České národní listy

leden, únor 2016

Místo sobotkovského strategického dialogu mezi ČR a SRN požadujme strategický dialog se Slovenskem

Co pod  pojmem česko-německý strategický dialog máme rozumět?  Ve svém dopisu ze dne  6. listopadu 2015, Čj.: 17255/2015 – OAI, pan premiér B. Sobotka napsal: „Pokud jde o Váš dotaz týkající se tzv. strategického dialogu, tento dialog vzešel z mé iniciativy s cílem propojit resortní ministerstva a další relevantní aktéry s jejich německými protějšky na spolkové i zemské úrovni nad rámec běžné bilaterální agendy, ale také a především společně definovat dlouhodobější, strategické cíle na pozadí současného dění v Evropě i ve světě. V polovině minulého roku jsem proto pověřil ministra zahraničních věcí ČR Lubomíra Zaorálka přípravou koncepčního materiálu ke strategickému ukotvení sousedských vztahů se Spolkovou republikou Německo coby nejvýznamnějším partnerem a sousedem České republiky. Toto strategické ukotvení vzájemných vztahů nezahrnuje pouze resort zahraničí, nýbrž téměř veškerá resortní ministerstva a také Úřad vlády ČR.

Na základě pověření ministr Lubomír Zaorálek dne 3. července letošního roku podepsal se svým spolkovým protějškem Frankem-Walterem Steinmeierem Společné prohlášení k česko-německému strategickému dialogu coby nové platformě česko-německých vztahů. Vedle v rámci strategického dialogu definovaných prioritních témat jako věda, výzkum, inovace, rozvoj společné infrastruktury, boje proti příhraniční kriminalitě či spolupráce ve školství a kultuře či zdravotnictví, je také jednou ze stěžejních oblastí zahraniční a unijní politika.

Dialog je primárně nastaven jako mezivládní spolupráce, ale ve své podstatě je otevřen všem aktérům relevantním po česko-německé vztahy ve 21. století s cílem posilovat vzájemnou důvěru a budovat česko-německé sousedství coby jeden z pilířů evropské stability.“

Takže vláda B. Sobotka rozhodla o užším přivinutí ČR k Německu. Žádné veřejné diskuse na toto téma, pokud vím, neproběhly. Nikdo z vlády se neobtěžoval veřejnosti vysvětlovat zásady této „nové strategie“ a také ani neočekával nějakou lidovou iniciativu. Zřejmě by zbytečně překážela. Vše proběhlo „demokraticky: jaksi potichu a „ve zrychleném řízení“. Ale to je podle nás nejen hrubě chybný postup, ale také zásadní porušení demokratických principů. V demokratické společnosti nemůže být taková změna v zahraniční orientaci státu rozhodnuta jen vládou. Má se jí zabývat i poslanecká sněmovna, senát a v poslední instanci lid jako zdroj veškeré státní moci. K lidu se vláda neodvolala, lid ignoruje. Svou chce však provést, a to bez ohledu na další.  Tato vláda nemá mandát lidu k realizaci předmětných plánů. Je proto naší občanskou povinností se těmto plánům vlády postavit s využitím všech legálních prostředků s cílem zmrazit a následně česko-německý strategický dialog poslat do zapomnění.

Na rozdíl od vlády, která nás chce přichýlit k Německu, většina našeho lidu, tak to ostatně vyplývá i z řady průzkumů, považuje za nám nejbližší národ Slováky. Proto navrhujeme, aby byl připraven a v době co nejbližší zahájen strategický dialog mezi Českou republikou  a Slovenskou republikou, který  je přirozeným vyústěním dosavadního vývoje. Blízké vztahy mezi našimi národy, jejich zásadně jednotný postup v mezinárodních vztazích, je zárukou, že nikdo z mocných nebude moci manipulovat s Čechy a Slováky, jak tomu bylo dosud. Jen přetěžko oba národy, pokud by byly svorné, někdo by mohl strkat do cizích chomoutů a usilovat o jejich státnost a národní svrchovanost. Blízké vztahy mezi Čechy a Slováky jsou zárukou jejich existence a rozvoje. Těsné vztahy k Německu povedou k destrukci naší státnosti, ohrozí náš národ, jazyk a kulturu.

To jsou důvody, proč musíme usilovat, aby o naší orientaci na Německo, jak chce B. Sobotka a jeho parta, z níž vyčnívá proněmecky upoceně snaživý V. Špidla, L. Zaorálek a M. Marková, rozhodl lid v celostátním imperativním referendu, jemuž by jako druhá otázka měl být předložen návrh na strategický dialog mezi ČR a SR.

Zatímco se naše poslanecká sněmovna a senát zabývají běžnou agendou, která je pentlena obstrukcí, vzájemným napadáním, „státnickými“ projevy, jež mají vyplnit několik minut „jednání“, zdá se, že to hlavní, co má zčista jasna spadnout na naše hlavy, jak demokraticky rozhodl Sobotka a spol., zcela uniká pozornosti našich osvědčených „politiků a státníků“, o  „českých“ médií ani nemluvě. Na štěstí současná vláda lid vyměnit nemůže, ale lid vládu ano. Máme-li tuto možnost, pokusme se o to! Pracujme k tomu společně bez ohledu na naše politické zařazení na pravolevé ose a na   „zavedené politické strany“, ať již jsou v pozici či opozici, jež v rámci tzv. politické korektnosti, jen z toho důvodu?, jistě že nikoliv!,  o česko-německých problémech téměř již nemluví, přestože jsou pro nás, jak vyplývá z výše uvedeného, přímo životně důležité.

Dostaneme-li se od slov k činům, nezapomeňme na to, že v poslední době bylo rozloženo částečně či zcela několik českých vlasteneckých subjektů. Neformální uskupení můžeme však vytvářet bez větších rizik a společně tak dosáhnout vytčených cílů.                                                                             Ing. Pavel, Rejf, CSc. 

My, Slované, jsme úžasný a mocný národ a naši nepřátelé

to moc dobře vědí!

Ladislav Kašuka

Slované, spojme se a budeme svobodní a neporazitelní!!! Nemusíme posluhovat Němcům a Američanům, je nás dost na to, abychom si mohli určovat vlastní zákony a pravidla!

V historii jsme mnohokrát jako jeden velký národ prokázali, že dokážeme přežít všechny strasti a zvítězit nad každým nepřítelem! Nesčetněkrát někdo chtěl slovanské národy zotročit, podrobit si je, nebo dokonce vyhubit. Nikdy se to však nikomu nakonec nepovedlo a jen díky naší slovanské velkodušnosti, která se snoubí s odvahou, kterou nosíme hluboko ve svých srdcích spolu s láskou k rodině a vlasti, jsme oněm dobyvatelům poté, co byla jejich vojska poražena, nevzali jejich životy a zemi, tak, jako to chtěli udělat oni nám!

Naše slovanské národy zastavili v minulosti Turky, Švédy, Francouze i Němce, islamisty, barbary, křižáky, napoleonská vojska i nacistické stvůry, a když se nenecháme poštvat našimi nepřáteli jeden proti druhému, porazíme znovu, pokud to bude třeba úplně každého, protože na světě není síla, která by nás mohla zlomit, pokud to neuděláme my sami! Naši nepřátelé, kteří se velice často přetvařují a dělají, že jsou našimi partnery a spojenci, znají naši sílu a pamatují si dobře své prohry z minulosti, a proto vedou svůj boj v současnosti jinak, chytřeji a mnohem zákeřněji!

Rozděl a panuj, je nyní heslem těch, kteří nám jdou po krku! Stejně jako v minulosti je jim trnem v oku naše slovanská síla, náš obrovský životní prostor a naše nerostné a přírodní zdroje! Pokud se však konečně přestaneme krčit před Washingtonem a Bruselem a uvědomíme si, že nejsme jen Češi, Slováci, Poláci, Ukrajinci, Srbové atd., ale hlavně SLOVANÉ, a že jsme společně s Ruskem jeden obrovský, silný a neporazitelný národ a začneme se podle toho chovat, rázem se vše změní!

PS: Většinový slovanský genom obyvatel ČR a SR                   blog idnes, 6.12.2015

Petr Bezruč nebyl a není přeceňován Je jen nedoceňován a umlčován

Vzpomínám, jak Bezruč  svými verši podněcoval národní a sociální cítění generace mých rodičů, mé generace i generace mých dětí. Jenže dnes se národní a sociální cítění nehodí k omluvám a  smiřovačkám  s  odsunutými Němci (byť  k odsunu došlo mezinárodním právem)  ani  k "outfitu" angloamerického střihu, který odporuje našim národním kulturním tradicím.  "Kdo na moje místo? Kdo místo mne na stráž? Kdo zdvihne můj štít?" ptá se básník, a posluchači  těch básní v dobách zlých  hořeli národní vírou, odhodláním snášet  útrapy a  usilovat o lepší budoucnost. Nic z toho si vládnoucí elity dnes nepřejí. Chtějí mít omezený, trpný, zmanipulovaný lid.  Dávat mu "chléb a hry", ale ne svébytnost a samostatnou tvořivost. A tak mu berou jeho  historii, vůdčí ideje a osobnosti. Zapomenout je třeba i na Petra Bezruče. Braňme se!

Prof. PhDr. St. Kučerová, CSc

Prohlášení OV ČSBS Boskovice k vynětí domku Petra Bezruče v Kostelci na Hané

z fondu nemovitých kulturních památek

Jak jsme byli zpraveni z denního tisku a z internetu, Ministerstvo kultury České republiky z nám neznámých důvodů vyňalo domek Petra Bezruče na požádání  Krajského hejtmanství Olomouckého kraje z fondu chráněných památek republiky, což může umožnit jeho případnou demolici. Protestujeme proti takovému nakládání s nemovitou stavební  památkou  upomínající na klasika českého  novodobého písemnictví. Naprosto nelze uznat jako důvod zpochybnění významu básníka v současnosti. Je třeba důrazně připomenout, že básník se stal za I. světové války pronásledovaným  rakouskými  válečnými úřady, byl obviněn  z tzv. vlastizrady a souzen rakouskými válečnými soudy.

Tím se  Vladimír Vašek  píšící pod jménem  Petr Bezruč zařadil k prvním  českým odbojářům obhajujícím myšlenku  české státnosti a samostatnosti. Jeho význam pro českou vlasteneckou tvorbu je zásadní, a  navíc vysoce aktuální i v současnosti, kdy stát je zasažen vlnou nepřátelského sudetismu, a kdy Bezručova tvorba symbolicky předjímá odvěký zápas českého národa o samostatnost. Jsme přesvědčeni, že ani pro českou, moravskou, a slezskou veřejnost, ani pro republiku by neměl být problém sanovat tento domek odpovídající stavební opravou, případně vyhlášením veřejné sbírky. Když se Češi, Moravané a Slezané mohli složit proti tehdejší monarchii na Národní divadlo, neexistuje důvod, proč by se nemohli složiti nyní, jestliže se republika a její ministerstvo distancuje od památky na českého národního klasika, jehož význam nelze v žádném případě spojovat s jakýmsi  „přeceňováním minulého režimu“. Bezruč byl trvale hodnocen již presidentem T. G. Masarykem, a toto nemůže shodit se stolu ani ministerstvo kultury.

Boskovičtí odbojáři jsou přesvědčeni, že památka domku Petra Bezruče v Kostelci na Hané je neodmyslitelnou součástí české národní kultury, podobně jako areál usedlosti  v Ratibořicích, Dlaskův statek v Dolánkách a další památky tohoto typu. Žádáme ministerstvo kultury, aby přehodnotilo své rozhodnutí a navrátilo domek Petra Bezruče v Kostelci na Hané zpět do fondu zapsaných nemovitých kulturních památek.

Za OV ČSBS Boskovice

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda OV, Brno-Boskovice 19.prosince 2015

Ministerstvu  kultury České republiky,  Valdštejnské nám 1

ÚV. ČSBS Praha, Legerova 22

Tisk, internet – České národní listy.

Petr Bezruč:
Ostrava

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem
sto roků kopal jsem uhlí,
za sto let v rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly.

Uhelný prach sed mi do očí,
rubíny ze rtů mi uhly,
ze vlasů, z vousů a z obočí
visí mi rampouchy uhlí.

Chléb s uhlím beru si do práce,
z roboty jdu na robotu,
při Dunaji strmí paláce,
z krve mé a z mého potu.

Sto roků v kopalně mlčel jsem,
kdo mi těch sto roků vrátí?
Když jsem jim pohrozil kladivem,
kdekdo se začal mi smáti.

Abych měl rozum, šel v kopalnu zas,
pro pány dřel se jak prve -
máchl jsem kladivem - teklo to v ráz
na Polské Ostravě krve!

Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
nech je vám Petr neb Pavel,
mějž prs kryt krunýřem ocelovým,
tisícům k útoku zavel,

Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
hlubokých páni vy dolů,
přijde den, z dolů jde plamen a dým,
přijde den, zúčtujem spolu!

Čtvrtý Reich

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha

Třicátého ledna 1933 převzal Adolf Hitler Říšské kancléřství. Dějinné záznamy uvádí, že se tak stalo po zákulisních intrikách bankéřů (ejhle), vojenských kruhů, junkerů a pravicových politiků.

 Více než osmdesát let tedy uplynulo od rozvoje Třetí říše budované k nápravě historického ublížení Obermenschů První světovou válkou (1914 -1918) a jejich potupy mírem uzavřeným v paláci Versailles 28.června 1919. Tak to cítili Němci. Nápravu měl tedy přinést Hitler, ale ta znamenala jen další porážku.

Procitnutí z katastrofy Třetí říše v druhé světové válce (1939-1945), bylo velmi drastické. Návštěvník Berlína ještě léta po 8. květnu 1945 (VE Day, Den vítězství Spojenců v Evropě) mohl vidět trosky jejich Reichstagu a ulice lemované štosy starých cihel vyrovnaných vedle proluk po vybombardovaných a válečnými operacemi zničených domů. Vznešené projekty Alberta Speera, bezesporu nadaného Hitlerova vrchního architekta, a velikášstvím Adolfa Hitlera inspirované, zejména Germania: Hlavní město světa, skočily tam v ruinách hlavního města. Ne všichni chtějí být otroky velikosti někoho jiného.

Poválečná vláda Německa, vedená dřívějším starostou Kolína nad Rýnem dr. Konradem Adenauerem, nemohla jinak než dojít k poznání z vojenských porážek. Vyrazila nové heslo: "Prohráli jsme válku - vyhrajeme mír", Heslo jistě poutavé, povzbuzující. "Deutsland über Alles" mohl nadále zůstat i když trochu jinak, ale v srdcích Němců určitě stále tentýž.

Z trosek se Evropa dokodrcala, přes všechny dřívější zkušenosti, k evropské ekonomické spolupráci (EEC). Někomu to bylo málo a byli jsme dostrkáni k politické formě super státu, s hrdým jménem Evropská Unie (EU). Obrazy velké budoucnosti, bez horkých válek mezi evropskými státy, byly a jsou rovněž vznešené a přitažlivé. Kdo by nechtěl dobré a věčný mír?! V historii je spousta vznešených plánů o lepším světovém pořádku, jako ty Hitlerovy a Speerovy. Napoleon to myslel také dobře, chtěl spojit Evropu dokonce pod jednotnou měnou, jako dnes kopíruje německá vůdkyně paní Merkelová.

Po plánech a s plány velikánů přijde realita, jak věci změnit a jak to všechno udělat. Jak věci řídit, bez nárazů a úrazů. Při tom ale "síla" jedněch by neměla vyžadovat omezení ostatních. To nakonec ze superstrátu vytvoří "vězení národů", jak jsme si odtrpěli už za Rakouska? Realitu vždy zamíchávají staré touhy, představy a ideje. Vůdcové touží po vítězství. Oni musí vyhrát (vyhrát mír!). Jejich způsob života a jejich průmysl je přeci nejlepší, i oni sami jsou nejlepší (über alles)! Tu supermani, onde Obermenschové. Je zde dávná soutěž a někdy nekalá. Je zde vrozená agrese. Dnes dokonce podporovaná vším, sporty počínaje. Kde je naše české sokolské heslo "ni zisk, ni slávu"?

K agresi politické se připájí dravost obchodní pro uplatnění vlastní nadprodukce výrobků, které hledají uplatnění. V Evropě každý umí nějak průmyslově vyrábět. Musel umět, aby přežil a vytvořil si k tomu prostředky svými vynálezy. Supermani všech druhů, když chtějí protlačit a dodávat svoje, musí samozřejmě zatlačit/potlačit to původní. Trumfují uměle sníženými cenami, zřizují nablýskané obchodní sítě, kde prodávají především to svoje. V procesu "být úspěšným" dochází také k cílenému vykupování výrobních zdrojů "konkurentů" a často k jejich zničení, Aby nemohly soutěžit s technologií supermana a jeho zbožím.

Protlačuje-li superman své zboží a kupující se nechá unést módou, svoji touhou, libostí a reklamou (nebo se nákupčí dá zkorumpovat/podplatit), je snížena občanova soudnost. Pak je snadno vmanévrován do půjček, pod heslem žij dnes, plať zítra. A už je kupující na cestě k poddanosti a nakonec se stává nevolníkem a otrokem. To všichni známe z praxe. Který stát dnes není zadlužen!?!

Jenomže ono to vše je ještě složitější a horší než na povrchu můžeme sledovat. Člověk podobným "obchodováním" je zbavován svého občanského sebevědomí a prospěšné hrdosti, že umí pěstovat, že ví jak pro sebe vyrábět. Jak se o sebe postarat. Je také cizími oslnivými výrobky (jako kdysi černoši zrcátky) omračován, zbaven soudnosti a nakonec odlidšťován.

Když je zbaven práce a neumožní se mu aby sám vyráběl lépe, aby v soutěži mohl obstát. V důsledcích je odnárodňován, deklasován. Zbaven svých zvyklostí a institucí (cechů, spolků výrobců a p.) a svých výrobních tradic staletí budovaných, je zbaven přirozené své ochrany. Státům jsou podráženy nohy a národní obrana občanů mizí.

Užitečné hranice jsou likvidovány nadnárodními entitami. Tento stav není pomyslný, ale je až nepříjemně reálný a denně zakoušený i velkými státy jako je Spojené království - Velká Britanie. Denně jsou zde problémy např. s neregulovaným přítokem "pracovních sil", často ilegálním.

Víme, že kdo vládne nad penězi, vládne nad vším. Kdo je zbaven své národní cedulové banky, kde vydává své peníze dle své potřeby, je zbaven řízení svých věcí na území svého státu. EURO znamená konec samostatnosti. Jakýkoliv zisk pro občana, který by mohl z nezištné spolupráce vzniknout) je jako vždy v dějinách zmařen chamtivostí a hamižností "silnějších".

Z tohoto hlediska nemůžeme nevidět že německé heslo "vyhrát mír", znamená (bez horké války i v míru I), cestu agresivního obchodu (důsledky vidíme např. v Řecku), a finančních uměle vyvolávaných tlaků a nátlaků. Dle postupu politiků a "ekonomů", jako je paní Merkelová, vidíme paralely s diktátory horkých válek jako byl Napoleon a Hitler. Utvářet a opanovat Evropskou unii pro účely ekonomicky silného Německa, znamená hrozbu Čtvrté říše se všemi důsledky, jako bylo plánem té Třetí... Cestu "tiché agrese" Německa potvrzuje článek nedělních Timesů z 24.listopadu 2013: German invasion cuts Britons of top jobs. V článku autor uvádí, že Německo zvyšuje svojí dominanci v Bruselu. Má zde současně skoro dvakrát tolik pověřenců v EU komisi než Britové. Londýn

Rakouský Sudetenpost píše

„Přibližně 300.000 českých imigrantů - stejně jako Židé a sociálnědemokratičtí Němci - odešlo i se svými rodinami ze Sudet před příchodem  Wehrmachtu, bez donucování a bez zvěrstev. To nebylo vyhnání!  Zbývajících 400.000 Čechů žilo až do skončení války na německém území. Popsat to jako masové vyhnání je prostě a jednoduše falešné!“ (Sudetenpost, tiskový orgán tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Rakousku, v článku Politická legenda ,10.12.2015, str. 4, volný překlad pro České národní listy P. Rejf)

Jaká je pravda?

Existují svědectví stovek pamětníků, kteří německou lidumilnost pocítili na své kůži. Jejich vzpomínky budeme opět postupně publikovat. Již jsme znovu začali.

Co se z nich dovídáme? Je pravdou, že část našich hraničářů utekla ještě před anexí pohraničí Německem. Někteří z nich utíkali s dětmi jen s tím, co měli na sobě. Hrozilo jim bezprostřední nebezpečí od německých „sousedů“. Šlo v některých případech o život. Násilí, kdy nešlo jen o facky, ale tekla krev Čechů i německých antifašistů, bylo v druhé polovině 30. let běžné. Takovéto násilí prožívaly i mnohé české děti. Ti šťastnější si odváželi majetek auty nebo dokonce na přidělených vagonech.

Tak, jak „naši němečtí spoluobčané“ masově prováděli výzvědnou činnost proti Československé republice, pro Německo, velmi zajímavě o tom píše generál Moravec ve svých vzpomínkách, tak podobně usilovně někteří z nich pracovali na seznamech   českých vlastenců a antifašistických Němců, nepřátelských nacistickému Německu, jež pak později odevzdávali gestapu. Kdo byl na takovém seznamu, někdy o zařazení na něj se Češi dozvídali od přátelských Němců, byl ohrožen. Rozumným východiskem pro něj a jeho rodinu byl útěk. Majetek zpravidla takovíto uprchlíci zanechávali na místě. Preferovali svoji bezpečnost a životy.

Značná část českého obyvatelstva z pohraničí byla vyhnána. Mnozí jen s tím, co unesli. Jiní s částí svého majetku. Nemovitosti samozřejmě po nich zůstaly. Toto vyhánění pokračovalo po delší dobu. Počet utečenců i vyhnaných Čech a demokratických Němců, Židů je udáván v rozpětí 140 až 200 tisíc. Vyhánění bylo doprovázeno násilím, nadávkami, fackami, kopáním,  bitím, sprškou kamenů, to vše byly jeho průvodní jevy. O tom podrobněji v následujících dnech budou vyprávět vyhnaní hraničáři.

I s vědomím velkého nebezpečí zůstávali v okupovaném pohraničí početné  skupiny Čechů. Byli to sedláci, kteří měli zemědělské usedlosti, byli to vlastníci rodinných či větších domů, živnostníci, co měli své provozovny a horníci, kteří si byli vědomi, že ve vnitrozemí by práci jen těžko sehnali. Jaký byl jejich život? O tom svědčí vzpomínky těch, kteří pod německou nadvládou zůstali. Netrvalo dlouho a české školy byly postupně rušeny, zvláště střední a odborné. České knihovny byly zavírány, české spolky rozpouštěny. Někde bylo nebezpečné mluvit česky na veřejnosti. Později byly pozemky českých sedláků zabírány, rovněž tak i další český nemovitý majetek. Kdo se ozval, byl potrestán, někdy i „převýchovou“ v koncentračním táboře. Žádná menšinová práva pro českou menšinu, jež zůstala v pohraničí, neexistovala. Naopak Němci rychle nastartovali proces germanizace jimi zabraného území a lidí.

Byli to i představitelé tzv. sudetských Němců, kteří se podíleli na vypracování plánů na likvidaci českého národa a germanizaci prostoru, v němž žil. Genocida Čechů byla připravována. Vyvrcholit měla po vítězství Německa v druhé světové válce.

Útěk i vyhánění Čechů Němci z pohraničí je fakt, který nelze zpochybnit, zrovna tak jako vysídlování tisíců Čechů z jejich domovů na Sedlčansku, Vyškovsku a jinde v době tzv. protektorátu.

Odsun německého obyvatelstva z Československu je zcela jiná záležitost. O odsunu rozhodli spojenci především proto, aby německá menšina neměla další možnost destabilizovat státy, v nichž žila, jak tomu bylo před druhou světovou válkou nejen v ČSR, ale také v Polsku a jinde. Nešlo o vyhnání a oloupení, ale o přesídlení a konfiskaci majetku v souladu s dohodami spojenců, které uzavřeli v době druhé světové války a bezprostředně po ní.

Tato historická fakta existují nezávisle na mínění landsmanšaftu. Bylo by dobré, kdyby je už konečně vzali pánové ze SL alespoň na vědomí. Pokud tak nechtějí učinit, pak jejich povídání o smíření zní falešně a naprosto nepřesvědčivě. Pak je otázkou, jaké cíle vlastně sledují.

SL nechce uznat některé historické pravdy, jež jim sdělují němečtí politici jim blízcí. "Spolkový ministr vnitra Otto Schily přivodil na letošním sudetoněmeckém dni v Norimberku účastníkům rychlou změnu jejich pocitů. Potěšil je svou výzvou české vládě, aby zrušila tzv. Benešovy dekrety z let 1945-46 jako odporující lidským právům. Za to sklidil srdečný potlesk. Rozrušil je ale hned svým následujícím odstavcem, ve kterém je nabádal, aby nezapomněli, že "vyhnáni Němců předcházelo po Mnichovu vyhnání Čechů". Toto tvrzení kvitovali jeho sudetoněmečtí posluchači potřásáním hlavy a výkřiky nevole. Ministr přesto ještě jednou důrazným hlasem opakoval s tím, že tomu tak skutečně bylo a oni se s tím musí smířit.´ Autor příspěvku dále rozvádí, že Schily nemluvil pravdu, k žádnému vyhnáni Čechů po Mnichovu 1938 nedošlo (Dr. Alfred Schickel, Následky lehkomyslnosti, Sudetendeutsche Zeitung č.34 z 21.8.2002, přeložil PhDr. V. Novák, CSc.) Jak se to říká? Komu není rady, tomu není pomoci!                 Dr. O. Tuleškov

Myslíte si, že lidé, kteří takto píší, touží po smíření s českým národem?

Před 70 lety: zabíjení Rakušanů

V červnu roku 1945, šest týdnů po skončení války, byl vyhnán dav asi 27.000 německých Starorakušanů z Brna (z Moravy) ve směru na Vídeň a brutálně hnán 55 km na hranice s Rakouskem. Ženy, děti, nemocní a staří lidé tvořili tento žalostný průvod, bez jídla, většinou s vodou ze sudů ze statků, v pekelném vedru a poháněni českými násilníky, kteří nemilosrdně mnoho těch, kteří již nemohli, usmrtili nebo zastřelili.

Po dnes předváděné velkorysé rakouské vstřícnosti k uprchlíkům v té době nebylo ani stopy:  státní kancléř Karl Renner žádal Sověty, aby uzavřeli rakouskou hranici do Československa, protože "... ze severu přicházejí... německy mluvící Čechoslováci v nedostatečném oblečení, bez peněz, bez jídla, jako žebráci do země .... (Citace: Dr. Karl Renner 1945 m.p.) "

Výsledkem této nelidské hraniční bariéry byl nespočet hladovějících, žíznících a na tyfus zemřelých vyhnaných německy mluvících bývalých Rakušanů. Žili mnoho staletí v jejich sídelních oblastech v českých zemích, které se teprve před 26 lety oddělily od Rakouska. Nechtěně a proti své vůli byli nuceni podle diktátu ze St. Germain žít od roku 1919 ve vynalezeném československém státě, kde byli pronásledováni jako menšina druhé třídy.

Proti této hranici se státní kancléř Dr. Renner vzepřel o sedm let dříve, dne 3. 4.1938, ve vídeňských "New Tagblatt", hned po nacistické invazi do Rakouska, stejně jako předkové Rakušanů hlasováním "ANO" pro nadcházející připojení k Německé říši výzvou:

"Jako sociální demokrat a tedy jako bojovník za sebeurčení národů, ... jako první kancléř republiky německo-rakouské ... budu hlasovat ano. A dále řekl: "... pro celou svou minulost ... německorakouského státníka, s radostí v srdci vítám velkou historickou skutečnost opětovného sloučení německého národa". Karl Renner má hrob na vídeňském Ústředním hřbitově a část vídeňské ulice Ringstrasse je po něm pojmenována...

Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12, není uveden ani autor, ani značka

Volný překlad pro České národní listy : P. Rejf

Změna stanov SL - Napětí zůstane i v novém roce!

Připomeňme si, že premiér Sobotka, když odpovídal na interpelaci poslankyně  M. Semelové, informoval, jako kdyby novelizace Stanov „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ byla již v září hotovou věcí. Strašně si chválil, jak dobrý a vstřícný krok  SL udělal, jak to vše povede k dalšímu zlepšení vztahů.

Pan B. Sobotka ve svém laudatio učinil dvě malé chybičky, které se vloudily. Tak především nové znění stanov v době, kdy o nich mluvil, bylo ještě na houbách. Když jsme ho na to upozornili, dozvěděli jsme se, že nabudou koncem listopadu 2015. Ale ani to se nestalo. Dosud o novelizaci nerozhodl ani v opakovaném jednání mnichovský soud. Ale to byla chybička ta menší. Ta druhá, nesrovnatelně vážnější, spočívá v tom, že nám, že sudeti se vzdali práv, které nikdy neměli.  A nám předseda vlády vše prezentoval jako jejich nevídanou velkomyslnost. Nepřímo tak potvrzoval práva, jichž se sudeti údajně vzdali, právo na vlast, restituce či náhradu škod, které jim údajně vznikly při vyhnání, jak jinak. A tak předkládal k věření.

A jak to podle Sudetenpost vypadá? 

„Napětí, vyvolané rozhodnutím Spolkového shromáždění Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) z 28. února, o změně stanov SL, přetrvá i do příštího roku. Ani po posledním jednání soudu, ze dne 3. listopadu, není kauza rozhodnuta. Mnichovský soud zatím nerozhodl, zda změna stanov může být registrována, či nikoliv.

Usnesení spolkového předsednictva, které bylo předloženo 28. února Spolkovému shromáždění k rozhodnutí, bylo formulováno 27. února, pouze večer před tím. To znamená, že tento návrh nemohl být obsažen v pozvánce z 26. února, a proto Spolkové shromáždění nemohlo být řádně informováno o programu jednání. Kvůli tomuto nedostatku nemohlo Spolkové shromáždění ve věci platně rozhodnout, jak tvrdí právník žalobců  Heinz Veauthier.

Dále jmenovaný tvrdí, že v případě změny účelu asociace, je nutný souhlas všech členů SL. Ale vedení SL zastává názor, že novelizace stanov neznamená změnu účelu sdružení. Bez ohledu na uvedené názory, schválená novela, která potěšila mnoho politiků v Mnichově, Berlíně a Praze, stále ještě nenabyla právní platnosti. Žalobci jsou optimističtí v tom, že se to nestane ani v novém roce. Dne 15. ledna se bude konat další jednání u mnichovského soudu. (Sudetští) Němci nechtějí přijít o svůj majetek a už jen říci: To nic není, můžete si to všechno ponechat, protože jsme opět oblíbení!

Ta věc s pozměňovacím návrhem stanov stále ještě nebude (dlouho) u konce. Oficiálně, podle zákona, jsou dosavadní stanovy platné. Vedoucí představitelé SL nenechávají nikoho na pochybách, že již nechtějí, aby se jednalo v souladu s nimi. Nikdo nemůže říci, v současné době, jaká je opravdu linie sudetských Němců. Uplynulý rok nabídl mnoho příležitostí k diskusi o poctivém zhodnocení historie, jak se to podařilo dunajským Švábům se Srbskem. Ale SL, který ve skutečnosti nemá žádný, všemi schválený pracovní základ, riskuje, že už nebude brán nikým vážně. Napravit tento stav by mělo být úkolem dalšího roku.“

Sudetenpost, 10.12.2015, str.1-2

Volný a krácený  překlad pro České národní listy:  P. Rejf

Vše je však mnohem a mnohem složitější

Když si přečtete článek "Změna stanov SL - Napětí zůstává i v novém roce!", asi budete překvapeni tím, jakým způsobem se novelizace stanov landsmanšaftu  připravovala. Nebudeme mluvit o diskvalifikaci těch, kteří program a pozvánku pro Spolkové shromážděni SL připravovali. To je  věc landsmanšaftu a jistě si to vyřídí mezi sebou.

To, že pan předseda vlády novelizaci stanov uvítal, aniž by vzal v potaz související skutečnosti,  jaksi, řekněme nepřímo, uznal právo sudetů na vlast a náhradu škod. V tom smyslu se táhlo jeho vyjádření, které učinil při odpovědi na jednu poslaneckou interpelaci. Sudeti však žádné takové právo neměli a nemají. Proto se nemohou vzdát práva na vlast a náhradu škod. To jaksi panu premiérovi uniklo. Ale ani to není nejpodstatnější.

SL má ještě program dvaceti bodů, o kterém v návaznosti na novelizaci stanov se ani nezmínil. Uveďme znění jen několika jejich programových bodů:

8. Expanzivní český nacionalismus využil ve spolku se sovětským imperialismem v r. 1945 zhroucení Německé říše k tomu, aby vyhnal sudetské Němce z jejich rodové sídelní oblasti a okradl je o jejich národní majetek. Tento postup je - s odhlédnutím od tehdejších tragických událostí a vražd - porušením základních lidských práv a svobod milionů lidí.

15. Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.

16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.

Pokud sudeti chtěli skutečně novelizovat své stanovy, aniž by hleděli na realitu, jaká je, pak jistě měli připojit i dodatek, že v uvedeném smyslu dochází současně s novelizací stanov i k novelizaci programu. To neudělali. Nevíme proč. A dohadovat se nechceme. Nejde ještě o to nejpodstatnější.

Zásadní  problém spočívá ve zcela nereálných požadavcích SL. Abychom postoupili ke společnému začátku potřebných změn, je třeba, aby konečně sudeti začali vnímat  mezinárodně právní důsledky Postupimské konference, Pařížské reparační dohody a dalších spojeneckých dohod a své základní dokumenty v souladu s nimi opravili. Tedy žádné vyhnání, ale přesídlení, žádné oloupení Němců o jejich majetek, ale konfiskace majetku podle spojeneckých dohod, žádné zločiny proti lidskosti, o kterých mluvil pan i H. Seehofer na letošním sjezdu SL, jichž jsme se měli dopustit při vyhánění německého obyvatelstva po druhé světové válce, ale spořádané a lidské přesídlení, které zástupci spojeneckých mocnosti nanejvýš ocenili.

Pokud k tomu nedojde, pak o žádné usmiřování se nejedná. Jde jen a jen o vnucování nesmyslných požadavků SL, které bychom měli bez dalšího převzít. Učiníme-li tak, a někteří „čeští politici“ jsou na cestě k tomu, pak postavíme celé dějiny na hlavu. Důsledkem takovéhoto postupu může být postupná destrukce naší státnosti a hrubé poškození našich národních zájmů.

Dr. O. Tuleškov

Vážený pan

PhDr. Lubomír Zaorálek, ministr zahraničních věcí ČR                                                 6.12. 2015

Věc: Dotazy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím v platném znění

Vážený pane ministře,

děkuji Vám za odpověď na dotazy, které jste mi postoupil dopisem ze dne 26.11.2015, čj. 123998/2015-TO. Její přespřílišná, až nemístná  stručnost, jíž bych  mohl  označit za telegrafickou, bohužel, nejen nemohla poskytnout řádné vysvětlení na položené otázky, ale vedla k dalším nejasnostem a tedy i k novým otázkám. Všichni známe onu lidovou moudrost, která nám již z dávné minulosti našeho národa říká, že práce kvapná, málo platná.

I.

1. Stále nevím, z jakých důvodů navštěvují naši diplomaté akce tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, ať již jde např. o sjezdy nebo Dni vlasti. Rovněž mi chybí jakékoliv zdůvodnění jejich obvyklého vystoupení na těchto sešlostech, když zřejmě nemohou příp. kritizovat negativní momenty, jichž byli svědky.

Je Vám jistě známo, že mnohé z předmětných akcí poctí svou přítomností i někteří ústavní činitelé SRN nebo Rakouska. Jde zpravidla o poslance zemské či spolkové, nebo dokonce i o ministry stejné úrovně. Ti často též vystupují na setkáních uvedeného druhu. Uvedu jen některé příklady z mnohých.

2. Na 66. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu, Augsburk,  v květnu 2015 mluvil i Horst Seehofer, bavorský premiér. Kromě dalšího řekl: „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni  z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.

V závěru svého vystoupení pak dodává, že čeští politici přijímají pravdu o vyhnání! A dochází k usmíření, důvěře, partnerství.

 3. Na sjezdu v úvodu svého vystoupení  řekl pan  Hartmut Koschyk, MdB, spolkový zmocněnec vlády pro záležitosti vysídlenců a národnostních menšin: „Stejně jako v loňském roce, kdy jsem měl tu čest zastupovat spolkovou vládu v Augsburgu při tradičním setkání,  i letos na mne hluboce zapůsobilo setkání s mnoha domácími a zahraničními hosty a jejich myšlenky, které si  sdělují. Schopnost uskutečňovat  každý rok po mnohá léta taková setkání svědčí o  vitalitě sudetských Němců. Německá kancléřka Dr. Angela Merkelová a spolkový ministr vnitra, Dr. Thomas de Maziere mě požádali, abych vám tlumočil vřelé pozdravy.“

Takže poté, co všechno pan zmocněnec vlády na sjezdu zřejmě  vyslechl, a o tom nebudu dále psát, máte jistě své informace, tlumočil účastníkům sjezdu vřelé pozdravy od A, Merkelové, kancléřsky SRN.

4. Na Dni vlasti v Klosterneuburku, který se konal 13. září 2015 pod mottem: „Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“ vystoupli nejeden poslanec Národní rady Rakouska nebo zemský poslanec. Na Dni vlasti  promluvil    i Volkmar Harwanegg, poslanec Sociálně demokratické strany  Rakouska, který předal slavnostnímu shromáždění vřelé pozdravy od starosty Vídně, dr. Häupla. Dále se vyjádřil, že vyhnáním traumatizovaní  lidé si zaslouží, aby příslušné Benešovy dekrety byly definitivně zrušeny a vysídlené osoby rehabilitovány. Dále dodal, že příklad z Brna - pochod z Pohořelic do Brna - v opačném směru než brněnský pochod smrti dne 30. května 1945 - dává naději na začátek přehodnocení českých dějin. Na sešlosti v Brně poslanec Ernst Woller (SPÖ) zastupoval  BGM. Häupla při tomto pochodu do Brna a na akci na Mendlově náměstí. Jistě máte své informace o průběhu těchto akcí.

5. Z uvedeného vyplývá, že ústavní činitelé Německa a Rakouska se na akcí tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) vyjadřovali způsobem, který by měl mít ze strany ČR příslušnou odezvu. Těchto akcí byla celá řada a podle našeho názoru je úkolem MZV ČR nejen tyto akce monitorovat, ale také nenechávat bez odpovídající odezvy. Pokud by nedělalo ani to, pak je otázkou, k čemu vlastně má ministerstvo sloužit.

Otázky k části I.:

1. Z jakého důvodu naši diplomaté navštěvují akce SL?

2. Proč naši diplomaté na těchto akcích, když jsme za „vyhnání“ Němců z Československa obviňování dokonce bavorským ústavním činitelem ze zločinu proti lidskosti, když jsme obviňování z genocidy za přítomnosti rakouských ústavních činitelů, svým mlčením  vyjadřují mlčky s tímto podlým obviněním souhlas. Zásada, kdo mlčí, souhlasí, platila  již dávno předtím, než MZV ČR vůbec vzniklo, a dosud se na ní nic nezměnilo.

3. Když naši diplomaté ke skandálním obviněním takového druhu jen mlčí, maximálně ještě tak  celé sešlosti přejí hodně zdaru, což je některým i řadovým účastníkům směšné,  píši o tom v novinách, nebylo by mnohem lepší kdyby se těchto akcí neúčastnili. I oni svým mlčením vyjadřují souhlas k  těmto strašným obviněním. Cožpak to nechápete?

4.  Jaké diplomatické kroky udělalo MZV ČR  v těchto i dalších obviněních ČR ze zločinů proti lidskosti, z genocidy?

Pokud neudělalo,  kdo je za tuto nečinnost odpovědný?

Proč nevyvodilo důsledky za nečinnost našich diplomatů, kteří těchto a podobných sešlostí se zúčastnili.

II.

Již popáté kladu Vám, pane ministře, i panu premiérovi B. Sobotkovi, otázku: „Doufáme, že nechcete transformovat ČR v 17. zemi SRN?“ a dosud jsem na ni nedostal odpověď, kterou mohu očekávat a je zcela přirozená. Např. : Nechceme ČR  transformovat v 17. zemi SRN.  A jednoduchá odpověď je na světě. Nebo je tomu právě naopak?  Je mi líto, pokud se budu muset i nadále opakovat, ale mám právo na odpověď i na tuto otázku.

Nikdo, kdo se seznámil z Vaší odpovědi na tuto otázku, neuvěřil, že česko-německý dialog má vést k posílení mezinárodněpolitického postavení ČR. Již samo vymezení tohoto dialogu nejen panem premiérem vede k závěrům, že spolupráce se SRN bude posilovat nad běžný standard, takže úroveň spolupráce s jinými státy bude úměrně přibližování se Německu  relativně slábnout. Česko-německý strategický dialog je procesem, takto jej lze pochopit, který připomíná nakloněnou rovinu. Povezeme se stále blíže k Německu. Proto nejen já jsem přesvědčen, že cílem tohoto tzv. strategického dialogu není nic menšího než neustálé a zrychlované přibližování se  k Německu.O tom svědčí celá řada skutečností, s nimiž se v poslední době setkáváme.  Vy jste na MZV vzal pracovnici jedné německé nadace, do Rady Česko-německého diskusního fóra jste jmenoval většinou české sudetomily. Z německé menšiny v ČR vytváříte privilegovanou skupinu, zatímco Češi, Slováci a dokonce ani Poláci, alespoň ještě do nedávné doby, ve SRN nejsou uznávanou národnostní menšinou. Přestože právě Němci musí nejlépe vědět, že celá staletí probíhala germanizace těchto menšin, někdy menší, za nacistů zcela bezpříkladná, takže tyto menšiny v současnosti nemohly splnit znaky Němci předpokládané. Proto by česká menšina ve SRN měla být uznána  za národnostní menšinu.

Z dlouhodobých průzkumů veřejného mínění však plyne, že ne Německo a Němci jsou námi považování za nejbližší, ale právě Slovensko a Slováci. Pokud nebudete respektovat toto vyjádření vůle lidu a půjdete proti jeho již historické orientaci, pak schválení česko-německého dialogu vládou je zcela nedostatečné. K této otázce by se měl vyjádřit a také při nejmenším rozhodnout parlament. Kdysi sociální demokraté vyznávali zásadu, že hlas lidu je hlasem Božím. Měli by tak činit i v současnosti. Jedině náš lid, který je nositelem státní moci, by měl v referendu rozhodnout o tom, zda si přeje další privilegované sbližování s Německem a Němci nebo se Slovenskem a Slováky.

K otázkám části II.

1. Doufáme, že nechcete transformovat ČR v 17. zemi SRN?“

2. Pokud nemáte v úmyslu přetransformovat ČR v 17. zemi SRN, proč nejednáte    v souladu s principy mezinárodního práva, zejména proč neprotestujete proti hrubým a zlovolným protičeským útokům, proč mlčíte k faktickému i mezinárodně právnímu nerovnému postavení ČR ve vztahu k Německu, proč neprotestujete proti vměšování do našich vnitřních záležitostí, proč neuplatňujete ve vzájemných česko-německých vztazích princip reciprocity?

3. Co hodláte udělat pro uznání české menšiny za národnostní menšinu se všemi právy, které my poskytujeme německé národnostní menšině v ČR?

4. Na základě reciprocity, principu mezinárodního práva, by německá menšina měla mít v republice tolik práv, kolik má česká menšina ve SRN. Použijete tohoto principu při vyjednávání se SRN  o postavení české menšiny v Německu?

III.

Ve svém výše uvedeném dopisu píšete, že MZV ČR informace o činnosti “sudetoněmeckého landsmanšaftu“ nezatajuje, že tyto informace jsou veřejně dostupné.

Abych argumentoval konkrétně, uvedu např. projev H. Seehofera na sjezdu SL v Augsburku nebo motto Dni vlasti 2015 v Rakousku, které znělo  „Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“, či  projev poslance, rakouského sociálního demokrata, Volkmara Harwanegga, mám však na mysli i řadu dalších. Jsem přesvědčen, že tyto informace na MZV ČR máte. V našich médiích, včetně ČT, jsem o nich neslyšel ani slovo. Můžete mi sdělit, kde předmětné informace najdu? Pokud je jich skutečně jako šafránu v našich sdělovacích prostředcích, pak MZV ČR by je mělo uvádět, a to nejen na svých webových stránkách v potřebném rozsahu.

Dále jsem přesvědčen, ýe MZV ČR by mělo dělat širokou osvětovou činnost, i v zahraničí, a vysvětlovat, že odsun, přesídlení nebo transfer  nejsou v žádném případě vyhnáním, že konfiskace německého majetku v ČR nebyla loupeží, ale postupem souladným se závěry spojeneckých konferencí, např. i Pařížskou reparační dohodou. Cožpak je možné stále jen mlčet k těmto ohavným obviněním a lžím a schovávat se za nejapnou dikci Česko-německé deklarace, aktu s nejnižší právní silou, a nechat soustavně ostřelovat principy mezinárodního práva. Pokud tato praxe přispívá ke kultivaci česko-německých vztahů, jak píšete a skutečně chápete, pak je to pro náš národ, republiku katastrofa, z níž se musíme již konečně vymanit

Otázky k části III.

1. Kde najdu předmětné informace?

2. Pokud těchto informací bude i nadále nedostatek, co udělá MZV ČR pro to, aby byl zajištěn svobodný přístup občanů k těmto informacím?

3. Kdy přestane MZV ČR  se schovávat za Česko-německou deklaraci, jež je pouhým prohlášením,  a začne uplatňovat ve vztazích česko-německých principy mezinárodního práva?

4. Kdy MZV ČR začne provádět tolik potřebnou osvětovou, vysvětlovací činnost o druhé světové válce a jejích důsledcích, o Postupimské dohodě, reparační dohodě, aby tak bránilo historickou pravdu a naši republiku, náš lid? 

Děkuji za srozumitelnou a vyčerpávající odpověď na vznesené otázky. Mám-li skutečně jako občan právo na svobodný přístup k informacím, pak prosím, aby Vaše odpovědi byly v souladu s tímto právem a by jej i naplnily.

S úctou  Ing. Pavel Rejf

Izetbegovičův osobní strážce vypovídá Alia schválil útok na Markale a podněcoval útoky na vesnice v okolí Srebrenice

19.12.2015 Kosovoonline.cz / Václav Dvořák

Aby český čtenář pochopil podstatu procesu se srbským generálem Ratkem Mladičem, který už mnoho let probíhá před Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu, je dobré připomenout, že haagský soud je režírován zpoza kulis výzvědnými službami NATO, především USA a Velké Británie a má především propagandistický cíl.

Jsou před ním odsuzováni především srbští důstojníci armády a policie bývalé Jugoslávie a Republiky srbské v Bosně a Hercegovině. Jsou souzeni a odsuzováni za zločiny, které nespáchali a ani k nim nedali rozkazy. Opravdoví zločinci z řad kosovských Albánců, chorvatských policistů a vojáků a bosenských muslimů jsou od soudu ICTY pouštěni nebo trestáni nepatrnými tresty.

Přesto i proti vůli obžaloby a soudu se v pečlivě připravovaných procesech objevují výpovědi, které protisrbskou stavbu obžaloby nabourávají. Patří k nim i nedávné svědectví chráněného svědka, vystupujícího pod šifrou GRM-116.

Dokládá pod přísahou, že vyvražďování Srbů a pustošení vesnic v okolí bosenské Srebrenice byla oficiální, byť před světovou veřejností tajenou politikou muslimské vlády v Bosně. Stejně i provokace, které stály životy mnoha obyvatel Sarajeva a Bosny a byly před celým světem prezentovány jako srbské zločiny, prováděly vojenské a bezpečnostní struktury bosenského muslimské vlády.

Sarajevské tržiště Markale po minometném útoku muslimské baterie 5.2.1994. Útok byl ihned sveden na Srby, i když si ho jako provokaci objednal tehdejší prezident Bosny a Hercegoviny Alija Izetbegović a reis Mustafa Čerić

Následuje text uveřejněný v srbském internetovém médiu Magazin:

Bývalý člen ochranky Aliji Izetbegoviće řekl, že útok na tržiště Markale zorganizovali Izetbegović a vůdce islámské náboženské obce Mustafa Čerić. Navíc, při svědectví ve prospěch obhajoby Ratka Mladiće uvedl, že útok provedli generálové Armády Bosny a Hercegoviny.

Chráněný svědek pod pseudonymem GRM-116, se skrytou tváří a elektronicky změněným hlasem řekl, že jako člen speciálních jednotek "Biseri" (Perly) byl v letech 1992 až 1994 příslušníkem ochrany Úřadu prezidenta Bosny a Hercegoviny, jehož zasedání se odehrávala v budově Národní banky v Sarajevu.

Mladićův obhájce Miodrag Stojanović u soudu citoval dokument vlády Bosny a Hercegoviny, který potvrzoval, že svědek skutečně byl příslušníkem jednotky Biseri.

GRM-116 tvrdil, že měl příležitost slyšet, co prezident Izetbegović, reis-ul-ulema*) Mustafa Čerić, generál Sefer Halilović a další (muslimští) funkcionáři vykládali na svých setkáních.

"Nejsilnější vliv" na Izetbegoviče, podle jeho výpovědi, měl reis-ul-ulema Čerić. Jejich hlavním cílem bylo vyprovokovat intervenci Západu na straně muslimů, "vyvoláním masového utrpení" v lokalitách jako Sarajevo či Srebrenica.

Řekl, že reis Čerić "brzy přesvědčil“ Izetbegoviće, že je to "správná věc" a že "oběti musí být předloženy." Když mluvil o útoku na Markale, GRM-116 dosvědčil, že "nápad přišel od reise a realizovali ho generálové Halilović a Mustafa Hajrulahović zvaný „Taliján".

„Oba dva se vyjádřili, že mají v plánu postavit minomet ve směru Špičatých skal u obce Mrkoviči, protože bylo známo, že tak mají Srbové dělostřelectvo, které často střílí, tak že se ten výstřel ztratí v jejich palbě“, řekl svědek.

„Alija i reis s tím souhlasili a Sefar se obrátil na Talijána a řekl: „Taliján to udělá...“, popsal tu situaci svědek, a zdůraznil: „Byl jsem u toho, když to Alija schválil.“ Nicméně, na příštím zasedání oznámil Halilović, že "první pokus selhal", protože "granát spadl na nějakou střechu nedaleko Markale," a s dalším pokusem čekal, až na pozorovatelně UNPROFOR bude stejná posádka, s jakou byl dohoda, že "nebude počítat naše střely. Ali jim řekl: Zkuste to znovu. Odešli a brzy jsme se dozvěděli, co se stalo na Markale,“ řekl GRM 116.

Podle obžaloby generála Mladiće (73), který byl za války velitelem Armády Republiky srbské, a který je obviněn z terorizování obyvatel Sarajeva, byl granát, který 5.2.1994 zabil 66 a zranil 140 lidí na tržišti Markale vystřelen ze srbských pozic.

Podle výpovědi svědka se Izetbegovič a reis-ul-ulema Čerić setkali s velitelem 28. divize Armády Bosny a Hercegoviny (ABiH) ve Srebrenici Naserem Orićem. Nařídili mu, aby organizoval útoky na okolní srbské vesnice, aby "vyprovokoval Srby k ostřelování Srebrenice, a to aby vyvolalo mezinárodní intervenci proti Srbům."

Tlupa Nasera Oriće - velitele 28. muslimské divize, která vyrážela z "demilitarizované" Srebrenice a přepadala srbské vesnice v okolí. Celkem pobyli přes 3200 Srbů, včetně starců, žen a dětí. Za toto řádění dostal Orić nejvyšší bosenské vyznamenání - Řád lilie. „Slyšel jsem, jak říkají, že Naser (Orić) dobře odvádí svou práci,“ řekla utajený svědek GRM-116, kterého chce zítra (16.12.2015) žaloba podrobit křížovému výslechu.

General Mladić byl obviněn z genocidy ve Srebrenici: pronásledování muslimů a Chorvatů na celém území Bosny a Hercegoviny v letech 1992-95, což v šesti okresech mělo mít charakter genocidy, a braní příslušníků UNPROFOR jako rukojmí.

Lžemi jsme rozhoupali Jugoslávii. Ze všeho jsme obvinili Srby.

Bývalý agent CIA odkrývá senzační odhalení

20. prosince 2015

Bývalý agent CIA Robert Baer, který před několika lety opustil službu, odhalil největší tajemství této organizace, jak penězi a lžemi rozporcovali bývalou Jugoslávii a vinu za to všechno svedli na obětního beránka – na Srby. Baer v interview, který poskytl v Quebecku (Kanada) u příležitosti své nové knihy „Tajemství Bílého domu“, povídal o tom, co viděl, slyšel a zjistil během čtyř let, kdy jako agent CIA „operoval“ na území bývalé Svazové federativní republiky Jugoslávie, od Sarajeva po Slovinsko. Po své balkánské misi pracoval na úkolech na Blízkém Východu.

Robert Baer je dnes prominentní spisovatel, sloupkař, který píše současně pro Time, Vanity Fair, Wall Street Journal a Washington Post.

Interview, který poskytl Robert B. Baer sajtu globalresearch.ca přinášíme vcelku:

Jaký jste měl v Jugoslávii první úkol?

Přiletěl jsme ještě s třemi dalšími agenty helikoptérou. Dostal jsme se do Sarajeva 12. ledna 1991. naším úkolem bylo sledovat údajné srbské teroristy, kteří prý plánovali útok na Sarajevo.

Co to bylo za teroristy a proč plánovali útok?

Dali nám soubory informací o skupině, která se jmenovala „Velké Srbsko“, kteří plánovali bombové útoky na klíčové budovy v Sarajevu, aby zabránili snaze, aby Bosna vystoupila z Jugoslávie.

Jestlipak tato skupina skutečně existovala a jaký byl váš skutečný úkol pod velením CIA?

Ta skupina ve skutečnosti nikdy neexistovala! Naše velení nám lhalo! Naše mise ve skutenčosti měl a za úkol zasít paniku mezi bosenské politiky, abychom jim naplnili hlavy myšlenkami, že je chtějí Srbové napadnout. Zpočátku jsme tomu věřili i my, ale časem naše podezření vzrostlo. Proč jsme všude šířili tuhle hysterii, když ta skupina vůbec neexistovala?

Kdy byla vaše mise ukončena? Měla nějaké pojmenování?

Pro mne to všechno skončilo po dvou týdnech, protože jsme odejel z novým úkolem o Slovinska. Operace trvala měsíc a měla pojmenování „Pravda“, ačkoli to bylo něco úplně jiného

Proč jste odjel do Slovinska?

Dostal jsme instrukce, že je Slovinsko připraveno vyhlásit nezávislost. Dostali jsme přes milion dolarů, abychom pomohli různým nevládním organizacím, opozičním stranám a početným politikům, aby šířili nenávist.

Co jste si myslili o té propagandě CIA a co si o tom mysleli vaši kolegové?

Samozřejmě, nikdo neodmítá misi, kterou mu přikáže CIA. Zvlášť, když jsme všichni nervózní a náchylní k paranoie. Mnoho agentů a vedoucích pracovníků CIA zmizelo, protože odmítali šířit propagandu proti Srbům v Jugoslávii. Osobně jsem byl šokován množstvím lží, kterými nás "krmili" agentura a politici! Mnoho agentů CIA se podílela na šíření propagandy a přitom ani nevěděli, co dělají. Všichni znali jen zlomek příběhu, a jen ti, kteří to všechno vymysleli věděli všechno, a to byli politici.

To znamená, že propaganda dělala všechno proti Srbům?

Ano i ne. Cílem bylo, aby se rozpadla republika Jugoslávie. Vybrali jsme obětního beránka, kterého jsme vinili ze všeho. Někoho, kdo je vinen za válku a násilí. Srbsko bylo vybráno proto, že je svým způsobem jakýmsi pokračovatelem Jugoslávie.

Všichni jsme slyšeli o Srebrenici. Co nám o tom můžete říct?

Opět jsme se ocitl v Bosně v roce 1992 a tehdy jsme měli školit ozbrojené síly Bosny, nového státu, který vyhlásil nezávislost. Srebrenica je jedne vlký příběh a bohužel, mnoho lidí tu bylo zmanipulováno. Srebrenica – to je politický marketing.

Můj šéf, který byl bývalým americký senátor, nadšeně opakoval, že se v Bosně uskuteční nějaký velký podvod. Měsíc před údajnou genocidou ve Srebrenici řekl, že to město bude ve všech zprávách světových televizí a nařídil nám, abychom zavolali do médií. Když jsme se ho zeptral proč, řekl mi „Však uvidíš!“ Nová bosenská armáda dostala rozkaz napadat sídla a civilisty. Byli to všechno samozřejmě obyvatelé Srebrenice. V určitém okamžiku vpadli Srbové z druhé strany. Určitě je někdo platil, aby je „postrčil“.

Kdo je tedy vinen za Srebrenici?

Vinni jsou Bosňáci, Srbové i my Američané! Skutečností je, že na konci všechno leží vina na Srbech. Bohužel, mezi pohřebnými ve Srebrenici jsou lidé i jiných národností. Před několika lety bývalý agent CIA, který je nyní v Mezinárodním měnovém fondu, mi řekl, že Srebrenica je výsledkem domluvy mezi americkou administrativou a bosenskými politiky. Srebrenica byla obětována, aby Amerika měla důvod k napadení Srbů pro údajné válečné zločiny.

Proč byl na konci rozpad Jugoslávie a proč si to americká administrativa přála?

Vše je velmi jasné: lidé, kteří vyvolali válku a kteří diktovali podmínky míru jsou nyní majiteli společností, které využívají přírodního bohatství! Udělali z národů Balkánu opravdové otroky, kteří makají za malý peníz a produkty jejich práce končí v Německu, Americe … Pak je myslím jasné, kdo je vítězem války. Abyste dokázali financovat hospodářství ve své zemi, jste dotlačeni do situace, kdy si musíte půjčit peníze. To je stejný příběh ve všech zemích Balkánu.

Máte nějaký poselství pro národy bývalé Jugoslávie?

„Zapomeňte na minulost. Je plná lží a vymyšlenin! Manipulovali s vámi, získali, co chtěli a je hloupé, že se dál nenávidíte. Musíte ukázat, že jste silnější a že víte, kdo vám to vše udělal. Já se upřímně omlouvám za všechno. Právě z toho důvodu se už dlouho zabývám odhalováním tajností CIA a Bílého domu“ - říká Robert Baer                                                                                             Kosovoonline

Generál Lazarević se vrátil jako hrdina - Přežil jsem

haagské popraviště

Václav Dvořák

5. 12. 2015 / kosovoonline.cz

Ve čtvrtek 3.12.2015 byl propuštěn srbský generál Vladimir Lazarevič poté, co si v Haagu odseděl dvě třetiny z celkových 14 let vězení, ke kterým ho odsoudil Soud pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Generál byl slavnostně přivítán na letišti v jihosrbské Niši. V letadle, kterým se vracel do vlasti, spolu s ním cestovali srbský ministr obrany Bratislav Gošič a ministr spravedlnosti Nikola Selakovič.

Na nišském letišti ho slavnostně přivítali další vysocí představitelé Srbské republiky: ministr zahraničí Aleksandr Vulin, náčelník generálního štábu Ljubiša Dikovič, vladyka (biskup) Theodosije a starosta města Niš Zoran Perišič.

Generál Vladimir Lazarevič byl v letech 1998-9 velitelem Prištinského sboru a později 3. armády JNA. Velel vojenským operacím na Kosovu a Metochii proti teroristické albánské UČK a proti letecké agresi států NATO. Haagským tribunálem byl odsouzen za „velitelskou odpovědnost za zločiny na Kosovu a Metochii“. V haagském vězení strávil víc než 10 let, onemocněl tam a byl tam i několikrát operován. Na rozdíl od mnohých dalších srbských obžalovaných, kteří ve vězení umřeli na různé, často dost záhadné nemoci, generál Lazarevič přežil.

Generál Lazarevič se v únoru 2005 dobrovolně vydal do Haagu, aby se před soudem obhájil. O čtyři roky později byl odsouzen na 15 let žaláře, po odvolání mu byl trest snížen o jeden rok.

Po svém návratu generál Lazarevič prohlásil, že byl odsouzen bez jediného důkazu, ale že se mu podařilo přežít „haagské popraviště“. „Bylo to deset ztracených let.

Proč? Nebyl jsem odsouzen ani za jeden konkrétní čin, ani můj, ani někoho z mých 70.000 bojovníků, ani za jeden čin proti životu, majetku nebo za porušení pravidel válčení“, řekl generál Lazarević na nišském letišti. Lazarevič při uvítání na letišti v Niši poděkoval všem, kteří jej přišli uvítat a zdůraznil, že soud v Haagu jej odsoudil jen proto, že velel Prištinskému korpusu Jugoslávské národní armády.

"Překonal jsem haagského popraviště hluboce přesvědčen o spravedlnosti a pravdě. Nemůžete lhát všem lidem po celou dobu. Zdrojem mého přežití bylo mých 600 padlých kolegů-vojáků a přes 2000 raněných," řekl.

Ministři spravedlnosti a obrany Nikola Selakovič a Bratislav Gašič řekli, že návrat generála Lazareviče je velkým dnem pro Srbsko."Díky generálovi jsou dnes svobodné jak Niš, tak i Kraljevo, Valjevo a Kruševac a všechna naše další města a obce," řekl Selakovič.

Zdroj: B92, Beta, Tanjug

Srbsko čistí stůl!

Poznámka redakce: Srbsko bylo válcováno Němci a Rakušany  za první i druhé světové války. Němci vyvraždili statisíce Srbů, zničili jejich zem. Příslušníci německé menšiny v Jugoslávii byli ve své většině znacizovaní. Účastnili se vraždění Srbů. Dokonce měli svou dobrovolnickou 7. SS divizi „Prinz Eugen“. Jugoslávští Němci vstupovali i do německých bezpečnostních jednotek.

Otázkou je, zda Němci Srbsku zaplatili škody, které mu německou agresí vznikly. Nic  o tom nevíme. Němci své reparační povinnosti zásadně neplní. A proto se domníváme, že Srbsko by nemělo poskytovat svým bývalým německým spoluobčanům finanční ani materiální náhrady.

Je však třeba si uvědomit, že Německo vystavovalo po léta Srbsko, které chtělo srazit na kolena, masivnímu tlaku, jemuž, zvláště když byl zprostředkován i EU, nemohlo čelit. A tak jsme svědky toho, jak oběti platí „náhrady škod“ agresorům. Je to výsměch mezinárodnímu právu. Je to zvrácenost.

Srbsko nejdříve mělo žádat na Německu zaplacení reparací a po jejich vyrovnání teprve případně jednat o dalším.

Dunajští Švábové vyhnaní po 2. světové válce nyní dostávají v Srbsku zpět nemovitostí

Po celá desetiletí se zdálo, že Josef Springer nemůže splnit poslední přání svého otce, který zemřel v roce 1964. Vyhnanec neměl šanci dostat zpět rodičovské holičství a pozemky, včetně bytového domu v srbské Vojvodině. Springerové byli vyvlastněni a vyhnáni po druhé světové válce, jako stovky tisíc dunajských Švábů.

Je zapotřebí aktivní pokání, ne jen slova lítosti

Více než půl století po smrti otce jsou nyní šance vrácení rodinného majetku ztraceného v roce 1945. S ohledem na toto dělá Srbsko pořádek. Vypořádalo se s temnou kapitolou své poválečné minulosti nejen slovy lítosti, ale i aktivním pokáním. Dunajští Švábové byli rehabilitováni a získávají zpět svůj majetek.

Mnozí tomu nemohli uvěřit a nemají vůbec žádné požadavky. Anebo nebyli informováni o nových možnostech, protože jen málo pozornosti byla média ochotná věnovat tomuto tématu a všichni krajané nebyli dosaženi konsorciem dunajských Švábů s jejich informační brožurami. Josef Springer byl informován. A podal, nehledě na všechny pochybnosti, svou žádost. Je jedním z 2 200 dunajských Švábů, které zastupuje linecký právník Ralf Brditschka, se svým srbským kolegou Nikolou Božičem. Zatímco Springer musí ještě počkat, byla uzavřena první restituční řízení: Tři bratři z Katsdorfu v hornorakouském okrese Perg dostali 3 000 metrů čtverečních půdy v malém srbském městečku Kula zpět. To by měli slyšel jejich prarodiče exulanti.

Ačkoli v právním řádu v Srbsku byl jednoznačně přijat zákon o rehabilitaci a restituci  v roce 2011 a cizinci jsou plně přijímáni za státní příslušníky, není vždy snadné jej uplatnit. Brditschka poukazuje na to, že vlastnictví lze vrátit pouze přesně tak, jak bylo v té době vyvlastněno. Vzhledem k tomu, že vlastnictví se za sedmdesát let změnilo a záznamy jsou často nepřesné, vznikají problémy. Plánovaná změna zákona by mohla pomoci. "To by usnadnilo náš proces", říká Brditschka pro hornorakouský deník Neues Volksblatt.

Dokonce jsou překážky i u rakouské byrokracie

Ale problémy jsou také v Rakousku. Všichni, kteří se snaží získat restituce v Srbsku, budou muset potvrdit, že nedostali kompenzace od Rakouska. Odpovídající potvrzení musí poskytnout státní pokladna. "To trvá celou věčnost", stěžuje si Brditschka. Neměl by být problém uvážit, že dunajští Švábové byli v době vyvlastnění jugoslávští občané, a proto v Rakousku nemohli získat žádnou „kompenzaci“. Brditschka zastupuje případy, kdy odškodnění závisí pouze na rozhodnutí ministerstva financí ve Vídni.

Méně problematické jsou rehabilitace. Srbsko upustilo od důkazního břemena. Vyloučeni z restituce jsou lidé prokazatelně zapojení do válečných zločinů. "Pokud nejsou k dispozici žádné dokumenty, které by dotyčného obvinily, je rehabilitace zajištěna", řekl právník Božič pro Volksblatt. V případech, kdy restituce není možná, protože majetek již není k dispozici, nebo budovy již nestojí, je připraveno odškodnění. Srbsko má k dispozici dvě miliardy eur, které budou distribuovány poměrným dílem v roce 2018, po ukončení řízení pro všechny žadatele. Bude to 10.000 eur v hotovosti a zbytek do maxima 500.000 eur ve vládních dluhopisech. Obtížné je také ohodnocení firem, které již neexistují. Obhájce Božič pro "Sudetenpost" : "Máme klienty, jejichž předkům patřily loděnice v Apatinu se stovkou lodí a šest souvisejících pozemků na břehu Dunaje. Majitel Jochen Kramer byl jedním z nejbohatších mužů v Apatinu. Otázkou je, jak budou dnes ohodnoceny? "Devět potomků Kramerových podalo žádost o restituci. Pozemky by mohly být restituovány, ale lodě a bývalé loděnice již samozřejmě neexistují.

Kompenzace vězňům a jejich příbuzným

Odškodnění je k dispozici i pro ty, kteří nebyli vyhnáni, ale vězněni režimem v Titových koncentračních táborech. Pro tyto kompenzace uplynula lhůta v loňském roce a právníci doufají, že rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz dosáhne prodloužení lhůty, a že bude moci být náhrada požadována do konce roku 2016.  Dokonce i přeživší po dunajských Švábech, zahynulých v těchto táborech, mohou dostat kompenzace. Přesné částky odškodnění nejsou dosud známy, protože jsou vyměřovány soudy. Nicméně jsou pokyny, které vyplývají z náhrad pro srbské oběti Titova režimu. Nikola Božič proto očekává, že to bude asi 20 eur za den v táboře, kde částka nakonec závisí na důvodech uvěznění. Dokonce i blízcí příbuzní dunajských Švábů, kteří v těchto táborech zemřeli, mají nárok na odškodnění. Božičovy odhady jsou 7000 Euro za smrt dítěte, za smrt rodičů 5000 eur, u sourozenců asi 3000 eur.

Právě tento přezkum ztracených životů ukazuje, že kompenzace má také dost morbidní aspekt. Ale vlastně to není primárně o penězích. Landsmanšaft dunajských Švábů také požádal o restituci bývalého veřejného majetku Němců v Srbsku. Majetek by měl proudit do nadace, jejímž cílem je podpořit proces, o kterém Josef Springer říká, že "konečné vede k vyčištění a ke smíření". Jeho v roce 1964 zesnulý otec by se neodvážil snít o ničem více. Nyní je sen docela realistický.

Sudetští Němci mohou jen snít

(Stále) není reálný sen, který by mohl pomoci ke spravedlnosti také dědovi Ralfa Brditschky. Heinrich Brditschka a jeho otec postavili v Jablonci největší továrnu na šperky v Sudetech. Mohl by být také opět již dlouho majitelem. Ale jen kdyby odkoupil továrnu po přelomu roku 1990. Bylo mu to nabídnuto v té době za tři miliony amerických dolarů. Ale výrobce, dnes žijící v Haid u Ansfelden v Horním Rakousku, který má úspěchy s jabloneckými šperky, odmítl: "Nemohu přece koupit svůj majetek!" Ale chtěl jej získat zpět. Třikrát marně žádal o náhradu aktiv odhadovaných na osmnáct až dvacet pět milionů eur u českých soudů. Benešovy dekrety stále platí bez změny. Zatím je možné jen prozatímní státní občanství České republiky, které Brditschkovi po válce měli. Kdyby byla realita uznána českými orgány, měly by být také akceptovány restituční nároky. Vnuk Ralf nemá naději být také tak úspěšným, jako vyhnanci ze Srbska, pokud jde o restituci. V České republice není v tomto ohledu nic nového. A od vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu není, alespoň prozatím, žádný odpovídající politický tlak.

Sudetenpost, 5.11.2015, str. 2

Volný překlad pro České národní listy: P. Rejf

Smutná úloha levice

Druhé kolo regionálních voleb ve Francii vyhrála pravice vedená bývalým prezidentem Sarkozym. Vládnoucí socialisté se umístili s poměrně velkým odstupem druzí. Těsně za nimi skončila Národní fronta Marine Le Penové.

Není příliš důvodů k jásotu a levice nemá k oslavám důvod žádný. Národní fronta s vyhraněně protievropským programem, která bývala ještě před relativně nedávnou dobou vyloženě marginální stranou, získala ve druhém kole téměř třicet procent všech odevzdaných hlasů.

Potvrdily se tak dvě skutečnosti, na které francouzští politologové upozorňují již delší dobu. V prvé řadě to, že neustále roste počet voličů, kteří nepovažují standardní levici a pravici za nějaké politické alternativy, nýbrž za dvě strany podporující ten samý a pro ně stále více nedůvěryhodný systém. Tento dojem je ve společnosti ještě mnohem hlubší, politický výraz nedostala jen díky tomu, že velká část občanů, kteří mají k takovému systému rostoucí výhrady, k volbám vůbec nechodí. Druhou závažnou věcí, kterou volby potvrdily, je skutečnost, že levice představuje ve "státotvorném tandemu" ten slabší článek. Úloha levice se stále více redukuje na podporu pravice pod heslem - demokracii si rozvracet nedáme.

Umírněná pravice tak využívá vzestupu pravice radikální k tomu, aby levici více či méně úplně paralyzovala a znemožnila jí realizovat jakkoliv krotký program.

Taková situace není specifická pouze pro Francii. V Evropském parlamentu slouží hrozba zatím spíše okrajových protievropských sil k tomu, aby socialistická levice podporovala lidoveckou pravici i tam, kde razí program blízký neoliberálům. Prvek levicový pak najdeme  spíše jen v rovině vzletných proklamací, praktické kroky kopírují priority pravice.

U nás doma je situace ještě o něco absurdnější. Levicová sociální demokracie je ve vládě korigována svými dvěma napravo od ní stojícími partnery i přesto, že žádnému výraznému nebezpečí ze strany ultrapravice zatím nečelíme. Kam by mohla naše vládní levice ještě vůbec ustoupit v případě, že by se nebezpečí radikální pravice vynořilo, to je velká záhada.

Pokud budou dosavadní trendy pokračovat, bude se levice v Evropě stále více propadat. Málokterý volič sužovaný sociálními problémy totiž pochopí, že levice je zde především od toho, aby pomáhala udržovat u moci neoliberální pravici se zdůvodněním, že pravice neliberální je přece samozřejmě větší zlo.

Prof. J. Keller, přišlo e-mailem

Gorbačova oficiálne podozrievajú z vlastizrady

Dokument,19. 12. 2015,Chelemendik

Člen Verejnej komory Ruskej federácie Georgij Fiodorov poslal žiadosť generálnemu prokurátorovi Jurijovi Čajkovi s prosbou preveriť obsah rokovania medzi najvyššími funkcionármi ZSSR a prezidentom USA, či zodpovedajú takým článkom Trestného zákonníka RF, ako je Vlastizrada a Vyzradenie štátneho tajomstva a v prípade nevyhnutnosti prijať nevyhnutné prokurátorské opatrenia.

Reč je o odtajnených  prepisoch telefonátov, v ktorých najvyššie politické vedenie krajiny – Michail Gorbačov a Boris Jeľcin v podstate svojej referujú Georgovi Bushovi staršiemu o likvidácii ZSSR.

V médiách  (konkrétne v denníku Komsomoľskaja pravda) boli uverejnené prepisy telefonátov, ktoré sa konali  8. a 25. decembra 1991.

Ako píše KP, hneď po podpísaní Bielovežskej dohody (о vytvorení SNŠ),  ktoré sa konalo 8. decembra 1991, Boris Jeľcin okamžite zatelefonoval prezidentovi USA Bushovi a mal s ním rozhovor, ktorý trval viac ako 28 minút.

O dva týždne neskôr, 25. decembra, Geogovi Bushovi zatelefonoval už prvý (a posledný) prezident ZSSR Michail Gorbačov a rozhovor trval 22 minúty.

O podrobnostiach týchto besied sa dlhý čas dalo len robiť dohady. Naše tajné služby ich nezapisovali, a Američania síce zapísali, ale utajili. Uschovávali sa v štáte Texas v Prezidentskej knižnici.

Až v roku 2008 Bush mladší odstránil z dokumentov status „Prísne tajné“ a ich kópie sa ocitli v nedávno otvorenom Centre Jeľcina v Jekaterinburgu.

„Keď sa formovala expozícia nášho múzea, našli sme tieto prepisy telefonátov v katalógu Prezidentskej knižnice Georga Busha staršieho. Poslai sme žiadosť a dostali elektronické kópie. Často  sa hovorí, že Jeľcin a Gorbačov „utekali“ podať správu americkému prezidentovi o rozpade ZSSR, ale nie je to tak. V skutočnosti situácia bola zložitá. Sovietsky zväz sa rozpadol a bolo treba informovať prezidenta USA, že jadrový arzenál ZSSR sa nachádza pod kontrolou, — povedal Dmitrij Pušmin, riaditeľ archívu Centra Jeľcina.

Georgij Fiodorov si myslí, že obsah týchto rozhovorov priamo svedčí o tom, že Jeľcin a Gorbačov vedome pracovali pre USA a na rozpade ZSSR. Títo ľudia sú zradcovia. V súvislosti s tým sa aj obrátil na Generálnu prokuratúru s prosbou preveriť dané materiály a a začať trestné konanie podľa článkov Vlastizrada a Vyzradenie štátneho tajomstva.  „Ak existujú historické postavy, voči ktorým pociťujem úprimnú a hlbokú  nenávisť, sú to Jeľcin a Gorbačov. Vždy som bol presvedčený, že rozpad ZSSR sa stal výsledkom zrady elít, vrátane konkrétne najvyššie postavených osôb štátu. Ale donedávna tento môj názor bol podložený  jednoducho všeobecným pozorovaním  a neoficiálnymi informáciami. Ale teraz, keď boli uverejnené prepisy telefonátov, je všetko celkom jasné. Sú to radcovia, ktorí musia byť súdení v súlade so zákonmi,“— zdôraznil v rozhovore s Ruskou planétou Georgij Fiodorov.

Telefonát s Michailom Gorbačovom, prezidentom Sovietskeho zväzu 

Účastníci: George Bush, prezident USA, Michail Gorbačov, prezident ZSSR

25. decembra 1991, 10:03 — 10:25, Camp David

Prezident Bush: Zdravím Vás, Michail.

Prezident Gorbčov: George, môj drahý priateľ.  Rád počujem Váš hlas.

Prezident Bush: Rád s Vami hovorím v tento významný, taký historický deň. Ďakujem, že ste zavolali.

Prezident Gorbačov: Dovoľte mi, aby som začal príjemným: prajem Vám, Barbare a celej Vašej rodine šťastné a veselé  Vianoce. Rozmýšľa som nad tým, kedy mám spraviť svoje vyhlásenie -  v utorok alebo dnes. V konečnom dôsledku som sa rozhodol spraviť ho dnes, na konci dňa. Preto vám chcem najprv popriať všetko najlepšie pri príležitosti Vianoc.

A teraz musím povedať, že približne o dve hodiny vystúpim na moskovskej televízii s krátkym vyhlásením o rozhodnutí, ktoré som prijal. Poslal som Vám list, George. Dúfam, že ho čoskoro dostanete. V liste som vyjadril to najdôležitejšie.

Teraz by som chcel ešte raz potvrdiť, ako veľmi si cením to, čo sa nám podarilo dosiahnuť počas našej spolupráce  — keď ste boli  viceprezidentom, a potom, keď ste sa stali prezidentom Spojených štátov.

Dúfam, že lídri krajín Spoločenstva a predovšetkým Rusko, chápu hodnotu spoločných skúseností, nazhromaždených lídrami týchto dvoch našich krajín. Dúfam, že chápu svoju zodpovednosť za zachovanie a znásobenie tohto dôležitého zdroja.

V našom Zväze debaty o tom, aký štát je potrebné vytvoriť, sa vybrali nie tým smerom, ktorý považujem za správny. Ale chcem Vás uistiť, že využijem všetok svoj politický vplyv  a autoritu, aby sa nové Spoločenstvo stlalo  efektívnym.

Teší ma, že lídri Spoločenstva už uzavreli v Alma-Ate dohody o dôležitých jadrových a strategických otázkach. Dúfam, že v Minsku aj ohľadne iných otázok budú prijaté rozhodnutia, ktoré zabezpečia fungovanie mechanizmu spolupráce medzi republikami.

George, dovoľte mi porozprávať Vám o tom, čo považujem za mimoriadne dôležité.

Prezident Bush: Počúvam Vás.

Prezident Gorbačov: Nesporne, je potrebné sa vydať cestou uznania všetkých týchto krajín. Ale chcel by som, aby ste brali do úvahy, ako dôležité je pre budúcnosť Spoločenstva nepripustiť vyhrotenie procesov dezintegrácie a rozpadu. Takže našou spoločnou povinnosťou je napomôcť procesu spolupráce medzi republikami. Chcel by som zvlášť zdôrazniť tento bod.

Teraz o Rusku — to je druhá mimoriadne dôležitá téma našich rozhovorov. Predo mnou na stole leží Nariadenie prezidenta ZSSR o mojej rezignácii. Taktiež sa vzdávam povinností Vrchného  hlavného veliteľa  a odovzdávam plnú moc pri použití jadrových zbraní prezidentovi Ruskej federácie.

Teda budem riadiť všetky záležitosti až kým nebude dokončená ústavná procedúra. Môžem Vás uistiť, že všetko sa nachádza pod prísnou kontrolou. Len čo oznámim svoju rezignáciu, tieto nariadenia začnú platiť.

Nebude žiadna nezhoda. Môžete v kľude stráviť vianočný večer. Vrátim sa k Rusku: ešte raz chcem povedať, že musíme spraviť všetko možné, aby sme ho podržali. Osobne budem robiť všetko, čo je v mojich silách, aby som podržal Rusko. Ale aj naši partneri by sa tiež mali posnažiť a zohrať svoju rolu pri pomoci a podpore Ruska.

Pokiaľ ide o mňa, nechystám sa skrývať v tajge, v lesoch. Zostanem politicky aktívny, zostanem v politickom živote. Mojim hlavným cieľom je pomáhať pri procesoch, ktoré začali spolu s perestrojkou a novým myslením v zahraničnej politike.

Zástupcovia vašej tlače sa ma veľakrát pýtali na naše s Vami osobné vzťahy. V tejto historickej chvíli chcem, aby ste vedeli, ako veľmi si cením našu spoluprácu, partnerstvo a priateľstvo. Naše role sa môžu meniť, ale chcel by som Vás uistiť, že to, čo sme dosiahli, sa už nezmení. Spolu s Raisou prajeme Vám a Barbare všetko len to najlepšie.

Prezident Bush: Michail, predovšetkým chcem vyjadriť vďačnosť za Váš telefonát. Počúval som Vašu správu s veľkým záujmom. Naďalej budeme prejavovať účasť, obzvlášť v tom, čo sa týka Ruskej republiky, obrovské ťažkosti ktorej sa môže ešte viac prehĺbiť túto  zimu.

Som veľmi rád, že sa nechystáte skrývať v lesoch a budete pokračovať v aktívnej politickej činnosti. Som si absolútne istý, že to prinesie osoh novému Spoločenstvu.

Som Vám vďačný za Vaše informácie ohľadne jadrových zbraní. Je to životne dôležitá otázka medzinárodného významu a som vďačný Vám a lídrom republík za výbornú  organizáciu a realizáciu procesu. Beriem na vedomie, že ústavná zodpovednosť v danej otázke prechádza k Borisovi Jeľcinovi. Uisťujem Vás, že v tomto ohľade budeme pokračovať v úzkej spolupráci… […]

Prezident Gorbačov: Ďakujem, George. Rád som počul všetko toto dnes. Lúčim sa a stískam Vašu ruku. Povedali ste mi veľa dôležitých vecí a som Vám za to vďačný.

Prezident Bush: Všetko dobré, Michail.

Prezident Gorbačov: Dovidenia.                                                        (Výňatek z textu)

Nové Rusko potřebuje novou elitu

Skandál se zákazem 38. vydání autorského programu Nikity Michalkova "Besogon" ukazuje na problém rusofobie v centrálních ruských televizních kanálech. Indikuje, ukazuje, že jméno pořadu je oprávněné - démoni se projevili a spustili povyk.

Zdá se, že je to takto – je třeba analyzovat veřejné poznámky známé osobnosti? Ale z nějakého důvodu v mono-etnické zemi, kterou je Rusko - v níž je Rusů více než 80%, jsou povoleny neuctivé poznámky na Rusy, ale pozice na jejich obranu – jsou zakázány. Odpověď je zřejmá - ti, kteří hovoří o údajné ochraně zájmů Ruska, často to dělají jen slovy, ale ve skutečnosti činí, aby mu ublížili. Pouze to dělají chytře, aby si toho oko nevšimlo.

Nemohu nesouhlasit s Edwardem Birovem: "Rozhořčení Nikity Michalkova nad rusofobií sportovního komentátora " Match-TV " a jeho zakrývání ze strany vedoucích pracovníků ve sdělovacích prostředcích, odhaluje důležitá otázku - ve federálních kanálech a seriózních ruských médiích jsou i nadále lidé, pro které je ruský svět podobný nevědecké fikci, nebo k němu mají vnitřně nepřátelské   postoje. A tento problém není ani jen vnitrokorporativní (a to vysvětlil televizní kanál "Rusko 24" odmítnutím vysílání Michalkova), ale všeruský a civilizační. Je to klíčový problém pro ruský informační prostor.

"Besogon" Nikity Sergejeviče se svou obvyklou intuicí a režisérskou houževnatostí zachytil a vykreslil, možná i nevědomky, zásadní problém, který byl do té doby jaksi ve stínu. Souvislost mezi křupanskými výkony Ganapolskogo v ukrajinských médiích, uveřejňování zpráv rusofobnního twitteru ruského sportovního komentátora Andronova a tím, že reakce Alexeje Puškova na ně byla při opakovaném vysílání TVC vypuštěna a pak tím, že další celostátní kanál odmítl vysílat samotný program Michalkova - to upozorňuje, že mnoho ruských novinářů a hlav federální médií mají vztah k ruskému světu stejný, jako současná vláda v Kyjevě. Jenom to skrývají. ( »(http://www.vz.ru/opinions/2015/12/15/783969.html  ).

Dva nejdůležitější body tohoto tvrzení. Nejprve, že to je "klíčová otázka ruského informačního prostoru", a za druhé, "spousta ruských novinářů a vedoucích federální médií má k ruskému světu vztah stejný, jako současná vláda v Kyjevě."Jak řekl na jedné ze svých prvních porad vedoucí jednoho centrálního kanálu - "Nesledujte to, co říkám v televizi. Já říkám jednu věc a myslím si něco jiného", To znamená, že problém má masový a systémový charakter - 24 Rusko, TVC, Match TV. Kdokoliv by mohl uvést další příklady, včetně těch z nedávné minulosti RIA "Novosti", například, když jde do ruského informační prostoru pod stejným názvem vysílání s jedním obsahem, a na západ - se zcela odlišným. Ve skutečnosti liberálové i nadále řídí ruská elektronická média. O jakém druhu vlastenecké informační politiky v tomto případě, pak můžeme mluvit?Jakmile se Nikita Michalkov snažil říci hlavní věc - byl okamžitě vystřižen. Co pak říci o zbytku vlasteneckého ruského informačního prostoru, který se stále potácí za humny, bez jakéhokoliv financování ze strany státu a který pracuje za své? Kde je stát? Pro koho je?

Skutečnost, že významná část moskevské elity, a to zejména v médiích, Putinovo Rusko nepřijímá, nepřijímá ruský svět, nepřijímá těžkou cestu návratu země mezi světové velmoci. Oni to nepotřebují, protože to přináší nepředvídaná rizika a ohrožuje dosavadní dobrou existenci. Také společenské výtahy začaly trochu pracovat, a komu by se chtělo ustupovat těm, kteří jsou připraveni se s nimi rvát a bojovat za zemi? Proto se tato část elity jednoduše přetvařuje, změnila barvu, ale ne podstatu. Opět platí, že nemohu nesouhlasit s Edwardem Birovem: "Poté, co se pro Krym zvedla vlna vlastenectví ve vysílání ruské televizi, změnila se tak, aby odpovídala historické výzvě a směřování vlasti.

Ale to je externí, veřejný trend, a uvnitř médií mnozí zůstali, jak se říká, na svém přesvědčení. Do éteru říkají "Krym je náš" a vzadu mají zkřížené prsty. Mluví o boji nového Ruska - a nevěří v ideály boje. Říkají, že Ukrajina a Západ jsou útočníky a sami se domnívají, že vina je na Kremlu a Putinových osobních ambicích. Toto „podminování“ se často zcela otevřeně projeví obecným nezdravým sarkasmem pro všechno tradičně ruské. Kněží ruské pravoslavné církve jsou pro ně "pouze popové" Georgijevská stužka - "Mironjukův projekt" nostalgie po sovětském režimu - "špatné sny", oživení ruské armády - "vojenská síla", velká ruská historie - "soubor trestných činů a her" a podobně.

Řekl bych, že někdy přesvědčení zaměstnance "Prvního kanálu" není příliš odlišné od názorů zaměstnance "Echa Moskvy". Jednoduše jedna zpráva pro „Echo Moskvy“ a druhá pro "svobodný tisk".  Slyšel jsem z editoru federální informační agentury, že se ptal, půjde-li dotazovaný na Navalného shromáždění na podporu demokracie. V další velké nakladatelství HR-tým při přijímání pracovníků zkoumali kandidáty v sociálních sítích - jestli podporují "režim" nebo „demokracii".

Mohu jen plně podpořit slova experta, protože jsem sám byl svědkem skutečného vztahu mediální "elity" k nové politice Ruska. Jen tiše sedět a "breptat". Ale jakmile Putin projeví slabinu, jsou připraveni k okamžitému zvednutí hlavy. A souhrnně "Echo Moskvy" nahrne téměř všechny rány. V čem je problém? Problém v kádrech. Problém je v tom, že špatně pracují sociální výtahy. V regionálních médiích a na internetu je plno profesionálů, kteří jsou skutečně na vysoké informační úrovni a mohli by uvádět Putinův kurs do života. Jen kdo jim umožní dostat se na úroveň, kde to mohou realizovat?...

Ukázali například ruským občanům historický úspěch položení elektrického kabelu na dno Kerčského průlivu? Je to náročný úkol, který byl proveden v nouzovém časovém rámci, během několika dnů, za každého počasí. Přinesli reportáž o jedinečné obnově Sajano-šušenské hydroelektrárny? Kolik vidíme v ruských televizních zprávách závodech, agrokomplexu, tichých skutcích učitelů, lékařů, obyčejných pracovníků? Nic z toho není v éteru. A víte proč? Vzhledem k tomu, že redaktoři to nepovažují za zajímavé srovnání s trestnou činností a korupcí "- říká Eduard Birov.

Všechno je pravda, není třeba nic přidat. První kanály začínají ztrácet kontakt s realitou. Lidé jsou unaveni z hlučných show a zmatku. Při sledování klidných, ale zajímavých programů s účastí odborníků, aby lidé slyšeli argumenty a ne obscénní vyjadřování, získali by informace, znalostí a mohli by si pak utvořit vlastní názor. Potřebujeme pozitivní program, se skutečnými, ne vymyšlenými problémy. Se skutečnými hrdiny. Se skutečným každodenním životem. Ale kanály honí ratingy a lidé začínají od všeho hloupnout a nemyslet - kdy se vláda na to podívá?

"Mlčet  a předstírat, že se nic neděje není o nic méně zločinné. Vzhledem k tomu, že to poskytuje živnou půdu pro šíření infekce. Na Ukrajině se domlčeli do potíží. Vždyť jsou zde aktivní účastníci občanské války a stoupenci masového vyvražďování obyvatelstva na jihovýchodě - dědici samotného Bandery. Odsuzovat zločiny a jejich samotnou existenci by se považovalo téměř za zločin. Ano, o tom je třeba volat. A vypalovat to horkým železem. Dokud není příliš pozdě.“ (http://cont.ws/post/163 823)  - tato slova Nikity Michalkova by měla být poplašným zvonkem v našem boji za Rusko, protože zvon již zvoní a spoléhat se v těžké minuty na centrální elektronická a tištěná média bude velká hloupost.

Pokud budeme mluvit věcně, země potřebuje novou kádrovou revoluci v centrálních tištěných a elektronických médiích. A není třeba se bát, že prý přijdou jaksi nepřipravení lidé. Media mají takovou povahu, že se v nich lidé stanou profesionály ve velmi krátkém časovém období, bez ohledu na úroveň médií. A vedoucí roli v tomto procesu může zaujmout administrativa prezidenta, lámající tento mediální, a ne jen mediální systém, který do značné míry pracuje, nezahálí, ale otevřeně proti Putinovu kurzu dělá tiché sabotáže. Který se otevřeně pitvoří. Nové Rusko potřebuje novou elitu.

http://regnum.ru/news/polit/2038324.html,http://www.chelemendik.sk/___429710228.html                                                     Volný překlad pro České národní listy: P. Rejf

Američtí kandidáti k Rusku - Sestřelovat mu letadla

a obklíčit ho vojsky!

S fascinující lehkostí hovoří někteří američtí kandidáti na post prezidenta USA o svém vztahu k Rusku, připomínající spíše nadřazenost k banánové republice s operetní armádou. Rusko si toho už vzalo hodně, takže je čas, aby se mu „dalo mu přes nos," řekl během debaty na televizním kanálu CNN americký kandidát na prezidentský úřad John Keysich. Jeho postoj sdílí i další. Carly Fiorina by šla na dialog s Putinem jen z pozice síly, po přemístění armády mu „pod nos". A Chris Christie slíbil, že určitě bude sestřelovat ruská letadla v případě volebního vítězství.

Takže co zaznělo na CNN:

John Keysich, guvernér Ohia: Co se týče Ruska, tak abych byl upřímný, je na čase, aby dostalo přes nos. Už toho hodně dostalo do svých rukou. A musíme ho odmítnout nejen tam (na Blízkém východě), ale také ve východní Evropě, kde ohrožuje některé z našich nejcennějších spojenců. Pojďme pokračovat v naší diskusi o Rusku. Máme další otázku z Facebooku. Poslouchejme a podívejme se.

Ashley Tofilová, uživatelka Facebooku: „Jmenuji se Ashley Tofilová. Paní Fiorino, řekla jste, že nebudete mluvit s Putinem, pokud budete zvolena, protože pak byste musela vyjednávat z pozice slabosti. Myslíte si, že je ukončení dialogu s jedním ze světových lídrů vhodné? A nemyslíte si, že to bude také příznakem slabosti? Děkuju.“

Paní Fiorino, jak víte, nyní ruská a americká vojenská letadla létají přes území Sýrie. V sázce je hodně životů. Myslíte si, že teď je ten správný čas, aby Spojené státy nemluvily s Putinem?

Carly Fiorina, kandidátka na prezidentský úřad: Neřekla jsem, že zpřetrhám všechny vazby s Putinem. Řekla jsem, že pro prezidenta Spojených států není čas, aby s ním promlouval. V Reykjavíku se Reagan otočil a odešel. Všechno má svůj čas a místo. Někdy je nutné mluvit, jindy - jednat.

Znám Vladimira Putina. On respektuje sílu. Bezostyšně lhal našemu prezidentovi. Putin se neobtěžoval říct mu o vojenských letadlech a vojácích, které poslal do Sýrie. Musíme s ním mluvit z pozice síly. Proto, jako vrchní velitelka, nebudu s ním mluvit tak dlouho, dokud nezřídíme bezletovou zónu. Tak dlouho, dokud neshromáždíme své arabské-sunnitské spojence, nezačneme dobývat území IS. Do té doby, dokud nezavolám nejvyššího vůdce Íránu, a neřeknu mu, že „bude nová dohoda". My, Spojené státy zablokujeme tok finančních prostředků. Můžeme to udělat, a nepotřebujeme k tomu něčí souhlas nebo spolupráci. A já nebudu s ním mluvit osobně do té doby, dokud Spojené státy neumístí Šestou flotilu přímo mu pod nosem, dokud neumístíme systémy protiraketové obrany v Polsku, přímo mu pod nosem, a po několika vojenských cvičení v pobaltských zemích.

A nezapomeňme ještě jednu věc. Hillary Clintonová a Barack Obama jsou odpovědni za posílení IS proto, že naléhavě vyvezli vojska z Iráku v roce 2011, i přes upozornění všech generálů o předčasnosti takového kroku. To není vina přítomných lidí, ale Hillary Clintonové.

Děkuji vám, paní Fiorino. Guvernére Christie, v případě, že Spojené státy vytvoří bezletovou zónu nad syrský územím, a ruská letadla je poruší, jste připraven je sestřelit, i s rizikem rozpoutání války s Ruskem?

Chris Christie, guvernér New Jersey: Já nejsem jen ochotný, já to udělám. Bezletová zóna je bezletová zóna. K tomu také je. Možná, že mám tak rád jednoduchý jazyk, protože jsem z New Jersey. Jasně dávám najevo ... absolutně bych s Putinem nemluvil. Ve skutečnosti bych s ním mluvil často. Ale já bych mu řekl: „Podívejte se, pane prezidente, v Sýrii je nastavena bezletová zóna, a pokud do ní vletíte, tak se její pravidla týkají i vás. A ano, budeme sestřelovat letadla ruských pilotů, pokud jsou dostatečně hloupí, aby považovali nového prezidenta za stejně zbytečného slabocha, jakým je prezident, který nyní sedí v Oválné pracovně."

kou, prvnizpravy.cz, cnn.com,

Hegemonistický cíl neokonzervativců zrušit suverénní státy vede místo toho ke zrušení planety Země

Paul Craig Roberts

…Denně jsme svědky dalších agresivních akcí prováděných Washingtonem a jeho vazaly proti Rusku a Číně. Například Washington tlačí na Kyjev, aby nedodržoval Minské dohody mající ukončit konflikt mezi loutkovou vládou v Kyjevě a odtrženeckými republikami. (Kiev clearly doesn’t want compromise with E. Ukraine regions – Russia’s UN envoy ) Washington odmítá spolupracovat s Ruskem ve válce proti ISIS. Washington nadále obviňuje Rusko ze zničení MH-17, zatímco brání upřímnému vyšetření útoku na toto malajské letadlo. Washington nadále nutí své evropské vazaly uvalovat sankce na Rusko na základě podvodných tvrzení, že konflikt na Ukrajině byl způsoben ruskou invazí na Ukrajinu, a ne pučem Washingtonu a svržením demokraticky zvolené vlády a dosazením loutky zodpovídající se Washingtonu.

Seznam je dlouhý. Dokonce i Mezinárodní měnový fond, údajně neutrální, nepolitická světová organizace, byl podplacen k boji proti Rusku. Pod tlakem Washingtonu opustil MMF svoji politiku odmítání půjčovat dlužníkům, kteří nesplácí své dluhy věřitelům. V případě ukrajinského dluhu vůči Rusku toto rozhodnutí odstraňuje vynucovací mechanismus bránící zemím (jako Řecko) nesplatit své dluhy. MMF oznámil, že půjčí Ukrajině, aby mohla zaplatit svým západním věřitelům, navzdory faktu, že Ukrajina odmítla zaplatit dluhy Rusku. Michael Hudson věří, podle mého správně, že tato nová politika MMF bude také uplatněna na ty země, kterým půjčila Čína. Plánem MMF je nechat Rusko a Čínu jako země, které postrádají obvyklý vynucovací mechanismus pro kasírování svých dlužníků, a tím dlužníkům umožnit nesplácet dluhy beztrestně.

Jinými slovy, MMF se prezentuje, ačkoliv finanční média to budou ignorovat, jako nástroj americké zahraniční politiky. To ukazuje, a mělo by nás to znepokojovat, že instituce západní civilizace jsou ve skutečnosti nástrojem americké nadvlády. Tyto instituce tu nejsou kvůli vznešeným důvodům, uvedeným v jejich zakládajících dokumentech. Podstatné je, že západní kapitalismus je prostě vykrádacím mechanismem, který úspěšně uplatil západní vlády a všechny západní „dobrodějné“ instituce. Stejně jako v 1984 George Orwella i MMF rozděluje svět do válčících frakcí – Západ vs. BRICS.

Aby se vyhnuli blížícímu se konfliktu, který snaha o americkou nadvládu přináší, spoléhali se Rusové na diplomacii založenou na faktech a pravdě. Nicméně neokonzervativní Washington se spoléhá na lži a propagandu a má mnohem více a hlasitějších hlasů. Následně jsou to lži Washingtonu, nikoliv pravda Ruska, čemu většina ovcí na Západě věří. Jinými slovy, Rusko bylo svedeno vírou, že Západ respektuje a ctí hodnoty, které káže. Ve skutečnosti jsou tyto „západní hodnoty“ pouhým krytím pro bezbřehé zlo, které Západ tvoří. Lidé na Západě jsou tak tupí a zabednění, že nepochopili, že „válka proti terorismu“ je ve skutečnosti válkou k vytváření teroru, který lze vyvážet do muslimských oblastí v Rusku a Číně, aby se tyto dvě země, bránící jednostranné hegemonistické moci Washingtonu, destabilizovaly.

Problémem pro neokonzervativní unilateralisty je, že Rusko a Čína – ačkoliv jsou desinformovány svými „experty“ vzdělanými v zahraničí v neoliberální tradici, lidmi, kteří jsou de facto agenty Washingtonu, aniž by to dokonce věděli – jsou mocné vojenské velmoci, jak jaderné, tak konvenční. Pokud Rusko a Čína nebudou spokojeny coby vazalské státy Washingtonu, budou neokonzervativci, kteří ovládají Washington, a tím i Západ, tlačit na tyto mocné země tak silně, že to může vést jen k válce. Protože Washington není pro Rusko a Čínu v konvenční válce soupeřem, bude válka jaderná, a výsledkem bude konec života na Zemi.

Ať je to ironické, nebo paradoxní, USA protlačují politiku, která znamená konec života. Přesto ji většina západních vlád podporuje a bezstarostní lidé Západu o tom nemají ani šajnu. Ale Putin porozuměl. Rusko se nepodvolí. Brzy i Čína pochopí, že závislost na USA u pracovních míst a dovozů není ochranou před agresí Washingtonu. Až se Čína podívá na nápis na zdi za svými na MIT a Harvardu sdělanými ekonomy, bude mít Washington obrovský problém.

Co Washington udělá? Konfrontován se dvěma jadernými velmocemi – zklidní se snad zešílení neokonzervativci? Nebo nás jejich důvěra ve svoji ideologii dovede do konečné války?

To je skutečná otázka. Americká vláda platí internetové trolly, aby takovéto otázky a jejich autory zesměšňovali. Abyste spatřili lidi, kteří zaprodávají lidstvo za mrzký peníz, stačí si přečíst komentáře na řadě internetových stránek, které tento článek uveřejní. Nicméně otázka zůstává, nezodpovězená západními médii prodejných děvek a nezodpovězena placenými přitroublými šašky v americkém kongresu a ve všech západních „demokraciích“.

Existují náznaky, že Rusko má americké arogance plné zuby. Rusové podpořili svého vůdce, jak činí vždy, což západní země činí zřídka, pokud vůbec. Západ triumfoval v technologiích, ne ve vůdcovství. Ale Vladimir Putin je vybraným vůdcem Rusů, a jakým. I Rusko má technologie a uvědomění, které již na diverzifikovaném Západě neexistuje. Nikde na Západě nikdo jako Putin neexistuje, tam panuje tlupa zaplacených loutek, které se zodpovídají soukromým zájmovým skupinám, jako Wall Street, vojensko-průmyslový komplex, izraelská lobby, agrobyznys a těžařský průmysl (energie, těžba, dřevo).

U příležitosti 70. výročí OSN (28. září) Putin, podpořen čínským prezidentem, oznámil, že polovina světa již neakceptuje americký unilateralismus. Navíc Putin řekl, že Rusko již nemůže nadále tolerovat stav věcí ve světě, který je důsledkem snahy Washingtonu o nadvládu. O dva dny později Putin zahájil boj proti ISIS v Sýrii.

Putin, stále se spoléhající na dohody s Washingtonem, se spoléhal na dohodu, že Rusko oznámí předem své útoky na aktiva ISIS, aby se zabránilo střetům ve vzduchu mezi NATO a Ruskem. Washington této důvěry vložené Ruskem v něj využil a zorganizoval útok tureckého letadla na nic netušící ruské vojenské letadlo. (F-16 Designer: Turkey 'Set up an Ambush' for Unsuspecting Russian Su-24)

Byl to válečný akt, spáchaný Washingtonem a Tureckem, a tím i evropskými vazalskými státy Washingtonu z NATO, na jadernou velmoc, schopnou vyhladit veškerý život ve všech těchto zemích, včetně „super velmoci USA“. Tento prostý fakt by měl přimět dokonce i americké super patrioty, mávající vlajkou při každé příležitosti, zamyslet se nad důvěrou, kterou vkládají ve „svoji“ vládu a ve Fox „News“, CNN, NPR a zbytek mediálních děvek, které nepřetržitě lžou v každém vysílání jen co otevřou pusu.

Ale to ne. Američané a Evropané jsou příliš bezstarostní. Jsou pevně ukotveni v Matrixu, kde jsou neschopná stvoření spokojena se životem bez pochopení reality. Když pochopil, že nemá smysl se pokoušet komunikovat s ovcemi na Západě, které nemají do politiky své vlády co kecat, posílá nyní Putin zprávu přímo Washingtonu.

Putinova zpráva je jasná a hlasitá, když dal rozkaz namířený proti jakýmkoliv operacím USA/NATO proti Rusku při jeho akcích v Sýrii proti ISIS:  „Jakákoliv hrozba pro ruské skupiny sil nebo pozemní infrastrukturu musí být okamžitě zničena.“ http://www.theguardian.com/world/2015/dec/11/putin-immediately-destroy-target-threatening-russia-syria

Po tomto rozkazu dal Putin příkaz i ruské Ministerské radě obrany: „Je nutné věnovat zvláštní pozornost posílení bojového potenciálu strategických jaderných sil a realizovat kosmické vojenské programy. Je nezbytné, jak bylo uvedeno v našich plánech, vybavit všechny komponenty jaderné triády novými zbraněmi.“ (Putin Calls for Improvement in Effectiveness of Nuclear Forces, Air Defense)

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu na schůzce ministerstva obrany uvedl, že 56% jaderných sil Ruska je nových a že více než 95% je ve stálé pohotovosti. Těch pár západních zpravodajských zdrojů, které o tomto vývoji informují, tvrdí, že Rusko „haraší zbraněmi“ bez příčiny.

Abych to objasnil dokonce i těm bezstarostným obyvatelům Západu, vše, pro co Reagan a Gorbačov pracovali, bylo zahozeno zešílenými do morku kosti zlými americkými neokonzervativci, jejichž touha po nadvládě nad světem tlačí svět k vyhynutí. Jsou to stejní krvežízniví váleční zločinci, kteří zničili sedm zemí, zavraždili, zmrzačili a vyhnali z domova miliony muslimů a poslali miliony uprchlíků před válkami neokonzervativců do Evropy. Ani jeden z těchto válečných zločinců není chráněn před teroristickým útokem. Pokud by byla údajná „muslimská hrozba“ skutečná, všichni váleční zločinci by nyní již byli mrtví, a ne nevinní lidé sedící v pařížských kavárnách nebo účastnící se párty v Kalifornii.

Neokonzervativci jsou ne-lidé, kteří účelově vytvořili „válku proti terorismu“, aby získali zbraň proti Rusku a Číně. Tyto ne-lidi můžete vidět dennodenně mluvit v televizi a číst si jejich výplody ve Weekly Standard, National Review, Wall Street Journal New York Times, v britských, německých, australských, kanadských a dalších novinách Západu. Na Západě vládnou lži a lži pohání svět k vyhynutí. Jeden expert nám připomíná, že ke zničení života na Zemi stačí jedna chyba a 30 minut. (Atomic Armageddon is just 30 minutes away – former US Navy advisor)

The Neoconservatives’ Hegemonic Goal Of Making Sovereign Countries Extinct Is Bringing Instead The Extinction Of Planet Earth vyšel 13. prosince 2015 na ICH. Překlad   Zvědavec

Němci označili za  „hlavní lháře“ roku  Merkelovou,

Obamu a Erdogana

Publikace Alles Schall und Rauch požádala své čtenáře, koho považují za „hlavního lháře roku". Po hlasování s velkým náskokem před všemi lídry „zvítězili“ Angela Merkelová, Barack Obama a Tayyip Erdogan.

Na třetím a čtvrtém místě se usadil izraelský premiér Benjamin Netanjahu a ukrajinský prezident Petro Porošenko.

Na konci roku 2015 vydání Alles Schall und Rauch shrnul průzkum ze seznamu, v němž čtenáři vybrali  "hlavního lháře roku". Seznam kandidátů zahrnoval předsedu vlády Japonska (Abe Šinzó), Velké Británie (David Cameron), Izraele (Benjamina Netanjahua), Maďarska (Viktor Orbán), Řecka (Alexis Tsipras), prezidenta Turecka (Tayyip Erdogan), Francie (Francois Hollande) Sýrie (Bashar Assad), Spojených států (Barack Obama), Ukrajiny (Petro Porošenko), Ruska (Vladimir Putin), Íránu (Hassan Rouhani), Švýcarska (Simonetta Sommaruga), kancléře Rakouska (Werner Faymann) a Německa (Angela Merkelová).

Hlasování se zúčastnilo více než 3000 lidí ze 40 zemí světa. Podle průzkumu s velkou rezervou „zvítězili“ Merkelová (39%), Obama (21%) a Erdogan (18%). Na třetím a čtvrtém místě se nachází Netanjahua a Porošenko.

Zbytek získal jen malé procento hlasů. Přičemž se německá kancléřka stala nesporným vítězem hlasování. To je důvod, proč ji časopis Time označil za „muže roku", uzavírá autor článku. Vše se obrátilo vzhůru nohama, stejně jako v knihách anglického spisovatele George Orwella: „Válka je mír, lež je pravda."          

kou, prvnizpravy.cz, alles-schalludrauch

Redakce ing. P. Rejf, CSc.                                                                      Připravil dr. O. Tuleškov

  Vydala Nezávislá skupina Věrni zůstaneme ve spolupráci s Křesťanskosociálním hnutím a Českým národním sdružením jako svou 525. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, 24. prosince 2015

www.ceskenarodnílisty.cz  e-mail: vvdavatel@seznam.cz