Pan Bělobrádek a Úřad vlády odpovídají na dotazy podle zákona o svobodném přístupu k informacím
Úřad vlády České republiky
V Praze 28. listopadu 2017
Čj. 30844/2017-OPR-3
ROZHODNUTÍ
Úřad vlády České republiky, Odbor právní a kontrolní (dále jen „Úřad vlády"), jako věcně a místně příslušný správní orgán podle § 10 a § 11 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích"),
rozhodl
o podání pana Ing. Pavla Rejfa, CSc., ███████████████████████████████
██████████████████████████████ (dále jen „žadatel"), o poskytnutí informací ze dne 10. listopadu 2017 (doručeného dne 13. listopadu 2017) týkající se činnosti tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu,
takto:
Podle § 15 odst. 1, § 3 odst. 3 a § 2 odst. 4 zákona o informacích se žádost odmítá.
Odůvodnění
Žadatel se dopisem ze dne 10. listopadu 2017 obrátil na pana místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace na Úřadu vlády ČR se žádostí o poskytnutí níže uvedených informací.
Svoji žádost žadatel formuloval níže uvedeným způsobem:
1) „Otázka I a: Považujete se ještě za sudetského Čecha nebo za Čecha narozeného
v Sudetech?
2) Otázka I b: Na základě jakého rozhodnutí jste přidal k tzv. politickým Sudetům Šumavu a Brno?
3) Otázka I c: Můžete mi upřesnit územní rozsah politických Sudet?
4) Otázka I d: Můžete mi upřesnit zbytkové území ČR po jeho zmenšení o tzv. politické
Sudety?
5) Otázka II a: Platí § 3 stanov SL v následném znění (?)...
6) Otázka II b: Platí stanovy SL v novelizovaném znění (?), a pokud ano, prosím o jeho citaci.
7) Otázka II c: Platí Bod 15 a bod 16 z Programu Dvaceti bodů v následujícím znění (?)...
8) Otázka II d: Platí Program Dvaceti bodů, zvláště pak bod 15 a 16, v novelizovaném znění (?) a pokud ano, prosím o jejich novou citaci.
9) Otázka II e: Budete pokračovat v dosavadní politice vůči SL, anebo ji hodláte změnit k prospěchu republiky?“
Dle § 2 odst. 1 zákona o informacích je Úřad vlády státním orgánem povinným poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti. Podle § 28 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, mu přísluší plnění úkolů souvisejících s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády a jejích orgánů. Úřad vlády je tedy povinen poskytovat informace o věcech, které měla k dispozici vláda nebo její poradní nebo pracovní orgány. Podle § 2 odst. 4 zákona o informacích se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
Otázky uvedené pod body 5) až 8) žádosti nesměřují k poskytnutí informací ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o informacích. Dle ustanovení § 3 odst. 3 uvedeného zákona se informací rozumí Jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. “ Žadatelova žádost však směřuje k poskytnutí informací, které Úřad vlády nemá k dispozici a musel by je tedy nově vytvořit, jelikož žadatel se dotazuje na činnost tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který je registrovaný v Německu pod názvem „Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband' a podléhá německému právnímu řádu.
K obdobné situaci se již dříve vyjádřil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku čj. 6 As 33/2011-83 ze dne 20.10.2011, kdy konstatoval, že: „Informace, které je povinný subjekt zavázán poskytnout, jsou existující informace, které jsou v dispozici povinného subjektu, a to zpravidla již v okamžiku doručení žádosti o poskytnutí informace povinnému subjektu.“ A dále ve stejném rozsudku konstatoval, že: „Oproti obecnému vnímání pojmu informace je tedy zákonné pojetí užší, neboť se vztahuje pouze na takovou informaci, která skutečně existuje, je zaznamenána a je v dispozici povinného subjektu, nikoli jakýkoli myslitelný údaj, který např. bude zaznamenán či doručen povinnému subjektu v budoucnuVzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, že Úřad vlády požadovanými informacemi v bodech 5) až 8) žádosti disponovat nemůže a ani nemusí.
Žadatelovy dotazy uvedené pod body 1) až 4) a 9) žádosti jsou svým obsahem dotazem na osobní názor pana místopředsedy pro vědu, výzkum a inovace. Úřad vlády v minulosti formálně nezaujal k předmětné problematice žádné zaznamenané stanovisko. Za této situace tedy žadatel fakticky žádá, aby Úřad vlády vytvořil zcela novou informaci anebo zaujal k určité problematice vlastní stanovisko. Taková povinnost však Úřadu vlády ze zákona neplyne, pročež je namístě žadatelovu žádost odmítnout s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o informacích. K této skutečnosti se taktéž dříve vyjádřil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku čj. 1 As 107/2011-70 ze dne 19. října 2011, kdy konstatoval, že: „Jestliže se žádost o informace týká názoru povinného subjektu na určitou záležitost, který má povinný subjekt teprve zaujmout, pak je zcela namístě takovou žádost odmítnout s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. “
V daném případě tedy nejde o stanovisko, které by bylo v minulosti Úřadem vlády formálně zaujato či zachyceno (k této problematice se vyjádřil mimo jiné NSS ve svém rozsudku 1 As 107/2011-70). Nejedná se o věc, kterou by bylo možné zodpovědět výtahem či shrnutím z existujících dokumentů, ani se nejedná o informaci, kterou by byl Úřad vlády ze zákona povinen disponovat (vizte rozsudek NSS 1 As 141/2011-67: „Odmítnout žádost o informace s tím, že by bylo nutné vytvořit nové informace (§ 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) lze pouze v případě, že povinný subjekt nemá povinnost předmětnými informacemi disponovat. “). Proto je tedy nutno tuto otázku subsumovat pod § 2 odst. 4 zákona o informacích, který stanoví, že se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
Je tedy zjevné, že v daném případě jsou splněny podmínky pro neposkytnutí informací podle § 3 odst. 3 a § 2 odst. 4 zákona o informacích. Z těchto důvodů je na místě aplikovat ustanovení § 15 odst. 1 zákona o informacích, kde je stanoveno, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti.
S odkazem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho oznámení podat rozklad (§ 152 odst. 1 a 4 správního řádu), a to podáním učiněným u Úřadu vlády. O rozkladu rozhoduje vedoucí Úřadu vlády.
Lhůta k podání rozkladu se počítá ode dne následujícího po dni, kdy bylo rozhodnutí účastníku řízení oznámeno (doručeno). Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den (§ 40 odst. 1 písm. a) a c) správního řádu). V případě, že rozhodnutí bylo uloženo u provozovatele poštovních služeb a nebylo dříve adresátem vyzvednuto, považuje se desátý den od připravení rozhodnutí k vyzvednutí za den doručení. Lhůta k podání rozkladu počíná v takových případech běžet dnem následujícím po uplynutí desátého dne, kdy bylo rozhodnutí připraveno k vyzvednutí.
Prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 správního řádu požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.
Mgr. Jan Večeřa
ředitel Odboru právního a kontrolního
Za správnost: Veronika
Rezáčová