Francouzi se ozbrojují, aby mohli odolávat migrantům
Darja Aslamova
13. prosince 2016
Před dvěma léty začal ve francouzském městě Calais klesat příliv uprchlíků z Libye, Súdánu, Afghánistánu a Iráku. Na ně nemuseli obyvatelé města příliš přivykat, žijí vedle tunelu spojujícího Francii s Anglií a většina uprchlíků tudy chtěla cestovat přes průliv. Běženci tu byli ještě z doby jugoslávské války. Jenže ti nebyli problémem. Byli tišší, zakřiknutí a nešťastní. Nyní se však proslavený tábor Jungle stal pro Calais noční můrou. Současní běženci jsou dobyvateli.
Calais není město pro turisty. Vždy žilo na účet Britů, kteří přejížděli úžinu, nakoupili francouzské delikatesy (mnohem levnější než ve Velké Británii) a vraceli se s nákupem nejméně za 500 EUR. Když dorazili běženci, zmizeli zákazníci s naditými peněženkami a veškerý obchod ustal. Jedna ze zákaznic vypráví:
„Migranti na nás hledí jako na maso. Jsem vdaná žena a nemohu v klidu projít ulicí. Za mnou pískali a tleskali Afghánci a dělali obscénní posunky. Matky se bojí pouštět dcery na ulici. V táboře došlo k několika znásilněním, ale policie nikoho nezjistila. Muslimové nás všechny považují za prostitutky. Opravdu mnoho prostitutek sem ale přišlo. Jsou nazývány dobrovolnice!“ A pokračuje v líčení situace: „Přijížděla sem mladičká děvčátka z Belgie, Anglie a Francie, všechna chtěla dobrodružství a exotický sex s krásnými mladíky z tábora. Byla v něm dokonce i diskotéka. Styděla jsem se za osamocené obstarožní dobrovolnice z humanitárních organizací, tlusté a ošklivé. I ony se bavily s migranty, údajně ze soucitu. Afričané a Afghánci nepohrdli ani těmito starými ženami.“
Tábor Jungle, to je město ve městě, s mešitami, chrámy, nevěstinci a 75 restauracemi. Všichni migranti mají peníze a drahé telefony, které dostávají od neziskových organizací. Toalety za ně čistí dobrovolníci. Běženci si ani neperou oděvy (všechny mají od známých firem). Jednoduše vše vyhazují a další den dostanou nové. Všichni vlastní novoučké bicykly. Calais je chudé město, ne každý může dát svému dítěti k Vánocům kolo. Nezaměstnanost je zde 16 %. I při tomto špatném počasí spí bezdomovci na ulicích. U nás fouká celou zimu ledový vítr a bičuje nás ledový déšť.
Běžence rozvezli po celé Francii a ve skladech zůstaly štosy teplých oděvů a dobrého jídla. Žádali jsme charitativní organizace o pomoc chudým Francouzům. Ale povýšeně odpověděli, že problémy bílých je nezajímají. Všechny zásoby pošlou novým běžencům do Řecka. Neděláme si iluze. Běženci se vrátí. Přes 1000 lidí bude v Calais žádat o politický asyl a zřejmě jej dostanou. Všechno dostanou zadarmo: byty, stravu, výuku ve školách a na univerzitách a potom občanství a hlasovací právo.
„Budeme bojovat až do konce“
Jedna z žen vypráví: naposled jsem viděla svého muže před dvěma roky. Předměstí Paříže, kde jsme spokojeně žili, se stalo z 80 % muslimským. Při jednom návratu z práce chtělo v metru 5 arabských výrostků znásilnit děvče. Manžel se dívky zastal a tak jej pořezali v obličeji. Museli mu udělat dvě plastické operace. Od té doby jsem jej neviděla. Dozvěděla jsem se, že si koupil kalašnikov, opustil práci, rozvedl se a jeho svět se zhroutil podle Haré Krišna v peklo.
U Paříže se objevily kluby speciální přípravy, kde se dospělé ženy a muži učí přežívat v těžkých podmínkách, bez jídla, nacházet si vodu v lese. Berou lekce sebeobrany a zacházení se zbraněmi.
Existuje speciální klub, do něhož přicházejí denně mladí křesťané. Učí se ruskému systému bojového umění Rjabko. Do těchto táborů přijeli ruští chlapci a velmi pomohli. Mohou se zapojit všichni kromě Anglosasů – protestantů, to jsou sektáři. Klub se nazývá Disidenti Francie a jeho odbočky jsou po celé Francii. Členové nevystupují pod svými jmény, ale pod značkami. Používají speciální systém ochrany telefonických hovorů a jen šifrovanou elektronickou poštu. Mají své lidi mezi policií a v tajných službách. Francie se mobilizuje. Pokud nepřijde na jaře příštího roku k vládě Národní fronta, bude asi válka mezi křesťany a muslimy nevyhnutelná.
V domě disidentů jsou dobré lovecké zbraně a ve sklepě barel s benzínem. Pokud bude potřeba se bránit, uzavře se ulice a bude se střílet z odstřelovací pušky, udělá se požár a bude se čekat na pomoc přátel. Ve Francii jsou stovky malých tajných, mezi sebou propojených disidentských organizací. Lidé si v nich dělají zásoby konzervovaných potravin na několik měsíců. Koupili i malý destilační přístroj na výrobu alkoholu, který je ve válce nezbytný. Zajistili se i pro případ přerušení dodávky vody. Odborník jim poradil, jak vyvrtat studny.
Jedna z Francouzek vyprávěla svůj příběh. Pracovala jako učitelka ve státní škole v Lille v rajóně salafistů, kde se prodávaly jen potraviny halal a všechny ženy nosily hidžáb nebo nikáb. Křesťanské děti nosily na protest křížky, ale to bylo zakázáno. Muslimky si spokojeně chodily v hidžábech, ač je to také symbol náboženství. Ředitelství školy tvrdilo, že hidžáby jsou jen móda. Těžce jsem snášela vyučování historie, kdy ta francouzská se odbyla několika větami (Napoleon, francouzská revoluce), zato se neustále opakovaly lekce o provinění Francouzů vůči Arabům. Proto jsem ze školy odešla.
Je možný puč?
Francouzi sní o novém de Gaullovi. V únoru 2016 se v Calais odvážil promluvit na nepovoleném protestu proti migraci bývalý velitel Francouzské cizinecké legie C. Piquemal. Policie rozehnala demonstraci slzným plynem. Na 75 let starého generála zaútočil celý oddíl policistů. Povalili ho, když zpíval Marseillaisu, odtáhli na policejní stanici a tam jej drželi 2 dny. Viny jej zprostil až francouzský soud v květnu 2016. Přesto jej ministerstvo obrany vyloučilo z armády a z armádních záloh. Dokument podepsali prezident, ministerský předseda a ministr obrany. Co to znamená pro tohoto muže, který celý život zasvětil službě vlasti, je jasné. Zlomili jej. Není již generál, nesmí nosit uniformu ani vyznamenání, pronásleduje jej tisk. Žijeme v diktatuře liberalismu. Noviny vyhledávají v sociálních sítích osoby vystupující proti migraci, zveřejňují jejich jména a označují je za nacisty. Tito lidé tak mohou přijít o práci.
Liberální media ve Francii dostávají od vlády peníze. Je to prý podpora svobodného tisku. Vláda má novou taktiku. Dříve se muslimové koncentrovali ve velkých městech. Dnes je rozstrkávají i do městeček a vesnic, kde žije hlavní voličská základna Národní fronty – farmáři a pracující. Lidé začínají chápat. Ve Francii není dost práce pro domácí, ale pro migranty ano. Namísto Francouzů jsou zaměstnáváni rumunští a polští gastarbeitři, ochotní dělat za nízké mzdy. Masová migrace způsobuje nízké ceny práce. Prostý Francouz, který celý život pracoval, dostává penzi 1000 až 1200 EUR a africký migrant, který nepracoval ani den, dostane měsíčně 900 EUR. Kde je jaká spravedlnost?
Disidenti Francie připravují zbraně a léky. Francie je přirovnávána k Srbsku, jemuž Albánie krok za krokem ukrádá území, nikoliv jen Kosovo. Ve Francii je to dnes podobné, jako tomu bylo v roce 1940. Dnes ji okupují místo Němců muslimové. Vláda je kolaborantská a existuje tajné francouzské hnutí odporu. Jenže nemá de Gaulla. Je tu snaha podstrčit Francouzům Francoise Fillona, premiéra z doby prezidenta Sarkozyho, který podepsal zákon na podporu migrantů a zničil Libyi. Je to takový „sýr v pastičce na myši“. Veškerý tisk se soustředil na jeho propagování, jen aby se zabránilo zvítězit Marine Le Penové. Tvrdí se o něm, že je přítel Putina.
Republikánská strana je jedna banda, spolu se starostou Bordeaux Juppém. Ten ze státních peněz sponzoroval stavbu velkých mešit. Protože se v sekulární Francii nemohou dávat státní peníze do náboženských staveb, nazývají mešity „muslimská kulturní střediska“. Jejich počet roste jako houby po dešti. Jestliže Marine Le Penová prohraje příští jaro volby, Francie zhyne. Čeká ji chaos a občanská válka.
Sesazený generál Piquemal řekl ve svém posledním projevu: „Pokud Francie padne do rukou islámu, padne celá Evropa. Francie je poslední pevnost, záruka svobodných a suverénních národů.“
outsidermedia.cz
Převzato z Rusvesna.su