Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.                                                     Ostrava, 01.08.08.

 

„KŘIŠŤÁLOVÁ NOC“  NA KOSOVU A METOHIJI (17.-18.BŘEZNA 2004) 

 

V nacistickém Německu proběhl 9. listopadu 1938 pogrom proti Židům, doprovázený  ničením a loupením židovského majetku, obchodů, útoky na Židy, byli i mrtví. Mnoho Židů bylo zatčeno – začala v plném rozsahu instituce „koncentračních táborů“. Hořely domy Židů i synagogy. Byl to šok pro celý svět. Nacizmus ukázal svoji tvář. Ničila zfanatizovaná nacistická chátra, ne chudina. Událost dostala jméno „křišťálová noc“.

Něco podobného, stejně hrůzného, se stalo na Kosovu a Metohiji, ve dnech  17. a 18. března 2004, kde k něčemu podobnému  nemělo dojít , vždyť podle  rezoluce RB (Rady bezpečnosti) OSN čís.1244 odpovídaly KFOR a UNMIK za bezpečnost Nealbánců,  za jejich bezpečný návrat domů, za mezi etnický  mír. A celá řada nepoctivých nebo zcela povrchních pozorovatelů  říkala, že se bezpečnostní situace na Kosmetu za těch téměř pěti let (1999-2004) od NATO agrese nápadně zlepšila.A při tom utiskování Nealbánců pokračovalo stejnou měrou za únosů, loupení, vyhánění z domovů, znásilňování až vražd, ničení a poškozování sakrálních památek.V týdnech po odchodu jugoslávské armády a policie se na Kosmetu přes 500 lidí stalo nezvěstnými. Možná, že to byli lidé, o kterých psala Carla del Ponteová, bývalá hlavní prokurátorka  ICTY v Haagu ve své knize „Lov ; já a váleční zločinci“ (2008), kteří byli odvlečeni do Albánie, tam zabiti a jejich orgány pak prodány jako transplantáty. V Praze byla  8.července  2008 čtena  jména těch 562 „nezvěstných“ během pietního obřadu, za tichého doprovodu reprodukované pravoslavné mše.

Rok po okupaci Kosova a Metohije vojsky NATO, generální tajemník OSN Kofi Annan ostře odsoudil  vzestup počtu útoků na Srby  na Kosovu. Připustil poprvé, že to nejsou  izolované vraždy v rámci pomsty, ale že je to součást zorganizované kampaně (The  Guardian, 10.června 2000). Dále řekl, že mezinárodní společenství neintervenovalo na Kosovu, aby z něho udělalo útočiště pro pomstu a  zločin.,

V noci mezi 17. a 18. březnem 2004 začala další fáze vyhánění zbývajících Srbů i Romů z Kosmetu. Údajným podnětem k tomu bylo utopení  dvou (později se ukázalo, že asi tří) albánských chlapců  v rozvodněné řece Ibar u Kosovské Mitrovici, které podle Albánců                            prý do řeky zahnali Srbové. Nicméně mluvčí OSN (UNMIK) Derek Chappell situaci popsal zcela jinak. Podle něho čtyři albánští chlapci chtěli přeplavat řeku a dostat se do srbské části města. Dva strhl proud a utopili se. Třetí byl nezvěstný a zdá se, že se také utopil. Čtvrtý  se zachránil a podle Chappella  řekl svým rodičům, že je nikdo do řeky nehnal, že šlo o nehodu.  Albánské davy, jako by čekaly na povel, hned začaly organizovaně  (!) na více místech Kosmetu útočit na srbské enklávy (ghetta),  rabovat a vypalovat srbské i romské domy, surově bít a dokonce i zabíjet vyhnané obyvatele. Začaly ničit a vypalovat další srbské církevní památky. Pokusy vojáků KFOR zadržet běsnící davy, mnohdy zcela  nedostatečné, nebo dokonce nepřítomné, neměly veliký úspěch. Proč se ochrany olupovaných, vyháněných, bitých i zabíjených Romů i Srbů neujali tisíce Američanů ze své základny Bondsteel nedaleko Uroševce, pro kterou možná celou „kosovskou operaci“ podnikli?  Jen se tiše bavili ve svém perimetru a nehnuli ani prstem  na obranu těch, které do neštěstí svojí činností přivedli Během třech dnů bylo zabito 19  Srbů a Romů, přes 300 zraněných (podle některých  až dokonce 900, hlavně následkem surového bití). Kolem 4 000 Srbů i Romů bylo vyhnáno ze svých domovů, vypleněných a vypálených, aby se už neměli kam vrátit.  Záchranu našli pak v uprchlických táborech střežených od KFOR. Vyhořela malá srbská nemocnice v osadě Kosovo Polje. V městě Obilić  žilo před NATO agresí kolem 8 000 Srbů, po etnické čistce v březnu 2004 tam už nezůstal ani jeden. Bylo hlášeno, že se vypalování srbských domů účastnili údajně i albánští policisté quasi republiky Kosovo.

Obzvláště trapně a zbaběle se zachovaly německé jednotky KFOR v Prizrenu, pro Srby posvátném městě, které bylo za císaře Dušana Nemanjiće (1331-1355), spolu se Skopljem, císařským městem říše, s přečetnými památkami z té doby.. Německá jednotka nečinně přihlížela, jak albánská chátra ničí vše srbské, co ještě v Prizrenu zbylo. To, co Turci nezničili za 600 let své vlády, to zničila albánská chátra během dvou dnů. Byl zapálen chrám Bohorodičky Ljevišské ze XIV.století (památka UNESCO),  vypáleny a zničeny byly kostely (chrámy) sv.Spásy, sv.mučedníka Georgie (Jiřího), sv. Mikuláše, sv.Kuzmy a Damijana, sv.Pantelejmona, sv.Neděle, většina ze XIV.století. Byl vypálen i obnovovaný klášter sv.Apoštolů z doby Dušanovy. Zničeno bylo sídlo pravoslavného vladyky  rašsko-prizrenského Artemije i bohoslovecká škola  sv.Cyrila a Metoděje  z roku 1870. Před tím vladyka Artemije dostal písemnou záruku, že němečtí vojáci KFOR budou katedrálu sv.Jiří (Georgie) bránit. Velící generál německé jednotky Holger Kammerhoff prohlásil, že jeho jednotka postupovala podle pravidel, která ji zavazují chránit životy  lidí, ale ne budovy. „Než začali (Albánci) házet molotovovy koktejly na srbský klášter, poslali vzkaz německým vojákům KFOR, že jim nezkřiví ani vlásek,  jestliže se budou držet stranou. V opačném případě budou také předmětem útoku“ (tak to popsal M.Zaremba, novinář švédských novin Dagens Nyheter). Do příchodu NATO okupantů v červnu 1999, žilo v Prizrenu kolem 9 500  Srbů, koncem roku 1999 něco přes 100 (ostatní byli vyhnáni, uprchli), po 24.březnu 2004 už žádný. 

Podobně zbaběle se zachovaly francouzské jednotky KFOR, které měly chránit ženský klášter Devič z XV.století, v centrálním Kosmetu, nedaleko města Srbica.. Klášter byl vyloupen a zcela zničen. Francouzi nezachránili ani  blízkou srbskou osadu, která byla vypleněna a vypálena. I na  dalších místech Kosmetu se jednotky KFOR během běsnění albánské chátry zavřely do svých základen, jako by se nic nedělo, jako by neměly koho bránit.

     Zcela jinak jednala statečná švédská jednotka KFOR pod velením podplukovníka Hanse Hekansona, ve které byl i prapor Čechů a Slováků, Finů a Maďarů, která chránila srbsko-romskou enklávu kolem překrásného, starobylého kláštera Gračanica ze XIV.století (památka UNESCO).V enklávě žije několik desítek tisíc lidí, většinou Srbů, a několik stovek Romů. Přes zuřivé útoky Albánců  byl klášter i v enklávě žijící lidé uchráněni,  během bojů bylo zraněno 35 vojáků KFOR. Ale blízká osada Čaglavica byla davem devastována. Kdyby se podobně statečně zachovala německá jednotka v Prizrenu a francouzská  v okolí kláštera Devič, byly by tamní  starobylé památky uchovány a německá a francouzská jednotka by si nezasloužily takovou hanbu za zbabělost. A co kdyby se statečně zachovali i Američané z Bondsteelu - bohužel se nezachovali nijak. Opovrhli strádáním lidí.                                                                        

   -„Vyloupli ti jasné oči, krásná tváři!         SIMONIDA – Freska v Gračanici

 Jednou za večera v chrámu za soumraku               (srbská královna)

Albánec se  tiše vplížil ku oltáři.

Nožem  neváhal tě zbavit tvého zraku…“(Milan Rakić , 1876-1938)

Jedná se o fresku mladičké srbské královny Simonidy, byzantské princezny z dynastie Palaiologů,  čtvrté ženy mocného srbského krále Milutina Nemanjiće (1282-1321), které někdo  na fresce v chrámu Gračanici  vyškrabal oči.

      Během této„křišťálové noci“na Kosmetu bylo za přítomnosti 17 000 vojáků NATO a 4 000 policistů OSN (UNMIK) zničeno dalších 37 pravoslavných kostelů, chrámů a klášterů, často  spolu se hřbitovy, vyloupeno a zničeno kolem 1 000  domů.  Od  června 1999 do 16.března 2004 bylo poškozeno a zničeno 112 pravoslavných  kostelů, chrámů a klášterů… Takže byla i na hřbitovech Kosmetu multietničnost  pochybná.

   -„Této zemi není Bohem štěstí dáno,        PO MÉ VLASTI UBOHÉ

      Dopřál jí jen těžkých běd a nepohody,

      Jinde září jasné slunce na národy,

      Nás však šlehá věčný mráz a zimní ráno…“   (Alexa Šantić , 1868-1924)