Co  patří k odkazu Masarykova Československa?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

 

Brzy tomu bude 100 let, co T. G. Masaryk se svými spolupracovníky založili svobodné a samostatné Československo. Založili je jako demokratickou  republiku. Vláda přešla z rukou monarchie a šlechty do rukou lidu a lidem voleného parlamentu. Zároveň republikánská osvěta stanovila pravidla pro jednání a vystupování v novém státě. Zdůraznila, že ve veřejném prostoru platí pravidla občanské slušnosti, žádná hrubost, ale zdvořilost, poctivá hra, věcnost, tolerance a umírněnost. Uctívanými symboly nového státu, jeho pohnuté historie i nadějí do budoucnosti se staly státní znak, hymna, vlajka a prezidentská standarta, vztyčená na sídle hlavy státu. Hlava státu se těšila všeobecné úctě a lásce,  byla nezpochybnitelnou autoritou.

 

Jak moc se současná Česká republika vzdálila od někdejšího Československa? Vlivem staronových sil  a nositelů moci se vzdálila  nejen  vnitřním rozdělením.  Vzdálila se i státní ideou, státním programem,  vzdálila se i pojetím závaznosti zákonů,  pravidel a autority. Ztratil se i všeobecný občanský souhlas, vzájemná shoda,  jednota smýšlení, konsensus, bez kterého  skutečná demokracie ve státě  nemůže  existovat.  Ty staronové rozkladné síly se usadily i ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, odkud lze pod maskou zdánlivé korektnosti  beztrestně provádět  účelnou a účinnou propagandu. Zůstaneme-li  jen v bezprostřední  době prezidentství Ing. Miloše Zemana, zjistíme, že  právě on se stal terčem nepřátelských útoků, bez ohledu na pravidla  všeobecné slušnosti a  zdvořilosti a tím méně  bez ohledu na respekt k hlavě státu.

 

Začalo to vřavou, když M. Zeman  odsoudil služební zákon jako „zkurvený“. Nechápala jsem, proč takové veřejné pozdvižení nad „vulgárností“ vyjádření. Vulgarity nesnáším. Nepřipouštím. Odsuzuji. Vadí mi, že dnes  se ani jeviště ani básnická sbírka bez vulgarit neobejde. Ale co bylo tak vulgárního na výroku prezidenta Zemana? Vysvětlení podává etymologie. Starší  jazykověda odvozuje  sloveso “zkurvit“ od německého podstatného jména die Kurve, křivka, pokřivenina. Současní kritici odvozují sloveso  „zkurvit“ od slova die Hure, prodejná žena lehkých mravů. Takže sloveso „zkurvit“ patří zřejmě do nevěstince. Ale proč bylo nutno vyvolat  kolem prezidenta takový vyrvál?  Protože někteří  mají zřejmě program „Hrr na něj!“ Podobně jako když si krátce na to  dovolil přeložit  zamaskovaný anglický název ruské protestní skupiny demaskujícími slovy českými. Cožpak v tom anglickém úkrytu  se neskrývala pokrytecká přetvářka?

 

Netrvalo dlouho, v televizi vypukla nová protizemanovská hysterie. Očekávala jsem, podle toho, jak vehementně a procítěně, jak pobouřeně a s jakým spravedlivým hněvem se pohoršovali televizní hlasatelé, někteří politici a novináři  nad jakýmsi   Zemanovým  výrokem proti premiérovi, že prezident nejspíš vyzval protivníky předsedy vlády, aby ho  sprovodili ze světa. Nemohla jsem tomu uvěřit.  Pak jsem si poslechla, co prezident doopravdy odpověděl na otázku, jak se zbavit premiéra. Především otázku zobecnil, takže se netýkala jen premiéra, ale osoby politika vůbec a on výslovně  uvedl, „prezidenta nevyjímaje“. Řekl tedy, že zbavit se politika, „prezidenta nevyjímaje“, lze  demokraticky cestou voleb. A pak dodal s humorem jako žert, a  publikum to také jako žert vzalo a smálo se, že pak ještě zbývá cesta nedemokratická, a to že je „Kalašnikov“. Naše masmédia a leckterý politik se ovšem nesmáli. Pokrytecky předstírali, že žertu nerozumějí, že  jsou těmi „nechutnými“ slovy na výsost pohoršeni, protože prezident ohrožuje život premiéra a jeho rodiny. Děti je třeba převézt  urychleně někam do bezpečí.  M.Zeman   kazí morálku doma a pověst státu za hranicemi, a proto  by měl být  funkce v čele státu zbaven!  A přece, kdo jen trochu rozumí žertu, může místopřísežně prohlásit, že prezident skutečně nevyzval přítomné , aby politiky, „prezidenta  nevyjímaje“, postříleli. Zmínka o „Kalašnikovu“ jen   letmo  a s úsměvem připomněla dobrodružnou literaturu a televizní detektivky.

 

Další  incident ke skandalizování prezidenta nedal na sebe dlouho čekat. Skupina výtržníků, která se  pokládá  za „umělce“ a honosí se velice slušným, zcela nevulgárním názvem „Z toho ven“, se tajně zmocnila prezidentské standarty a místo ní vyvěsila na střechu pražského Hradu obří červené trenýrky. Žertík? Aprílový? Silvestrovský? Kanadský? Vulgární akt, namířený prý proti prezidentovi.

 

Starý Zákon nezná děsivějšího hříchu než je znesvěcení oltáře. Co asi cítí uvědomělý Čech nad tou pohanou zpředmětněného symbolu  historických zápasů národa?  Známý mě chtěl potěšit, a tak ocenil, že teď bude mít Hrad konečně funkční ochranku. (Já ovšem nepatřím k lidem, kteří si myslí, že kriminálníkům máme být vděčni za ochranná a bezpečnostní opatření.)

 

Prezidentská standarta patří mezi ústavní symboly podle zákona č.3/1993 Sb.  Každý, kdo poškodí, ukradne či jinak znehodnotí prezidentskou standartu, jedná protiústavně, protiprávně a nepřátelsky vůči státu.  Strůjci tohoto činu zneuctili nejvyšší hodnoty národa a přitom se stavěli do role  „hrdinů“.  Proti komu a za co bojovali? Kdo je poslal?

 

Ale jak už to bývá, milosrdný čas tu událost pomalu  pohřbíval do zapomnění. To se však některým příznivcům trenýrkové akce nelíbilo. Sám pan Schwarzenberg, poslanec  a  čestný předseda strany TOP09,  pocítil potřebu připomenout ji. Navštívil pražský Hrad a informoval veřejnost, že je znechucen. Hrad prý je jak obléhaná pevnost, zátarasy, osobní kontroly, není to otevřené sídlo hlavy demokratického státu. A v rozporu se slušností a zdvořilostí pronesl urozený pán úvahu, kterou se mi nechce doslovně opakovat. Je vulgární. Týká se trenýrek, prý znečištěných strachem a  obavami z nového znečištění. Je to v naprostém rozporu s elementární slušností a zdvořilostí. A také s demokratickými zásadami, že jednání má být ohleduplné a vstřícné, nikoli zlomyslné a škodolibé.

 

A je zajímavé, že když vysloví vulgaritu knížepán, je to projev jeho aristokratické  noblesy a nepředstírané  blízkosti k lidu. Když M. Zeman, je to jen doklad jeho neurozeného plebejství a buranství.

 

Ale  strategie „Hrr na něj“ pokračuje. Ve veřejném prostoru se uhnízdila vulgární a podpásová a sprostá demagogie. Děje se tak v rozporu s tím, co dala do vínku našemu národu První republika, založená jako svobodný a samostatný Československý demokratický stát.

 

Skupina poslanců navrhla vrátit do trestního zákoníku přečin veřejného hanobení prezidenta republiky. Měli jsme ho tam už v dobách První republiky. Veřejnoprávní televize pozvala do večerního zpravodajství prominentní soudkyni, aby se k návrhu vyjádřila. Světe div se, ona s ním nesouhlasila. Prezident podle jejího mínění musí snášet kritiku, i tvrdou, i drastickou, třeba i sprostou. Na námitku,  že soudci a úředníci získali již právní ochranu, zdůraznila, že jde o něco jiného. Jde prý o ochranu funkce, činnosti, aby nebyla rušena, nikoli o ochranu osob. A tak se ptám. Urážky prezidenta, které snižují jeho osobu, nenarušují výkon jeho funkce? Neohrožují jeho autoritu, jeho pravomoc? S předkladateli návrhu lze jen vřele souhlasit. Paní prominentní soudkyni se patrně nepodařilo překonat jistou osobní předpojatost, když souhlasila s urážením hlavy státu. Kde je její smysl pro ochranu  důstojnosti prvního ústavního činitele?  A kde je smysl pro ochranu lidské důstojnosti vůbec?  Ten přece nedovolí urážet ani posledního bezdomovce na jeho potulkách městem.