Prag). Ze stejného zdroje pochází i poznámka Symbolické odškodnění místo zrušení Benešových dekretů? - Pithart nevidí pro zrušení žádný prostor: ,,Předseda senátu Petr Pithart pokládá požadavek zrušení Benešových dekretů za kontraproduktivní. V interview pro berlínské noviny ......řekl, že z právního hlediska není možné jejich zrušení, protože dekrety jsou součástí poválečného zákonodárství. Proces překonání minulosti nemůže být urychlen usneseními zahraničních institucí.. .Pithart se vyslovil pro 'symbolické odškodnění' těch sudetských Němců Českou republikou, kteří nebyli nacionálními socialisty".
I další příspěvek reagující na názory M Zemana obsahuje řadu nepravd a lží - ne z nevědomosti, ale úmyslných, navíc je prodchnut přímo nenávistí ke všemu českému. Jeho autorem je prof. dr. Adolf Hampel z Hungenu v Německu: Zemanovi patří dík.
Alespoň jednu, bohužel trapnou, perličku: "Češi musí žít s tím, že podobně jako Německo a Rakousko, ale na rozdíl od Poláků, Rusů, Francouzů, Italů, Jugoslávců a dalších - u nich nedošlo před 5. květnem 1945 k žádnému partyzánskému hnutí proti nacistickému režimu".
Ve stejném duchu jako je příspěvek Adolfa Hampela píše i Kurt Gärtner z rakouského Welsu pod titulkem Benešovy dekrety: chybný český odhad? Ponechme jej bez komentáře, uveďme jen první větu: ,,Miloševič je tč. obžalován v Haagu. Jako vzor pro vyhnání a etnickou čistku si vzal českého politika Beneše".
Ještě jeden článek k Benešovým dekretům: Jeho autorem je dr. James Paulding z USA, donedávna profesor Trumanovy univerzity. Pod nadpisem Z amerického hlediska líčí, jak jako mladík se po válce dozvídal o zločinech páchaných na sudetských Němcích. A tak se také dočetl a dozvěděl o vražedných českých partyzánech, o tom, že z 3 miliónů Němců, kteří žili v Československu, bylo 240 000 zavražděno v průběhu deportace, tj. vyhnání.
Před několika léty byla ustavena česko-německá komise historiků, v níž působí i přední vědci a další odborníci z České republiky a Spolkové republiky Německo. Tato komise se po dlouhých výzkumech a odborných jednáních došla k závěru, že v přípravě a v průběhu přesunu zahynulo v důsledku infekčních nemocí, stářím apod. nanejvýš kolem 20 tisíc Němců. V této cifře jsou započítáni i Němci zemřelí v důsledku různých excesů, ne však více než 5 tisíc. Jistě, k tomu nemělo dojít. Nezapomínejme však, že to bylo těsně po skončení války, kdy ještě měly poměrně volné pole působnosti i kriminální živly, lidé postižení nacistickou okupací a nyní opláceli stejnou metodou, jakou uplatňovali před několika měsíci jejich nacističtí tyrani apod. To všechno by měl profesor americké univerzity vzít v potaz, když píše o mrtvých z dob přesídlení.
Široce rozvětvená síť je název příspěvku prezidentky Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Irene Kuncové. Uvádí že jako prezidentka ZSN byla pozvána na zasedání spolkového shromáždění "Sudetoněmeckého landsmanšaftu", které se konalo 16.-17. února v Mnichově. O vlastním jednání tohoto malého parlamentu neuvádí ani slovo, zato informuje čtenáře podrobně o struktuře landsmanšaftu, s níž se mohla seznámit: „Sudetoněmecká" národnostní skupina čítá 3,8 miliónů lidí. Z toho žije v SRN asi 3,4 mil. a z toho 700 000 v nových spolkových zemích (to zn. v bývalé NDR). V Rakousku je "sudetských Němců asi 160 000, v České republice (podle posledního sčítání lidu) 38 000. Zbývající jsou usazení mj. v Brazílii, Chile, Paraguaji, Rumunsku a na Novém Zélandě.“
Členové "landsmanšaftu" jsou sdružení v 356 okresních skupinách s více než 2 000 místními skupinami. Vedle tohoto regionálního členění jsou členové sdružení ve struktuře domovských obcí podle jejich původu - Chebska, Šumavy, jižní Moravy apod. 176 obcí, měst a okresů v Německu má patronáty nad "sudetoněmeckými" městy a okresy. Aktivně pracuje 159 domovských světnic, 24 odborných archivů a muzeí. Významná jsou různá sdružení, jako katolická Ackermann-Gemeinde mající blízko ke křesťanským demokratům, nacionálně konzervativní Witikobund a kolem 40 kulturních a vědeckých sdružení, např. "sudetoněmeckých" žen, učitelů, vychovatelů, kněžské sdružení, atd. Oficiálním tiskovým orgánem "landsmanšaftu" je týdeník Sudetendeutsche Zeitung a věstník Mitteilungsblatt. Celkem je vydáváno 65 domovských novin. Aktivní je "Sudetoněmecká" mládež a několik kulturních a politických vzdělávacích zařízení.
I. Kuncová uzavírá svůj příspěvek tím, že v České republice byla díky pomoci Spolkové republiky Německo a domovských sdružení v 90. letech zřízeno několik kulturních středisek setkávání, která rozvíjejí spolupráci s německými i českými občany. Tato střediska staví mosty mezi oběma národy".
Několik příspěvků v tomto čísle LZ se týká konkrétních německo-českých aktivit:
Mladí Češi a Němci odsuzují politiky: V listopadu loňského roku bylo v bavorském Bayreuthu ustaveno Německo-české fórum mládeže. Na svém prvním následném zasedání v Terezíně koncem února zaujalo stanovisko k současným aktuálním problémům v německo-českých vztazích. Kriticky se vyjádřilo k výrokům předsedy vlády ČR M. Zemana. Ve schváleném memorandu vyslovilo politování nad tím, že tyto výroky zatěžují německo-český dialog. Cílem fóra mládeže je mj. účast na německo-českém dialogu, který probíhá na různých úrovních. Tak např. v březnu 2002 se mluvčí fóra účastní konference koordinační rady německo-českého diskusního fóra, kde také přednese příspěvek na téma o budoucnosti německo-českých vztahů.
Stipendia Německo-českého fondu budoucnosti: Fond bude poskytovat stipendia studentům vysokých škol v Německu a České republice na dobu 10 měsíců pobytu v sousední zemi. Budou činit 550 Eur měsíčně a jednorázový paušál 550 Eur na materiální a cestovní výdaje. Ucházet se o ně mohou studenti všech semestrů a doktoranti společensko-vědních oborů, tj. jazyka, literatury, kultury, politiky, práva apod. Stipendisté musí v té době pracovat na konkrétních projektech s německo-českou tématikou.
Komputér a baroko ve Valeči u Karlových Varu. Ve Valeči se nachází vedle zámeckého kostela ještě farní kostel Narození sv. Jana Křtitele, ovšem ve velmi špatném stavu. Stát podpoří jeho renovaci pouze pod podmínkou, že část nákladů převezme obec Valeč a biskupství. Po rozmluvě s plzeňským biskupem v r. 1995 se "vyhnanci" z Valeče i jiných míst zavázali převzít na sebe onu církevní část nákladů. Od té doby přispělo na obnovu kostela kolem 100 jednotlivců a 100 institucí z Německa, zvl. bavorské spořitelny, patronátní obec "vyhnanců" z Valeče, Neckargmünd a další. Při jednom jednání starosty z Valeče dr. Sušanky se zástupcem valečských "vyhnanců" dr. Reiglem, došlo k dohodě, že vysídlenci pomohou obci s vybavením a zavedením počítačů. Pan Reigl byl až do r. 2000 viceprezidentem Svazu spořitelen Bavorska a získal řadu osob a institucí v Bavorsku pro tuto pomoc. Dnes je již ve Valeči a okolí hustá počítačová síť - v obecním úřadě, školách, podnicích apod., která je hojně využívána, připravuje se např. i internetová kavárna. "Valeč je důkazem, že německo-česká spolupráce se již stala běžnou denodenní skutečností. Lidsky je toto nutno zvlášť vysoce ocenit, protože na této spolupráci se zvlášť aktivně podíleli i Němci, kteří po skončení války sami těžce trpěli.
Kulturní aktivity Německého kruhu přátel v Kravařich a činnost Střediska setkávání popisuje ve svém příspěvku Horst Kostritza. Při nedávném sčítání obyvatelstva se přihlásilo k německé národnosti v Kravařích 558 osob, což představuje jen 8,6 %, svou aktivitou však je jejich kruh nejpilnější u všech kravařských organizací. Úvodem ke kulturní činnosti v novém roce byl tříkrálový koncert za účasti pěveckého sboru z hornoslezské Ratiboře v Polsku, při kterém zazněly německé vánoční a lidové písně. 23. ledna se konalo v kravařském středisku setkávání pracovní setkání zástupců německých regionálních svazů na Hlučínsku. Z dalších pořádaných akcí uvádí Kostritza mj. ples, který uspořádal kruh v kravařském zámku. V zámecké kapli se 27. ledna konala bohoslužba, kterou německy celebroval duchovní z Ratiboře. Začátkem února navštívil kravařské středisko setkávání korespondent francouzských novin Le Monde. Zajímal se hlavně o životní podmínky německé menšiny na Hlučínsku a o aktivity hlučínských německých svazů. H. Kostritza uzavírá svůj příspěvek: ,,Německá menšina na Hlučínsku rozvinula v obcích čilý kulturní život. Přetrvání lidové kultury je důležitou součástí naší identity, kterou se nám snažili vzít komunističtí mocipáni. Znovuobjevení našich kořenů v lidové kultuře je velkým činem menšiny".
Summa summarum :
V tomto čísle Landes-Zeitungu se objevuje několik příspěvků, které obsahují vyslovené polopravdy a lži, vytažené u zastaralého šuplíku Sudetoněmeckého landsmanšaftu: zamlčují, že o odsunu Němců rozhodly v Postupimi spojenecké mocnosti a nikoliv dekrety prezidenta Beneše; lživě tvrdí, že v okupovaném Československu nebyl žádný partyzánský odboj; pomlouvají, že prý tzv. Benešovy dekrety byly rasistické; falšují poválečnou historii, když uvádějí, že za odsunu bylo povražděno 240 000 Němců. O tom, že všechny tyto pomluvy byly již vědci i jinými odborníky-kompetentními osobnostmi vyvráceny a uvedeny na pravou míru, se v Landes-Zeitungu nepsalo a nepíše. A ještě jedna zajímavost: všichni autoři uvedených příspěvků jsou ze zahraničí i v SRN, Rakousku a USA, ani jeden není z České republiky.
PhDr. Vladimír Novák, CSc.
Redakce: J. Řezníček
Připravil JUDr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR KČP Praha 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Text neprošel řádnou jazykovou úpravou. Praha, duben 2002.
Texty dostaly elektronickou podobu v únoru 2010.
Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz