Doc. PhDr. Ota Lev, CSc.

Co víme o tom, jak žije většina dětí naší planety

Děti jsou budoucnost národa – tak zní okřídlená věta, která je všeobecně známa. K tomu, aby měly rodící se děti přijatelnou budoucnost, přijal Dětský fond OSN (UNICEF) v roce 1989 Úmluvu o právech dítěte. V této úmluvě státy, které ji ratifikovaly, prohlašují, že uznávají „význam mezinárodní spolupráce pro zlepšování životních podmínek dětí v každé zemi a zejména v rozvojových zemích“ a současně se zavazují, že budou respektovat práva dětí bez ohledu na jejich rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický či sociální původ a budou je chránit před všemi formami diskriminace a trestů vyplývajících z výše uvedeného. Současně stanoví práva a povinnosti rodičů a dětí v zájmu dalšího materiálního zabezpečení a kulturního rozvoje dětí.

Podívejme se nyní, jaká je realita. V prosinci 2004 vydal Dětský fond OSN svou pravidelnou ročenku o stavu dětí ve světě. Přináší mnohá zajímavá fakta, při jejichž čtení a analýze člověku nejednou zatrne. Ve světě dnes žijí 2,2 miliardy dětí; publikace uvádí, že v rozvojových zemích jich je 1,9 miliardy a z nich jich žije v chudobě celá miliarda, to znamená přibližně každé druhé dítě, přesněji z devatenácti deset. Z rozvojových zemí nejvíce dětí žije ve východní Asii a v Pacifiku – 594 miliony, dále v jižní Asii – 585 milionů, v subsaharské Africe – 340 milionů, v Latinské Americe a Karibiku 197 milionů, na Středním Východě a v severní Africe 153 miliony a ve východní Evropě a ve Společenství nezávislých států 108 milionů. A podívejme se, Dětský fond OSN už při specifikaci rozvojových zemí mezi ně řadí i východní Evropu a republiky bývalého Sovětského svazu. Z této oblasti dosud vyjímá Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko, které stále ještě zahrnuje mezi průmyslové státy.

Chudoba tvoří základní příčinu vysoké nemocnosti a úmrtnosti dětí. V rozvojovém světě každé třetí dítě nemá náležité přístřeší, každé páté nemá přístup k nezávadné pitné vodě, každé sedmé nemá přístup ke zdravotní péči. V důsledku toho, že nemají přístup k pitné vodě a náležité zdravotní péči, umírá každý den na světě přibližně 3900 dětí. Přibližně každé šesté dítě v rozvojovém světě nemá náležitou výživu. V roce 2003 na vyléčitelné choroby zemřelo 10 milionů 600 tisíc dětí ve věku do 5 let, to znamená denně v průměru 29.158 dětí. Dovedeme si představit, že by v průběhu jednoho roku zemřely všechny děti ve věku do 5 let žijící ve Francii, Itálii, Německu a Řecku? Tolik jich tam totiž žije! Každé tři až čtyři hodiny ve světě umírá tolik dětí, kolik lidí zahynulo v New Yorku a v Pentagonu onoho tragického 11. září 2001. Neměla by se patřičná solidarita na celém světě vyjadřovat vůči tomuto počtu zmařených dětských životů, zvětšených o příslušný počet dospělých osob umírajících každým dnem, týdnem, měsícem a rokem z týchž příčin chudoby (OSN koncem minulého století uvedla, že ročně z příčin chudoby umírá celkem 13 až 18 milionů lidí).

V současné době 121 milionů dětí školního věku se nachází mimo základní školu, z toho 65 milionů dívek a 56 milionů chlapců. V tom se projevuje ještě větší zanedbávání dívek než hochů, a tudíž nerovnoprávnost žen a mužů, zejména v rozvojovém světě.

Vzhledem k tomu, že nemoc AIDS se lavinovitě šíří světem, zejména rozvojovým, dochází k mnoha předčasným úmrtím. Jenom v roce 2003 zemřelo 2,9 milionů lidí ve věku od 15 do 49 let na AIDS a další 4,8 milionů bylo nově nakažených. A to jsou zjištěné případy, kolik jich zůstává ještě nezjištěných? V souvislosti s těmito předčasnými úmrtími dospělých na následky AIDS dosáhl počet dětských sirotků ve světě už 15 milionů.

Děti postihují mimo jiné také ozbrojené konflikty, tak rozšířené v rozvojovém světě, ale nejen tam. Od roku 1990 v různých ozbrojených střetech zahynuly 3,6 milionů lidí, více než půldruhého milionu z toho činily dětské oběti. Statisíce dětí byly v ozbrojených konfliktech pochytány a donuceny, aby se staly uprchlíky, trpěly sexuálním násilím či zneužíváním a vykořisťováním.

Většinu těchto údajů lze nalézt v právě zmíněné ročence Dětského fondu OSN. Z jiných statistických údajů Dětského fondu vyplývá, že v některých oblastech dochází k postupnému, byť pomalému, zlepšování sociální, případně vzdělávací situace dětí. Výrazně se podařilo za necelé půlstoletí například snížit dětskou úmrtnost do jednoho či pěti let života dětí. Jestliže ještě v roce 1960 v celosvětovém měřítku do jednoho roku dítěte umíralo 126 dětí z tisíce a do pěti let 196 dětí z tisíce, pak v roce 2002 už to bylo „pouze“ 56 dětí do jednoho roku a 82 dětí do pěti let věku. Pokud jde o rozvojové země jako celek, jeví se tento vývoj ještě výrazněji. V roce 1960 tam zemřelo z tisíce dětí 140 do jednoho roku věku a 222 dětí do pěti let věku. V roce 2002 už jich bylo z tisíce do jednoho roku věku jen 62 a do pěti let věku 90. Mimořádnou zásluhu na tom mají takové země jako je Čínská lidová republika a Indie (z nichž každá má více obyvatel než kterýkoli kontinent mimo samotnou Asii), zvláště výrazný je vývoj Čínské lidové republiky. ČLR srazila počet dětských úmrtí do jednoho roku věku ze 150 v roce 1960 na 31 v roce 2002 a počet dětských úmrtí do pěti let věku ze 225 na 39 z jednoho tisíce. Pokud jde o Indii, tam je pokles dětských úmrtí rovněž úctyhodný, nicméně zaostává za vývojem v Čínské lidové republice. Z průměrných dětských úmrtí z tisíce jich bylo v roce 1960 146 u dětí do jednoho roku a 242 u dětí do pěti let; v roce 2002 už to bylo jen 67 dětí do jednoho roku věku a 93 dětí ve věku do pěti let.

Nemálo se na tomto pozitivním vývoji podílí jednak vládní a jiné instituce jednotlivých států a v nemalé míře také UNICEF, sám Dětský fond OSN. Ten ve svých publikacích uvádí, že v roce 2002 rozvinul projekt pomoci 25 státům, v nichž počet dívek zapsaných do škol zaostává za počtem hochů. V Jemenu Dětský fond OSN získal a vyškolil téměř tisíc žen – učitelek, které slouží dívkám za vzor, v Afghánistánu, kde Tálibán zakázal dívkám vzdělání, pomohl vládě zajistit vyučování pro 3 miliony dětí, z nichž třetinu tvoří dívky. Vybudoval tam školy, připravil učitele, dodal více než 8 milionů učebnic, 8500 stanů pro vyučování a další předměty sloužící vzdělávacímu procesu; v Etiopii podpořil lektorský program, do něhož se přihlásilo 16 tisíc dívek ze 73 státních škol.

Pokud jde o péči o zdraví, UNICEF dodal do rozvojových zemí téměř 400 milionů jednorázových stříkaček, které jsou bezpečnější, dodává očkovací látky pro děti rozvojových zemí, zajišťuje 40 procent světových dodávek vakcín na ochranu dětí proti dětské obrně, spalničkám, záškrtu, černému kašli, tetanu a tuberkulóze. Přitom očkování zachrání každoročně život dvěma a půl milionům dětí, přičemž tři ze čtyř dětí jsou očkovány již před prvním rokem jejich věku. Nemalý význam má také prevence, zejména protidrogová, ale také jako ochrana před nákazou AIDS. Tak v 71 zemích Dětský fond OSN podpořil projekty, podle nichž mladí lidé učí jeden druhého o prevenci AIDS; v Angole například 840 mladých učitelů vyhledalo na 250 tisíc svých vrstevníků a předali jim potřebné informace tohoto druhu.

Dětský fond OSN od počátku své činnosti působí jako nepolitická mezivládní organizace a je v systému OSN jedinou organizací, která není financována z rozpočtu OSN, ale výhradně z dobrovolných příspěvků vlád a veřejnosti – různých organizací i jednotlivců a z prodeje zboží UNICEFu. Má takto 6 milionů členů. Přítelem dětí UNICEF se může stát každý, kdo se rozhodne podporovat programy pomoci dětem pravidelným měsíčním příspěvkem. Takovým příspěvkem ve výši 50 Kč měsíčně se umožní za rok proočkovat jedno dítě proti šesti hlavním dětským nemocem, nebo je tato částka potřebná k zakoupení chladícího boxu pro potřebnou dopravu vakcín v Beninu.

Americký establishment v čele s prezidentem v poslední době intenzivně slovně proklamuje boj za uplatnění lidských práv, a to zejména v těch zemích, které neprojevují dostatek povolnosti vůči imperiální politice USA. Americký historik a účastník války ve Vietnamu Douglas Welch ve své knize Úplná historie vietnamské války uvedl, že válka stála Spojené státy 150 miliard dolarů (kromě obrovského počtu obětí na lidských životech a raněných na obou stranách tohoto konfliktu). Tento fakt přinášejí i jiné zdroje. Uvěříme-li údaji, který právě před rokem prošel tiskem, že náklady na invazi do Iráku přišly Spojené státy už v té době na 105 miliard dolarů a že každý měsíc okupace je stojí dalších 9 miliard, pak můžeme dospět k zajímavým úvahám. Přitom nelze pominout, že americký prezident prosazuje na letošní rok další enormní zvýšení vojenského rozpočtu.

Vezmeme-li tedy v úvahu pouze v březnu minulého roku publikovanou částku 105 miliard USD jako náklady Spojených států vynaložené na invazi do Iráku do té doby, dospějeme podle výše uvedených údajů Dětského fondu OSN k tomu, že za pouhou čtvrtinu této sumy by mohla být proočkována celá ona miliarda dětí žijících na či pod úrovní chudoby proti nejvíce rozšířeným a zákeřným chorobám, na něž mnohé z těchto dětí předčasně umírají. Imunita očkovaných dětí by umožnila, aby miliony z nich přežily. A ještě by zbyly prostředky na další potřebné sociální a vzdělávací činnosti ve prospěch dětí rozvojových zemí.

Nicméně vysoký vojenský rozpočet přináší maximální zisky vojensko-průmyslovému komplexu USA. A tak při alternativě: „buď vysoké zisky nebo záchrana mnoha milionů dětských životů v rozvojových zemích“ dostanou přednost zisky amerických monopolistů především z úzkého okruhu vojensko-průmyslového komplexu a dětské životy a s nimi lidská práva budou mít i nadále smůlu. Navíc je třeba uvést, že USA stejně jako mnohé další státy včetně České republiky neplní ani dohodnutou částku na pomoc rozvojovým zemím, k níž dospělo Valné shromáždění OSN počátkem sedmdesátých let minulého století.

Nezdá se Vám, vážená čtenářko, vážený čtenáři, pod tímto zorným úhlem nahlíženo, poněkud pokrytecké a také instrumentální ono hlásání boje za lidská práva a přetavené heslo „boje proti terorismu“ v přijatelnější „vývoz svobody a demokracie“, a to za každou cenu, třeba ozbrojenými silami, jak to v praktické politice provádějí v současnosti Spojené státy?