Jak si čeští Němci představovali právo na sebeurčení?

Co by čekalo Čechy v odtržených německých provinciích?

 

O tom promluvil poslanec Říšské rady JUDr.. Karel Baxa, který byl znám jako bojovník za práva české menšiny v poněmčených oblastech. Položil si otázku, jak Němci si představují své právo na sebeurčení? Hned odpověděl. Němci požadují odvolání všech českých úředníků a zřízenců z území provincie. Němčinu chtějí povýšit na úřední jazyk v úřadech, za vyučovací jazyk na školách. Na „uzavřeném území“ provincie  by Češi neměli žádná menšinová práva. Jejich germanizace by pak mohla rychleji proběhnout.

 

Zástupci všech českých stran se proti tomuto germanizačnímu plánu českých menšin jednotně postavili. Naopak  představitelé německých nacionálů, kteří se sešli 10.5. 1918 v Duchově,  vznik provincie  Deutschböhmen podpořili. Rakouská vláda činila pak kroky k uskutečnění tohoto plánu. Do „německých krajů“ provincie Deutschböhmen zahrnula asi 250 tisíc Čechů.

 

Tak si „čeští“ Němci představovali své právo na sebeurčení. Na „svém území“ se měli stát pány a Češi měli být germanizováni. Své plány pak uskutečnili o několik let později. Po Mnichovu, na území bývalého československého pohraničí, které Německo anektovalo, své pořádky zavedli. Postupně rušili i české základní školy, české knihy pálili, české knihovny zavřeli. Na vyšší školy Češi neměli přístup. Němci postupem doby též zabírali české zemědělské usedlosti, průmyslové podniky i finanční instituce. Na úřadech zněla jen němčina. Česky se nedoporučovalo mluvit ani na veřejnosti.

 

Je velmi důležité znovu uvést, že „čeští“ Němci byli v českých zemích jen národnostní menšinou. Jako takoví neměli právo na sebeurčení. Toto právo patřilo pouze národům, které neměly dosud svůj vlastní stát. V současné době tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) mluví o „sudetských“ Němcích jako o čtvrtém kmeni bavorském a národní skupině. A právě národním skupinám daroval SL, jak o tom mluví ve svých stanovách a programu, právo na sebeurčení.  Principálům SL je zřejmě srdečně jedno, zda tento bod jejich programu je v rozporu s mezinárodním právem. Toto právo si sami nadělili, a hotovo. Kdo proti němu je, nebo dokonce proti němu brojí poukazem na jeho rozpornost s mezinárodním právem, budiž zatracen!  Pokud není čertem, tak alespoň ve spolku s peklem je.

K. Malý