Evropská politika ministra Beneše před nástupem Hitlera, III

 

Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.

 

Hlavní úsilí ministra Beneše bylo pak zaměřeno na německou nacionálně socialistickou dělnickou stranu v republice. Tato strana - Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei (DNSAP) - nebyla samostatnou stranou, ale byla součástí společné nacistické strany budované z Německa v německých menšinách střední a východní Evropy. V prosinci 1931 uspořádal Hitler v Mnichově důvěrnou poradu nacistických stran z Německa, Rakouska, Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Švýcarska i Československa. Na ní byly projednány přípravy na společnou podporu nacistického převratu v Německu. V březnu 1932 pak zadržely československé úřady německé kurýry s letáky ve kterých se pravilo: "Již není daleký den zúčtování s našimi nepřáteli. Čiňte všechny přípravy, abyste byli ozbrojeni, až náš nejvyšší vůdce vydá příkaz sáhnout po zbrani za sjednocení. Den není již daleko."

 

V Československu byla nacistická strana již ve 20. letech značně aktivní a systematicky si budovala rozsáhlé zázemí. Zakládala různé zájmové organizace - dělnické, mládežnické, vysokoškolského studentstva či sportovní. Nejdůležitějším z nich se stal Německý národní sportovní svaz -Der deutsche Volkssportverband. Byla to polovojenská organizace budovaná, cvičená a vyzbrojená německými nacistickými oddíly SA. V tomto Svazu působil mj. i Konrad Henlein.

Československé úřady, především ministerstvo zahraničí, vnitra a národní obrany, měly velmi podrobné informace o činnosti a plánech všech nacistických organizací a systematicky je sledovaly. Již od března 1931 platil zákaz nošení nacistických hnědých košil a odznaků s hákovým křížem. Úřady zakazovaly shromáždění strany, na kterých byla provolávaná nacistická protičeskoslovenská hesla a znemožňovaly projevy nacistických politiků přijíždějících z Německa.

Vyvrcholením tohoto postupu byl soudní proces s organizací Volkssport. V srpnu 1932 byl v Brně zahájen proces se sedmi hlavními představiteli této organizace. Byli obžalováni z toho, že v letech 1930 - 1932 připravovali ve spolupráci a Adolfem Hitlerem útok proti Československu. Vojenskými úřady byl předložen materiál o výcviku a vyzbrojování organizace Volkssport a všichni obžalovaní byli odsouzeni podle zákona na ochranu republiky.

Nedlouho poté - na podzim 1932 - byli před soud postaveni i čtyři němečtí poslanci československého parlamentu, kteří patřily k hlavním vůdcům nacistické strany v ČSR, poslanci Jung, Krebs, Knirsch a Schubert. Řadu usvědčujících materiálů dodalo ministerstvo zahraničí s vědomím a s podporou ministra Beneše. Ministr je také využil jako důkazní materiál při jednání ve Společnosti národů, především při jednání odzbrojovací komise. Usvědčující materiály o činnosti německé. nacistické strany zveřejněné v Československu byly také jednou z příčin přerušení účasti Německa na jednání odzbrojovací komise Společnosti Národů v září 1932.

Československé zásahy proti nacismu a především pak brněnský proces sám, vyvolaly ostře nepřátelskou reakci Německa a výrazně zhoršily vzájemné vztahy obou států. Po nástupu Hitlera k moci se německé útoky na Československo dále prudce stupňovaly.

*

Iniciativní postup Československa - a ministra Beneše především - proti německému nacismu, byl v soudobé Evropě ojedinělý. Byl varovným mementem. Přesto však, že politika Německa a Itálie směřovala stále důrazněji k prosazení svých hegemoniálních plánů, německý nacismus a italský fašismus nebyl v evropských demokratických státech vnímány jako akutní nebezpečí. Stanoviska západních velmocí především Anglie, ale i Ameriky a nakonec i Francie - byla váhavá, nerozhodná a ustupující. Jednání o jednotlivých politických plánech na reorganizaci Evropy i jednání v komisích Společnosti národů byla podle dobových zpráv - nedostatečně organizovaná, někdy až chaotická a postrádala jasnou politickou linii.

 

I z tohoto stručného přehledu je zřejmé, že v kritické situaci, která bezprostředně předcházela nástupu Hitlera k moci, vystupoval československý ministr Beneš výrazně do popředí evropské politiky jako znalý, cílevědomý a poučený politik. Již tehdy hledal intenzivně cesty a možnosti k obraně Československa, k obraně evropské demokracie a k udržení světového míru. Jasnou, konkrétní a jednoznačnou podporu evropských demokratických států však nezískal. A nejtěžší léta měl ještě před sebou.