Daňové ráje

Díky sdružení investigativních novinářů vyšly najevo další informace o fungování daňových rájů. Uniklo i pár slavných a bohatých jmen, které služeb daňových rájů plnými hrstmi využívají.
Když v únoru 2008 pronikly informace o skandálních daňových únicích umožněných daňovým rájem v Lichtenštejnsku, mnozí si mysleli, že už se začne něco dít. V příštích letech následovaly aféry bank ve Švýcarsku, v Singapuru a na Panenských ostrovech. Koncem roku 2014 rozčeřily hladinu informace o tom, jak fungovalo coby přímo výstavní daňový ráj Lucembursko v čele s Jeanem-Claudem Junckerem. O dva roky později, v dubnu 2016, se provalila fakta o daňovém ráji v Panamě, kam si své peníze ukládali přední světoví politici, sportovci a další celebrity.
Žádná z těchto informací dodnes praktikami daňových rájů ve významnější míře neotřásla. Nejsou totiž selháním současného režimu, nýbrž jeho symbolem. Jsou víceméně legální součástí fungování světa postaveného na zvětšujících se nerovnostech. Vedou ostrou dělící čáru mezi těmi, kdo do nich přístup mají (úspěšní a bohatí), a zbytkem společnosti.
Daňové ráje umožňují těm skutečně bohatým nepodílet se svým dílem na financování chodu společnosti. Nemálo bohatých této možnosti využívá. O to větší díl daní se pak vybírá od středních vrstev a nižších příjmových kategorií, tedy od těch, kdo nemají v daňových rájích co skrýt.
Rozvíjí se bludný kruh daňových úniků. Peníze, které uniknou na daních, zvyšují deficit platební bilance států. To pak slouží jako záminka ke škrtům v rozpočtu, které oslabují sociální stát a ohrožují financování veřejného sektoru.
Pravice pak křičí, že stát je špatný hospodář. Levice je připravena hájit sociální stát a veřejný sektor až do poslední koruny řádných daňových poplatníků. Daňové ráje a jejich obyvatelé přitom zívají nudou a blaženě se protahují.
Prof. J. Keller
Přišlo e-mailem