KŘESŤANSKÝ SOCIÁL leden,únor 2008

Deklarace konference Svět proti válce

6.12.2007

Delegáti této konference z mírových, protiválečných a osvobozených hnutí z celého světa otevřeně vyhlašují svůj odpor proti „nekonečné válce“ vedené americkou vládou proti státům, lidem a hnutím ve všech částech světa.

Stavíme se proti vměšování USA a jejich spojenců do záležitostí suverénních států a trváme na právu všech lidí na sebeurčení. Podporujeme všechny lidi v boji za mír a proti velmocenským útokům na jiné.

Požadujeme zejména:

Okamžité ukončení nelegálních vojenských operací v Iráku, jež stály životy statisíců lidí a vyhnání z domovů další miliony, stažení všech cizích vojsk a předání plné suverenity iráckému lidu a jeho zástupcům.

Ukončení všech příprav pro útok na Irán a úsilí řešit všechny problémy výhradně diplomatickými prostředky.

Stažení cizích vojáků z Afghánistánu, aby si sami Afghánci mohli rozhodnout o své budoucnosti.

Spravedlnost pro palestinský lid a konec izraelské agrese na Blízkém východě.

Konec amerických plánů na protiraketovou obranu, a aby všechny státy aktivně prováděly politiku nukleárního odzbrojení.

Potvrzujeme naši solidaritu s těmi, kteří po celém světě bojují za mír, sociální spravedlnost a sebeurčení a zavazujeme se k posilování naší jednoty a rozvoj nových podob spolupráce.

Proto vyhlašujeme výročí invaze do Iráku za celosvětový den akcí a požadavky ŽÁDNÝ ÚTOK NA ÍRÁN a VOJSKA PRYČ Z  IRÁKU i AFGHÁNISTÁNU a vyzýváme všechna protiválečná hnutí, aby v tento den svolala masové protesty a demonstrace.

Vicenza, průvod proti mlčení

Opuštěni vládou i politickými silami, vrátili se dnes na náměstí odhodlaní vzdorovat nové základně Spojených států. Spojily se desítky tisíc lidí z celé Evropy. …

Průvodu se zúčastnil také don Gallo (don Andrea Gallo je známý duchovní) … rovněž i Dario Fo, laureát Nobelovy ceny za literaturu. …

Nad Vicenzou se rozhostilo ticho … příběh tisíců žen a mužů, kteří brání vlastní zemi nebude vyprávěn velkými celostátními novinami – ze strany vlády, máme pouze signály arogance, které ukazují, že občané jsou považováni za cosi vedlejšího.

Dnešní manifestace je rozhodnuta prolomit toto mlčení. To udělá ne pouze zdůrazněním vlastního „ne“ nové americké základně, ale též prostřednictvím šňůr důležité sítě aktivistů na evropské úrovni. …

Třídenního protestu, jehož součástí byla mezinárodní demonstrace (15.12.) a debatní dny (14. a 16.12.), se zúčastnily i odbory a protiválečné iniciativy z České republiky.

Občanská iniciativa Ne základnám se zasloužila i o zdar této akce. –red.

Prohlášení o.s. Vojáci proti válce

„…Již více než rok se vláda vehementně snaží vytvořit z dosud klidné, mírové ČR stát nebezpečný pro své vlastní občany tím, že z vlastní vůle horlivě plní i nevyslovená přání USA, z vlastní vůle vytváří pro své občany nebývalé bezpečnostní riziko ohrožení jejich životů, zdraví a majetku. Toto riziko představuje radarová základna USA, o jejíž existenci na území ČR se již více než rok vede nerovný zápas mezi občanskými iniciativami, sdruženími i jednotlivci – odpůrci základny a vládou ČR. V tomto nerovném zápase jednání vlády prokazuje též úplnou absenci soudnosti, ohledu na mezinárodní souvislosti, prostého rozumu péče o své občany . …

Na druhé straně jednání vlády prokazuje hrubou, vulgární aroganci moci, hodnou klanů podsvětí. … Vláda arogantně opovrhuje názory svých občanů. Nejenže je nebere v úvahu, ale arogantně a pohrdavě odmítá jiné argumenty než své vlastní, byť jsou postavené na lži, nepravdách, klamání, překrucování faktů, nepřípustnosti věcné a otevřené diskuze. Jsou zamlčována a cenzurována stanoviska odborníků, vyvracející argumentaci vládní propagandy. …

Tato vláda …ví, že nemá důvěru občanů tohoto státu, a proto se bojí referenda. ...V mezinárodních souvislostech …tato vláda pomáhá roztáčet nové kolo zbrojení.

Vyzýváme: Vládu ČR k přehodnocení svého dosavadního stanoviska v otázce výstavby základny USA na území ČR, … vzít v úvahu přání převážné části obyvatelstva …a vyhlásit referendům. …

Upozorňujeme, že vláda spěchá, vláda má strach z vlastních občanů, proto se snaží bilaterální smlouvu se Spojenými státy uzavřít do konce února 2008. Společným úsilím a akční jednotou dokážeme zabránit velmi pravděpodobné národní katastrofě.“

Generál poručík v.v. Oskar Marek, plk.v.v. J. Bureš, plk.v.v. B. Novák ,16.12. 2007

Maďarsko již americký štít odmítlo

Ještě v minulém roce Američané jednali o rozmístění prvků protiraketové základny i s Maďarskem. Oficiální žádost nakonec však poslali Praze a Varšavě.

O důvodech se zmínilo francouzské rádio RFI v květnu 2007: „Maďarsko odmítlo přijmout na svém území raketový štít. Obávalo se reakce Moskvy.“ (www.nezakladnam.cz)

K americkým základnám v ČR a PR

Radar v Česku – zatím nedokončený příběh lží, zamlžování a manipulace

Al Gore: Jako prezident bych byl proti takovému systému protiraketové obrany, který by mohl zbytečně narušit strategickou stabilitu a hrozil otevřením dveří k obnovením závodu ve zbrojení s Ruskem a také k novému závodu ve zbrojení s Čínou.

Dr. J. Healy, Strana zelených Anglie a Walesu, mezinárodní koordinátor: Jsme zcela proti obnovené militarizaci Evropy a zvýšení mezinárodního vojenského napětí, ke kterému by zřízení těchto základen vedlo.

G. Schröder, bývalý kancléř SRN: Plán USA na evropský systém raketové obrany je politicky nebezpečný.

J.B. Vindheim, norská Strana zelených: Domnívám se, že základní důsledek Národní raketové obrany nebude snížení napětí v Evropě, ale jeho zvýšení.

C. Lucas, Evropský parlament, Strana zelených: Jsem zcela a naprosto proti zřízení nové vojenské základny v ČR jako součástí systému obrany USA.

Scott Ritter, bývalý hlavní zbrojní inspektor OSN a námořní důstojník USA: Stará Evropo a Nová Evropo, nic neznamenáte, stáhněte své vlajky, jste americkou kolonií.

Proti vybudování americké radarové základny je nyní již téměř 70 % občanů. Vláda na jejich odmítavé stanovisko nebere zřetel. Dále jedná s Bushovo administrativou. Tato vláda, která se opírá o parlamentní většinu dvou poslanců, „zběhlých“ sociálních demokratů, nemá žádný mandát k těmto jednáním. Jedná proti vůli občanů. Tím, že pomáhá rozvíjet nové kolo zbrojení, jedná proti vůli většiny lidstva.

http://video.google.com/videoplay?ducid

Připravil: ing. J. Chromík

Konec další lži

Americká Národní agentura pro bezpečnost (NSA), na vyžádání Federace amerických vědců, odtajnila dokumenty o vietnamské válce, které konflikt mapují z hlediska americké rozvědky. Za nejdůležitější pozorovatelé považují potvrzení teorie, že zprávy amerických služeb o severovietnamském útoku na dva americké torpédoborce 4. srpna 1964 zálivu, byly smýšlené. Z dokumentů vyplývá, že k útoku, který se stal jednou ze záminek k eskalaci konfliktu ze strany Američanů, vůbec nedošlo. 9.1.2008 www.halonoviny.cz -red.

Totální zbezmocnění

Eur Ing Dr. Bohumil Kobliha

Co můžeme očekávat do konce první dekády třetího tisíciletí?

Pro rok 2008 je nutno počítat předně s totálním zbezmocněním občanů. To platí všude tam, kam dosáhl a zasáhne lumpenkapitalisty vyprojektovaný průmysl antiterorismu. Anglický premiér, nezvolený leč přesto vládnoucí, pan Gordon Brown, ohlásil v půlce listopadu 2007 další prohloubení antiteroristických opatření a akcí. Policie už dostala a dostává další práva, jaké nemají od španělské inkvizice a německého nacismu v Evropě obdoby. V inkvizici se čisté zbožné pany přiznávaly, že obcovaly s ďáblem. V nacismu po pár hodinách výslechu doznali mužové vybráni k likvidaci vše, co bylo potřeba. To se v Anglii dneška opakuje s muslimy. Ne že by vyznavači islámu museli připustit obcování s ďábly, postačí, když se vybraný „dozná“, že se účastnil přípravy teroristického útoku, byť byl na druhé straně globu na dovolené. Histerie antiterorismu musí být stále živena! Stačí, aby ten, který mluvil otevřeně kriticky o sražení věží WTO (9/11), a už se mu musí zacpat ústa. Příkladem je klerik Abu Hamza, byť pro Anglii a USA jako národovec bojoval za vyhnání Rusů z Afghánistánu, při čemž byl těžce zraněn.

Čekám, kdy k nálepkám, které na nás nadlidé a jiní supermani vymysleli, přibude obviňující: „pochyboval o sražení věží WTO muslimskými teroristy“.

Americkým lumpenkapitalismem prostrkané „příďové ozdoby“, jako paní Merkelová v Německu a pan Sarkozy ve Francii, se už zapřisáhli, že sladí svůj „boj proti terorismu“ s těmi, kteří jim k výsostným místům dopomohli, totiž s kapitány Bushlandu. „Imperiální prezidentství“, jak vládu G.W. Bushe nazval (dříve silně proamerický) komentátor The Sunday Times pan Andrew Sullivan (28.10.2007), může jásat nad svými úspěchy. Zatím …

Londýn, 21.12.2007

Blackwater v Iráku

Zabíjení za účelem zisku

Soukromé bezpečnostní agentury zaměstnávají za vysokou mzdu bývalé americké vojáky, bývalé únosce a mučitele z Pinochetovy tajné policie, smrtící komanda z různých částí zemí Střední a Jižní Ameriky a zbylé kriminálníky z Jižní Afriky. Od amerických daňových poplatníků vybírají společnosti miliardy. Typický americký voják sloužící v Iráku si za den vydělá okolo 57 dolarů, zatímco odhadovaný příjem bezpečnostního agenta u Blackweteru se pohybuje okolo 500-600 dolarů.

Webová stránka Blackwateru inzeruje tuto charakteristiku: „nejen obyčejná soukromá bezpečnostní agentura … Jsme profesionální armáda, právo vynucující, mír udržující a stabilní firma, která poskytuje řešení na klíč.“

Blackwater byl náhodně první ze 140 soukromých bezpečnostních agentur. A jeho zaměstnanci již zabili více Iráčanů než jejich rivalové. Žoldáctví se stalo „nejrychleji vyvíjejícím se odvětvím v globální ekonomice.“ Samostatným největším vrcholem tohoto boomu je konflikt v Iráku. Los Angeles Times odhadl počet zaměstnanců patřících k americkým armádním smluvním stranám v Iráku na 182 000, o 22 000 více než činí počet amerických vojenských jednotek.

Premiér Nuri Malíki prohlásil, že Blackwater má kriminálnické chování, že to jsou zločinci a následně vykázal Blackwater z Iráku. Washington mu však nedovolil vyhnat Blackwater . Vzniklo by bezpečnostní vakuum, které by musely zaplnit jednotky dosud operující v poli. Další alternativou by bylo povolání dalších 160 000 amerických vojáků do Iráku. To by však prezident musel se domáhat povinné vojenské služby. Moderní republikáni, maskující se jako konzervativci, se zasazují o privatizaci všeho, dokonce i armádních záležitostí. Také Cheney odhalil slabost pro vydělávající zabijáky.Podle internet. mat. zpracovala red.

Zemřelo v irácké válce 15 tisíc amerických vojáků?

Pentagon tutlá skutečný rozsah „sebevražedné epidemie“. Po důkladném prozkoumání údajů o sebevraždách veteránů ze 45 států CBS odhalila, že jen v roce 2005 „jich bylo minimálně 6 256 mezi těmi, kdo sloužili v armádě. To je 120 každý týden za ten jediný rok.“

Nejde o typickou situaci. Aktivní a penzionovaní vojáci, většinou mladí veteráni ve věku od 20 do 24 let, se vracejí z boje a zabíjejí se v rekordním počtu. Můžeme předpokládat, že „opakované nasazení“ ve válečné zóně může vyvolat krizi duševního stavu zdraví, které si veřejnost vůbec není vědoma a kterou Pentagon zcela popírá.

Jestliže přidáme 6 256 obětí sebevražd k „oficiálním“ 3 865 oznámeným bojovým ztrátám, dostaneme součet 10 121. I při střízlivém odhadu počtu sebevražd za léta 2004 a 2006 by to znamenalo, že celkový počet amerických ztrát v Iráku už překročil 15 tisíc.

Vlna sebevražd je logickým výsledkem americké války v Iráku. Vracející se vojáci jsou traumatizováni svými zážitky a teď se houfně zabíjejí. Asi jsme na to měli myslet před invazí. (www. zvedavec.org/komentare)

Americký senátor: váleční veteráni bez domova jsou hanbou Ameriky

Charles Schummer, demokratický senátor za stát New York, při vystoupení před novináři u příležitosti Dne veteránů prohlásil, že jen za poslední rok se v New Yorku a Long Islandu počet veteránu, kteří nemají střechu nad hlavou, zvýšil více než dvojnásobně: z 12 na 25 tisíc.

V rámci USA představují veteráni čtvrtinu všech bezdomovců. Je to celá armáda čítající 200 000 lidí. (www.zvedavec.org/komentare)

Plány USA proti Kubě

B.E. Álvarez, chargé d´affaires Kuby v ČR: Blokáda uvalená na Kubu Spojenými státy je aktem nevyhlášené války. … Všechny americké administrativy postupně zostřovaly podmínky blokády vůči Kubě. Bushova vláda připravila velmi ostrý plán, jehož cílem je zničit socialistický a sociální systém, budovaný na Kubě. Výsledkem tohoto plánu má být privatizace zdravotnictví a školství, odstranění podpor seniorům s tím, že pokud mají staří lidé sílu, tak nepotřebují pobírat důchod. Plán počítá s vyvoláním nepokojů na Kubě. Ty by posloužily jako záminka k americké ozbrojené intervenci. Bush vyzval kubánské ozbrojené síly, aby vystoupily proti kubánským ústavním činitelům. V bojích padnou rodiče mnoha kubánských dětí. Ty budou dány do středisek pro sirotky a odtamtud budou umísťováni do náhradních rodin. Podle den. tisku zpracovala red.

Kosovo, jaká bude budoucnost této srbské provincie pod současnou mezinárodní správou? Připravuje se nový Mnichov, který opět nepřinese mír, ale … ?

I v našich sdělovacích prostředcích se o Kosovu hodně píše, mluví. Můžeme se seznámit dokonce i se značně objektivními příspěvky. O etnických čistkách, prováděných kosovskými Albánci, neslyšíme. Kosovo není multietnické, srbská, makedonská a černohorská menšina je neustále ohrožována. Žije vyloučena z kosovskoalbánské společnosti, často bez škol, lékařské péče, nemožnosti normálních kontaktů. Pokud není pod přímou ochranou mezinárodních jednotek, je terorizována. Část kosovských Albánců již v současnosti požaduje připojení Kosova k Albánii. Pro další z nich je samostatnost Kosova jen předstupněm k vytvoření Velké Albánie.

Zarážející je jedno. Obecně se má za to, že Spojené státy Kosovu samostatnost již dříve přislíbily. Evropská unie se na případné odtržení Kosova od Srbska dívá nejednotně. Jen menšina států EU se vyslovuje proti samostatnosti Kosova. Je proto jisté, že otázka Kosova bude v EU v dohledné době diskutována se snahou dospět k souhlasnému stanovisku.

Abychom mohli předmětnou situaci, ale nejen tu, alespoň částečně samostatně hodnotit, podívejme se na výňatky z některých dokumentů. Jedním z nich, o němž můžeme slyšet, je Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z 10.6.1999. Tato stvrzuje:

-právo všech uprchlíků a vysídlených osob na bezpečný návrat do svých domovů

-závazek všech členských států respektovat suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie a dalších států tohoto regionu v souladu s dodatkem 2 Helsinského závěrečného aktu;

-výzvy k vytvoření rozsáhlé a efektivní samosprávy v Kosovu obsažené v předchozích rezolucích,

-je přesvědčena, že situace v oblasti nadále představuje hrozbu pro světový mír a bezpečnost;

4. Stvrzuje, že po stažení (všech jugoslávských sil –red.) bude povolen návrat stanoveného počtu jugoslávských vojenských a policejních sil potřebných pro výkon v souladu s dodatkem 2 ;

9. Usnáší se na tom, že úkoly mezinárodních bezpečnostních sborů … budou zahrnovat:

(a) Předcházet opětnému vypuknutí násilí, udržovat, případně vynucovat příměří …;

(d) Zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost do chvíle, kdy budou tuto roli schopny plnit civilní složky ;

V souladu s rezolucí č. 1244 se Kosovo dostalo pod dočasnou mezinárodní správu.

Z dokumentů konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, Helsinky 1975

Ze závěrečného aktu:

Deklarace principů, jimiž se řídí vztahy mezi zúčastněnými státy

Zúčastněné státy,

Potvrzujíce svůj závazek zachovávat mír, bezpečnost a spravedlnost a podporovat neustálý rozvoj přátelských vztahů a spolupráce, …

Potvrzujíce v souladu se svým členstvím v Organizaci spojených národů a v souladu s principy a cíli Organizace spojených národů svou plnou a aktivní podporu Organizace spojených národů a zvýšení její úlohy a účinnosti při upevňování mezinárodního míru, bezpečnosti, spravedlnosti a při řešení mezinárodních problémů …,

vyhlašují své odhodlání respektovat a v praxi uplatňovat … následující principy …:

I. Svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti …

II. Zdržení se hrozby silou a použití síly…

III. Neporušitelnost hranic

Zúčastněné státy považují vzájemně veškeré své hranice, jakož i hranice všech států v Evropě za neporušitelné a nebudou proto nyní ani v budoucnosti na tyto hranice útočit.

V souladu s tím se rovněž zdrží jakéhokoli požadavku či kroku se záměrem zmocnit se nebo uchvátit část nebo celé území kteréhokoli zúčastněného státu.

IV. Územní celistvost států

V. Mírové urovnání sporů

VI. Nevměšování se do vnitřních záležitostí …

V souladu s tím se zdrží jakékoli formy ozbrojené intervence i hrozby takovou intervencí proti jinému zúčastněnému státu. …

VII. Respektování lidských práv a základních svobod

VIII. Rovnoprávnost a sebeurčení národů (jde výslovně jen o právo národů na sebeurčení, nikoliv národností. Národnostní menšiny nemají právo na sebeurčení –red.)

IX. Spolupráce mezi státy

X. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva.

Dalším materiálem, s kterým bychom se měli seznámit, jsou Poznámky k některým faktům o situaci ke Kosovu a Metohiji v souvislosti s možností uznání samostatnosti Kosova, jejichž autorem je prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc., který je v republice považován za nejfundovanějšího znalce i kosovskometohijské problematiky. Poznámky současně vydáváme jako brožurku

o 12 stránkách . Připravil: J. Skalský

Následné dokumenty nás informuje o některých dalších důležitých skutečnostech.

Z dopisu sdružení Res publica prezidentu republiky V. Klausovi ve věci Kosova

Vážený pane prezidente,

obracíme se na Vás s pro nás znepokojivým problémem, jehož řešení v těchto dnech zřejmě vrcholí. Jde o otázku budoucnosti srbské provincie, jež je od roku 1999 na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 pod dočasnou mezinárodní správou.

Zmíněná rezoluce výslovně uznává celistvost a územní integritu tehdejší Jugoslávie, jejímž pokračovatelem je dnešní Srbsko, tedy, že Kosovo nadále zůstává nedílnou součástí Srbska. Při jednání o budoucím administrativním charakteru Kosova v minulých měsících vyjednávali představitelé bělehradské vlády a kosovských Albánců pod záštitou diplomatických představitelů USA, Evropské unie a Ruska. Ukazuje se, že některé státy při jednání zmíněnou rezoluci přehlížejí. Takto povzbuzená kosovsko-albánská strana odmítla každé kompromisní řešení, včetně navržené maximální autonomie v rámci Republiky Srbsko. Požaduje jedině nezávislost, a to v přesvědčení, že za nimi stojí Spojené státy a Evropská unie.

Kosovští politici, mimochodem často s velmi pochybnou minulostí spojenou s terorismem, prohlásili, že po 10. prosinci, kdy bude podána zpráva o výsledcích dosavadního jednání generálnímu tajemníkovi OSN, vyhlásí jednostranně nezávislost Kosova … ta bude ihned uznána USA a alespoň většinou členských zemí Evropské unie. Podle agenturních zpráv i Českou republikou. Přitom helsinský Závěrečný akt uznal neměnnost státních hranic …stejně jak to uznává Charta OSN.

Srbský prezident Boris Tadič a předseda vlády Vojislav Koštunica odmítli jakýkoli diktát, který by odtržením Kosova připravil Srbsko o 15% státního území a prakticky vedl k vyhnání více než sta tisíc příslušníků srbské menšiny, tak jak již bylo odtud vyhnáno v období mezinárodní správy 220 000 Srbů, Černohorců a Romů a také Židů. …

Srbští státní činitelé mnohokrát, naposledy v prohlášení předsedy vlády V. Koštunici, přirovnali snahy USA a EU řešit tuto otázku diktátem ve prospěch kosovských Albánců k diktátu v Mnichově v roce 1938, který vedl k odtržení značné části území Československa podle požadavků zfanatizované německé menšiny a nacistického Německa. Jsem přesvědčeni, že V. Koštunica je velmi blízko pravdě.

Není pochyb, že takový diktát, či uznání jednostranně nezávislosti Kosova by destabilizovalo celý Balkán, avšak nejen ten. …

Z odpovědi Kanceláře prezidenta republiky citujeme připomenutí výroku, který Václav Klaus pronesl 10. prosince t.r. v Berlíně: „Případnému vyhlášení nezávislosti této srbské provincie by měla předcházet úplná shoda všech zainteresovaných stran.“ (www. publica.cz)

Z otevřeného dopisu, který jsme zaslali velvyslanectví Slovinské republiky

V Praze dne 25.12.2007

Vážený pane velvyslanče!

V nedávných dnech se v našem tisku objevila zpráva, že Dmitrij Rupela, ministr zahraničních věcí Slovinské republiky, která od ledna příštího roku bude předsedat EU, údajně v Bruselu prohlásil: „Jsme připraveni uznat reality tak, jak nyní na západním Balkáně existují.“ Současně pan ministr vyjádřil velké znepokojení nad přetrvávajícím rozdělení EU v otázce Kosova. Nadpis novinového článku, z nějž jsem citoval, zní „Evropská unie musí podle Slovinska uznat nezávislost Kosova“ (Právo, 21.12.2007).

Především se na Vás obracím s uctivou prosbou o verifikaci uvedených tiskových informací. Pokud jsou pravdivé, pak nikoho, kdo vychází z principů mezinárodního práva a usiluje o zachování míru, nemohou nechat klidným.

Kosovo, jak je obecně známým faktem, je nedílnou součástí Republiky Srbsko. Tuto skutečnost zakotvuje i rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244. Státní svrchovanost, územní celistvost, nevměšování se do vnitřních záležitostí i zásada, že hranice státu nelze měnit bez jeho souhlasu, jsou obecně uznávanými principy mezinárodního práva. Charta OSN dále zakotvuje rovnost všech členských států, jejich povinnost řešit své mezinárodní spory pokojnými prostředky, „tak, aby mezinárodní mír a bezpečnost, ani spravedlnost nebyly ohroženy.“

Za důležitý považuji odstavec 7., článek 2 Charty OSN: „Žádné ustanovení této Charty nedává Organizaci spojených národů právo, aby zasahovala do věcí, které podstatně patří do vnitřní pravomoci kteréhokoli státu …tato zásada však nebrání, aby se použilo donucovacích opatření podle kapitoly VII.“

OSN si nečiní právo zasahovat do vnitřních záležitostí Republiky Srbsko. Toto právo samozřejmě nemá ani Evropská unie, ani jakýkoliv další stát nebo jiné dílčí uskupení států. Pokud by však EU si chtěla takové právo přivlastnit a rozhodnout o odtržení Kosova od Srbska, domnívám se, že by porušila již uvedené principy mezinárodního práva a ohrozila by mír nejen na Balkáně, ale i v dalších částech Evropy a celého světa. Důsledkem jednostranného uznání „nezávislosti Kosova“ by mohlo dále být zeslabení postavení OSN, mezinárodního práva a přechod světa od panství práva k panství síly, tedy od civilizace k divošství.

Mezinárodní právo ochraňuje slabé. Vadí však mnohým silným, kteří mají již delší než historické snahy, ho přizpůsobit svým egoistickým mocenským cílům, prosazovaným i v poslední době výhrůžkami, použitím hrubého násilí, např. i „humanitárním bombardováním“.

K nejvyšším hodnotám lidské civilizace patří spravedlivý mír. K jeho zachování může Slovinsko přispět, když poskytne Srbsku a zástupcům kosovských Albánců nejen další čas k jednání, ale i účinnou pomoc , aby mohli dojít ke spravedlivé, oboustranně přijatelné dohodě.

Podle mého názoru při řešení tzv. kosovského problému je třeba vycházet z platného mezinárodněprávního principu, že právo na sebeurčení mají pouze národy, které nemají dosud vlastní stát, a nikoliv národnostní menšiny. Kosovští Albánci jsou národnostní menšinou v Srbsku, nejsou zvláštním národem Moskvanů, ani se jím necítí být. Mohou proto získat značnou autonomii, ale v žádném případě nemají mezinárodně právní nárok na vytvoření vlastního státu. Albánie již jako samostatný stát existuje. . Sama situace v Kosovu, která se vyznačuje tím, že u moci jsou lidé, často poznamenaní zločinným jednáním v nedávné minulosti, někdy propojeni i na mocnou zdejší mafii, která obchoduje s drogami i bílým masem, pro Evropu je hrozbou. Ano, před řešením čehokoliv je třeba nejdříve z Kosova udělat zemi, kde bude platit právo a řád pro všechny bez rozdílu, kde páchání zločinů bude soudně trestáno. V březnu 2004 albánští teroristé napadli nejen pravoslavná posvátná místa, ale cílem jejich útoků byli opět Srbové žijící v Kosovu. Stovky jich opět zemřelo, bylo raněno, či je dosud nezvěstných. Pravoslavný biskup Artemis, když navštívil 26.3. prizrenské ruiny a obcházel pravoslavná místa, prohlásil: „Je vskutku nepochopitelné, že během jediné noci zmizelo v plamenech šílenství vše, co bylo budováno po staletí a chráněno během nejtěžších časů naší historie. Celá srbská čtvrť Potkaljaje vypadá jako po leteckém bombardování, chrám Svatého Vzkříšení je pokryt sazemi z ohně. Biskupská rezidence, kde jsem po léta žil, byla zcela zničena … Fresky v chrámu Přesvaté Bohorodice v Ljevji, některé pocházejí už ze 12. století, byly barbarsky zohaveny a samotný chrám byl hanebně znesvěcen. Prizren … město, které … bylo pýchou ctihodných a kulturních obyvatel Kosova a Metohije, Srbska a celého světa, nyní vypadá jako vesnice v Afghánistánu.“

V Prizrenu k těmto barbarským útokům došlo, jak se vyjádřila Srbská pravoslavná církev, za absence jakékoliv snahy ze strany německé armády chránit byť jen jediné pravoslavné křesťanské svaté místo v tomto městě. V této souvislosti vzniká otázka, zda můžeme mluvit o tom, že naše civilizace má křesťanské základy, když stovky, možná i více než tisíc, křesťanských svatých míst bylo v Kosovu a Metohiji v průběhu několika málo let beztrestně zničeno a tisíce lidských životů nenávistně utraceno.

V současnosti je velmi početná albánská menšina i v Makedonii, Černé Hoře a slabší i v severním Řecku. Také zde by Slovinsko souhlasilo s odtržením části státního území od mateřských států a uznalo by vytvoření dalších samostatných států? Je snad cílem Slovinska a EU Velká Albánie? Pak by ale Slovinsko muselo též souhlasit s připojením bosenských a kosovských Srbů k Srbsku. Jaké důsledky by tento proces měl pro Rumunsko, Slovensko, Kypr, Španělsko, Francii, Anglii a nakonec i pro USA nelze si v současnosti ani představit. Např. v některých jižních státech USA či v jejich větších částech již převládá hispánské obyvatelstvo. Mělo by také ono právo odtrhnout se od USA a připojit k Mexiku? Mělo by frankofonní obyvatelstvo Kanady právo se odtrhnout a vyhlásit samostatný stát?

Věřím, že naše civilizace, která je založena na křesťansko – judaistických zásadách, chová v sobě záchranné mechanismy, které zabrání naplnění uvedených možných katastrofických scénářů. Slovinsko, které nám, Čechům, je stejně blízké jako Srbsko, se oprostí, jak věřím, od cizích zájmů, zvláště mocenských, a napomůže k spravedlivému mírovému, diplomatickému řešení nejen předmětného problému, ale i dalších otevřených evropských otázek v souladu s platnými principy mezinárodního práva.

Velmi prosím o zaslání tohoto otevřeného dopisu, pokud to sám uznáte za nutné, i panu D. Rupelovi, ministru zahraničních věcí Slovinské republiky. …Dr.O.Tuleškov

Z dopisu, který jsme 28. 12. 2007 postoupili velvyslanci Republiky Srbsko v Praze:

„… s pochopením a plným souhlasem sledujeme zápas ústavních orgánů Srbské republiky i celého srbského národa za zachování územní celistvosti republiky. Vaše zásadní stanovisko, že Kosovo a Metohije je nedílnou součástí Srbska, plně sdílíme.. Je totiž zcela v souladu nejen s rezolucí Rady bezpečnosti č. 1244, nýbrž také s principy mezinárodního práva.

Srbsko tak nyní nechrání jen svoje plně oprávněné a nezpochybnitelné zájmy, ale také autoritu OSN, Rady bezpečnosti a mezinárodní právo. Jde o fundamentální civilizační hodnoty, jejichž udržování a respektování zajišťuje světu spravedlivý mír, kdežto jejich porušování, jak jsme se již nejednou přesvědčili, vede … k divošství.

Odsuzujeme, byť nepřímé nabídky některých politiků na výměnu Kosova a Metohije za urychlení přístupových procedur Srbska do EU. Oprávněné zájmy Srbska a mezinárodní právo nemůže být objektem obchodování. EU, jak mnohdy slyšíme, je také a především hodnotovým společenstvím. Proto by bez dalšího měla uznat plnou oprávněnost uvedené pozice, kterou zaujímají srbské ústavní orgány, a zcela jednoznačně odmítnout jednostranné vyhlášení samostatnosti Kosova a Metohije.

Kosovskoalbánská menšina je národnostní menšinou, a proto nemá mezinárodně právní nárok na vlastní stát. Právo na sebeurčení přísluší pouze národům, které ještě nemají vlastní stát. Kosovo a Metohije mohou získat, v závislosti na stupni civilizační, právní, politické i občanské vyspělosti tamní společnosti, jen určitý stupeň autonomie. Vzhledem k tomu, že určití představitelé kosovskoalbánské menšiny jsou spojováni s válečnými zločiny, s narkomafií, etnickými čistkami namířenými proti Srbům, Černohorcům, Romům aj., jednání mezi zástupci kosovskoalbánské menšiny a zástupci Srbska by mělo dále probíhat, zřejmě i za alespoň částečně jiného složení zástupců menšin v Kosovu a Metohiji, pod záštitou OSN, zejména Rady bezpečnosti, a to bez jakéhokoliv vnějšího vměšování. Cesta k autonomii Kosova a Metohije bude, jak jsme přesvědčeni, ještě dlouhá.

Jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova a Metohije, které podporují určité vnější síly, sledující vlastní egoistické mocenské zájmy, je nejen hrubým porušením mezinárodního práva a autority OSN, ale také nestabilizujícím krokem, vedoucím k ohrožení míru na Balkáně …

Vlastenecká občanská sdružení v České republice, včetně Křesťanskosociálního hnutí, vyjadřují v této těžké chvíli pro srbský lid své sympatie a plnou podporu jeho zápasu. Věříme, že právo a spravedlnost zvítězí nad silou, hrubým násilím i nedůstojným kupčením s evropskými civilizačními hodnotami. …“.

Koštunica varuje EU

EU si bude muset vybrat – buď si za partnera zvolí Srbsko, mezinárodně uznávané , celistvé a podepíše s ním stabilizační a asociační dohodu, anebo na jeho území v blízké době vytvoří loutkový stát., kam pošle 1800 policistů a právních expertů s cílem pomoci Kosovu , a tak zahájí realizaci plánu tak zvané nezávislosti Kosova pod dohledem.

Rozhodnutí má padnout 28. ledna na schůzce ministrů zahraničních věcí zemí EU. Podle výsledků jednání se rozhodne i Srbsko. -red.

Britské listy:

Bývalý italský prezident

Francesco Cossiga: „Za 11. zářím stojí CIA, Mossad

10.12.2007

Jan Zeman

Bývalý italský křesťanskodemokratický prezident F. Cossiga prohlásil pro přední italský deník Corriere Della Sera, že za útoky 11. září stojí americká tajní služba CIA, izraelský Mossad a světové sionistické hnutí. Útoky prý byly provedeny za účelem falešného obvinění muslimských zemí – pro vytvoření falešné záminky k invazi do Afghánistánu a Iráku. Řekl též, že to bylo italské zpravodajské komunitě kolem Palazzo Chigi známé. Dále řekl, že kontroverzní kazeta s přiznáním se Usámy bin Ládina k útokům 11. září, která je i bez Cossigova odhalení často považována za padělek, byla prý vytvořena v milánských studií Mediaset za účelem zvýšení politické podpory Silvia Berlusconiho, který je na kazetě prý též zmiňován v souvislosti s údajnými osobními hrozbami Al-Kajdy.

F. Cossiga je známý především svým vysoce kontroverzním zapojením v Operaci Gladio – tajné větvi celoevropské zpravodajské a teroristické organizace řízené NATO, obviňované z teroristických útoků 70. a 80. let (včetně útoku na nádraží v Bologni – největšího teroristického útoku v dějinách poválečné Evropy, či zavraždění italského premiéra Alda Mora) – z kterých pak byli často falešně obviňováni komunisté, aby tak byla snížena jejich politická podpora veřejnosti. Skutečnou strategií celé sítě však údajně bylo vytváření napětí a organizování tajných jednotek odporu pro případ invaze sovětů.

Poznámka: Boloňský masakr byl pod přímou režií generála Pietra Musumeciho, číslo 2 italské tajné služby SISMI, odhaleného v r. 1981 jako člena zednářské lóže Propaganda Due (P2), který měl vytvořené zfalšované svědectví, jímž se snažil odvést pozornost od Licia Geliho, hlavy P2.

23. listopadu 1995 po řadě skandálů vynesl soud v obnoveném řízení rozsudek doživotního vězení nad neofašisty Valeriem Fioraventinem a Francecscem Mamro. Soud vyslovil vinu Licio Geli (P2) , Francesca Pazienty, i nad dvěma důstojníky tajné služby SISMI Petrem Musumecim a Giuseppe Pazienty .

Boloňský masakr nebyl první ani poslední operací „pod falešnou vlajkou“, která se uskutečnila v dobách studené války. Většina radikálních hnutí té doby byla infiltrována agenty tajných služeb, používajících jejich operace jako nástroje mediálního tlaku za zvýšení rozpočtů či vytvoření „obrazu nepřítele“ v očích vlastního obyvatelstva. Metody z polního manuálu US Army (FM 30-31, FM 30-31A, FM-31B) zpracované DIA, nacházejí v mnoha kreativních obměnách použití dodnes. Nicméně tak komplexně vytvořenou paralelní záškodnickou strukturu, jako byl tým Gladio, už si nikdo nedovolí vytvořit… Mnohé teroristické či zpravodajské aktivity postrádají při komplexním pohledu logiku do té míry, že na svá vysvětlení ještě určitě čekají. Ve světě stínů není většinou nic tak, jak se to tváří.

Jeden příklad: Proč by nějaké „rudé brigády první linie“ zavraždily premiéra A. Mora, když byl hlasatelem tzv. historického kompromisu, který měl přivést italskou komunistickou stranu k účasti na vládě. Zájem zde byl, aby k tomu nedošlo, ale pravicových sil. Proto byl A. Moro zavražděn - red .

Musela Bhuttová zemřít, protože řekla, že je bin Ladin mrtev?

Tvrzení B. Bhuttové je další indicií, že „válka proti terorismu“ je postavena na vodě, že je to účelová konstrukce sloužící jiným politickým cílům. Česká veřejnost ukázala, že si zachovala zdravý rozum, když nepřijala válku proti terorismu a báchorky o „státech – darebácích“ jako zdůvodnění pro výstavbu amerického radaru v Brdech. Protože ten argument již nepůsobí, hledá se – a také vytváří – nový „nepřítel“, Rusko, popřípadě Čína.

Zdůvodnění výstavby radaru „ruským nebezpečím“ nebo „čínským nebezpečím“ je ale stejně pochybné a podvodné. …

Bhuttová svým výrokem, že bin Ládin je již několik let mrtvý, proneseným v říjnu minulého roku, zatřásla chatrným domečkem z karet „války proti terorismu“, jak jej dobře známe. Uvedla dokonce jméno jeho vraha. Podle ní jím měl být Ahmed Omar Saeed Sejka.

Jsou nabízeny i další důvody, stojící v pozadí jejího zavraždění. Zpravodajské a vojenské kruhy Pákistánu, či dokonce i fundamentální islamisté.

(Podle internet. mat. zpracoval J. Skalský)

Jsme obklopeni pavučinou lži

Dan Kučera

(Narazil jsem na zajímavý projev slavného britského dramatika a básníka Herolda Pintera, který byl přímým účastníkem jednání na velvyslanectví Spojených států v Londýně jako člen delegace jednající ve prospěch Nikaragui.

Zmíněný projev pronesl u příležitosti udělení Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005, výňatky z projevu..)

Jak každý člověk v tomto sále ví, ospravedlněním invaze do Iráku bylo, že Saddám Husajn vlastní velmi nebezpečné zbraně hromadného ničení, z něhož některé mohou být odpáleny během pětačtyřiceti minut a způsobit strašlivou katastrofu. Ujišťovali nás, že je to pravda. Pravda to nebyla. Říkali nám, že Irák je napojen na al-Káidu a že spolu s ní nese odpovědnost za hrůzu v New Yorku 11. září 2001. Byli jsme ujišťováni, že je to pravda. Pravda to nebyla. Říkali nám, že Irák ohrožuje světovou bezpečnost. Ujišťovali nás, že je to pravda. Pravda to nebyla. Pravda je něčím zcela odlišným, Pravda se týká toho, jak Spojené státy chápou svou roli ve světě a jaké prostředky volí k jejímu naplnění.

Než se ale vrátím do přítomnosti, rád bych se ohlédl do nedávné minulosti, čímž mám na mysli zahraniční politiku Spojených států od konce druhé světové války. Domnívám se, že je naší povinností podrobit toto období alespoň částečnému přezkoumání … Každý ví, co se v poválečné době odehrálo v Sovětském svazu a v celé východní Evropě: systematická brutalita, všeobecná hrůza, kruté potlačování nezávislého myšlení. To vše je plně zdokumentováno a ověřeno.

Já ale tvrdím, že zločiny Spojených států ze stejného období jsou jen velmi povrchně zmapovány, natož zdokumentovány, a už vůbec ne uznány nebo za zločiny považovány. Domnívám se, že to musí být vyřčeno a že se tato pravda podstatným způsobem vztahuje k tomu, kde se dnes svět nachází. I když existence Sovětského svazu nutila Spojené státy k jisté zdrženlivosti, jejich jednání v celém světě dávalo jasně na srozuměnou, že podle svého názoru mají volnou ruku k tomu, aby si dělaly, co uznají za vhodné. Přímá invaze na území suverénního státu ve skutečnosti nikdy nepatřila k oblíbeným americkým metodám. Spojené státy dávaly většinou přednost tomu, co označovaly jako „konflikt nízké intenzity“. Konflikt nízké intenzity znamená, že umírají tisíce lidí, ale pomaleji, než když na ně jediným zdrcujícím úderem svrhnete bombu. Znamená to, že nakazíte jádro země, že zajistíte maligní růst a pozorujete rozkvět gangrény.

Když je obyvatelstvo porobeno – nebo povražděno, což je totéž – a vaši vlastní přátelé z vojenských kruhů nebo velkých korporací se pohodlně usadí u moci, jdete před kameru a oznámíte, že demokracie zvítězila. Velmi příznačným případem byla tragédie Nicaragui. Rozhodl jsem se ji zde předložit jako přesvědčivý příklad amerického pohledu na vlastní roli ve světě, a to jak tehdy, tak nyní.

Koncem osmdesátých let jsem se účastnil schůzky na velvyslanectví Spojených států v Londýně. Kongres Spojených států se měl rozhodnout, jestli dá více peněz skupinám contras pro jejich válečné tažení proti nikaraqujskému státu. Byl jsem členem delegace hovořící ve prospěch Nicaraguy , ale nejdůležitějším členem této delegace byl otec John Metcalf. Vedoucím delegace Spojených států byl Raymond Seitz (tehdy v pozici druhého muže velvyslanectví, později se sám stal velvyslancem). Otec Metcalf prohlásil: „ Pane, já pečuji o farnost v severní Nicaragui. Moji farníci postavili školu, zdravotní středisko, kulturní dům. Žili jsme v míru. Před několika měsíci na farnost zaútočila skupina contras. Všechno zničili: školu, zdravotní středisko i kulturní dům. Tím nejbarbarštějším způsobem znásilnili zdravotní sestry a zmasakrovali lékaře. Řádili jako divoši. Prosím vás, požadujte, aby vláda Spojených států skončila s podporou této odporné teroristické činnosti.“

R. Seitz měl velmi dobrou pověst racionálního, odpovědného a zkušeného člověka. V diplomatických kruzích se těšil značnému respektu. Naslouchal a potom s jistou vážností pronesl: „Otče,“ řekl, „dovolte, abych vám něco pověděl. Ve válce vždycky trpí nevinní lidé.“ Rozhostilo se ledové ticho. Zírali jsme na něho. On se ani nezachvěl. Opravdu, nevinní lidé vždycky trpí.

Nakonec kdosi prohlásil: „Jenže v tomto případě se „nevinní lidé“ stali oběťmi jednoho z mnoha strašlivých zvěrstev podporovaných vaší vládou. Jestliže Kongres schválí pro contras další peníze, budou se dít další podobné surovosti. Nejde náhodou o tohle? Neprovinila se tudíž vaše vláda podporou vražd a ničení majetku obyvatel jiného suverénního státu?“

Seitz se nenechal vyvést z rovnováhy. „Nesouhlasím s tím, že by předložené skutečnosti měly vést k vašim závěrům,“ řekl. Když jsme pak odcházeli z velvyslanectví, řekl mi jeden z amerických poradců, že se mu líbí mé divadelní hry. Neopověděl jsem mu. Měl bych vám připomenout, že tehdejší prezident Reagan učinil následující prohlášení: „contras představují mravní ekvivalent otců zakladatelů.“

Spojené státy podporovaly v Nicaragui déle než čtyřicet let krutou somozovskou diktaturu. Nikaragujský lid pod vedením sandinistů tento režim v roce 1979 svrhli během dech beroucí lidové revoluce. Sandinisté nebyli dokonalí. Měli značnou dávku arogantní domýšlivosti a jejich politická filozofie obsahovala mnoho vzájemně si odporující prvků. Byli ale inteligentní, racionální a civilizovaní. Chtěli vybudovat stabilní, slušnou, pluralitní společnost. Byl zrušen trest smrti. Statisíce nejchudších rolníků byly zachráněny před jistou smrtí. Přes sto tisíc rodin získalo právo na svou půdu. Bylo postaveno dva tisíce škol. Pozoruhodná kampaň snížila negramotnost v zemi na méně než jednu sedminu populace. Bylo zavedeno bezplatné vzdělání a zdravotnictví. Kojenecká úmrtnost se snížila o třetinu. Byla vymýcena dětská obrna. Spojené státy pranýřovaly tyto úspěchy jako marxisticko – leninský převrat. Z pohledu vlády Spojených států se zde odehrál nebezpečný příklad.

Pokud by Nicaragui bylo umožněno položit základní normy společenské a hospodářské spravedlnosti, jestliže by měla země vybudovat standarty zdravotní péče a vzdělání a dosáhnout společenské jednoty a národního sebevědomí, sousední země by si položily stejné otázky a rozhodly by se ke stejným krokům. Zároveň s tím probíhalo samozřejmě odbojové hnutí vůči společenským poměrům v Salvadoru.

Před chvílí jsem mluvil o „předivu lži“, které nás obklopuje.

Prezident Reagan běžně označoval Nikaraguu jako „totalitní žalář“. Tento postoj převzala do značné míry média a bezesporu rovněž britská vláda jako přesný a regulérní popis situace. Ve skutečnosti během sandinistické vlády nebyl zaznamenám žádný případ eskader smrti. Nebyl zaznamenám žádný případ mučení. Nebyl zaznamenám případ systematické či úřední brutality. V Nicaragui nikdy nedošlo k vraždám kněží. Ve skutečnosti byli tři kněží ve vládě., dva jezuité a jeden misionář katolické charitativní organizace Maryknoll. Totalitní žaláře byly ve skutečnosti v sousedství, v Salvadoru a Guatemale. Spojené státy svrhly v Guatemale v roce 1954 demokraticky zvolenou vládu a odhaduje se, že následující vojenské diktatuře padlo za oběť přes dvě stě tisíc lidí. V roce 1989 bylo na Středoamerické univerzitě v San Salvadoru brutálně zavražděno šest nejvýznamnějších světových jezuitů vládní jednotkou vycvičenou na základně Fort Benning ve státe Georgia. Neobyčejně odvážný muž, arcibiskup Romeo, se stalo obětí atentátu během sloužení mše. Odhaduje se, že zemřelo sedmdesát pět tisíc lidí. Proč byli zavražděni? Zavraždili je, protože tito lidé věřili, že je možné dosáhnout lepšího života. Tato víra jim okamžitě zajistila označení za komunisty. Zemřeli, poněvadž se opovážili zpochybnit daný status quo, nekonečný stav věčné chudoby, nemocí, ponižování a útlaku, které dostali do vínku už při narození.

Spojené státy nakonec sadistickou vládu svrhly. Trvalo to několik let a vyžadovalo to zlomit značný odpor, ale neustálé hospodářské sankce a třicet tisíc mrtvých nakonec statečnost nikaragujského lidu podlomily. Lidé byli vyčerpaní a opět udeřila chudoba. Do země se vrátila kasina. Bezplatné zdravotnictví a vzdělání se staly věcí minulosti.

Vrátil se svět velkého kapitalismu, který se mstil. „Demokracie“ zvítězila.

Ale tato „politika“ se v žádném případě neomezila na Střední Ameriku. Podobně byla vedena v celém světě. Bylo to nekonečné. A je to, jako by se to nikdy nestalo. Spojené státy po druhé světové válce podporovaly a v mnoha případech zplodily veškeré pravicové vojenské diktatury na světě.

Mám na mysli Indonésii, Řecko, Uruguay, Brazílii, Paraguay, Haiti, Turecko, Filipíny. Guatemalu, Salvador a pochopitelně také Chile.

Hrůza, kterou Spojené státy způsobily v Chile v roce 1973, nelze nikdy ospravedlnit a odpustit. V těchto zemích našly smrt statisíce lidí. Skutečně se to stalo? A lze tyto oběti ve všech zmiňovaných případech přisoudit zahraniční politice Spojených států? Odpověď zní ano. Skutečně se to stalo a oběti je možné přisoudit americké zahraniční politice. Jenže člověk nikdy neví. Nikdy se to nestalo. Nikdy se nic nestalo. Dokonce ani ve chvíli, kdy se to děje, se neděje nic. Nezáleží na tom. Není to zajímavé. Zločiny Spojených států jsou systematické., ustavičné, ničemné a kruté, ale mluví o nich jen velice málo lidí. To se Americe musí nechat. Na celém světě docela objektivně manipuluje s mocí, ale vydává se přitom za sílu univerzálního dobra. Je to geniální, dokonce vtipný, vysoce úspěšný případ hypnózy. Říkám vám, že Spojené státy jsou bezpochyby největším kočovným představením. Představením možná krutým, lhostejným, pohrdavým a bezohledným, ale rovněž velice chytrým.

Jako obchodník si Spojené státy přijdou na své a jejich nejprodávanější komoditou je sebeláska. Spojené státy jsou vítězem. Poslechněte si, jak všichni američtí prezidenti vyslovují v televizi slova „americký lid“, …

Pochopitelně se to netýká čtyřiceti milionů lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby a dvou milionů lidí, mužů a žen uvězněných v obrovském bulavu věznic napříč Spojenými státy. Spojené státy se již nezabývají konfliktem nízké intenzity. Zdá se, že už nemá smysl být zdrženlivý nebo dokonce chodit křivolakými cestami. Je možné vyložit karty na stůl beze strachu a bez podpory veřejnosti. Spojené státy si jednoduše ze Spojených národů, mezinárodního práva nebo kritického nesouhlasu, který považují za slabý a irelevantní, nic nedělají. Mají také své blekotající jehňátko, které za sebou vlečou na vodítku, dojemnou a otupělou Velkou Británii.

Co se stalo s naší mravní citlivostí? Měli jsme někdy nějakou? Co ta slova znamenají? Odkazují k termínu, který se dnes tak zřídka používá – k svědomí? K svědomí, které má co do činění nikoli pouze s našimi vlastními skutky, nýbrž i s naší sdílenou odpovědností za skutky druhých? Je tohle všechno mrtvé?

Podívejme se na záliv Guantánamo. Stovky lidí zadržovaných bez obvinění po více než tři roky, bez právních záruk či řádného procesu, vlastně zadržovaných navždy. Tato naprosto nezákonná konstrukce je výsměchem ženevským konvencím. Je však nejen tolerována, ale to, čemu se říká „mezinárodní společenství“, tomu věnuje nějakou myšlenku jen zřídka. Toto zločinné násilí je pácháno státem, který sám sebe prohlašuje za „vůdčí zemi svobodného světa“. … Je to mučení. Co tomu říká britský ministr zahraničí? Nic. Co tomu říká britský předseda vlády? Nic.

Proč? Protože Spojené státy říkají: Kritika našeho chování v zálivu Guantánamo je projevem nepřátelství. Jste buď s námi, nebo proti nám. A tak Blair drží hubu.

Invaze do Iráku byl gangsterský čin, skutek do nebe volajícího státního terorismu, demonstrujícího totální opovržení konceptem mezinárodního práva. Invaze byla svévolnou vojenskou akcí vyvolanou snůškou lží a hrubou manipulací médií, a tudíž celé veřejnosti; akcí, jejímž záměrem bylo upevnit americkou vojenskou a hospodářskou vládu nad Středním Východem, maskovanou – jako poslední útočiště, když všechny ostatní ospravedlnění selhala – jako osvobození. Hrůzu nahánějící tvrzení vojenské síly odpovědné za smrt a zmrzačení tisíců a tisíců nevinných lidí. Přinesli jsme lidem v Iráku mučení, tříštivé pumy, ochuzený uran, bezpočet náhodných vražd, trápení, ponížení a smrt a říkáme tomu, že „přinášíme svobodu a demokracii na Střední východ“. Kolik lidí musíte zabýt, než získáte právo být označen za masového vraha a válečného zločince? Sto tisíc? Řekl bych, že to je až dost.

Je tudíž jen spravedlivé, aby byli Bush s Blairem pohnáni před mezinárodní soud. Jenže Bush je chytrý. Zřízení mezinárodního soudního tribunálu neratifikoval. Když se tedy nějaký americký voják nebo třeba politik ocitne na lavici obžalovaných, Bush varoval, že pošle na pomoc mariňáky. Tony Blair ale soudní dvůr ratifikoval, takže je možné ho soudně trestně stíhat. … Americké bomby a rakety zabily přinejmenším sto tisíc Iráčanů, dříve než vypukla irácká vzpoura. Tito lidé nejsou středem pozornosti. Jejich smrt neexistuje. Jsou vynechání. Nejsou dokonce ani označené za mrtvé. „Mrtvé nepočítáme“, řekl americký generál Tommy Franks. …

Před chvílí jsem řekl, že Spojené státy nyní zcela upřímně vykládají karty na stůl. Tak se věci mají. Oficiálně nedeklarovaná politika Spojených států je nyní definována jako „dominace na všech úrovních“. … „Dominace na všech úrovních“ znamená vládu nad souší, mořem, vzduchem, vesmírem a všemi souvisejícími zdroji.

Spojené státy v současné době mají ve sto dvaatřiceti zemích na celém světě sedm set dvě základny, s čestnou výjimkou Švédska, pochopitelně, Nevíme tak úplně přesně, jak se tam všude dostaly, ale jejich vojáci jsou tam usazení. Spojené státy vlastní osm tisíc živých a provozuschopných jaderných hlavic. Dva tisíce jsou připraveny v pohotovosti, mohou být odpáleny během čtvrt hodiny. Vyvíjejí nové systémy jaderné síly. …

Co ale víme, je, že to infantilní šílenství – vlastnictví a hrozba použitím jaderných zbraní – leží v samém srdci současné americké politické filosofie. Musíme sami sobě připomínat, že Spojené státy stojí na pevném militaristickém základě a nejeví žádné známky uvolnění. Mnoho tisíc, ne-li milionů lidí v samotných Spojených státech je zjevně zhnusených, zahanbených a rozčílených činy své vlády, ale podle všeho nepředstavují soudržnou politickou sílu – alespoň zatím. Ale úzkost, nejistota a strach, které každým dnem ve Spojených státech viditelně rostou, pravděpodobně hned tak nezeslábnou. …(www.zvedavec.org.)

V těchto dnech prezident Bush opět vyhlašoval Irán za darebácký stát. Světová veřejnost , podle průzkumu BBC, negativně hodnotí v mezinárodním dění na prvním místě působení Izraele, pak Iránu a bezprostředně za ním se přes veškerou propagandu části významných médií umístily Spojené státy. Slova Bushe mi připomínají volání zloděje, který křičí: chyťte zloděje! –red.

Česká národní politika

Pravda a láska dosud nezvítězily nad lží a nenávistí,

jak nám v listopadu 1989 sliboval Václav Havel a další polistopadoví politici. S programem zrušení vojenských paktů, odzbrojením, neutralitou, demokratickým a sociálním státem, v němž vláda měla být v rukou lidu, zvítězili.

My, občané, jsme jim dali moc, aby jimi vyhlášené programové cíle uskutečnili. Co s touto mocí udělali?

Ze svých tak slavnostně opakovaných slibů splnili velmi málo. Po 18 letech, co uplynuly od listopadu 1989, nejsme sice ve Varšavské smlouvě, ale v NATO. Naši vojáci se podílejí na okupaci Iráku, bojují v Afghánistánu, samozřejmě za naše peníze, ale v cizím zájmu. Připravují se na početná nasazení v Africe. Pokud i tato nebudou uskutečňována na základě příslušné rezoluce Rady bezpečnosti, hrubé porušování mezinárodního práva bude pokračovat.. Jsme bohatší o termín „humanitární bombardování“, jehož autorem je V. Havel, jeden z „otců“ listopadu. Zatímco SSSR nás nedotlačil, možná, že se o to ani nesnažil, k účasti na jeho odsouzeníhodných bojích v Afghánistánu, tak Američanům se to povedlo.

Sovětská vojska, jak jsme si přáli, odešla, ale vláda M. Topolánka jedná se Spojenými státy o vybudování americké radarové základny v Brdech, ač dvě třetiny občanů jsou dlouhodobě proti přítomnosti cizích vojsk a jejich základen na našem území. A tak po letech sovětská vojska mají vystřídat pro změnu Američané. 

Naši politici málo dbají na mínění lidu, který, jak zakotvuje ústava, je zdrojem veškeré moci ve státu. Velká většina občanů ČR je nespokojena s politickou situací, s opatřením vládní koalice v oblasti sociální, zejména ve zdravotnictví, v důchodovém zabezpečení. Důvěra v Poslaneckou sněmovnu, Senát i vládu je dlouhodobě nízká.

Snad nikomu z vládnoucích to nevadí. Koaliční strany mají v PS PČR většinu, díky „platformě“ Melčák, Pohanka, a tak bez ohledu na názory většiny lidu si dělají, co chtějí. Jak je to pak s tou demokracií? Stále slibovaná přímá volba prezidenta republiky občany se nekoná. Referendum, ač i Zelení ho mají v programu, dosud není ústavně zakotveno. Senát, ač je od svého vzniku považován za zcela zbytečný, existuje dál. Občanů se nikdo na nic neptá.

O sociálnosti republiky, tak přemnohokrát slibované, je snad v současnosti zbytečné mluvit. Vládní „reformy“, ve skutečnosti jde o výrazná zpátečnická opatření, jsou uskutečňovány ve prospěch horních deseti tisíc na úkor většiny obyvatel. Dochází k přerozdělování na základě solidarity, ale v pojetí nově arogantně zaváděné solidárnosti chudých s bohatými. O zvrácenosti těchto kroků je nadbytečné se dále zmiňovat. Všichni jejich důsledky pocítíme v každodenním životě. Chudoba, která je již domovem u mnohých, dále poroste. Velmi těžko se bude žít rodinám s více dětmi, nemocným, důchodcům. Řady desítek tisíc bezdomovců rozšíří další. Našich profesionálních zastánců lidských práv se snad můžeme zeptat, kde je právo těchto lidí na důstojný lidský život?

I když se můžeme dozvědět od předních našich politických činitelů, v jaké krásné době žijeme, jak se máme ještě lépe než dobře, všichni víme své. Víme, že vládnoucí elita vládne nejen v rozporu s názory většiny, ale dokonce i proti ní. Již jednou nám ODS a její koaliční spojenci nadělili úsporné balíčky, zítra, pokud se její vlády včas nezbavíme, budeme mít na krku těžký kámen některých již nevratných opatření.

Naše situace má však i mezinárodní rozměr. Se znepokojením sledujeme oslabování postavení OSN, zvláště Rady bezpečnosti. Porušování norem mezinárodního práva a snaha některých států, či skupin států, řešit mezinárodní problémy hrozbou použití síly, či přímo silou, se stává trpěnou praxí. Roste počet ozbrojených konfliktů a válek. I u nás již je nejvíce placeným povoláním služba v armádě za žold. Nejen naši žoldáci bojují v zahraničí za zájmy nám nikoliv vlastní, které s obranou našeho státního území nemají nic společného.

Kde jsou sliby o neutralitě, o ozbrojení? Ti, kdo nám nesplněné listopadoví sliby dávali a nesplnili, by měli odejít z politiky. Nezaslouží si naši důvěru. Ve volbách, kterých bychom se měli zúčastnit všichni, jim proto nedáme své hlasy.

Redakční rada

Je potřeba být aktivní

Co si v této zhoršující se společenské situaci počít? Změna nepřijde, pokud se o ni nepřičiníme. Dokud budeme převážně pasivně nechávat naši budoucnost v rukou vládnoucí „elity“, nemůžeme čekat, že se náš život změní k lepšímu. Pokud chceme sociální a demokratickou republiku, musíme se o to, každý podle svých možností, přičinit. Máme řadu účinných nástrojů. Pišme otevřené dopisy politikům, petice, zúčastňujme se demonstrací, seminářů, konferencí, ovlivňujme své okolí, buďme mezi lidmi a viditelně s nimi, podporujme a rozšiřujme alternativní tiskoviny, a hlavně jděme všichni k volbám., a to nejen k parlamentním. Kdo nevyužije svého volebního práva, podporuje koaliční politiku, která chudým bere a bohatým dává.

Křesťané jsou povinni účastnit se veřejného života. Tuto povinnost zakotvuje sociální doktrína církve, i jednotlivé papežské encykliky. „Ještě jednou chceme tu připomenout svým synům a dcerám jejich povinnost účastnit se činně veřejného života a přispívat k uskutečňování obecného blaha celé lidské rodiny i vlastního politického společenství. Vedeni světlem víry a láskou k bližnímu ať usilují o to, aby hospodářská, sociální, kulturní a politická zřízení nepřekážela, nýbrž spíše pomáhala lidem v jejich zdokonalování, a to ať už v řádě přirozeném, nebo i nadpřirozeném.“ (Z encykliky Jana XXIII. Pacem in terris, s.56, Brno, 1969)

Připravil: J. Kovář

Günter Grass: „Kapitalistický systém před zhroucením Sovětského svazu připustil něco jako sociálně-tržní hospodářství. Nyní prožíváme spíš liberální kapitalismus 19. století.“ (Praha, 14. prosince 2007)

Historie je učitelkou života

Téměř před osmi lety zaslali naši historici a učitelé dějepisu otevřený dopis poslancům a senátorům. Z jeho obsahu vyjímáme: „Je známo, že již staří Římané považovali znalost historie za nezbytnou pro každého jedince i stát. … Zatímco ostatní evropské národy - malé i velké – usilují o posílení lidského sebevědomí i národní hrdosti mimo jiné za pomoci historie, u nás je tomu naopak.

Nemyslíme si, že je možné trpně čekat, až začneme ztrácet své jistoty, kořeny posilující každý národ, a rozplývat se v multikulturní Evropě. Základy pro poznání hodnot vytvořených našimi předky, po seznámení s velkými osobnostmi a jejich myšlenkami, stejně jako s kulturními statky. Se kladou ve škole. U nás jsou díky nepříznivým podmínkám v těchto letech nadmíru chabé…

Jsme i nadále přesvědčeni, že dějepis není soupisem událostí a dat, ale že může každého mladého člověka vybavit nepřeberným bohatstvím myšlenek, podnětů a zkušeností lidstva pro jeho osobní život. Současně je i pramenem pro utváření jeho dovedností, hodnotového systému, mravnosti a vlastností nezbytných pro člověka, který se bude spolupodílet na utváření demokratické společnosti.“

Marně naši historici a učitelé dějepisu žádali o pomoc poslance a senátory. Dnes je situace ve výuce historie ještě horší. Mladí lidé odcházejí do života bez potřebných dějinných znalostí. Proto mohou některá naše média, zvláště ty, které jsou v německých rukou, i určití naši politici se podílet na znásilňování a přepisování dějin.

Pro konkrétní případy nemusíme chodit daleko, ani je klopotně vyhledávat. Stávají se, bohužel, pomalu chlebem našeho běžného života. Přímo ukázkově perlí dobře známý B. Doležal, R. Kučera, ale také i Martin Komárek, komentátor MF Dnes, jehož slova si dovolíme citovat: „“Masaryk byl průměrný dobový nacionalista. Říká se, že vydupal Československo. To je Radio Jerevan. Předně ho nevydupal. A kdyby ho vydupal, byla by to chyba …Masaryk, který emigroval, opustil svou nemocnou ženu a přátele a vsadil na jednu kartu – na boj proti své vlasti, proti Rakousku-Uhersku. Vsadil dobře. Pád Vídně nebyl však jeho dílem, nýbrž dobového idiotismu. … Ve Versaiiles si však Masaryk spolu s fámulem Benešem nabrali mnohem víc, než unesli. Česko, včetně Sudet, Slovensko a ještě Ukrajinu. Žrali a mlaskali při tom. ..“ (Přešlap, 17. září 2007)

Co k tomu dodat? Jakýkoliv podrobnější komentář je zbytečný. Pan Komárek je za své služby dobře placen.

Pokud bude český tisk v německých rukou, budeme se i v něm setkávat se snahami přepisovat naše dějiny. Pokud čtenáři tisku nebudou mít alespoň základní znalosti našich dějin, budou žurnalisté jeho typu perlit bez zábran. Idiotismus zasahuje, jak lze pozorovat, různé doby. Dr. O. Tuleškov

Jen neznalost dějin?

Pan Mirek Topolánek, předseda vlády ČR, v rozhovoru poskytnutém 4. ledna 2008 Hospodářským novinám prohlásil: „…Češi obvykle všechno vidí negativně, a když k něčemu dojde, podělají se.“

Na tento výtok reagoval Marek Semerád, historik , otevřeným dopisem, z něhož vyjímáme: „ V souvislosti s vašim posledním výrokem jsou zarážející i Vaše předchozí prohlášení. Mám tím na mysli německé heslo, jež jste citoval, ´Es kommt der Tag´ (přijde den), a které neblaze proslulo jako pokřik sudetoněmeckých henleinovců usilujících ve třicátých letech 20. století o rozbití Československa. Podobným příkladem je výrok vašeho přítele MGr. Marka Dalíka, v kterém se co do nepopularity srovnává s německým válečným zločincem a tajemníkem Adolfa Hitlera, Martinem Bormanem.

Váš názor z posledního pátku je nejhloupější. Jako historik vím, že takovéto hodnocení českého národa je úplně nepravdivé. … Nebo Vám nic neříká odvaha českých legionářů z první světové války? … Znáte alespoň některé z tisíců osudů odvážných domácích či zahraničních odbojářů, kteří se postavili proti nacistické tyranii? Odkud čerpáte odvahu poplivat hrdinské činy českého národa? …

Na to, že za spoustu politiků se musím stydět, jsem si již – bohužel – zvykl. Na neprofesionální, nevlastenecké a hloupé štěky předsedy vlády mé země si však již zvykat nehodlám..

Žádám Vás tedy, abyste se za výrok, který byl v pátek 4. ledna 2008 otištěn v Hospodářských novinách, omluvil.“

Snad bychom mohli dodat, že vlastně nejstatečnějším činem desítek generací českého národa je, že celá staletí odrážely germanizační vlny, které se drtivě přelily přes Polabské Slovany, a zachovaly nezávislost a samostatnost naší země, našeho státu. Dr. V. Beneš

„Z hlediska kulturního i lidského považuji z devíti premiérů od roku 1990 Topolánka za nejméně způsobilého tuto funkci vykonávat“. (P. Uhl, Právo, 10.1.2008, článek Jsem do Cerhenic příslušný)

Jak došlo k porcování medvěda?

Při prvním hlasování medvěd dostal svobodu. V několika málo minutách .co se o výsledku hlasování v PS PČR vzrušeně mluvilo, proběhla údajně tato diskuse: „Miroslav Kalousek: No ale to spadne rozpočťák. Kateřina Jacques: Je to medvěd? M.K.: Je to medvěd. Mirek Topolánek: Absurdní …. M.K.: To spadne rozpočťák. K.J: Je to medvěd, no. M.T.:Tak jdi pryč, vole … . Hlas Kateřiny Jacques v rozhovoru se dvěma rozzlobenými medvědáři je takřka plačtivý. …

Pak po všeobecném zmatku … se po minutě a půl … konečně jeden kovboj příležitosti chopil. … M. Bursík ..říká: ´Zpochybňuji hlasování. Chtěl jsem se zdržet a na sjetině mám, že jsem byl pro.´

V opakovaném hlasování návrh nebyl přijat kvůli změně postoje M. Bursíka, K. Jacques, O. Lišky a třinácti komunistů. (Z článku „Kačenko, kamarádko, můžeš mluvit?, Jakub Patočky,18.12.2007, v článku je i internetová stránka audiozáznámu, v kterém se kromě dalšího ozývají i hlasy výše uvedených mluvících. www.hnutizeleni.cz , -red.

Z politické činnosti pana Ondřeje Lišky, našeho současného ministra školství…

Pan O. Liška pracoval v Mládeži pro interkulturní porozumění (MIP). Byl dokonce po určitou dobu i jejím mluvčím. MIP v r. 2000 vyzvala brněnského primátora a radu města k omluvě za vyvedení části Němců ve dnech 30. a 31. května 1945 mimo město. Radnice tlaku podlehla.

V dubnu 2004 MIP instalovala účelovou výstavu nazvanou Pochod smrti. Nultým bodem pro MIP je až 30. květen 1945. Brutální devastace českého etnika za druhé světové války byla odbyta 19 slovy. Nebyla ani označena za zločinnou. (Prof. PhDr. V. Žampach, CSc., MIP opět o brněnských Němcích, str.1, KSH, reedice 2007)

MIP od svého založení spolupracovala s německou organizací Junge Akcion der Ackermann-Gemeinde, např. při pořádání česko-německých letních týdnů mladých lidí, zejména studentů středních škol.

Sudetendeutsche Zeitung z 30.8.2002 obsahoval pozvánku na odborný kongres mladé a střední sudetoněmecké generace, který se měl konat ve Würzburku pod heslem „Sudetoněmecké kořeny – sudetoněmecká budoucnost. Nadpis článku : Böhm a Posselt zvou na kongres budoucnosti.“ O. Liška, z MIP Brno, byl uveden jako jeden z referentů.

Z článku „Chtělo by to nějakou zelenou stranu“ (J. Patočka) „…Ondřej Liška je ukázkový Budulínek. Moc pěkně se směje, snaží se být s každým zadobře a kohokoli, spočítá-li si, že to prospěje jeho kariéře, bez váhání podrazí.

Když před čtyřmi lety na podzim oznamoval Janu Beránkovi a mně, proč se rozhodl nás zradit a s námi celou skupinu lidí, která obrození ve Straně zelených rozpoutala, vysvětlil nám to slovy …´Dospěl jsem k závěru, že politiku nelze dělat jako parta kamarádů, která prosazuje nějaký předem daný společný cíl, ale je třeba ji dělat prostřednictvím ad hoc dosahovaných většin´. …

Jaká je dnešní Strana zelených? V politickém smyslu je to už dnes strana Liškova. Nejde jen o to, že Bursíka, který se brutálně zbavil všech svých dřívějších spojenců, Liška zlikviduje přesně v tu vteřinu, pro níž se rozhodne. A hlavně se nemylme, nebude to změna k lepšímu, protože přes všechny strašné Bursíkovy koncepční omyly, osobní slabiny a politické chyby je v něm více zásadovosti a idealismu nežli v Liškovi.“ (www.hnutizeleni.cz) J. Skalský

Nejen pan O. Liška se nám může jevit jako proněmecký „zelený“ politik, ale také i paní zelená ministryně dr. Džamila Stehlíková. Přečtěte si, prosím, následující překlad jejího novoročního přání, které bylo uveřejněno v Landeszeitung, z 2. ledna 2008 s titulkem „Máme velký morální dluh vůči Němcům“. Z jejího blahopřejného dopisu vyjímáme: „…Uvědomuji si některé problémy, které Vás tíží, dosavadní jakákoliv výborná spolupráce Vašich organizací s orgány samosprávy a státní správy je nevyřeší. Česká republika, jako nástupnický stát Československa, má vůči Vaší společnosti stále velký morální dluh. V novém roce to bude právě 60 let, kdy se Československo dostalo do područí Moskvou dirigované komunistické strany. Její režim znemožnil dlouhá desetiletí svobodnou reflexi nešťastných událostí spojených s vyhnáním a odsunem československých Němců. Čeští zločinci z té doby nebyli potrestáni, naopak řada aktivních německých antifašistů byla ponížena a oloupena o svůj majetek. Dlouhodobě indoktrinovaná a morálně devastovaná česká společnost však nebyla sto ani po demokratické transformaci jasně a srozumitelně odmítnout princip kolektivní viny. Důsledky postojů české společnosti, médií a politických garnitur jste Vy, jako poslední ostrůvek kdysi zářné a bohaté německé kultury c českých zemích, museli nést na svých bedrech.

Naše společnost se však mění. S otevřením se Evropě, zapojeni do integračního procesu a osobním setkáváním a spoluprací s jinými národy postupně získává tolik potřebný nadhled a toleranci. Pevně věřím, že nový rok a další léta přinesou Vám, ve věku moudrosti, prožití klidného a důstojného stáří, a Vám mladé naději německého dědictví, pevné a důležité místo v měnící se tváři naší společnosti. …“

Abychom řadu „zelených“ představitelů doplnili, musíme při této příležitosti uvést i paní Danu Kuchtovou, jež je zase pro změnu „prorakouská“. Ostatně sama přiznala, že čerpala granty z Rakouska. Uměla to tak dobře, že dostala i „grant“ od rakouských farských kuchařek. Ne nemnozí v ní spatřovali bojovníci za rakouské zájmy, jaksi, snad nedopatřením, přehlížející české interesy.

Položme si otázku, je jedním z úkolů „zelených“ i dosažení smíření se sudetoněmeckým landsmanšaftem a prosazení dosud nedosažených a nenaplněných „zájmů“ agresivnější části německé menšiny u nás? Jejich další skutky nám odpoví na vznesenou otázku. Sledujme je! -red.

Jakou úlohu ve hraje SZ Milan Horáček, německý „zelený“ europoslanec a neformální poradce M. Bursíka?

Na tiskové konferenci M. Tichý, místopředseda SZ řekl: „Mohu zmínit, že před touto tiskovou konferencí mě oslovil Horáček, náš člen, který říkal, že pokud budu diktovat něco proti panu předsedovi Bursíkovi, tak se podívají všichni na moji minulost.“ V předsálí po konferenci se znova střetli M. Tichý a M. Horáček. „z úst Horáčka na adresu Tichého zaznělo, že se z toho teď Tichy po……“. A to stáli obklopeni zaraženými novináři. (Právo , Vzpoura u zelených: v sázce rozpočet, s.1 a 2, 24.11.2007)

V uvedených souvislostech vzniká otázka, jak to zelení s tou novou politickou kulturou vůbec myslí. –red.

Britské listy z 8.1.2008:

Soud rozhodl, že Rathovo tvrzení o korupčních aktivitách ODS a Dalíka není nepravdivé

„Rath prohlásil, že za předloňským odchodem Miloše Melčáka z poslaneckého klubu sociální demokracie jsou korupční aktivity ODS a Dalíka. … „ V souvislosti s tímto vzniká otázka, o jakou většinu a jak získanou, se vlastně opírá vláda páně Topolánka? -red.

K dopadu Topolánkovy „reformy“ na důchodce a sociálně slabé občany

Mnozí senioři se při posledních volbách nechali zlákat falešnou a klamavou reklamou ODS+, šipkou v modré budoucnosti a sliby o zvýšení důchodů o 1000 Kč. I rodiny s dětmi a další poživatelé sociálních dávek byly zahrnovány optimistickými sliby, pokud naše ekonomika dále poroste.

A naše ekonomika v minulém roce skutečně zdárně rostla, hrubý domácí produkt se zvýšil cca o 6 %, tedy přibližně stejně jako v několika předcházejících letech. Banky, pojišťovny, velké nadnárodní společnosti i další mnohé podnikatelské subjekty signalizovaly dvojciferné zisky. Podle jedné z neoliberálních teorií měly zisky z bohatnoucích subjektů působit jako příliv a zvednout všechny loďky v přístavu. Co se však stalo skutečně?

Vládnoucí koalice s podporou „přeběhlých“ sociálních demokratů, přijala zákon o stabilizaci veřejných financí. Jeho podstata spočívá v tom, že snížil daňové zatížení bohatým právnickým i fyzickým osobám o několik desítek miliard korun, velmi zhruba jde o částku cca 50 miliard, a asi o tutéž částku snížil výdaje v sociální oblasti. Ano, bohatým dal a chudým vzal. Několik příkladů za všechny. Na důchodech stát vybere o 15 miliard více než rozdělí. Eráru též zbude téměř 18 miliard na nemocenském pojištění, jak uvádí M. Opálka, místopředseda sněmovního výboru pro sociální politiku.

Mandatorní výdaje tedy klesají o desítky miliard korun. Minimální mzda je zmrazená. Na druhé straně dochází k všeobecnému zdražování, od nájmů, přes energie, vodu, chléb a jiné základní potraviny, až po zavádění poplatků za léky, návštěvy lékaře. Školství, zdravotnictví, kultura jsou silně podfinancovány.

Důsledkem těchto opatření bude citelné snížení životní úrovně rodin s více dětmi, neúplných rodin a důchodců. Kolik dětí se nenarodí jen proto, že rodiče nebudou mít potřebné materiální prostředky. Zajímá to vůbec někoho?

Důchodci byli postiženi po listopadu 1989 již několikrát. Reálnou hodnotu průměrného předlistopadového důchodu dosáhly jejich důchody až asi po deseti letech. Jenom tak přišli důchodci o desítky miliard korun. Nyní, když jejich měsíční výdaje vzrostou asi o 1000 Kč i více, zvyšují se jim důchody v průměru o 346 Kč.. Bohužel, opět dojde ke znatelnému poklesu jejich životní úrovně. Diskriminace důchodců tedy pokračuje.

Celý život jsme pracovali, vytvářeli nové hodnoty, vychovávali děti, platili daně. Přesto nás vládnoucí koalice, která přívlastek „pravicový“ zaměnila za „bezohledný“, hodila přes palubu. Říkají nám, že se máme těšit ze svobody a demokracie, jež nám listopad 1989 přinesl. Život bez peněz potřebných k uspokojení alespoň základních životních potřeb vede jen k rozmnožování řad již desítek tisíc bezdomovců. Jak se jim žije ve svobodě a demokracii? Těch, kteří již letos zemřeli zimou, se asi nebudeme moci zeptat.

Bezohlednost, korupce a lež stále ještě vítězí nad pravdou a láskou. Můžeme proto plně souhlasit se slovy  p. Neorala, starosty Trokavce:

Pojďme k volbám, ukažme vládě prostředníček a nevolme ODS!

Sám za sebe dodávám, nevolme ani ty strany, které s ODS nesou spoluodpovědnost za chudobu a utrpení sociálně slabých spoluobčanů!

E. Kremlička, emeritní předseda strany Důchodci za životní jistoty

Otevřený dopis

Vážený pan

MUDr. Tomáš Julínek

ministr zdravotnictví

Praha

Vážený pane ministře,

v souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem se na Vás obracíme s žádostí o vyjádření k dále uvedeným skutečnostem.

1)Čl. 31 Listiny základních práv a svobod zakotvuje: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“

Zastáváme stanovisko, že zákon, který obsahuje konkrétní úpravu uvedeného práva občanů, musí vždy přísně vycházet ze zásady, že občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči. V žádném případě zákonná úprava tohoto práva nemůže narušovat jejich ústavní právo na bezplatnou zdravotní péči. Pokud tak zákon, či jakákoliv podzákonná úprava, činí, je v rozporu s uvedeným ustanovením Listiny základních práv a svobod. V rozsahu střetu ústavního práva a zákonné nebo podzákonné úpravy je podle našeho názoru zákon, i jakákoliv podzákonná úprava, včetně vyhlášek jakéhokoliv ministerstva, protiústavní.

Jsme přesvědčeni, že nález Ústavního soudu České republiky, který bohužel bude vyhlášen někdy až v průběhu dalších měsíců, v tomto rozsahu uzná zákon za nesouladný s citovaným článkem Listiny základních práv a svobod.

Povinnost platit poplatky u lékaře však vzniká již 1. ledna 2008. Značná část našich spoluobčanů bude tyto poplatky platit. Budou jim zaplacené poplatky vráceny po vyhlášení očekávaného nálezu ústavního soudu? Jaké finanční náklady si případné vrácení poplatků vyžádá? Kdo odpovídá za jejich vrácení? Nebo občan bude poškozen i tím, že zaplacené poplatky, přestože byly neoprávněně požadované, mu nebudou vráceny?

Jste připraven v tomto případě nést právní odpovědnost za vybírání a příp. i vymáhání neústavních poplatků a odstoupit z funkce?

2) Předmětná tématika má však především lidský rozměr. Zdraví lidí je ovlivněno také, a to především, životním prostředí, v němž žijí. V současnosti dochází k jeho zhoršování, např. k zhoršování ovzduší v Praze a na severní Moravě, které vyvolává v lidském organismu řadu negativních reakcí a lehčích, či vážnějších chorob. I když primární odpovědnost za stav životního prostředí nenesou lidé jako jednotlivci, ale příslušné specializované státní orgány a organizace, onemocněním v důsledku zmíněných širších vlivů se přesto z nich stanou plátci Vámi stanovených poplatků,

Již tato skutečnost je zarážející. Když si však uvědomíme, že největší nemocností trpí malé děti a starší lidé, dojdeme k závěru, že Vámi stanovené poplatky jsou silně asociální. Nejvíce postihnou rodiny s malými dětmi, zvláště neúplné rodiny, a seniory. Jde o velmi početné sociální skupiny obyvatel, které jsou obecně považovány za sociálně nejslabší. Tato skutečnost Vám je také jistě známá. Přesto jste rozhodl, je dále zatížit poplatky a jejich sociální situaci tak výrazně zhoršit. V důsledku toho pak ztížit i jejich dostupnost k zdravotní péči.

Toto Vaše jednání vnímáme jako sociálně velmi necitlivé až přímo hrubě asociální. I proto Vás vyzýváme, abyste na funkci ministra zdravotnictví v čase co nejkratším rezignoval a tak vyvodil ze svého jednání i lidskou odpovědnost. Ministrem zdravotnictví by měl být vždy jen pouze člověk s vyvinutým sociálním cítěním. Ze všech ministrů zdravotnictví po roce 1989 Vás pokládáme za nejhoršího.

3) Zatímco v některých státech, kde si již uvědomují nedostatky tzv. liberálních úprav ve zdravotnictví, se snaží o odstranění nejkřiklavějších z nich, naše zdravotnictví pod Vašim vedením, jak jsme přesvědčeni, směřuje obráceným směrem. Cesta přeměny nemocnic na akciové společnosti, jejichž cílem dříve nebo později bude především dosažení maximálních zisků, vede k nepřípustné komercializaci celého našeho zdravotnictví. Zdraví nemůže a nesmí být nějakou obchodovatelnou komoditou.

Rovněž protestujeme proti nedávnému rušení některých specializovaných zdravotnických ústavů a nemocnic. V souladu s petičním právem Vás žádáme, abyste již nepodnikal žádné další kroky vedoucí k „liberalizaci“ našeho zdravotnictví a škody, které jste způsobil svými opatřeními, odstranil. Jste připraven v souvislosti s uvedeným nést politickou odpovědnost za své jednání a odstoupit z funkce ministra zdravotnictví?

4) Výzva k občanské neposlušnosti, která se má projevit neplacením Vámi lidem „naordinovaných“ poplatků, je nám sympatická. Každý občan se v tomto případě rozhodne sám. Nikoho nebudeme ovlivňovat k tomu či onomu konkrétnímu jednání.

My Vás, vzhledem k právní, politické i lidské odpovědnosti, jež nesete za opatření ve zdravotnictví, vyzýváme k odstoupení z funkce ministra zdravotnictví. Naděje, že z funkce ministra odstoupíte nebo budete ústavním způsobem odvolán, nám zůstává. Věříme v sílu demokratických mechanismů našeho politického systému.

Doc. MUDr. J.A. Tichý, CSc., místopředseda Křesťanskosociálního hnutí

JUDr. O. Tuleškov, předseda KSH

Zisky ve zdravotnictví

Časopis Kanadské lékařské asociace (Canadian Media Association Journal-CMAJ) publikoval v červnu 2004 studii Platby za péči v soukromých ziskových a soukromých neziskových nemocnicích: Systematický přehled a meta-analýza.

„Tato studie srovnávala, kolik stojí péče v amerických ziskových a neziskových nemocnicích. Studie používala metodologie, … která syntetizuje výsledky existujících vysoce kvalitních studií, jež se všechny týkají jediné otázky, v tomto případě: „Existuje diference v platbách za péči pacienta, které přijímají soukromé ziskové nemocnice a těmi, které přijímají soukromé neziskové nemocnice?“

Výzkum staví také na dřívějších nálezech zveřejněných v roce 2002 toutéž badatelskou skupinou McMaster University, která odhalila vyšší úmrtnost v privátních ziskových nemocnicích a dialytických centrech investorsky vlastněných ve Spojených státech. „Naše předcházející studie ukázala, že motiv zisku ústí ve vyšší úmrtnost, a tato studie ukazuje , že to stojí daňové poplatníky více“, řekl dr. P.J Devereaux, vedoucí autor této studie. „S péčí zaměřenou na zisk skončíte tak, že ji zaplatíte svými penězi a svým životem.“

Systematický přehled je založen na studii o více než 350 000 pacientech mezi léty 1980-1995, kteří byli ošetřováni v soukromých ziskových a neziskových nemocnicích USA. Studie shledala, že v ziskových nemocnicích stojí péče o pacienty o 19% více …

V privátních ziskových nemocnicích investorsky vlastněných stojí zdravotní péče více a poskytuje méně – zjistila hlavní studie.

Pacient zaplatí za péči v ziskových nemocnicích investorsky vlastněných více proto, že ziskové nemocnice musí vyprodukovat zisk, aby uspokojily investory, zaplatily bonusy pro špičky výkonného aparátu a vysoké administrativní náklady“, říká dr. Devereaux. Nezisková provozovatelé účtují za péči méně, protože nemají investory a mají nižší bonusy pro exekutivu i nižší administrativní náklady, dodává. Ve svém úvodníku dr. Woolhander a dr. Himmelstein z Harvardu poskytli ještě jeden důvod:chamtivost.

Zastánci investorsky vlastněného soukromého ziskového poskytování zdravotní péče udávají, že motiv zisku optimalizuje péči a minimalizuje náklady. Ale někteří se obávají, že zisková zařízení jsou více nakloněna k tomu, aby reagovala na finanční toky omezováním kvality péče a vyššími poplatky, protože jde o udržení dividend akcionáři. Tato hlediska vyústila ve zrušenou debatu.

Zkušený badatelský tým z McMaster University provedl tuto studii, aby určil dopad ziskového motivu na náklady pro pacienta nebo třetí stranu plátců – tj. pojišťoven nebo vlád.

Když se diskutuje o našem (kanadském –pozn.red) systému zdravotní péče, je důležité, abychom rozlišovali mezi placením (kdo platí naši zdravotní péči) a poskytováním (kdo vlastní a provozuje naše zdravotnická zařízení).

V současné době jsou v Kanadě nemocniční služby hrazeny z veřejných peněz – platíme je prostřednictvím našich daní. Pokud jde o poskytovatele, tak ačkoli se o nich mluví obecně jako o veřejných institucí, jsou kanadské nemocnice skoro všechny neziskovými institucemi vlastněnými obcemi, náboženskými organizacemi nebo regionálními zdravotnickými úřady.

Debata týkající se ziskovosti nebo neziskovosti je zaměřena na poskytovatele: zda máme zavést do našeho převážně neziskového systému poskytování zdravotní péče investorsky vlastněná soukromá zařízení zdravotní péče.

Výsledky přehledu jsou přímo relevantní pro Kanaďany ze tří hlavních důvodů:

Statisticky významné vyšší platy za péči v širokém spektru investorsky vlastněných nemocnicích se týkají dvanáctiletého období, ačkoli během něho došlo k významným změnám v americkém systému zdravotní péče.

Výsledky byly prokázány jak mezi veřejně placenými, tak mezi soukromě placenými pacienty.

Jestliže Kanada vykročí směrem k ziskovým nemocnicím, tytéž velké americké nemocniční řetězce zahrnuté ve studiu budou skupovat kanadské nemocnice.

Zdravotní péče je ve federální volební kampani ústřední záležitostí. Několik provincií povoluje zisková chirurgická a radiologická zařízení. Konzervativní strana zastává liberální postoje vůči investorsky vlastněným soukromým ziskovým zařízením zdravotní péče, poznamenává dr. Devereaux. Naše výsledky by měly vzbudit vážné pochybnosti o pohybu směrem k soukromé ziskové péči, ať jde o nemocnice, operační ambulance nebo jiné ambulantní zařízení. Zjištění naléhavě podporují politiku poskytování neziskové zdravotní péče..

Kanada v současnosti spotřebuje ročně na zdravotní péči 120 miliard dolarů., nemocniční péče činí 32% z celkových výdajů. Proto jestliže Kanada přejde na investorsky vlastněné soukromé ziskové nemocnice, zaplatí kanadská vláda za zdravotní péči ročně 7,2 miliardy dolarů navíc.“

(Z anglického originálu na e-mailovém listu MAI-NOT vybrala a přeložila mp)

Ještě několik vět k danému tématu

I u nás je již aktuální otázkou, zda např. nemocnice budou neziskovými či ziskovými zařízeními. ODS je pro privatizaci zdravotnictví. Poplatky u lékaře jsou jen jedním z prvních kroků v tomto směru.

Co může přinést privatizace zdravotnictví obyčejnému člověku? Jak vyplývá z výše uvedených údajů, tak především vyšší výdaje za zdravotní péči, které půjdou stále více z jeho kapsy, a vyšší úmrtnost.

Obyčejný člověk proto jen z neznalosti může volit politické strany, které jsou pro privatizaci zdravotnictví. K němu nakročila nejen ODS, ale také KDU-ČSL, uvnitř které jsou však i sociálně cítící činitelé, a Zelení. Pokud si uvedené skutečnosti dobře uvědomíme, pak zápas o charakter českého zdravotnictví vyhrajeme! -red.

K zdravotním pojištění v USA

V 90. letech byla na návštěvě Prahy paní Hillary Clintonová. Náš zdravotní systém ji inspiroval. Prohlásila, že by ráda alespoň některé jeho prvky uplatnila ve zdravotnictví v USA. Neprorazila. V USA dosud neexistuje sytém všeobecné zdravotní péče, jak jej známe v Evropě a též i v Kanadě.

Ještě v současnosti je v USA kolem 47 milionů Američanů, kteří nemají zdravotní pojištění. Americká reforma zdravotnictví, o níž se nyní diskutuje, má jej přinést alespoň většině z nich. O to se snaží demokraté v Kalifornii za podpory guvernéra A. Schwarzeneggera.

Spojené státy se snaží odstranit největší nedostatky, které ve zdravotnictví má na svědomí přespřílišný liberalismus. –red.

Konferenci o česko-německých vztazích a 70. výročí Mnichova

uspořádal 17. listopadu 2007 Kruh občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí.

Na konferenci vystoupila též paní prof. Ivica Žnidaršičová, předsedkyně Sdružení vyhnanců Slovinska 1941-1945, která uvedla: „… Na jaře roku 1941 Slovinsko okupovaly a rozkouskovaly čtyři státy: Německo, Itálie, Maďarsko a Nezávislý stát Chorvatsko.

Cílem okupantů bylo zničení slovinského národa, a proto začali používat různé způsoby odnárodňovací politiky. … Rozpustili všechna slovinská sdružení, organizace, zrušili vydávání slovinských časopisů … . Ničili slovinské knihy a knihovny. Zrušily slovinské školy a bylo zakázáno používat slovinský jazyk. Měnili křestní jména a příjmení. Děti násilně odnímali rodičům, mnozí byli vězněni, posílání na nucené práce … Slovince nuceně mobilizovali do okupační armády. Okupanti zapalovali vesnice, bourali domy, rabovali přírodní bohatství, zabavovali majetek Slovinců… . Jednou z nejkrutějších praktik nacistické odnárodňovací politiky německého okupanta bylo hromadné vyhánění Slovinců a usídlování Němců..

Nejprve vyhnali slovinské učitele, úředníky, vůdce politických stran, faráře, spisovatele a ostatní intelektuály.

Němečtí okupanti v letech 1941-1945 jen ze Spodního Štajerska, Horenska a Mežického údolí vyhnali 63 000 Slovinců. … Hlad nejvíce zasáhl více než 20 000 vyhnaných slovinských dětí. …

Na konci druhé světové války jsme se my, vyhnanci a uprchlíci, vrátili do Slovinska, do svých zpustošených domovů. Zůstali jsme bez veškerého movitého majetku, mnozí dokonce bez bydliště i hospodářských objektů. My, slovinští vyhnanci, jsme nedostali žádné válečné odškodnění.

Po sjednocení Německa a osamostatnění Slovinska jsme začali my, slovinští vyhnanci a uprchlíci, požadovat náhradu vzniklých škod. Na základě přijatých zákonů jsme byli odškodněni. Zůstala otevřená jen otázka úhrady škody za movitý a nemovitý majetek, protože Německo uhradilo pouze 2 % válečné škody. …

Osudy vyhnanců a uprchlíků jsou známé také jiným okupovaným národům. … Sdružení vyhnanců Slovinska 1941-1945 dalo podnět k tomu, aby byl založen Mezinárodní odbor vyhnanců a uprchlíků – obětí fašismu a nacismu v letech 1920-1945, který by pečoval o zachování historické paměti o těchto událostech. …

Cílem tohoto Mezinárodního odboru bude vzájemné poznávání a studium společného osudu, ale také upozorňování vlád na nové projevy fašismu, nacismu a všech druhů rasismu.

Pokud bude tento Mezinárodní odbor založen v r. 2008, mohly by již tento rok začít přípravy na I. evropský kongres vyhnanců a uprchlíků – obětí nacismu a fašismu, který bychom mohli uskutečnit v květnu 2009.

Jedním z výsledků konference bylo uzavření SPOLEČNÉ DEKLARACE, jíž podepsali zástupci Společnosti vyhnanců, Slovinsko, Powiernictwo Polskie, Polsko, Kruhu občanů ČR, ČR. Deklarace je adresována ústavním činitelům Spolkové republiky Německo, Italské republiky, Republiky Slovinsko, Polské republiky, České republiky.

„ … Nacismus a jím vyprovokovaná druhá světová válka patří mezi největší katastrofy v dějinách lidstva. Ve jménu „vyšší“ arijské rasy měly z povrchu země zmizet „nižší rasy“ – Židé, Rómové a později také Slované. … K následkům války nepatřila pouze ztráta 50 milionů lidských životů, ale navíc také nezměrné utrpení dalších desítek milionů lidí. Válka také způsobila nevyčíslitelné materiální škody. Na konferenci vítězných Spojenců v Postupimi všichni 2.8.1945 rozhodli o bezpečnější struktuře Evropy, jejíž součástí bylo také vysídlení německých menšin ze států, které s Německem hraničí na východě, aby se opět nemohly stát záminkou k nepokojům, soubojům nebo dokonce k začátku nové války ve střední, popř. ve středovýchodní Evropě. …

Část německých politiků po konci druhé světové války učinila opravdovou národní sebekritiku, druhá část naopak cíleně rozvíjela tendence zbavit se odpovědnosti za vznik války a její teroristické vedení. Tyto tendence v poslední době zesilují. Mezi nejvíce propagované ideje tohoto cíle patří také pokusy odsoudit vysídlení jako nespravedlivé, a také pokusy o dosažení revize vysídlení. To je protiprávní jednání, které škodí současným dobrým vztahům mezi evropskými státy. Negativní vliv landsmanšaftů se projevuje dokonce v Evropském parlamentu a v některých ústavních orgánech Spolkové republiky Německo. Proto je nezbytně nutné těmto celoevropsky nebezpečným tendencím zabránit. …

Současně apelujeme na slovinskou, polskou a českou vládu, aby samy podle svých možností a prostřednictvím orgánů Evropské unie přispívaly svým dílem k zamezování těchto nebezpečných aktivit, které ohrožují bezpečnost v Evropě.“

Kdy se statisícům lidí vyhnaných nacisty a fašisty z jejich domovů v ČR, na Slovensku, Polsku, Slovinsku dostane spravedlivého odškodnění? SRN dosud neuhradila reparace, které těmto státům je povinna zaplatit. Mluví jen o humanitárních gestech. Ale ani tato vůči některým svým obětem neučinila. KSH plně podporuje myšlenku urychleně založit Mezinárodní odbor vyhnanců a uprchlíků, který by usiloval o řádné, plné a rychlé odškodnění všech obětí. –red.

Z diskusního příspěvku prof. PhDr. Miroslava Bednáře, CSc., z Filosofického ústavu AV ČR:

„… Spolková republika Německo totiž podle opakovaných stanovisek svého ústavního soudu uznává právní přetrvávání Německé říše a pokládá se za jejího nástupce. Podle tohoto pojetí SRN Německá říše přežila 8. květen 1945. Ze stanoviska německého spolkového ústavního soudu Německá říše neexistuje jako územní celek jen kvůli momentálnímu nedostatku organizačních schopností. A právě z aktuální neschopnosti jednat německý ústavní soud ústavně právně dovozuje, „ že se všem orgánům Spolkové republiky zakazuje uskutečňovat jakékoliv jednání, jež by předbíhalo údajně dále trvající Německou říši pro případ, že by tato měla jednoho dne získat znovu svou schopnost jednat. …

Nadto byl přitom z téhož právního stanoviska také vyřízen německý problém Mnichovské dohody. Jak se poté vyjádřil příslušný německý diplomat: „ Neplatná, aniž by byla neplatná, to byl ten dovedný kousek, o nějž běželo.“ A bylo to přesně to, co se tehdy stalo. Pověstná Mnichovská dohoda tedy byla prohlášena za „neplatnou ve smyslu této smlouvy,“ (v českém znění „podle této smlouvy“) to znamená za neplatnou s omezením, tudíž „omezeně neplatnou, tedy ne neplatnou.“ (Jde o pražskou smlouvu SRN s Československem z r. 1973 – pozn. red.) Není tedy vůbec důvod, proč se divit tomu, že v prohlášení sudetoněmeckých politických aktivistů k této věci objevuje následujíc formulace:

„Zjišťujeme, že německo-československou smlouvou z 11. prosince 1973 a jí potvrzenou neporušitelností hranic Československa není dotčeno právo na sebeurčení a právo na vlast sudetských Němců. Tato práva, jichž se nezříkáme, nejsou dotčena výroky (ve smlouvě) o Mnichovské dohodě z 29. září 1938; nepředstavují také žádné územní požadavky SRN.“

V článku IV smlouvy stvrzená neporušitelnost hranic a projevené dbání územní celistvosti nevylučuje právo na vlast a právo na sebeurčení sudetských Němců.“…

„Podle přesvědčení Sudetoněmecké rady se smlouva nesmí dotknout toho, že Mnichovská dohoda z r. 1938 vznikla jako platná a tím se sudetoněmecké oblasti staly součástí Německé říše.“ …

Pokud Spolková republika Německo nepřehodnotí svůj poválečný právní výklad Mnichovské dohody a jeho mezinárodně právní uplatnění v bilaterálních smlouvách s Československem, resp. Českou republikou, nelze oprávněně tvrdit, že se současné demokratické Německo skutečně vyrovnalo se svou nacistickou minulostí a že druhá světová válka je překonanou minulostí.

T.G. Masaryk o Kosovu

„ Musíme se totiž vmyslet do poměrů tureckého pána a křesťanského sluhy, otroka, otroka politického a hospodářského. Snad jedna scéna ve vás vzbudí správnou představu o tamních poměrech.

Srbský vyšší důstojník mi vyprávěl, jak táhli na jih po dobytí Kumanova: velký oddíl vojska přišel na Kosovo pole, a tu zpozoroval, že celý oddíl, aniž by mu bylo veleno, rázem jako na komando, každý muž a každý důstojník, smekli čepici, pokřižovali se, a jak mi můj zpravodaj velice názorně ukázal, našlapovali ve svých opánkách tak opatrně, tak tiše, aby nerušili spánek mrtvých , svých předků, kteří tu po staletí leží pohřbeni. A ne jeden z důstojníků, nýbrž mnoho z nich, většina mužstva ronili tiché slzy …

Poměr Srbů a Albánců je velice nepřátelský, neboť po staletí byl turecký tlak na Srby provozován Albánci. K tomu faktu: od doby okupace Bosny a Hercegoviny, asi 1877-8, vystěhovalo se 150 000 Srbů ze Starého Srbska (Kosova) a ze severní Makedonie do Srbska. Nebylo lehkým úkolem pro Srby, tyto lidi hospodářsky zaopatřovat a udržovat. Od 18. století se vystěhovalo půl milionu Srbů ze Starého Srbska (Kosova) a z Makedonie do Srbska. Tak velký byl tlak Albánců na Srby. Albánci oloupili Srby o půdu. Staré Srbsko byl tím způsobem poalbánštěno. Toto hospodářské pozadí srbskoalbánské otázky velmi vysvětluje.“

Z knihy TGM „Slovanské problémy“ (1928).

Rakousko-uherská vláda, aby odvrátila pozornost od zabrání Bosny a Hercegoviny, obvinila Srby v Chorvatsku a Slavonii ze spiklenecké činnosti proti monarchii, přičemž její ministerstvo zahraničí užilo padělků zhotovených rakousko-uherském velvyslanectví v Bělehradě. Cílem bylo hrozivé přiostření „srbské otázky“. Těmto snahám zabránil T.G. Masaryk. Dokázal podvodnost postupů rakousko-uherských orgánů.

Najdeme současného českého politika, který by pomohl zabránit „ukřižování“ srbského národa? –red.

Z otevřeného dopisu poslaneckým klubům ODS, KDU-ČSL a SZ

Vážení poslanci,

za pomoci poslanců-přeběhlíků, Pohanky a Melčáka, jste nastolili protilidovou politiku, která nemá v naší moderní historii obdoby.

Zradili jste i své voliče, např. vaše přesvědčování v modré šanci, že nebudete navyšovat poplatky ve zdravotnictví. Stejně tak jste porušili svůj slib, že privatizace se nebude týkat tzv. rodinného stříbra. Výnosy těchto podniků byly a jsou životně důležité pro úsek zdravotnictví, školství, rozvoje vědy a celé infrastruktury. …

Dnes je i laikovi jasné, že ani hospodářský růst – nastartovaný již za vlády ČSSD – nemá rozhodující vliv na zvyšování životní úrovně prostých lidí a snižování státního dluhu.

Snížením daňové povinnosti pro nadnárodní monopoly i bohaté, zvýšením sazby DPH u základních lidských potřeb jste odhalili svoji pravou tvář. Počet vašich potencionálních voličů bude nadále prudce klesat. …

V sousedním Slovensku byl přijat zákon zakazující privatizaci strategických podniků. Mezi ty u nás patří ČEZ, Česká pošta, ČSD (nezapomeňme na vysoce negativní zkušenosti z privatizace železnic v Anglii), České lesy, ale též i Budvar …

Banky jsme prodali s velkými ztrátami převážně zahraničním soukromému kapitálu. Dnes jejich roční zisk činí více než 10% jimi investovaného kapitálu. …

Nesmyslnost urychlení tzv. důchodové reformy ukazují každoroční mnohamiliardové přebytky. … Snaha o privatizaci důchodového pojištění by vedla nejen k dalšímu případnému tunelování, ale též k následnému zbídačení většiny národa.

Doufám, že mezi poslanci KDU-ČSL je více než jeden čestný a spravedlivý člověk. Pokud ne, pak tato strana, kterou jsme kdysi volíval, klesne časem do zapomnění tak, jako nechvalně známá ODA. A další. Pokud se nenajde mezi poslanci Strany zelených pár sociálně cítících lidí, pak to bude znamenat její propad. …

F Truxa

Odkaz ČSL současnosti

Otázkou je tedy, jaký je odkaz předválečné a poválečné lidové strany.

Lidová strana vznikla v podstatě ze dvou stran, křesťansko-sociální a katolicko-národní. Základy jsou tedy křesťanské, sociální a národní.

Moderním základem ČSL byla Šrámkova křesťansko-sociální strana, která vznikla i na základě jeho odborů. Šrámek byl předsedou křesťanských odborů až do konce první republiky a zároveň byl předsedou vzdělávací a tělovýchovné organizace Orel.

Šrámek a předseda české zemské organizace ČSL, B. Stašek, měli prostřednictvím odborů, a také i přítomností na katolických slavnostech a sjezdech, stálý kontakt s prostými občany a znali jejich problémy. Důvod, proč se strana orientovala na chudší část obyvatelstva je jasný. Většinu členstva lidové strany tvořili rolníci, venkovský námezdní pracující a dělnictvo.

V době, kdy ženy byly většinou v domácnosti, mj. také z důvodu většího počtu dětí v křesťanských rodinách, je jasné, že životní úroveň většiny voličů ČSL, tak jako dnes, nebyla vysoká. Před časem byla v ústředí KDU-ČSL konference o propadu počtu obyvatelstva u nás. Jeden z důvodů, který uvedl řečník, jsou prokázané prvky chudoby v rodině s několika dětmi, když žena zůstane v domácnosti. A bude hůř.

Další součástí politiky byl důraz na křesťanské hodnoty, dnes jim říkáme konzervativní. Tj. odmítání individualismu, honba za penězi a zábavou.

V době, kdy tak jako dnes, bylo křesťanství odsouváno na druhou kolej, považovaly se papežské encykliky za politický program, který může vyřešit mnohé problémy. Není náhodou, že Šrámek a Stašek měli kněžské svěcení. Měli být strážci křesťanských hodnot v ČSL.

Národní program se projevoval před první světovou válkou v potýkání s německým živlem. V církvi, ve vzdělávání a hospodářství. Velký kapitál byl v cizích rukou a omezoval rozvoj malého českého podnikatele a zaměstnance.

Dnes máme problémy, namátkou mě napadá, s národní hrdostí, s cizím vlastnictvím půdy, ale především s tím, že některá hospodářská odvětví jsou úplně v cizích rukou.

PhDr. Bohumil Lukeš

Oslavy USA v roce 2007

Eur Ing Dr. Bohumil Kobliha

Na jaře tohoto roku se začaly v českém tisku objevovat oslavné a obhajobné články ve prospěch Spojených států severoamerických. Příkladem jich mohou být eseje a projevy pana Vlad. Hučína „Protiamerické aktivity“ a „Buď zdráva, Ameriko“ pana Vlastimila Podrackého v čísle 6/2007 měsíčníku Svědomí/Conscience, který vydává můj exilový přítel, Milo Komínek.

Nechci brát ani jiným zanícení pro USA. Někdo je pro Francii, někdo pro Rusko, jiný pro Ameriku či Izrael.

Podracký chválí své vzdálené (USA) bratrance a sestřenice z exilu a emigrace, a říká … ke kterým „jsme vzhlíželi v nejtěžších dobách nacismu a komunismu“. Jenomže to už je hodně emociálně přibarveno a dávno.

Podracký neví, že Amerika byla dostrkána do druhé světové války japonským útokem na Pearl Harbor. Ovšem a de facto Churchillem, který ze zpráv anglických rozvědek o chystaném útoku na tuto největší americkou námořní základnu v Tichomoří věděl. Bez otřesu z Pearl Harboru byl americká pomoc už válčící Anglii a Evropě vůbec nebyla jistá. Podracký neví, že i tak za US pomoc Spojené království zaplatilo ztrátou kolonií ve prospěch USA.

Amerika pomohla osvobodit Evropu za svých vlastních značných ztrát, ale neosvobodila Československo, jak oba a jiní autoři mladší generac0e prezentují. V tom se proameričtí autoři hluboce mýlí. To dokazuje zároveň, že jako vlastenci jsou neznalí naší historie, a ani se jí nesnaží znát.

Nečetli jistě ani moji knihu o válečné koncovce na našem území. „Šest dní kdy národ věděl“ (vyšla v roce 2005 a je ještě k dostání). Tam by se dozvěděli, jak věci byly a proč Američané nejen že nás neosvobodili, ale ani nesměli osvobodit! Nemohli!!!

Uveďme tedy věci na pravou míru a přepišme alespoň pár řádek přímo z Předmluvy autora na straně 9 knihy. Nasvítí to důležitý detail o této závěrečné situaci každému, kdo hledá pravdu.

„Sovětské velení žádá generála Eisenhowera, aby upustil od postupu spojeneckých vojsk v Československu přes dříve označenou linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice, aby bylo zabráněno možnému zmatku vojenských sil.“

Proto nás Spojené státy neosvobodily. Čtenáři, a jistě i Podracký i Hučín, by se dozvěděli, co chtěl a nesměl (!) gen. George S. Patton, a co potvrzoval jeho bezprostřední nadřízený čtyřhvězdičkový gen. Bradley atd. Co všechno okolo této závěrečné operace bylo politiky!

Tedy historii pro nějaký dnešní politický interes předělávat nelze.

Můžeme pro mládí nevědět, ale ne vymýšlet pohádky. Nesmíme lhát. Proto vojenský historik PhDr. Josef Dolejší ocenil přínos mé knihy slovy: „Autor … postihuje též neméně fatální důsledky velmocenské hry Spojenců a jejich dopad na osudy naší země. V tomto ohledu je důsledně objektivní a není v žádném ohledu poplatný politické objednávce, podbízení se …“

Nevíme tedy, kde sebrali autoři oslavných článků ideje, že máme být Americe vděčni za „osvobození“. Na jaře 1948, po nešťastném únorovém komunistickém puči, vládlo v Praze přesvědčení, že „to do švestek nevydrží“ a snily se veršovánky:

„na podzim nám už bude hej, to už tu budou chlapci z jů se ej!“

Jsem přesvědčen, že s těmito náladami, „že to Západ takhle nemůže nechat“, že nám musí pomoci, i odvážný kapitán Míko (totiž sám Milo Komínek) a jiní šli do partyzánského boje proti komunistům se zbraní v ruce. Jak to dopadlo, víme.

Západ nám nepomohl!

Nikdo nám nikdy nepomohl!!!

Buďme upřímní, Amerika nás hodila přes palubu na Jaltě a v Postupimi roku 1945, v roce 1948, a opět v roce 1968. Když nás převálcovaly bratrské tanky v srpnu 1968, tak jsme si rovněž opakovaně a naivně namlouvali, že „to Západ takhle nemůže nechat“.

Nechal!

Nikdo, ani nejmohutnější superstrát USA nám nepomohl. O čem tedy sní pan Hučín a Podracký? Nota bene, když naši vojáci a zpravodajci utíkali po roce 1948 na západ, byli Američany „s důležitým posláním“ posíláni zpět, a prodáváni komunistům na metráky.! Tak jsme slyšeli od exulantů vlny 1948. A v roce 1989? Byli jsme osvobozeni od komunismu? Touhy, a literaturou živené představy o hodném strýčku Samovi, se rozcházejí se skutečností. Někteří zaspali také dobu a žijí ve snech o „Křižácích ze Západu“, kdy jejich šlechetnost nás osvobodí, ač čas o padesát let poskočil. Dnes USA jsou zemí řízenou lumpenkapitalistickými choutkami po světovém panství. To potvrzuje i plán postavit radar na našem území, jak doporučuje pan Hučín. Jako malou splátku za naši svobodu!?!. Probuďme se!!!

K tomu všemu musím dodat ještě jednu skutečnost. Na začátku sedmdesátých let, kdy hrozilo, že studená válka přeroste v nebezpečí té atomové, jsem jako generální tajemník exilového Naardenského hnutí vypracoval plán „Minipower“. Byl to plán pro záchranu před atomovým sebezničením světa. Navrhoval rozmontovat SSSR i rozpustit státy USA. Cílem mělo být snížení průmyslového/ekonomického potencionálu, a tedy obrovských zdrojů pro válečné atomové zbrojení. Plán, který byl rozeslán celé řadě osobností, zřejmě léta mokval a přilepily se k němu ideje CIA „na oddrolování“ – ovšem jen směrem na SSSR. Polovičatou realizací „Minipower“ plánu bylo očividné rozpuštění Varšavského paktu ze strany SSSR. Bohužel, Spojené státy svoji část hry neuskutečnily, a ani NATO nerozpustily! Dnes prožíváme důsledky, které narostly v jednostrannou převahu USA a s ní možnost uskutečnit i dávné sny psychopatických megalomanů na jejich světovládu.

Tedy chválí –li pan Podracký USA větou:

Vy jste svojí neúnavnou zbrojní politikou porazili zločinný sovětský systém“, potvrzuje jen neznalost, a nechtěně nebezpečnou věrolomnost USA.

Situace, jak víme, je velmi vážná a svět sklouzává znovu do studené války. I teď tedy pro nás platí hesla „Právě nutné neutrality“, studie, kterou jsem vypracoval před sedmi lety …

Londýn, autorské úpravy textu z 2.11.2007

Křesťanskosociální mírové fórum

Bushovi biskupové: Okamžitý odchod z Iráku

Metodistická církev, jejímž členem je i George W. Bush, vyzvala Spojené státy a jejich spojence, aby neprodleně začali stahovat vojáky z Iráku.

Biskupové Sjednocené metodistické církve vydali rezoluci vyzývající Bushe, Kongres a vůdce ostatních členů koalice, aby zahájili „bezpečné a úplné stažení“ všech vojáků z Iráku, aby ujistili, že v Iráku nebudou trvalé vojenské základny, aby zvýšili pomoc veteránům všech válek a aby zahájili plán obnovy Iráku odpovídající humanitárním, sociálním a vzdělávacím potřebám jeho lidu.

125 činných i penzionovaných biskupů, kteří se zúčastnili jednání ve Velkých kouřových horách v Severní Karolíně, zastupují více než 11 milionů metodistů celého světa – včetně šéfa Bílého domu, člena sboru Sjednocení metodistické církve v Dallasu.

Při zveřejnění výzvy biskupové prohlásili, že jejich postoj pramení z víry , že „válka je neslučitelná s učením a příkladem Krista“ a z výzvy Ježíše Krista „k jeho stoupencům, aby byli mírotvorci“.

„Každým dnem pokračující války jsou zabíjeni další vojáci a nevinní civilisté bez vyhlídky na konec násilí, krveprolévání a masakrů“, prohlašují biskupové.

V odpověď na to Bílý dům prohlásil, že Bush „věří, že naše morální a strategické imperativy jsou jedny a tytéž.“

„Musíme porazit násilnické extrémisty, kteří ohrožují budoucnost Iráku a hrozí Spojeným státům, … Naši muži a ženy v uniformách ochraňují irácké občany před násilnickými teroristy, kteří chtějí nevybíravě vraždit nevinné civilisty po desítkách, stovkách a tisících. Naše snahy ochránit nevinné životy jsou vznešeným úkolem, na který by měl být americký lid hrdý.“ Tato slova sdělil e-mailem mluvčí Bílého domu Scott Stanzel.

Není to poprvé, kdy se metodističtí vůdcové postavili proti svému nejprominentnějšímu členu. Církev si od Bushe drží distanc už od jeho zvolení v r. 2000: „To, že je metodista v úřadě prezidenta neznamená, že církev bude schvalovat jeho politiku.

Trest smrti, kontrola zbraní, vzdělání, potraty a sociální zájmy patří mezi problémy, na něž má Bush názor poněkud odlišný od oficiálních postojů církve.“

Metodističtí biskupové vyzvali Bushe ke stanovení harmonogramu stažení z Iráku už v r. 2005 a už tehdy se Bush vzepřel.( www.zvedavec.org

12.12.2007

Američtí kněží uvězněni za protest proti mučení

Louis Vitale, františkánský kněz ve věku 75 let, a Steve Kelly, jezuitský kněz ve věku 58 let, byli odsouzeni každý k pěti měsícům ve federálním vězení za pokus doručit dopis protestující proti výuce mučení na Fort Hauchuca v Arizoně. Oba duchovní byli po vynesení rozsudku vzati do vězení přímo ze soudní budovy.

Fort Huachuca je velitelství vojenských zpravodajských služeb v USA a místem, kde jsou vojenští a civilní vyšetřovatelé instruováni , jak získat informace z vězněných. Kněží se snažili předat svůj dopis generálce Barbaře Fast, velitelce základny Fort Huachuca. Fast byla před tím šéfkou všech vojenských zpravodajských služeb v Iráku z doby zvěrstev v Abu Ghraib.

Kněží byli zatčeni , když klečeli v modlitbách uprostřed příjezdové cesty k Fort Huachuca. Oba byli obviněni z nepovoleného vniknutí na vojenskou základnu a z neuposlechnutí pokynů strážníka, aby své činnosti zanechali.

Při slyšení před samotným procesem se kněží snažili předložit důkazy o mučení, vraždách a těžkém porušování lidských práv v Afghánistánu, v iráckém Abu Graib a na Guantanámu. Kněží poskytli vyšetřovací zprávy FBI, americké armády, Amnesty International , Human Rights Watch a organizace Lékaři za sociální odpovědnost, dokumentující stovky případů porušování lidských práv. Navzdory přibývajícím důkazům o používání mučení americkými jednotkami za schválení prezidenta Bushe a dalších, federální soud v Tusconu odmítl, aby se součástí procesu staly jakékoliv důkazy o mučení, legalitě invaze do Iráku a mezinárodním právu.

Před soudní budovou, než je soudce poslal do vězení, kněží vysvětlili svůj čin: „Skutečným zločinem zde vždy byla výuka mučení ve Fort Huachuca a praktikování mučení po světě.

Vitale, dlouholetý aktivista za mír a spravedlnost, řekl: „Příliš mnoho lidí zemřelo kvůli mlčení našeho národa stran mučení. Příliš mnoho našich mladých lidí v armádě je permanentně poškozováno posloucháním rozkazů k mučení a porušování lidských práv jiných osob.“

Kelly, jenž v prosinci roku 2005 pochodoval k bráně Gunatanáma s Katolickou skupinou uzavřel: „Nadále se budeme snažit zastavit výuku a uplatňování mučení, lhostejno, zda budeme posláni za mříže nebo ne. Svůj úkol jsme nyní splnili. Nyní je řada na každé svědomité ženě a muži, aby přispěli k ukončení nespravedlností mučení.

Vyšetřování rovněž odhalilo, že Fort Huachuca byla zdrojem neslavných „manuálů na mučení“ rozdávaným stovkám latinskoamerických absolventů vojenské školy USA Schoul of the Americas (SOA) ve Fort Benningu.

www.nezakladnam.cz, 10.12.2007

Slovo dobré vůle

Bůh je Bohem pořádku, ne chaosu a rozvratu. Stvořil svět tak, aby v něm mohl vládnout řád, který by pomáhal všem k dosažení vyšších cílů. Lidé se však musí ve společenském životě řídit příkazy, které dal Bůh a mít dost zmužilosti a odvahy, aby s opravdovostí a bez kompromisů trpělivě a vytrvale usilovali o sociálně spravedlivou společnost. Toto konstatuje a propaguje i program Křesťanskosociálního hnutí (KSH): „Usilujeme o společenský řád založený na ekonomické demokracii, jejíž podstatu spatřujeme v řízení hospodářského života na základech demokratického rozhodování těch, kdo na ekonomické činnosti se podílejí svou prací, a na křesťanské etice.“

Křesťanskosociální hnutí je občanským nadstranickým ekumenickým sdružením, které se opírá o sociální nauku všech církví, zejména o encykliku Rerum novarum a Centesimus annus. Po této linii se cítí být pokračovatelem Křesťanskosociální strany, jejímž jedním z předních zakladatelů byl dr. Jan Šrámek. Do svých řad proto vítá a zve všechny křesťany, kteří chápou, že křesťanství bez sociálního rozměru je prázdným pojmem. …

Je pravda, že církev tu není jen proto, aby podporovala obecné blaho společnosti. Ale hladovému o radostné zvěsti jen kázat a utěšovat ho lepším životem po smrti, by bylo cynické. Právě tak by pohrdal lidmi ten, kdo by říkal: Nouze učí lidi modlit se, tak je nechme v nouzi.

Hospodářství a sociální život se nutně opírají o mravnost. Kde mravnost upadá, tam je dolů strhován i život hospodářský a společenský. Církev je oporou a garantem mravnosti. Rozhodující je, zda lidé dokáží s pokrokem techniky udržovat pokrok v oblasti mravní. Básník Novalis před více než 250 lety řekl: „Chtějí-li lidé učinit jeden krok vpřed k ovládnutí přírody, pak musí napřed udělat tři kroky do svého nitra k prohloubení mravnosti.“

Také sociální vymoženosti nutno poměřovat mravními měřítky, abychom je měli pod kontrolou a mohli za ně převzít odpovědnost. „Církev provází chválou a uznáním dílo těch, kteří se ve službě lidem věnují dobru veřejné věci a berou na sebe tíhu odpovědnosti“ (Radost a naděje, 75).

Křesťanství se nutně musí promítat i do politické služby lidu. „Křesťané, kteří se činně podílejí na hospodářsko společenském pokroku a bojují za uskutečnění spravedlnosti a lásky, ať jsou přesvědčeni, že mohou velice přispět k prospěchu lidstva“ (RaN, 72). Křesťané jsou oprávněni a dokonce povinni kriticky a konstruktivně se vyjadřovat k zásadním hodnotovým otázkám společenského a hospodářského řádu.

Křesťanská sociální nauka není článkem víry, není ani ideologie, tedy tyranie svobody, ale nabídka, která má přesvědčit, nikoliv nutit. Sociální problémy se objevují vždycky a všude tehdy, když v oblasti mezilidských vztahů vzniká duchovní a materiální bída. Stáhnout se soukromnicky a pietisticky do své ulity je neslučitelné s misijním povoláním křesťanů jít do celého světa.

Rádo se tvrdívá, že náboženství nemá nic společného s politikou a že Pána Boha nutno z politiky vyloučit. Ale právě víra v Boha a modlitby podnítili mnohé politiky, přes nejrůznější těžká protivenství, ke krokům, které pomohly změnit svět.

Politika má sociální rozměr. V politice prohrávají liknaví a lhostejní.

P. J. Dobiáš

Některé webové stránky

nás dobře průběžně informují o utrpení křesťanů, zničených křesťanských kostelech na Blízkém východě, v Turecku, o pronásledování křesťanů v Číně, Indonésii a Vietnamu. Bohužel jen málo se dozvíme o situaci pravoslavných křesťanů v Kosovu a Metohiji. I tam přece jsou pronásledovaní, vyháněni ať již jde o Srby nebo pokřtěné kosovské Albánce. Tisíce jich již bylo zraněno, či zemřely. V Prizrenu není dokonce ani původní židovská komunita.

Islamizace Kosova a Metohije rychle pokračuje. Svatá křesťanská místa tam byla v posledních letech hromadně ničena. Přesto málo slyšíme katolickou či jinou křesťanskou církev protestovat. Křesťan nemůže být přece lhostejný k tomu, když dochází k ničení křesťanských klášterů, kostelů, či jiné sakrální stavby, když jde o pravoslavná posvátná místa.

Jaké jsou vztahy mezi katolickou církví a pravoslavnou? Při čtení internetových stránek pravoslavné církve můžeme zaznamenat řadu stížností na chování některých složek katolické církve.

Několik vět z článku Kazatelna pro politiku, s podtitulem Římsko-katolický prelát za odtržení Kosova: Mark Sopi, římsko-katolický biskup pro Kosovo, použil v průběhu oslav svátku Narození Kristova svou kazatelnu v katedrále v Prištině, aby podpořil věc nezávislého Kosova: „Narození Kristovo je možno srovnávat se zrodem nové reality v Kosovu.“ Hlavně pak naléhal na své shromáždění, aby se modlilo za nezávislost Kosova.

Bělehrad a Srbská pravoslavná církev oficiálně protestovaly a papežský nuncius Eugenio Barbaro potvrdil, že Vatikán plně podporuje svrchovanost Srbska v Kosovu, které je v současnosti pod správou OSN. …

Zdroje ze Srbského patriarchátu vyjádřily politování nad výše uvedeným nekonstruktivním chováním římsko-katolického duchovenstva v Kosovu. Toto počínání považují za jednu z nejzávažnějších překážek pro dobré mezicírkevní vztahy a usmíření etnik v Kosovu. Redakce webové stránky www.pravoslav.org.cz/kosovo.htm dále v závorce uvádí: „Vypadá to jakoby římsko-katolická hierarchie rozdmýchávala nepokoje v Kosovu proti Srbům, zatímco Vatikán formálně všechny ujišťuje, že plně respektuje srbskou svrchovanost a nabízí spolupráci atd.: tisíciletá taktika papežské církve …“.

Tento výrok necháváme bez komentáře. Můžeme si jen přát, aby probíhající jednání o jednotě křesťanů dále zdárně pokračovala a vedla k cíli.

Připravil: dr. V. Beneš

Káže vodu, pije víno

Z promluvy Nicolase Sarkozyho v Lateránské bazilice, 20. prosince 2007, kde jako hlava FR přijal podle dávné tradice titul čestného kanovníka zdejší kapituly.

„…Laicita nemůže být popřením minulosti. Nemůže odetnout Francii od jejich křesťanských kořenů. O to se snažila. To neměla. Jako Benedikt XVI. se rovněž domnívám, že národ, který ignoruje etický, duchovní a náboženský odkaz vlastních dějin, dopouští se zločinu proti vlastní kultuře, proti oné směsici dějin, dědictví, umění a lidových tradic, které hluboce prostupují náš způsob života a myšlení….

Chtěl bych také říci, že stejně tak, jako nepopiratelně existuje lidská morálka nezávislá na morálce náboženské, tak Republika má zájem také na tom, aby existovala morální reflexe inspirovaná náboženskými přesvědčeními. …“

Krásná slova, dokonce o morálce. Bohužel však jen slova. Osobní život N. Sarkozyho, prezidenta Francouzské republiky, je však v hrubém rozporu nejen s náboženskou morálkou, ale i lidskou, o níž tak hezky mluví. Jeho příklad působí na veřejnost demoralizačně.

N. Sarkozy mluví se sympatiemi o katolickém náboženství jako většinovém. T. Blair v nedávných dnech opustil anglikánskou církev a stal se katolíkem. Podle zprávy z „Credo.ru“ I. Rugova se před svou smrtí dal pokřtít od římsko-katolického biskupa.

J. Skalský

„Láska k Bohu nemůže být nečinná. Velké věci koná tam, kde je, kde však odmítá projevovat své skutky, tam jí není“ (sv. Řehoř Veliký).

Vážení přátelé, sestry a bratři, srdečně děkujeme za mnohá vánoční a novoroční přání, za podněty, zaslané články i za finanční příspěvky. Opět můžeme potvrdit, že naše vzájemné vztahy jsou i v životní praxi založeny na principu solidarity. Příspěvky těch, kterým bylo dáno více, nám napomáhají i v letošním roce zdarma poskytovat Křesťanského sociála i další naše tiskoviny sociálně slabým. Stačí, když vy, kteří jste postižení nepřízní doby, nám napíšete o zájmu dále sledovat naše tituly.

Víme, že rok 2008 bude pro mnohé z nás složitějším a méně vlídným obdobím, než jaká jsme prožívali v minulých letech. Přesto prosíme ty, kteří dosud nám neposlali svůj finanční příspěvek, aby tak učinili v příštích měsících, pokud jim to jejich životní situace dovolí. I váš finanční dar budeme totiž v tomto roce obzvlášť potřebovat. Děkujeme i za sebemenší příspěvek. -red.

Vstupujeme do roku 2008

Křesťanskosociální hnutí i Křesťanský sociál, náš tiskový orgán, jsme po celých sedmnáct let udržovali a pro současnost zachovali. Nynější doba však vyžaduje více. V roce, v kterém životní problémy mnoha našich spoluobčanů se stanou ještě těžšími, chceme být důraznější. Považujeme za svou křesťanskou i obecně lidskou povinnost stát viditelně a zcela na straně chudých, pronásledovaných i těch, kteří jsou vytěsňováni na periferii naší společnosti.

„Láska k člověku, především k chudému člověku, v němž církev vidí Krista, nabývá své konkrétní podoby v požadavku spravedlnosti“( Jan Pavel II.,Centesimus annus, str.72). Tento princip, spolu s pevným přesvědčením, že Bůh daroval Zemi celému lidskému pokolení, aby mu dávala potřebnou obživu aniž by někoho zvýhodňoval, či druhého vylučoval, jsou pro nás základními programovými zásadami, jež vyznáváme.

S lítostí konstatujeme, že KDU-ČSL se svou politikou posunula do pravého středu a v současnosti je jednou z koaličních stran, které nesou odpovědnost za asociální opatření, vládou uskutečňovaných a dále ještě připravovaných. Těžké břemeno zdražování, snižování či dokonce rušení sociálních dávek nesmírně zatíží rodiny s více dětmi, neúplné rodiny, zdravotně postižené a důchodce. Tyto ohrožené početné skupiny se z části dostanou až na práh chudoby, a to v době, kdy naše ekonomika již několik let dosahuje každoročně vysokých přírůstků.

Balík „reformních“vládních opatření je ve skutečnosti jen hrubě asociálním přerozdělovacím procesem, jenž potřebným a chudým dále bere a bohatým dává. Pokud současná vládní koalice zůstane u moci, sociální situace většiny obyvatelstva se bude dále zhoršovat. Proto je naše místo mezi těmi, kteří usilují o sociální spravedlnost, o zachování míru, vystupují proti zbrojení, budování cizích vojenských základen na našem území a vysílání našich vojsk na tzv. bojové mise, aby zde bojovala a krvácela za cizí mocenské zájmy.

Od slov k činům! Naše zapojení do akcí občanské iniciativy Ne základnám, s níž máme z části společný program, bude pokračovat. Ve spolupráci s dalšími subjekty zahajujeme několik petičních akcí. Jedna z nich, se týká Srbska, kterému hrozí, že se stane obětí nového Mnichova. Tato akce, v jejímž čele stojí profesor Rajko Doleček, má mezinárodní dosah. Vážení přátelé, dostanete petiční archy, získávejte podpisy vám blízkých či známých. Už jen fakt, že lidé budou petiční arch číst, je velmi důležitý. Využívejte více i formu otevřených dopisů. Příkladem v tomto směru nám může sloužit František Truxa z Jablonce n/N.

Budeme pokračovat, ve spolupráci s OR KČP v Praze 10 a Historickou a dokumentační komisí při NR KČP, i s Kruhem občanů ČR, při vydávání našich tiskovin. Z naší činnosti i nadále bude zřejmé, že liberální kapitalismus, který je v rozporu s křesťanstvím, odsuzujeme, že jsme demokratičtí, požadujeme referendum a odnětí mandátu zvláštním soudem těm poslancům, kteří zradili volební program, na jehož základě byli zvoleni, a vlastenečtí. Naše slova musí být v souladu s našimi činy! -red.

Vydává ÚV KSH. Redakční uzávěrka tohoto čísla byla 13. ledna 2008. Kontaktní adresa: Dr. O. Tuleškov, Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6. Naše webová stránka:www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz

Jsme křesťanští sociálové. Navazujeme na křesťanskosociální a původní lidovecké tradice. Křesťanství bez živého sociálního rozměru je pro nás ochuzeným pojmem. Je nám vlastní i šrámkovská demokratičnost a vlastenectví. S kapitalistický liberalismem, připomínajícím mnohdy 19. století, nemůžeme souhlasit Je v rozporu s křesťanstvím. Lidovecký sociální reformismus vždy směřoval ke zlepšení životních podmínek obyčejného českého člověka. Účast KDU-ČSL na demontáži sociálních vymožeností, které vybojovali naši předkové v průběhu 19. a 20. století a jimž jsme se ještě donedávna těšili, svědčí, že současná vládnoucí skupina v této straně, na rozdíl od části členské a funkcionářské základny, nemá se Šrámkovou Československou stranou lidovou nic společného.

Redakční rada

Vydává ÚV KSH. Uzávěrka tohoto čísla byla 13. ledna 2008. Kontaktní adresa: dr. Ogňan Tuleškov, Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6

Naše webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz