Benedikt XVI.


Caritas in veritate

Láska v pravdě


Encyklika o integrálním lidském rozvoji

v lásce a pravdě


Lidský rozvoj v naší době


„…Pavel VI. zformuloval svou vizi rozvoje. Termínem ´rozvoj´ označoval cíl osvobodit národy především od hladu, bídy, endemických onemocnění a negramotnosti. Z hlediska ekonomického to znamenalo jejich aktivní účast na mezinárodním hospodářství za rovnocenný podmínek; z hlediska sociálního jejich vývoj směrem ke vzdělaným a solidárním společnostem; z hlediska politického upevnění demokratických režimů, schopných zajistit svobodu a mír.

Když nyní po letech sledujeme rozvoj a šířící se krizi, jež postihuje současný svět, ptáme se, nakolik byla očekávání papeže Pavla VI. naplněna modelem rozvoje, přijatým v uplynulých desetiletích. Vidíme, že obavy církve týkající se schopností člověka a založeného výlučně technicky – zda si dokáže stanovit realistické cíle a zda je schopen odpovědně zacházet s nástroji, které má – byly opodstatněné.

Zisk je užitečný, slouží-li jako prostředek vedoucí k cíli, jenž mu dává smysl, ať už jde o způsob, jakým bylo zisku dosaženo, tak o jeho využití. Stane-li se zisk jediným cílem, je-li ho dosahováno nepatřičnými prostředky a bez zřetele k obecnému dobru jako svému poslednímu cíli, hrozí nebezpečí, že bohatství zmizí a zrodí se chudoba.“

Ekonomický rozvoj, jaký si přál Pavel VI., měl produkovat reálný růst, přinášet prospěch všem a být skutečně udržitelný. Je jistě správné, že rozvoj byl a nadále zůstává pozitivním činitelem, který miliardy lidí zbavil bídy a který v poslední době dal mnoha zemím příležitost stát se účinnými aktéry mezinárodní politiky. Je však třeba přiznat, že tentýž ekonomický rozvoj zatěžovaly a stále zatěžují deformace a dramatické problémy, zvýrazněné navíc současnou krizí…

Mocné síly techniky, síť vzájemných vztahů na celoplanetární úrovni, zhoubné důsledky špatně zvládnutých, vesměs spekulativních finančních operací na reálnou ekonomiku, obrovské, často určitou okolností vyvolané migrační proudy, jež jsou ale poté ponechány bez odpovídající regulace, i nekontrolované vykořisťování přírodních zdrojů: to vše nás vede k zamyšlení nad nezbytnými opatřeními vedoucími k řešení těchto problémů, které jsou nejen nové …, ale hlavně a především mají rozhodující dopad na současné i budoucí dobro lidstva.

Rozličné aspekty krize, její řešení, stejně jako možný nový budoucí rozvoj, jsou stále více vzájemně propojovány a podmíněny a vyžadují nové úsilí o komplexní porozumění a novou humanistickou syntézu. Komplexnost a závažnost aktuální ekonomické situace nám právem působí starosti. My však musíme s realismem, důvěrou a nadějí přijmout novou odpovědnost, ke které nás volá světová scéna, jíž je zapotřebí hluboké kulturní obnovy a jež má znovu objevit základní hodnoty, na nichž lze stavět lepší budoucnost… Tak se krize stane příležitostí k rozlišování a novému promyšlení budoucnosti…

Jak řekl již Jan Pavel II., dělicí linie mezi bohatými a chudými zeměmi není už tak zřetelná jako v době, kdy byla vydána encyklika Populorum progressio. Světové bohatství v absolutních číslech roste, ale nerovnosti se zvětšují. V bohatých zemích upadají do chudoby nové společenské vrstvy a nové formy chudoby tu vznikají. V chudších oblastech se některé skupiny těší z marnotratného a na konzum orientovaného „nadměrného rozvoje“, který nepřípustně kontrastuje s přetrvávající nelidskou bídou. „Pohoršení, že existují křiklavé rozdíly, stále trvá.

Na jednání ekonomických a politických subjektů v bohatých – starých i nových – zemích, stejně jako v zemích chudých, je bohužel patrná korupce a nezákonnost. Mezi těmi, kdo nerespektují lidská práva, nacházíme velké nadnárodní společnosti i místní podniky.

V bohatých zemích se setkáváme s přehnanými formami ochrany poznatků, když se příliš rigidně uplatňují práva na intelektuální vlastnictví, zvláště v oblasti zdravotní péče…“.

23. Mnohé oblasti planety se v současnosti – byť problematicky a nesourodě – rozvinuly a zaujaly místo mezi mocnostmi, s předpokladem, že v budoucnu budou hrát důležitou roli. Je ale třeba zdůraznit, že rozvíjet se pouze po ekonomické a technologické stránce nestačí… Vybřednutí z ekonomické zaostalosti – což je skutečnost sama o sobě pozitivní – neřeší komplexní problematiku povznesení člověka;…“

(Výňatky z encykliky str. 27-30)