Habsburkyním ani plastiku, ani pomník!
Naše republika vznikla na republikánských základech v boji proti monarchistickým principům a Habsburkům zvlášť. Téměř 300 let dusil habsburský dům život českých zemí, našeho národa.
Čs. legionáři umírali v první světové válce v boji s Němci a Rakušany. Když byli zajati, byli zpravidla jako zrádci zastřeleni, ač tehdejší čs. armáda byla součástí armád spojeneckých.
O naši minulosti a budoucnosti jasně a přesvědčivě mluvilo „Prohlášení nezávislosti československého národa“ z 18.10.1918: „Činíme toto prohlášeni na základě svého historického a přirozeného práva. Byli jsme nezávislým státem od sedmého století; a v roce 1526 jsme se jako nezávislý stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili s Rakouskem a s Uhry v obrannou unii proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se dobrovolně nevzdali svých práv jako nezávislý stát v této konfederaci. Habsburkové rozbili svou smlouvu s našim národem tím, že bezprávně porušovali naše práva a znásilňovali ústavu našeho státu, kterou se sami zavázali dodržovat, a my proto odpíráme zůstat částí Rakouska-Uherska v jakékoli podobě…
Svět zná historii našeho zápasu proti habsburskému útisku, který nabyl na intenzitě a stal se soustavným po rakousko-uherském dualistickém kompromisu z roku 1867. Tento dualismus je jen nestoudná organizace hrubé síly a vykořisťování většiny menšinou; je to politické spiknutí Němců a Maďarů proti našemu vlastnímu národu tak jako proti jiným slovanským a latinským národům monarchie. Svět zná spravedlivost našich požadavků, které Habsburkové sami se neodvážili popříti. František Josef více než jednou uznal nejslavnostnějším způsobem svrchovaná práva našeho národa. Němci a Maďaři se postavili proti tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, které se sklonilo před pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho východní předvoj vyprovokovalo poslední balkánský konflikt právě tak jako nynější světovou válku, kterou začali Habsburkové sami bez souhlasu zástupců lidu.
Nemůžeme a nechceme dále žíti pod vládou - přímou nebo nepřímou - těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, těch, kteří chtěli zavraždit Rusko a Rumunsko, vrahů desetitisíců civilistů i vojáků z naší krve a spolupachatelů při bezpočetných nevýslovných zločinech, kterých se dopustily v této válce proti lidskosti dvě zdegenerované a neodpovědné dynastie. Nechceme zůstat části státu, jehož existence není ničím ospravedlněna a který, odmítaje přijmout základní principy moderní organizace světa, zůstává jen umělým a nemorálním politickým útvarem, jenž překáží každému pohybu k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, skloněná pod tíhou velikého dědictví omylu a zločinu, je trvalou hrozbou světovému míru a my pokládáme za svou povinnost k lidstvu a k civilizaci, abychom pomohli přivodit její pád a zničen. Popíráme rouhavé tvrzení, že moc habsburské a hohenzollernské dynastie je božského původu; odmítáme uznat božské právo králů. Náš národ zvolil Habsburky na český trůn ze své vlastní svobodné vůle a týmž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou vésti náš národ a popíráme všechny jejich nároky na vládu v československé zemi, o které my zde a nyní prohlašujeme, že od nynějška bude svobodným a nezávislým lidem a národem…“ Tak jménem prozatímní československé vlády a našeho lidu mluvili T.G. Masaryk, dr. E. Beneš a M. R. Štefánek.
Habsburkové pili naši krev až do posledních dnů své existence. Zvítězili jsme a vznikla Československá republika. Habsburky jsme sesadili z českého trůnu. Nemůžeme na ně vzpomínat v dobrém. Nechceme si je připomínat ani plastikami, ani pomníky. Historie se nedá odestát.
Pokud někdo z nás má katolicko-monarchistické tendence, nechť se podívá na web www.monarchiakatholica. Může si přečíst texty plné nenávisti k republice, k Masarykovi, Benešovi a naopak velmi přátelské k tzv. sudetským Němcům. Pak zjistí, že je na zcela špatné adrese a hned republikánské zřízení, byť v současnosti je plné i větších nedostatků, mu bude bližší a snad jej bude považovat i za jedině možné.
Ti, co prosazují vzpomínky na Habsburky, to dělají buď z neznalosti, nebo, možná, i ze zlého úmyslu. Habsburkyně patří do Vídně, do Rakouska nikoliv do ČR! Pokud chceme mít nějaké nové monumenty, pak naše české dějiny jsou plné vynikajících mužů. Proč slavná Praha 6, její zastupitelé, nevolají po pomnících našich význačných obroditelů nebo českých králů? Proč to musí být Habsburkyně? Kdo za těmito snahami stojí?
Zajímejme se o jména těch, kteří tyto a podobné návrhy prosazují! Zajímejme se, z které strany či z kterých stran jsou! Proč? Abychom je již nikdy nevolili, iniciátory i jejich strany! Abychom jim připomněli, že návrat do minulosti nepřipustíme a že nedopustíme ani takovéto snahy o přepisování dějin.
Bydlím v Praze 6. V žádném případě si nepřeji, aby prostředí, v němž se pohybuji, „zkrášlovaly" sochy nějakých Habsburkyň nebo Habsburků. Není důvod, aby nám pomník Marie Terezie připomínal velmi nepříjemná historická fakta. Totiž to, že tato panovnice Koruně české prohrála téměř celé Slezsko a své prohry platila českou krví a českými penězi. Ztracená země a ztracení její obyvatelé se již k zemím Koruny české nevrátili. Posílili Prusko a následně císařské Německo. Prusové Slezany postupně a bezohledně zgermanizovali. Takže místo pomníku Marie Terezie, ani v Bratislavě, kde jej též chtěli postavit, zřejmě iniciátoři neuspěli, bychom mohli postavit malou symbolickou zeď nářků, kam bychom mohli chodit smutit a oplakávat naše padlé v habsburských službách, oplakávat zgermanizované Slezany, ztrátu Slezska a třistaletou porobu našeho národa v habsburském žaláři.
Dr. O. Tuleškov