Maxim Kupinov
V červnu 1937 byl sovětský lid informován, jak se vyjádřil tehdejší tisk, o „ohromné zradě bandy Tuchačevského“. Speciální soud šesti vysokých vojenských velitelů odsoudil maršála Sovětského svazu Michaila Tuchačevského a „skupinu zrádců“ k nejvyššímu trestu.
Po 20. sjezdu KSSS v Sovětském svazu vznikl a narůstal v rámci Chruščovovy kritiky kultu osobnosti Stalina mýtus o geniálním vojevůdci. Rasul Gamzatov na přání Chruščova vytvořil podstatu legendy o Tuchačevském. Podle toho byl tento geniální vojevůdce zastřelen a bez jeho strategických schopností utrpěla „osiřelá vojska“ v roce 1941 „nenahraditelné ztráty“.
Zůstala otázka, kde osobně a kdy zářil génius Tuchačevského, omračující „ohromený svět“. Možná byla znakem jeho geniality následující záležitost. „Berou se nejvýznamnější osoby jako rukojmí – duchovní, učitelé, felčaři, atd. Nato se připraví místní shromáždění, na kterém se čtou nařízení č. 130 a 171 a také ortel pro toto shromáždění. Všem obyvatelům se dávají 2 hodiny na odevzdání zbraní a ukrývaných banditů a jejich rodin. Místní obyvatelstvo je seznámeno s tím, že odmítnou-li nařízení splnit, budou všechna rukojmí postřílena. Nebude-li nařízení splněno, opět se budou muset lidé shromáždit a před jejich očima budou rukojmí postřílena. To všechno je začátek.“
Ustanovení č. 116 podepsali a zavedli 23. června 1921 Tuchačevskij a Antonov-Ovsejenko, vojenský a politický vůdce pro potlačení povstání tambovských rolníků. Tuchačevskij byl natolik geniální vojevůdce, že pro boj proti rolnickým povstalcům jedné gubernie potřeboval nejlepší složky Rudé armády, terénní auta, obrněnce, tanky, letectvo, obrněné vlaky a dělostřelectvo. Pochopitelně se v první řadě měli zlikvidovat duchovní. Ale vesničtí učitelé a felčaři – čím mu vadili? Jeho morální hodnocení nechť zůstane stranou, ale tento zrádce se stal katem v krvavém zkrocení povstání v Kronštadtu a tambovského povstání. Zkusme pochopit legendu o geniálním vůdci, vytvořenou ve druhé polovině padesátých a počátkem šedesátých let, jehož poprava prý byla těžkou ranou pro Rudou armádu.
V srpnu 1920 skončil katastrofou útok Západního frontu na Varšavu, kterému velel Tuchačevskij. Samozřejmě svoji roli sehrálo také zpoždění přesunu 1. jezdecké armády Buďonného na západní frontu. Ale nebylo to jen v tom. Tím, že chtěl být „svatější než papež“, nebo obdobně rudější než Trockij, rozhodl se nahradit strategickou zálohu revolučním nadšením mas. Poláci mu v roce 1920 dali velmi názorně na srozuměnou, že pro rozhodující moment jsou potřebné zálohy a revoluční nadšení je nenahradí.
Za Chruščova se podtrhovala jeho role v technickém vybavení Rudé armády, mechanizace a motorizace vojska. Byla stvořena báje o tom, že Stalin se svými hloupými koňáky Buďonným, Vorošilovem a Timošenkem nechápali úlohu motorů v budoucí válce a sázeli hlavně na koně. Pouze vzdělaný Tuchačevskij prozíravě protlačil moderní techniku. Bližším prozkoumáním tato báje padla.
Je dost známo, jaký ohromný význam přisuzoval Stalin rozvoji leteckých a tankových vojsk, jak osobně kontroloval volbu techniky pro výrobu a zavádění do užívání. Hodí se vzpomenout diskusi na počátku třicátých let, kdy byla pozornost sovětského vojenského a politického vedení věnována americkém tanku Christie. Tuchačevskij zcela vážně trval na nákupu 50 tisíc těchto tanků. K šílenému obnosu za nákup by se musely ještě připočítat ohromné náklady na údržbu, přičemž nebylo jasné, kdo s nimi bude schopen zacházet. Technická revoluce v Sovětském svazu teprve začínala. Tanky během pár let morálně zastaraly a rychle se přeměnily na přebytečný šrot. Ve třicátých letech se válečná technika překotně vyvíjela. Letadla z roku 1930 byla v roce 1940 zastaralá. Totéž bylo i u dalších zbraní.
Sovětské vedení neakceptovalo návrh Tuchačevského, ale koupilo vzorky tehdy moderních strojů americké konstrukce a na jejich základě vytvořilo sérii tanků BT. Západ je nazýval ruské Christie. Peníze, které by se utratily za 50 tisíc amerických tanků se daly na výstavbu traktorových (t.j. tankových) závodů. Historici dělostřeleckých zbraní ve špatném vzpomínají na nadšení Tuchačevského pro „univerzální dělo“. Konstruktéři dostali vědomě nesplnitelný úkol, připravit dělo pro veškeré válečné úkoly, které může ničit zákopy, tanky i letadla. Konstruktér Grabin ve svých memoárech popsal ukončení celého podniku: „Stalinův zvyk mluvit tiše a pomalu byl mnohokrát popsán. Zdálo se, že každé slovo váží a teprve potom je vyřkne. Řekl, že se musí ukončit univerzalismus. A dodal: je to škodlivé“. Univerzální dělo nemůže být dobré na všechno najednou. Jsou potřeba děla na jednotlivé účely. Grabin dostal za úkol práci na dělech a Machanov na protileteckých zbraních. Vždyť v žádné armádě světa nebyly univerzální zbraně.
Tuchačevský měl mnoho utopického nadšení, které svědčilo bůhví o čem, ale rozhodně ne o genialitě.
Převzato z Vpk-news.ru
Outsidermedia.cz
4. března 2017