Křesťanský sociál

září, říjen 2015 

 

Jsme suverénní a svobodní také ve své politice mezinárodní

 

 

„…U nás… zejména Němci mají všechno, čeho potřebují k rozvoji své národnosti, a proto náš případ není případem, kde by vměšování bylo právem a povinností.

 

Ochrana naší německé menšiny je Třetí říši pouze záminkou. Třetí říše chce, abychom se zřekli spojenectví s Francií a Ruskem a podřídili se společně s celou střední Evropou zájmům světové politiky Německa…

 

Nyní se Německo snaží neutralizovat Československo, aby mělo volnou ruku pro své cíle koloniální a snad také ve východní Evropě. Proto máme se zříci své alianční politiky. Na té však trváme. Nemůžeme jednat jinak.

 

Kdybychom se zařadili do německé mezinárodní politiky, vrátili bychom se tam, kde jsme byli před válkou. – Proto musíme trvat na tom, že jsme suverénní a svobodní také ve své politice mezinárodní…“

 

Poslanec  František Světlík, kanovník

Den, 11. března 1938

 

Mírový apel generála Mladiće

Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.                                                                                     

 

S generalem Ratko Mladićem se znám řadu roků, vloni v dubnu 2014 jsem ho navštívil ve víceleté vyšetřovací vazbě v Scheveningenu (Haag, Holandsko), v rámci zcela jednostranného Mezinárodního trestního tribunálu pro někdejší Jugoslávii (ICTY), který srbské velitele soudí podle „velitelské zodpovědnosti“, i když  nevydali povely, které byly podle ICTY zločiny a při tom byly běžné válečné operace. I když se nesmí zapomenout, že válečné operace a etnické čistky započaly muslimské a chorvatské bojůvky, para vojenské jednotky, které začaly „rozbíjet“ multietnickou Jugoslávii: násilné odtržení Slovinska a Chorvatska 25.června 1991, Bosny a Hercegoviny (proti vůli tamních Srbů) 6.dubna 1992.

 

Ve stejné době propustil ten tribunál na svobodu s prokázanými četnými zločiny velitele teroristické organizace UCK na Kosovu Ramuše Haradinaje, známého pro jeho „vlastní“ četné zločiny  a zločiny jeho jednotek proti Srbům a Romům na Kosovu, neodsoudil premiéra vlády Kosova Hašema Thačiho, zodpovědného za četné zločiny UCK, za obchod s drogami, za zločiny, že nechal zabíjet srbské a romské zajatce, aby potom prodával do zahraničí jejich orgány k transplantacím, jak to uváděl mezinárodní vyšetřovatel, senátor Švýcarska Dick Marty. Tribunál ICTY také téměř s omluvami propustil za 2 roky velitelé 28.muslimské divize ze Srebrenici Nasira Oriće, který se i západním mediím chválil, jak surově likvidovat srbské obyvatelstvo v okolí Srebrenici a Bratunce. Orić, Haradinaj, Thači měli tu výhodu, že je chránili (protože pro ně pracovali) USA, Britanie, Německo.

 

S generálem Mladićem si dopisuji. V jeho posledním dlouhém dopise ze dne 9.června 2015 je i jeho apel pro zachování míru ve světě. Stojí za to si jeho apel přečíst.…….

„Já vím, že jsou USA velmoc, v každém oboru, ve vědě, technice, kosmické technologii - procházejí se vesmírem, objevují tajemství vesmíru - tak proč tu svou moc nenasměrují k míru a svobodě celého lidstva!  Bůh násilí nemiluje - násilí se k Pánu Bohu nemodlí.

 

Je na čase, aby se moc NATO zkrotila a aby svět žil v míru a bez jejich násilí. Bratře Rajko, alespoň Ty a ostatní váleční veteráni znáte hrozné následky II. světové války - tak Vás prosím, abyste zahájili iniciativu, aby se spory ve světě řešily v míru, politickými a diplomatickými cestami a ne sílou zbraní, kterékoliv ze stran.

 

Chci Ti poblahopřát k narozeninám a popřát Ti hodně zdraví a elánu, a abys pomohl, aby se omyly NATO rozprášily a aby jeho útvary odpochodovaly do svých původních států a aby tam cvičily své svaly, třeba i v Nevadě.

Tvůj přítel a bratr Ratko Mladić

Mnichovská Ackermann-Gemeinde ocenila K. Schwarzenberga

Karel Schwarzenberg se velmi zasloužil o Ackerman-Gemeinde (AG). Jeho celoříšského sjezdu, který se konal v Plzni, se osobně také zúčastnil. Samozřejmě i tam vystoupil i B. Posselt, s nímž pak Karel špacíroval, jak jeden svědek tvrdí, po plzeňském náměstí.  Další sjezd AG se konal v Budyšíně, v hlavním městě slovanské Lužice, a to již pod záštitou tehdejšího místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí ČR, samého Karla Schwarzenberga.

Jeho zásluhy jsou však mnohem širší. Pomáhal sudetům bez rozdílu, landsmanšaft se těšil jeho již letité pozornosti. Dělal vše, co mohl, aby této bohulibé organizaci pomohl. Ostatně se nemusel ani tolik namáhat. Mnozí z nás si jistě pamatuje na jeho hlubokomyslné úvahy, s nimiž se svěřil jedné německé novinářce. Sdělil jí, že Čechem se necítí, ale Böhmem ano. A tak se s přemnohými sudety  ztotožnil.

 

Když s Horstem Seehoferem přijel do Černína snad celý autobus sudetů, hostil je a sezval na trachtaci i některé přestavitele německé menšiny v ČR. A tak bylo všem hej. Nevím ani, zda byli v Hodovní síni ministerstva zahraničí, ale to  jim jistě   bylo jedno. Projednávali jinačí věci.

 

V průběhu prezidentské volební kampaně vytáhl pan Schwarzenberg na šance těžké kalibry. Němce jsme vyhnali, prezident Beneš s celou jeho vládou by patřil před tribunál a další moudra, jako by z oka vypadly sudeťácké myšlenkové zbojnici. A pak následovala jen prohra. Prezidentem v přímých volbách byl zvolen M. Zeman. Ale co i poté se pan K. Schwarzenberg musel napracovat, když tolik dále za ním dále stálo a chtěla jej a výslovně jen jeho za prezidenta. Ale i tato újma ho přebolela.

 

V nedávné době mu AG udělilo Medaili usmíření. To bylo jistě za tu všechnu rachotu v posledních letech. Nesmíme totiž zapomenout, že AG je jednou z názorových složek sudetoněmeckého landsmanšaftu, snad dokonce tou nejpočetnější. A tak co udělal pro jiné sudety, jakoby i pro AG učinil. Takže jisto jistě si pan K. Schwarzenberg medaili zaslouží.

 

Musí se cítit být poctěn, když stejnou medaili „se chlubí“ i kardinál Vlk, plzeňský biskup F. Radkovský, dnes již dosluhující, který jezdil do sousedních Bavor snad více než do Prahy. A často se v Němcích usmiřoval a jménem českého národa omlouval, ač nikdo jej k tomu nepověřil.

 

Samostatnou kapitolou je však organizace Antikomlex. Ta na českém hříšti hraje dokonce v českých barvách, ale sudetům tak nahrává, tam i onde, až jsou sami touto spřízněností duší překvapeni. Tu uděla Antikomplex nějak výstavu, něco vydá, tu někdo z té party „zanícených českých vlastenců“ pronese něco zvlášť hloubavého na semináři, nebo dělá pouhou stafáž. Kam landsmanšaft nemůže, tam nastrčí Antikomplex. A  právě tímto užitím nebývale stoupá jeho  hodnota. A tak jistojistě si i Antikomlex medaili, viděno z hlediska  lansdsmanšaftu,  zaslouží.

 

Ani velká sláva, a to pan Schwarzenberg již dávno ví,  není bez poskvrny. Lesku jeho medaile to však neubere. Myslíme si však, že pan K. Schwarzenberg patří k sudetům, ti se většinově také považují za bémáky, a proto je problém jen v tom usmíření. Je jistě těžké se smiřovat s těmi, k nimž již dávno patří. Když se však nyní bude tvářit, že k nim, sudetoněmeckému landsmanšaftu nebo alespoň k jednomu z jeho názorových uskupení,  nenáleží, bude vše v pořádku?

J. Kovář

Malá vzpomínka na velkého přítele

Je to asi šest let, co se na mne obrátil pan Ing. Jindřich Pelíšek. Poslal dopis, článek a požádal o zasílání našich brožurek. Dohodli jsme se rychle. Jindra byl vynikajícím spolupracovníkem. Rozšiřoval naše texty v okruhu svých známých. Osvědčil se jako terénní pracovník i jako předseda Ústřední revizní komise Křesťanskosociálního hnutí. Články psal poctivě. Nastudoval tématiku a teprve potom pracoval na článku. Jeho texty nevznikaly rychle. Po nějakém dnu se vždy k nim vracel a dělal poslední úpravy.

 

Rád vzpomínám na naše diskuse. Velmi jsme si v zásadních věcech rozuměli. Na setkání se těšil. Obvykle přišel s nějakou novinkou, jíž jsme pak probírali. Po nějaké době zpravidla začal být neklidný. Jak jsem se dozvěděl, pečoval o nemocnou manželku, a to s plnou samozřejmostí a nasazením. Někdy v poslední dekádě května jsme se domlouvali, že se sejdeme. Byl jsem mimo Prahu, když volal, takže jsme se dohodli, že zavolá později, až zase on bude doma. V létě, jeho část, stejně tak jako celá řada Pražáků, trávil se svou paní na chalupě v západních Čechách.

 

Když nezavolal, jak slíbil, neviděl jsem v tom nic znepokojivého. Něco mu do toho přišlo, vysvětlil jsem si. A pak za řadu dní přišlo parte. Jindra ve svých 83 letech 3. června 2015 náhle zemřel. Poslední rozloučení s ním se konalo jen v úzkém rodinném kruhu.

 

Chvíli jsem seděl. Vzpamatovával jsme se. A od té doby jsem si s Jindrou již několikrát promluvil. Ano, byla to samomluva. Vzpomněl jsem jeho citlivost k sociálním těžkostem mnohých, odpor k válce a naopak oddanost spravedlnosti a míru. Jindra byl dobrým, pracovitým a vnímavým člověkem. Takového si ho budu pamatovat. A takový půjde s námi časem příznivým i těžkým dál, a to do té doby, než se s ním opět setkáme. I my budeme jednou odvolání z vinice života, na níž poctivě pracujeme, ke svému Pánu.

Dr. O.Tuleškov

Z dopisu ing. J. Pelíška

„Líbí se mi, že uvádíte konkrétní jména, jak je tomu v případě těch, kteří spolupracují – kolaborují se sudeťáky, zatímco noviny, televize či rozhlas o nich mlčí. Vítám i to, že informujete o stálých provokacích sudeťáků na svých srazech vůči nám. Myslím, že postup mají dobře promyšlený, když pomalu a po malých skupinkách pod různými názvy a tzv. „zájmovou“ činností se vtírají do naší přízně. Ve spojitosti s otevřenou činností neonacistických organizací mně přechází hrůza po zádech.. Zvláště, když si uvědomím, jak opatrně se s nimi jedná a vydávají se obrovské sumy peněz v této souvislosti na policii. Vypadá to, že to je spíše na ochranu neonacistů. My jsme údajně ubližovali sudeťákům a Němcům vůbec. Oni … nám dodneška nedluží reparace, ale my vraťme majetek zrádným sudeťákům: Jak dlouho bude trvat, než budeme oslavovat Henleina, chudáka Heydricha a stavět sochy Hitlerovi?...

Ke hrůze člověka přivádí také demoralizace celého národa. … Jak „krásně“ k tomu přispívají časopisy Aha, Blesk, Šíp aj., představení některých divadel, filmy v televizi. To se nám tyto tzv. celebrity dávají za vzor? Jeden můj kamarád to nazývá „kočičincem“- také každá s každým, každý a každou, kdykoli, kdekoli, takže když u zvířat je to běžné, proč by to u lidí mělo být jinak? A jak krásně denně učíme mládež zabíjet, podvádět, násilnostem a krást podle filmů v televizi. A výsledky už tu jsou – kriminalita mládeže stoupá. U dospělých už dávno.

Poučný je názor pana doktora Zd. Mahlera… Objektivní odborné názory PhDr. Mahlera se samozřejmě našim mocipánům a p. Vlkovi nehodí. O co vlastně jde kardinálu Vlkovi? Přikláním se k názoru, že jen o majetek. Jde mu snad také o morálku mládeže, národa? Neslyšel jsem, že by on či jiný vysoce postavený prelát promlouval k demoralizaci národa a ani jsem nečetl žádnou jejich výzvu v tisku (ani v Katolických novinách), ani v televizi či v rozhlase. Považuji jejich výzvy k morálce za prvořadý úkol, církev by měla mít na tom prvořadý zájem. Neslyšel jsem, že by alespoň odsuzovali obsah bulvárních novin. Abych měl v ruce argument v tomto smyslu a měl jistotu, že se tak v minulosti nestalo, požádal jsme písemně pana kardinála o sdělení, kde bych si jeho článek či proslov v uvedeném smyslu mohl přečíst. Nedověděl jsem se nic, ale byl jsem poučen v tom smyslu, že to musíme my sami tam dole se o morálku starat…“.(Ing. J. Pelíšek, výňatky z dopisu z 10. dubna 2009)

Stanou se Poběžovice poutním místem sudetů?

Na letošním 66. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Augsburku sdělil B. Posselt přátelům sudetoněmecké věci, městu a světu:

„Nedávno jsem byl v místě na Chebsku, v místě, kde se narodila evropská myšlenka, a to   zásluhou svého zakladatele hraběte Richarda Coudenhove-Kalergi, který  tam vyrostl. Narodil se v Tokiu, ale vyrůstal v Ronspergu (Poběžovicích) - a přestavěl, jak víte, místní zámek, kde se objevila panevropská myšlenka, idea evropského sjednocení. Otto von Habsburg jednou řekl, "Bohemia má prvorozenství  Evropanství" a zvláštní význam má toto malé místo Ronsperg.

 

Hrad je, jak víte, zcela zničen, místy je velmi silně sesutý, a už je iniciativa, kterou podporuje i bavorská vláda, obnovit dům tohoto otce evropské myšlenky nacházející se na české straně v bavorsko-české příhraniční oblasti. Obyvatelé Ronspergu (Poběžovic) vidí v této snaze jen pokus o opětovnou germanizaci. Lidé zde mají velmi silné obavy. Ale v posledních komunálních volbách v České republice se etablovala pod vedením mladé ženy, Jany Podskalské, mladé matky, občanská iniciativa, byla zvolena do městské rady, vedení města  nemohlo být vytvořeno bez těchto koaličních partnerů, bez této občanské iniciativy mládeže. A co udělali s programem? Řekli: Na rozdíl od našich rodičů a prarodičů, my jsme se narodili v tomto místě, a chceme, aby se německé kořeny v místě, ve kterém žijeme, a které je náš domov, objevovaly, uznávaly a oživily spolu s vysídlenými osobami a jejich potomky.

 

Tito mladí lidé řekli: "Vaše kořeny jsou nyní také naše kořeny, a chceme se podílet na vybudovat nových prosperujících Čech, Moravy, Sudetského Slezska na tomto kořenovém systému, nové prosperující střední Evropy, nové prosperující Evropy.“ To, moji drazí krajané, je oživení vlasti, další rozvoj našeho kulturního dědictví, a to i v česko-moravsko-slezské vlasti. Samozřejmě je to jeden z mnoha našich klíčových bodů boje proti bezpráví, které bylo způsobeno naši etnické skupině vyhnáním.“

 

Takže jsme se od pana B. Posselta dozvěděli, že existuje  nějaká iniciativa, která si dala za úkol obnovit   dům   Richarda Coudenhove-Kalergi, který  v něm vyrostl. Poběžovičtí mají však sice silné strachy z germanizace, doznal Poselt, ale ty, jakoby švihnutím kouzelného proudku více či méně pominuly. Paní Jana  Podskalská, mladá matka, stojící v čele občanské iniciativy, jež byla zvolena do městské rady, prohlásila se svými  mládežníky, že chtějí, aby v jejich domově  německé kořeny ožily a byly uznávané. Co ještě lepšího mohlo potkat SL?

 

Našeho líčení však není konec. V části Poběžovic je prastarý kostel sv. Mikuláše, který, snad stejně jako dům mládí otce evropské myšlenky, celá desetiletí chátral a ztrácel se před očima. Ale všeho dočasu. I řadě místních občanů se zželelo kostelíku    a dne 22.5.2015, tedy přímo řízením Božím jeden den před konáním 66. sjezdu  SL, založila skupina občanů v obci Šitboř, dnes součást města Poběžovice, Spolek Mikuláš. Předsedou spolku byl zvolen pan Václav Kohout, zastupitel za obec Šitboř. Jméno spolku nebylo vybráno náhodně.  Celá staletí tvořil kostel sv. Mikuláše historickou dominantu obce.

 

Nová iniciativa se rozhodla zachránit kostel, obnovit společenský život  v obci a zdokumentovat historie obce od jejího vzniku po současnost.  Má být na co hrdá. Narodil se zde Jan ze Žatce a Šitboře, nejvýznamnější středověký německy píšící  spisovatel v českých zemích. A právě tomu místní chtějí věnovat zvláštní expozici   a v jejích prostorách  pořádat osvětové, kulturní, společenské a spolkové akce. „Proto nás velmi potěšil předběžný zájem spolku  Ackermann – Gemeinde (AG) o umístění pamětní desky Jana ze Šitboře.“

 

Takže nikoliv SL nebo pouze jen mnichovská Ackermann-Gemeinde projevily primární zájem o rodiště Jana ze Žatce, ale místní se jako první ujali památky tohoto „svatého“ Ackermann-Gemeinde. Teprve poté, jak je výše uvedeno, projevila AG předběžný zájem o umístění pamětní desky svého snad nejpřednějšího favorita.

 

K věření je nám tedy předkládáno, že řízením Božím se objevila před sjezdem SL nejdříve iniciativa na záchranu domu otce evropské myšlenky a pak „evropsky uvědomělí“ čeští mládežníci den před 66. sjezdem dávají Evropě naléhavě vědět, že budou usilovat o to, aby v místě jejich bydliště ožily a dále se uplatňovaly německé kořeny  a současně sami od sebe(?) zvěstují, že Janu ze Žatce, místnímu rodákovi, hodlají věnovat zvláštní expozici, kde by v budoucnosti  pořádali nejrůznější akce.   A teprve poté, jak máme uvěřit, přišla se svou do mlýna mnichovská AG, která v místě, jak se předběžně vyjádřila, instaluje pamětní desku.

 

Na dvojnásobný zázrak nadto učiněný v krátké době těžko můžeme uvěřit. Myslíme si, že to mohlo být jinak. Že SL je v nástupu, nikdo nepochybuje. Pomocné ruce sudetomilů a germanofilů je kde kde silně podporují. Stejně tak i některé skupiny politiků v KDU-ČSL, TOP 09, ANO a nesmíme zapomenout ani na proněmeckou frakci v ČSSD, ani však na církev svatou. Ale ani toho ještě není dost. Za SL pevně stojí Bavorsko a některé další části Německa. To by nám mělo za pět minut dvanáct signalizovat, že naše státní a národní zájmy jsou ohroženy. Jen si připomeňme na nedávné nesentimentální vzpomínky sudetů na wiesbadenskou dohodu, na stále jejich snění o „sudetoněmeckém národě“, jenž je jedním, jak zdůrazňují, ze dvou národů v českých zemí, o právu na sebeurčení, o německo-české federaci, německých Čechách atd. Znamení doby jsou silná a přehlédnout je může jen ten, kdo je nechce vidět.

Jsme přesvědčeni, že sudeti v obou zmíněných směrech, za podmínek výše uvedených, vyvinuli dlouhodobější iniciativu se slibnými nabídkami. Když iniciativu za obnovu domu mládí zakladatele evropského hnutí podpoří i bavorská vláda, lze usuzovat, že porodní bábou této aktivity jsou nejen sudeti, ale i Bavoři z prvních 3 kmenů. Obdobně tomu muselo být i v případě Jana ze Žatce. Jestliže iniciativa se zrodila 22. května 2015 a již v jejím písemném prohlášení se mluvilo o předběžném zájmu AG o umístění pamětní desky tohoto německého spisovatele v Šitboři, musela jednání proběhnout zcela jistě o nějaký ten čas dříve. Přání, které je otcem myšlenky, vzniklo v obou případech zřejmě v hlavách sudetů, případně i jejich německých i neněmeckých stoupenců, kteří jej společně, trpělivě a delikátně i delší dobu podporovali.

 

Potřebné kontakty probíhají zpravidla ve skrytu. Jedná se s určitými, předem vytypovanými lidmi. Sudeti nedělají hned druhý krok. Čas vyjednávači  neznásilňují, ale nechají jej vyzrát.. Pak teprve potom se objeví nějaká persona  silnějšího kalibru nebo dokonce sám B. Posselt. Před letošními květnovými akcemi byl v Brně. Jednal dokonce i s primátorem. Důsledky jsou známé. Před 66. sjezdem byl na Chebsku. I zde byl celkem úspěšný, jak výsledky naznačují. 

 

Poběžovice mají zřejmě potřebné předpoklady, a zatím i z „české strany“, aby se staly poutním místem příznivců Panevropy a Ackermann-Gemeinde. Uvidíme, co s touto možností lidé, z té či oné strany, a čas ještě udělají. Dočkáme se snad i toho, že česká katolická církev bude do Poběžovic, samozřejmě ve spolupráci se Sdružením AG nebo i s mnichovskou AG, pořádat procesí, budou zde i poutě smíření?  Nebo zde dokonce vzniknou nějaké další církevní instituce?  I SL může zde časem nechat zasedat i svou radu, rovněž tak Panevropa zde odbývat své sešlosti. Možností je nepřeberné množství. Patří k nim však i zmoudření českých mládežníků v čele s paní Janou  Podskalskou, nebo alespoň některých z nich, což by mohlo přivodit změny nejen v poběžovické komunální politice. Ale je to ještě vůbec možné? Doufejme v to!

 

Nejde zdaleka jen o výsledky nějakého i když důležitého  jednání tam či onde, ale především o program sudetů. Ten původní o 20 bodech z 60. let minulého století, pokud jsme dobře informovaní, se v ničem nezměnil. SL v nedávné době zdůrazňuje jen, že ze svých stanov vypustil dva body. Údajně se zříká odškodnění a práva na vlast. Ale i s tímto tzv. vstřícným krokem je to více než problematické.

 

Položme si otázku, na základě jakého ustanovení mezinárodního práva získali sudeti  právo na odškodnění?  Není nám známé, takové ustanovení neexistuje. Toto právo si   prostě zapsali do programu  někdy již v 50. letech nebo později a neustále o něm mluví. Tak „konstituovali své nároky na odškodnění“. De facto ani de iure neexistují. Nemohou se vzdát práva, jež nemají. Jiné by bylo, kdybychom je v rozporu s mezinárodním právem vyhnali. To by měli právo na náhradu škod vzniklých vyhnáním a příp. i právo na návrat. Jak došlo tedy k odsunu Němců? Byli na základě rozhodnutí představitelů vítězných mocností v Postupimi odsunuti. Jednali jsme v souladu i s pokyny Spojenecké kontrolní rady (SKR), které upravovaly odsun. Za provedení odsunu jsme od amerických a sovětských zástupců ve SKR sklidili uznání a pochvalu. Tzv. divoké odsuny postupimská konference vzala na vědomí a tím je i legalizovala. Po porážce třetí říše jednaly jménem Německa vítězné velmoci. Tím, kdo má nárok vůči Německu, jsme my. Němci ve své „skromnosti“ jaksi zapomněli, že jsou povinni nám zaplatit reparace.

A jak je to s právem sudetů na vlast?  Svou dřívější  vlast svým nasazením proti ČSR a účastí v bojích za světovládu panského národa, podílem na zločinech nacismu ztratili. Byli i jako možná hrozba pro mír v budoucnosti odsunuti. Jejich vlastí je Německo. Jak se tedy mohou vzdát práva na vlast, které z mezinárodně-právního hlediska neměli a ani nyní nemají?

 

Podle listu Sudetenpost, který je tiskovým orgánem SL v Rakousku, mnichovský soud dokonce odmítl změnu stanov s tím, že jde o novelizaci změnu účelu asociace a ta vyžaduje tří čtvrtinovou většinu. Ve Spolkovém shromáždění SL však pro novelizaci se vyslovilo pouze 71 % hlasujících. ( SP, 2.7.2015, str.1, volný a krácený překlad P. Rejf)

 

Mnichovský soud se na celou novelizaci stanov SL divá  jen z vnitřního německého hlediska a posuzuje, zda novela je v souladu s příslušnými německými zákony. Soud si zřejmě nepoložil otázku, zda práva, jichž se vzdává SL, nabyl v souladu s mezinárodním právem. Tuto otázku soudu však nikdo nepoložil a pokud by tak učinil tak dalším problémem by byla jeho věcná příslušnost.

Dr. O. Tuleškov

 

Jáma smrti srbské osady Prebilovci v Hercegovině v r. 1941

Prof.Dr.Rajko Doleček, DrSc.

         

Pro bohatou srbskou vesnici Prebilovci v Hercegovině, 35 kilometrů od Mostaru, 5 km od Čapljiny a 20 km od moře, znamenal vznik fašistického Nezávislého státu Chorvatsko (NDH) v dubnu 1941, vedeného poglavnikem a válečným zločincem Ante Pavelićem, po zničení Jugoslávie Německem a jeho spojenci, hrůzu a smrt. Podobně i pro srbské okolní vesnice Klepci, Tasovčići, Loznica, Lokava a další. Jejich tragedii vyvolala skutečnost, že Hitler a Mussolini „darovali“ ustašovskému Chorvatsku celou Bosnu a Hercegovinu (BaH), s početným srbským obyvatelstvem.

 

V prvních dnech srpna 1941 tlupy chorvatských ustašovců, včetně bosensko-hercegovských Muslimů, obklíčily a vpadly do Prebilovců a začalo vraždění, znásilňování, loupení a odvlékání obyvatel, kteří přežili, k nedaleké hluboké krasové jámě Golubinka, kde byli mrtví i ještě živí Srbové shazování do jejich hlubin. Byla to plánovaná akce likvidace Srbů v Hercegovině, v povodí řeky Neretvy. Prebilovci přišli tak o 85% svého obyvatelstva, udávalo se 826 povražděných a do Golubinky svržených. Počet zavražděných v Golubince a okolních jamách dosahoval snad až celé čtyři tisíce! Masové vraždění Srbů proběhlo i v Mostaru, po celé Hercegovině, v rámci děsivé etnické čistky.

 

Její uskutečnění bohužel velmi podpořili svým stavem a činností dva katoličtí kněží té oblasti, don Marko Zovko, děkan ze Stolce a don Ilija Tomas, farář z vesnice Klepci. Monumentální knihu MAGNUM CRIMEM (Veliký zločin), která má přes 1 100 stránek, o často hrůzné roli části katolického kléru, včetně vraždění, v událostech v Chorvatsku, napsal chorvatský intelektuál, profesor Viktor Novak (1948). Její podtitul zněl „Půl století klerikalizmu v Chorvatsku“.Autor ji celou přečetl a její děsivé skutečnosti si plně uvědomil!

         

Po konci války a po osvobození Jugoslávie (1945) a po likvidaci fašistického ustašovského Chorvatska (NDH), nedovolily Titovy úřady vytažení kostí z jámy, dokonce otvor do jámy zabetonovaly - aby se „nejitřilo mezi etnické napětí“. Teprve začátkem srpna 1991, na padesáté výročí hrůzných událostí, za přítomnosti jeho Svatosti  srbského pravoslavného Patriarcha Pavla, došlo k „vytažení kostí“. Byl o tom i natočen film. Na místě byla postavena kostnice, zahájila se stavba chrámu, kosti mrtvých byly důstojně pohřbeny. Když pak začala částí Západu podněcovaná občansko-etnicko-náboženská válka i v této části někdejší Jugoslávie (1992), chorvatské jednotky a para vojenské tlupy, v rámci operace „Čagalj 1992“, kostnici a stavěný chrám znesvětily a vyhodily do povětří, hřbitov i většinu kosti  zničily. Prebilovci, vesnice Klepci i jáma Golubinka jsou  na území muslimsko-chorvatské federace BaH.

         

Nicméně, v posledních letech se stal zázrak. Přestala válka. Stav v zemi doznal určitého zklidnění, i když proustašovské provokace v Chorvatsku a v muslimsko-chorvatské části BaH jsou zase častější. Do Prebilovců se postupně  začaly vracet ty nepočetné srbské rodiny, které masakr v 1941 přežily (prý až 70 rodin !), začaly se obnovovat domy. Během dvou let byl postaven nový chrám-kostnice Kristova Vzkříšení, který byl vysvěcen 8. srpna 2015. srbským pravoslavným Patriarchou Panem Irinejem, za asistence mnoha vladyků (biskupů) a 200 kněží. Dostatečné prostředky pro výstavbu chrámu zajistila srbská diaspora.

 

Významným donátorem byl prezident Republiky Srbské v BaH, populární politik Milorad Dodik, který řekl, že tyto hrůzy byly umožněný tím, že srbský národ rozbitím Jugoslávie (1941) najednou neměl svůj stát, který by ho chránil. Tato situace umožnila existenci vyhlazovacích táborů pro Srby v ustašovském Chorvatsku NDH (1941-45), jako byly  Jadovno (v jeho jamách našlo smrt 39 000 Srbů a skoro 2 000 Židů, v tom tisíce dětí), Jasenovac, kde byly povražděny i podle Němců bestiálním způsobem STATISÍCE Srbů, přes 20 000 Židů, kolem 40 000 Romů, v tom i tisíce dětí! Pak tu byly i vyhlazovací tábory na ostrově Pag. Těch jam bylo hodně v krasových oblastech Hercegoviny. Při filmování „Vytažení kostí“, tvůrce filmu Zdravko Šotra cituje jednoho muže, který masakr přežil a kterému ustašovci shodili do Golubinky ženu, dvě dcery a čtyři syny. Prý stále jako by slyšel jejich hlasy „-Tatínku, vytáhni nás odsud, my už tu nemůžeme být. Vytáhni nás z té jámy…! Srbský světoznámý režisér Emir Kusturica vyhodnotil nejnovější události v Prebilovcích jako triumf krásy nad bezuzdným vražděním a smrtí.

         

Populární a poměrně mladý pravoslavný vladyka (biskup) zahumsko-hercegovsko-přímořský Grigorije, ideologický tvůrce výstavby nového chrámu v Prebilovci uvedl, že prebilovští  trpitelé ve svých modlitbách všechny zapřísahají, aby se už nikdy nad nikým podobný zločin neopakoval. Na vladyku  Grigorije má autor milé vzpomínky, když se svoji paní Dobrou byl jeho hostem na večeři v létě 2003, spolu s rektorem ostravské univerzity docentem Pánkem, nad řekou Trebišnjicí, poblíž Arslanagova mostu, v kouzelném Trebinji. Když spali v právě otevřeném přepychovém klášterním „konaku“ (ubytovně, paláci). A pak když navštívili starobylý klášter Tvrdoš, ve kterém se vladyka rozpovídal o křesťanské lásce a odpuštění - ale při zachování paměti toho, co se dělo. A po stránce ryze lidské si autor vzpomíná, jak neuvěřitelně dobře chutnalo červené víno z klášterních vinic.

         

Když profesor Doleček, jako visiting professor, navštívil se svojí paní a rektorem ostravské univerzity srbskou univerzitu v Sarajevu a lékařskou fakultu v Srbinji (Foče), jeho „pobratim“, s kterým se právě pobratřili, akademik Boriša Starović jim před odjezdem do Trebinje řekl, aby při cestě tam, na památku povražděných Srbů, zapálili svíčku v malém kostelíku u cesty, nedaleko 30 metrů hluboké Koritské jámy, kde bylo za pomoci seker a mlatů ustašovci ubito a 4.-5.června 1941. shozeno do jámy 134 Srbů z nedaleké osady Korita. Ustašovce vedl při tom zločinu muslimský kazatel, hodža Muharem z blízkého Avtovce.

         

V době masového vraždění Srbů, Židů a Romů v Chorvatsku v letech 1941-45 byl záhřebským arcibiskupem Alojzije Stepinac. Po válce se stal kardinálem, byl v nemilosti Titova režimu. Za války byl generálním vikářem chorvatské domobrany a ustašovců, byl vedoucím skupiny tří prelátů, kteří řídili násilné pokatoličťování Srbů v ustašovském Chorvatsku NDH, on hlásil papeži Piovi XII o úspěšnosti této akce. Byl to inteligentní člověk, který nikoho nezabil, ale nijak rozhodně nepozvedl hlas proti masakrům Srbů, Židů a Romů, který denně s ustašovskými zločinci komunikoval, jejich přízni se těšil, „jejich chleba jedl“.

 

Proto bylo jeho blahořečení papežem Janem Pavlem II. 3.října 1988 kontroverzní. Obzvláště kontroverzní je nynější snaha chorvatského kléru kardinála Stepince dokonce svatořečit, udělal z něho světce, tedy udělat z něho vlastně prostředníka mezi Bohem a lidmi, i když v kritických letech 1941-45 svým způsobem selhal, nebránil bezbranné, nebylo slyšet ani jeho „tichá“ slova proti masovým vraždám Srbů, Romů, Židů. Zářným příkladem, sice už po válce, jsou slova omluvy katolického biskupa z Banja Luky Alfréda Pichlera po návratu z II.vatikánského sněmu (1963) …“aby nám naši bratři pravoslavné víry odpustili, jako Ježíš na kříži všem odpustil…“

 

Svatý mnichovské Ackermann-Gemeinde bude mít pamětní desku

v Poběžovicích

 

Informace o založení spolku Mikuláš v obci Šitboř

Dne 22.5.2015 založila skupina občanů v obci Šitboř, dnes součást města Poběžovice, Spolek Mikuláš. Předsedou spolku byl zvolen pan Václav Kohout, zastupitel za obec Šitboř. Jméno spolku nebylo vybráno náhodně.

 

Historickou dominantu obce tvořil po staletí kostel svatého Mikuláše, který byl již v roce 1352 uváděn jako farní. Obec sama je v pramenech uváděna již v roce 1248. Tento kostel v době totality začal chátrat a přes určité snahy o zastavení postupující zkázy po roce 1989 se tento devastující proces nezastavil. Na jaře roku 2015 byl občanům obce předložen projekt, který měl využít stávající zděnou část věže kostela jako hlavní součást rozhledny, která by byla doplněna kovovými konstrukcemi.Takto řešit záchranu významné kulturní a sakrální památky nám přišlo jako nepřijatelné řešení.

 

Proto se v podstatě okamžitě skupina občanů rozhodla: Udělejme něco pro záchranu kostela. A nejen kostela, ale i společného života obce, aby každý občan obce – jak trvale bydlící, tak „chalupář“ vlastník rekreační nemovitosti, měl pocit sounáležitosti s místem, kde pobývá. Nově založený spolek má tedy proto dva hlavní účely.

Jednak záchranu kostela svatého Mikuláše v historické podobě, ale rovněž dokumentaci historie obce od jejího vzniku po současnost. A obec má být na co hrdá. Jejím nejvýznamnějším rodákem je totiž Jan z Žatce a Šitboře (někdy uváděn jako Jan z Teplé a Šitboře či jen Jan ze Žatce). Ten svým dílem překročil tehdy dané dimenze spisovatelsví a stal se nejvýznamnějším středověkým německy píšícím spisovatelem v českých zemích.

 

Tomuto rodákovi bychom rádi v dokumentaci historie obce věnovali vlastní expozici, v jejíchž prostorách bychom pořádali osvětové, kulturní, společenské a spolkové akce. Proto nás velmi potěšil předběžný zájem spolku  Ackermann – Gemeinde o umístění pamětní desky Jana ze Šitboře. Chceme naši snahu a úsilí směřovat tak, aby se k opravám přistupovalo historicky citlivě, s úctou k danému duchovnímu odkazu a s respektem k po staletím utvářenému dědictví “Genia loci“. Aby se budoucí návštěvník mohl zastavit, rozjímat a vnímat dané místo v „nadčasových“ dimenzích s úctou, pokorou, zamyšlením a vážností.

 

Proto jsme oslovili pana Ing. Arch. Jana Soukupa v Plzni, který má se záchranou kulturních a sakrálních památek v Plzni a Plzeňském kraji značné zkušenosti. Pomoc nám byla přislíbena a vzápětí nás potěšil žádostí o členství ve  spolku. A každý další, kdo přidá ruku k dílu, bude vítán.

Našim nejbližším cílem po registraci je zastavení procesu další devastace kostela. V tomto směru již pan starosta Poběžovic Mgr. Hynek Říha přislíbil podniknout první nezbytné kroky v rámci Havarijního programu Ministerstva kultury ČR i z prostředků města Poběžovice.

 

Dlouhodobým cílem v roce 2015 bude vypracování konceptu, jak co nejlépe skloubit naše 2 hlavní cíle do smysluplného projektu, který by respektoval jak historické aspekty kulturní a sakrální památky, duchovní odkaz Jana z Žatce a Šitboře, tak společnou historii obce v prostoru, kde se po staletí setkávali a společně žili příslušníci dvou národů: Češi a Němci. I sám Jan z Žatce a Šitboře, který se potýká s tíží osudu ve svém díle „Ackermann aus Böhmen“, napsaným německy, hovořil také česky.

Ing. Ivo Dubský, místopředseda spolku Mikuláš

 

Selektivní svědomí

 

    Několik set vědců, badatelů a vysokoškolských učitelů podepsalo petici, v níž naléhavě varují před zneužíváním mimořádné situace v souvislosti s nebývalou vlnou migrace. 

  

   Varují před rozdmýcháváním nenávisti a nesnášenlivosti a obviňují nejmenované politiky a média, že se na této vlně přiživují.  Myslím, že vím, o čem je řeč. Sám jsem dostal řadu vyhrůžek a ocitl se na černých listinách jenom proto, že jsem vyloženě omylem hlasoval pro kvóty na přistěhovalce a své hlasování jsem opravil až dodatečně. Hrdinům, kteří mne z bezpečí své anonymity častovali urážkami, na tomto detailu nesešlo. Troufám si tvrdit, že žádný z rozhořčených akademiků nemá s nenávistí a hysterií nejrůznějších „buditelů národa“ takovou zkušenost jako já.

   

   Něco mi však na petici přece jen vadí. Její autoři vyzývají, aby lidé uplatňovali kritický pohled na svět, aby se zajímali o dění ve světě a snažili se porozumět skutečným příčinám zla. Kde byli mužové a ženy vědy, když naši spojenci z NATO zadělávali na dnešní krizi a cíleně rozvraceli státy, často pod falešnými a lživými záminkami? Jak uplatňovali akademici svůj kritický rozum, když bylo tajnými službami přiživováno napětí a vyvolávány občanské války v zemích, které sloužily jako hráz před vlnami uprchlíků? Bědovat nad následky a nevšímat si příčin, to není hodno akademického rozumu. 

  

   Pokud vědcům a badatelům skutečně vadí nesnášenlivost, rasismus a další fašizující tendence, proč neupozornili důraznou peticí předsedu  TOP 09, že jeden z poslanců za jeho stranu veřejně propaguje paramilitární  uskupení, které všechny tyto rysy splňuje. Proč naši starostliví akademici nevyzvali Karla Schwarzenberga, aby se za toto skandální jednání europoslance Štětiny alespoň omluvil?   

  

   Je pěkné snažit se působit jako svědomí národa a vyzývat veřejnost, aby si pečlivě probírala fakta a odlišovala je od účelové propagandy. Kde jsou ale studie akademiků, které by analyzovaly úlohu vojensko-průmyslového komplexu při dnešním enormním zvyšování mezinárodního napětí? Kde jsou jejich studie, které by ukazovaly, které finanční skupiny  profitují z řecké krize, či proč je tolerována existence Islámského státu?

  

   Jak si má veřejnost udělat ve věcech jasno, když ti, kdo by se měli kritickým myšlením vyznačovat především, mlčí jako zařezaní ke všem špatnostem, které všude kolem sebe vidíme. Pokud je svědomí národa takto selektivní, pak riskuje, že je nikdo nebude brát vážně.

Prof. J. Keller, přišlo e-mailem

 

Přikázání pro židovské vojáky, dodržovaná na německé půdě

 

Carmi (důvěrník Hagany v Židovské brigádě-pozn.red.) oznámil jasným, nepřirozeně ostrým hlasem, že jim chce sdělit při­kázání, jež musí židovský voják dodržovat na německé půdě. Nebyl zvyklý veřejně vystupovat, nehovořilo se mu snadno spatra, a proto přečetl papír, který mu připravili jiní, zejména major Šlomo Šamir, velitel Hagany v brigádě, rovněž neobyčejný muž. Navzdory Carmiho monotónnímu projevu vycítili vojáci v jeho slovech hluboké pohnutí.

 

"Za prvé. Budete nenávidět vrahy svého lidu - po všechny generace!

Za druhé. Pamatujte si: vy jste vyslanci lidu připraveného k boji.

Za třetí. Pamatujte si: Židovská brigáda v nacistickém Německu je okupační armáda!

Za čtvrté. Pamatujte si: skutečnost, že nás uvidí německý lid ve své vlasti jako samostatnou vojenskou jednotku s vlastní vlajkou a emblé­mem, je aktem odplaty.

Za páté. Pamatujte si: odplata je společným úkolem. Jakýkoli nezodpovědný čin oslabuje celou skupinu.

Za šesté. Musíte vyhlížet jako Židé, kteří jsou hrdi na svůj národ a svou vlajku.

Za sedmé. Nevšímejte si jich a nevcházejte pod jejich střechu.

Za osmé. Nechť jsou prokleti - oni sami, jejich ženy, jejich děti, jejich majetky a vše, co k nim patří, prokleti po celé generace.

Za deváté. Pamatujte si, co je cílem vaší mise.

Za desáté. Vaší povinností je oddanost, věrnost a láska ke zbrani a vojenské službě."

 

Když skončil, skoro ochraptělý vynaloženou námahou, složil Carmi papír a zasunul ho zpět do kapsy košile. Už se chystal zařadit na své místo, ale najednou se obrátil k nastoupeným jednotkám a hněvivě, od srdce zvolal: ,,Ať je proklet ten, kdo zapomene, co nám učinili!" Tisíce hlasů mu společně odpovědělo ,,Amen".

O chvilku později dostala brigáda rozchod. Byli odstrčeni, když se vybojovávaly poslední bitvy války, ale brzy dostanou příležitost k odvetě. Zítra budou směřovat na sever, jako dobyvatelé pochodují­cí do toho, co zbylo z Tisícileté říše.

                                                                                     Blum Howard, Brigáda, str.150

 

Vzpomínka na vyhnání 230 000 Srbů z Chorvatska v r. 1995

Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.

      

Čtvrtého srpna 2015 je to dvacet let co proběhla největší etnická čistka v Evropě po Druhé světové válce, když za úsvitu  4. srpna 1995, v rámci operace „Bouře“, chorvatská armáda a policie (řádově přes 140 000 mužů), za určité spolu účasti Pátého muslimského sboru a letectva NATO, přepadla Republiku Srbska Krajina (RSK) a její armádu (do 25 000 mužů). Chorvatská armáda byla masivně politicky podporována a vyzbrojena Německem, hlavně z přebytků po armádě NDH. Chorvatsko se těšilo významné podpoře Vatikánu.

 

Útok doprovázela těžká letecká a dělostřelecká bombardování a ničení měst i osad v RSK, která vznikla v částech Chorvatska se srbskou většinou, po ozbrojené secesi Chorvatska z Jugoslávie 25.června 1991, když chorvatská policie a paravojenské jednotky začaly pronikat do krajů se srbskou většinou (např. v okolí Plitvických jezer) a páchat násilnosti proti tamnímu většinovému srbskému obyvatelstvu a vyhánět ho z domovů.

 

Byla to část Chorvatska, kde srbské obyvatelstvo nesmírně utrpělo v ustašovském Chorvatsku (1941-45), ve kterém byly vyvražděny  statisíce (!!) Srbů. Podle údajů Chorvata S.Krizmana z r.1943 pro americkou zpravodajskou službu OSS (Office of Strategic Services), předchůdce CIA, chorvatští ustašovci v tzv. Nezávislém státě Chorvatsko (NDH) od dubna 1941 do srpna 1942 vyvraždili na 600 000 Srbů (jinak v Jugoslávii ve stejné době Němci 78 000, Maďaři 30 000).

 

V genocidním státě NDH byl po svých hrůzách známý koncentrační tábor Jasenovac, ve kterém byly povražděny (!!) statisíce Srbů, Židů a Romů. V horském masivu Velebitu „proslul“ likvidační tábor Jadovno, kde bylo popraveno v hlubokých krasových jamách téměř 40 000 Srbů, přibližně 2 000 Židů. Popravčí tábory ustašovců byly i na jadranském ostrově Pag. NDH měl i likvidační tábory pro děti Srbů, Židů a Romů. V Hercegovině, poblíž Medjugorje, kde se prý zjevovala katolickým věřícím Bohorodička, bylo v krasové jámě Golubinka popraveno, nebo do ni mrtvých svrženo, začátkem srpna 1941 na 2000 Srbů, snad i několik Židů. Jejich kosti byly slavnostně vytaženy z jámy v srpnu 1991.

 

První část útoku chorvatské armády letectvem a tanky na RSK v roce 1995 se uskutečnila proti slavonské části RSK v květnu 1995 (vyhnáno 15-20 000 tamních Srbů, počet mrtvých není přesně znám), během v té době probíhajících rozhovorů  o politickém řešení situace, konané pod „ochranou“ vojska OSN (UNPROFOR), které zcela pasivně nepodniklo nic proti vyhánění a zabíjení Srbů, které mělo chránit. Za těchto dvou útoků, hlavně toho v srpnu 1995, bylo vyhnáno a oloupeno přes 230 000 Srbů (některé zpráva udávají až 250 000). Bylo vyloupeno a zničeno na 25 000 domů a kolem 13 000 hospodářských a 78 náboženských (pravoslavných) objektů. Bylo zabito přes 2 000 obyvatel RSK. NATO letadla ničila vojenské i civilní objekty v oblastech se srbskou většinou severní Dalmácie, v Lice, Kordunu a Baniji (jsou to části tzv.Kninské, Srbské Krajiny v Chorvatsku, kde Srbové žili po staletí!). Před tímto vyhnáním Srbů z Chorvatska tam ještě žilo něco přes 12% Srbů, po operaci „Bouře“ jich zbylo jen něco přes 2,5% !

 

Strategická příprava operace „Bouře“ a úspěšná příprava chorvatské armády byla svěřena, podle částečně utajovaných zpráv z té doby, třem penzionovaným americkým generálům-žoldákům, z akciové (!) společnosti „Profesionální vojenské zdroje“, PMRI (Professional Military Resources, Inc.,Alexandria, Virginia, USA). Byli to, podle tehdejších zpráv, američtí generálové Carl E.Vuono (v létech 1987-92 šéf štábu americké armády) a Crosbie E.Saint, velitel US armády v Evropě v 1988-92. Patřil k nim údajně i generál Harry E. Soyster z armádních zpravodajských služeb, angažovaný v PMRI pro operace v zahraničí. Tyto údaje, byť i nepřímo, podle vhodných otázek, lze  získat dokonce i z Internetu. V té době významně protisrbsky vystupoval (včetně jeho obrázku na chorvatském tanku) americký velvyslanec v Záhřebu Peter Galbraith.

 

Uprchlíci našli záchranu, trvalé útočiště, v Republice Srbské (v Bosně a Hercegovině) a v samotném Srbsku, v té době plném uprchlíků. Srbsko však čekala ještě další pohroma, vlna uprchlíků z Kosova, také přes 200 000 Srbů, Romů, Goranců a prosrbských Albánců, v roce 1999, po NATO agresi a 78 dnů a nocí bombardování Srbska a dovedení albánské teroristické organizace UCK k moci na Kosovu.

 

Oficiální nynější Chorvatsko chystá velkolepé oslavy k 20. výročí kriminálního vyhnání většiny zbývajících Srbů z Chorvatska, včetně vojenské přehlídky v Kninu a Záhřebu. Nicméně se zdá, že západní sponzoři akce „Bouře“ (USA, Německo, NATO atd), své jednotky na „oslavy“ nepošlou. Nepošle je zřejmě ani Slovinsko, ani Maďarsko. I když soud pro válečné zločiny ICTY v Haagu nečekaně propustil před tím na 24 let odsouzeného pro válečné zločiny chorvatského velitele „Bouře“ generála Ante Gotovinu . Jednu dobu se mluvilo i o naší účasti s několika letadly k slavnostnímu přeletu nad Záhřebem. Doufám, že tuto hanebnost česká vláda neudělá.

 

Lužice byla a je domovem Lužických Srbů

 

Tito byli jedním z početných slovanských kmenů, které obývaly dnešní východní Německo a zasahovaly na západ ještě dále. Polabští Slované byli hubeni ohněm a mečem. Těm, kteří zůstali, brali jejich jazyk, dosazovali německé pány. V městech je vykazovali za hradby. Někdy tvrdě jindy s měkčí rukou je po staletí germanizovali.

 

Lužičtí Srbové dnes nejsou pány ve své původní vlasti. Jsou menšinou, jíž Němci dávají tolik práv a finančních prostředků, kolik uznají za vhodné. I to malé jejich sidlištní území dále zkracují. Vlasteneckým Lužickým Srbům se těžce žije. Vidí, jak germánské vlny je zalévají. Vidí i své renegáty, jak pracují proti vlastnímu národu. Ostatně není to nic nového. Jde o starší jev, který známe i u nás v republice. Zde mluvíme o kolaborantech.

Němci pomalu zavírají lužickosrbské školy, knihovny, divadla a jiné kulturní instituce, či omezují jejich provoz. Jedním z důvodů je, jak se oficiálně tvrdí, nedostatek peněz nebo malý počet žáků v lužickosrbské třídě, škole.

 

Jak bychom rádi jim finančně alespoň občas vypomohli, ale kdo z vlasteneckých subjektů má dostatek finančních prostředků, zpravidla i jim chybí na jejich vlastní činnost. Naši miliardáři či milionáři mají přece málo peněz, než aby je mohli jen tak rozdávat nějakým Srbům.

 

Lužičtí Srbové jsou v Německu uznanou národnostní menšinou. Hle, jak velkomyslné. Lužickosrbský národ prošlý staletími gemanizace, kdy někdy ani po svém nesměli Lužičané mluvit, byli za to i trestáni, jsou na svém vlastním území, které jejich předkové obývali asi od 6. století, národnostní menšinou. V posledních letech postupně i vysídlovanou rozšiřováním těžby uhlí.

 

Tedy, nech!. Národnostní menšina má snad v Německu taková práva, aby byl zajištěn její další rozvoj nebo alespoň existence.

Chyba lávky! Není tak tomu, jak realita ukazuje. Ty germánské vlny se již přelévají, alespoň čas od času, přes lužickosrbské hlavy, které však přesto dále ční nad hladinou nepřízně.

 

Kdyby Lužičtí Srbové měli podobné podmínky ve své zemi jako německá menšina u nás, v ČR, nemuseli bychom se o další osud Lužičanů obávat. "Naši" Němci dostávají peníze od řady německých institucích, např. od německého ministerstva vnitra, zahraničí, od německého velvyslanectví v Praze a od řady německých institucích, které podporují Němce v zahraničí. Jsou privilegovanou menšinou u nás. Proč obdobně Němci se nechovají k Lužickým Srbům?

 

Německé menšiny zvláště v sousedních státech SRN posiluje, a to všestranně. O další existenci Lužických Srbů jeví zřejmě jen okrajový zájem. Myslím, že Němci vědí, co dělají, kam vše může vést. Nám se to však nelíbí a nikdy s tím nebudeme souhlasit. Co v plné slušnosti projevit u saského zastoupení v ČR obavy o Lužické Srby a požádat o zlepšení jejich podmínek, o umožnění jejich rozvoje?

 

Co můžeme dále udělat pro Lužické Srby? Nemůžeme-li je podporovat finančně, mluvme o nich! Nechť se lidé dozví, jak naši bratři jako národ pomalu odcházejí. Věřme však, společně s nimi, že doba jejich obrození přijde!

Dr. O. Tuleškov

 

Ukrajina se odříká svatého Vladimíra

1000. výročí úmrtí svatého knížete Vladimíra

 

V Michajlovském chrámu města Herzog-Novi v Černé Hoře, v den věrozvěstů Cyrila a Metoděje, jsem slyšel kázání o pokřesťanštění Rusi. Opat pouze připomenul, že by jej kníže Vladimír neuskutečnil bez vzdělávání Slovanů svatými bratry ze Soluně. Ale většinou kněz hovořil o významu křtu Ruska pro celý pravoslavný svět. Vždyť koneckonců jediná opora tohoto světa dnes (i v posledních pěti stech letech) je Rusko. Teologicky řečeno - Katechon bránící kompletnímu vítězství světového zla.

 

A to kyjevský nacistický evropský režim narušil koncert na počest 1000. výročí pohřbu velkoknížete s účastí bratrů Karamazových spolu s Petrem Mamonovem, Alexejem Romanovem a Emirem Kusturicou, který otevřeně podporuje antifašisty z Donbasu.

 

Tímž Olegem Karamazovým pořádanému koncertu s "hrozným" názvem "My jsme jedno" (s ohledem na národní složení účastníků: "Džajv" a "Různí lidé" (Ruská federace), "Pěsňary (Bělorusko), "No Smoking Orchestra“ téhož Kusturici), bylo zakázáno uvedení v TV ještě za ne méně proevropského Viktora Janukoviče. Dokážete si to představit – neukázat ani v lokální televizní stanici ve městě probíhající plnohodnotný koncert Kusturici ?!?

 

Ta civilizační jednota, o které mluvil opat chrámu Černé Hory, byla vždy nenáviděna kyjevským náměstím. Jednota, ve které žili po staletí naši předkové, a přežili jen díky kyjevskému velkoknížeti.

 

I v sovětské ateistické škole jsem se učil, že vzhledem k christianizaci se Vladimíru podařilo sjednotit různorodé východní slovanské kmeny do jednoho státu. Předtím žili po staletí na ruské pláni a jejím okolí v relativním klidu, chráněni moři a horami od západoevropských "demontáží" (omlouvám se za "obrat", ale s ohledem na tehdejší krále, knížata a barony, je vhodný).

 

Nicméně s nárůstem vnějších hrozeb (o kterých varjažská Rus určitě věděla), potřebovala novou organizaci východních Slovanů a k nim se připojujících Ugro-Finů, Baltů, Sivertsů a Rusů. Proč nemohlo být sjednocujícím faktorem pohanství? Vzhledem k tomu, že všechny různé kmeny měly jiný panteon bohů. Vladimír se nicméně snažil postavit nad tradiční idoly Polovců baltského boha Peruna (litevsky Thunder). Ale zavedení nového nejvyššího božstva vyžadovalo nové lidské oběti, což vyvolalo špatně skrývanou nenávist Kyjevanů.

 

Mnozí z nich, mimochodem už byli pravoslavnými (od času Askoldova křtu v r. 867) a pamatovali, že Vladimír uchvátil kyjevský trůn, když zákeřně zabil bratra Jaropolka - legitimního dědice svého otce Svjatoslava a nástupce zahraničněpolitické linie křesťanky Olgy na alianci s pravoslavnou říší Římskou. To znamená, že kníže zpozdil rozvoj země - celá Evropa již přijala křesťanství a Rusko zůstalo pohanským okrajem kontinentu (s výjimkou toho, že pravoslavní byli opravdu potomci kyjevských družiníků Askolda a jejich rodiny - většinou Varjagové).

 

Nicméně víme, že Vladimír "nebrzdil" dlouho. Už za dva roky po christianizaci se Rusko začalo vyrovnávat svým sousedům. V Nikonovském letopisu o roce 990 čteme: "Ve stejném roce přišli z Bulharska (ti samí - Kamové, kteří, podle Nestora, se snažili přiklonit Vladimíra k Mohamedánství! – aut.). k Vladimírovi v Kyjevě čtyři knížata a byli osvíceni božským křtem." V následujícím roce, "přišel pečeněžský kníže Kučug a přijal řeckou víru a sloužil Vladimíru čistým srdcem." Dal se pokřtít i skrývající se v exilu u dvora Vladimíra budoucí král Norska Olaf I.

 

Kulturní zrychlení bylo ještě strmější. "Jakoby nebyly bohaté tradice východního slovanského pohanství, - píše filozof Sergej Averincev, - pouze přijetím křesťanství ruská kultura prostřednictvím kontaktu s Byzancí překonala lokální omezenost…Přišla do kontaktu s biblickými a helénistickými zdroji, které jsou společné pro evropskou kulturní rodinu. Pravoslavní písaři se obraceli k příkladu řecké zdobné řeči přímo, bez zprostředkování latiny. Přijímali nejen "styl myšlení" a "styl řeči." Začněme s tím nejzřejmějším, hmatatelným, ležícím na povrchu: oni velmi široce přejímali slovně vzdělávací modely - šikovnosti řeckého jazyka dvoukořenových a vícekořenových útvarů. Taková klíčová slova tradiční ruské etiky a estetiky - všechny tyto «цело-мудрие», «благо-образие», «благо-лепие».

 

"Ruský jazyk – je jazyk helénistický. Pro řadu historických podmínek - živé síly helénské kultury ... spěchaly do lůna ruského jazyka, vyjadřujíce původní tajemství helénského světa, volným vtělením a proto se ruský jazyk stal přesně znějícím a mluvícím tělem." To jsou slova Osipa Mandelštama, jehož jméno je velmi dobře známo a nepotřebuje doporučení.

 

A Thomas Mann hovořil o "svaté ruské literatuře ..." Mluvil o tom ve dvacátém století. Ale už v XI. století, několik desítek let po přijetí východního křesťanského náboženství na Rusi, Skaldové na dalekém Islandu nazvali Boha "ochráncem Řeků a Rusů."

 

S postavením Feodoro-Jano-Uspenského chrámu na místě, po příkazu Vladimíra – tehdy ještě pohana - zabitých křesťanů, někteří historici spojují začátek ruského dějepisectví. Zde byly vytvořeny životopis svaté Olgy, příběh o Feodorovi a Janovi, "Slovo o pokřtění Vladimíra“, řecká verze o životě mučedníků Borise a Gleba.

 

To byly první plody rozhodné vzdělávací politiky Vladimíra, kdy začal "odnímat" rodinám nadané děti pro odeslání na "knižní vzdělávání." Byly organizovány vhodné školy a učiliště v Novgorodě (prvním místním biskupem byl Joakim z Chersonesu) a v dalších městech. Při kostelních a klášterních školách a knihovnách pracovali řečtí, bulharští a první ruští malíři ikon, kronikáři, přepisovači a překladatelé.

 

Spolu s humanitárními podstoupily přehodnocení i humanistické hodnoty. Křesťanská morálka požadovala nový postoj k lidskému životu (nad každým z nich visící hrozba nesmyslné smrti upálením jako oběť modlám zmizela), k ženě a dětem. Vzhledem k tomu, že kostel byl nejen mírotvorcem při vypořádání knížecích sporů, ale také nejvyšší autoritou v záležitostech rodiny, nebyl ničím menším, než posílením státu na základě postulátu, že rodina – je základem společnosti.

 

Apoštolský kněz se stal zakladatelem charity v naší zemi. Po bohoslužbě o nedělích a svátcích bylo chudým poskytováno jídlo. Hlavní věc je - bylo třeba "jíst, pro oslavu Boha". Pokud byl někdo nemocen a nemohl přijít, byly k jeho domu přineseny chléb, maso, ryby, zelenina, med, kvas. To mělo velmi nečekaný "vedlejší účinek". Německý kronikář Norik Dětmar z Merseburku ze slov Poláků, kteří navštívili Kyjev v roce 1017, takto popisuje hlavní město Ruska: "Více než 400 kostelů (pravděpodobně včetně domáckých chrámů – poz. aut.), 8 tržních náměstí a neobvyklý shluk lidí, který, stejně jako celá tato oblast, se skládá z uprchlých otroků, přišlých odevšad a velmi hbitých Dánů."

 

"To je klíčové pro moc Kyjeva, jeho výhody oproti jiným městům v Rusku! - Napsal Lev Gumiljov. - Chcete-li uniknout ze zajetí, musíte mít výjimečnou odvahu, fyzickou výdrž, a zásobu biochemické energie živé hmoty, projev, který jsme nazvali passionaritou. Kyjev, jako houba, sál passionaritu po celé obrovské zemi, stejně jako tomu bylo i ve Francii, v Paříži, o několik století později.

 

A v Kyjevě nenastal náhodný, neboli "Brownův chaotický pohyb", neboť pravoslaví bylo dominantní pro kyjevské etnikum dlouho před Vladimirem. Každý Slovan nebo Varjag, který přišel do Kyjeva a chtěl v něm žít, to mohl udělat tím, že přijal pravoslaví a tak vytvořil vazby s místními křesťany ... Z jejich řad získával Vladimír nejloajálnější a nejstatečnější bojovníky, podnikavé obchodníky a pracovité zemědělce. Skutečnost, že to byl schopen rychle pochopit a používat, jej vskutku staví na stejnou úroveň jako Svatého Konstantina".

 

Tak se na přelomu tisíciletí stalo hlavní město Ruska třetím nejbohatším a nejdůležitějším městem v Evropě po Konstantinopoli a Córdobě.

A teď si představte, jak je nepříjemné současným eurointegrátorům si uvědomit, že moci a kulturního vzletu dosáhl Kyjev sledujíce východní, a ne západní křesťanský civilizační vektoru! Bezmocní ideologové "evropská Ukrajiny", se nicméně snaží uchýlit k velmi primitivnímu triku unijního arzenálu, říkají: "V r. 988 k rozdělení církve na východní a západní ještě nedošlo, takže nelze říci, že Vladimír přijal pravoslaví".

 

Západníci, samozřejmě, nemohou uvěřit Nestorovi, popisujícímu Vladimirovo odmítnutí "Němců z Říma." Ale "Pověst o minulých letech" popisuje důvod neúspěchu předchozí negativní zkušenosti kontaktů s latiníky. A to zejména neúspěch u kněžny Olgy (v r. 961-962). Misi biskupa Vojtěcha do Kyjeva katolíci nemohou popřít. Papež Jan XIII. uznal, že jeho vyslanec selhal "ne pro jeho nedbalost", ale neodhalil - proč.

 

Nebylo to proto, že "nejmoudřejší z lidí" Olga věděla o tehdejší situaci v Římě? A to, že přijetím latinského obřadu by se "náměstkem Božím na zemi" stal pro Rusko Jan XII. Ten, který nastoupil na Svatý stolec v 16 letech věku a proměnil papežský palác v bordel nejproslulejší po celé Evropě, se slavnostmi na počest satana a černými mšemi. K tomu ruští kupci neustále komunikovali s Polskem, kde kázali němečtí mniši. A nemohli nehlásit Olze, že papež v 967 Řekům zakázal sloužit mše ve slovanském jazyce. V tomto zákazu bylo obtížné vidět laskavost ke Slovanům.

 

Katolíci nemohou popřít fakt, že i sám Vladimír – už po pokřtění - zcela jasně ukázal svou pozici v kontaktech se západní církví. Jeho starší syn Svatopluk se nějak nebezpečně sblížil s biskupem Rejnbernem Kolbergským, který přijel do Kyjeva v doprovodu nevěsty Svatopluka - sestry polského krále Boleslava I. Ačkoli do takzvaného Velkého rozkolu zbývalo ještě čtyři desítky let, velkokníže nečekal a hodil biskupa do vězení, kde zemřel. No, vlastně o takzvaném Velkém rozkolu v r. 1054 libovolný, více nebo méně gramotný historik řekne domorodým "civilizátorům", že vzájemné klatby římského Papeže a hlavního Patriarchy – jsou jen oficiální prohlášení o tom, co se stalo. Samotné odpadnutí Říma od původní, ortodoxní (pravoslavné), víry, začalo o půl tisíciletí dříve.

A konečně, pokud Vladimír konvertoval ke katolicismu, tak proč jezuité rozsévali krvavý teror včetně genocidy v naši unii v roce 1596 ?!?

 

Absurdní tvrzení současných jezuitů o pokřtění Rusi " v kontextu nerozdělené církve" (římský Papež František), ještě více pobořil nástupce Vladimíra Velikého na kyjevském trůnu - svatý kníže Alexandr Něvský. Oslava svatého Vladimíra byla ustavena Alexandrem Jaroslavičem poté, když jako 19-letý mladík – rozbil na Něvě mocné švédské spojence katolického Řádu německých rytířů. Náš největší euroskeptik věřil, že vyhrál bitvu s pomocí svatého Vladimíra, ke kterému se v noci předtím modlil.

Dmitrij Skvorcov, autor «Украина.Ру»

http://www.ukraina.ru/knyazv…/20150727/1013780287-print.html

Pro České národní listy přeložil P. Rejf

 

Výzva Českého mírového fóra k řešení problému ilegální imigrace

 

ČMF vyzývá všechny politické strany a politická i občanská hnutí, napříč politickým spektrem ke spolupráci a k urychlenému aktuálnímu řešení nelegální imigrace do České republiky.

ČMF předkládá tyto návrhy řešení:

 

1. Okamžitě povolat na hranice České republiky vojáky a policisty a zabránit tak nekontrolovatelnému a protiprávnímu přílivu nelegálních imigrantů do naší země.

 

2. Okamžité projevení jasného politického stanoviska české vlády k zastavení vojenských intervencí USA a jejich "koalic ochotných" na Blízkém východě a v Africe.

 

3. Na základě co nejširšího konsensu je naprosto nezbytné urychlené řešení role České republiky na evropské i světové scéně a v mezinárodních organizacích.

 

Ozbrojené útoky na Irák a Libyi jakož i všestranná podpora tzv. rebelů v Sýrii způsobily rozvrat fungujících států, uvrhly celé regiony do naprostého chaosu a záměrně tím otevřely prostor pro vojenskou ofenzívu fanatického džihádu. Nastala přesně ta situace, před kterou od samého počátku varovali čeští i zahraniční odpůrci intervence NATO. Je zcela nepřijatelné, aby jedni v naprostém rozporu s mezinárodním právem vedli války, ničili země a zaznamenávali přitom miliardové zisky, zatímco druzí se musí jménem pseudohumanity potýkat s následky této šílené destrukce.

 

Podle oficiálních údajů, poskytnutých Ministerstvem vnitra, registruje Policie ČR každý den více než padesát nelegálních imigrantů na našem území. Kolik jich ale neregistruje? Počet uprchlíků stoupá každým dnem a každým dnem se zvyšuje hrozba, že přesáhne únosnou míru pro reálné řešení celé situace bezpečnostními orgány naší země. Přesáhne – li totiž počet imigrantů 5% populace, je již situace nevratná.

 

Současná imigrace do Evropy, která nese známky cílené a řízené organizovanosti, s sebou přináší nekalkulovatelná politická a bezpečnostní rizika a naopak zcela předvídatelné sociální problémy. Navíc je dle posledních informací avizováno, že máme očekávat milion a půl uprchlíků z Ukrajiny. Nejde o empatii nebo naopak xenofobii vůči lidem v nouzi, ale o skutečnost, že se Evropská unie nechala instrumentalizovat ve prospěch geostrategických cílů USA a bývalých koloniálních mocností Francie a Velké Británie. Nyní za podporu této politiky, která rozvrací celou Evropu a tím i naši zemi, nebo alespoň za tichý souhlas platíme daň. V prvé řadě je nutné pojmenovat a odstranit příčiny krize, nikoliv trpně snášet její důsledky až do další katastrofy, a proto České mírové fórum vyzývá všechny politické strany a politická i občanská hnutí k celonárodní diskuzi a sjednocení ke společnému postupu při hledání racionálního a efektivního řešení problému.

 

Vladimíra Levá Vítová, předsedkyně

Petr Schnur, místopředseda

Ivan Müller, místopředseda

 cmf@centrum.cz  

 

Kdo organizuje invazi uprchlíků do Evropy? Profesionálové z USA!

e-republika • 20. srpna 2015 •

 

Za celým skandálním projektem pomoci nelegální imigraci stojí prosionistická, prokapitalistická a protiislámská nadace.

 

Ayn Rand Institute je americká nadace, která v současné době verbuje přes své webové stránky ZDE převaděče a pomocníky v Německu a Rakousku. Projděte si stránky a zjistíte, že se jedná o velmi profesionálně a draze zaplacenou kampaň, která neuvěřitelně pokrytecky apeluje především na „lidskost“ a „soucit Evropanů“.

 

Velká část těchto převáděných osob jsou muslimové a Arabové, což je přinejmenším velmi podivné, protože Ayn Rand Institution nikdy sympatie k Arabům nechovala. Kdo zná dílo dámy, jejíž jméno nadace nosí, ví, že se jednalo o velmi vášnivou příznivkyni Izraele, rozenou jako „Alissa Sinowjevna Rosenbaumová“ která považovala Araby za primitivní divochy nenávidějící Izrael. Ayn Randová byla jednou z hlavních ideologů americké radikální pravice, která zastávala a nadále zastává názor, že je „potřeba uvolnit cestu hrdinům kapitalismu“. Pasovala se na filosofku velikosti Aristotela a k obrazu o tom, kým byla a jaké názory zastávala, by postačil název jednoho jejího díla: „Obrana proti společnosti lupičů. Chudým brát a bohatým dávat“. No není to zvláštní, že právě její jméno nese nadace, která pomáhá nyní organizovat rozklad bohaté Evropy chudými uprchlíky především z muslimských zemí?

Doména z USA

 

Vzhledem k tomu, že, jak se zdá, za celým projektem pomoci nelegální imigraci stojí prosionistická, prokapitalistická a protiislámská nadace, není divu, že podobné stránky jako „Fluchthelfer.in“ nebyly vytvořeny pro nábor pomocníků pro nelegální imigraci na mexické hranici. Cíle těchto „pomocníků „Fluchthelferz“ z USA jsou zcela jiné než pomoc bližnímu svému.

Odpovědnost neponese zřejmě nikdo

 

Požadujme, aby politici vznesli protestní nótu vůči USA, protože iniciativa „Pomocník utečenců“ nabádá k trestnému činu. V Německu a Rakousku byla již podána řada trestních oznámení a Rakušané požadují pro převaděče a „pomocníky“ vysoké tresty. Více např. ZDE . O samotné Ayn Randové se dozvíte více ZDE nebo třeba ZDE . Příznačné je, že na těchto stránkách zaštiťujících se filozofií Ayn Randové jsou imigrace a její pomahači například v článku Imigrace jako zbraň proti západní kultuře tvrdě kritizováni. Proizraelská lobby dštící síru a oheň na vše levicové, muslimské a islámské zároveň podporuje imigraci muslimů do Evropy.

Nejsme obětí kolosální mystifikace i v jiných případech?

 Nebylo by divu, kdyby většina mediálních výstupů tzv. „Islámského státu“ měla stejný původ. Všechna ta hrůzná videa (nebo jejich velká část) jsou možná vyrobena v Kalifornii nebo na jiných klidných místech „svobodného světa“. Žijeme již dnes ve virtuálním světě tvořeném médii. Světě, který nikdy neexistoval a který neexistuje. Naši domnělí nepřátelé jsou jen produktem scénáře z nějaké obdoby Hollywoodu. Svět se ocitá uvnitř reality show, směsi skutečnosti a prostoduchého „filmového“ scénáře. Není tedy divu, že si další zdroje všímají generování falešných identit propagátorů nelegální imigrace ZDE a ZDE . Buď je tedy spolu s námi obětí i sám americký „Ayn Rand Institute“ nebo je naopak tvůrcem mystifikace, za kterou by se nemusel stydět ani Jára Cimrman. Jen postrádá jeho vtip.

 

Každý si však může udělat názor sám. Jen chybí možnosti ověřování informací. Prostě nemáme všichni tolik času a prostředků jako nejbohatší lobby naší Země.

 

Tichý podraz vlády na českou veřejnost. Přistěhovalci budou smět volit (a být voleni)!

 

Umí si někdo představit důsledky? Další hřebík do rakve naší národní společnosti. Lubomír Vylíčil upozorňuje na vládní rozhodnutí, o kterém hlavní média i politici společně mlčí, protože doufají, že vedra a dovolené všechno zakryjí – a pak už bude pozdě protestovat

 

Vzpomínáte si ještě, jak se před pár měsíci objevilo v našich médiích pár článečků na téma volebního práva pro cizince? Po krátké době vše utichlo a pozornost se upřela jinam. Považoval jsem tehdy, a asi ne sám, celou mediální vlnku za ukončenou. Za neškodné (a neúspěšné) vypuštění pokusných balónků, které měly jen prověřit možnost a prosaditelnost jednoho z dalších úletů dua Dienstbier – Šabatová. Za mrak, ze kterého pršet nebude. Takový nesmysl přece…

 

Utajená úmluva o cizincích

A ejhle. Už je to tady. Před pár dny, dne 17. července 2015, ratifikovala Česká republika v tichosti a mimo reflektory medií tzv. „Úmluvu o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni“.  Že o tom nic nevíte? Není divu. Vyšla s tím ven jen Rada Evropy. Naše vlastní vláda mlčí jako zařezaná. Asi tuší, že žádný jásot poddaných nemůže v tomto případě očekávat.

Kdykoli se začtu do ustanovení  téhle „Úmluvy“, jako bych skrz řádky viděl prosvítat sluníčkově jízlivý Dienstbierův úsměv

 

Celá tahle „Úmluva“ je totiž dalším pěkným a vydařeným Mnichovem evropských elit a novou kudlou do zad myšlence národního státu. Už z preambule smlouvy to čiší: „Níže podepsané členské státy Rady Evropy přihlížejíce k tomu, že: …usídlování cizinců na území jiných států je dnes trvalým rysem evropských společností,…jsouce přesvědčeny o nutnosti posilovat jejich začlenění do místního společenství, zejména rozšiřováním možností jejich účasti na místních veřejných záležitostech….“ Ano, celá ta úžasná myšlenka tavícího kotlíku, ve kterém se občan, po řádném promíchání etnik a kultur, už nebude cítit Čechem či Maďarem, ale multikulturním Evropanem, je nám tu podávána jako na podnose.

 

Právo cizinců volit a být volen

Další perly následují. Za nejnebezpečnější lze podle mého považovat článek 6, zakládající právo cizinců volit a být volen do místních samospráv. Představte si modelový příklad: Tak třeba v obci Modlany u Teplic vyroste (na soukromém a řádně odkoupeném pozemku) satelitní městečko s čistě arabským, muslimským obyvatelstvem. Noví obyvatelé si přivedou své nejbližší příbuzné, tak do padesáti osob na jednu přihlášenou rodinu, a záhy může požádat o trvalý pobyt v obci přes tisíc nových rezidentů. Nebude jediný právní důvod jim nevyhovět. Vzápětí postaví tito noví obyvatelé svoji vlastní kandidátku do obecních voleb. Díky početní převaze a disciplinovanosti komunity jejich strana, můžeme ji nazvat třeba „Islám Teplicku“,  nebo „Šarija pro Modlany“ slavně zvítězí…

 

Že je to jen lokální problém? Že z „komunálu“ nelze nic podstatného ovlivnit? Radnice v obci skutečně neoplývá žádnými extra pravomocemi a musí se řídit platným právním řádem České republiky. Ale kapka nerozbíjí kámen silou, nýbrž vytrvalostí dopadu. Zkuste si představit třeba obecní vyhlášku o místní úpravě podmínek chovu psů, o nových hygienických standardech obce (omezující chov prasat), o změnách provozní doby a omezeních sortimentu místní restaurace, o racionální a zdravější skladbě stravy ve zdejší školní kuchyni (halal), o přerozdělení tříd místní školy, respektujících specifika vzdělávání chlapců a dívek….

 

A takovýchto lokalit, s postupným vytěsňováním  původního, neislámského obyvatelstva, vystaveného drobné, vytrvalé (a legální) šikaně, může přibývat.

 

Zejména, když další „kulturní a zájmové“ aktivity cizinců mají být vysloveně podporovány. Článek 3, o tom praví: „Právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich. Právo na svobodu sdružování zahrnuje zejména právo usídlených cizinců zakládat svá vlastní místní sdružení za účelem vzájemné pomoci, zachovávání a projevování své kulturní svébytnosti nebo hájení svých zájmů ve věcech spadajících do působnosti místních orgánů, jakož i právo vstupovat do jakéhokoli sdružení.“

 

Šariatský soud

Takže třeba místní šariatský soud rozsuzující rodinné a majetkové spory podle islámského práva je, rozumím-li tomu správně, zcela legální. Asi jako taková místní přestupková komise, se kterou stejně časem splyne. Nebo sňatky neplnoletých nevěst, samozřejmě neoficiální a jen v rámci komunity. To je přece taková typická „kulturní svébytnost“, ne?

 

Zkrátka, naše pokroková vláda na nás, spolu s Radou Evropy, připravila (další) pěkný podraz. Pokusila se nám, oklikou a potichu, nasadit do kožichu stejnou veš, jakými přetéká srst států na západ od našich hranic a se kterou si tam zjevně nevědí rady. Z nějakého důvodu zatoužila i u nás prosadit vznik paralelní společnosti. Takových lokálních, cizorodých ohnisek, čím dál nezávislejších na místní, české, tedy alespoň formálně ještě národní, vládě.

 

Jízlivý Dienstbierův úsměv

A o tom  to asi celé je. O „nezdravé homogenitě“ našeho národa, jak doslova píší někteří sociologové. O stále sílícím odporu většinového pracujícího obyvatelstva ke směřování Evropy a České republiky. O zděšení mocných, pozorujících procitání ušlápnutého, dosud jen pasivně nadávajícího občana, který si najednou začíná  uvědomovat, že ve své frustraci není sám, že jsou tu statisíce, co uvažují stejně jako on.

 

I našim elitám začíná docházet, že příští volby, pokud rychle něco neudělají, už nebudou o pravici a levici, o šidítkách s třiceti korunami u doktora, ale o národu a kulturní identitě. Proto jsou jak je vidět ochotny k jakýmkoli, byť sebevražedným experimentům, které slibují rozbití a rozdrobení probouzejícího se společenství občanů.

 

Ale žádná smlouva není z principu nevypověditelná. Její uplatňování lze také omezit zákonem. To si připomínejme. Nejméně do následujících voleb. A taky ty strany a politiky, kteří za našimi zády tuto špinavost podepsali. Já osobně si nemůžu pomoci, ale kdykoli se začtu do ustanovení téhle „Úmluvy“, jako bych skrz řádky viděl prosvítat sluníčkově jízlivý Dienstbierův úsměv.

Přišlo e-mailem

Za vlast a za rodinu!

Ladislav Kašuka

 

Je docela dobře možné, že brzy přijde doba, kdy opravdoví vlastenci z České republiky a zbytku Evropy budou s tímto heslem na rtech bojovat a umírat, pokud příliv migrantů z Afriky do Evropy neustane! Islámské země se především vinou neustále se do nich vojensky vměšujících Američanů z velké většiny stali místem, kde je život velmi nebezpečný a těžký a jsou nyní doslova líhní všeho druhu náboženského extremismu založeného na jediné myšlence, kterou je pomsta všem nevěřícím „křižákům“ z USA a zemí NATO, kteří udělali z jejich rodných zemí mnohdy doslova peklo na zemi!

 

Většina z té obrovské přílivové vlny novodobých kolonistů, která se valí v současné době do Evropy v průběhu dlouhých desetiletí, ve kterých se Amerika vměšovala pro svůj vlastní prospěch a zisk do jejich domovských zemí, přišla o někoho z rodiny, nebo ze svých blízkých a myšlenku na pomstu si společně s vyhlídkou na osídlení a následnou postupnou islamizaci Evropy nese ve svých srdcích!

 

Občas nastávají okamžiky, kdy se někteří z nich neovládnou, spadnou jim z tváří masky prosebníků a začnou vykřikovat, že až jich bude více, tak nás podřežou, nebo zotročí! Tehdy se vlastně dozvídáme pravdu o tom, co Evropany, kteří je hloupě přijímají s otevřenou náručí, ze strany islamistů opravdu čeká!

 

Američané, kteří sami nejsou žádným opravdovým národem, nýbrž celosvětovou multikulturní směskou dobrodruhů z celé planety, kteří téměř vyhladili původní obyvatelstvo Severní Ameriky a ukradli mu jeho zem, prosperují především z války, z chaosu a neštěstí druhých! V současné době pracují na tom, aby obrátili svět doslova naruby, a štvou Evropu proti Ruské federaci, která nechce nic jiného, než mír a výhodnou ekonomickou spolupráci s každým, kdo dokáže ocenit rovnocenné partnerství. Jenže Američané nestojí o partnery, nýbrž o loajální vazaly plnící bez otázek jejich rozkazy a požadavky!

 

Z důvodu zisku a světové dominance američtí politici a oligarchové tahající z pozadí za nitky podporují různé fašistické puče a barevné revoluce a zároveň svou pokračující politikou „bombové demokracie“, kterou provozují po celém světě tam, kde jen můžou, nahánějí do Evropy co nejvíce pomstychtivých imigrantů, které není čas žádným způsobem prolustrovat a případně odmítat a vracet tam, odkud přišli!

 

Cílem této politiky není nic jiného, než postavit americké impérium na troskách zbytku civilizovaného světa!                                                       19.8. 2015 blog idnes

Nelze mlčet

Otevřený dopis Sdružení Msgre Jana Šrámka - SJŠ. adresovaný Předsednictvu KDU-ČSL. k rukám předsedy MVDr. Pavla Bělobrádka  

 

Vážení,

zdánlivě se zpožděním se na Vás obracíme, neboť výroční Aktiv SJŠ uskutečněný v Uherském Brodě 4.3.2012, což bylo znovu potvrzeno i na mimořádném aktivu 13.5.2012, nás zmocnil adresovat rozhodný nesouhlas, jak se strana nám ideově příbuzná, ne politicky blízká, bohužel chová. Co máme na mysli a co nás vede k tomuto závažnému konstatování? Podle skutečností stále se opakujících máme potvrzeno, že vedení KDU se setkává, dokonce vítá v Ústředí Charitasu čelní představitele Sudetoněmeckého Landsmanschaftu (dále jen SL), organizace nepřátelsky zaměřené vůči Čs. republice od svého vzniku. Tím je pošlapáván odkaz Msgre Jana Šrámka! Ví o tomto sbližování i řadoví členové KDU? Pochybujeme, neboť máme za to, že to neví ani funkcionáři z terénu. Pro celkovou informaci dodejme, že SL vyvíjí agilní činnost nejvíce v Bavorsku, v plné součinnosti s tamní vládnoucí CSU, jakož i v Rakousku, podporovaná tamními pravicovými kruhy. Ve svých programových dokumentech tlumočí SL revanšistické požadavky, v nichž dokonce trvá na platnosti hanebného diktátu z Mnichova r. 1938.

Nepoctivé úmysly sudeťáků a jejich současných přičinlivých potomků odmítl po r. 1948, po státním převratu u nás, i vlastenecký exil zastoupený výraznými osobnostmi. Uveďme Dr. Petra Zenkla, Dr. Huberta Ripku, Dr. Jozefa Lettricha a další. V tomto názoru byli za jedno i činitelé lidoveckého exilu - Dr. Adolf Klimek, Dr. Bohumír Bunža a jiní. A tak to nadále odmítají veškerá seriozní společenství různých politických směrů u nás. Je však zarážející, že ve jménu odpuštění, jsou to i někteří představitelé vyššího kléru, kteří si počínají přinejmenším podivně. Zapomínají tito preláti na oběti z řad věřících, ale též z řad věrného kněžstva, umučených bestialitou německého nacismu v letech 1939 - 1945? Na tragický úděl např. publicisty Dr. Alfréda Fuchse, na poslance Františka Stanislava, starosty z nám blízké Strážnice, na lidického faráře P. Josefa Stemberku? Ano, je třeba odpouštět, ne však zapomínat!! - Lidice, Ležáky, Ploština, Prlov, Javoříčko, Salaš, ad., jsou hrůznými důkazy o hitlerovském bezpráví. A zde je nutno uvést, že mezi nejaktivnější pomahače gestapa patřili právě sudetští Němci, předkové současných revanšistů. Uměli dobře česky! Dokumenty dokládají i to, jak byl už v osudovém r. 1938 freneticky vítán diktátor Hitler od Chebu až po Liberec. Kým byl vítán? Těmi, co v r. 1945 prchali před spravedlivým hněvem našich dědů a otců, poté co vykrvácelo na 360.000 příslušníků našeho národa!

Vážení, jsme také přesvědčeni, že je zneužíván v názvu Vaší strany doplněk - ČSL. Těch pochybností je více, ale v souvislosti, že právě v Charitasu je vítána delegace SL, je to až ironií. Totiž, že se tak děje na Ústředí zbudovaném kanovníkem P. Bohumilem Staškem v r. 1934, zemským předsedou ČSL, rozhodným odpůrcem henleinovců a trpitelem z Dachau. Není možné tušit, jak by se k tomuto Vašemu jednání postavil právě on, ale víme to, že po návratu z koncentračního tábora v r. 1945 měl až rozhodné kázání na pouti u sv. Vavřinečka, kde správně definoval šestileté bezpráví Němců. Nedávno byl dotázán na Vaše podivné ,jednačky" se SL i jeden z kandidátů do Senátu za Vaši stranu. Tvrdil, že jde pouze o vztahy s bavorskou CSU, což se zdá úsměvné, kdyby to nebylo trpké, ale i trapné. Zmíněná vedoucí složka je značně prošpikována potomky sudetského etnika, takže žádné omluvy neobstojí. Jestli v různých kontaktech tak činí i svérázný slepenec TOP 09, či naši podivně pravicoví Zelení, je jejich věcí. Ale že tak obdobně koná i KDU, patří na pranýř, což beze zbytku musí konstatovat všichni poctiví vlastenci. 

Znovu opakujeme, i přes naši marginální pozici, smysl sepsání této kritiky je na místě! Konání současného vedení KDU je i výsměchem celkové historii Šrámkovy strany, její lepší křesťanskosociální a vlastenecké minulosti. Nejde o dějepisné poučování, vždyť na to máte povolaného Dr. Petra Pitharta, autora "skvělého Podivena". My ale netrpíme antiněmectvím, rádi dokládáme, že víme i o obětech, ba i odboji části demokratických Němců. Je tu příklad statečného postoje litoměřického biskupa Dr. Antonína Webera, který se uměl postavit i za české obyvatele. Dále je třeba vzpomenout i perzekuované činitele předválečné Křesťanskosociální strany lidové našich Němců z pohraničí (ví se o Děčínu, některé případy byly v Pošumaví, ale i na severní Moravě).

Vážení, je tu však ještě důležitá kapitola z novodobé historie křesťanského hnutí politického, jedná se konkrétně o r. 1992. Tenkrát došlo k velkému neporozumění a strana byla přejmenována na KDU - ČSL, my a spousta jiných jsme byli tak říkajíc "vyobcováni" z této obměněné strany. Ještě v tomto roce se rozhodovalo o bytí a nebytí Čs. republiky a hlasovalo o tom Federální shromáždění. Víme, že bylo rozhodnuto o rozchodu a tím vzniku ČR a SR. Je velmi smutné, že pro rozbití federativního státu bylo i 13 poslanců za KDU (všichni!, včetně předsedy Ing. Josefa Luxe) . Zdá se proto nejvýše nestydaté, že přes svou účast na rozbití státu Masaryka, Beneše, ale i Šrámka, byla ponechána nadále druhá část názvu - ČSL. Dovolíme si připomenout i to, jak v r. 2004 hlasovali poslanci Vaší strany v Poslanecké sněmovně proti uznání Lex Beneš - prezidentu a demokratu Dr. Edvardu Benešovi, jehož přátelství í s našim Msgre J. Šrámkem bylo nad jiné!

Vážení, přes tyto mnohé vzájemné nedůvěry za ta léta, bylo i naše Sdružení zaskočeno nedobrým výsledkem KDU ve volbách r. 2010. Iniciovali jsme pak tři jednání s vedením Vaší strany okresu Uherské Hradiště, o čemž jste možná byli informováni. Výsledky našeho záměru byly však nepochopením, neboť téměř jediným viditelným výsledkem bylo společné, jistě správné uctění 140. výročí Šrámkova narození v srpnu 2010 na Velehradě. Ani později jsme nad pokusy vzájemného porozumění nezlomili hůl a zaslali jsme sjezdu KDU přes Ing. Carbolu zdravici, která na něm ovšem přečtena nebyla. Nastoupilo Vaše nové vedení a my jsme byli v očekávání lepších příštích časů. Nápovědou byl i přístup celostátního předsedy, který věnoval SJŠ 7 ks knih -Encyklopedie křesťanských politiků (dík za to f). Když se pak v loňském roce na oslavě místního křesťanskosociálního výročí v Uherském Brodě ukázal na naše pozvání i Váš celostranický místopředseda, tak i to nám dodalo naději pro lepší pozice lidového hnutí křesťanského vůbec.

Jsme totiž přesvědčeni o tom, že je možné pokračovat v tradici cyrilometodějské, jak to definujeme i ve svých programových Zásadách. Navázat i pro dnešní dobu na vše z politiky a veřejné práce zakladatelských činitelů - Šrámka, Hály, Hrubana, Staška, Dostálka, Vičánka, a jejich pozdějších následovníků - Klimka, Bunži, Plesla a Paulyho, těch skvělých křesťanských vlastenců je až bezpočet. Myslíte si, že by schvalovali Vaše počínání, tj. uvítání Posselta a jeho sudeťácké kohorty na ústředí KDU v Praze? SJŠ nemůže slevit ze svých Zásad, jak si to definovalo při založení před 15-ti lety. Je to stálá věrnost sociálnímu solidarismu a stejně i vlastenectví pro dnešní dobu! Věříme ve Vaši upřímnou odpověď na toto naše stanovisko, jak je výše uvedeno. Buďme oboustranně velkorysí a mějme smysl pro vzájemný respekt i realitu. Jestli se naše dotazy a kritika zdají přespřílišné, připomínáme slova Msgre Jana Šrámka z dramatického r. 1938, kdy už bylo rozhodnuto na základě mnichovské dohody (které se drží ve svých stanovách právě SL ), že bude republika likvidována. Nedbaje zrady mnohých našich politiků, hlavně pravicových agrárníků, odcházejícímu prezidentovi Dr. Benešovi tenkrát řekl: " Pane prezidente, my si Vás znovu zvolíme!".

 

Vážení, opakovaně zdůrazňujeme, že ti, co po téměř tři čtvrtě století trvají na zločinném diktátu z podzimu 1938, jsou nepřáteli našeho národa a státu. Jak máme potom pochopit ty, kteří se s nimi přátelí?

V ZÁJMU VLASTI NELZE MLČETI!                       

Stanislav Lukáš, tajemník SJŠ 

 

Jimmy Carter - USA jsou „oligarchií s neomezeným politickým úplatkářstvím“ 

Bývalý prezident Jimmy Carter řekl v úterý v celonárodně šířené rádio show  v programu  Thom Hartmann program , že Spojené státy jsou nyní "oligarchie", ve které "neomezené politické úplatkářství" vytvořilo "kompletní podvrácení našeho politického systému na komoditu prodávanou hlavním přispěvatelům." Obojí, demokrati a republikáni, řekl Carter, se "dívají na tyto neomezené peníze jako na velký benefit pro sebe."

Carter reagoval na otázku Hartmanna o nedávném rozhodnutí Nejvyššího soudu o financování politických kampaní, jako je  Citizens United (Sjednocení občané).

Přepis:

HARTMANN: Náš Nejvyšší soud nyní řekl: "peníze v politice nejsou omezeny". Vypadá to jako porušení principů demokracie. ... Co si o tom myslíte?

CARTER: To porušuje podstatu toho, co udělalo Ameriku velkou zemi svým politickým systémem. Teď je jen oligarchií s neomezeným politickým úplatkářstvím, které je podstatou získání nominace na prezidenta, nebo zvolení prezidenta. A totéž platí i pro guvernéry a senátory v USA a členy Kongresu. Takže teď jsme právě viděli kompletní rozvrácení našeho politického systému na nákupní komoditu pro hlavní přispěvatele, kteří požadují, očekávají a někdy získávají laskavosti pro sebe po volbách.. ...

Zavedené podniky, demokraté a republikáni, se dívají na tyto neomezené peníze jako na velký přínos pro sebe. Někdo, kdo  již je v Kongresu může prodat mnohem více zaníceným přispěvatelům, než ten, kdo je právě vyzyvatel…

John Schwarz, http://www.informationclearinghouse.info/article42536.htm

Pro České národní listy přeložil P. Rejf

 

Ozvěna německého vraždění

 

„Zoufalost martýrů ilustruje již vzpomínaná  epizoda: Ve středu tohoto vlaku byl ve vagóně evangelický farář, který se za jízdy vlaku se založenýma rukama rytmicky kýval a stále opakoval: „Já, starý evangelický farář, předobrý lide český, až přijde den odplaty, nešetři ani nemluvňat!“

(Železniční transporty a pochody smrti vězňů koncentračních táborů a válečných zajatců přes české země zima a jaro 1945, str. 108)

 

Pápež František označil kapitalizmus za „diablov hnoj“

 

 Vo štvrtkovom vystúpení pápež František kritizoval súčasný kapitalizmus za „bezhraničné naháňanie sa za peniazmi“ a nazval ho „diablovým hnojom“. Obvinil lídrov zo strachu, pretože odmietajú chrániť planétu pred vykorisťovaním.

 

Vo svojom vystúpení v Bolívii vyzval chudobných a utláčaných povstať proti „novému kolonializmu“, vrátane proti korporáciam, obchodným spoločnostiam, agentúram poskytujúcim pôžičky a proti „monopolizácii informačných prostriedkov“.

 

Vyjadril sa, že systém ktorý dnes existuje vyvoláva veľkú nespokojnosť u farmárov, robotníkov a mnohých ľudí všeobecne. Poznamenal, že náš spoločný dom sa špiní a rozbíja a že najväčšou hanbou je odmietanie a neochota ho brániť.

(ps), http://www.kroky.eu

 

Když jsou ve hře peníze bank, jde se i přes mrtvoly

Prof. Jan Keller

Nutno mít stále na paměti, že půjčené miliardy Řecku pouze Řeckem protečou a skončí na kontech německých, francouzských, ale také italských a španělských bank, říká Jan Keller.

 

PZ: Využije Řecko půjčené miliardy pro sebe?

 Řecko zoufale potřebuje peníze, aby mohlo platit bankéřům jejich astronomické úroky. Bývá uváděno, že v samotném Řecku zůstane zhruba desetina peněz, které si Řecko půjčuje. Zbytek jde do ciziny bankéřům, kteří už ani nevědí, co s penězi dělat.

 

PZ: Tvrdí se ale, že všechny půjčené peníze Řekové spotřebují pro sebe?

Je ovšem v zájmu těchto bankéřů i politiků, kteří jim dělají pomyšlení, abychom si všichni mysleli, že ty obrovské sumy projídají řečtí důchodci. Nikdo si nedá tu práci, aby si spočetl, že při těch astronomických sumách by všichni řečtí důchodci museli být multimilionáři.

 

PZ: Domníváte se že vše může směřovat ke svržení SYRIZy a k nastolení jiné řecké vlády? Třeba i diktatury?

Je součástí našich nejvyšších evropských hodnot, že když jsou ve hře peníze bank, jde se i přes mrtvoly. Proto se domnívám, že předáci SYRIZy by si měli dávat dobrý pozor. Nebylo by to poprvé, co by v této zemi došlo k vojenskému puči či fašistickému převratu. Pochopitelně kvůli uchování svobody a demokracie a kvůli zachování lidských práv majitelů vysokých kont.

 

PZ: Brání se nějak Řekové, SYRIZA?

 Včera jsem podepsal v Bruselu žádost europoslanců SYRIZy, aby se začala projednávat otázka válečných reparací Německa ve vztahu k Řecku. Nedělám si iluze, jak by takové projednávání dopadlo, ale je třeba čas od času připomenout, že dlužníky nemusejí být vždycky jenom ti chudí.

První zprávy

 

Zdroj: http://www.novarepublika.cz/2015/07/keller-kdyz-jsou-ve-hre-penize-bank-jde.html

 

Vzpomínání na rok 1938, který pro nás byl tak těžký

 

Národe víry cyrilometodějské!

V příboji vln zneklidněné doby jsi volán na palubu. V obecních volbách ukážeš, že československé obce jsou tvrzemi, z nichž zbudován je pevný hrad tvého národního státu…V křesťanském solidarismu vlast a národ mají místo z nejčestnějších. Dáváš-li Bohu, co mu patří, musíš dát i národu a vlasti, co jim patří …Tvůj stát musí zůstati územně jednotným a nedílným! Tvůj stát musí zůstati ideově republikánským a demokratickým! Tvůj národ, jenž vzkřísil tento stát, musí v něm zůstati panujícím! …

Jsi katolík a jsi Čech. Tvůj stát je ohrožen…

Výkonný výbor Československé strany lidové v zemi Moravskoslezské

Náš věk, 13. května 1938

 

Provolání, které čs. vládě postoupily čs. politické strany z Českého Krumlova, za ČSL jej podepsal Jan Jakeš, náměstek starosty.

 

„V době, kdy příslušná ministerstva pracují o tzv. menšinovém statutu, dovolují si podepsaní zástupci politických stran upozorniti důtklivě na okolnost, že živlem, který je ve značném území utiskován a odnárodňován, je právě český lid, a to zde na půdě, která od staletí byla jeho domovinou. Nemůžeme ze zdejšího kraje a města uvést jediného případu, že by byl Němec počeštěn, zato však v době samostatného státu československého mnoho českých lidí, zvláště sociálně slabých, podlehlo nacionálnímu útlaku německých zaměstnavatelů a svého zněmčeného okolí. Nebyl by spojen s velkou námahou důkaz, že polovina starousedlých českokrumlovských Němců je rodu českého. Ještě dnes v samosprávných úřadech města Českého Krumlova, jehož obyvatelstvo je ze čtvrtiny české, není jediného českého úředníka a Čech se tu na úřadě nedomluví česky. Česky se nedomluví nemocný s lékařem a ošetřovatelským personálem veřejné městské nemocnice, jež slouží celému soudnímu okresu, ač je v něm 44% Čechů.

V továrnách, zaměstnaných dodávkami státu, jest české dělnictvo vystaveno    neslýchanému teroru a jeho počet dosahuje sotva 8 až 10% všeho dělnictva; nezaměstnaností trpí více  živel český než německý. Organizovaný bojkot zboží českého původu a českého obchodnictva a živnostnictva zbavuje chleba starousedlé rodiny české…nemůžeme smlčeti vroucí tužbu českého lidu,… aby československá demokracie … ukázala také svou sílu a odhodlanost uvnitř státu i navenek…“

Lidové listy, 12. května 1938

 

„Ministři J. Šrámek a F. Ježek se 20. září vyslovili pro sovětskou pomoc. Proti této alternativě se ostře vyslovili zejména agrárníci a představitelé živnostenské strany. Na zasedání vlády  dne 21. září 1938 při projednávání anglo-francouzského ultimata se Šrámek postavil proti přijetí nátlaku, odmítl defétismus části generality, vlády i prezidenta Beneše a žádal svolání parlamentu. Vyslovil také pochybnosti o garancích nových hranic. … ČSL měla i svého zástupce - V. Košku – v Rašínově Výboru pro obranu republiky. … Také B. Stašek se podílel na známé akci poslanců různých stran … chtěli ještě audiencí u prezidenta Beneše dosáhnout odvrácení kapitulace. …“ Tento postoj vedoucích činitelů ČSL v době zářijové krize 1938 souvisel jednak s národní, jednak i demokratickou tendencí lidovecké politiky v druhé polovině třicátých let. …“  

Z knihy prof. Miloše Trapla „Politický katolicismus a Československá strana lidová v Československu v letech 1918-1938“, str. 147-148  (SPN, Praha 1990)

 

Pokud se chtějí bělobrádkovci nazývat lidovci, měli by se řídit šrámkovskými ideály a politikou. Jejich současné jednání lze kvalifikovat jako zradu lidovectví. Bělobrádkovství je těžkou nemocí lidovectví.

 

Vydává PÚV Křesťanskosociálního hnutí. Uzávěrka tohoto čísla byla 26. srpna 2015.  Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz    E-mail: vydavatel@seznam.cz

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

              

 

 

 

 

,