Hlasy pro mír ani alternativní strany ve svých programech vesměs nemají
Jaroslav Tichý, ČSNS / ANS
Většina tzv. alternativních stran (stejně jako většina nejmenovaných parlamentních stran), zachování míru bohužel nemá ve svém programu. A asi nechtějí ani bránit snahám o zrušení tzv. Benešových dekretů, které jsou základní součástí našeho poválečného právního pořádku, nemají ani zájem o zestátnění přírodního a surovinového bohatství ani o změnu ekonomického modelu, který neumožňuje navýšení mezd, platů a důchodu na úroveň srovnatelných zemí EU. Nemají ani zájem vytvořit si předpoklady k provedení potřebných systémových změn u nás.
___________________________________________________________________
Reaguji tímto na předchozí článek p. L. Mana (Volby budou i naším hlasováním o míru), a to a krátkým zamyšlením a informací o reálné situaci, pokud jde o uvedenou problematiku.
1. Spojené státy udržovaly roky svoji ekonomickou a politickou hegemonii silou. Totéž platí i o petrodolaru. Nebýt toho, že silou byla udržována povinnost ropných zemí prodávat ropu za americké dolary, které tiskne v USA soukromá instituce s označením FED (předstírající, že je federální) v podstatě libovolně, ač nejsou nikterak kryté (nanejvýš mají jistou vazbu na ropu vytěženou v jiných zemích), a ty pak prodává americké vládě, dávno by tato měna skončila. Citát Obamy „a kdo nebude poslouchat, tomu zkroutíme ruku“ nebo citáty dalších amerických politiků „….. toho vybombardujeme do doby kamenné“ tuto skutečnost jen dokládají.
Souhrnně se to označuje pod pojmem „pax americana“ (mír po americku).
Tedy žádný ekonomický zázrak, pouze soustavné loupení a vraždění po celou dobu existence USA jako nezbytný předpoklad pro jejich hospodářskou úspěšnost. USA samy vznikly na základě krádeže původních indiánských území a vyvraždění jejich původního obyvatelstva. Později pak bylo území USA podstatně rozšířeno o další území ukradená či dobytá ve válce s Mexikem. Většina zemí Latinské Ameriky by mohla ze svých bohatých zkušeností s „gringos“ též vyprávět. Pak přišly 2 světové války, na nichž USA rovněž silně vydělaly. Poválečný vývoj snad již netřeba ani komentovat.
2. Dobyvačná agresívní politika USA pokračuje až dodnes. V současné době jsme více (či spíše méně) informováni o neustálém navážení zejména amerických jednotek (ale i jednotek dalších členských zemí NATO) k ruským hranicím. Jde o plánovanou přípravu agrese proti Rusku, ve svých důsledcích tedy o rozpoutání 3. sv. války. USA totiž ztrácejí na ekonomickém i na zahraničně-politickém poli svoji hegemonii, v posledním období je tento postupný proces umocňován i jejich vojenskými prohrami na Blízkém a Středním východě, byť se tamních bojů účastní žoldnéři z poloviny světa napojení na militantní islám a speciální jednotky některých členských zemí NATO. Ti všichni pod vedením USA v tzv. proxy válkách (tedy ve válkách v zastoupení).
3. Vládnoucí kruhy v USA (tedy nikoliv nutně prezident Trump) nevidí rády možnost spolupráce západní Evropy a zejména Německa s jeho technologiemi s Ruskem a jeho nerostným bohatstvím. Vyrostl by jim tak totiž po Číně další konkurent ve světě, „na kterého nemají“. Dělají proto vše, aby tomu zabránily, vč. vyhlašování nejrůznějších sankcí proti Rusku apod.. Na těch nejvíce ztrácí Evropa, což je záměr ze strany USA. Samy se v položkách, které z Ruska potřebují nakoupit, nijak neomezují (raketové motory).
Američtí neocons raději vyvolají 3. sv. válku v její jaderné podobě, než by ztratili definitivně své mocenské pozice a možnost dále rozmnožovat svůj majetek shora popsaným způsobem. Toto poznání je velmi varovné pro nás pro všechny, ačkoliv ne všichni jsme zatím schopni se z něj poučit.
Český národ nebyl ve své historii národem výbojným. Bránil však své území. V některých obdobích úspěšněji, jindy méně úspěšně. Je zvláštní, že ta úspěšnější a slavnější období naší historie jsou dnes dehonestována a překrucována, zatímco jsou vyzdvihována období naší poroby..Opravdu zvláštní.
Nicméně to nevypovídá nic o tom, proč jsme si jako přátele a spojence vybrali právě ty, kteří vyloženě profitují z agrese a násilí konaných na jiných národech. A když ne většina z nás, tak kdo a proč?
5. Kdo a proč usiluje u nás o agresi proti jiným zemím, zejména Rusku? Kdo a proč vyzývá dokonce k jaderné konfrontaci s Ruskem? Co si od ní pro nás konkrétně slibuje? Opravdu si myslí, že jsme ve spolku NATO chráněni proti odvetné palbě Ruska?
Již jsme upozorňovali na to, že:
- podle zakládací Washingtonské smlouvy se předpokládá, že veškeré mezinárodní spory budou přednostně urovnávány mírovými prostředky, že NATO se vyvaruje hrozby silou či zastrašování;
- v této zakládací smlouvě NATO se uvádí, že v případě napadení některého jejího člena mohou mu ostatní členové pomoci podle svého uvážení. (třeba tedy jen protestem či nicneděláním, tedy nejen vojensky). Ostatně jak to bylo při konfliktu mezi 2 členy NATO (Tureckem a Řeckem) na Kypru? Současně se v této zakládací smlouvě ale uvádí, že tato pomoc může být poskytována jen do předání celé záležitosti Radě bezpečnosti OSN k vyřešení. Washingtonská smlouva tedy o žádné agresívní politice NATO nehovoří. Praxe NATO se však v mezidobí značně změnila.
Kdo se nás snaží zatáhnout do takového konfliktu? Těm několika „divoženkám“ z české poslanecké sněmovny, které si dokonce přejí podle svých vyjádření jadernou válku s Ruskem, je třeba vysvětlit, že zločin proti míru je stále tím nejtěžším zločinem.
6. Kdo a proč tak hrubým způsobem mate naše občany tvrzením, že naše účast v NATO nám zajišťuje bezpečnost, když za daných okolností pravý opak je skutečností? Lze si to vysvětlit jedině tak, že zajišťuje možná bezpečnost (či spíše beztrestnost) některým našim politikům za jejich hříchy napáchané po r. 1989, a to ještě jen na přechodnou dobu. V tomto systému ten, který již není potřebný, je odložen. Z toho by si sami měli vzít poučení. Příkladů vidí po světě dost. Stačí se jen dívat na okolní svět
A jak vypadá reálná situace v tomto směru u našich alternativních stran krátce před sněmovními volbami 2017?
Špatně, velmi špatně. Dne 8.10. t.r. jsem aktualizoval volební programy 21 neparlamentních stran plus 2 opozičních parlamentních stran (KSČM +SPD) a Hnutí ANO, které ač je součástí vládní koalice, rádo vystupuje v roli opoziční. Za jasná stanoviska k jednotlivým 10 vybraným bodům (mj. i k podpoře míru) jsem ve srovnání dával 1,0 bod, v případě polovičatého či nejasně formulovaného stanoviska pak 0,5 bodu.
Další parlamentní politické strany (ČSSD, ODS, TOP 09 a lidovce) nehodnotím, neboť to považuji (podobně jako autor článku) za zbytečné.
Z uvedených 21 alternativních stran se podporou míru zabývají:
- ANS 1,0
- Cesta odpovědné společnosti 1,0
- ČSNS 1,0
- Demokratická strana zelených 1,0
- Piráti 0,5
Mezisoučet 1 4,5 (z celkem 21 možných bodů)
Z vybraných parlamentních stran se podporou míru zabývají:
- ANO 1,0
- KSČM 1,0
- SPD 0,0
Mezisoučet 2 2,0 (z celkem 3 možných bodů)
Celkový součet 6,5 (z celkem 24 možných bodů, tj. 27,08 %).
==================================================================
Není to rozhodně mnoho a napovídá to hodně o stavu současné společnosti u nás a o nízké úrovni její informovanosti.
Mimochodem tu srovnávací tabulku spolu s průvodním článkem, kterou jsem zpracoval pro lepší informovanost voličů před volbami, otiskla pouze Nová republika. Přestože obsahovala i další základní otázky týkající se budoucí existence našeho státu a souvisejících podmínek. To samo o sobě hovoří za vše. ZDE
Podívejme se na celou záležitost komplexněji. Tedy, většina tzv. alternativních stran (stejně jako většina nejmenovaných parlamentních stran), zachování míru patrně nepotřebuje, nechce bránit ani snahám o zrušení tzv. Benešových dekretů, které jsou základní součástí našeho poválečného právního pořádku, nemá zájem o zestátnění přírodního a surovinového bohatství ani o změnu ekonomického modelu, který neumožňuje navýšení mezd, platů a důchodu na úroveň srovnatelných zemí EU. Nemají ani zájem vytvořit si předpoklady k provedení potřebných systémových změn u nás.
Z uvedených příkladů je tedy zřejmé, že celkový problém je hlubší a netkví ani tak v absolutním nezájmu lidí o jejich vlastní budoucnost (viz jejich zájem o boj s ilegální migrací – 16 bodů z 24 možných, tj. 66,67 %), jako spíše v jejich absolutní neinformovanosti a tudíž v neznalosti dotyčných problémů, jejich souvislostí a dopadů na naše občany. A toto je nutně posláním především pro alternativní sdělovací prostředky, neboť od mainstreamu to za současné konstelace rozumně očekávat nelze.