Agresivita NATO neustále roste

Rozhovor Haló novin s Nikolou Čechem z Levé perspektivy.

Dnes začíná v bruselském ústředí NATO summit. Je jasné, že opět budeme slyšet od představitelů paktu, že hrozbou míru pro členské země je také Rusko. Co tomu říkáte?

Proti takovému názoru, že Rusko je hrozbou pro Českou republiku a další země v Evropě či na světě, a proto prý potřebujeme NATO jako obranu k zajištění bezpečnosti, bych se rád vymezil. Tento »hlas« se opravdu valí ze všech stran, z mainstreamových médií, od některých politiků a od jiných veřejně činných osob. Není to pravda a já k tomu rád uvedu pár argumentů a čísel. Předně jsme dnes svědky bezprecedentní události. V letošním roce se poprvé v novodobých dějinách budují ve středoevropském a východoevropském regionu, konkrétně v Polsku, stálé vojenské základny USA a sil NATO. Přesouvá se do nich 4.000 vojáků americké armády z obrněné brigády ze základny v Arizoně a spolu s nimi se bude přesouvat i 87 tanků Abrams 1.300 pásových obrněnců a samohybných houfnic Paladina, 900 kolových obrněnců a dalších vojenských vozidel. Tyto vojenské síly budou umístěny na západě Polska, což umožní přesunout početné vojenské síly polské armády k východním hranicím a na základny poblíž ruské Kaliningradské oblasti.

To ovšem nejsou první vojenské síly NATO a USA ve střední a východní Evropě…

Ano, nejde o první vojenské síly NATO a USA, které jsou umisťovány v této části Evropy. Již po roce 2014 bylo přesunuto 4.000 vojáku do Polska a Pobaltí, v minulém roce pak vznikla základna raketové obrany v Rumunsku, další se v roce 2018 dostaví v Polsku. Za 200 milionů korun se buduje nový vojenský komplex v polské Bydhošti. NATO a Armáda USA tedy tvoří u hranic s Ruskem a Běloruskem nové mohutné vojenské kapacity a základny, přičemž výrazně posílilo také vyzbrojení polské armády. Vedle toho expanduje NATO i (geo)politicky. Letos, jak víme, se NATO rozrostlo o další stát – Černou Horu. Bude to první rozšíření Severoatlantické aliance od roku 2009, kdy do organizace vstoupily Albánie a Chorvatsko. Je pravdou, že i Rusko posílilo v poslední době své vojenské kapacity na své západní hranici. Tady je ale nutno uvést, že například v roce 1999 měla ruská armáda dislokováno v Kaliningradské oblasti 25 tisíc vojáku a 850 tanků, zatímco dnes tam má pouze deset tisíc vojáku a zhruba sto tanků. Varování před ruskou hrozbou patří tedy do oblasti propagandy.

Často se dělá v médiích taková klička, vlastně lživé zakrývání skutečnosti. Řekne se, kolik jakých vojáku a zbraní má v Evropě Rusko a kolik Spojené státy. Čísla mohou vyznívat vyšší pro Rusko, ale zapomíná se na to nejpodstatnější: Rusové jsou na svém území, Američané na cizím. Setkáváte se s tím také?

Ano, setkávám se s tím, média takto překrucují realitu. Na druhou stranu si myslím, že lidé jim to moc nebaští a myslí si o tom své. Na Facebooku například hodně koluje kreslený vtip s mapou zachycující vojenské základny NATO, resp. USA, kolem ruských hranic a s popiskem: »Rusko chce válku! Podívejte se, jak provokativně umístilo svoji zemi poblíž našich vojenských základen«. NATO zvyšuje četnost vojenských cvičení, což také přispívá ke zhoršování mezinárodního napětí…Pořádání vojenských cvičení v Polsku a Pobaltí – kromě stavby nových stálých vojenských základen USA a NATO ve střední a východní Evropě, jak jsem již uvedl – vzbuzuje také velké obavy. Hodnotím to jako neustále rostoucí agresivitu NATO. V Pobaltí se dlouhodobě konají vojenská cvičení Saber Strike, kterých se v roce 2014 účastnilo 4.700vojáku, v roce 2015 6.000 vojáku, v roce 2016 již deset tisíc vojáků a letos se plánuje ještě vyšší počet. Vedle toho se ale loni konalo v Polsku svým rozsahem bezprecedentní vojenské cvičení Anaconda-16 s účastí 31 tisíc vojáku NATO.

Těchto cvičení se účastní i vojáci Armády ČR…

Samozřejmě. Zde je třeba jasně říct: není to jen americká administrativa, která režíruje nebo snad vnucuje tuto militaristickou politiku ostatním, ale jsou to i vlády některých evropských zemí, zejména Polska a Rumunska, které s touto agresivní politikou souhlasí a vítají cizí vojáky a základny na svém území. Tak polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski prohlásil:» Po sedmnácti letech politického členství v Alianci získává naše členství konečně plnohodnotný vojenský rozměr.« Podobně polský ministr obrany Macierewicz uvedl, že Polsko na cizí vojáky »čekalo hodně dlouho, celá desetiletí«.

Sledujete také vojenské zatahování Ukrajiny do aktivit NATO?

Ukrajina je samostatnou kapitolou. Po převratu na Majdanu nové vedení země intenzivně spolupracuje s NATO ve výcviku, vyzbrojování a cvičení svých vojáků. Od roku 2014 se u Lvova konají cvičení Rapid Trident, kterých se v letech 2014 a 2015 účastnilo kolem 1500 vojáků, ale letos se jich chystá účastnit 7.000 vojáků NATO. Před krátkou dobou se ovšem konalo i černomořské námořní vojenské cvičení Sea Shield s účastí 2.800 vojáku zejména z USA, Ukrajiny a Rumunska. NATO plánuje expandovat směrem na východ nejen na Ukrajinu, ale hovoří se čím dál více o vstupu Gruzie a také o prohlubující se spolupráci mezi NATO a Švédskem. Taková jsou tedy fakta o militarizaci a skutečných hrozbách agrese ve střední a východní Evropě. Uvědomíte-li si, kde je Ukrajina, Gruzie, Švédsko, tak jistě chápete, že se jedná prakticky o přímý dotyk s ruskými hranicemi. Rusko je dál obkličováno.

V pondělí vláda ČR schválila další pomoc Ukrajině. Jedná se o finanční příspěvky do oblasti vzdělávání, ale také na podporu nezávislých médií a reformu ukrajinského mediálního prostředí. Co vy na to?

Posílání peněz českých daňových poplatníku na Ukrajinu, která vede válku proti vlastnímu obyvatelstvu, se mi nelíbí. Jen v letech 2014-2016 jsme tam celkem poslali zhruba 171 milionů Kč. Ano, ještě bych pochopil, že se z těchto peněz platí opravy škol, nákup školních potřeb a pobyty dětí z válkou zničených oblastí v ČR, byť si je třeba uvědomit, že za tuto devastaci a lidské utrpení je odpovědný právě sám režim v Kyjeve. Ale například celá třetina peněz poslaných na Ukrajinu v roce 2016 sloužila přímo financování projektu OBSE a NATO, včetně vysílání expertů na výcvik ukrajinské armády! A další peníze slouží právě na budování provládních médií, tzv. zvyšování mediální gramotnosti ukrajinské populace, nebo také k monitorování stavu lidských práv na Krymu. Už to, že využití těchto peněz leží v rukou organizací,jako je třeba nechvalně známý Člověk v tísni, by nás mělo varovat.  

Jste znám tím, že jasně hovoříte k porušování lidských práv na pomajdanovské Ukrajině. Flagrantním příkladem je útok na nevinné a mírově se chovající občany Oděsy, tedy lidi s ukrajinským občanstvím, 2. května 2014. Co dělat pro to, aby se světová veřejnost dozvěděla o tom, co se tam stalo?

V České republice si památku obětí majdanistů v Oděse připomínáme veřejně od roku 2014 každý rok, a to 2. května a také 2. listopadu (pultá výročí). Vznikly zajímavé dokumentární filmy mapující tehdejší tragické události. Za všechny bych připomněl dokument německého režiséra Ulricha Heydena Lauffeuera a také dokument ruské režisérky Olgy Baradiny Raskol. Do rukou se mi dostala knížečka se svědectvími přímých účastníků tehdejších událostí, budu se s přáteli snažit toho co nejvíce přeložit a publikovat i v češtině. Možnosti šířit tato svědectví a fakta tedy určitě jsou. Druhou věcí je, že ukrajinské úřady se k vyšetřování událostí v Oděse postavily zády a naše a západní mainstreamová média zjevně nemají zájem tohoto kostlivce ve skříni našeho nového »spojence« vytáhnout na světlo.

Jak hodnotíte s ohledem na to, že na Ukrajině se nevyšetřuje žhářský útok na lidi v oděském Dome odborů, slova ministra zahraničí Zaorálka, který v pondělí uvedl, že ukrajinské vedení má v oblasti justice a boje s korupcí výsledky, současná politická vláda »udělala více než kterýkoli její předchůdce«?

Je to výsměch skutečnosti, ale bohužel i nestoudné, lokajské vysmívání se trpícím ukrajinským občanům. Dnes a denně se ke mně bohužel dostávají zprávy o represích, teroru, zastrašování a justiční zvůli proti ukrajinským levicovým aktivistům a politikům, antifašistům, odborářům, ale i aktivním předákům národnostních menšin nebo ortodoxním věřícím. Jeden příklad za všechny: Je to zhruba deset dní, kdy soud v jihoukrajinském Geničesku odsoudil podle článku 114-1 aktivistu Eduarda Kovalenka za organizování protiválečné demonstrace v roce 2014. Dostal nepodmíněně pět let vězení.  

Levá perspektiva se snažila podpořit mladého ukrajinského aktivistu Stanislava Serhyjenka, který byl letos 20. dubna, v den výročí Hitlerova narození, pobodán v Kyjevě neofašistou z Pravého sektoru. Kolik prostředků jste poukázali na právní a medicínskou pomoc tomuto studentovi?

Naše soukromá sbírka vynesla přes deset tisíc korun, které právě nyní posíláme na konto určené ke zmíněné pomoci v režii organizací Start a Socialnyj ruch. Samozřejmě moc děkujeme všem, kteří na pomoc pro pobodaného Stanislava přispěli, mezi jinými i Spolku českých novinářů.  

A jaké máte informace o zdraví Stanislava Serhyjenka a také o tom, jak se daří kyjevské policii vyšetřit pachatele tohoto brutálního činu?

Stanislav, kterého jsme měli tu možnost poznat při jeho návštěvě ČR organizované v roce 2015 Komunistickým svazem mládeže, byl ošklivě pobodán na nohou a jednu chvíli nemohl vůbec chodit. Jeho stav se nicméně naštěstí výrazně zlepšil a už je z nemocnice v domácí péči. Zdali se policii podařilo odhalit pachatele tohoto útoku, mně není známo. Faktem je, že k útoku se přihlásili krajně pravicoví radikálové.

I na české levici se v souvislosti s nedávnými americkými prezidentskými volbami objevily hlasy, které si od zvolení prezidenta Trumpa slibovaly změnu agresivního zahraničně politického kurzu USA. Ale realita je úplně jiná, viďte…

A těch hlasů na levici, které vyjadřovaly jakási pozitivní očekávání, nebylo málo! Ano, Trump ve své volební kampani tvrdil, že NATO je zastaralým reliktem studené války, že členství v něm je břemenem amerických daňových poplatníků, že je ekonomicky nevýhodné a mělo by být přezkoumáno. Ale po svém zvolení se Trump v názorech na NATO otočil o 180 stupňů. Najednou je NATO užitečné a musí být dále podporováno. A po slovech následují činy: Je to Trump, kdo pokračuje v Obamově kurzu, schvaluje peníze na nové vojenské základny a vojska v Polsku a Pobaltí, kdo přijímá do NATO Černou Horu, kdo cvičí a vyzbrojuje ukrajinské neobanderovce. Nyní dokonce po desetiletí jakési plichty na Blízkém východě Trump při své cestě do Saúdské Arábie avizoval potřebu vzniku »arabského NATO«, které by se skládalo z Jordánska, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátú a Egypta. Saúdské Arábii prodává zbraně za 100 miliard dolarů. Komu tedy neotevřely oči Trumpovy názorové veletoče, snad mu je otevřely tyto agresivní činy. A komu nestačilo ani to, pak je dozajista musel otevřít při otevřených vojenských útocích americké armády vedené Trumpem proti suverénní syrské vládě z poslední doby. Věřím, že tyto útoky otevřely opravdu oči už i slepým. Proto prosím, mějme všichni oči otevřené, nenechávejme se obelhat, nenechávejme se ukolébat propagandou a nepropadejme iluzím o nějaké změně kurzu vedené »shora«. Změnu k mírové politice si musíme vydobýt my sami.

Monika Hoření, Haló noviny, 25.5. 2017, str. 3

Přišlo e-mailem