Když německý medvěd si tě chce ještě blíže přivinout, tak si dej dobrý pozor!

I.

„Naši“ ústavní činitelé se snaží, jak jen mohou, aby nás dostali do nejtěsnější blízkosti Německa. Totéž bylo dlouholetým přáním i sudetů. Dnes dokonce skupina poslanců Bundestagu požaduje, aby Německo se více přiblížilo k České republice.  Mluví o příhraniční spolupráci, o ekonomických vztazích. Ti „naši“ i Němci honosně ten pohyb  nazývají strategickým česko-německým dialogem. Mluví o tom, jak česko-německé vztahy jsou vynikající, jak snad nikdy předtím nebyly.

Proces, který ČR nastoupila díky „našim“ germanofilům a sudetomilům, pokračuje. O jejich zaslepenosti svědčí na příklad i to, že jeden z nich o sobě prohlašoval, že se necítí být Čechem, ale Böhmem, další pak ještě nedávno o sobě říkal, že je sudetský Čech, aby se o něco později opravil v tom smyslu, že je Čech, ale narozený v Sudetech. Dokonce vytvořil i termín „politické Sudety“, do nichž zahrnoval i Šumavu a Brno. Zamysleme se nad tím, co vlastně po těchto úvahách z ČR ještě zbývá. To jsme se od dr. P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR, zatím nedozvěděli.

Někteří optimisté vidí již „světlo“ na konci tunelu. Co však můžeme zaznamenat dále? Česká republika ztrácí svou státnost a postupně se fakticky stává německým protektorátem, kolonii a v myslích některých „českých“ politiků i 17. zemí Spolkové republiky Německo. Ano, tam někam může tento vývoj nás přivést. Přejeme si destrukci naší státnosti? Přejeme si ji vyměnit za zemskost s fragmentární svrchovaností?  Máme se dostat do situace ještě horší než za Rakouska – Uherska, kdy jsme byli zemí, z níž naši předkové vytvořili svrchovanou Československou republiku?. Možná, že někteří z nás si to přejí. Na štěstí je jich   jen malo. Mají však moc v rukou, nejen státní, ale i společenskou, vládnou sdělovacími prostředky, velkými finančními zdroji, školami a nebojí se používat k dosažení svých cílů i represivní orgány.

Na druhé straně stojí většina našeho národa, která si přeje zachování tak těžce vydobyté české státnosti. Má však holé ruce. Soustavně je vlastenecký tábor vnitřně rozkládán, aby síla jeho početnosti a vnitřní soudržnosti byla více a více narušována. Představitelé národní většiny  mají  velké těžkosti. Jejich osočování a napadání, někdy dlouhodobé, jindy pak nárazové, je pro ně již denním chlebem. Vlastenecké subjekty trpí  velkým a trvalým nedostatkem finančních zdrojů.

My jsme většinou, která si přeje zachování svrchované České republiky. Jsme pro strategický dialog, nikoliv však s Německem, ale se Slovenskou republikou. Nikoliv Němci jsou nám nejbližším národem, ale Slováci, s nimiž jsme žili řadu desetiletí ve společném státu. Jsme pro přibližování se ke slovenskému národu. Společně se Slováky si formu státoprávního soužití vybereme. Máme budoucnost jen tehdy, pokud budeme žít společně - Češi se Slováky a Slováci s Čechy.

II.

Jsme demokraté. Demokracii chápeme masarykovsky. Jsme pro její rozšiřování z oblasti politické i do oblasti sociální a hospodářské. Jejím důsledkem bude i sociální spravedlnost Jsme pro prohlubování zastupitelské demokracie o instituty demokracie přímé. Lid má právo, jak jsme pevně přesvědčeni, přímo v referendu rozhodovat o určitých společensky nejdůležitějších otázkách. To jsou některé z našich základních cílů.

Demokracie je vládou většiny. Proto navrhujeme, aby „naše vláda“ vypsala imperativním referendum o směřování republiky. Nechť lid, který je nositelem státní moci, rozhodne, zda půjdeme německou cestou ke ztrátě státnosti nebo česko-slovenskou k nové budoucnosti. 

III.

Říká se, že dobré účty dělají dobré přátele. Jak přátelské jsou česko-německé vztahy, svědčí i fakt, že Němci nám dosud nezaplatili reparace ve výši dnešních více než 3 bilionů korun. Tato reparační povinnost Německa vůči nám byla stanovena Pařížskou reparační dohodou. Je však jištěna i principem mezinárodního práva, který říká, že agresor je povinen zaplatit své oběti veškeré škody, které jí vznikly agresí. My jsme byli obětí německé agrese. Německá vojska byla u nás, ne naše na německém území. Naše právo na reparace a povinnost SRN nám reparace zaplatit jsou nepromlčitelné. Žádný náš ústavní činitel či vláda se jich nemohou vzdát.  S Německem jsme dokonce dosud ani nepodepsali mírovou smlouvu, ač jsme s ním byli ve válečném stavu a bojovali.. Při jednání o mírové smlouvě musíme naše reparační požadavky vůči Německu položit na stůl a trvat na jejich splnění.

IV.

Před německým „přátelským“ obětím se musíme chránit, silně chránit. Musíme si vždy uvědomit, jak probíhal více než tisíciletý germánský Drang nach Osten. Část dnešního Německa stojí na dřívějším slovanském území, které obývali Polabští Slované. Vezměme v úvahu i osud Lužických Srbů, kteří jsou v Německu uznávanou národnostní menšinou, ač žijí na svém území již od V. století, kdežto Němci, kteří se cítí být pány obou Lužicí, jejich zem a Lužické Srby, stejně tak jak dříve Polabské Slovany, postupně germanizovali a germanizují. Dnes Lužičtí Srbové bojují o svou národní existenci, dokonce i o své školy, kulturní instituce, o svůj jazyk. Z Lužice se na nás čas od času obracejí se žádostí o pomoc. Nedávno nás Lužičané žádali o podporu petice „My, rodiče, bojujeme za srbské vyučování našich dětí! Witaj musí zůstat“, Kathleen Komolka, Německo 

„Prosím, pomozte nám, rodičům dětí ze srbskojazyčných základních škol programu Witaj a základní školy Witaj v Sielowu, aby naše děti měly volný a neomezený přístup ke vzdělání v našem srbském jazyce, v rámci lužickosrbského vzdělávání nebo dvojjazyčného vzdělávání v rámci programu Witaj!

Jsme Srbové a tudíž bychom měli patřit k uznávané menšině v lužické sídelní oblasti. K uznávané menšině s oprávněnými zájmy ve vztahu k ochraně a propagaci našeho srbského jazyka a kultury, které jsou chráněny ústavou.

Ministr školství Baaske nyní přijal nové nařízení o srbském a dvojjazyčném vyučování - Witaj. Při minimálním počtu 12, při třístupňovém vyučování, by ve většině škol v Braniborské Lužici  nebylo srbské vyučování možné a náš projekt Witaj, který je ústřední součástí každodenního života, bude pravděpodobně postižen ještě dramatičtějšími důsledky. Celý vzdělávací koncept, jako jsou Witaj-školky, které zajišťují dvojjazyčný rozvoj našich maličkých, je rovněž velmi zranitelný vůči tomuto záměru!

Říkáme, že pro menšiny nemohou být použita kritéria, jako je účinnost nebo holá čísla! Je to v rozporu se zásadou ochrany menšin a za ni budeme bojovat dál!

Ministře Baaske, zajistěte, aby toto nařízení nevstoupilo v platnost! Aby byly používány uznávané a dobře použitelné předpisy bez pevných čísel.

Proč chcete pane ministře Baaske změnu, která zabrání našim dětem, aby měly svá základní práva zajištěná a mohla rozvíjet svou kulturní identitu?

Proč prosazujete ministře Baaske toto nařízení, které definuje minimální velikost skupiny, aby se zabránilo v zajištění práv našich dětí, zakotvených do zákona, ústavy a Evropská charty a rozvoji jejich kulturní identity? My rodiče a Lužičtí Srbové to nechceme připustit! Prosíme, respektujte nás, a nepokračujte v opatřeních, zahájených po potlačení východoněmeckého režimu, která neustále směřují ke zmaru!“

Lužickosrbské školství je opět ohroženo! Liza Stefanova prosí o podpis petice na podporu lužickosrbské výuky v Dolní Lužici, která je ohrožena braniborskou vládou. Braniborské ministerstvo školství plánuje zvýšit počet dětí nutný na otevření lužickosrbské výuky na dvanáct, čímž by zřejmě ze sedmadvaceti škol zůstala výuka pouze v jedné. (Zdroj Serbske Nowiny.)

https://www.facebook.com/Spole%C4%8Dnost-p%C5%99%C3%A1tel-…/

Někteří z nás považují realizaci uvedených opatřeních za jednou z forem probíhající germanizace Lužických Srbů v Německu. A zároveň za ilustraci toho, co by nás časem mohlo potkat.

Půjdeme-li německou cestou, čeká nás dříve, či později osud Lužických Srbů a Polabských Slovanů. Čas se nachyluje. Musíme projevit rozhodnost! Nás je většina, proto o své budoucnosti musíme rozhodnout jenom my. Nenechme za sebe mluvit ty, kteří s německou mocí kolaborují! Řekněme německé cestě, nám tak vnucované,  ne! Česká republika je svrchovaným státem, nedělitelná. Její historické hranice jsou nedotknutelné. Odsun německého obyvatelstva, uskutečněný na základě rozhodnutí spojenců v Postupimi je nevratný a definitivní.

V.

Podívejme se pozorně ještě na mapu střední Evropy. Česká republika je částečně vklíněna mezi Německo a Rakousko. Tato naše geografická poloha již delší dobu vyvolává na německé straně pokušení připojit, tím či oním způsobem, naše historické území k Německu. I tzv. protektorát Hitler přičlenil k německé říši. Dnes se zřejmě nemusíme obávat německé ozbrojené agrese. Místo ozbrojených vojenských jednotek k nám pronikají němečtí investoři, kteří značnou část našich produktivních kapacit již vlastní. S nimi přicházejí i někteří němečtí zaměstnanci do vedoucích pozic. Německo má stoupající vliv v ČR, kterému napomáhá v současnosti „naše“ vláda, tj. především představitelé ČSSD a KDU, německá menšina u nás.

Za této celkové situace dochází v posledních dvou, tří letech i k viditelnému  průniku sudetomanů do republiky. Tzv. sudetoněmecká reprezentace zastupuje landsmanšaft při přímých jednáních s vládou ČR. Sudety povýšil premiér B. Sobotka na naše spojence. Honoruje jejich snahu o novelizaci stanov velmi vstřícnými kroky, které jsou  předčasné a některé dokonce scestné.  Pokud budou platit stanovy a program „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL) v původním znění, není s představiteli SL o čem jednat. V žádném případě nesmíme uznat přeměnu „sudetoněmecké národnostní skupiny“ ve druhý státotvorný národ a souhlasit s tím, aby se jako takový vrátil do republiky. Sudeti mají svou vlast. Je v Německu nebo Rakousku. Tam nechť žijí. Pokud vůči nám nebudou neustále vznášet nejrůznější požadavky, např. Sudety byly a opět budou německé“, napadat nás, přepisovat naše dějiny a pomocí kolaborantů ovlivňovat dění v republice, můžeme žít v pokoji a míru. My v republice, oni ve své německé vlasti. Přijedou-li k nám jako řádní hosté, budou vítaní. Zatím však  SL proniká stále více a intenzivněji do republiky a snaží se o její poněmčování. Pokud nepřestanou, mají podporu i z německých vládních míst, budeme muset se jim postavit. Republiku si germanizovat nenecháme ani sudety, ani Německem! 

VI.

Se SRN i s potomky odsunutých Němců přesto chceme žít jako  sousedé na základě principu rovnosti a nevměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu. Dříve však musíme odstranit řadu deformací, které se postupně objevily v česko-německých vztazích. Pokud bude dobrá vůle na obou stranách, dílo se nám podaří.  

Ing. Pavel Rejf. CSc.