Bělobrádkovi - Otevřený dopis  z 25.7.17

Pan

MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA

místopředseda vlády pro vědu, výzkum, inovace

Úřad vlády České republiky, Nábřeží E. Beneše 4, 118 01 Praha 1

Kabinet místopředsedy vlády pro vědu, výzkum inovace

V Praze dne 25.7. 2017

Pane místopředsedo vlády,

když jste 66. sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v r. 2015 poslal videozdravici, oslovoval jste v ní hned na jejím počátku dva muže, a to váženého H. Seehofera a milého B. Posselta. Ve svých následných projevech tito nás napadli a obvinili ze zločinů.

A. Bavorský premiér, Horst Seehofer, řekl:... 70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.

Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden...

Předseda a mluvčí tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, Bernd Posselt, byl k nám mírnější. Prohlásil: Vyhnání nebylo vedlejší škodou Druhé světové války, bylo chladně plánovaným válečným zločinem.

O několik měsíců později na Dni vlasti v Rakousku jsme dostali cejch genocidních zločinců.

Když jsem se Vás tázal, ať v petici nebo v dotazu na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, zda jste jako místopředseda vlády ČR proti těmto nepravdivým protičeským útokům učinil potřebné kroky, dostal jsem od Vás převážně vyhýbavé a téměř nic neříkající odpovědi. Korunou všeho Vašeho počínání bylo, když jste mi napsal, že petici jste vzal na vědomí a pokud jde o můj dotaz na základě zákona o svobodném přístupu k informacím mi Úřad vlády ČR odpověděl, že žádost se zamítá, atd.

B. O co v tomto dotazu šlo?

I.

V projevu, který jste přednesl 4.6.2017 na 68. sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, jste mimo jiné uvedl: „učinili jste velmi odvážný a velmi zásadní krok, ve změně svých základních dokumentů... Za přelom tedy považuji, a díky změnám vašich stanov to bylo umožněno, návštěvu Daniela Hermana loni... .“

Z uvedeného vyplývá, že považujete novelizaci stanov „sudetoněmeckého landsmanšaftu“(SL) za právně platnou.

Podle mého názoru je věc podstatně složitější. Je pravdou, že SL na zasedání svého nejvyššího orgánu, Spolkového shromáždění, v roce 2015 a následně i v roce 2016 schválil většinou hlasů novelu stanov, z nich vypustil právo na odškodnění a právo na vlast. Ovšem tím právní proces novelizace stanov nekončí. SL novelizované stanovy postoupil proto, jak jsem informován i z německého tisku, mnichovskému rejstříkovému soudu k registraci. Rejstříkový soud ani dosud registraci novelizovaných stanov neprovedl. To znamená, že platí stanovy SL v původním znění.

II.

Stanovy SL v původním znění:

§3 stanov sudetoněmeckého landsmanšaftu zní takto:

„a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti

jakož i na územích, kde nyní žijí;

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;

f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;

g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".

(Text podle nám dostupných materiálů)

Pakliže platí stanovy SL v původním znění, k žádnému přelomu, o kterém jste mluvil na 68. sjezdu SL, nemohlo dojít.

III.

Pokud i nadále zastáváte stanovisko, že novelizace stanov SL je právně perfektní, stanovy rejstříkový soud registroval, pak mám otázku: Kdy příslušný rejstříkový soud v Bavorsku registroval novelizaci SL, o které jste se zmínil na 68. sjezdu SL, jak je výše uvedeno? Proč potom SL nenovelizoval v souladu s novým zněním stanov i svůj Program 20 bodů, který je vyhroceně protičeský, jak příkladně vyplývá z dále citovaného 16. programového bodu. „Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem."

IV.

Nyní k otázce mezinárodněprávního základu předmětných práv, tedy práva na vlast a na odškodnění a dalších práv, které jsou zakotveny jednak ve stanovách SL, jednak v jeho Programu 20 bodů.

Podle informací, které mám písemně od jednoho autoritativního českého ústavního orgánu, tzv. právo na vlast a na odškodnění, jakož i další práva, která pro sebe reklamuje SL, nejsou založena na mezinárodním právu. Lidově bychom asi mohli říci, že si je sudeti nejdříve sami nadělili a pak se snažili přesvědčovat další o jejich mezinárodněprávní ryzosti. Naši sudetomilové, včetně Vás a řady Vašich funkcionářů, zřejmě k přesvědčeným patří. Nyní jde jen o to, abyste doložil, že máte pravdu Vy, pan D. Herman a vám podobní.

A nyní opět ke konkrétní otázce. Na jakých principech mezinárodního práva a jeho dalších ustanoveních jsou založena tzv. sudetoněmecká práva, zejména práva na vlast, na odškodnění, na sebeurčení?

V.

Pokud nedoložíte, že novelizace stanov SL je i de iure naplněná, nikoliv pouze verbálně, pokud nedoložíte, že práva SL mají mezinárodně právní základ, pak mohu, kromě dalšího, předpokládat, podle Vašeho dlouhodobějšího jednání, že jste se rozhodl hrát společně se sudety nehezkou roli v divadelním představení pro český národ, která má především zastírací funkci. Slova o hodnotách jsou v této hře jen pestrými slovními pentlemi na sledovaných cílech pro náš národ nepřijatelnými.

Politicky, jak jsem přesvědčen, jste se v tomto případě angažoval proti českým zájmům, českému národu i ČR. Přestože jste jako ústavní činitel skládal slib věrnosti ČR a jejímu lidu. Podle mne tyto sliby hrubě porušujete. Domnívám se, že za takovéto jednání nesete odpovědnost nejen politickou, ale i trestněprávní. O této může rozhodnout pouze příslušný soud. Proto se k ní zatím nehodlám vyjadřovat.

C. Dnes již víme, že příslušný mnichovský soud odmítl registrovat novelizaci stanov, jíž schválilo Spolkové shromáždění SL v r. 2016. Tedy platí stanovy SL v původním znění. K žádným změnám dalších základních dokumentů SL také nedošlo. Takže návštěva ministra Hermana na sjezdu SL v r. 2016, spojená s jeho projevem, zrovna tak jako Vaše návštěva sjezdu SL v r. 2017, spojená s Vámi předneseným projevem, neměly základ, o kterém jste výslovně mluvil. Nebyly založeny na změnách základních dokumentů SL. Proč jste tedy předmětné návštěvy sjezdů odůvodňoval nepravdivě, v tom lepším případě, v tom horším pak lživě?

D. Pokud jde o můj dotaz na základě zákona o svobodném přístupu k informacím ze dne 12.6. 2017, musím zdůraznit, že byl adresován Vám a nikoliv Úřadu vlády ČR. Proto je zásadně jedno, co ví, či neví, o novelizaci stanov SL, o zápisu nebo odmítnutí zápisu „novelizovaných stanov SL“ příslušným rejstříkovým soudem.

Vy jste totiž na sjezdu jasně tvrdil, že Hermanovo a Vaše sjezdové vystoupení bylo umožněno změnou základních dokumentů SL. Než jste toto tvrzení vyřkl, měl jste se informovat, jak se věci právně mají. To řada našich spoluobčanů předpokládala, a proto i zčásti uvěřila Vašemu sdělení. Dezinformoval jste naší veřejnost nebo jste ji podvedl? Co řeknete našim lidem dnes, když pravda i v ČR se začíná ukazovat? Podle sdělení německého tisku, je předmětný rozsudek soudu nepravomocný a SL se proti němu odvolá. Ani za tohoto právního stavu nelze mluvit o novelizaci stanov. Platí totiž stanovy v původním znění.

Pane místopředsedo vlády, Vy jste vystupoval, jako kdyby základní dokumenty SL byly novelizované. „Neinformovanému“ Úřadu vlády ČR jste měl proto poskytnout informace, které Vám byly známé nebo přímo sám na můj dotaz odpovědět. Vy jste zvolil pro sebe výhodnější postup, nechal jste tvrdit úřad, že nemá informace. Co mi odpovíte dnes na mé dotazy z 12.6. 2017?

E. Situace je právně ještě komplikovanější. Zatímco Spolkové shromáždění SL se usnáší na novelizaci stanov, vypouští ustanovení o právu na vlast a na odškodnění, někteří přední činitelé SL, kteří pro uvedenou novelizaci stanov hlasovali, mluví ve svých projevech až protichůdně. Posselt řečnil 12. listopadu 2015 ve Vídni v Domě vlasti. Ujišťoval že žádné právní pozice nejsou opouštěny! Náhrada škod musí být provedena. Pokrok v restitucích bude. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání bylo a je nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit hodně. Vysvětlil také, že zásadní je prosadit neplatnost Benešových dekretů. Prostřednictvím přímých rozhovorů zástupců lidu je hledáno řešení, které bude vymáháno na mocenských orgánech České republiky... Pro zástupce SLÖ by mělo být předpokladem pro usmíření, že Češi přiznají a budou litovat nespravedlnost. Posselt řekl, že on a jeho tým pracují na tom, aby Češi o této době mluvili. Cesta k pravdě a k nalezení kroku k usmíření je nastavena. (Sudetenpost, 10.12.2015, str. 1)

Na Dni vlasti v září 2016 promluvil G. Zeihsel, předseda rakouského SL. Mimo jiné řekl: V přímých rozhovorech se SLÖ (Sudetoněmecký landsmašaft Rakouska) snaží dospět v České republice k řešení otázky odškodnění Novorakušanů... Ve skutečnosti jde o tzv. sudetské Němce, kteří před koncem války utekli do Rakouska nebo po válce tam byli přesídleni, kteří získali rakouské státní občanství až po 27. dubnu 1945.

Nověji na toto téma opět mluvili v Rakousku.. V tematickém bloku k rehabilitaci a restituci uvedl Kapelle, tajemník VLÖ, pozitivní příklady paušálního odškodnění nebo individuální restituce - jako v Srbsku. To musí také uspět mezi Rakouskem a Českou republikou navzájem, v rámci vytvoření „Fondu smíření“ zdůraznil. (Článek Barbara Coudenhove - Kalergi hostem v „Domě vlasti“, Sudetenpost) Přítomen byl i G. Zeihsel, předseda Rakouského SL.

Takže můžeme říci, že někteří pánové ze SL se práva na odškodnění či restituce vzdávají, na druhé straně je požadují. A Vy, který by o tom všem měl vědět, k tomu mlčíte, ač byste měl, pokud skutečně hájíte zájmy ČR a českého národa, o tom křičet nejen po celé republice a Německu. Co mi k tomu řeknete, to je další mou otázkou na Vás, nikoliv tedy na Úřad vlády ČR!

Stále jen mluvit o nějakých nárocích SL je silně zavádějící. Pokud vím ani Vy, ani ministr Herman, jste se nikdy nezmínili o reparacích, které je nám Německo povinno zaplatit. Jde o 360 miliard předválečných korun, tedy o více než 3 biliony současných korun. Rusové nám sovětské dluhy zaplatili, Němci nacistické nikoliv. Pokud budete tvrdit, že jsme se reparací vzdali, napište prosím, kdo tak učinil, který ústavní orgán ČR (ČSR), jakou právní formou a kdy tak učinil? Podle mého názoru, nikdo se práva na reparace nemůže právně účinné vzdát. Patří všemu lidu českému a slovenskému. Je zakotveno v Pařížské reparační úmluvě. Československo bylo jedním ze signatářů této úmluvy. Reparační povinnost Německa byla založena mezinárodními dohodami vítězných spojenců. Proto nemůže se zříci této povinnosti. SRN je povinna reparace platit. Toto právo vyplývá i z principu mezinárodního práva, že agresor je povinen nahradit své oběti veškeré škody, které jí agresí vznikly. Práva, které nám z uvedeného vyplývají, se nemůžeme ani my vzdát, stejně tak jako Německo nemůže odmítnou plnit tuto svou povinnost.

F. Abychom mohli celkově hodnotit práva a povinnosti, které SL ve svých základních dokumentech uplatňuje vůči nám, musíme se nejdříve zeptat, jaký mezinárodně právní základ má katalog těchto práv a povinností? Odpověď je jednoduchá. SL uplatňovaná práva se neopírají o mezinárodní právo. SL si je nadělil a nyní se nás snaží přesvědčit, o jejich právní ryzosti. Žel, i Vy těmto trapným vystoupením napomáháte. Mlčíte o charakteru „sudetoněmeckých práv“ a tváříte se, že je berete vážně, jako kdyby existovala. Faktem, o němž cudně mlčíte, a který by Vám měl být znám, je, že práva, která si SL nadělil, včetně práva na vlast a na odškodnění, nemají mezinárodněprávní základ. Proto tato tzv. práva neexistují. A o tom, jste měl naší veřejnost již dávno informovat a v souladu s tím jako místopředseda vlády také jednat. Neučinil jste, bohužel, tak ani onak. Své povinnosti ústavního činitele, jak jsem přesvědčen, hrubě porušujete. Jste, jak mnozí soudí, loajálnější tzv. sudetoněmecké věci, než ČR a jejímu lidu. Proč tak jednáte, je další otázkou, jíž Vám kladu.

G. A konečně ještě jeden problém. Ministr Herman i Vy mluvíte o vyhnání německého obyvatelstva z Československa, ač šlo o odsun, či přesídlení nebo transfer. Jednali jsme v souladu s rozhodnutím spojenců a odsun jsme provedli v souladu s jejich pokyny. Divoký odsun vzali spojenci v Postupimi na vědomí a tím jej legalizovali. Předpokládali, že k takovýmto a podobným akcím v osvobozených státech dojde.

Němci, zvláště ti tzv. sudetští, si vymysleli termín vyhnání. Vy jste jej převzal. Mezinárodní právo tento termín zná, ale má jiný obsah. Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc., k této otázce píše: "Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že „vyhnán“ nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-li provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy.“ (Sborník: Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18).

Takže i Vy, pan ministr Herman a další ústavní činitelé, pokud nechcete sudetům pomoci upevnit termín vyhnání, který je v jejich případě v plném rozporu s mezinárodním právem, a s ním pak protiprávně a k naší škodě spojovat odškodnění a případně i návrat do „původní vlasti“, byste se měli pečlivě vyhýbat termínu SL, vyhnání. Kdy tak učiníte Vy, pane místopředsedo vlády?

Děkuji za skutečné odpovědi na vznesené otázky. Ani voliči si jistě nebudou chtít hrát s Vámi „na schovávanou“.

S pozdravem

Ing. Pavel Rejf, CSc.,